PAVEL NAUMAN - Pohádky o Mašinkách

P O H Á DKY O M A Š IN K Á CH Pavel Nauman ilustr. Kamil Lhoták http://atheneum.zde.cz -4- POHÁDKA O DLOUHÉ LOKOMOTIVÌ Jednou, je tomu už velice dávno, byl pøednostou na smíchovském nádraží nejvyšší pán železnièáø. Nikdo ho nemìl rád, ani ostatní železnièáøi, kteøí tu sloužili, ani mašinky, ani výhybky, krátce nikdo, kdo byl na smíchovském nádraží, ho nemìl rád. A to proto, že byl velice zlý a pøísný a pyšný. Nikdy se na nikoho neusmíval, vždy se jen mraèil a byl nespokojený. Nelíbila se mu ani jediná mašinka, o každé øíkal, že je slabá a pomalá a malièká, aèkoliv to vpravdì byly velmi pìkné lokomotivy. Mašinky to tuze mrzelo, ale co mohly dìlat, když nespokojený železnièáø byl pøednostou na nádraží a mohl každé z nich porouèet? Pyšný nejvyšší pán železnièáø si jednoho dne usmyslil, že si opatøí takovou mašinku, jakou ještì nikdo na celém svìtì nemìl, tak dlouhou, že by sahala od jednoho konce nádraží až ke druhému, a tak silnou, že by utáhla tolik vagónkù, že by vlak byl dlouhý až do Chuchle, a tak rychlou, že by ujela do Berouna, Pan pøednosta na smíchovském nádraží co by napoèítal do dvaceti. I sedl a napsal psaní do všech továren, ve kterých se vyrábìly lokomotivy, aby mu takovou mašinku postavily, že jim za ni dobøe zaplatí. Avšak -5- Rozhodl se, že si opatøí nejvìtší mašinku… zakrátko dostal od všech továren odpovìï, že je zcela nemožné, aby mu takovou mašinku postavily, protože nikde nemají tolik železa a mìdi a mosazi a všeho ostatního, co je k tomu tøeba. Nejvyšší pán železnièáø byl proto velice smuten a trápil se a zlobil se a huboval, že mu nikdo neumí vyhovìt. A pak si svolal všecky železnièáøe a øekl jim, že od nich chce, aby mu povìdìli, kdo by takovou velikou mašinku postavil. A jestli mu to do tøetího dne neøeknou, že zakáže všem mašinkám jezdit a všecky železnièáøe pošle domù. Železnièáøi vyslechli jeho øeè a zarmoutili se, protože nikdo nevìdìl, kdo by takovou mašinku postavil. A radili se spolu a naøíkali, jaký mají zlý osud, protože jistì vìøili, že tøetího dne je zlý nejvyšší pán železnièáø pošle domù. A když se tak -6- radili, ozval se pan Blahoš z výtopny, že by vìdìl, jak jim poradit. Všichni se okolo nìho naráz seskupili a zaèali zase doufat, že je pan Blahoš zachrání pøed zlým a pyšným nejvyšším pánem železnièáøem, protože pan Blahoš byl z nich ze všech nejstarší a nejmoudøejší. A øekli sborem panu Blahošovi: „Poraï nám, jak bychom vyhovìli nejvyššímu pánu železnièáøi, protože jestli ty nám neporadíš, jsme všichni ztraceni.“ Ozval se pan Blahoš A pan Blahoš øekl: z výtopny, že jim poradí „Poradím vám tedy, aèkoliv se bojím, že z toho mùže vzejít mnoho zlého. Protože takovou mašinku, jakou chce mít nejvyšší pán železnièáø, dovede postavit jen èernoknìžník Zababa. A vy všichni víte, že je tuze nebezpeèné si nìco zaèínat s èernoknìžníkem Zababou.“ Oni však panu Blahošovi odpovìdìli: „Èernoknìžník nemùže být horší než nᚠnejvyšší pán železnièáø.“ Pan Blahoš tedy øekl: „Jestli tedy soudíte tak, pak mi nezbývá, než abych šel k nejvyššímu pánu železnièáøi a poradil mu, jak by našel èernoknìžníka Zababu.“ -7- A zvedl se a šel k nejvyššímu pánu železnièáøi do kanceláøe. Nejvyšší pán železnièáø sedìl ve své kanceláøi a byl velice zachmuøený a rozzlobený, a když pan Blahoš vstoupil a pozdravil, ani mu nepodìkoval a ani mu neøekl, aby se posadil. Avšak pan Blahoš se tím nedal zmást a øekl nejvyššímu pánu železnièáøi: „Vím, kdo vám postaví takovou velikou mašinku, jakou vy chcete mít.“ Teprve pak se obrátil k panu Blahošovi, ale ještì se nepøestal mraèit a øekl velice ošklivým a pøísným hlasem: „Tak mluvte!“ A pan Blahoš se docela nic nebál a øekl: „Øeknu vám to jen proto, že mi to porouèíte, a jen proto, že tím zachráním mnoho hodných železnièáøù. Avšak døíve ještì, než vám povím, jak si opatøíte takovou mašinku, jakou chcete mít, vám dám výstrahu.“ Nejvyšší pán železnièáø se ještì víc zamraèil a øekl: „Poruèil jsem vám, abyste mi øekl, kde dostanu nejvìtší lokomotivu, jaká ještì nebyla na svìtì, a nestojím o vaše výstrahy. Nevíte-li to a chcete-li mluvit do vìtru, pak se kliïte.“ Avšak pan Blahoš si jen pomyslil, že nejvyšší pán železnièáø je velice pošetilý a neví, co mluví. A když si to pomyslil, øekl: „Takovou lokomotivu vám postaví jen pan èernoknìžník Zababa.“ Nejvyšší pán železnièáø chvíli pøemýšlel a pak øekl: „Co je mi platné vìdìt, že mi mou lokomotivu postaví pan Zababa, když nevím,jak ho najít.“ Pan Blahoš mu odpovìdìl: „K èernoknìžníku panu Zababovi vede cesta z našeho nádraží…“ Avšak nejvyšší pán železnièáø se opìt rozzlobil a øekl: „Jak by z našeho nádraží mohla vést cesta k doupìti nìjakého èernoknìžníka? Nic o tom nevím, a já pøece vím o -8- všem, co se dìje u nás na nádraží.“ To bylo opìt velice pošetilé, protože na nádraží se dìlo opravdu mnoho, o èem pøísný a pyšný pán železnièáø nemìl ani potuchy. Jako napøíklad rejdìní vodních skøítkù v pumpách – ale to je opìt jiná pohádka, o tom si teï nebudeme vyprávìt. Avšak pana Blahoše už opravdu mrzelo, že ho nejvyšší pán železnièáø stále pøerušuje, a proto øekl: „Nevìøíte-li mi, nebudu vám nic vyprávìt. Bude to možná lépe, protože opravdu se bojím, že z tak veliké mašinky budeme mít jen neštìstí!“ A tváøil se, jako by chtìl odejít, jenže nejvyšší pán železnièáø byl velice zvìdavý, a také opravdu pøíliš toužil po své veliké mašince, a proto spolkl zlost a øekl panu Blahošovi, že už ho nebude pøerušovat, aby jen vyprávìl. A pan Blahoš tedy zaèal: „Na sedmnácté koleji, právì za naší výtopnou, je velice stará výhybka. Nikdo neví, kdo ji tu postavil, a nikdo se už nepamatuje, kam vede kolej, která od ní odboèuje. Co jsem tady na nádraží, a to už bude zjara šedesát tøi roky, ji nikdo ještì nepøehodil a všichni hradlaøi øíkají, že ji ani nelze Na sedmnácté koleji, právì za naší výtopnou, je velice stará výhybka -9- pøehazovat, protože k ní nevede spojení. Avšak já vím, že kolej vede rovnou do továrny pana èernoknìžníka Zababy. Jenže lze po ní jet jen tenkrát, když je mìsíc v úplòku a když se zná kouzelné slovo, jímž se pøehodí výhybka.“ A pak se naklonil a velice tiše mu pošeptal do ucha zaklínání, kterého poslouchá výhybka. Nejvyšší pán železnièáø pozornì poslouchal a dal si od pana Blahoše zaklinadlo ještì jednou a ještì jednou opakovat, aby je snad nezapomnìl. Nejvyšší pán železnièáø musil èekat ještì sedm dní a sedm nocí, než nastal úplnìk. Byla to pro nìho velice dlouhá doba, ale pøece se koneènì doèkal. Když nadešla osmá noc, pøišel pozdì veèer na nádraží a dal si pøipravit krásnou drezínu, nastoupil do ní a jel po sedmnácté koleji až ke staré výhybce. Tady se zastavil a èekal, až bude pùlnoc, protože pan Blahoš mu pošeptal, že jen o pùlnoci se výhybka otevøe na zaklínání. A když na všech hodinách na nádraží odbila pùlnoc, vystoupil z drezíny a opøel se o páku výhybky a øekl tøikrát: „Mašinka, výhybka, hradlo, most, prosím tebe o milost, pus mne k panu Zababovi.“ Sotva to doøekl, páka povolila a lampa se na výhybce otoèila a jazyk výhybky dolehl na kolej a nejvyšší pán železnièáø vidìl, že mùže jet k èernoknìžníkovi Zababovi. I nasedl do drezíny a spustil motor a zahoukal a vyjel z nádraží. Jel po koleji, která se ztrácela mezi trávou a listím a pískem, jel velice rychle a mìsíc mu trochu svítil na cestu. Avšak vùbec nevìdìl, kde je, a pøece jen se trochu bál. A jak jel, vidìl pøed sebou èervené svìtlo. I pomyslil si, že už bude blízko nádraží pana èernoknìžníka Zababy. I zahoukal opìt trochu, a jen zahoukal, èervené svìtlo se zmìnilo na zelené a vidìl, že je to návìst. A za ní byla blízko na vysokém stožáru druhá návìst a ta ukazovala dvì zelená svìtla. Zabrzdil trochu, protože vìdìl, že to znamená, že pojede po výhybkách na vedlejší kolej. A jel velice opatrnì a - 10 - již vidìl svìtla mnoha výhybek. Avšak nic kromì výhybek tu nebylo, nádraží bylo docela tiché a prázdné. Jel opatrnì dál a minul první výhybku a pak druhou a ještì tøetí a pak už pøijel k veliké nádražní dvoranì. Avšak nebylo tu ani èlovíèka. Ani vagónek tu nestál, ani mašinka nezapískala. Nejvyšší pán železnièáø dojel až doprostøed nástupištì a zastavil se, protože pøed ním stál èervený terè. Nejvyšší pán železnièáø dojel až doprostøed nástupištì a zastavil se, protože pøed ním stál èervený terè Sotva se zastavil, ozval se na nástupišti hlas a nejvyšší pán železnièáø se rozhlédl, kdo tu mluví. Avšak nevidìl nikoho bylo tu pusto a prázdno. Neznámý hlas se stále ozýval a nejvyššímu pánu železnièáøi už bylo opravdu úzko. Potom však pochopil, že hlas vychází z ampliónu, zavìšeného na sloupu - 11 - Tady už stál krásný vlak s velikou lokomotivou… pøed ním. I poèal naslouchat, co hlas v ampliónu øíká, a slyšel: „Na spìšný vlak do Strašína, Èarovic a Zababova pøestupovat. Odjezd v nula patnáct ze ètvrtého nástupištì.“ Nejvyšší pán železnièáø se podíval na hodinky a vidìl, že už je nula dvanáct, a proto rychle vyskoèil a bìžel na ètvrté nástupištì. Tady už stál krásný vlak s velikou lokomotivou a dlouhými modrými vagóny a nejvyšší pán železnièáø rychle vskoèil do prvního vozu. Jen za sebou zavøel dvíøka, už lokomotiva zapískla a vlak tichouèce a lehouèce vyjel z nádraží. A jel stále rychleji a rychleji a pára a jiskry letìly okolo oken. Koneènì brzdy zaskøípaly a lokomotiva zapískla a pak se opìt objevila svìtla a vlak krásnì a pomalu vjel do ještì vìtšího a krásnìjšího nádraží. A na veliké tabuli byl nápis: A na veliké tabuli byl nápis: Zababov - 12 - Nejvyšší pán železnièáø rychle vystoupil a byl opìt sám na nástupišti. A když tu chvíli stál a rozhlížel se, pøistoupil k nìmu, kde se vzal tu se vzal, pán ve vysoké èervené èepici a øekl mu: „Mùj pán, velice mocný èernoknìžník Zababa, už na vás èeká.“ A šel napøed a vedl nejvyššího pána železnièáøe pøes mnoho kolejí až k vysokému domu. A tady už ve dveøích èekal sám èarodìj Zababa. Nejvyšší pán železnièáø by snad ani nebyl poznal, že je to èarodìj, protože na panu Zababovi nebylo docela nic èarodìjnického. Vypadal jako docela obyèejný inženýr a mìl na sobì obyèejné šaty a na hlavì mìl obyèejnou èepici a na nohou obyèejné boty. Jen v oèích se mu obèas zablýsklo a jen si obèas nìco tiše pro sebe zabrumlal. Pan Zababa øekl nejvyššímu pánu železnièáøi: „Vítám vás. Už velice dlouho ke mnì nikdo nepøišel z vašeho nádraží.“ Podal pánu nejvyššímu železnièáøi ruku, a byla to velice kostnatá a velice studená ruka, takže se nejvyšší pán železnièáø až otøásl. Pan èarodìj Zababa si toho všiml a v oèích mu opìt zablýsklo Zababa vypadal jako obyèejný radostí, protože inženýr - 13 - každý èarodìj je rád, když se ho lidé bojí. Pak ho vedl èarodìj Zababa do své kouzelnické kanceláøe a posadil ho do kouzelné lenošky a sám si sedl ke kouzelnickému stolu, plnému pravítek a kružítek a rùzných nástrojù, jaké nejvyšší pán železnièáø ještì nikdy v životì nevidìl. Nejvyšší pán železnièáø nyní chtìl èarodìji Zababovi øíci, proè k nìmu pøišel, avšak èarodìj Zababa jen pokynul rukou a øekl mu sám: „Vím, že chcete, abych vám postavil nejvìtší mašinku na svìtì, jakou ještì nikde nemají. Já vám takovou mašinku postavím, ale vy mi za to zaplatíte. A øeknu vám, co mi dáte: všecko, co vyberete u všech pokladen za tøi dny, a nesmíte zapomenout ani na poslední haléø!“ Nejvyšší pán železnièáø se zaradoval, protože si myslil, že tak veliká mašinka bude mnohem dražší, a v duchu si øíkal, že pan Zababa není pøíliš chytrý, když chce jen tak málo. Pan Zababa vìdìl, co si nejvyšší pán železnièáø myslí, a opìt se mu v oèích zablýsklo a nìco si tiše zabruèel. A pak øekl: „Dodací lhùta je o pøíštím úplòku. Pøijïte si pro svoji mašinku a peníze pøivezte s sebou. Avšak øíkám vám, nesmíte zapomenout pøinést opravdu všecko, co vyberete.“ Když to doøekl, pokynul a nejvyšší pán železnièáø se s ním rozlouèil a vyšel zpìt na nádraží a pak už nevidìl nikoho, Kouzelnický stùl èarodìje Zababy - 14 - jen opìt pøijel kouzelnický vlak a opìt ho odvezl na veliké nádraží. A tady našel nejvyšší pán železnièáø svoji drezínu a pøesedl do ní a jel zpátky, až pøijel ke staré výhybce na sedmnácté koleji. Sotva ji minul, zazvonil zvonkový signál a nejvyšší pán železnièáø vidìl, že je jedna hodina s pùlnoci. Pak èekal nejvyšší pán železnièáø na pøíští úplnìk a byl velice netrpìlivý a poèítal dny. A tøi dny pøed úplòkem poruèil, aby mu dávali všecky peníze, které se vyberou u pokladen. Pokladníci je schraòovali a nosili je panu nejvyššímu železnièáøovi v pytlících a pytlích a v krabicích. A bylo jich velice mnoho, daleko víc než jindy, takže si nejvyšší pán železnièáø už nemyslil, že èarodìj pan Zababa je hloupý, protože poznal, že svými kouzly zpùsobil, že lidé v ty tøi dny jezdili mnohem víc než jindy. A když nastal úplnìk, jel nejvyšší pán železnièáø opìt stejnou cestou k èarodìji Zababovi. Když k nìmu pøijel, složil mu v kanceláøi nejprv všechny peníze. Avšak pan èernoknìžník Zababa se velice mraèil a velice blýskal oèima a øekl hrozným a pøísným hlasem: „Nejvyšší pane železnièáøi, poruèil jsem vám, abyste mi pøivezl všecko, co vyberete za tøi dny na vašem nádraží. A vy jste mì oklamal. Nedám vám proto mašinku, kterou jsem pro vás postavil. A musíte mi pøivézt ještì jednou peníze, které vyberete pøed pøíštím úplòkem.“ Co mìl nejvyšší pán železnièáø dìlat, jel zpátky bez mašinky. A když pøijel na nádraží, zavolal všecky pokladníky a vyèinil jim, že ho oklamali a že mu dali málo penìz. Avšak oni se zapøísahali, že mu dali opravdu všecko, co u pokladen vybrali. Za mìsíc jel nejvyšší pán železnièáø k panu èarodìji Zababovi a vezl ještì víc penìz. Avšak èernoknìžník Zababa se ještì víc mraèil a øekl ještì pøísnìjším hlasem: „Nejvyšší pane železnièáøi, velice mne mrzí, že mne klamete. Chybìjí peníze z jedné pokladny. A dokud je nepøivezete, nevydám vám mašinku, kterou jsem pro vás - 15 - postavil. Pøijeïte za mìsíc a pøivezte znovu peníze.“ Nejvyšší pán železnièáø zanaøíkal a poèal prosit pana èernoknìžníka Zababu, aby mu aspoò øekl, z které pokladny chybìjí peníze. Èernoknìžník Zababa se zamyslil a pak øekl: „Neøeknu vám to, avšak zeptejte se nejmladšího pokladníka.“ A s tím nejvyššího pána železnièáøe propustil. Po celý mìsíc pak pøemýšlel nejvyšší pán železnièáø a pøemýšlel nejmladší pokladník, na kterou pokladnu zapomnìli. Avšak nemohli nic vymyslit. Byl poslední veèer, mìsíc v úplòku záøil nad nádražím a za dvì hodiny mìl nejvyšší pán železnièáø jet ke kouzelníkovi Zababovi a ještì si nevzpomnìli, kterou pokladnu vynechali. Nejvyšší pán železnièáø už si dal pøivézt svoji drezínu a pokladníci snášeli pytlíky a pytle a krabice penìz, když pøibìhl koneènì nejmladší pokladník a køièel: „Už jsem si vzpomnìl, pojïte se mnou.“ A bìžel na nástupištì a otevøel automat, ve kterém se prodávají lístky na nástupištì. A když jej otevøel, našel nejvyšší pán železnièáø na dnì pokladnièku a v ní byly tøi koruny a sedmašedesát knoflíkù, které jim tam naházeli lidé místo penìz. Nejvyšší pán železnièáø shrábl všecko do kapsy, i se všemi knoflíky, a nyní se už velice zlobil na èernoknìžníka pana Zababu, že ho pro tøi koruny a pro sedmašedesát knoflíkù tak trápil. A sedl do drezíny a jel k výhybce na sedmnácté koleji a øekl: „Mašinka, výhybka, hradlo, most, prosím tebe o milost, pus mne k panu Zababovi.“ Výhybka se otevøela a on jel a jel, až dojel k èernoknìžníku Zababovi. Avšak po cestì si spoèítal, že èernoknìžnická mašinka ho stála víc než deset jiných poctivých mašinek, a to vše jen pro lstivost èernoknìžníka Zababy. Mìl tedy pramizernou náladu, když koneènì dojel na veliké Zababovo nádraží. A když vystoupil, rozhlédl se - 16 - v oèekávání, že nyní koneènì tu bude na nìho na kolejích èekat zbrusu nová obrovská mašinka. Avšak nebylo tu nic, pranic, jen prázdné koleje. Nejvyšší pán železnièáø ani neèekal, až se objeví Zababùv služebník, aby ho dovedl k èernoknìžníkovi, a rozbìhl se rovnou pøes koleje k Zababovì kanceláøi, aèkoliv právì pøed ním byla velká tabule a na ní nápis: Veliká tabule u kolejí: Pøecházeti koleje pøísnì zakázáno Vtrhl do èernoknìžníkovy kanceláøe jako velká voda, ani nezaklepal, tak byl rozzlobený. Èernoknìžník byl sklonìn nad svým stolem a nìco si kreslil a mumlal si k tomu do vousù. Nejvyšší pán železnièáø ani nepozdravil, udeøil svým tìžkým kufrem o zem a vykøikl: „Tady jsou peníze a chci svoji mašinku.“ Èernoknìžník se docela pomalu otoèil a øekl: „Naè takový spìch? Nejdøíve spoèítáme peníze.“ A pomalièku pøistoupil ke kuføíku a ještì pomaleji ho otevøel a už docela pomalilièku poèal poèítat peníze. Když je koneènì dopoèítal, zabruèel: „Ještì to není všecko, nemáte už víc?“ Nejvyšší pán železnièáø se nejprve polekal, avšak pak - 17 - se udeøil do èela a sáhl do kapsy a vyòal tøi koruny a sedmašedesát knoflíkù, jež našel nejmladší pokladník. Èernoknìžník pan Zababa je pøijal a øekl spokojenìji: „Ano, to je všecko, zaplatil jste a dostanete svoji mašinku. Jen mám starost, co si s ní poènete.“ Když to øekl, opìt se v jeho oèích zablýskalo a nejvyšší pán železnièáø opìt dostal strach, jaké pøekvapení mu èernoknìžník pøipravil. Avšak pan Zababa už nic neøíkal a jen pokynul, aby šel za ním. A vyšli z kanceláøe zpìt na nádraží a pan Zababa se postavil tìsnì u kolejí a nìco zašeptal. Sotva doøekl, ozvaly se nádražní zvonky a vyzvánìly všechny možné signály. Byl to takový hluk a zvonìní, jako by zvony celého mìsta zvonily na poplach. Potom se v dálce objevila dvì silná svìtla a ozval se rachot a syèení a supìní. A rámus byl stále vìtší a vìtší a nejvyšší pán železnièáø až ve strachu ustoupil o tøi kroky dozadu. A než by deset napoèítal, už tu byla obrovská mašinka. Byla tak dlouhá, že nejvyšší pán železnièáø ani nemohl dohlédnout, kde byla boudièka pro strojvùdce. A mašinka stále ještì jela a stále se objevovala nová a nová kola a písty a Objevila se obrovská mašinka - 18 - táhla a kotel byl vysoko nahoøe a pára se valila okolo a jiskry padaly. Nejvyšší pán železnièáø ještì o krok ustoupil a stál až vzadu u zdi a jen se tøásl. Èernoknìžník blyštìl oèima a usmíval se a mumlal si tiše pro sebe. Koneènì mávl rukou a obrovská lokomotiva se naráz zastavila a utichla a pára už jen tiše syèela. A èernoknìžník øekl: „Jak se vám líbí moje mašinka?“ A nejvyšší pán železnièáø jen zašeptal: „Takovou obrovskou mašinku jsem si nikdy ani nepøedstavoval.“ Avšak èernoknìžník mu odpovìdìl: „Chtìl jste, abych vám postavil tak velikou mašinku, jakou nemá nikdo na svìtì. Tady ji máte. Má tøi sta tøicet sedm náprav a sto tøináct válcù a jenom jediný komínek. Moji služebníci na ni spotøebovali železa a mìdi a mosazi ze sedmi království a stavìli ji po tøicet devìt nocí a je v ní tolik nýtù a tolik šroubù, že by je všichni vaši železnièáøi poèítali po celý týden. Ted mi pìknì podìkujte a vstupte do boudièky a odjeïte s ní na své nádraží.“ Nejvyšší pán železnièáø chtìl ještì nìco øíci, avšak nemohl promluvit, protože jektal zuby, jak se bál. Avšak èernoknìžník pan Zababa se zamraèil a øekl silným hlasem: „Co jste si pøál, to máte, hybaj do boudièky a ven z mého nádraží!