FRANZ KAFKA - Proces

SECORP Franz Kafka PROCES Elektronické vydání pøipravili Rompor a Atheneum - virtuální knihovna Kapitola první Zatèení Rozmluva s paní Grubachovou Pak sleèna Bürstnerová Patrnì uèinil nìkdo na Josefa K. køivé udání, nebo aniž se dopustil nìèeho zlého, byl jednou ráno zatèen. Kuchaøka paní Grubachové, jeho bytné, která mu každý den ráno kolem osmé pøinesla snídani, tentokrát nepøišla. To se ještì nikdy nestalo. Èekal ještì chvilku, vidìl se svého polštáøe staøenu, která bydlila naproti a která ho teï pozorovala se zvìdavostí u ní zcela neobvyklou, potom však, zároveò udiven i hladov, zazvonil. Ihned se ozvalo zaklepání, a vešel muž, kterého zde v bytì ještì nikdy nevidìl. Byl štíhlý a pøece pevnì rostlý, mìl na sobì pøiléhavý èerný odìv, který byl podobnì jako cestovní obleky opatøen všelikými skládanými záhyby, kapsami, pøezkami, knoflíky a pásem a zdál se proto zvl᚝ praktický, aniž bylo jasné, k èemu oblek vlastnì slouží. „Kdo jste?“ zeptal se K. a ihned se zpola vztyèil v posteli. Muž však pominul otázku, jako by jeho zjev byl nìco, co se prostì musí vzít na vìdomí, a øekl jen: „Vy jste zvonil?“ „A mi Anna pøinese snídani,“ øekl K. a pokoušel se, nejdøív mlèky, aby pozorností a uvažováním zjistil, kdo vlastnì je ten èlovìk. Ten se však nevydával nijak dlouho jeho pohledùm, nýbrž obrátil se ke dveøím, pootevøel je a øekl komusi, kdo patrnì stál hned za dveømi: „Chce, aby mu Anna pøinesla snídani.“ Následovalo kratièké zasmání ve vedlejším pokoji, nebylo podle zvuku jisto, nesmìje-li se nìkolik osob. Aèkoli nebylo možné, aby se tím ten cizí èlovìk dovìdìl nìco, co by nebyl vìdìl už pøedtím, øekl pøece K-ovi hlasem, který znìl jako hlášení: „Je to nemožné.“ „To by ale byly pìkné novinky,“ øekl K., vyskoèil z postele a rychle si natáhl kalhoty. „A to se tedy podívám, jací lidé to jsou ve vedlejším pokoji a jak mi paní Grubachová hodlá vysvìtlit takové vyrušení.“ Napadlo ho sice ihned, že nebylo tøeba, aby to øekl nahlas, a že tím jaksi uznal, že tomu cizímu èlovìku pøísluší jakési -3- dozírací právo, avšak to teï nepokládal za dùležité. Pøesto si to cizinec vyložil v tomto smyslu, nebo øekl: „Nechcete radìji zùstat zde?“ „Ani nechci zùstat zde, ani nechci, abyste se mnou mluvil, dokud se mi nepøedstavíte.“ „Myslili jsme to dobøe,“ øekl cizí muž a otevøel teï sám od sebe dveøe. Ve vedlejším pokoji, do nìhož K. vstoupil pomaleji, než hodlal, vypadalo to na první pohled skoro zcela tak jako vèera veèer. Byl to obytný pokoj paní Grubachové, snad bylo v tom pokoji, pøeplnìném nábytkem, pokrývkami, porcelánem a fotografiemi, dnes o nìco víc místa než jindy; nepoznalo se to hned, tím ménì, že hlavní zmìna záležela v pøítomnosti jakéhosi muže, který sedìl u otevøeného okna s knihou, od níž teï vzhlédl. „Mìl jste zùstat ve svém pokoji! Což vám to František neøekl?“ „Ale co vlastnì chcete?“ øekl K. a odvrátil se pohledem od té nové známosti k èlovìku pojmenovanému jménem František, jenž zùstal stát ve dveøích, a pak zase zpátky. Otevøeným oknem bylo zas vidìt staøenu, jež se zvìdavostí vìru staøeckou pøistoupila k oknu teï protìjšímu, aby i nadále všechno vidìla. „Ale teï øeknu paní Grubachové –“ øekl K., pohnul sebou, jako by se odtrhával od obou mužù, kteøí však stáli daleko od nìho, a chtìl jít dál. „Ne,“ øekl muž u okna, hodil knihu na stolek a vstal. „Nesmíte odejít, vždy jste zatèen,“ „Skoro to tak vypadá,“ øekl K. „A proèpak?“ zeptal se potom. „Nejsme tu proto, abychom vám to øekli. Jdìte do svého pokoje a èekejte. Øízení je zahájeno a dovíte se všechno v pravý èas. Jdu nad svùj pøíkaz, když vám tak pøátelsky domlouvám. Ale doufám, že to neslyší nikdo než František, a ten je sám k vám vlídný proti všem pøedpisùm. Budete-li mít i nadále tolik štìstí, jako máte tím, že máte za hlídaèe právì nás, mùžete doufat, že všechno dobøe dopadne.