“ Co mu zbývalo než vylézt na schùdky a otevøít dvíøka a vstoupit do boudièky? A jen byl uvnitø, ještì se ani nerozhlédl, èernoknìžník pan Zababa opìt pokynul a veliká lokomotiva zasyèela a jiskry vyrazily z komína a už se s velikým rachotem hnula z nádraží. Nejvyšší pán železnièáø se ještì chvíli bál, avšak pak vyhlédl oknem z boudièky a vidìl, že všude pøed ním jsou zelená svìtla, jež ukazují na volno. I rozveselil se trochu, a když se pak obrovská mašinka ještì víc rozjela a jela pìknì a poøádnì po trati a jen se trochu pohupovala, poèal se opìt pyšnit a myslil na to, jak všichni budou na nádraží novou - 19 - lokomotivu obdivovat a jak mu ji budou závidìt. Tak jel a jel a projel nádražím, kde prve nechal svou drezínu, a opìt vyjel na tra a opìt jela obrovská mašinka velice rychle. A nejvyšší pán železnièáø zkusil sahat na rùzné páèky a koleèka a lokomotiva hned jela pomaleji nebo opìt rychleji, podle toho, na kterou páèku sáhl. A pak opìt pískala, když máèkl na páèku od p횝aly, a pouštìla páru a pumpovala vodu a všecko dìlala, co má každá poøádná mašinka dìlat. Nejvyšší pán železnièáø se tak zabral do prohlížení a zkoušení, že skoro ani nezpozoroval, že se trochu rozjasnilo a že už vjíždí na sedmnáctou kolej na smíchovském nádraží. Až když byl u samé nádražní budovy, zabrzdil a obrovská lokomotiva zaskøípìla a rázem se zastavila. I vyhlédl z boudièky a rozhlížel se, kdo pøihlíží jeho pøíjezdu. Avšak nádraží bylo prázdné, poslední vlak již dávno odjel a jen ospalý hradlaø se krèil ve svém domeèku. Nejvyšší pán železnièáø byl trochu zklamán, že ho nikdo nepøivítal a neobdivoval, když vystupoval z obrovské lokomotivy. Co platno, pùjde nyní spát, protože už byl velice unaven – a na slávu musí poèkat do zítøka. Ráno ani dospat nemohl, probudil se, sotva svítalo. Rychle si oblékl krásnou novou uniformu a na hlavu si posadil nejèervenìjší èepici se zlatým okøídleným kolem a už pospíchal na nádraží ke své nové obrovské mašince. Aèkoliv bylo ještì velice brzy, na nádraží už se shromáždila spousta lidí. Uprostøed zástupu, který stále a stále rostl, stála obrovská mašinka a jen trošinku dýmala, protože oheò pod jejím kotlem už skoro vyhasl. Nejvyšší pán železnièáø, když to spatøil, rychle se prodral zástupem a spìchal k lokomotivì. Železnièáøi ho uctivì pozdravili, ale on si jich skoro ani ve spìchu nevšímal. Vyšvihl se na schùdky, vystoupil do boudièky. A teprve tady se otoèil a pøiložil ruku ke štítku své velice èervené èepice a zdravil a uklánìl se na všechny strany, jako by chtìl všem øíci: což mašinka – ale já, já jsem hlavní, beze mne by ani obrovská lokomotiva nebyla dost veliká. - 20 - Z komína obrovské mašinky poèal vystupovat kouø v oblacích A lidé poèali jásat a tleskali a provolávali, protože lidé jsou celkem vždycky rádi, když mohou nìkomu tleskat. A nejvyšší pán železnièáø, když se dost nasytil jejich tleskáni a provolávání a jásotu, zavolal dolù, aby hned na lokomotivu vystoupili tøi nejlepší strojvùdci a šest nejsilnìjších topièù. A ti pak pøiložili pod kotel velikou hromadu uhlí a oheò poèal víc hoøet a z komína obrovské mašinky poèal vystupovat kouø v oblacích. A v kotli huèelo a syèelo a pára se hnala ze záklopek. Když už byla veliká lokomotiva dost vytopena, poruèil nejvyšší pán železnièáø, aby dali znamení po celé trati až do Berouna, že pojedou na zkušební jízdu, aby všecky vlaky zadrželi ve stanicích a všecky výhybky postavili na volnou cestu. Pak vlastní rukou zatáhl za provazec p횝aly a veliká mašinka zapískala tak silnì, že to znìlo jako jeèení všech p횝al celého svìta. Lidé na nádraží si zacpávali uši, avšak pak øekli, že je to asi velice výborná a silná lokomotiva, když dovede tak hlasitì pískat. A už se veliká mašinka pohnula a zasyèela a zasupìla a kouø se vyvalil vysoko do výšky. A jejích šest set ètyøiasedmdesát kol se otoèilo jednou a podruhé a potøetí a podesáté a pak už nebylo ani vidìt, jak se kola otáèejí, protože veliká lokomotiva vyrazila z nádraží jako blesk. - 21 - Proletìla okolo výtopny, až se všecko tøáslo, a pan Blahoš rychle vybìhl ven, protože se bál, že výtopna spadne, jak veliká lokomotiva dunìla po kolejích. Zahlédl už jen oblak kouøe a záblesk slunce na uhláku. Díval se dlouho za lokomotivou a tváøil se smutnì a ustaranì. Avšak nikdo si pana Blahoše nevšímal. Obrovská mašinka jela a jela a jela. V boudièce stál zcela vpøedu nejvyšší pán železnièáø a sám øídil a za ním stáli tøi nejlepší strojvùdci a jen pøihlíželi. A všech šest topièù jen a jen pøikládalo, protože taková obrovská mašinka spotøebovala velikou spoustu uhlí. Šílený let obrovské mašinky Jeli, až pøijeli za Chuchli, a tady byla docela malièká zatáèka. Tøebaže to byla jen malá zatáèka, kola obrovské mašinky zaskøípìla a lokomotiva se zakymácela. Nejvyšší pán železnièáø se tomu jen smál a otoèil se ke svým strojvùdcùm a øekl: „To jedeme, paneèku!“ První a druhý strojvùdce øekli: „Ano, pane nejvyšší železnièáøi,“ a usmívali se také. Avšak tøetí strojvùdce, pan Barák, neøekl nic, jen se trochu zamraèil a postoupil o krok kupøedu, aby byl blíže u øídicích pák. Protože jemu se to skøípìní a kymácení vùbec nelíbilo. Veliká mašinka jenom jela a jela a jela a vypouštìla páru a kouø a supìla a hlomozila a nejvyšší pán železnièáø se radoval. - 22 - Vjeli do radotínského nádraží tak rychle, že výpravèí nemìl ani èas vybìhnout z kanceláøe a pøiložit ruku ke štítku èepice. Už byli zase pryè a blížili se k Horním Èernošicím. A opìt tu byla malá zatáèka a opìt kola zaskøípìla a veliká mašinka se zakymácela. A opìt se tomu všichni smáli, jen pan Barák se zamraèil a udìlal ještì malý krok vpøed, takže už stál tìsnì u pák. Pak proletìli èernošickou zastávkou a proletìli zastávkou v Dolních Mokropsech a už se øítili na veliký most pøes Berounku. Pan Barák vìdìl, že za mostem je veliká zatáèka, a proto položil ruku na hlavní øídicí páku. A jen ji tam položil, už byli v zatáèce. A tu kola strašlivì zaskøípìla a veliká mašinka všecka poskoèila. A pak se ozvalo rachocení a praskání a mašinka se poèala naklánìt a velice drncat. Nejvyšší pán železnièáø zbledl a chytil se obìma rukama za ochrannou tyè a všichni strojvùdci a topièi upadli na zem. Jen pan Barák se nepolekal a stiskl hlavní øídicí páku a druhou rukou stiskl vší silou brzdu. Avšak rozjetá mašinka se pøece jen hned nezastavila a drncala a poskakovala ještì kus po náspu, až se koneènì silnì naklonila na bok a zùstala viset mezi telegrafními tyèemi. A jak se naklonila, všecko uhlí z uhláku se vysypalo do boudièky a napolo zasypalo topièe i strojvùdce a nejvyššího pána železnièáøe pøirazilo ke stìnì, že se nemohl ani pohnout a jen sténal a naøíkal. Pan Barák si toho nevšímal, rychle vyskoèil ven a bìžel se podívat, co se stalo. A vidìl, že ze tøí set tøiceti sedmi párù kol už dvì stì osmadvacet vyjelo z kolejí a visí z náspu dolù. Avšak zbývající ještì staèily udržet velikou lokomotivu na trati. I øekl si, že to vlastnì ještì všecko dobøe dopadlo, že se jim mohlo vést mnohem hùø, kdyby byla lokomotiva spadla z náspu dolù na louku. - 23 - Když si všecko dobøe prohlédl, vyšplhal se zpìt do boudièky a odhazoval uhlí, aby vyprostil zasypané. A vytáhl nejdøív všecky topièe a pak oba strojvùdce. Nic se jim celkem nestalo, jen byli velice špinaví a uhlí mìli všude, v uších, v zubech i v oèích. A když byli vyproštìni, poèali všichni odhazovat ještì dál uhlí, až koneènì vytáhli zpod uhlí i nejvyššího pána železnièáøe. Avšak tomu se vedlo hùø. Nejenže jeho nové šaty byly zcela roztrhané, nejenže jeho krásná, velice èervená èepice už nebyla èervená, ale skoro èerná, jak ji uhlí pomazalo, nejvyšší pán železnièáø byl všecek potluèen a poškrábán. Nejhùø dopadl jeho nos, ten byl naražený a oteklý a modrý a tekla mu z nìho proudem krev. Nejvyšší pán železnièáø tuze naøíkal a breèel a stydìl se. Pan Barák ho ani pøíliš nelitoval, jen mu øekl: „Bìžte tady dolù k øece a umyjte si nos, aby vám pøestala téci krev.“ A nejvyšší pán železnièáø byl tak polekaný a tak zkroušený, že si ani nepovšiml, že pan Barák mu neøekl nejvyšší pane železnièáøi a že mu Nejvyšší pán železnièáø byl porouèí. Dokonce všecek potluèen a poškrábán rychle poslechl a - 24 - škrábal se dolù po náspu k øece a tady si namoèil šátek a s velikým naøíkáním si omýval natluèený nos. A za ním pøišli strojvùdci a topièi a také se v øece umyli, aby nebyli tak zamazaní. Pan Barák pak bìžel do nejbližšího strážního domku a telegrafoval do všech stanic, aby jim poslali pomoc. A zakrátko pak pøijely tøi silné lokomotivy a pokoušely se vytáhnout obrovskou mašinku na koleje. Avšak ukázalo se, že na tu práci nestaèí. I telegrafovali znovu, aby jim poslali ještì víc lokomotiv, až se jich tu sjelo koneènì celkem ètyøiatøicet. Z toho bylo jedenáct rychlíkových, pìt tendrovek, jež tahají osobní vlaky, a patnáct velikých nákladních a ještì tøi staré rezavé posunovací lokomotivy. Všechny lokomotivy se spojily a pøipojily se k obrovské mašince a na písknutí poèaly táhnout. Avšak byla to tìžká práce. Když zatáhly, veliká mašinka se jen trochu pohnula. A když zatáhly podruhé, jeden pár kol vyskoèil do kolejí. A tak musily zatáhnout dvìstìosmadvacetkrát, než koneènì všechna kola byla v kolejích. Trvalo to po celý den a všichni už byli velice unavení a hladoví a vyèerpaní. Když koneènì veliká mašinka stála na kolejích, naskákali všichni do boudièek a chtìli jet domù. A už by byli jeli, když tu se po náspu vydrápal nejvyšší pán železnièáø, který si stále ještì omýval a chladil v øece svùj rozbitý nos, a volal: „Nenechte mne tady, vechmìte mì ch chebou!“ Ani by ho bývali nepoznali, tak byl roztrhaný a oteklý a ošklivý. Až pan Barák si ho povšiml a podal mu ruku a pomohl mu do boudièky na poslední posunovací lokomotivu. A nejvyšší pán železnièáø se tu schoulil do koutka na uhlí a jen sedìl a trochu naøíkal, protože rozbitý nos ho velice bolel. Jeli pomalièku až na Smíchov a nejvyšší pán železnièáø byl rád, že už je veèer a že pøijedou domù potmì. Protože za nic na svìtì nechtìl, aby jeho smutný pøíjezd nìkdo zpozoroval. Když pøijeli na smíchovské nádraží, všichni vystoupili - 25 - a nejstarší strojvùdce se pøišel nejvyššího pána železnièáøe zeptat, co mají udìlat s velikou mašinkou. Nejvyšší pán železnièáø øekl huhòavým hlasem: „Já uch ji nechsi ani vidìt. Odvechte ji nìcham do chùlnichky, aby tady nepchekáchela.“ Aèkoliv tak špatnì mluvil, všichni mu rozumìli a øekli si, že koneènì dnes øekl nejvyšší pán železnièáø nìco rozumného, a odtáhli ji na postranní kolej dozadu za nádraží. A když ji táhli, pøišel pan Blahoš z výtopny a díval se na rozbitou velikou mašinku a øekl: „Vìdìl jsem, že to špatnì dopadne. Protože s takovými velikými vìcmi nic není. Když je nìco pøíliš veliké, už to nechce èlovìku sloužit a pøinese to jen a jen neštìstí.“ Nejvyšší pán železnièáø sedìl v tendru a naøíkal - 26 - DRUHÁ POHÁDKA O DLOUHÉ LOKOMOTIVÌ Když velkou mašinku odtáhli na postranní kolej, nebyl ještì všem starostem s ní konec. Nemìli ji kam dát. Na postranní koleji na ni pršelo a pøekážela a byla lidem na oèích a byly s ní všelijaké potíže. I pøemýšleli, kam ji dát, aby se docela nepokazila. Avšak Železnièáøi pøemýšleli, kam s velkou nemìli tak velikou mašinkou… kùlnièku, aby se do ní mašinka vešla. Koneènì jim nezbylo než ji zatáhnout do kùlny na konci nádraží. Byla to opravdu veliká kùlna, avšak obrovské mašince nestaèila. Když ji tam s velikou námahou odstrkali, ještì osmaètyøicet párù kol a komínek vyènívaly ven. Avšak pøece jen to bylo lepší než døív a železnièáøi byli spokojenìjší. Jen nejvyšší pán železnièáø byl velice nespokojen a nešastný. Což o to, natluèený nos se mu už zahojil a už nešišlal a nehuhòal. Avšak velice se hanbil a trápil, protože vìdìl, že od nìho bylo nerozumné chtít mít stùj co stùj èernoknìžnickou mašinku. Když nìkdo uzná, že udìlal chybu, a trápí se nad tím a lituje toho a slibuje si, že už to opravdu nikdy neudìlá, pak je - 27 - Na postranní koleji na dlouhou mašinku pršelo to polovièní cesta k polepšení. To se osvìdèilo také na nejvyšším pánu železnièáøi. Býval velice pøísný a zlý na všecky železnièáøe, kteøí ho musili poslouchat. Trápil je a huboval je a vymýšlel si pro nì rùzné zákazy a tresty. A vyvyšoval se nad nì a peskoval je pro nejmenší malièkosti a tøeba je i propustil ze služby, když se mu nelíbili. Byl pyšný i na své krásné šaty a nosil jen nejèervenìjší èepice a nejlesklejší knoflíky a procházel se po nádraží a honosil se pøed lidmi a dal se jimi obdivovat a chválit. To všecko nyní pøestalo. Ode dne, kdy se vrátil v potrhaných šatech a s umazanou èepicí a s naraženým nosem na staré posunovací lokomotivì, už nikdy na nikoho nevykøikl, nikoho nepeskoval, nikoho bez pøíèiny netrestal. A když od nìkoho nìco chtìl, a to byla malá nebo velká vìc, vždycky hezky øekl „prosím“, a když mu to udìlali, zase krásnì øekl „dìkuji“. Železnièáøi na smíchovském nádraží si pak øíkali, že se s jejich nejvyšším pánem železnièáøem udála veliká zmìna od toho dne, kdy se obrovská mašinka rozbila za mostem u Mokropes, a že vlastnì mohou být veliké mašince vdìèni. A nikdo se už nejvyššímu pánu železnièáøi neposmíval, jak špatnì dopadl se svým obchodem s èernoknìžníkem. Aèkoliv se nejvyšší pán železnièáø hodnì polepšil a aèkoliv ho ostatní železnièáøi docela zaèínali mít rádi, nebylo ještì zdaleka všecko v poøádku. Protože nejvyšší pán železnièáø - 28 - se stále trápil. Chodil po nádraží jako stín, se svìšenou hlavou, a na nikoho se ani nepodíval, protože se stále ještì stydìl za velikou mašinku. A kdykoliv mìl nìco na práci na konci nádraží a šel okolo kùlnièky, ze které vyhlíželo osmaètyøicet párù kol a komínek veliké mašinky, vždycky se odvracel a skoro plakal. Protože si zase vzpomnìl na svùj nerozum a na svou pýchu a na velikou škodu, kterou tím zpùsobil. Starý pan Blahoš z výtopny ho tak vidìl a øíkal si: „Nikdo neujde svému trestu. Avšak už se mi zdá, že nejvyšší pán železnièáø byl dost potrestán. A dokonce se už snad zcela napravil. Mìli bychom udìlat nìco, aby se pøestal trápit.“ A pøemýšlel, jak by nejvyššího pána železnièáøe potìšil. Avšak nemohl nic vymyslit a pak i on byl smutný a skoro se tím trápil. Jenže starý pan Blahoš nebyl takový, aby jen chodil a trápil se jako nejvyšší pán železnièáø. Ne, pan Blahoš si øekl: „Jen tak se trápit nemá cenu. Já radìji nìco vykonám, co by zbavilo nás všechny i s nejvyšším pánem železnièáøem trápení.“ A pak pøemýšlel ještì tøi dny a tøi noci, až ho koneènì napadlo, co udìlá. A jakmile na to pøišel, byl zase veselý a prozpìvoval si a kouøil ze své dýmky. Tøebaže to, co si vymyslil, byla nesnadná a nebezpeèná vìc. Pan Blahoš chodil a usmíval se a pokuøoval ze své dýmky ještì dvì noci a tøi dni. Vždy veèer se díval na nebe, kdy nastane úplnìk, a když koneènì uvidìl tøetího veèera, že mìsíc je krásnì kulatý a silnì svítí právì nad výtopnou, poèkal, až všichni šli spát, a pak pøed pùlnocí vzal starou šlapací drezínu a jel na sedmnáctou kolej. Sotva na nádražních hodinách odbila pùlnoc, pøistoupil ke kouzelné výhybce a pøitlaèil na páku a øekl tøikrát: „Mašinka, výhybka, hradlo, most, prosím tebe o milost, pus mne k panu Zababovi.“ - 29 - Pøed pùlnocí vzal pan Blahoš starou šlapací drezínu a jel na sedmnáctou kolej Blahoš pìknì nahlas pozdravil a èekal. Pan Zababa se obrátil a chvíli se na pana Blahoše díval, prohlížel si ho, a když si ho dosti prohlédl, øekl: „Proè jste ke mnì pøijel, pane Blahoši? Chcete snad také takovou mašinku, jakou si koupil nejvyšší pán železnièáø?“ Pan Blahoš se ani nezatøásl, aèkoliv èernoknìžník promluvil velice hrozivým hlasem, a jen odpovìdìl: „Nikoliv, mocný èernoknìžníku, pane Zababo, pøišel jsem vás poprosit, abyste si svou velikou mašinku vzal zpìt.“ Èernoknìžník se zamraèil a øekl ještì hrozivìjším hlasem: „To je nemožné! Co si kdo koupil, to má. U nás se zboží nevymìòuje a peníze nevracejí.“ Pan Blahoš jen zakroutil hlavou a øekl: - 30 - Výhybka se pøehodila a pan Blahoš si sedl na drezínu a poèal namáhavì šlapat a vyjel na cestu k mocnému èernoknìžníku Zababovi. Jel a jel a byl už velice unavený, protože šlapat na takové staré drezínì je tìžká práce. Koneènì pøijel na veliké nádraží. A tady pøestoupil do kouzelnického vlaku, který ho dovezl rovnou k panu Zababovi. Mocný èernoknìžník pan Zababa právì sedìl u velikého stolu a cosi rýsoval. Pan „Kdopak mluví o penìzích? Chci jen, abyste si tu svou hroznou mašinku zase odvezl, protože my ji nemáme kam dát, a bude-li u nás na nádraží, tak se snad nejvyšší pán železnièáø žalem utrápí.“ Èernoknìžník pan Zababa se zlobil trochu ménì, když slyšel, že pan Blahoš nechce peníze zpìt, a øekl jen: „Co je mi po tom, že se vᚠnejvyšší pán železnièáø trápí? Mìl být rozumný od zaèátku a nemusil se nyní trápit. Já jsem udìlal jen to, co on po mnì chtìl. Nemùžete mne tedy vinit z nièeho zlého. Chtìl takovou mašinku, jakou nikdo na svìtì ještì nemìl, nejsilnìjší a nejvìtší a nejdelší a nejt잚í. On sám mìl vìdìt, že taková mašinka mu zpùsobí jen žalost a trápení. Avšak nechtìl nikoho poslechnout, kdo mu dobøe radil. Jen si vzpomeòte; co vám øekl, když jste ho chtìl varovat! A já jsem mu dvakrát dal pøíležitost, aby ustoupil. Když pøišel potøetí – co jsem mìl dìlat? Dal jsem mu jeho mašinku, a si s ní jede. Já nejsem jeho tatínek, abych se o nìho staral, já jsem zlý a mocný èernoknìžník Zababa.“ Pan Blahoš chvíli stál a pøemýšlel, protože uznával, že to, co èernoknìžník øekl, je velice rozumné. Avšak pak pøece jen øekl: „Máte pravdu, pane èernoknìžníku, avšak nejvyšší pán železnièáø se už napravil a lituje toho, co udìlal. Mìl byste mu snad pøece jen pomoci.“ Avšak pan Zababa øekl: „Mnì se vùbec nelíbí takový èlovìk, který zmoudøí, až když napáše mnoho zlého. To je pozdní pokání. A nikdo si nesmí myslet, že když trochu vzdychá a naøíká a když pak chvíli není pyšný a nadutý, že se mu už má honem rychle všecko odpustit.“ Pan Blahoš si v duchu pomyslil, že vlastnì s èernoknìžníkem docela souhlasí, avšak pak si vzpomnìl, že vykonal dlouhou a tìžkou cestu, a zdálo se mu, že by bylo velice nepøíjemné, kdyby se vrátil úplnì s nepoøízenou. I øekl - 31 - ještì naposledy: „Pane èernoknìžníku Zababo, nechci vás už pøemlouvat, avšak pøece jen vás prosím, abyste mi øekl, není-li nejvyššímu pánu železnièáøi a nám všem s ním vùbec žádná pomoc?“ Èarodìj chvíli pøemýšlel a pak øekl: „Protože mne tolik prosíte a protože se mi líbíte, pøece jen vám øeknu nìco, co vás potìší: té veliké mašinky vás zbaví nìkdo, kdo jednou pøijde k vám na nádraží a o kom byste to vùbec nevìøili. A bude to èlovìk docela nevinný a takový jaký s mašinkami nemá nic spoleèného. Avšak dejte pozor, pane Blahoši, je to ve vašich rukách. Protože vy se za nejvyššího pána železnièáøe pøimlouváte, aèkoliv si to podle mého nezaslouží, položím vám tu podmínku. Neøeknu vám nic jiného než tolik: dbejte dobøe, abyste vèas toho èlovìka poznal. Protože když vy ho zapudíte, pak už nikdy nepøijde a vám a vašemu nejvyššímu pánu železnièáøi nebude navìky pomoci.