“ K. se chtìl posadit, teï však vidìl, že v celém pokoji není pranic, naè by se èlovìk mohl posadit, jen právì židle u okna. „Pøesvìdèíte se ještì, jak je to všechno pravda,“ øekl František a zároveò s druhým mužem pokroèil k nìmu. Zejména druhý muž Ka znaènì pøeèníval a poklepal mu nìkolikrát na rameno. Oba si prohlédli K-ovu noèní košili a øekli, teï že si bude musit oblékat košili daleko horší, tuhle košili že však uschovají jako ostatní prádlo a všechno mu zas vrátí, dopadne-li jeho vìc dobøe. „Bude lépe, dáte-li ty vìci nám -4- než do skladištì,“ øekli, „nebo ve skladišti docházívá k zpronevìrám a mimo to tam všechny vìci po nìjaké dobì prodají, a nic se pøitom neohlížejí, je-li øízení skonèeno èi není. A jak dlouho takové procesy trvají, a což teprv v poslední dobì 1 Skladištì by vám sice vyplatilo, co za svršky bylo strženo, ale to je už o sobì málo, protože pøi prodeji nerozhoduje výše nabídky, nýbrž výše úplatku, a mimo to víme ze zkušenosti, jak se takové tržby zmenší, když jdou bùhvíkolik let z ruky do ruky.“ K. témìø nedbal tìch øeèí, nezáleželo mu zvl᚝ na právu, aby volnì nakládal se svými vìcmi, pokud mu takové právo vùbec pøísluší –, bylo mu daleko dùležitìjší, aby si zjednal jasno o své situaci; za pøítomnosti tìch lidí nemohl však ani pøemýšlet, poøád do nìho témìø pøátelsky vráželo bøicho druhého hlídaèe – ti dva mohli pøece být jen hlídaèi –, když však vzhlédl, uvidìl oblièej, který se nijak nehodil k tlustému tìlu, kostnatý oblièej se silným nosem stoèeným na stranu, a ten oblièej se pøes jeho hlavu dorozumíval s druhým hlídaèem. Co je to jen za lidi? O èem to mluví? Od jakého úøadu jsou? K. pøece žije v právním státì, všude je klid a mír, všechny zákony jsou v platnosti, kdo se to opovažuje pøepadnout ho v jeho bytì? Býval vždy naklonìn, aby si ze všeho, co život pøináší, dìlal co nejménì, aby i ve vìc nejhorší uvìøil teprv tehdy, když se opravdu dostavila, aby nijak nepeèoval o budoucnost, ani tehdy ne, když se všechno nad ním hrozivì stahovalo. Zde však to nepokládal za správné, èlovìk mohl sice v tom všem spatøovat šprým, hrubý šprým, který si s ním z neznámých pohnutek ztropili kolegové z banky, snad protože jsou dnes jeho tøicáté narozeniny, je to ovšem možné, snad by postaèilo, kdyby se tìm hlídaèùm prostì jen vysmál do oèí, a smáli by se s ním, snad to jsou posluhové z nároží, nejsou jim nepodobni–pøesto byl teï, skoro už od okamžiku, kdy po prvé spatøil hlídaèe Františka, pevnì odhodlán nevzdat se ani nejmenší výhody, kterou snad má vùèi tìm lidem. Dìlal si jen velmi málo z možnosti, že se pak o nìm øekne, že nerozumìl žertu, zato však si vzpomnìl – aniž byl jinak zvyklý pøiuèit se nìèemu ze zkušenosti – na nìkolik o sobì nepatrných pøípadù, v nichž si na rozdíl od svých pøátel poèínal neopatrnì, a to s plným vìdomím, a nemaje ani tušení, jaké následky to mùže mít, a byl pak vytrestán -5- výsledkem. Umiòoval si, že se to už nestane, alespoò tentokrát ne; jeli to komedie, zahraje si v ní rovnìž. Dosud byl svoboden. „Dovolte,“ øekl a ulièkou mezi hlídaèi pospíšil do svého pokoje. „Zdá se, že má rozum,“ uslyšel za sebou. Ve svém pokoji ihned trhnutím vytáhl zásuvky psacího stolu, leželo tam všechno ve velkém poøádku, ale právì osobní doklady, které hledal, nemohl v tom rozechvìní hned najít. Koneènì našel cyklistickou legitimaci a chtìl už s ní zajít k hlídaèùm, potom však se mu ten prùkaz zdál pøíliš nepatrný, i hledal dále, až našel rodný list. Když se zas vracel do vedlejšího pokoje, otevøely se protìjší dveøe, a paní Grubachová chtìla vejít. Bylo ji vidìt jen okamžik, nebo sotvaže poznala K-a, upadla do rozpakù, prosila za prominutí, zmizela a nadmíru opatrnì zavøela za sebou dveøe. „Jen pojïte dál,“ to bylo vše, co K. jí mohl povìdìt. teï však stál s doklady uprostøed pokoje, díval se ještì na dveøe, jež se už neotevøely, a trhl sebou teprv tehdy, když na nìho zavolali hlídaèi, kteøí sedìli u stolku u otevøeného okna, a jak K. teï poznal, pojídali jeho snídani. „Proèpak nevešla?“ zeptal se. „Nesmí,“ øekl velký hlídaè. „Vždy jste zatèen.“ „Jakpak bych mohl být zatèen? A což teprv na tento zpùsob?“ „Tak tedy už zase zaèínáte,“ øekl hlídaè a ponoøil krajíc máslem pomazaný do nádobky s medem. „Na takové otázky neodpovídáme.“ „Budete musit na nì odpovìdìt,“ øekl K. „Tady jsou mé osobní doklady, vy mi teï ukažte své a pøedevším zatykaè.“ „Božínku!“ øekl hlídaè, „tak se vám divím, že se nedovedete vpravit do své situace a že jako naschvál zbyteènì dráždíte právì nás, právì lidi, kteøí vám teï jsou ze všech vašich bližních pravdìpodobnì nejbližší!“ „Je to tak, jen vìøte,“ øekl František, nepøihnul si šálek s kávou, který mìl v ruce, až k ústùm, nýbrž podíval se na K-a dlouhým, asi významným, ale nesrozumitelným pohledem. Zcela mimodìk dal se K. do rozhovoru pohledù s Františkem, potom však pøece jen udeøil rukou na své prùkazy a øekl: „Zde jsou mé osobní doklady.“ „A co nám je po nich?“ zvolal velký hlídaè teï už opravdu nahlas. „Vy si poèínáte hùø než dítì. Co vlastnì chcete? Chcete snad ten svùj velikánský zatracený proces rychle skoncovat tím, že se s námi -6- hlídaèi bavíte o legitimaci a o zatykaèi? My jsme jen zøízenci, my se v takové prùkazce sotva vyznáme a s vaší vìcí máme co dìlat právì jen tolik, že vás máme každý den deset hodin hlídat, a za to jsme placeni. Víc nejsme, ale to nám dá rozum, že se vysoké úøady, v jejichž službách jsme, ještì než naøídí takové zatèení, velmi podrobnì informují o dùvodech zatèení a o osobì zatèeného. V tìch vìcech není omyl možný. Nᚠúøad, pokud jej znám, a znám jen nejnižší stupnì, nehledá pøece vinu v obyvatelstvu, nýbrž je, jak se praví v zákonì, vinou pøitahován a musí pak vyslat nás hlídaèe. Takový je zákon. Kde by tu byl možný nìjaký omyl?“ „Ten zákon neznám,“ øekl K. „Tím hùø pro vás,“ øekl hlídaè. „Ten zákon je asi jen ve vašich hlavách,“ øekl K., chtìl se nìjak vloudit do myšlenek hlídaèù, obrátit je ve svùj prospìch anebo v nich zdomácnìt. Ale hlídaè øekl jen odmítavì: „Však ten zákon pocítíte.“ František se vmísil a øekl: „Slyšíš, Vildo, pøiznává se, že nezná zákon, a zároveò tvrdí, že je nevinen.“ „To mᚠvìru pravdu, ale mluv s ním, když nic nechápe,“ øekl druhý. K. již neodpovìdìl; což je tøeba, pomyslil si, abych se dal ještì víc zmást žvanìním tìchto nejpodøízenìjších orgánù – sami pøiznávají, že jsou jen zøízenci –? Je zøejmé, že mluví o vìcech, kterým ani trochu nerozumìjí. Jejich jistota se bere jen z jejich hlouposti. Nìkolik slov, jež si promluvím s èlovìkem mé úrovnì, objasní všechno nesrovnatelnì líp než nejdelší øeèi s tìmito lidmi. Pøešel nìkolikrát volnou prostorou pokoje sem a tam, naproti pøes ulici vidìl zas tu staøenu, teï si k oknu dovlekla jakéhosi ještì daleko staršího starce a mìla ruku kolem jeho krku. K. si øekl, že je tøeba, aby naráz skoncoval s podívanou, kterou poskytuje tìm zevlounùm v oknì: „Doveïte mì k svému pøedstavenému,“ øekl. „Až si bude pøát; døív ne,“ øekl hlídaè, kterému jeho druh øíkal Vilda. „A teï vám radím,“ dodal, „abyste šel do svého pokoje, choval se klidnì a vyèkal, jak o vás bude usneseno. Radíme vám, nerozptylujte se zbyteènými myšlenkami, nýbrž seberte se, budou se na vás klást velké nároky. Nechoval jste se k nám, jak by si by la zasluhovala naše ochota, zapomnìl jste, že a jsme co jsme, jsme teï alespoò vùèi vám svobodní lidé, to není malá pøevaha. Pøesto jsme ochotni, máte-li peníze, pøinést vám malou snídani z kavárny naproti.“ -7- Neodpovídaje na tuto nabídku, postál K. chvíli bez hnutí. Snad by se ti dva, kdyby otevøel dveøe dalšího pokoje anebo dokonce dveøe pøedsínì, ani neodvážili zbraòovat mu v tom, snad by bylo nejprostším vyøešením toho všeho, kdyby vyhnal vìci na ostøí. Ale snad by ho popadli, a jakmile by jednou byl povalen, byla by ta tam i všechna pøevaha, kterou si vùèi nim teï v jistém smyslu pøece jen zachovává. Proto dal pøednost jistotì øešení, které nezbytnì pøinese pøirozený prùbìh vìcí, a vrátil se do svého pokoje, aniž s jeho strany anebo se strany hlídaèù padlo jediné další slovo. Hodil sebou na postel a vzal si s umyvadla krásné jablko, které si vèera veèer pøichystal k snídani. Teï to byla jeho jediná snídanì a zajisté byla, jak se ujistil pøi prvním velkém soustu, daleko lepší, než by byla snídanì ze špinavé noèní kavárny, kterou by byl mohl dostat z milosti hlídaèù. Bylo mu dobøe a byl naplnìn dùvìrou v dobrý konec všeho, v bance sice dnes dopoledne zamešká službu, to se však snadno omluví pøi pomìrnì vysokém postavení, jež tam zaujímá. Má se omluvit pravdivou zprávou o tom, co se pøihodilo? Hodlal tak uèinit. Kdyby