“ Pak se na pana Blahoše usmál. Protože byl èernoknìžník, nedovedl se však hezky a pøíjemnì usmát a vypadalo to jako zlý a hrozný úšklebek. Avšak pan Blahoš byl moudrý èlovìk a poznal, co si pan Zababa myslí, a øekl: „Ze srdce vám dìkuji a øeknu vám, tøeba jste mi položil záludnou podmínku, že nejste zdaleka tak zlý èernoknìžník, jak se o vás mezi lidmi soudívá.“ To panu Zababovi ještì nikdo neøekl a èernoknìžník z toho byl až všecek v rozpacích. Odvrátil se, aby to na nìm pan Blahoš nepoznal, a jen pøes rameno zabruèel: „Tak jen už jdìte, a nepøijdete pozdì.“ Pan Blahoš tedy vyšel a nastoupil do kouzelnického vlaku a vlak ho odvezl na nádraží, kde nechal svou šlapací drezínu, a tady na ni pøestoupil a poèal šlapat, aby byl brzy na Smíchovì. Kupodivu, šlapalo se mu daleko lépe než prve a za malou chvilku už vidìl svou výtopnu a byl na smíchovském nádraží. - 32 - Na smíchovském nádraží pan Blahoš nikomu nic neøekl o své cestì k èernoknìžníkovi, ani nejvyššímu pánu železnièáøi. Pomyslil si, že nesmí vzbuzovat nadìje, pokud neví, jak vše dopadne. A ostatnì, všechna záchrana spoèívala jen na nìm samém, tak jaký by mìlo smysl nìkomu nìco øíkat? Jen velice bedlivì dával pozor, kdy už pøijde ten nevinný a dobrý èlovìk, který je má vysvobodit od veliké mašinky. Avšak nikdo nepøicházel. Uplynul už podzim a nastala zima a pan Blahoš stále marnì vyhlížel z výtopny, zda tu už není ten, koho mu pøislíbil èernoknìžník. A pøicházeli sem opravdu rùzní lidé, listonoši a koèí, kteøí pøijíždìli s tìžkými vozy ke skladištím pro zboží, a dìlníci a elektrikáøi a obèas i nìjaký cestující sem zabloudil z nástupištì, aèkoliv to bylo zakázáno. Pan Blahoš si každého prohlédl, ale vždy uznal, že to není ten pravý èlovìk. Pak už i zima minula a veliká mašinka rezivìla v kùlnièce a na jejích osmaètyøicet párù kol a na komínek padal sníh a d隝 a pan Blahoš už skoro nedoufal, že se nìco stane. Nìkdy si myslil, že snad ani èernoknìžník nemluvil pravdu, že ho jen chtìl marnì utìšit. Blížilo se jaro a pak už bylo teplo a kvìtinky kvetly a stromy se zaèínaly zelenat a kos zpíval na støeše výtopny, avšak stále nikdo nepøicházel. Nejvyšší pán železnièáø už byl utrápený, šedivý a hubený a pan Blahoš ze samého èekání byl netrpìlivý a skoro se utrhoval na lidi, kteøí mu pøišli nablízko. Až jednoho dne tak vyšel z výtopny a vidí, jak nìjaký pán pøichází od hlavního nástupištì a s ním malý chlapeèek, který vlastnì ani nejde, ale poskakuje a pobíhá a každou chvilku vbìhne mezi koleje. Pan Blahoš si pomyslil, že by chlapeèek nemìl bìhat mezi kolejemi, protože by mohla pøijet nìjaká mašinka a pøejet ho. I rozbìhl se k chlapeèkovi, aby ho vyhnal z kolejí a aby mu vyèinil, že dìlá takové nerozumné a nebezpeèné vìci. Chystal se mu øíci, aby se klidil i se svým tatínkem a aby si šel zpìt na nástupištì, které je pro cestující, a - 33 - aby nechodil tam, kam smìjí jen železnièáøi. Byl by se již bezmála rozkøikl, když tu slyší, že chlapeèek volá na tatínka: „Tatínku, proè ta mašinka leze z kùlnièky?“ Ukazoval pøitom na rozbitou velikou èernoknìžnickou mašinku a pan Blahoš si náhle vzpomnìl na slova velkého èernoknìžníka pana Zababy. A již se nerozkøikl, ale došel zcela pomalu k chlapeèkovi a k jeho tatínkovi a jen vlídnì øekl: „Pane, mìl byste dát pozor, aby vᚠchlapeèek nechodil na koleje, protože tady jezdí velice mnoho vlakù.“ A tatínek mu odpovìdìl: „To je velice tìžké s mým chlapeèkem, on je pøíliš neposedný a neposlušný, avšak jinak je docela hodný hoch, a já mu chci udìlat trochu radost, když má tak rád mašinky.“ Pan Blahoš si posunul èepici trochu dozadu a øekl velmi rozpaèitì: „Inu, tomu rozumím, já mám takové kluky také rád. Ale víte vy, pane, že se sem vlastnì ani nesmí? Mìli byste zaplatit pokutu, kdybych byl pøísný.“ Pán se trochu polekal a chtìl zavolat chlapeèka, aby radìji šli zpátky na nástupištì. Avšak pan Blahoš øekl: „I toto, já vám pokutu neuložím, jen a si vᚠchlapeèek všecko pìknì prohlédne. Jakpak se jmenuje?“ Pán se usmál a øekl: „Jmenuje se Pavlíèek, ale my mu doma øíkáme Pašíèek, aèkoliv to není právì pøíliš hezké jméno.“ Pan Blahoš se dal také do smíchu, protože ještì nikdy neslyšel, že by nìjaký chlapeèek mìl takové smìšné jméno. A zavolal: „Pašíèku, pojï sem!“ Pašíèek pøibìhl a zeptal se: „Pane železnièáøi, proè ta mašinka není celá v kùlnièce?“ Pan Blahoš mu chtìl odpovìdìt, ale Pašíèek už zase - 34 - Pašíèek se vyptával zaèal sám povídat. A øekl: „Já jsem Pašíèek a to je mùj tatínek a jedeme k dìdeèkovi do Všenor a vlak nám ujel a dìdeèek má králíky a husu a jahody na zahrádce a já rád jím èokoládu a vùbec nezlobím.“ Byl by ještì nìco povídal, avšak už mu došel dech, a zakuckal se. Pan Blahoš mu øekl: „Milý Pašíèku, já si myslím, že ty pøece jen nìkdy aspoò trochu zlobíš.“ A Pašíèkùv tatínek øekl: „To máte pravdu. jako právì teï. Vláèí mne po celém nádraží a na všecko se mne ptá a já už ani nevím, co bych mu povídal. To jsem rád, že jsme vás potkali, teï se bude Pašíèek vyptávat vás.“ Pan Blahoš se zase zasmál a øekl: - 35 - „Já mu rád všecko øeknu, jen a se ptá.“ Obrátil se pak zase k Pašíèkovi a øekl mu: „Ptal jsi se mne, proè ta mašinka není celá v kùlnièce. To je proto, že je tak strašnì dlouhá, že se nám do žádné kùlnièky nevejde.“ „A proè je tak dlouhá?“ „Protože je to mašinka, kterou postavil èernoknìžník Zababa pro našeho nejvyššího pána železnièáøe.“ „Èernoknìžníci také stavìjí mašinky?“ „Pan Zababa je veliký a mocný železnièní èernoknìžník, který staví kouzelné mašinky a kouzelné výhybky a kouzelné mosty a èarovné koleje a vùbec všechno zaøízení pro strašidelné mašinky.“ Pašíèek chvíli pøemýšlel a pak øekl: „To je divný èernoknìžník, ještì jsem o nìm neslyšel žádnou pohádku. Povìzte mi nìjakou.“ A pan Blahoš mu povídal pohádku o dlouhé lokomotivì. Když skonèil, øekl Pašíèek: „To ta veliká mašinka opravdu nemùže nikam jezdit?“ „Opravdu nemùže, protože je tak strašnì tìžká, že ji koleje neunesou, a tak velice dlouhá, že nemùže jet do žádné zatáèky, a tak silná, že ji žádný strojvùdce nezkrotí. A my se tu všichni nad tím trápíme a jsme smutní, protože nevíme, co si s ní máme poèít. My bychom spíš potøebovali místo ní mnoho obyèejných lokomotiv, jaké tahají pìkné vlaky pro lidi, ale my si je nyní nemùžeme koupit, protože ta neužiteèná èernoknìžnická mašinka nás stála tolik penìz, že nyní už žádné nemáme.“ Pašíèek se zasmál a øekl: „Proè si tedy neudìláte mašinky z té veliké? Vždy má tolik koleèek!“ Pan Blahoš se trochu zaradoval a tajnì si pomyslil, zda mu Pašíèek vlastnì neradí docela dobøe. Avšak vytrpìl už pro velikou mašinku tak mnoho trápeni a starostí, že už byl - 36 - nedùvìøivý. A proto zase zesmutnìl a øekl: „Pašíèku, to by asi sotva šlo.“ Avšak Pašíèek øekl: „To je jednoduché. Vezmìte pilu a pøeøíznìte ji.“ Když to pan Blahoš uslyšel, znovu si vzpomnìl, co øekl èernoknìžník pan Zababa. Že pøijde k nìmu nìkdo, kdo je zcela nevinný a kdo nemá nic spoleèného s nádražím, a ten že je vysvobodí od kouzelnické mašinky. Ano, tak to mìlo být. Není Pašíèek tím, koho mu èernoknìžník pøedpovìdìl? A co ještì øekl pan Zababa? Aby dal dobøe pozor, aby svého zachránce sám nezahnal. A vida, ještì pøed chvílí chtìl Pašíèka i jeho tatínka poslat pryè, protože na tabulce pøed výtopnou byl nápis NEZAMÌSTNANÝM VSTUP PØÍSNÌ ZAPOVÌDÌN! Ano, ano, už je to tak, Pašíèek je vysvobodí od veliké mašinky. A on poslechne a udìlá všechno, co Pašíèek radí. „Milý Pašíèku, myslím, že tvoje rada je dobrá. Ihned zavolám nejvyššího pána železnièáøe.“ A odešel do výtopny a zavolal telefonem nejvyššího pána železnièáøe. Nejvyšší pán železnièáø rychle pøišel do výtopny a zeptal se smutným a unaveným hlasem: „Proè jste mne sem volal, pane Blahoši? Víte, že mne trápí, když musím jít okolo naší veliké mašinky.“ Ale pan Blahoš mu odpovìdìl: „Protože pøišel nìkdo, kdo nás od èernoknìžníkovy mašinky vysvobodí.“ Ukázal nejvyššímu pánu železnièáøi na Pašíèka a na jeho tatínka a vesele se zasmál. Avšak nejvyšší pán železnièáø jen smutnì øekl: „Milý chlapeèku, ty bys nás chtìl vysvobodit od té zlé mašinky? Bojím se, že by to nedovedli ani nejlepší inženýøi, jak bys to mohl dovést ty, když jsi jen docela malý chlapeèek?“ - 37 - Pašíèek se však nezalekl a øekl: „Jen ji pìknì rozøíznìte a udìlejte z ní mnoho malých mašinek.“ Nejvyšší pán železnièáø se nyní také poèal usmívat, protože se mu Pašíèkova rada líbila. Avšak pak se zase zarmoutil a øekl: „Jak bychom mohli z ní udìlat mnoho malých mašinek? Má sice spoustu koleèek a dlouhý kotel, ale jen jediný komínek. A to pøece víš, že každá mašinka potøebuje komínek aby mohla kouøit a pouštìt jiskry.“ Pašíèek se velice zamyslil, protože opravdu na komínky zapomnìl. Avšak pak si dodal odvahy a øekl: „Tak si udìlejte komínky z toho, co vám zbude, až mašinku rozøežete.“ Sotva to doøekl, poèal se nejvyšší pán železnièáø usmívat a pak se smál stále hlasitìji a hlasitìji a také pan Blahoš se usmíval. A když se dost nasmáli, øekl nejvyšší pán železnièáø: „Pašíèku, ty jsi nás všecky zachránil. Zavoláme teï zámeèníky a klempíøe a montéry a sváøeèe a kotláøe a mìdikovce a nástrojaøe a strojníky a také elektrikáøe a kováøe a soustružníky, aby rozøízli èernoknìžnickou mašinku.“ Jen to doøekl, otoèil se a šel k telefonu do výtopny. A volal odtud na nádraží a pak i do všech továren po celém Smíchovì. A neuplynula ani ètvrthodina a už se poèali ze všech stran sbíhat øemeslníci. Každý si nesl svùj nástroj a postavili se do øady naproti kolejím. Bylo jich tu dvì stì padesát pìt a ještì zezadu pøicházeli noví. A pak jim dal nejvyšší pán železnièáø znamení a oni se dali do práce a øezali a pilovali a hoblovali a pøitloukali a nýtovali a vrtali. Pašíèek se jim všem pletl pod nohama, až mìl jeho tatínek strach, že se mu nìco stane. Avšak všichni na nìho dávali pozor a nikdo se na nìho nezlobil, že pøekáží a že všechno bere do rukou, protože vìdìli, že kdyby nebylo jeho, nebyli by - 38 - vysvobozeni od èernoknìžnické mašinky. Práce jim šla rychle od ruky a za chvileèku byla veliká mašinka pøeøíznuta na deset kusù a každý z nich mìl nejménì tøi Rozøezávání obrovské lokomotivy páry koleèek. Avšak jen u jediného byl komínek, ty ostatní byly bez komínkù. A nyní sesbírali všechny kousky, které odpadly, když mašinku pøeøezávali, a slevaèi a kováøi je spojili do takové dlouhé kulaté roury, aby z ní vyrobili komínky. Pašíèek, to se ví, pøihlížel z nejvìtší blízkosti a pobíhal od jednoho konce ke druhému. A když rozmìøovali komínky, zaèal poèítat a øíkal: jedna, dvì, tøi, ètyøi, pìt, šest, sedm… a pak se zaškobrtl, protože to ještì dobøe neumìl, a osmièku vynechal a øekl hned devìt. A všichni dìlníci už byli z nìho tak popleteni, že opravdu osmý komínek vynechali a devátý udìlali zato velice dlouhý. Pøišli na to, až když bylo všecko hotovo a komínky byly nasazeny. Pak vidìli, že jedna mašinka zùstala bez komínku. A nemìli už ani kousek železa. I šli k nejvyššímu pánu železnièáøi a øekli mu, že je Pašíèek tak popletl, že nyní mají o komínek ménì. Avšak nejvyšší pán železnièáø se vùbec na Pašíèka nerozzlobil a jen øekl: „Co naplat, zùstane tedy jedna mašinka bez komínku. Však my si nìjak pomùžeme. A víte vy co? My z ní udìláme elektrickou mašinku, ta nemá pøece komínek, a také pìknì jezdí. A nám se velice dobøe hodí, bude vozit vlaky na hlavní nádraží - 39 - a aspoò nebude v Praze tolik kouøe.“ Všichni se zaradovali, jak moudøe nejvyšší pán železnièáø rozhodl. A pak se zase postavili do øady a nejvyšší pán železnièáø zavolal: „Sláva našemu Pašíèkovi!“ A oni sborem odpovìdìli: „Sláva, sláva, sláva!“ Pak odešli a zùstal tu jen nejvyšší pán železnièáø a pan Blahoš a Pašíèek s tatínkem. A nejvyšší pán železnièáø øekl: „Milý Pašíèku, zasloužíš si odmìnu za to, jak jsi nám krásnì poradil.“ I pozval tatínka i Pašíèka, aby s ním šli do kanceláøe, a tam napsal lístek, ve kterém se pravilo, že Pašíèek smí jezdit vždycky mašinkami, a je to kdy chce a kam chce. A pak pøijel krásný vlak se zelenými vagónky a Pašíèek tatínkem odjeli do Všenor k dìdeèkovi. Pøijel krásný vlak se zelenými vagónky… - 40 - O PYŠNÉ LOKOMOTIVÌ Stály tu nové mašinky… Nazítøí ráno pøišel nejvyšší pán železnièáø, sotva se rozednilo, opìt k výtopnì. A zavolal: „Pane Blahoši, kde jste?“ Pan Blahoš uvnitø ve výtopnì odpovìdìl: „Hned pøijdu, jen se trochu obléknu.“ Nejvyšší pán železnièáø chvilku poèkal a zatím se rozhlédl. Stálo tu deset nových mašinek, jak je vèera øemeslníci zanechali, a leskly se všecky na slunci. Pak pøišel pan Blahoš z výtopny a nejvyšší pán železnièáø mu øekl: „Pøišel jsem, abych si prohlédl nové mašinky a abych se s vámi poradil, co která bude dìlat. Jak vidím, je každá jiná. To je velice dobøe, protože potøebujeme mašinky, které tahají rychlíky, a jiné pro osobní vlaky a opìt jiné, aby vozily tìžké nákladní vlaky.“ Pak šli a každou si prohlédli a zapsali si, co bylo tøeba. Nejvyššímu pánu železnièáøi se tajnì líbila ona mašinka, jež mìla komínek z èernoknìžnické mašinky. Byla taková veliká a mohutná, mìla nejvìtší kola a nejdelší kotel a nejlesklejší páky. To se nejvyššímu pánu železnièáøi na ní velmi líbilo, protože, aèkoliv se již polepšil a aèkoliv uznával, že dostal dùkladnì za vyuèenou za svou pýchu, pøece jen nepøestal mít rád veliké a silné mašinky. Pan Blahoš se také na onu mašinku zadíval, a když se - 41 - dost na ni vynadíval, pohlédl na nejvyššího pána železnièáøe. A protože byl velice zkušený a bystrý, poznal, jak se jí obdivuje. Avšak neøekl nic a jen pokýval hlavou. Umínil si však, že bude dobøe dávat pozor, aby opìt se nestalo pro onu velkou mašinku nìjaké neštìstí. Když pak nejvyšší pán železnièáø o každé mašince rozhodl, co bude dìlat, o oné mašince s èernoknìžnickým komínkem øekl, že bude tahat rychlíky ze Smíchova do Plznì. Mašinka, jakmile to uslyšela, zapyšnila se a sama od sebe trošièku poodjela od ostatních lokomotiv, jako by jim chtìla dát najevo, že k nim nepatøí, že je nìèím lepším než všecky ostatní. Ještì odpoledne se mašinky rozjely každá za svou prací a mašinka s èernoknìžnickým komínkem táhla pyšnì veliký rychlík do Plznì. Velice se jí to líbilo, protože mohla jet rychle a pøedjíždìt jiné vlaky, které ve stanicích èekaly, až ona okolo nich projela. Její strojvùdce, pan Valenta, když se pozdì veèer vrátil s novou mašinkou z Plznì a pøišel do výtopny, ji všem chválil, jak krásnì a rychle umí jezdit a že se vùbec neunaví ani na velikém kopci ze Zdic do Zbiroha, kde všecky mašinky jen tak tak supí. Pan Blahoš poslouchal, co øíká pan Valenta, a mìl také radost, protože poèal doufat, že mašinka s èernoknìžnickým komínkem snad pøece bude užiteèná. A veliká mašinka jezdila každého dne v poledne do Plznì a veèer zase nazpìt a její strojvùdce, pan Valenta, ji stále jen chválil, jak pìknì jezdí. Avšak dopoledne, když stála na kolejích pøed výtopnou a èekala, až bude èas, kdy má odjet Mašinka, jež mìla komínek od èernoknìžníka - 42 - s rychlíkem, provádìla veliká mašinka nezbednosti. Chlubila se, jak je slavná a rychlá, a øíkala každému, kdo byl ochoten ji poslouchat, že nikdo na svìtì jí není roven, protože ona má komínek od èernoknìžníka. Avšak nejenže se chlubila, ona se také posmívala ostatním lokomotivám a tupila je. Nejvíc mìla spadeno na poctivé nákladní lokomotivy. Vysmívala se jim, že se jen plazí, že jsou vìènì udýchané a špinavé a že víc stojí, než jedou. Nákladní lokomotivy to ovšem mrzelo, avšak neumìly se pyšné mašince bránit, protože neumìly tak dobøe a rychle mluvit a nebyly tak vtipné. Když se to pan Blahoš dozvìdìl, pøišel jednou za pyšnou mašinkou a øekl jí: „Milá mašinko, jen kdo je hloupý, se rád chlubí. A ty vìru nemᚠzapotøebí se chlubit. Vždy všichni uznávají, že jsi velice silná a rychlá. Naè jim to tedy øíkáš? Je pøece lepší, když tì chválí jiní, než aby ses chválila sama. Samochválu nikdo nemá rád.“ Avšak mašinka už byla ve své pýše tak zatvrzelá, že panu Blahošovi jen odsekla: „Nestojím o tvé rady. Jsi beztoho jen špinavý a umaštìný železnièáø z výtopny. S takovými se nebavím. Na mne se vždycky pøijde podívat na nástupištì sám nejvyšší pán železnièáø. Ten by mi jistì neøekl nìco takového, jako jsi mi øekl ty.“ Pan Blahoš si pomyslil, že pyšné mašince už není pomoci, a nic neodpovìdìl a šel si po své práci. Avšak bylo mu smutno a trochu se bál, že z takové pýchy nevzejde nic dobrého. Uplynul ještì nìjaký èas a mašinka s èernoknìžnickým komínkem byla stále horší a horší. Nejenže se hádala s ostatními lokomotivami u výtopny, už po nich pokøikovala i na trati a hvízdala zpupnì u každé návìsti. A pak dokonce poèala trápit i svého strojvùdce. Zpìèovala se jezdit podle jízdního øádu, a když jí pan Valenta domlouval, odsekla mu: - 43 - „Což jsem nìjaká špinavá nákladní mašinka, abych poslouchala každou návìst? Mohu si dìlat, co chci, protože já jsem veliká a silná rychlíková lokomotiva s èernoknìžnickým komínkem. A nebudu už jezdit stále jen do Plznì. Chci jezdit jinam, tady už mne to nebaví.“ Pan Valenta ji pøemlouval a prosil, avšak ona si nedala øíci Pyšná mašinka a stále jen odporovala. „Co je to pro mne, jezdit do Plznì? Jsem tam ani ne za dvì hodiny, a už abych zase jela na toènu a obracela se a jela zpìt. Až se mi z toho hlava toèí. Chci jezdit nìkde jinde, po delší trati, tøebas do Brna nebo do Ostravy, jako jezdí jiné velké mašinky.“ Když pan Valenta vidìl, že nepoøídí, šel k nejvyššímu pánu železnièáøi a øekl mu, že jeho mašinka nechce jezdit do Plznì a prosí, aby mohla jezdit jinam, do Brna nebo do Ostravy. Nejvyšší pán železnièáø se zamyslil a pak poruèil, aby zavolali pana Blahoše. Pan Blahoš pøišel a vážnì pokyvoval hlavou a pak øekl: „Myslím, že udìláme nejlépe, když pyšné mašince vyhovíme. Protože jinak se bojím, že by nám ještì nìco zlého provedla.“ Nyní však zesmutnìl pan Valenta, protože mìl pyšnou mašinku pøece jen rád, a øekl: „Prosím vás, pánové, dovolte mi, abych ještì jednou - 44 - zkusil pøemluvit svou mašinku, aby zde zùstala. Nerad bych ji ztratil.“ Nejvyšší pán železnièáø, protože byl pøece jen aspoò trochu málo pyšný a byl rád, že má takovou pìknou mašinku na svém nádraží, panu Valentovi vyhovìl a jen pan Blahoš byl smutný, protože se už opravdu bál, že veliká mašinka nìco provede. Pan Valenta tedy šel ke své mašince a øekl jí: „Milá mašinko, nejvyšší pán železnièáø by tì propustil, avšak já tì ještì velice prosím, abys tu zùstala, protože bych tì nerad ztratil!“ Avšak mašinka odpovìdìla: „Proè bys mne ztrácel? Ty pøece pùjdeš se mnou a budeš mi sloužit.“ Pyšná mašinka byla totiž už tak zkažená, že se domnívala, že pan Valenta je jejím služebníkem. Avšak pan Valenta øekl: „To nejde, má drahá mašinko. Mám tady na Zlíchovì domeèek a v nìm ženu a své dìti a zahradu a králíky a vèely. Ty nemohu opustit.