mu nevìøili, což by v takovém pøípadì bylo pochopitelné, mùže se odvolat na paní Grubachovou jakožto svìdkyni anebo také na ty dva starce odnaproti, kteøí jsou teï asi zas na pochodu k protìjšímu oknu. K. se divil, alespoò s hlediska hlídaèù se divil, že ho zahnali do jeho pokoje a nechávají ho tam o samotì, kde pøece má desaterou možnost, aby si sáhl na život. Zároveò ovšem ptal se sám sebe, tentokrát zase se svého hlediska, jaký dùvod by mohl mít, aby to udìlal. Snad proto, že ti dva sedí vedle a že ulovili jeho snídani? Bylo by tak nesmyslné sáhnout si na život, že by toho právì pro tu nesmyslnost nebyl schopen ani tehdy, kdyby’ to chtìl udìlat. Kdyby duševní omezenost hlídaèù nebyla tak nápadná, mohlo by se soudit, že také oni z téhož pøesvìdèení nevidí v tom žádné nebezpeèí, nechají-li ho o samotì. Chtìlo-li se jim, mohli se teï dívat, jak pokroèil k nástìnné skøínce, v níž mìl dobrou pálenku, jak vyprázdnil sklenku nejdøív náhradou za snídani a jak druhou urèil k tomu, aby si dodal odvahy, to však jen z opatrnosti pro nepravdìpodobný pøípad, že by mu jí bylo tøeba. -8- Vtom ho zavolání z vedlejšího pokoje vylekalo do té míry, že zuby narazil na sklenku. „Dozorce vás volá!“ volal hlas. Co ho vylekalo, bylo jen to køiknutí, krátké, úseèné, vojenské køiknutí, jakého by se od hlídaèe Františka ani nebyl nadál. Rozkaz sám mu byl velmi vítán. „Koneènì!“ zavolal v odpovìï, uzamkl nástìnnou skøínku a ihned pospíšil do vedlejšího pokoje. Tam stáli oba hlídaèi a hnali ho, jako by se to rozumìlo samo sebou, zpátky do jeho pokoje. „Co vás to napadá?“ volali. „V košili chcete pøed dozorce? Dá vás zpráskat a nás k tomu!“ „Nechte mne, k ïasu!“ zvolal K., jenž byl už zatlaèen až k svému šatníku, „když mì pøepadnete v posteli, nemùže nikdo oèekávat, že mì zastihne v bùhvíjaké parádì.“ „To není nic platné,“ øekli hlídaèi, kteøí po každé, když se K. rozkøikl, velmi ztichli, ba skoro zesmutnìli a tím ho zmátli anebo mu jaksi vrátili rozvahu. „Smìšné ciráty!“ zabruèel ještì, vzal však už kabát s židle a držel jej chvíli v obou rukou, jako by jej pøedkládal posudku hlídaèù. „Musí to být èerný kabát,“ øekli. K. po tìch slovech hodil kabát na zem a øekl – nevìdìl sám, v jakém smyslu to øíká –: „Vždy ještì není hlavní pøelíèení.“ Hlídaèi se usmáli, trvali však na svém: „Musí to být èerný kabát.“ „Urychlím-li tím vìc, je mi to vhod,“ øekl K., otevøel sám šatník, hledal dlouho mezi mnohým šatstvem, vybral své nejlepší èerné šaty, žaketové, jež pøiléhavým støihem v pasu vzbudily témìø rozruch mezi jeho známými, vyòal teï také jinou košili a zaèal se peèlivì oblékat. Potají se domníval, že celou vìc urychlil tím, že hlídaèi ho zapomnìli pøinutit, aby se vykoupal. Pozoroval je, zda mu to snad pøece ještì nepøipomenou, ale ovšem je to ani nenapadlo, zato však nezapomnìl Vilda poslat Františka k dozorci s hlášením, že se K. obléká. Když byl úplnì obleèen, musil tìsnì pøed Vildou projít prázdným vedlejším pokojem do dalšího pokoje, jehož dveøe byly již otevøeny obìma køídly. Tento pokoj od nedávna obývala, jak K. dobøe vìdìl, jakási sleèna Bürstnerová, stenotypistka, která velmi èasnì ráno odcházela do práce, vracela se pozdì domù a s níž K. nevymìnil o mnoho víc než nìkolik slov na pozdrav. Teï byl noèní stolek posunut od jejího lùžka jakožto jednací stùl doprostøed pokoje, a dozorce -9- sedìl za ním. Nohy mìl zkøíženy a jednu paži mìl na opìradle židle.1) V rohu pokoje stáli tøi mladíci a dívali se na fotografie sleèny Bürstnerové, které trèely v rohožovém úpletu, zavìšeném na zdi. Na klice otevøeného okna visela bílá halenka, v oknì protìjšího domu se zas uvelebila staøena se svým starcem, ale jejich spoleènost mezitím vzrostla, nebo za nimi, pøeènívaje znaènì jejich postavy, stál jakýsi muž s rozhalenou košilí, který si prsty hnìtl a kroutil naryšavìlou bradku. „Josef K.?“ zeptal se dozorce, snad jen aby na sebe obrátil K-ovy roztržité zraky. K. pøisvìdèil pokývnutím. „Jste událostmi dnešního rána asi velmi pøekvapen?