“ Nyní se pyšná mašinka zakabonila a øekla zvysoka: „Nechceš-li, nebudu tì nutit. Jen si zùstaò u svého mròavého domeèku a u své ženy a dìtí a králíkù a zahrady, já tì nepotøebuji. Však já si mohu vybrat daleko lepšího strojvùdce, než jsi ty.“ A køièela a zlobila se a soptila. To rozzlobilo i pana Valentu, aèkoliv byl velice mírný. A ve zlosti vyskoèil z boudièky a šel znovu k nejvyššímu pánu železnièáøi a øekl mu, že už pyšné mašince není pomoci. A nejvyšší pán železnièáø pak dovolil, aby pyšná mašinka odjela na libeòské nádraží. Druhého dne pøišel cizí strojvùdce a vystoupil do boudièky a pyšná mašinka si zapískla a vyjela ze smíchovského nádraží. A jela pyšnì do výtopny okolo všech lokomotiv a ani - 45 - se s nimi nerozlouèila a jela podél nástupištì a ani si nevšimla, že tu stojí pan Valenta a pan Blahoš a nejvyšší pán železnièáø. Jen vypustila kotouè páry a trochu èoudu a už byla pryè. A na smíchovské nádraží se už nikdy nevrátila. Jezdila do Ostravy a do Brna a byla stále pyšnìjší a pyšnìjší. Až jednoho dne neuposlechla návìsti a jela a jela a u Adamova v tunelu se srazila s nákladní lokomotivou a docela se rozbila. Byla tak rozbitá, že už nebylo možno ji spravit. I poruèili železnièáøi, aby ji prodali do starého železa. Tak skonèila pyšná mašinka s èernoknìžnickým komínkem. V tunelu u Adamova se srazila… - 46 - POHÁDKA O ZCELA MALIÈKÉ LOKOMOTIVÌ Mìla docela malou boudièku Když øemeslníci pøeøezávali velikou èernoknìžnickou mašinku, pletl se jim Pašíèek velice pod nohy a pøekážel jim a do všeho mluvil, takže se stále mýlili pøi mìøení. A tak se stalo, že druhá mašinka, jež byla na øadì hned za pyšnou mašinkou s èernoknìžnickým komínkem, byla velice malièká. Abychom pøíliš nekøivdili Pašíèkovi, musíme ovšem øíci, že právì ve chvíli, kdy øemeslníci natahovali pilu a chtìli zaèít øezat, se ona pyšná mašinka trochu protáhla a pila sklouzla a ubrala z toho dílu, který patøil malé mašince. A to udìlala pyšná mašinka naschvál, protože byla sobecká od poèátku a bylo jí docela jedno, že nìkdo jiný bude za ni trpìt. A už tím byl tedy vinen Pašíèek, nebo pyšná mašinka, krátce, druhá mašinka byla malièká. Mìla jen kratièký kotel a jen tøi páry koleèek a docela malièkou boudièku, že se do ní - 47 - sotva vešel strojvùdce s jedním topièem. Avšak jinak to byla hodná a poøádná mašinka a nikdo si na ni nenaøíkal. Jen ovšem byla slabouèká a jezdila pomalu, protože i její tøi páry koleèek byly malé. Nejprve jezdila do Berouna. Avšak vždy se zpozdila, a kdykoliv jí pøidali o nìkolik vagónkù víc, strašnì supìla a rozžhavovala se námahou. Nejvyšší pán železnièáø si toho zakrátko všiml a byl s ní nespokojen. Jednoho dne si zašel do výtopny k panu Blahošovi, aby se s ním poradil, co dìlat s nešastnou malièkou mašinkou. Pan Blahoš mu øekl: „Také jsem si už všiml, že malá mašinka na naší trati nestaèí. Mohli bychom z ní udìlat posunovací lokomotivu, která by jezdila jen u nás po nádraží. Avšak je mi jí líto. Je to pøece jen hanba pro novou mašinku, aby z ní byl posunovací stroj. To je tak pro vysloužilce. – Avšak už vím, co s ní udìláme: pošleme ji do Nuslí, tam takové malièké mašinky potøebují. Odtamtud se jezdí do Dobøíše a do Jílového a tam se naše malièká mašinka dobøe uplatní.“ Nejvyšší pán železnièáø na to øekl: „To je opravdu dobrá rada, to udìláme.“ I zavolali malièkou mašinku, a když pøisupìla, øekli jí: „Milá mašinko, odstìhuješ se od nás do Nuslí, tam se ti bude lépe daøit.“ Malièká mašinka, jak to uslyšela, velíce se zarmoutila, protože si už na Smíchovì zvykla a mìla mezi ostatními mašinkami dobré pøítelkynì. Protože však byla velice skromná a poslušná, neodvážila se odporovat a øekla jen: „Pánubohu poruèeno, musí-li to být, pùjdu, kam mne pošlete.“ Když však odjela dozadu za výtopnu, poèala hoøce plakat a naøíkat, jaký ji potkal zlý osud, že se musí nyní rozlouèit se svými pøítelkynìmi a jít na cizí nádraží, kde nikoho nezná. A pak pøišel den, kdy ji odvezli pøes most do Nuslí. Všechny mašinky se s ní srdeènì rozlouèily a doprovázely ji - 48 - prùvodem až k odjezdové návìsti. Tady jí ještì zapískaly na pozdrav a zamávaly oblaky páry. A pan Blahoš øekl nejvyššímu pánu železnièáøi: Zcela malièká lokomotiva „ Vì r u , bylo to hezké rozlouèení. Skoro mì to až dojalo.“ Od té doby sloužila malièká mašinka na nádraží v Nuslích a vozila krátké osobní vlaky do Vraného a do Dobøíše a do Jílového a nìkdy až do Èerèan. Nová služba nebyla tìžká, tahala obyèejnì jen šest nebo osm malých vagónkù a jen v sobotu a v nedìli pøipojovali vagónkù víc. To však obyèejnì malé mašince pomáhala ještì jiná podobná mašinka a dvìma se i dlouhý vlak veseleji táhl. Zakrátko se tu malièké mašince už zase líbilo a byla spokojená. Našla si nové pøítelkynì, jež k ní byly také velice upøímné, a skoro nic jí nescházelo. Nejvíc však se malièká mašinka tìšila na soboty a na nedìle. To bývalo, pravda, daleko víc práce než jindy, ale byla to radostná práce. Protože na této trati jezdili nejvíc mladí lidé, kteøí v sobotu, sotva se zavøela škola nebo dílny, již spìchali na nádraží, aby se osvìžili na venkovì. A malièká mašinka je vozila do bojovského údolí a do Pikovic a do Krhanic a do Mokrovrat a hoši a dívky ve vozech vesele zpívali a malièké mašince bylo samotné pøi tom do zpìvu. A veèer a v nedìli, to byly zase jiné radosti. Tehdy stáli pøed svými chatami mladí hoši a volali na mašinku a vítali ji. A èasto, když se pachtila nìkde do kopce, pøibìhli až na tra a bìželi podle ní a nabízeli se, že jí pomohou. Avšak ona se jen usmívala a øíkala jim: „I pìknì dìkuji, však já si pomohu sama, ještì nikdy - 49 - jsem nezùstala pod kopcem stát. Avšak pobìžte se mnou, tìší-li vás to, já vás ráda vidím.“ Chlapci tedy s ní bìželi až nahoru na kopec, a když se pak na rovinì mašinka rozjela rychleji, ještì za ní mávali a volali na pozdrav. Tak jezdila malièká mašinka po dlouhá léta a všichni ji mìli rádi a vážili si jí, tøebaže byla slabouèká a nejezdila pøíliš rychle. Byla však hodná a laskavá a oddanì sloužila a plnila svoji povinnost. A to je to nejlepší, co kdo mùže dìlat. Jen nìkdy, když se veèer vracela domù a jela z Modøan do Braníka a vidìla, jak na druhém bøehu jezdí silné a veliké mašinky ze Smíchova do Berouna, si vzpomínala, jak také žila na smíchovském nádraží a jaké tu mívala dobré pøítelkynì. Pak si trochu tesklivì zapískla a hlas její p횝alky se nesl pøes øeku na druhý bøeh. A mašinky ze smíchovské strany jí odpovídaly a volaly na ni a zdravily ji. A malièké mašince se zdálo, že není opuštìná, a mìla radost, že ani staøí pøátelé na ni nezapomnìli. A v tom mìla zcela pravdu. - 50 - JAK JELA LOKOMOTIVA PRO BRAMBORY Lokomotiva s pìti páry kol Byla také jedna lokomotiva – a ta se jmenovala pìtsetètyøiadvacítka. To je taková lokomotiva, která má pìt spojených párù kol a vozí nákladní vlaky. Nejezdí nijak rychle, ale zato tahá velice poctivì dlouhé vlaky s mnoha vagónky. A protože je tak silná, je velice vážená a všichni, železnièáøi i ostatní lokomotivy, ji pìknì zdraví a øíkají jí: „Pìknì vítám, pìtsetètyøiadvacítko, jak se ti daøí?“ A dokonce i veliké rychlíkové lokomotivy, když ji nìkde potkají, pøívìtivì jí zapísknou na pozdrav. Jednoho dne, bylo to na podzim, pøišel nejvyšší pán železnièáø do výtopny na Smíchovì a pøinesl veliké psaní a øekl: „Píše mi pan správce z Litnì, že potøebuje, aby mu nìjaká mašinka odvezla brambory z pole. Je prý to tuze veliké pole a vyrostlo na nìm množství brambor. Potøebuje tedy nìjakou opravdu silnou mašinku a velice mnoho vozù, aby mohl všecky brambory dát odvézt.“ I zamyslili se všichni strojvùdci a topièi a poruèili uèedníkùm, kteøí lomozili a honili se po výtopnì, aby byli chvíli zticha, aby mohli pøemýšlet o tom, co jim øekl nejvyšší pán železnièáø. - 51 - Když chvíli pøemýšleli, øekl nejstarší strojvùdce: „Nejvyšší pane železnièáøi, a pro ty brambory jede pìtsetètyøiadvacítka, protože je to nejsilnìjší lokomotiva, jakou máme.“ Když to øekl, všichni ostatní strojvùdci a topièi i uèedníci poèali tleskat a volat: „A jede pìtsetètyøiadvacítka, ta je nejsilnìjší!“ A Frantík Koubù, který tenkrát byl nejmladším uèedníkem, udìlal stojku ze samé radosti na komínì nejbližší lokomotivy, jež tu Frantík Koubù udìlal stála a taky poslouchala. stojku na komínì Nejvyšší pán železnièáø nejbližší lokomotivy pak øekl: „A jede pìtsetètyøiadvacítka a a pøiveze hodnì brambor, abychom mìli co jíst.“ Sotva nejvyšší pán železnièáø odešel z výtopny, vstal pan Uhlíø, který byl strojvùdcem na pìtsetètyøiadvacítce, a šel ke své lokomotivì a spolu s ním kluci uèedníci. A všichni ji leštili a èistili a mazali olejem a otírali a oklepávali a prohlíželi a pøipravovali. Pìtsetètyøiadvacítce se to velice líbilo a jen trošièku odfukovala a øíkala: „A poškrábejte mne ještì trošièku pilníkem za tøetím kolem, tam mne tuze svrbí.“ A když ji pìknì vyleštili a vykartáèovali a vyèistili a namazali, pan Uhlíø vstoupil do boudièky a lokomotiva zapískla na p횝alu a jela na šestou kolej pro vagónky. Když pøipojili vagónky, bylo to sedmdesát devìt docela nových krásných - 52 - Jali se ji všichni leštit èervených vagónkù, vyjeli z nádraží a jeli a jeli a jeli, až pøijeli do Zadní Tøebánì. Tam vyšel pan pøednosta z kanceláøe a pìknì je pøivítal a øekl jim: „Pan správce z Litnì se už mnohokrát ptal, kdy pøijedete, pospìšte si tedy, abyste tam už brzy byli.“ Z Tøebánì se jede do Litnì pøes Bìleè do velice prudkého kopce a pìtsetètyøiadvacítka, sotva se trochu rozjela, už se strašnì namáhala a odfukovala a kouøila a pouštìla páru a prosila pana Uhlíøe, aby dal hodnì pøiložit, aby ji snad uprostøed kopce neopustily síly. Ale protože byla opravdu velice silná, pøece jen se nezastavila a pomalouèku jela dál, a,ž pøijela do Bìlèe, a pak jela zase lesem a po stráni vzhùru, až koneènì vjeli do liteòského nádraží. Tady už na nì èekal pan správce a dìlníci a kluci a družièky a všichni je vítali. Avšak když dojeli na konec nádraží, bylo zase velice zle. Lokomotiva už stála na výhybkách a dál nemohla, a pøece ještì dvacet osm vagónkù se nevešlo do nádraží. I nezbylo než posunovat a pøetahovat vagónky na všecky vedlejší koleje. Trvalo to dvì hodiny a - 53 - dvaaètyøicet minut, než koneènì poslední èervený vagónek vtáhli do nádraží, a pak byly všecky tøi koleje plné a nebyl by se sem vešel ani malý vozíèek. Pak pan Uhlíø vystoupil z boudièky a šel k panu správci a zeptal se ho: „Pane správce, øeknìte nám, kde máte bramborové pole, a my tam pojedeme a budeme vybírat brambory.“ Pan správce odpovìdìl: „Naše bramborové pole je až za kopcem vzadu u Mìòan a nevedou tam žádné koleje. Jak vy se tam s mašinkou dostanete?“ Pan Uhlíø na to øekl: „Což kdybychom si tam postavili tra? Nemáte tady nìjaké koleje?“ „Inu,“ povídá pan správce, „nìjaké koleje tu jsou, jen budou-li vám staèit?“ A šel a ukázal panu Uhlíøi osmnáct starých a krátkých kolejí, jež byly složeny ve skladišti. Pan Uhlíø si je prohlédl a usoudil, že to bude náramnì nesnadné postavit tra do Mìòan. Protože však nejvyšší pán železnièáø mu poruèil, aby jel do Litnì pro brambory, vìdìl, že musí udìlat všecko, aby je pøivezl. Øekl tedy jen: „To je velice málo kolejí pro moji Silná mašinka jede pro lokomotivu, ale nìjak to brambory udìláme.“ - 54 - A poruèil dìlníkùm, aby pøinesli rýèe a lopaty a krumpáèe, a jiným dìlníkùm zase poruèil, aby tìch osmnáct kolejí vynesli ze skladištì a položili je pøed lokomotivu a spojili je a kladli stále kupøedu. A když byl nìjaký kopeèek, dìlníci s rýèi a lopatami ho odkopali, aby mašinka mìla rovnou cestu. A když bylo osmnáct kolejí položeno, popojela mašinka a zase se zastavila i se svými vagónky. A pan Uhlíø zase poruèil dìlníkùm, aby koleje za vagónky rozebrali a pøenesli je kupøedu. A pak je zase položili a zase mašinka s vagónky popojela a tak se to stále opakovalo. Avšak jeli velice, velice pomalu. Teprve za pìt dní a pìt nocí koneènì dojeli na zaèátek bramborového pole. To pole bylo tak dlouhé a široké, že od jednoho konce nebylo vidìt ke druhému. Když pan Uhlíø pole spatøil, jen si vzdychl a øekl své mašince: „Milá pìtsetètyøiadvacítko, nevím, nevím, jak ty brambory všecky vykopeme a jak je naložíme a odvezeme, než pøijde zima.“ A mašinka øekla: „Já také nevím, jak to udìláme, a vùbec se mi to nelíbí. Jen abych vystaèila s uhlím.“ Pak zaèali dìlníci vybírat brambory a nakládat je na vozy. Vozili spousty a spousty brambor, avšak pole neubývalo a neubývalo. Pracovali týden a pak už druhý týden a mašinka vždycky popojela, když kus pole pøeorali a vybrali z nìho brambory. Avšak konec pole byl stále ještì velice daleko a mašinka se starostlivì ohlížela po uhláku, neubývá-li uhlí pøíliš, a snažila se, aby oheò v topeništi jen málo hoøel a aby vydávala jen docela malièko páry. Koncem tøetího týdne už byli zcela blízko u konce pole. Avšak každého dne bylo víc a víc zima a mašinku už skoro zábla koleèka, když stála a èekala, než položí dìlníci koleje. A pak už jim zbývalo jen sedm brázd a pan Uhlíø se radoval, že - 55 - budou hotovi, a mašinka se také tìšila, že už pojede zpátky a odpoèine si na Smíchovì ve výtopnì, kde je pìknì teplo a nefouká vítr, když tu pojednou zaèal padat sníh. A sníh padal stále hustìji. Nejdøív se rozplýval na zemi a dìlalo se z nìho bláto a loužièky, ale pak padal ještì víc a pøišel ošklivý prudký studený vítr a sníh už se nerozplýval a zùstával ležet mezi brázdami. A pak je pokryl a zasypal a pak zasypal i koleje a poèal se ukládat i na vagóncích. Jen na mašince se vždycky zase rozplynul, protože byla horká, jak se v jejím kotli voda vaøila. Avšak pøece jen jí bylo velice zima a byla mokrá a mrzutá. A pan Uhlíø zalezl do boudièky a byl také velice mrzutý a øíkal si: „To je zlé. Nepøestane-li sníh padat, nedostaneme se odtud.“ A sníh padal dva dny a dvì noci a pak ještì tøetí den a bylo ho všude tolik, že vagónky docela zapadly do snìhu a brambory byly pod ním pøikryté. Avšak to bylo pøece jen dobøe, protože jinak by brambory zmrzly a docela se zkazily. Protože sotva pøestal padat sníh, pøišel krutý mráz, a ten trval poøád a poøád a poøád. A nikdy nebyla ani chvíli obleva a všem bylo velice zima. Pan Uhlíø jen stále opatrnì pøikládal uhlí pod kotel, aby mašinka nevystydla, a pìtsetètyøiadvacítka se obèas úzkostlivì ohlížela, zda uhlí pøíliš neubývá, protože stále pamatovala na to, že se musí dostat zpátky domù, a doufala, že zima pøece jen vìènì nepotrvá. Tak minuly vánoce a stále mrzlo a minul leden a únor a pøiblížily se už i velikonoce a ještì nebyl zimì konec. Až koneènì týden pøed velikonocemi pøišel veliký vítr a zaèalo svítit slunce a sníh se poèal rozplývat a mizel a mizel, až zase bylo nejprve vidìt vagónky a pak i koleje a pak koneènì i èernou zem. A všichni, kdo byli na poli, se radovali, že jsou koneènì vysvobozeni a že se budou moci vrátit domù. Pan Uhlíø z radosti, že už je jaro, hodnì pøiložil pod kotel a voda se v mašince poèala vaøit a dìlala se pára a - 56 - mašinka, sotva to ucítila, vesele si zapískla na p횝alu a poèala dýmat. Pak se lidé rozbìhli po poli a vykopali ještì poslední brázdy a naložili poslední vagónek a pak kladli koleje a mašinka popojíždìla a strkala vagónky pøed sebou a tak se to stále opakovalo. A za pìt dní byli zpátky v Litni. Pøijeli na nádraží a nikdo tu nebyl. Pøednosta stanice už si myslil, že všichni i s mašinkou na poli zahynuli, a už je neèekal a sedìl v kanceláøi a velice se trápil, když tu najednou slyší, jak na nádraží nìco vesele píská. I vstal a øekl si: „Snad pøece jen ta silná mašinka pøeèkala zimu na poli a teï se vrací.“ Vybìhl pøed kanceláø a zase slyší túú, jak mašinka pøed nádražím houká. Ani si nevzal èepici a utíkal a vidí naložené vagónky a mašinku a pana strojvùdce Uhlíøe, jak vykukuje z boudièky, a dìlníky s lopatami a rýèi a motykami. I pøivítal je všechny a chtìl je pohostit. Avšak pan Uhlíø øekl: „Milý pane pøednosto, my se nesmíme ani chvíli zdržet, protože moje mašinka už skoro nemá uhlí, a musím pospíšit, aby dojela na Smíchov.“ A jen to øekl, mašinka už postrèila vagónky a poèala se spouštìt z velikého kopce pøes Bìleè dolù do Tøebánì. A sotva pøijela do Tøebánì, hned výhybkáøi pøehodili výhybku a mašinka ani neèekala, až pan pøednosta vybìhne z kanceláøe, a už zase zaèala odfukovat a vyjela z Tøebánì do Øevnic a z Øevnic do Dobøichovic a poøád dál, až pøijela na Smíchov. A když vjíždìla do nádraží, pan Uhlíø pøiložil poslední kousek uhlí, který mìl schovaný vzadu na uhláku, a mašinka si naposledy odfoukla a vypustila kotouè jisker. A pak už setrvaèností dojela až pøed nádraží a tady se zastavila na první koleji, kde smìjí zastavovat jenom rychlíky a spìšné vlaky. Nejvyšší pán železnièáø, když slyšel, že vjíždí vlak, který vùbec nebyl v jízdním øádu, vybìhl ze své kanceláøe a vidí na první koleji stojí dlouhý nákladní vlak. I chtìl hubovat, jak se - 57 - mohl odvážit postavit se tam, kde smìjí stát jenom rychlíky a spìšné vlaky. Ale když se lépe podíval, vidí, že je to pìtsetètyøiadvacítka a pan Uhlíø a devìtasedmdesát nových èervených vagónkù, až navrch naložených brambory. Pøivítal je proto pìknì a blahopøál jim ke šastnému návratu. A pak šel do kanceláøe a telefonoval panu primátorovi, že pøijelo devìtasedmdesát vagónkù, plných nejlepších brambùrek, a pan primátor øekl, to že je velice šastný, protože mìl velikou starost, co bude dìlat, když ve mìstì už nemají žádné brambory. A øekl, že sám pøijede na nádraží té stateèné mašince podìkovat. Za malou chvíli pak pøijel pøed nádraží automobil a z nìho vystoupil pan primátor a za automobilem veliký èervený autobus a z nìho vystoupili mìstští radní. A všichni šli na nádraží a pan primátor pak mìl dlouhou øeè k mašince a k panu Uhlíøovi, a když øeè skonèil, všichni provolali slávu. Volali také všichni železnièáøi, výhybkáøi, posunovaèi, vrátní, topièi, strojvùdci, telegrafisté, hradlaøi a nosièi, i kluci uèedníci z výtopny. Všecky lokomotivy, co jich bylo na nádraží, se k tomu volání pøipojily a poèaly pískat na svoje p횝aly. Byl to obrovský rámus a køik a hlahol, že pìtsetètyøiadvacítce až uši zaléhaly. A když se rámus a jásot a povyk koneènì utišil, Vlak byl slavnostnì pøivítán - 58 - vystoupil pan primátor na schùdky a pøivìsil mašince na boudièku velikou zlatou medaili. A jen to udìlal, už zaèal zase nový jásot a køik a volání slávy, až mohli všichni ohluchnout. A pak mluvil ještì nejvyšší pán železnièáø a byl zase nový jásot a pak mluvili páni radní a pak zase železnièáøi. Mašinka už z toho byla všecka uondaná a oheò v ní vyhasínal a pára se pøestala dìlat. Nikdo si toho však nevšímal, teprve pan Uhlíø se podíval na manometr a vykøikl do toho volání slávy: „I propána, pøineste honem uhlí, nebo nám mašinka docela vyhasne!“ Kluci uèedníci bìželi s putýnkami a pøinášeli uhlí a pan Uhlíø je pøiložil pod kotel. A byl z toho takový zmatek, že nìkdo pøitom šlápl panu primátorovi na nohu. No, a pak už byl konec. Pøivìsil mašince na boudièku zlatou medaili - 59 - POHÁDKA O ZELENÉ MAŠINCE Byla také velice pìkná mašinka, skoro nejkrásnìjší ze všech, jež povstaly z èernoknìžnické lokomotivy. Mìla krásnì lesklá kola a písty a táhla a veliké jasné lucerny vpøedu a komín s kloboukem a kotel, který byl nejkrásnìjší ze všeho. Tlustý a mohutný a krásnì rùžový s nejlesklejšími tmavì rudými mìdìnými pásy. Byla to krátce neobyèejnì pìkná mašinka. Všichni si jí vážili a chválili ji a i cestující øíkali: Dnes pìknì pojedeme, protože nᚠvlak táhne zvláštì krásná mašinka. Avšak tato krásná rùžová mašinka mìla velikou nectnost: byla mlsná. Zatímco všecky ostatní lokomotivy, co jich bylo na smíchovském nádraží – a bylo jich tu, paneèku! – si pìknì pochutnávaly na dobrém hnìdém uhlí, rùžová mašinka jen øíkala: „Ach, zase abych jedla obyèejné ošklivé hnìdé uhlí, už se mi to vìru protiví.“ A jen nerada si dala otevøít dvíøka u pece a obyèejnì polovici uhlí rozházela popelníkem po trati. Její strojvùdce pan Kubát s ní mìl veliké trápení. Domlouval jí a prosil ji, aby jen - 60 - pìknì jedla hnìdé uhlí, že je zdravé. Øíkal jí, aby se podívala na ostatní lokomotivy, jak jsou po hnìdém uhlí silné: avšak krásná rùžová lokomotiva jen fòukala a odmlouvala: „Co je mi po ostatních lokomotivách, já už hnìdé uhlí nechci a nechci, a budete-li mne do nìho nutit, uvidíte, že se ještì rozstùòu.“ Pan Kubát byl velice hodný èlovìk a pøál si udìlat rùžové lokomotivì vše, co jí na oèích vidìl. I sebral se jednoho dne a šel k nejvyššímu pánu železnièáøi a øekl mu: „Moje krásná rùžová lokomotiva nechce jíst hnìdé uhlí a myslím si, že opravdu onemocní, budeme-li ji nutit, aby je jedla.“ Nejvyšší pán železnièáø chvíli pøemýšlel a pak øekl: „Co naplat, nechci, aby se moje nejkrásnìjší lokomotiva trápila, zkusíme jí dát k jídlu nìco, co jí bude lépe chutnat.“ Poruèil pak, aby rùžové lokomotivì naložili do uhláku krásné kladenské plynové uhlí. A rùžová lokomotiva, sotva je ucítila, vesele se zasmála a øekla: „Paneèku, to je nìco, to si dnes pochutnám,“ a bujnì vypustila páru z ventilù, až to zasyèelo. Toho dne jela tak rychle jako ještì nikdy. A kladenské plynové uhlí polykala, že ani topiè, pan Pazdírek, nestaèil pøikládat. Avšak sotva uplynul týden, již zase rùžová mašinka poèala být nespokojena. A øekla Její strojvùdce pan Kubát panu Kubátovi: „Víte, pane strojvùdce, - 61 - kladenské uhlí je sice dobré, avšak poøád je jíst, to také není nic pìkného. Nemohl byste mi dát pro zmìnu zase ještì nìjaké jiné?“ A pan Kubát, dobrák, jí opatøil èerné ostravské. A zase uplynul sotva týden a rùžová mašinka škemrala o jinou potravu. Co dìlat, pan Kubát, který si pøál své mašince ve všem vyhovìt, opìt sehnal nìco jiného, hornoslezské èerné uhlí, jež je mastné a vydatné, a pak opìt vestfálské, jež musili zvl᚝ pro rùžovou mašinku objednat až z dalekého mìsta. Avšak ani to mlsné rùžové mašince nechutnalo déle než ètrnáct dní, aèkoliv to bylo uhlí, na jakém by si i pan král, nebo dokonce i mocný èernoknìžník Zababa s radostí pochutnal. Pan Kubát již byl všecek utrápený, protože rùžová mašinka nechtìla jíst a jen s nejvìtší obtíží otvírala vrátka u pece a to drahé a vzácné vestfálské uhlí plivala høíšnì po trati. Avšak pøece si ještì vymýšlel, co by dal své mašince. A opatøil pro ni nejprve michelský koks a pak ostravský a hornoslezský a pak brikety. A pak došlo dokonce i na velice drahý antracit, který je lesklý jako tmavé støíbro a hladký a chutný jako nejdražší èokoláda. Když však rùžová mašinka nebyla zakrátko spokojena ani s antracitem, pan Kubát si v zoufalství vzpomnìl, že by mohl opatøit na zkoušku ještì lignit a rašelinu. Avšak mlsná rùžová mašinka lignit i rašelinu okamžitì vyplivla, sotva je okusila, a øekla panu Kubátovi s opovržením: „Jak se mùžete odvážit mi dát nìco tak mizerného, co by nejedla ani nejstarší posunovací lokomotiva. Fuj, taková hanebnost!“ A zastavila se na trati a její kola se už ani jednou neotoèila. Tu se už i pan Kubát rozzlobil, aèkoliv byl velký dobrák, a øekl: „Mlsná rùžová mašinko, už jsi vystøídala všecko, co je na svìtì, víc si vymyslit nemohu ani já, ani nejvyšší pán železnièáø. Tady ti dám èerné ostravské uhlí a ty poøádnì jeï, - 62 - nebo tì dám prohrabat ostrým pohrabáèem.“ Toho se mlsná mašinka pøece jen zalekla a uposlechla. Avšak byla velice nespokojená a soudila, že pan Kubát s ní jedná nespravedlivì. A od toho dne trochu poèala blednout a nebyla už tak krásnì rùžová. Potom, když jednoho dne pan Kubát svou rùžovou mašinku mazal olejem, mašinka se dala do pláèe a naøíkala: „Jsem tak ubohá a slabá, že opravdu asi onemocním. To už ani nebude z toho protivného ostravského uhlí, to asi bude tím, že mi dáváte tak špatný olej.“ To ovšem nebylo pravda, protože pan Kubát ji mazal krásným hustým olejem. Avšak mlsná mašinka, když vidìla, že už nedostane nové uhlí, si vzpomnìla, že by si mohla alespoò pochutnat na nìjakém novém oleji. A to se jí podaøilo. Pan Kubát, dobrák, jí opìt uvìøil a poèal shánìt všelijaké oleje. A mašinka se potají smála a libovala si, že má opìt zmìnu a mùže si vymýšlet a trápit svého strojvùdce. Opravdu, tak zkažená už byla, že se radovala, když vidìla, jak pan Kubát starostmi ani nespí a jen vymýšlí,jaké mazání by pro ni našel. Dostávala tak postupnì øepkový olej a podzemnicový olej a olivový, makový, ricinový, oøechový a lnìný olej a pak dokonce i rybí tuk a kostní olej a olej ze sluneènicových jader a kokosový tuk a vazelínu a plynový olej a stearín ze svíèek a tuhu, nu zkrátka mazadla z celého svìta, co jen dovedl pan Kubát kde sehnat a co mu kdo poradil. Dokonce i universitní profesoøi a inženýøi z továren se sešli, aby se poradili, jaké je ještì mazadlo na svìtì, jehož rùžová mašinka neokusila. A rùžová mašinka ochutnala každý olej jen jednou a pak už øekla: „Fuj, to už jsem jedla, to mi vùbec nechutná, dejte mi nìco nového.“ Jednoho dne tak jela do Berouna a byla nespokojena, protože mìla už druhý den ve válcích olej, tlaèený z rùžových kvìtù, ten nejdražší olej, jaký je na svìtì, který voní tak jako celý sad nejkrásnìjších rùží. A nebyla už ani rùžová, protože - 63 - pro svou nespokojenost všecka chøadla. A náhle ucítila uprostøed vší té rùžové vùnì, která se linula z jejích ložisek, nìjakou zcela novou vùni. I zeptala se dychtivì: „Co to tu voní, pane Kubáte? Zdá se mi, že je to nejkrásnìjší vùnì, jakou jsem kdy cítila.“ Pan Kubát èichal a èichal a ve vší rùžové vùni nemohl nic rozeznat. Až pak pøišel na to, že snad mlsné mašince voní chléb s máslem, který právì jedl. I seškrábl trochu másla a dal je mašince na høídel rychlomìru. A mašinka hned radostnì pøikývla: „Ano, to je to pravé, to mi dejte, to mi opravdu chutná. I zastavil pan Kubát na nejbližší stanici, bylo to v Øevnicích, a bìžel rychle k hokyni a nakoupil hroudièek másla. A pak musili všichni cestující èekat, než namazal mlsné mašince všecka ložiska máslem. Avšak už tøetí den se máslo mlsné mašince zprotivilo. Pan Kubát, jak už svou mašinku znal, byl na to pøipraven. A mìl v boudièce v hrnci sádlo. Na dnì hrnce bylo i pár krásných, do rùžova vypeèených škvarkù. Pan Kubát si toho nevšiml, a jak ve spìchu mašince co nejrychleji mazal ložiska, aby se cestou opìt nezpozdili, vzal i jeden škvarek a dal ho mašince se sádlem do prostøedního válce. A mašinka pak s chutí vyjela na cestu, protože sádlo, to bylo pro ni zase nìco zcela nového. Avšak po chvíli se sádlo ve válcích rozpustilo a jen škvarek v prostøedním válci zùstal tvrdý. A jak mašinka rychle jela, náhle škvarek zaskoèil z válce do šoupátka a zcela je ucpal. Mašinka se poèala dusit a dostala strach, že se jí nìco hrozného stane. Ucpané šoupátko ji strašnì bolelo a nemohla dechu popadnout a prskala páru a vodu a kašlala a písty se pøestaly pohybovat a mašinka se zastavila. A jen úzkostlivì pískala a syèela a naøíkala. Pan Kubát se všecek polekal a seskoèil z boudièky a prohlížel mašinku, co se jí stalo. Mašinka jen tichým, bolestným hlasem zaúpìla: - 64 - „Tady v prostøedním válci mì cosi škrtí a tlaèí, ach, zcela jistì se udusím.“ Pan Kubát tedy vzal kleštì a montérský klíè a rozebral mašince prostøední válec. A našel v šoupátku zadøený veliký, chøupavý a vypeèený škvarek. I vidìl, že svou povolností mohl mašince zpùsobit velikou škodu. Øekl proto své mašince: „Milá mašinko, tak to dál nepùjde, už nebudeme zkoušet žádné nové mazání. Podívej se na sebe, jak z toho vypadáš. Vždy ty už vùbec nejsi rùžová, ale zelená.“ Opravdu, mlsná mašinka si už ani podobná nebyla. I krásné tmavoèervené mìdìné pruhy na jejím kotli zèernaly a zezelenaly. Mašinka nyní stála tiše a zarmoucenì. Šoupátko ji ještì bolelo a byla všecka slabá a utrápená. Avšak nejvíc ji trápilo, že pan Kubát jí už nechce dát žádné nové mazání a že do ní nalil obyèejný olej pro lokomotivy, který si vypùjèil od umazané nákladní mašinky, kterou právì potkali. A nejela a nejela a nejela. Panu Kubátovi proto nezbylo než zavolat na Smíchov pro pomocnou lokomotivu a dát svou mlsnou mašinku i s vlakem odtáhnout domù. Když dojeli na Smíchov, zastavili se právì pøed nádražní budovou. Nejvyšší pán železnièáø už vìdìl, co se stalo, a vyšel ven a prohlédl si zelenou a mlsnou a nemocnou mašinku. Pak vážnì pokýval hlavou a øekl: „Milá mašinko, bojím se, že jsi zcela ztracena a že nám umøeš. Ještì nikdy jsem nevidìl mašinku tak zelenou, jako jsi ty. Myslím, že tì dám odvléci do dílny a tam tì rozeberou na souèástky. A pak tì prodáme do starého železa.“ Když to mašinka uslyšela, dala se do takového náøku a pláèe, že z ní vytekla všecka voda, co jí ještì mìla v kotli. A pak poèala prosit a naøíkat: „Ne, prosím, prosím, jen to ne. Nechci se dát rozebrat, né, né, né!“ A tloukla nárazníky a kývala øetìzy a vùbec si poèínala jako smyslù zbavená. - 65 - Nejvyšší pán železnièáø se na ni ještì chvíli díval a bylo mu mlsné mašinky opravdu líto. Avšak vìdìl, že kdyby jen trochu povolil, mašinka by zakrátko opìt vyvádìla stejnì. Proto øekl jen pøísnì: „Odvlecte mašinku na vedlejší kolej a nechte ji tam zatím stát. Rozmyslím si ještì, co s ní udìlám.“ Pak nechali mašinku stát na vedlejší koleji studenou týden a pak ještì tøi dny. Teprve jedenáctý den ráno pøišel nejvyšší pán železnièáø s panem Kubátem a prohlédli si vyhaslou mašinku a øekli: „Milá mašinko, rozhodli jsme se, že to s tebou ještì jednou zkusíme. Avšak je to už naposledy, a zklameš-li nás, pùjdeš opravdu do starého železa. Od dnešního dne budeš jíst jen hnìdé uhlí, jako všecky mašinky, a budeš dostávat obyèejný olej a obyèejnou vodu. Bìda ti, budeš-li si opìt nìco vymýšlet. Potom už ti nepomùže ani mocný èernoknìžník Zababa.“ Øekne-li nìjaký železnièáø, že ani mocný èernoknìžník Nechali mašinku stát na vedlejší koleji studenou týden a pak ještì tøi dny - 66 - pan Zababa tu nepomùže, pak to znamená, že je to opravdu vážné. To mašinka vìdìla, a proto se neodvážila ani vzdychnout. Pak pøišli kluci uèedníci z výtopny a pøinesli v nùších hnìdé uhlí a v konvièkách obyèejný olej a v putnách vodu z vodovodu a naplnili zelenou a mlsnou lokomotivu. A podpálili v její peci oheò a èekali, až se rozhoøí a až poène voda vøít. Pøišli kluci uèedníci z výtopny Zelené, ošklivé a mlsné mašince to ovšem nechutnalo. Avšak støežila se nìco øíci, protože se tuze bála. A když byla vytopena, doufala mlsná mašinka, že už je vyhráno, teï že zase pojede s vlakem na tra. Avšak v tom se velice mýlila. Musila po celý mìsíc jezdit jen po smíchovském nádraží a sloužit jako obyèejná posunovací mašinka, protože nejvyšší pán železnièáø s panem Kubátem usoudili, že tak ošklivá zelená mašinka se nesmí ukázat mezi lidmi na trati. Mlsné mašince se to ovšem velmi zajídalo – avšak co - 67 - naplat, uposlechla. Protože jít do starého železa – brr! A jak tak jezdila a jedla hnìdé uhlí a pila obyèejný olej, poèala se uzdravovat. Ani nepozorovala, že pøestává být tak ošklivì zelená, ba že dokonce tu a tam na kotli už opìt rùžoví. A za mìsíc si dokonce zvykla i na hnìdé uhlí a už se jí nezdálo tak protivné a nechutné. Jednoho dne opìt pøišel pan Kubát a vyšvihl se do boudièky a øekl starému, mrzutému a pøísnému strojvùdci, který zatím s mašinkou jezdil, že už ho vystøídá a že sám zkusí, zda se mašinka opravdu uzdravila. A pak vyjel se svou mašinkou na tra a jel až do Berouna bez zastávky a opìt zpátky. A mašinka jela poslušnì a tichounce a ani jednou nevyprskla a nevyhodila uhlí z popelníku a vùbec si vedla, jak si má vést poøádná a poslušná mašinka. A rychlou jízdou krásnì zrùžovìla, takže když se vrátili na smíchovské nádraží, nejvyšší pán železnièáø øekl: „Ano, tak je to v poøádku, naše mašinka se už zcela uzdravila a smí opìt jezdit s osobními vlaky a snad i s rychlíky, jen když už nebude mlsná.“ A rùžová mašinka opravdu už nikdy si nevybírala v jídle ani v pití a jezdí do dnešního dne a je silná a zdravá. Krásná rùžová lokomotiva - 68 - O NEPOSLUŠNÉ MAŠINCE Mašinka s dlouhým komínkem Když øezali a pilovali èernoknìžnickou mašinku, spletli se øemeslníci a udìlali o komínek ménì. A zato jeden komínek byl náramnì dlouhý, delší, než jaký mají poøádné mašinky, a ještì k tomu s širokým kloboukem na konci. Pøipevnili pak dlouhý komínek nejbližší mašince a poruèili jí, aby s ním odjela. Mašinka vypadala ovšem s vysokým komínkem trochu smìšnì mezi všemi ostatními a nejvyšší pán železnièáø se zprvu na ni nemohl ani podívat, aby se nesmál. Avšak všemu se uvykne, a posléze nikomu ani nepøipadalo, že by vysoký komínek s kloboukem na vrcholu byl nìèím zvláštním. Mašinka byla na nìj dokonce pyšná, vynášela se jím pøed ostatními a považovala se za zcela zvláštní, znamenitou mašinku. Vozívala obyèejnì osobní vlaky do Berouna a do Zdic a nìkdy jí dovolili jet až do Plznì, když - 69 - jezdilo mnoho lidí o svátcích a o prázdninách. Jejím strojvùdcem byl pan Veverka, který mìl domeèek právì u zastávky v Dolních Mokropsech. Mìl svou mašinku rád, a když se nìkterý železnièáø, obyèejnì takový, který byl na smíchovském nádraží teprve krátce, smál vysokému komínku jeho mašinky, zakabonil se jen a øekl: „Nezáleží na komínku, ale na síle. A tu moje mašinka má. Jen si zkuste, dokážete-li být v Berounì s dvaadvaceti vagóny za èistou hodinu a zastavit pøitom na každé zastávce. Moje mašinka to dokáže jako nic.“ Avšak jednu nectnost mašinka s dlouhým komínkem mìla. Velice nerada poslouchala. Ne vždycky. Èasto byla po celé týdny hodná, ale potom to do ní vjelo a poèala støapèit. Hlavnì se nerada zastavovala na trati u zavøené návìsti. Byla by nejradìji jela dál a nevšímala si èerveného svìtla, a pan Veverka jí musil utahovat všecky brzdy, jen aby se zastavila. A pøece se èasto stalo, že alespoò o metr nebo o dva pøejela rameno návìsti, aèkoli jí pan Veverka èasto øíkal, že se to nesmí a že by musil platit pokutu, kdyby je nìkdo udal. Avšak pokud bylo jen to, že se zastavovala až kousek za návìstí, pan Veverka zamhuøoval oèi a øíkal si, což, každý má svou chybu. Avšak jednou se stalo cosi horšího. Bylo to právì v sobotu v poledne, kdy jezdí mnoho vlakù a kdy všichni lidé pospíchají, aby už mìli mìsto za zády. Mašinka s dlouhým komínkem mìla vézt vlak ve tøináct dvacet osm do Plznì. Je to zrychlený vlak, který zastavuje poprvé až v Berounì, a mašinka se celý týden tìšila, jak se pìknì probìhne, jak ji nikdo nebude brzdit a zastavovat. Avšak když už stála vytopena pøed výtopnou, ohlásil nejvyšší pán železnièáø, že mašinka musí nejprve ještì odvézt vlak ve dvanáct padesát do Dobøichovic a pak se rychle vrátit a vzít teprve plzeòský vlak ve ètrnáct ètyøicet, protože jedna mašinka se polámala a nebylo za ni ihned jiné náhrady. Mašinku s dlouhým komínkem to velice mrzelo, protože vlak ve dvanáct padesát byl docela pomalý vlak, který - 70 - dlouho stál na každé zastávce, a vlak ve ètrnáct ètyøicet také nebyl tak pìkný a rychlý jako vlak ve tøináct dvacet osm. Zastavoval už v Øevnicích a z Berouna pak dokonce už zastavoval všude, dokonce i v Popovicích a v Praskolesích a ve Vejprnicích a ve Svojkovicích. Mašinka proto nevrle odfoukla ze svého komínku, a když najíždìla na vagónky, vztekle vrazila do nárazníkù, až vagónky poskoèily. Pak se však utišila a jen oddechovala parním èerpadlem. Pan Veverka si pomyslil, že se mašinka již umoudøila, a trpìlivì oèekával, až dostane znamení k odjezdu. Mašinka pak vyrazila a jela pìknì pod Barrandovem a pìknì zastavila v Chuchli a opìt pìknì zastavila v Radotínì. Pan Veverka mìl radost, že dnes mašinka tak poslouchá. Z Radotína vyjeli pøesnì podle jízdního øádu a pan Veverka poruèil, aby topiè hodnì pøiložil mašince pod kotel. Na to právì mašinka èekala. Dala si naložit plnou pec uhlí a starala se, aby mìla co nejvíc páry. Protože se rozhodla, že teï si prosadí svou. A vyrazila rychle, velice rychle. Pan Veverka stále ještì nic netušil a pøed èernošickou zastávkou dal ještì jednou pøiložit. Mašinka znovu vypustila èerný dým Chtìl uzavøít koleèko regulátoru - 71 - z vysokého komínku a ze samé bujnosti sama od sebe zapískala pøed hradlaøovým domeèkem. Byli již pøed samou èernošickou zastávkou, když pan Veverka chtìl uzavøít koleèko regulátoru. Avšak koleèko nic, ani hnout. Mašinka je pevnì držela otevøené a pára se dál hnala do válcù a pohánìla kola stále rychleji. Èernošická zastávka už byla pøed nejbližší zatáèkou a pan Veverka vidìl, že mašinka mu chce nìco ošklivého provést. I nechal regulátor regulátorem a vzal páku brzdy. Avšak a dìlal co dìlal, páka se ani nepohnula. A mašinka jen uhánìla, nevšímajíc si, že se pan Veverka lopotí s brzdou a s regulátorem. A už byli v èernošické zastávce a lidé, kteøí tu chtìli vystupovat, stáli u dvíøek a na plošinách. Avšak mašinka jela stále rychleji a rychleji. Nic nedbala, že ji pan Veverka prosí, aby se umoudøila, nic nedbala, že lidé u dvíøek hubují a naøíkají, jen jela a jela. A už se blížila k Mokropsùm. Pøed Mokropsy je návìst. Pan Veverka se jen pøikrèil, když ji míjeli, avšak naštìstí byla návìst postavena na volno. A nyní tu byla mokropeská zastávka a u ní domeèek pana Veverky. Mašinka si opìt vesele zapískla, jen aby na sebe hodnì upozornila. A vskutku, na zastávce stál zástup lidí a železnièáøi, kteøí všichni pana Veverku znali, a na zahrádce u plotu Návìst stáli oba Veverkovi - 72 - chlapci, aby vidìli, až tatínek pojede mimo. A ti všichni vidìli, jak mašinka pyšnì minula zastávku, a vidìli, jak se pan Veverka lopotí marnì s brzdou a regulátorem, a slyšeli, jak lidé na plošinách láteøí a bìdují, že nemohou vystupovat. A to všecko se jen mihlo kolem, jak rychle už mašinka uhánìla. A už byli na mostì pøes Berounku a rachotilo to a dunìlo, protože jeli rychleji než rychlík. Nyní se však stalo to nejhorší: za mostem byla opìt návìst, a ta už ukazovala na stùj. Mašinka toho dbala sotva tolik, kolik pes o své blechy. Jen si pískla a vypustila oblak páry a hnala se dál. Nyní už mìl pan Veverka opravdu strach. Což když v Dobøichovicích není volná kolej a oni vjedou touto rychlostí do nádraží a s nìèím se srazí. Pak bude vlak rozbitý a všichni lidé, kolik jich vezou, budou zabiti nebo zranìni. I poèal pøemlouvat nerozumnou mašinku, aby se zastavila, dokud je èas, že jí všecko odpustí a nebude na ni žalovat nejvyššímu pánu železnièáøi. Mašinka však mu jen pøes rameno odpovìdìla: „Chci se jednou poøádnì projet a èerta dbám o nejvyššího pána železnièáøe. Když mi dovedl vzít mùj krásný zrychlený vlak ve tøináct dvacet osm, a se nyní stará, abych mìla volnou cestu.