“ zeptal se dozorce a posunul pøitom obìma rukama neèetné pøedmìty, které ležely na noèním stolku, svíèku se zápalkami, jakousi knihu a jehelníèek, jako by to byly pøedmìty, kterých je mu tøeba k jednání. „Ovšem,“ øekl K., a jal ho pøíjemný pocit, že koneènì stojí tváøí v tváø rozumnému èlovìku a mùže si s ním pojednat o své vìci. „Ovšem, jsem pøekvapen, ale nejsem nijak zvl᚝ pøekvapen.“ „Nijak zvl᚝ pøekvapen?“ zeptal se dozorce a postavil teï svíèku doprostøed stoleèku, kdežto ostatní vìci seskupil kolem ní. „Neporozumìl jste mi snad,“ pospíšil si K. podotknout. „Myslím – “ zde se K. pøerušil a ohlížel se po nìjaké židli. „Mohu se posadit, že ano?“ zeptal se. „Není to obvyklé,“ odvìtil dozorce. „Myslím,“ øekl teï K. bez další pøestávky, „jsem ovšem velmi pøekvapen, ale když je èlovìk tøicet let na svìtì a musil se probíjet sám a sám, jako bylo mým údìlem, je èlovìk otužen proti pøekvapením a pøíliš si je nepøipouští. Zejména to dnešní ne.“2) „Proè zejména to dnešní ne?“ „Neøíkám, že to všechno mám za nìjaký šprým, na to se mi pøípravy, jež byly vykonány, zdají pøece jen pøíliš obsáhlé. To by v tom musili mít podíl všichni pøíslušníci našeho pensionu a také vy všichni, to by už pøesahovalo meze šprýmu. Nechci tedy tvrdit, že to je šprým.“ „Zcela správnì,“ øekl dozorce a zkoumal, kolik zápalek je v krabièce. „Ale nemùže to zas ani být,“ pokraèoval K. a obracel se pøi tom ke všem a byl by se dokonce rád obrátil i k tìm tøem mladíkùm u fotografií, „ale nemùže to zas ani být nic zvl᚝ významného. Usuzuji tak z toho, že jsem obžalován, nemohu však najít ani nejmenší vinu, pro kterou - 10 - by mì nìkdo mohl obžalovat. Ale i to je vedlejší, hlavní vìc je, kým jsem obžalován! Který úøad vede to øízení? Jste úøedníci? Nikdo z vás nemá stejnokroj, pokud nenazveme“ – zde se obrátil na Františka – „vaše šaty stejnokrojem, ale vždy je to spíš cestovní oblek. V tìchto vìcech tedy chci mít jasno a jsem pøesvìdèen, že jakmile se to objasní, rozlouèíme se v nejlepším pøátelství.“ Dozorce udeøil krabièkou se zápalkami o stùl. „To jste velmi na omylu,“ øekl. „Ti pánové tady a já jsme pro vaši vìc úplnì vedlejší, ba skoro vùbec nic o ní nevíme. Mohli bychom mít nejdokonalejší stejnokroje a s vaší vìcí by to pøesto nevypadalo o nic hùø. Nemohu vám nijak ani oznámit, že jste obžalován, èi spíše, nevím, jste-li obžalován. Snad hlídaèi žvanili nìco jiného, pak to byl právì jen žvást.3) Ale i když teï neodpovídám na vaše otázky, mohu vám pøece jen poradit, myslete ménì na nás a na to, co se s vámi stane, myslete radìji víc na sebe. A nedìlejte takový povyk s pocitem své nevinnosti, ruší to ne právì špatný dojem, kterým jinak pùsobíte. Také byste mìl být vùbec v øeèi zdrželivìjší, skoro všechno, co jste øekl, mohl by si èlovìk vybrat i z vašeho chování, kdybyste byl povìdìl jen nìkolik slov, ostatnì to nebyly vìci pro vás dvakrát pøíznivé.“ K. civìl na dozorce. Èlovìk snad mladší než on mu zde dává ponauèení jako ve škole? Je trestán dùtkou za svou upøímnost? Pøišlo na nìho jakési rozèilení, popocházel po pokoji, v èemž mu nikdo nebránil, zasouval si manžety do rukávu, ohmatával si prsa, pøihladil si vlasy, pøešel podle tøí pánù pøed fotografiemi, øekl: „Vždy je to nesmysl,“ a tu se páni otoèili k nìmu a zadívali se na nìho s ochotným, ale vážným výrazem v tváøi, a nakonec zase stanul pøed dozorcovým stolkem. „Státní zástupce Hasterer je mým dobrým pøítelem,“ øekl, „mohu mu zatelefonovat?“ „Ovšem že mùžete,“ øekl dozorce, „ale nevím, jaký to má mít smysl, ledaže byste si s ním chtìl pojednat o nìjaké soukromé záležitosti.“ „Jaký smysl?“ zvolal K., spíš podìšen než pozloben. „Kdo jste vlastnì? Ptáte se po smyslu a provozujete nejnesmyslnìjší vìc na svìtì? Není to k zoufání? Tady ti pánové mì nejdøív pøepadli, a teï tu vysedávají anebo postávají a nechávají mì - 11 - pøed vámi provozovat cirkusácké dresury. Jaký smysl by mìlo telefonovat státnímu zástupci, když jsem prý zatèen? Dobrá tedy, nebudu telefonovat.“ „Ale co byste netelefonoval,“ øekl dozorce a vztáhl ruku smìrem k pøedsíni, kde byl telefon, „prosím, jen telefonujte.“ „Ne, už se mi nechce,“ øekl K. a šel k oknu. Naproti byla spoleènost poøád ještì u okna, a jen to, že K. pøistoupil k oknu, zdálo se ji trochu rušit v klidném pøihlížení. Oba staøíci chtìli poodstoupit, ale muž za nimi je uklidnil. „Tam jsou také takoví diváci,“ zavolal K. zcela nahlas na dozorce a ukázal ukazovákem ven. „Pryè odtamtud,“ zavolal pak do okna naproti. Trojice ihned také ucouvla o nìkolik krokù, oba staøíci dokonce ještì za muže, jenž je kryl svým širokým tìlem, a soudì podle pohybù jeho úst, øíkal jim nìco, èemu na tu vzdálenost nebylo rozumìt. Docela však nezmizeli, nýbrž zdálo se, že èekají na okamžik, kdy by se mohli zas nepozorovanì pøiblížit k oknu. „Dotìrní, bezohlední lidé!“ øekl K., když se obracel zpátky do pokoje. Možná, že s ním dozorce souhlasil, K-ovi se tak zdálo, když se na nìho podíval úkosem. Ale bylo stejnì dobøe možné, že ani neposlouchal, nebo tiskl jednu ruku pevnì na stùl a jako by srovnával délku prstù na ní. Oba hlídaèi sedìli na kufru, který byl zahalen ozdobnou pokrývkou, a mnuli si kolena. Tøi mladíci mìli ruce založeny v bok a tìkali oèima po pokoji. Bylo ticho jako v nìjaké zapomenuté kanceláøi. „Nuže, pánové,“ zvolal K., na okamžik se mu zdálo, jako by nesl všechny na ramenou, „soudì podle vašeho vzezøení, je má záležitost asi skonèena. Myslím, že bude nejlépe, nebudeme-li si už lámat hlavu, zda vᚠpostup je oprávnìn nebo není, a skoncujeme-li vìc tak, že si podáme ruku na usmíøenou. Soudíte-li jako já, pak tedy prosím –“ a pøistoupil k dozorcovu stolku a podával mu ruku. Dozorce vzhlédl, hryzal se do rtù a díval se na K-ovu vztaženou ruku; ještì poøád myslil K., že mu ji dozorce stiskne. Dozorce však vstal, vzal tvrdý kulatý klobouk, který ležel na posteli sleèny Bürstnerové, a nasadil si jej opatrnì obìma rukama, jako se dìlává, zkoušíme-li u klobouèníka nový klobouk. „Jak prosté se vám všechno zdá!“ øekl pøitom K-ovi, „že to máme smírnì skoncovat, myslíte? Ne, ne, to opravdu nejde. Èímž ovšem nechci nikterak øíci, že si máte zoufat. Nikoliv, proèpak? Jste jen zatèen, - 12 - nic víc. To jsem vám mìl oznámit, uèinil jsem tak a vidìl jsem také, jak jste to pøijal. Tím je pro dnešek všechno skonèeno a mùžeme se rozlouèit, ovšem jen prozatím. Budete teï asi chtít do banky?“ „Do banky?“ zeptal se K., „myslil jsem, že jsem zatèen.“ K. se to zeptal s jakýmsi vzdorem, nebo aèkoli jeho podávaná ruka nebyla pøijata, cítil se pøece poøád nezávislejším na všech tìch lidech, zejména od okamžiku, kdy dozorce vstal. Hrál si s nimi. Odejdou-li, hodlal za nimi bìžet až k domovním vratùm a nabídnout jim, aby ho tedy zatkli. Proto také opakoval: „Jakpak mohu jít do banky, když jsem zatèen?“ „Ach tak,“ øekl dozorce, jenž byl už u dveøí, „neporozumìl jste mi. Jste zatèen, zajisté, ale to není nijakou pøekážkou, proè byste nemohl vykonávat své povolání. Nebude vám ani bránìno ve vašem obvyklém zpùsobu života.“ „Pak tedy to zatèení není tak zlé,“ øekl K. a pøistoupil blízko k dozorci. „Nemyslil jsem to nikdy jinak,“ øekl dozorce. „Ale pak tedy se ani nezdá, že bylo tak velmi naléhavé, abyste mi to zatèení pøišli oznámit,“ øekl K. a pøistoupil ještì blíž. Také ostatní se mezitím pøiblížili. Všichni byli teï shromáždìni na úzkém prostranství u dveøí. „Byla to má povinnost,“ øekl dozorce. „Hloupá povinnost,“ øekl K. neústupnì. „Možná,“ odpovìdìl dozorce, „ale neztrácejme èas takovými øeèmi. Myslil jsem, že chcete jít do banky. Ježto dáváte pozor na každé slovo, dodávám: nenutím vás, abyste šel do banky, myslil jsem jen, že chcete jít. A abych vám to usnadnil a aby vᚠpøíchod do banky by 1 co nejménì nápadný, zaøídil jsem, aby zde na vás èekali tito tøi pánové, vaši kolegové.“ „Jakže?“ zvolal K. a zadíval se s úžasem na trojici. Ti tak nevýznaèní nedokrevní mladíci, jež mìl ve vzpomínce poøád ještì jen jakožto skupinu u fotografií, byli opravdu úøedníci z jeho banky, nikoli kolegové, to byla nadsázka a dokazovala mezeru v dozorcovì vševìdoucnosti, ale ovšem to byli podøízení úøedníci z banky. Jak si toho K. mohl nepovšimnout? Jak velmi byl asi zmámen dozorcem a hlídaèi, když nepoznal ty tøi chlapíky! Ztrnulého Rabensteinera s rozkomíhanými pažemi, plavého Kullicha s oèima vpadlýma do dùlkù a Kaminera s tím nesnesitelným úsmìvem, který byl zpùsobován chronickým stažením svalù. „Dobré jitro!