“ A jela dál, vjela už do všenorské zastávky, minula ji a blížila se k dobøichovickému nádraží. Naštìstí již hradlaøi telegrafovali, že se asi Veverkova mašinka zbláznila, a pan pøednosta v Dobøichovicích rychle naøídil, aby uvolnili koleje. A tak mašinka mohla projet bez pøekážky i dobøichovickým nádražím. Hnala se opìt rychle dál a tváøila se stejnì pyšnì jako døív. Avšak uvnitø cítila, že se jí už tak dobøe nedaøí. Protože pan Veverka tajnì poruèil topièovi, aby otevøel dvíøka topeništì, a oheò mašince poèal pod kotlem vyhasínat a mašinka mìla páry namále. Jela už o poznání pomaleji. Byla to však ještì stále veliká rychlost a mašinka doufala, že se dostane jakžtakž - 73 - aspoò do Karlštejna. A šetøila párou, jak mohla, dokonce pøed øevnickým nádražím si ani nezapískla, aèkoliv k tomu mìla velikou chu. Co naplat, a šetøila párou sebevíc, ohnì pod kotlem ubývalo a s ohnìm i tepla a s teplem i tlaku páry ve válcích. Mašinka jela stále pomaleji a pomaleji, nádražím v Zadní Tøebáni se už proploužila sotva tak rychle jako nákladní vlak. Avšak ještì se nevzdávala, ještì stále držela regulátor otevøený a brzdu povolenou. „Aspoò kousíèek ještì pojedu,“ øíkala si mašinka a pokusila se znovu si odfouknout z válcù. Nebylo to už takové odfouknutí, jako když si hrdì odfukovala na smíchovském nádraží, bylo to spíš, jako když si v zármutku vzdychne a zapláèe. Pan Veverka v boudièce si toho povšiml a jen se vesele zasmál a øekl: „Milá mašinko, teï se uvidí, kdo s koho a kdo se bude smát naposledy.“ Už se ani nepokoušel brzdit, protože vìdìl, že se mašinka stejnì sama zastaví, až spotøebuje poslední trošku páry. Tak se také stalo. Mašinka nedojela ani ke kluèickému mlýnu na pùli cestì ke karlštejnskému nádraží, a už byla docela bez páry. Ujela ještì nìkolik metrù setrvaèností a pak se zastavila se zaskøípìním, jež se podobalo pláèi. A aby její hanba byla ještì vìtší, zastavila se právì u èervené návìsti. Sotva se zastavila, vyskákali lidé z vagónkù a všichni se shrnuli okolo mašinky a tuzeji hubovali a láli jí a øíkali: „Ty zlá mašinko, proèpak jsi nás odvezla až sem, aèkoliv jsme chtìli jet jen do Èernošic a do Mokropes a do Všenor. Ted se postarej, abychom se co nejrychleji dostali domù k obìdu, máme už všichni veliký hlad.“ Mašinka jen smutnì zaplakala a øekla: „Jak bych vás mohla odvézt, když nemám oheò v ohništi a páru v kotli?“ Když to uslyšel pan Veverka, øekl jen pøísnì: „Jak bych ti mohl dát oheò pod kotel, když nevím, zda - 74 - bys pak zase nezaèala být neposlušná, sotva bys nabyla síly. Kdo ví, kam bys nás odvezla, kdybych ti povolil.“ Mašinka poèala znovu škemrat a plakat a naøíkat a slibovat, avšak pan Veverka byl neoblomný a øekl: „To je marné, nevìøím ti už. Radìji zavolám jinou mašinku z Berouna a ta nás odveze. Ty už nás vézt nesmíš.“ A uèinil tak opravdu a zakrátko pøijela jiná mašinka a pøipojila se k vlaku a odvezla ho sama zpìt a Její strojvùdce pan Veverka zastavila ve všech stanicích, a neposlušná mašinka s dlouhým komínkem jen studená a bez páry na konci vlaku pøihlížela. A vidìla cestou také, jak ji minul zrychlený vlak ve tøináct dvacet osm a pak i zrychlený vlak ve ètrnáct ètyøicet, který táhla jiná mašinka. Když koneènì pøijeli na Smíchov, øekl pan Veverka nejvyššímu pánu železnièáøi, co se stalo, a poprosil, aby byla neposlušná mašinka potrestána. Nejvyšší pán železnièáø pak urèil, že mašinka s dlouhým komínkem za trest bude vozit po celý mìsíc jen nejpomalejší nákladní vlaky. To byla veliká potupa pro mašinku s dlouhým komínkem, musila se jí však podrobit, nechtìla-li se doèkat nìèeho ještì horšího. Mìsíc trestu koneènì také uplynul a jednoho dne mašinka s dlouhým komínkem opìt vyjela s osobním vlakem. Jela tichouèce, jako když koèièka mìkce našlapuje, a stále se po oèku ohlížela po panu strojvùdci Veverkovi, aby hned uposlechla, kdyby si nìco pøál. A správnì zastavovala na - 75 - zastávkách i u návìstí, správnì brzdila a správnì se rozjíždìla. Nemohlo být krátce hodnìjší a zpùsobnìjší mašinky než mašinka s dlouhým komínkem. Však se také pan Veverka usmíval a každému mašinku chválil. Všichni si opìt mašinku s dlouhým komínkem zamilovali a vìøili, že je už zcela napravena a polepšena. Avšak neposlušnost je zlá nemoc a tìžko se léèí. Mašinka s dlouhým komínkem sice nyní již jezdila poøádnì a neodvážila se provést podruhé takový zlý kousek, za jaký byla potrestána, avšak v skrytu stále pøemýšlela o rùzných darebnostech a poslouchala pana Veverku jen proto, že se bála. A poslušnost ze strachu obyèejnì za mnoho nestojí. Neposlušná mašinka s dlouhým komínkem totiž tajnì snila o velice nebezpeèné a špatné vìci: toužila se také jednou podívat do Prahy na veliké hlavní nádraží. Tam však nesmìjí obyèejné mašinky jezdit, tam jezdí jen elektrické lokomotivy a jen zøídka, tuze zøídka nejvyšší pán železnièáø dovolil jet na hlavní nádraží také velikým rychlíkovým lokomotivám. Mašinka s dlouhým komínkem to vše vìdìla a ani se neodvážila poprosit pana Veverku, aby ji jednou na hlavní nádraží s sebou vzal. Avšak co naplat, její touha byla stále vìtší. A zlá, chlubivá elektrická lokomotiva její touhu stále roznìcovala. Elektrická lokomotiva totiž stávala obyèejnì na slepé koleji na konci nádraží a èekala, až pøijede nìjaký vlak, který by mohla odvézt na hlavní nádraží. Mašinka s dlouhým komínkem tu èasto stávala také a elektrická lokomotiva z dlouhé chvíle a hlavnì z chlubivosti jí líèila všecky krásy velikého hlavního nádraží. Jaké je tu krásné zasklené nástupištì, kolik je tu kolejí a výhybek a jak mnoho železnièáøù s èervenými èepicemi se tu stará o vlaky a o mašinky. Hloupá mašinka s dlouhým komínkem to vše poslouchala a toužila a toužila. Ani jí na mysl nepøišlo, že elektrická mašinka se jen planì chlubí. Pøedstavovala si vše na hlavním nádraží ještì daleko krásnìjší, než jak to elektrická lokomotiva líèila. - 76 - Elektrická lokomotiva stávala na slepé koleji na konci nádraží Koneènì hloupá mašinka s dlouhým komínkem dospìla tak daleko, že poèala vymýšlet, jak by se na hlavní nádraží dostala bez vìdomí nejvyššího pána železnièáøe a pana strojvùdce Veverky. A jak vymyslila, tak provedla. Nejprve po celý týden si schovávala uhlí do popelníku, aby se jí nemohlo stát, že by zase nìkdy zùstala bez ohnì a bez páry. A pak jednoho veèera pøijela z Berouna s osobním vlakem. Zùstala s ním stát na ètvrté koleji pøed nádražní budovou a poèkala, až všichni lidé vystoupí. Pak dokonce sestoupil i pan Veverka z boudièky a øekl svému topièi, aby mašince ještì pøiložil, že jen zajde do kanceláøe nìco vyøídit a pak že pojedou do výtopny. Sotva pan Veverka sestoupil, odešel i topiè, kterého netìšilo hlídat prázdný vlak. Nyní se neposlušná mašinka opatrnì rozhlédla a vidìla, že pøišla její chvíle. Nádraží bylo zcela prázdné, jen pár lucernièek se v dálce na druhém konci nádraží míhalo. Mašinka se tichouèce vyvlekla ze spojek, jež k ní poutaly vlak, a pak pomalièku, pomalièku se dala do pohybu. Ani trochu páry nevypustila, jako duch se šinula k výhybkám. Teprve za výhybkami se trochu rozjela a vjela na násep a po náspu k mostu. Nyní byla nádražní svìtla daleko vzadu a mašinka vìdìla, že ji už nikdo nezadrží. I vyfoukla oblak páry a kouøe a jisker a vyrazila rychle vpøed. - 77 - Vjela na most a až se jí dech zatajil nad tou krásou. Byla vysoko nad øekou a svìtla na nábøežích planula a lidé se tu procházeli a elektriky zvonily a auta houkala. Mašinka, jež to nikdy ještì nevidìla, byla pøesvìdèena, že to ji všichni tak vítají, i zapískla si dlouze na p횝alu a vypustila ještì více jisker z komína. Už byl most za ní a nyní vjela do vyšehradského nádraží. I tady se jí vše líbilo, avšak øíkala si: Když tady je vše tak krásné, jaká asi to bude teprve krása na hlavním nádraží? A jela ještì rychleji, aby tam byla co nejdøíve. Jela a jela a jela a už byla ve vinohradské zastávce. Tady bylo na nástupišti nìkolik železnièáøù a mašinka se jim chtìla pìknì ohlásit, i zapískla znovu ze všech sil. A jen se okolo nich mihla. Nyní byl pøed ní èerný tunel. Mašinka na nic zlého nepomyslila a hnala se do nízkého èerného tunelu. Avšak bum a bác a tøesk a køáp – bylo po její slávì. Mašinka náhle ucítila strašlivou bolest a slyšela, jak se cosi láme a tøíští a trhá a kácí, a pak už pozbyla vìdomí. Všecko se pøed ní zatmìlo a byla èerná noc. Teprve za dlouhou chvíli se vzpamatovala, když se okolo ní sbìhli železnièáøi a montéøi a dìlníci. Opatrnì otevøela oèi a vidí úplnou spouš. Její krásný dlouhý komínek, na nìjž byla tak pyšná, se i s kloboukem válel na zemi. A místo komínku jí zùstal jen malièký pahýlek, zohýbaný a zurážený. A kdyby jen to! Pahýlek ukrutnì bolel a pálil, že mašinka myslila, že to ani nevydrží. A ta hanba! Radìji znovu omdlela. Avšak co platno omdlívat? Opìt ji vzkøísili a pak ji zase dali odvléci staré, ošklivé posunovací lokomotivì na Smíchov. Tady už èekal nejvyšší pán železnièáø a velice se zlobil a mraèil. Mašinka se pøed ním krèila, avšak nemohla se udìlat tak malièká, aby ji nejvyšší pán železnièáø neuvidìl. A nejvyšší pán železnièáø øekl hrozným hlasem: „Zlá, neposlušná a nenapravitelná mašinko! To, co jsi - 78 - Vlekou mašinku s uraženým komínem dnes provedla, už ti nikdy, nikdy neodpustím. Za trest budeš na vìèné èasy pracovat jako špinavá, opovržená a špatná posunovací mašinka. Ani pøi posunování nikdy nesmíš sem, k nádraží, budeš jezdit vždycky jen vzadu na nákladním nádraží. A komínek ti nespravíme, necháme ti jen pahýlek, aby sis vždycky pøipomenula, co jsi zlého provedla.“ Jak domluvil, otoèil se a odešel a nic nedbal, že mašinka pláèe a prosí a slibuje. A od tìch èasù mašinka tahá špinavé nákladní vagónky vzadu na nádraží a je sama špinavá a rezavá a ošklivá, takže nikdo, kdo ji vidí, ani neuvìøí, že kdysi byla pìkná a pyšná a silná. - 79 - O MAŠINCE, KTERÁ NECHTÌLA JEZDIT PO KOLEJÍCH Jednoho dne se rozhodla veliká a silná nákladní lokomotiva, že už nebude jezdit po kolejích. Už ráno, když vyjíždìla z výtopny, aby se pøipojila k vlaku, øekla ostatním mašinkám: „Dnes se vydám na cesty, jako že jsem jedna z mašinek, které mìly za maminku velikou èernoknìžnickou lokomotivu. A pojedu a pojedu a pojedu a sem se už nikdy nevrátím. Protože se mi už znudilo stále se dát vodit kolejemi. Podivný cestující Teï pojedu, kam mne oèi povedou a kola ponesou, a zažiji veliká a krásná dobrodružství.“ Vypustila veliký oblak páry a zasyèela a ani se neohlédla. A pøijela k nástupišti a vzala si svùj vlak – byl to tìžký nákladní vlak, plný ovoce a mouky a obilí – a vyjela s velikým hlukem z nádraží. A jela a jela, až pøijela do Berouna. Po cestì se tváøila, jako by nemìla nic zlého za lubem, a její strojvùdce opravdu nic netušil. V Berounì dostali od pøednosty stanice rozkaz, aby nìkolik vozíèkù odpojili a jiné si opìt pøipjali. Na to právì mašinka èekala. Sotva se odpojila od vozíèkù, již se rozjela a jela pøes výhybky až na slepou kolej, jež konèila nárazníky na tyèi. Mašinka se opìt rozjela a hup, - 80 - už byla u nárazníkù. Vykøikla na nì zhurta: „Kliïte se mi z cesty, jedu do svìta !“ A plnou silou do nich vrazila. Nárazníky, nepøipraveny na takové špatné zacházení, se jen nárazem ohnuly a pustily mašinku dál. Mašinka, pìknì rozjetá, se pøes nì pøenesla a už byla venku z kolejí. To bylo právì to, po èem toužila. Dopadlo to však jinak, než si pøála. Sotva se octla na prázdném náspu, už se jí tìžká kola zarývala do zemì a poskakovala po kamenech, až se mašince komínek otøásal. Chtìla zaboèit nìkam, kde by se jí lépe jelo, avšak nedaøilo se jí poruèit pøedním otáèivým koleèkám, a èím více se o to pokoušela, tím blíž se dostávala k okraji vysokého náspu. Nyní to drncalo ještì víc a mašinka mìla už skoro strach. V úzkosti se pokoušela zabrzdit. Jakmile zabrzdila, její kola se ještì víc zaryla do zemì a kotel se naklonil a mašinka jen tak tak, že nespadla z náspu. Pøece se však zastavila, na samém, samotinkém okraji propasti. Zastavila se na samém okraji propasti Rozhlédla se svými lucernièkami a pátrala, jak by se odtud dostala. Ne, opravdu to jinak nepùjde než couvnout, protože násep tu konèil pøíkøe na všecky strany. Dobøe, couvne - 81 - tedy trochu a nìjakou cestu si už najde. Pøehodila tedy páku u regulátoru a pustila opatrnì páru do válcù. Nebylo to nic platné, kola se ani neotoèila. Byla hluboko zaboøena do hlíny, a a se mašinka pokoušela sebevíc, nepohnula se. Co nyní dìlat? Pokoušela se ještì mnohokrát až se všecka rozžhavila námahou, až jiskry létaly v divokých kotouèích z jejího komína, hlína a kamení však ji držely pevnì v zajetí. Koneènì pozbyla posledního zbytku odvahy a poèala dlouze pískat a pískat a pištìt o pomoc. Teprve po dlouhé dobì její volání zaslechli na nádraží a pak pøišlo mnoho železnièáøù a pøinesli øetìzy a páky a zdvihadla a pomalièku, velice pomalièku ji zdvihli a odtáhli zpìt na koleje a po kolejích zpátky do nádraží. Dopadlo to koneènì ještì velmi dobøe, mašinka mohla být opravdu ráda, že se jí nestalo nic horšího. Byla však proto nešastná a nespokojená, a když ji zapøáhli do vlaku a poslali ji zpìt na Smíchov, jela s nechutí a nerada. A na Smíchovì odjela do výtopny rozhnìvaná, ani nepozdravila ostatní mašinky, jež tu už byly na noc shromáždìny. Když se jí vyptávaly, jak se stalo, že se pøece vrátila, když pøece ráno øekla, že pojede do svìta, jen se na nì osopila, aby si hledìly svého, ona že jim nebude pro blázny. Že o to nestojí, aby jezdila nìkde po svìtì, to že øekla jen tak a ony že jsou hloupé, když jí uvìøily. To ovšem byla jen výmluva a mašinka to vìdìla a hryzla se tím. A poèala pátrat a zkoumat, jak by to zaøídila, aby se opravdu jednou do svìta dostala a neskonèila svou cestu zase tak smutnì hned na prvním kroku. Dlouho nemohla nic vymyslit, až koneènì jedna velice stará posunovací lokomotiva jí dala dobrou radu: „Milá mašinko, jediný, kdo ti mùže pomoci, je velký a mocný èernoknìžník Zababa, zkus ho najít.“ Od toho dne mašinka všude hledala èernoknìžníka Zababu. Ohlížela se po nìm na smíchovském nádraží, ptala se na nìho i na ostatních stanicích, nikdo jí však nedovedl povìdìt, - 82 - kde èernoknìžník pøebývá. Plynuly týdny a mìsíce a mašinka stále vìdìla jen to málo, co jí povìdìla stará posunovací mašinka. Až jednoho dne jela noèním vlakem z Berouna do Prahy. Toho dne pršelo a velká voda na Berounce podemlela náspy za Karlštejnem a všecky vlaky mìly zpoždìní. Naše mašinka pøijela do Zadní Tøebánì sotva pár minut pøed pùlnocí, aè v tu dobu už mìla být dávno na Smíchovì. Zde ji zavedli na vedlejší kolej a øekli jí, že musí poèkat a pustit napøed rychlík z Písku, který mìl ještì vìtší zpoždìní. Mašinka tedy zùstala stát na vedlejší koleji a èekala. Bylo úplnì tma a ticho, jen rozvodnìná Berounka dole pod tratí huèela a šplouchala a d隝 tiše bubnoval na støechu boudièky a na kotel. Mašince bylo zima a smutno a také její strojvùdce byl všecek zmrzlý a utrápený. Když èekání na rychlík trvalo již dlouho, strojvùdce se sebral a odešel, aèkoliv je to pøísnì zakázáno, a šel se ohøát k hradlaøi do jeho budky. Mašinka tu zùstala zcela sama a jen její lucernièky slabì svítily do tmy. Vlak vzadu za ní byl také tichý a prázdný, nikdo již s nimi nejel, protože na všecka nádraží pøišli tak pozdì, že lidé odjeli už dávno døívìjšími vlaky. Jak tak mašinka stojí na èerném a tichém nádraží a tichý èerný vlak stojí za ní, ozvaly se kroky. To jediný cestující, jenž sedìl až v posledním vagónì, se vydal podívat se, kdy pojedou dál. To si alespoò mašinka myslila. A myslila si také, že vlastnì ani neví, kde nastoupil, protože všecka nádraží, co jimi projeli, byla prázdná. Zatímco mašinka pøemýšlela, pøišel cestující až k ní. A mašinka vidí, že je to opravdu podivný cestující. Mìl veliký èerný pl᚝, který ho zahaloval od hlavy až do paty, že mu bylo vidìt jen oèi, jež svítily tajemným zlým svìtélkem. Mašinka se až otøásla, když zahlédla tyto svítící oèi, pøipomínající zlá èervená svìtla zakázaných návìstí. Cestující chvíli mašinku obcházel, bruèe si nìco pro sebe, a pak se postavil mezi kolejemi, právì mašince pøed lucernièkami, a øekl: - 83 - „Milá mašinko, vím, po èem už dlouho toužíš a koho bys chtìla nalézt. Je to od tebe nerozumné, ale vyplní se ti to.“ Mašinka se až zachvìla, jak ostøe znìl hlas neznámého cestujícího. Avšak pøece si pomyslila, že je to šastné setkání a že se koneènì nìco dozví o èernoknìžníku Zababovi. Setøásla proto strach a øekla: „Ano, chtìla bych o nìco poprosit mocného èernoknìžníka Zababu.“ Cestující trochu odhrnul límec svého velikého èerného pláštì a jeho oèi ještì èervenìji zasvítily, jak na nì padl odlesk svìtel, zasmál se a øekl: „Popros mne tedy. Protože já sám jsem mocný a silný a zlý èernoknìžník Zababa. Dej však pozor, abys prosila o nìco rozumného, protože ti splním všecko, oè mne požádáš, a nebudu ani trochu dbát, co se s tebou pak stane.“ Ještì nyní se hloupá mašinka mohla zachránit, avšak byla tak zatvrzelá ve své touze a byla tak šastna, že koneènì èernoknìžníka nalezla, že jí to ani na mysl nepøipadlo, a vyhrkla pøekotnì: „Chci, abys udìlal, abych mohla jezdit bez kolejí!“ V té chvíli právì vjel na nádraží písecký rychlík s obrovským hømotem a mašinka ani neslyšela, co èernoknìžník øekl, tušila jen, že je to mocné zaklínání. Sotva èernoknìžník doøíkal své zaklínání a mávl hùlkou, kterou vytáhl ze širokého rukávu svého èerného pláštì, cítila mašinka, že se její koleèka mìní, že se stávají širšími a že se už nemùže na kolejích ani udržet. A pak èernoknìžník vykøikl tak silným hlasem, že pøehlušil hluk uhánìjícího rychlíku: „Jeï si!“ Mašinka poslušnì zabrala svými písty a táhly a setøásla vlak, ke kterému byla pøipoutána. Pøipadala si náramnì lehká a šastná, když se sesmekla z kolejí, a vyrazila ven z nádraží po silnici a pak spící vesnicí podle potoka, kde jakživa nebyla. A nezùstala po ní leè pára, a i ta se rozptýlila, a když koneènì - 84 - strojvùdce vylezl z hradlaøovy boudy, byl tu jen opuštìný èerný vlak bez lokomotivy a bez jediného cestujícího, protože i mocný èernoknìžník zmizel a rozplynul se ještì dokonaleji než kouø nebo pára. Mašinka zatím jela a jela a jela. Bylo jí blaženì – nyní se uskuteèòovalo, po èem tak dlouho toužila. Široká, pevná kola, jež jí pøièaroval kouzelník, se pevnì opírala o cestu a stejnomìrnì zabírala. Vydávala z komína spokojené výdechy kouøe a páry a rozhlížela se svítilnami bystøe okolo sebe. Pravda, tady ještì nikdy, nikdy nejela mašinka. Projela vesnicí, kde už všichni lidé spali, a jen psi se rozštìkali, když slyšeli její supìní. Za vesnicí cesta stoupala a mašinka poèala tìžce oddychovati. Avšak pøemáhala kopec a zdálo se jí to dokonce lehké a zábavné. Pak opìt silnice vedla dolù, do údolí a k potoku a k rybníku. Mašinku náhle jala opatrnost a zastavila se u rybníka a spustila hadici do vody a naèerpala plnou nádržku, protože si vzpomnìla, že kdysi stará lokomotiva ve výtopnì vyprávìla pohádku o poušti, kde vùbec není vody. Když se napojila, dala se znovu do jízdy a jela, až minula opìt jednu spící vesnici a pak ještì jednu. Jela stále po silnici a sledovala ji ve všech zákrutech a kopeècích. Zdálo se jí sice, že ten, kdo silnici stavìl, byl docela nerozumný, nikdy ještì nevidìla na trati tolik zákrutù a tolik stoupání, nahoru i dolù, bez rozmyslu a bez potøeby. To tra je vedena jinak, v plynulých a rozvážných køivkách, tak, aby se mašinky zbyteènì neudýchaly a aby se jim nezatoèila hlava ze samých zatáèek. Pak si však vzpomnìla, že právì poøádek a pøesnost se jí nejvíc znechutily a pro nì toužila dostat se jednou dolù z kolejí. I zastydìla se za svoji slabost a øekla si: „Nezùstanu ani na silnici, protože i ta mi pøipomíná tra.“ Jakmile uvidìla mùsteèek, vedoucí do polí, zaboèila na nìj a vyjela na rozježdìnou polní cestu. Tady se ovšem jelo - 85 - ještì hùøe, hned levá, hned pravá kola se ocitala ve vzduchu, mašinka kolísala a namáhala se. Nepopustila však, zaala jen zuby a øekla si: „Kdo chce mít dobrodružství, nesmí se dát zastrašit hned na poèátku. Tøeba právì na konci této špatné cesty zažiju nìco zvláštì krásného.“ A šplhala a šplhala a projíždìla výmoly a jela brodem pøes struhu a pak zase rovnou vzhùru do stránì, až pøijela k lesu. Už z dálky ucítila chlad, vanoucí od hustých stromù, a neznámou vùni, jíž zdaleka podobnou cítívala jen tenkrát, když vezla vlak naložený pokácenými kmeny. Vjela tedy odvážnì pod první stromy. Avšak tady byla cesta ještì horší než døíve, hluboko rozježdìná a mokrá, plná bahna a louží, jimiž se brodila, až èerný kal daleko široko støíkal. Bylo tu také strašnì temno, nevidìla, jen co slabé lucernièky nad jejími nárazníky dosvítily. A ozvìna jejího oddechování se Lokomotiva vjela do lesa - 86 - pøíšernì rozléhala po lese. Mašinka až zatajila dech a byla by se doopravdy bála, kdyby si to nezakázala a kdyby se násilím nenutila do odvahy. Jela a jela a les byl stále hustší a opuštìnìjší. Už se domnívala, že nikdy nebude mít konce, když koneènì stromy øídly a v dálce mezi kmeny problesklo míhavé a èervenavé svìtlo. Bylo to stranou od cesty, avšak mašinka se tak zaradovala, že koneènì nìkoho nalezne, kdo ji vyvede z èerného lesa, že se pustila rovnou mezi stromy ke svìtélku. Jen tak tak se vyhýbala stromùm a jámám, jichž tu bylo plno, postupovala stále pomaleji, avšak svìtélko se pøece blížilo. Pak už dokonce vidìla, že svìtlo pochází od ohýnku, a ještì o nìco pozdìji zpozorovala èerné postavy lidí, sedících okolo ohnì. Rozjela se proto rychleji a ani nedbala, že drtí slabší stromy pøed sebou, tak byla dychtivá, aby už byla u ohýnku. Jak se tak øítila lesem a porážela stromy a oddychovala a pištìla, tropila obrovský rámus, až veverky a zajíci, ba i srny a kolouši poplašenì utíkali. Také lidé u ohýnku ji slyšeli a nejprve nevìdìli, co se to dìje, myslili, že se snad žene bouøka. Pak však už zahlédli mezi stromy lucernièky, a jen se rozhlédli, dostali strach a vzali nohy na ramena. Mìli proè utíkat, protože to byli loupežníci, kteøí se tu utáboøili a právì se dìlili u ohýnku o peníze. Mašinka mezi nì vrazila a zastavila se u samého ohnì a volala na nì: „Poèkejte na mne, neutíkejte, chci se vás zeptat na cestu!“ Kdepak loupežníci, utíkali, køoví nekøoví, pøíkop nepøíkop, každý na jinou stranu. Sotva se mašinka nadála, byla u ohýnku sama. Zùstala stát, všecka zmatena, nevìdouc, co si má o nich myslit. Hnát se za nimi ve tmì nemohla, kde už jim také byl konec! Dívala se jen okolo sebe, co tu loupežníci zanechali. Bylo tu zlata a penìz a drahých klenotù, rozházených - 87 - po zemi, jak je loupežníci zanechali na svém útìku – avšak mašinka nevìdìla, k èemu by ty lesklé vìci byly. Nevšímala si jich, nedbala ani, že její koleèka stojí na samém zlatì. Spíš se dívala se zalíbením na velikou hromadu døíví, vìtví a polínek, jež si loupežníci pøipravili na oheò. To mìlo pro mašinku cenu – ale zlato? Opatrnì sesbírala døíví, kam až dosáhla, a pøiložila si je pod kotel. Alespoò k nìèemu mi ti divní lidé byli, i když pøede mnou utekli, pomyslila si. Když si pìknì pøiložila, poèala uvažovat, kam se vydá dál. Avšak cesty tu nebylo, jen malá mýtinka a za ní opìt hustý les. Tudy se nemùže v noci plahoèit. I zùstala radìji u uhasínajícího ohýnku a èekala, až se rozední. Noc postupovala a zdálo se, že už se snad rozednívá, tak se v lese poèalo jasnit. Avšak do rána bylo ještì daleko, to se jen nebe vyjasnilo a mìsíc vyšel mezi stromy. Mašinka se jako u vytržení dívala na tu krásu, která se v bílém mìsíèním svìtle pøed ní objevovala. Vše bylo jako zalité nejkrásnìjší hustou párou, jenže to nebylo jako pára, kterou vyfukují lokomotivy, bylo to mnohem jemnìjší a krásnìjší. A sotva se dosyta nadívala, již slyšela, jako by odnìkud pøicházela krásná hudba. Znìlo to zdaleka ššš a pak zase dlouze šššc šššc uíít, krátce, jako když si v dálce lokomotivy zpívají, jenže mnohem, mnohem krásnìji, než kdy slyšela lokomotivy zpívat. Zpìv byl stále krásnìjší a hlasitìjší a mašinka sladce trnula. Už otvírala ventil své p횝aly, aby ten krásný zpìv doprovázela, když tu zcela ustrnula. Na mýtince naproti ní, skoro na dosah, v plném mìsíèním svìtle a v oblacích nejjemnìjší páry se objevila lokomotiva. A za ní druhá a tøetí a ètvrtá. A poèaly krásnì tanèit a proplétat se a vypouštìt obláèky té krásné páry a tu a tam i nìjakou jiskru, jež vypadala jako nejjasnìjší hvìzda. A zpìv znìl stále silnìji ššš uíít šc šc kššš a zase uíít uíít. A pak dokonce - 88 - se mašinky na mýtinì postavily na zadní kola a držely se táhly jedna druhé a pomalièku se otáèely a uklánìly. Mašinka je obdivovala a žasla nad nimi, protože vìdìla, že ona sama by ani zanic se nedovedla postavit na zadní koleèka a takhle krásnì tanèit. A poznala, že to nejsou obyèejné lokomotivy ze železa a z mìdi, ale lokomotiví víly. Pak ještì na mýtinì poèala vyskakovat svìtélka, a byla to jen bílá a zelená svìtélka a tu a tam nìjaké modré, avšak žádné èervené. Nyní se již mašinka nedovedla udržet, zapískala, jak nejkrásnìji dovedla, jemnì a tichounce, na svou p횝alu. Hned se však zarazila, protože její p횝ala vydala jen svùj obyèejný hrubý hvizd, který se ani nedal pøirovnat ke krásnému zpìvu lokomotivích víl. Nikdo si toho však na mýtinì ani nepovšiml a víly tanèily dál svùj tanec a zpìv nejkrásnìjších p횝al znìl dále. Mašinka se chvíli ještì stydìla, avšak když vidìla, že si jí nikdo nevšímá, alespoò vypustila trochu páry svým nejmenším ventilem, a když se nic nestalo, dodala si odvahy a vyjela na mýtinu. Lokomotiví víly tanèí - 89 - Sotva však vyjela ze stínu stromù, náhle víly, jako když do nich støelí, polekanì zapískly a zmizely a mìsíèní svìtlo také náhle zhaslo a nad stromy se ukázalo jen rudé výstražné svìtlo. Mašinka se ulekla, že porušila kouzlo, a zùstala stát na samém okraji mýtiny mezi palèivými kopøivami a bodavými ostružinami. Bylo zima, na mýtinu padala rosa a noc nekonèila a nekonèila. Mašinka si trochu pøiložila pod kotel, aby se ohøála, jen tak zcela malièko, co by se oheò udržel a nevyhasl, protože uhlí jíž bylo namále a døíví po loupežnících daleko ve tmì k nenalezení. Každé trápení však má svùj konec a mašinka, všecka prokøehlá a popíchaná, náhle ucítila, že les okolo ní je jaksi jiný. Bylo sice stále ještì tma a zima snad ještì víc, avšak tma nebyla již èerná, ale spíše jakoby modravá, hluboce temnì modrá. A pak daleko za pasekou se ozvalo ptaèí pípnutí a jiné mu odpovìdìlo z vysokého smrèí a závan vìtru rozechvìl listy osiky a odkudsi z dalekých polí zavanula chladná vùnì ornice a pak se nad lesem ukázalo jasnìjší nebe, jen takový o znáníèko svìtlejší lem nad korunami stromù. Ach, jak nyní bylo mašince zima. Ranní rosa se usazovala na boudièce a na kotli a na všech táhlech, drobouèká a hustá jako šedivý kožíšek. I tak však bylo lépe, svìtlo zaplašilo všecky noèní strachy a dalo v mašince vzrùst novým nadìjím. Øíkala si: „Jen co se docela rozední, pojedu dál, a to by bylo, abych do veèera nedojela do zemì mašinek, do té zemì, o které vyprávìly nejstarší lokomotivy na nádraží, že v ní není leè sama blaženost a nejkrásnìjší lokomotivy a žádné èervené návìsti a žádné uzavøené koleje.“ Když se však zcela rozednilo, mašinka zatrnula. To, co se jí v noci zdálo širokou pasekou, na které tanèily lokomotiví víly, byl jen okraj starého lomu. Ještì nìkolik otoèení kol, a mašinka by se byla zøítila dolù do propasti. Tam ji tedy chtìly - 90 - lokomotiví víly zlákat. Až se všecka tøásla hrùzou, když si pomyslila, že by nyní ležela rozbita nìkde dole pod skálou, a dlouho se neodvažovala ani se pohnout. Zatím již vyšlo slunce nad lesem a poèínalo slabì høát. Mašinka se zvolna vzpamatovávala a poèala se rozhlížet, zda není nikdo poblíž, koho by se zeptala na cestu do kouzelné zemì mašinek. Avšak jen zajíc vyskoèil Stála na okraji starého lomu z køoví a pøebìhl. Mašinka se ani nepokusila se ho zeptat – co také mùže takový zajíc vìdìt o zemi mašinek? Rozhlížela se tedy dál, a opravdu, tam mezi stromy pøichází èlovìk. A míøí rovnou k ní. Èlovìk, byl to houbaø z vesnice, se pøiblížil až na okraj lesa a znenadání pøed sebou spatøil dýmající mašinku. Odplivl si nejprve leknutím a promnul si oèi, protože se domníval, že je to mámení. Jak by ne – uprostøed hlubokého lesa, na samém okraji skály potkat mašinku! To se nestane každého dne. Pak si však dodal odvahy a pøikroèil blíž a mašinku si dùkladnì prohlédl. Nakoukl i do boudièky a pak i pod kola, hledal strojvùdce. Mašinka sice houbaøe sama hned oslovila a øekla: „Šlechetný zachránce, pomoz vysvobodit ubohou, opuštìnou mašinku,“ avšak èlovìk její øeèi nerozumìl, zdálo se mu jen, že pára zasyèela, a nic si nevšímal toho, co se mu namáhala mašinka øíci. Ještì jednou ji obešel a pøesvìdèil se, že je tu - 91 - sama, opuštìná, bez strojvùdce i bez topièe. I øekl si, že asi zabloudila nebo že ji vyhnali z nádraží, že krátce o ni nikdo nestojí a že nikomu nepatøí. A protože zamlada, pøedtím, než se stal chalupníkem, pracoval také na trati, domníval se, že nìèemu o mašinkách rozumí a že si i s touto opuštìnou mašinkou bude vìdìt rady. A že se mu vùbec k lecèemu mùže hodit. Že si tøebas s ní bude i vydìlávat, že ji bude pùjèovat po vsi na práci, k mlátièkám a tak podobnì. Už si pøedstavoval, jak mu mašinka pøinese slávu a bohatství, jak se všichni ve vsi i v okolních osadách budou shánìt po jeho službách a on jen bude sbírat peníze, které mu mašinka vydìlá. A jen domyslil, vyšvihl se do boudièky a sáhl na páèky a øekl: „Milá mašinko, odvezu si tì teï z lesa. Uvidíš, že se ti u mne bude líbit.“ Mašinka, jak byla dùvìøivá, si pomyslila, že èlovìk ji chce opravdu zachránit a vyvést z pustiny na cestu do kouzelné zemì mašinek, a poslušnì se dala øídit. Èlovìk ji opravdu øídil nejprve prùsekem a pak døevaøskou stezkou a pak vozovou cestou až k lesní silnici a stále dál po silnici až na konec lesa. Sotva hustý les odstoupil od silnice, ukázala se pod kopcem veliká vesnice a èlovìk namíøil mašinkou rovnou k vesnici. Na okraji vesnice jim pøibìhl naproti zástup klukù a pøipojili se k nim s jásotem a pokøikem. „Vávra jede na lokomotivì, ahoj.“ A jiní jim odpovídali a pokøikovali: „Vávro, svez nás,“ a zavìšovali se vzadu na nárazníky a jiní opìt metali kotrmelce v prachu pøed nimi. Byl to obrovský halas a tartas a mašinka se jen usmívala a øíkala si, že tak pìkné uvítání ještì nikdy nezažila. Avšak její nový pán nic neøíkal, jen se mraèil a obèas odehnal nejvšeteènìjšího kluka, který se jim nejvíce pletl do cesty. A míøil rovnou pøes vesnici ke staré, roztrhané chalupì, kde bydlil. A tady zatoèil mašinku do dvorka a u kùlny jí surovì utáhl brzdy, - 92 - až se se zaúpìním zastavila. Pak seskoèil a nalezl pod kùlnou kus starého øetìzu a tím mašinku pøipoutal ke staré, napolo uschlé hrušni. Mašinka tu stála, smutná a zklamaná, skoro vyhaslá, a øíkala si: „Proto jsem toužila a proto jsem všecko podstoupila, aby mì nìjaký nièemný chalupník svázal øetìzem?“ Avšak mìly pøijít ještì horší vìci. Odpoledne se chalupník Chalupník Vávra ji pøivázal vrátil a s ním ještì øetìzem k hrušce podmraèený a nevrlý mladší èeledín. Vyhoupli se oba do boudièky a pøihodili pod kotel trochu mizerného kamenitého uhlí. Když se oheò rozhoøel, odvázali mašinku a poruèili jí, aby vycouvala ze dvorka. Mašinka se podvolila, co jí jiného zbývalo? Sotva však byla na cestì, pøivázali k ní zezadu dva tìžké døevìné vozy a za nimi ještì tøi obyèejné pluhy. S tím musila mašinka jet pøes vesnici, zatímco všecko za ní praštìlo a øinèelo. A pak jí poruèili, aby jela na pole. Tady odpojili vozy a zavìsili jí za uhlák jen pluhy. A pak musila mašinka jezdit nahoru a dolù rozbláceným polem a orat až do tmy, až již byla všecka zkøehlá a uondaná. Mašinka sípala hanbou nad tím ponížením. Vždy ani nejubožejší posunovací mašinka nemusila dìlat to co ona, takto po dlouhé hodiny jezdit nahoru a dolù jedinou brázdou. Tak bylo potom den za dnem. Nový pán mašinku pronajímal po øadì sedlákùm na orání a na svážení a na vláèení - 93 - Pronajímal ji sedlákùm na orání a na válcování a na každou polní práci, na kterou si kdo pomyslil. Pøitom ji ani poøádnì neživil. Pod kotel jí vždy pøiložili jen trochu rozštípaných paøezù nebo špatné a laciné kováøské uhlí, sotva že to staèilo k životu. A místo oleje jí mazali obèas, když už na ní všecko skøípìlo, její krásná vyhlazená ložiska èernou a smrdutou kolomazí. Mašinka všecka chøadla a už se ani nepodobala krásné a silné lokomotivì, ale spíš jakési rezavé a špinavé obludì. Ve dne v noci stála na vìtru a na dešti a marnì vzpomínala, jak ji její strojvùdce vždy èistil a leštil a jak se staral, aby mìla vše nejlepší a nejkrásnìjší. Jen nìkdy v nedìli mìla mašinka trochu radosti. Tu ji její pán vzal na náves a dìti z celé vesnice se okolo ní sebìhly a ona je vozila okolo návsi, pìknì pomalu a opatrnì, aby žádnému neublížila. Avšak ani tato radost nebyla nezkalená, protože její zlý pán od dìtí za svezení vybíral peníze, a když pøišlo nìjaké chudé dítì, které nemìlo dvacetník, hrubì je odehnal, aèkoliv by je mašinka byla ráda vzala do své boudièky a povozila je. Posléze pøišla zima a plískanice a pak i mráz a hluboký sníh a práce v polích se skonèila. Mašinka si nyní myslila, že si - 94 - V nedìli vozila dìti trochu oddychne a že ji snad pøece jen její zlý pán uloží do kùlnièky. Avšak zmýlila se. Sotva sníh trochu pøimrzl, vyhnal ji její pán znovu do vsi. A vezl ji do nejbližšího statku. Tam se mašinka dožila nejvìtšího ponížení. Pøivázali ji krátkými øetìzy k oji, zakotvené na zemi, a nyní se mašinka musila poslušnì toèit v malièkém kruhu se žentourem po dlouhé hodiny a pohánìt mlátièky a øezaèky a pily a kdeco, naè si lidé vzpomnìli. Mašince se toèila hlava a bolel ji kotel od neustálého otáèení, avšak nemìla pokoje, stále jen musila otáèet žentourem, od rána do veèera. Trvalo to již dlouho, velice dlouho, a mašinka si zcela zoufala. V noci stála v mrazivém vìtru, vyhaslá a zkøehlá, a ráno, sotva dostala trochu špatného uhlí a malièko páchnoucí, špinavé vody, ji vyvezli nìkam k žentouru a zapøáhli ji do potupné práce. A mašinka si mohla jen tiše stìžovat na svùj osud a bìdovat: „Ach já ubohá, já nerozumná mašinka. Dobøe se mi žilo na kolejích, všichni mne mìli rádi a peèovali o mne; a pøece jsem byla nespokojená, že jsem spoutána s kolejemi. Nyní - 95 - jsem pøipoutána k žentouru a toèím se jako pomatená a není mi pomoci. Ach, kdybych bývala alespoò èernoknìžníka Zababu poslechla v poslední chvíli, však mi øekl, že nebude dbát, budu-li žádat o nìco nerozumného. Ach, kdybych bývala tenkrát se zalekla a zøekla se své bláhovosti. Avšak vidím, že teï je pozdì, teï už mi nic nepomùže.“ A i v noci, když stála na špinavém dvorku a mrzla, naøíkala a bìdovala a øíkala si: „Jak ráda bych nyní jezdila tøeba jen jako poslední posunovací mašinka na smíchovském nádraží. Jenže to už se mi nikdy nesplní, jsem ztracena pro svou bláhovost na vìèné èasy a nikdo mne nemùže vysvobodit.