“ øekl K. po chvilce a podal ruku všem tøem pánùm, kteøí se korektnì uklánìli. - 13 - „Nepoznal jsem vás. Teï tedy pùjdeme do práce, že ano?“ Pánové pøikývli rozesmáti a horlivì, jako by byli po celý èas na to èekali, jen když K. pohøešil svùj klobouk, který zùstal ležet v jeho pokoji, rozbìhli se všichni za sebou, aby jej pøinesli, což pøece jen nasvìdèovalo jakýmsi rozpakùm. K. zùstal klidnì stát a díval se za nimi obojími otevøenými dveømi, poslední byl, jak se rozumí, neteèný Rabensteiner, jenž se dal jen do elegantního poklusu. Kaminer odevzdal klobouk, K. si musil výslovnì pøipamatovat, jak ostatnì bylo èastìji tøeba i v bance, že Kaminerùv úsmìv není úmyslný, ba že se Kaminer vùbec nedovede úmyslnì usmát. V pøedsíni otevøela pak paní Grubachová, jež nevypadala nijak valnì provinile, celé spoleènosti bytové dveøe, a K. shlížel, jako tak èasto, na stuhu její zástìry, jež se tak zbyteènì hluboko vøezávala do jejího mohutného tìla. Dole se K. rozhodl, s hodinkami v ruce, že pojede taxíkem, aby zbyteènì nezvìtšil zpoždìní už pùlhodinové. Kaminer dobìhl na nároží, aby pøivolal povoz, ostatní dva se zjevnì pokoušeli, aby K-a nìjak rozptýlili, když tu najednou Kullich ukázal na protìjší prùjezd, v nìmž se právì zjevil ten velký èlovìk s plavou bradkou, a v prvním okamžiku trochu na rozpacích, že se teï ukazuje v plné velikostí, ustoupil ke zdi a opøel se o ni. Staøíci byli asi ještì na schodech. K. se zlobil na Kullicha, že upozornil na toho muže, kterého on sám vidìl již pøedtím, ba kterého dokonce oèekával. „Nedívejte se tam!“ vyhrkl prudce, aniž si povšiml, jak podivnì se vyjímá taková mluva vùèi samostatným mužùm. Nebylo však ani tøeba nìjakého vysvìtlování, nebo vtom pøijel taxík, všichni nasedli a rozjeli se. Tu si vzpomnìl K., že ani nezpozoroval, jak dozorce a hlídaèi odešli, zprvu mu dozorce zakrýval ty tøi úøedníky, a teï zas úøedníci dozorce. Nesvìdèilo to o velké duchapøítomnosti, a K. si umiòoval, že si dá po té stránce na sebe lépe pozor. Avšak bezdìky se ještì otoèil a vyklonil se pøes zadní stìnu taxíku, aby možno-li ještì uvidìl dozorce a hlídaèe. Ale ihned se zas otoèil zpátky a opøel se pohodlnì do kouta vozu, nepokusiv se ani, aby nìkoho hledal. Aèkoli na to ani nevypadal, byl by nyní potøeboval vlídná lidská slova, avšak párové se teï zdáli unaveni, Rabensteiner se díval vpravo z vozu, Kullich vlevo, a k službám byl jen Kaminer se svým šklebem, - 14 - o nìmž si zažertovat bohužel zakazovala lidskost. Toho jara trávil K. veèery tak, že se po práci, bylo-li to ještì možné – vysedával ponejvíce do devíti hodin v kanceláøi –, trochu prošel sám anebo s úøedníky a zašel pak do pivnice, kde u stálého stolu sedìl obyèejnì do jedenácti hodin s pány ponejvíce pokroèilejšího vìku. Z tohoto rozvrhu byly však í výjimky, když na pøíklad bankovní øeditel, který si velmi vážil jeho práce a dùvìryhodnosti, pozval K-a na projížïku autem anebo na veèeøi do své vily. Mimo to chodil K. jednou týdnì k dívce zvané Elsa, která v noci až do pozdního rána posluhovala jakožto èíšnice v jedné vinárnì a za dne pøijímala návštìvy jen z postele. Toho veèera však – den rychle minul za namáhavé práce a za mnohých lichotivých a pøátelských pøání k narozeninám – chtìl K. jít ihned domù. Myslil na to za každé drobné pøestávky v denní práci; nevìda urèitì, co má na mysli, domníval se, že událostmi dnešního rána byl v bytì paní Grubachové zpùsoben velký nepoøádek a že je potøebí právì jeho, aby zas byl zjednán poøádek. Jakmile však bude zase zjednán poøádek, bude zahlazena každá stopa tìchto událostí a všechno pùjde zase po staru. Zejména od tìch tøí úøedníkù nebylo se èeho obávat, byli zas pohrouženi do velké nádrže bankovního úøednictva a nebyla na nich patrná nijaká zmìna. K. si je nejednou dal zavolat do své kanceláøe, každého zvl᚝ i spoleènì, a jedinì za tím úèelem, aby je pozoroval; po každé je mohl propustit uspokojen.4) Když v pùl desáté veèer došel pøed dùm, v nìmž bydlil, zastihl v prùjezdu jakéhosi mladíka, který tam stál zeširoka rozkroèen a kouøil z dýmky. „Kdo jste?