“ To byla opìt bláhovost a nerozumnost. Protože ten, kdo lituje, a opravdu lituje svých chyb, ten mùže být vždycky vysvobozen. A mašinèino vysvobození se v té chvíli již blížilo. Bylo to jedné temné a bouølivé noci, když vítr fièel a hnal pøed sebou oblaka snìhu a mašinka se krèila pøi zdi ubohého chlívku a opìt bìdovala a naøíkala. Náhle klapla závora na vrátkách a ve fièení vìtru bylo slyšet tiché kroky. A pak se vynoøila temná postava, ještì tmavší než noc okolo ní, a postava se pøiblížila k mašince a dotkla se øetìzu, který poutal její zadní kola. Øetìz se slabým zaøinèením spadl a pak se postava vyhoupla do boudièky a z nièeho nic pøihodila uhlí pod vyhasínající kotel. Mašinka se slabì zatøásla, avšak nevydala hlasu, tak byla postrašena a okouzlena. A pak, po malé chvíli, zatímco pára mašince stoupala do válcù, se lehká ruka dotkla jejího regulátoru a mašinka se zvolna dala do pohybu. Bála se ještì, otáèela koly jen váhavì, avšak cosi jako nadìje do ní vstupovalo. A mašinka jela a jela a její síly se jí jako by vracely. A již byla vesnice za ní a již jela po tvrdé silnici. Jela dlouho a stále cítila pøítomnost neznámého a tajemného dobrodìje ve své boudièce. A pak tmou probleskla svìtla a mašinka pojednou poznala, že pøed ní leží tøebáòské nádraží. I vyrazila rychleji a - 96 - Opìt na kolejích bystøeji. Valila se s kopce, supíc a odfukujíc, øinèíc nárazníky a tlukouc táhly, a náhle pod jejími koly byly opìt koleje. Mašinka byla zalita prudkým štìstím a radostí. I chtìla podìkovat neznámému vysvoboditeli, avšak její boudièka byla prázdná, ten, jenž ji zachránil, odešel, aniž mu mohla podìkovat. A pak již odjela mašinka po kolejích na smíchovské nádraží a èasnì ráno ji nalezl pan Blahoš pøed výtopnou, znavenou, zašpinìnou, avšak šastnou. A to je konec pohádky o lokomotivì, která nechtìla jezdit po kolejích. - 97 - VELICE VÁŽNÁ POHÁDKA O ÈERNOKN̎NÍKU ZABABOVI Pan Blahoš si sedl pøed výtopnu Jednou veèer, bylo to na jaøe, si sedl starý pan Blahoš na lavièku pøed svou výtopnou. Bylo pìknì teplo, kouø z mašinek stoupal rovnì k nebi, na nìmž poèínaly vyskakovat první hvìzdy, a kdesi na konci nádraží, na zlíchovské stranì, krásnì a smutnì pískaly dvì lokomotivy svou nejkrásnìjší veèerní píseò. Pan Blahoš se nejprve rozhlížel okolo sebe a trochu se zlobil a trochu se trápil, protože jedna z mašinek, jež mìl opatrovat, mìla proraženy vodní trubky a po celý den na ní pracovali zámeèníci a klempíøi a jiní lékaøi, aby ji uzdravili. Ještì nyní stála mašinka vzadu ve výtopnì a syèela,jak jí pára unikala z nemocných rour. Pan Blahoš na ni stále myslil, zda se pøíliš netrápí a zda se doèká rána, kdy mìli pøijít ještì lepší doktoøi a montéøi a strojníci z továrny na pomoc. - 98 - Potom však pøestal myslit na nemocnou mašinku a jen tak sedìl a dával se ovívat veèerním vzduchem, z nìhož vonìl lehouèký rozptýlený kouø z mašinek a olej a pára tím nejlíbeznìjším jarním nádražním vzduchem, který je nejkrásnìjší vùní pro každého železnièáøe. A mašinky na zlíchovské stranì stále tak krásnì pískaly a odkudsi z vyšehradského zhlaví sem doléhalo jemné cinkání nárazníkù. Pan Blahoš sedìl a sedìl a patrnì i trošièku usnul. Nevìdìl, jak dlouho spí, protože se mu i ve snu objevovaly rùzné mašinky, jak je vidìl po celý den, a i do spánku mu tichouèce zpívaly p횝aly lokomotiv. Až náhle se s trhnutím probudil a rozhlédl se. Poslední denní svìtlo již dávno na nebi uhaslo, jen hvìzdy se slabì blyštìly na nebi a od nádražní budovy sem trochu zasvítalo od velikých výbojek, jež tu planuly po celou noc. Panu Blahošovi bylo náhle trochu zima, i øekl si, že už je èas, aby si šel lehnout do svého malého pokojíèku za výtopnou. Avšak prve než si pùjde lehnout, obejde trochu nádraží, aby si protáhl nohy a aby se zahøál. I vstal a vykroèil po kolejích. Sotva ušel pár krokù, spatøil pøed sebou bílé a zelené svìtlo výhybky. Což o to, takových bílých a zelených svìtel je na velikém nádraží na sta. Avšak toto svìtlo k nim nepatøilo. Pan Blahoš, který znal nádraží jako svou dlaò, ihned poznal, že to svítí výhybka na sedmnácté koleji, která se nikdy nerozsvìcuje, protože vede na uzavøenou slepou èarodìjnickou kolej. A zelené svìtlo výhybky právì ukazovalo do odboèky. Pan Blahoš rychleji vykroèil, aby výhybku pøehodil, protože ho napadlo, že by se mohlo stát neštìstí, kdyby tudy jela nìjaká mašinka a vjela znenadání na èarodìjnou kolej. Kdo ví, kam by se pak dostala, tøebas i k samému kouzelníku Zababovi. V té chvíli však uslyšel pan Blahoš, že kola narážejí o kolejnice a ozývá se lehouèké klap, klapklap, klap – a právì z èarodìjné koleje. A pak se ozvalo prskání a brblání a skøípìní a vrzání a náhle se ze tmy vyloupla dvì slabouèká svìtla lucernièek, a hle – pojednou tu byla stará, prastará, oprýskaná - 99 - drezína. Pan Blahoš, jak byl zvyklý, pozdvihl svou železnièáøskou lucernu èerveným svìtlem naproti drezínì a vozíèek se zastavil právì u nìho s hlasitým zaskøípìním. Jen se zastavil, z vozíèku vystoupil èernì obleèený pán a øekl: „Pane Blahoši, zdalipak mne ještì znáte?“ Pan Blahoš si pána prohlédl a ani se nezarazil a øekl: „Jak bych vás neznal, vy jste pøece pan èarodìjník Zababa. Buïte mi vítán.“ Èernoknìžník se usmál, potìšilo ho, že se na nìho pan Blahoš pamatuje, a øekl: „Rád bych se s vámi o nìèem poradil, proto jsem pøijel. Nemohli bychom si tady nìkde na chvíli sednout?“ Pan Blahoš pøisvìdèil a vedl èernoknìžníka na lavièku za výtopnou. Vedl ho sem, protože opravdu už mu pøestalo být zima, a pak si vzpomnìl, že jeho svìtnièka je jen velice malá a neuklizená, jak ji ráno zanechal. Sem pøece by nemohl mocného kouzelníka zavést. Oba tedy usedli bok po boku na lavièku a chvíli mlèeli. Pan Blahoš pøemýšlel, co to asi znamená, dobrého, nebo spíš Èernoknìžník Zababa na drezínì zlého, že se tu èernoknìžník objevil, avšak radìji èekal, až pan Zababa zaène sám – a èernoknìžník opìt mlèel, protože pøemýšlel, jak by nejlépe svou øeè zaèal. Teprve po chvíli pan Zababa promluvil a øekl: - 100 - „Znáte mne a víte, že jsem zlý èernoknìžník Zababa. Opravdový, zlý a zlomyslný èernoknìžník.“ Pøitom si smutnì povzdechl a pan Blahoš se po oèku podíval po jeho tváøi. Avšak nic ještì neøíkal a opìt èekal. A pan Zababa po chvilce znovu promluvil: „Vy jste na svìtì jediný, kdo mne nenazval zlým kouzelníkem, pamatujete se, tenkrát, když jste ke mnì pøišel prosit za nejvyššího pána železnièáøe. Proto jsem za vámi pøišel, protože si opravdu myslím, že jen vy a nikdo jiný mi mùžete pomoci.“ A opìt vzdychl a pan Blahoš cítil, že vzdychá opravdovým smutkem a zoufalstvím. Bylo mu ho velmi líto a umínil si, že mu trochu pomùže. Jenom nevìdìl jak. Protože tìžko si mohl pomyslit, že by on, starý Blahoš z výtopny, utahaný a chudý, mohl pomoci tak mocnému èernoknìžníku. I øekl jen: „Pane Zababo, zdá se mi, že jste nìèím všecek utrápený. Pøál bych si, abych vás mohl alespoò potìšit, i když vám možná ani opravdu pomoci nebudu umìt.“ Èernoknìžník pokývl hlavou a øekl: „Ba, jsem velice utrápený, víc, než si mùžete pomyslit. A to všecko proto, že jsem zlý, zlý, prachzlý a nenávidìný èarodìj, který nikomu neudìlá nic dobrého, který každému ubližuje a škodí, kterého každý nenávidí a kterého se každý bojí. Vy ani nevíte, jaká je to hrùza, mám-li stále jen ubližovat, lidem i mašinkám, a vymýšlet škody a bìdy!“ „Proè to tedy dìláte?“ „Proè to dìlám? Nemohu jednat jinak, to je moje kouzlo, k tomu jsem kouzelník.“ „Což nejsou také dobøí kouzelníci?“ Èernoknìžník Zababa se zarazil nad Blahošovou otázkou a chvíli se zamlèel. Pøemýšlel a pak øekl: „Dobøí kouzelníci? Nikdy jsem o žádném neslyšel. A znám pøece kouzelníkù spoustu, Krutiha z Plznì, který kazí vodu, Kleštibrata z Ostravy, který pùsobí neštìstí v dolech, a - 101 - Semstracha, ten je nejhorší ze všech, dìlá vichøice a bouøe a nikde nebydlí, a jiné a jiné, a žádný z nich není dobrý, všichni pùsobí jen škody a trápení. Ach, pane Blahoši, kdybyste jen mìl pravdu a byli také dobøí èarodìjové! Jak je to asi krásné, moci být dobrý a úèinlivý a prospìšný! Avšak vy, pane Blahoši, to øíkáte jen proto, abyste mne utìšil. Øíkám vám, èarodìj nemùže být dobrý, dobøí jsou snad jen lidé.“ Nyní sedìli oba vedle sebe a mlèeli a pøemýšleli a èas okolo nich plynul a hvìzdy se na nebi otáèely a noci ubývalo. Pak se ozval opìt pan Blahoš, tiše, spíš jako pro sebe: „Dìlat zlé… To je opravdu ošklivá vìc. Dìlat zlé proto, aby se lidem a mašinkám uškodilo. Ne, to je hrozné, hrozné! Nedivím se vám, pane Zababo, že jste z toho smutný. Stále, den za dnem, muset dìlat jen zlé. Øeknìte mi, pane Zababo, jak se to stalo, že jste si zvolil takové zamìstnání. Vždy jste mohl být tøeba pøednostou stanice, nebo výhybkáøem, nebo hlídaèem na hradle, nebo nevím co, tøebas inženýrem, vždy jste na to uèený dost!“ „Ba právì,“ vskoèil èernoknìžník panu Blahošovi do øeèi, „inženýrem jsem byl, a váženým a hledaným. Avšak nestaèilo mi to. Chtìl jsem být nejlepším inženýrem na svìtì a chtìl jsem, aby mne všichni oslavovali a chválili. Vymyslil jsem si proto, že postavím takovou mašinku, která by ani nekouøila, ani nepotøebovala vodu a uhlí a olej, ale jen jezdila a jezdila, jak jí kdo poruèí. A hmoždil jsem se a nespal a nejedl a stále jsem jen rýsoval a zkoušel. Nedaøilo se mi to, po celá léta jsem jen marnil èas a peníze a sílu. Stavìl jsem mašinku za mašinkou, a nìkteré sice už kouøily jen docela malièko a jezdily výbornì, avšak pøece jen ještì potøebovaly i vodu i uhlí i olej. A pak jsem stavìl svou poslední mašinku, a byla krásnìjší než všecky, které jsem pøedtím postavil. Poslední noc pøed tím, než mìla vyjet z mé továrny, jsem ještì v noci na ní pracoval, avšak zase se mi nedaøilo. Byl jsem tenkrát už docela zoufalý a øekl jsem nahlas: ,A se tøeba upíšu Zlému, avšak tato mašinka musí splnit všecko, co si pøeji! A druhého dne opravdu vyjela moje mašinka - 102 - bez uhlí a bez vody a bez oleje a nevydávala ani trochu kouøe. Všichni mne za to oslavovali a já jsem se pyšnil a pøijímal blahopøání a peníze se mi jen hrnuly. Byl jsem šastný a blažený a zcela jsem zapomnìl, že jsem se v noci upsal Zlému. A po celý rok jezdila moje mašinka a ukazoval jsem ji ve všech mìstech a všude ode mne objednávali takové mašinky. Avšak rok uplynul a právì za rok, bylo to pozdì veèer, pøišel jsem do kùlnièky, kde stála moje mašinka. Zdálo se mi, jako by z jejího komínku vystupoval slabouèký, zcela nepatrný obláèek dýmu. Polekal jsem se, zda se nìco s mašinkou nestalo, a vystoupil jsem do boudièky, abych si všecko na ní prohlédl. A jen jsem vstoupil do boudièky, mašinka se sama od sebe rozjela a odnášela mne s sebou. A cestou poèala strašnì kouøit a vypouštìt jiskry a já jsem plakal a byl nešastný a chtìl jsem vyskoèit a tøeba se dát pøejet, avšak nemohl jsem udìlat ani krok, neviditelná moc mne držela v boudièce. Moje mašinka mne tak dovezla až do Zababova a tady jsem se stal zlým èernoknìžníkem, který pùsobí železnièní neštìstí a staví èarodìjné mašinky, jaké jsou lidem jen ke škodì. A to vše se stalo už dávno a dávno a já nemohu ani umøít, ani se vrátit mezi lidi, ani pøestat dìlat zlé, protože jsem kouzelník, nad kterým vládne mocné kouzlo.“ Nyní opìt oba mlèeli. Pan Blahoš po chvilce poèal opatrnì hrabat ve své kapse a pak vytáhl starou dýmku a míšek s tabákem a tiše si nacpával. Rozvážnì umaèkal tabák a zapálil a dvakrát tøikrát bafl. Èernoknìžník èekal, až bude pan Blahoš hotov, a jen tiše vzdychal. Když se dýmka dobøe rozhoøela, øekl pan Blahoš: Zázraèná mašinka èernoknìžníka Zababy - 103 - „Teï už trochu rozumím tomu, co jste udìlal nejvyššímu pánu železnièáøi. Je to ještì ménì hezké, než jsem si prve myslil, nezlobte se, když vám to øíkám. – Vždy vy jste na nìm provedl to, co se stalo vám samému.“ Èernoknìžník se trochu se strachem obrátil k panu Blahošovi a smutným hlasem øekl: „Zle, pane Blahoši, zle. Je to pravda, co øíkáte, mstil jsem se na nìm za to, co mne postihlo. Nyní, když jste to poznal, ani vy mi už nebudete chtít pomoci a odsoudíte mne. Pak už mi nezbývá ani poslední nadìje a budu musit na vìèné èasy zùstat zlým èernoknìžníkem a škodit mašinkám a lidem.“ Pan Blahoš vypustil oblak kouøe z dýmky a øekl: „I toto, kdopak jsem já, abych chtìl nìkoho soudit? Nesoudím vás, chci jen rozumìt, proè jste to vše zlé v životì dìlal. – Øíkáte kouzlo – možná že máte pravdu, avšak možná, možná že to není ani tak kouzlo, jež nad vámi vládne. Spíše to jste vy sám, který nemùže jinak. Ano, kouzlo! Poèkejte, chvilku poèkejte, zdá se mi, že již tomu rozumím.“ Opìt se sneslo mlèení na lavièku za výtopnou a na dvì nachýlené postavy, jež tu tiše sedìly pod matným svìtlem hvìzd. Pan Blahoš jen pukal ze své dýmky a èernoknìžník Zababa obèas tiše vzdychl. Uplynula dlouhá chvíle, než opìt pan Blahoš promluvil: „Ano, jste èernokPan Blahoš si nacpává nìžník, zlý, jak øíkáte, to jste. dýmku Avšak proè jste se jím stal? Byl jste døív také èlovìk jako já, byl - 104 - jste dítì, kdysi dávno, tak jako Pašíèek, víte, ten chlapeèek, který nás zachránil od vaší kouzelné mašinky.“ Èernoknìžník chtìl cosi øíci, avšak pan Blahoš mávl rukou a pokraèoval: „Vím, ale nepøerušujte mne. Vím, že chcete øíci, že jste mi sám Pašíèka poslal, aby nás zachránil, ano, i k tomu ještì pøijdu, ale až bude k tomu èas. Tak. Byl jste èlovìk a stal se z vás èernoknìžník. A to všecko pro vaši ctižádost a pro vaši pýchu. Chtìl jste nìco, co èlovìk nemá chtít, chtìl jste to za každou cenu. Bylo vám jedno, co se stane s lidmi, se svìtem, s každou vìcí, dostal jste se tak daleko, že vám bylo dokonce lhostejno, i co se s vámi samým stane, jen když jste mohl dosáhnout toho, co jste si zamanul. To je to kouzlo, které vás drží, to a nic jiného. Je to s vámi, jako to bylo s nejvyšším pánem železnièáøem, když chtìl svou kouzelnou mašinku, jako to bylo s pyšnou mašinkou, která se pak nakonec u Blanska rozbila, jako s tou hloupou mašinkou, která nechtìla jezdit po kolejích. Všichni jste chtìli nìco ohromného a bláznivého a nemožného a dìlali jste vìci proti zdravému rozumu. A každý jste na to nìjak doplatil. Hleïte, pane inženýre Zababo – èernoknìžníkem už vás jmenovat nebudu – není to pøece jen lepší být takovým malým chlapeèkem Pašíèkem, nebo takovou malou mašinkou, která poctivì tahá svoje vlaky, nebo tøeba i takovým starým Blahošem, který se stará o svou výtopnu a o svoje obyèejné mašinky a sedá na obyèejné lavièce a kouøí obyèejný tabák? – Nemám pravdu?“ Pan Zababa znovu vzdychl a váhavým hlasem øekl: „Asi máte pravdu, asi ano. Avšak, pane Blahoši, co je mi to vše platné? Stal jsem se zlým èarodìjem, a není to ménì zlé, když jsem se jím stal vlastní vinou, než kdybych byl oèarován. A já jím už nechci být.“ Pak poèal bìdovat a naøíkat a potahovat nosem, až se pan Blahoš vážnì polekal, že se rozpláèe. Zamával proto prudce rukou a øekl: „Pane inženýre Zababo, toho nechte, pamatujte, že jste - 105 - mužský. A abyste vìdìl, nic není ztraceno, docela nic. Chtìl jste mi pøipomenout chlapeèka Pašíèka. Dobrá, teï je na to èas. To, že jste nám poslal Pašíèka, to vás zachrání. Byl jste zlý, byl jste velice zlý a mnoho zlého jste udìlal, co já vím, a ještì víc asi zlého, co jsem se nedozvìdìl. Ne, neøíkejte mi to, nechci to vìdìt, èlovìk nemá být zvìdavý na zlé vìci. Avšak udìlal jste i docela malièko dobrého. Vzpomeòte si. Hloupé mašince jste dovolil, aby jezdila bez kolejí, a pøivedl jste ji do neštìstí. Avšak když se pak trápila, kdo ji našel ve vsi v chlívku? Vy myslíte, že to nevím? Vy sám jste to byl, nikdo jiný. A pomohl jste jí nazpìt, když my už jsme si myslili, že je navždy ztracena. A Pašíèek, to byl také dobrý skutek. A možná že máte i jiné. O tìch bych chtìl vìdìt, na dobré není èlovìk nikdy dost zvìdavý. Nejste tedy docela zlý a staèí, jen abyste chtìl, a budete dobrý. A pak bude kouzlo nad vámi zlomeno, a vy budete zase èlovìkem.“ Pan Blahoš pøi posledních slovech vstal a pronesl je slavnostnì, jako kdyby pronášel mocné zaklínání. A inženýr Zababa k nìmu vzhlédl a v jeho oku byla slza, avšak nebyla to již slza zoufalství, ale záøivá slza radosti. Vstal také a trochu se chvìl a nebyl schopen nic øíci, jen napøáhl ruce k panu Blahošovi. A ten se jich chopil a stiskl je, tak jako se tiskne ruka nìkomu, kdo se vrátil z daleké cesty. A pak si oba opìt sedli a sedìli a kouøili z Blahošova míšku obyèejný a štiplavý tabák a hovoøili, hovoøili, až se poèalo rozednívat a první mašinky vyjíždìly z nádraží a pískaly a syèely a i ptáci poèali zpívat. Oba muži sedìli na lavièce a hovoøili a radili se a kuli plány a usmívali se. Slunce stálo již vysoko, když pan Blahoš koneènì øekl: „Dobrá, tak to udìláme. Vy i já máme rádi mašinky. A vy i já máme rádi malé chlapce. Už dlouho jsem si myslil, že jsem tuze starý na práci ve výtopnì, jen jsem se bál, že mi bude smutno, kdybych odtud odešel. Avšak teï se již nebojím, když pùjdeme spolu a budeme spolu dìlat to, co chceme.“ - 106 - A za dva dny se objevila v Holešovicích u vody, na nábøeží a na dohled velikého železnièního mostu, kde stále jezdily a dýmaly mašinky, nová vývìsní tabule a na ní nápis: U KOUZELNÉHO ŽELEZNIÈÁØE ZABABA a BLAHOŠ výroba a prodej dìtských mašinek Krám „U kouzelného železnièáøe“ A v krámì byli spolu vousatý pan Blahoš a pan Zababa a vyrábìli a prodávali mašinky, vozíèky, koleje a nádraží a všecko, s èím si malí chlapci rádi hrají. Bývalý kouzelník pan Zababa stále jen vymýšlel a vymýšlel nové druhy krásných a ještì krásnìjších mašinek. A postavil také dvì lokomotivy pohánìné elektøinou, které mìly komínek a všecko jako pravé parní lokomotivy. A k nim vyrobil mnoho vozíèkù a mnoho kolejí a dokonce i mosty a návìstní sloupy a malièkou výtopnu a výhybky a také toènu, která se opravdu otáèela. Když mìl pan Zababa krásné lokomotivy hotovy a - 107 - všecko, co k nim patøilo, tu již stálo na velikánském stole a lesklo se a blyštìlo, zavolal si z krámu pana Blahoše. Pan Blahoš vstoupil, a jen to vše zhlédl na prahu, zastavil se a øekl: „Vidíte, ani mi to nepøipadlo. Tak pøece jsem dosáhl, po èem jsem toužil. Jenže, ovšem, je to trochu jinaèí.“ Pan Blahoš pokýval hlavou a øekl rozvážnì: „Baže jinaèí. V životì se nám vždycky splní vìci trochu jinak, než jsme si pøáli. Ale to snad je právì dobøe. A tyto vaše kouzelné mašinky vìru už nikomu nepøinesou žalost.“ Zamlèel se pak trochu a po chvilce pokraèoval: „A co s nimi podnikneme?“ Nyní se bývalý èernoknìžník pan Zababa pátravì podíval panu Blahošovi do tváøe a pak se krátce zasmál a øekl: „Jé!“ Víc neøekl, protože tolik krásy ještì nikdy nevidìl, a když nìkdo spatøí nìco pøíliš krásného a opravdu je dojat, obyèejnì mnoho nemluví. Pan Zababa se jen usmál a jeho oèi se zablyštìly, avšak nebyl to již zlý èernoknìžnický záblesk, co mu svítalo v oèích. A sklonil se ke knoflíkùm na èerné desce a poèal jimi otáèet, a hle, obì mašinky se rozjely a jely pøes mosty a pøes výhybky a opìt se zastavovaly a pøipojovaly vozíèky a vyhýbaly se jedna druhé, právì tak, jako to dìlají skuteèné mašinky na nádraží. Když se pan Blahoš dosyta vynadíval, øekl pojednou: „Ale, pane Zababo, tak se mi zdá, že se vám podaøilo, po èem jste toužil. Vždy ty vaše mašinky vùbec nekouøí a vùbec nepotøebují ani uhlí, ani vodu. Vždy toto jsou vaše pravé kouzelné mašinky.“ Pan Zababa pøekvapenì vzhlédl, pohladil si svoji bradu a pak zamyšlenì øekl: „Vidíte, ani mi to nepøipadlo. Tak pøece jsem dosáhl, po èem jsem toužil. Jenže, ovšem, je to trochu jinaèí.“ Pan Blahoš pokýval hlavou a øekl rozvážnì: „Baže, jinaèí. V životì se nám vždycky splní vìci trochu jinak, než jsme si pøáli. Ale to snad je právì dobøe. A tyto vaše - 108 - kouzelné mašinky vìru už nikomu nepøinesou žalost.“ Zamlèel se pak trochu a po chvilce pokraèoval: „A co s nimi podnikneme?“ Nyní se bývalý èernoknìžník pan Zababa pátravì podíval panu Blahošovi do tváøe a pak se krátce zasmál a øekl: „Vím, co si myslíte. I já jsem na to myslil. Vezmu ty mašinky a všecko, co k nim patøí, a odnesu je teï chlapeèkovi Pašíèkovi. Pomùžete mi to odnést?“ „I to se ví,“ øekl pan Blahoš, „že vám pomohu. Jsem rád, že to chcete udìlat. Protože chlapeèek Pašíèek si je od nás zaslouží.“ A pan Zababa øekl: „Zaslouží, zcela jistì si je zaslouží. Protože nebýt jeho, byl bych ještì dnes zlým a nešastným èernoknìžníkem.“ Nu, a pak šli a donesli krásné mašinky a vozíèky a koleje a nádraží a všecko Pašíèkovi a složili je v jeho pokoji a Pašíèek byl Šastný a po celý den si hrál a hrál se svými kouzelnými mašinkami, že ani k obìdu nešel a Pašíèkova maminka se až trochu zlobila. Avšak nezlobila se doopravdy, protože i ona pochopila, že si Pašíèek svoje mašinky zasloužil. Šastní lidé – pan Zababa a Blahoš - 109 - - 110 - Obsah POHÁDKA O DLOUHÉ LOKOMOTIVÌ............................... 5 DRUHÁ POHÁDKA O DLOUHÉ LOKOMOTIVÌ .............. 27 O PYŠNÉ LOKOMOTIVÌ .................................................... 41 POHÁDKA O ZCELA MALIÈKÉ LOKOMOTIVÌ ................. 47 JAK JELA LOKOMOTIVA PRO BRAMBORY ....................... 51 POHÁDKA O ZELENÉ MAŠINCE ....................................... 60 O NEPOSLUŠNÉ MAŠINCE ................................................ 69 O MAŠINCE, KTERÁ NECHTÌLA JEZDIT PO KOLEJÍCH..... 80 VELICE VÁŽNÁ POHÁDKA O ÈERNOKN̎NÍKU ZABABOVI ..................................................................... 98 OBSAH ................................................................................. 111 - 111 - - 112 - http://atheneum.zde.cz - 113 - - 114 -