“ zeptal se K. ihned a pøiblížil oblièej k tomu chlapíku, v šeru prùjezdu nebylo mnoho vidìt. „Jsem domovníkùv syn, milostpane,“ odpovìdìl mladík, vyòal dýmku z úst a poodstoupil. „Domovníkùv syn?“ zeptal se K. a netrpìlivì zaklepal holí o zem. „Pøeje si milostpán nìco? Mám skoèit pro otce?“ „Ne, ne,“ øekl K., v jeho hlase bylo nìco odpouštìjícího, jako by byl ten chlapík provedl nìco zlého, on však by mu odpouštìl. „Je dobøe,“ øekl pak a šel dále, ale než zaèal vystupovat po schodech, ještì jednou se otoèil. - 15 - Byl by mohl jít rovnou do svého pokoje, ale ježto chtìl mluvit s paní Grubachovou, zaklepal ihned na její dveøe. Sedìla s rozpletenou punèochou u stolu, na nìmž ležela ještì hromada starých punèoch. K. se roztržitì omlouval, že pøichází tak pozdì, ale paní Grubachová byla velice vlídná a nechtìla ani slyšet o nìjakém omlouvání, s ním že si ráda promluví v každou denní dobu, vždy pøece K. dobøe ví, že je její nejlepší a nejmilejší nájemník. K. se rozhlížel po pokoji, ten byl zas úplnì v bývalém stavu, nádobí od snídanì, jež ráno stálo na stolku u okna, bylo také již odklizeno. „Ženské ruce ve vší tichostí pøece jen mnoho poøídí,“ pomyslil si, on by byl to nádobí snad na místì rozbil na kusy, ale dojista by je nebyl mohl vynést z pokoje ven. Podíval se na paní Grubachovou s jakousi vdìèností. „Proè pracujete ještì tak pozdì?“ ptal se. Oba teï sedìli u stolu a K, obèas ponoøil ruku do tìch punèoch. „Je mnoho práce,“ øekla, „ve dne náležím nájemníkùm; chci-li si dát do poøádku své vìci, zùstanou mi jen veèery.“ „Já jsem vám asi dnes zpùsobil ještì o jednu neobyèejnou práci víc.“ „Jak to?“ zeptala se trochu horlivìji, práce jí odpoèívala v klínì. „Myslím ty muže, kteøí tu byli dnes ráno.“ „Ach tak,“ øekla a vrátila se zas do svého klidu, „to mi nezpùsobilo žádnou zvláštní práci.“ K. se mlèky díval, jak se paní zas chápe svého pletení. Zdá se, že se diví, že o tom zaèínám, pomyslil si, zdá se jí asi, že se nesluší, abych o tom mluvil. Tím dùležitìjší je, abych tak uèinil. Jen s nìjakou starou ženou mohu o tom promluvit. „A pøece, jistì to zpùsobilo práci,“ øekl potom, „ale už se to nepøihodí.“ „Ne, to se už nemùže pøihodit,“ øekla dotvrdivì a usmála se na K-a pousmáním skoro bolestným. „Myslíte to vážnì?“ zeptal se K. „Ano,“ øekla tišeji, „ale pøedevším si to nesmíte tak pøipouštìt. Co všechno se na svìtì nestane! Když se mnou mluvíte tak dùvìrnì, pane K., mohu se vám pøiznat, že jsem trochu poslouchala za dveømi a že mi také ti dva hlídaèi nìco napovìdìli. Vždy jde o vaše štìstí a to se mne opravdu dotýká, snad víc, než se na mne sluší, vždy jsem jen bytná. Nu tak tedy, slyšela jsem trošinku z té vìci, ale to bych lhala, že to bylo nìco zvl᚝ zlého. To ne. Jste sice zatèen, ale ne tak, jako zatýkají zlodìje. Když èlovìka zatknou jako zlodìje, je to zlé, ale tady to zatèení –. Pøipadá mi to jako nìco uèeného, odpuste, - 16 - mluvím-li snad hlouposti, pøipadá mi to jako nìco uèeného, èemu sice nerozumím, ale èemu se ani nemusí rozumìt.“ „A to jste vìru neøekla žádnou hloupost, paní Grubachová, alespoò se já sám na to zèásti dívám jako vy, jenže o celé té vìci soudím ještì rozhodnìji, a nepokládám ji prostì ani za nìco uèeného, nýbrž nepokládám ji vùbec za nic. Byl jsem pøepaden, tak to bylo. Kdybych byl vstal, jakmile jsem se probudil, a kdybych se nebyl dal zmýlit tím, že Anna nepøišla, a byl došel k vám bez ohledu na kohokoli, kdo by se mi byl postavil do cesty, kdybych se byl tentokrát tøeba výjimkou nasnídal v kuchyni, kdybych vás byl požádal, abyste mi pøinesla šaty z pokoje, zkrátka, kdybych si byl poèínal jako rozumný èlovìk, nebylo by se nic zvláštního pøihodilo, všechno, co se chystalo, bylo by se ututlalo hned v zaèátku. Ale èlovìk je tak málo pøipraven. V bance na pøíklad, tam jsem pøipraven, tam by se mi nic takového nemohlo pøihodit, mám tam svého vlastního sluhu, pøede mnou na stole je státní telefon i domácí kanceláøský, poøád pøicházejí lidé, strany a úøedníci, mimo to však a pøedevším jsem tam poøád spjat s prací, jsem proto duchapøítomný, bylo by mi témìø potìšením, kdybych se tam octl pøed takovou vìcí. Nu, co se stalo, to se stalo, a vlastnì jsem o tom už ani nechtìl mluvit, chtìl jsem jen slyšet vᚠúsudek, úsudek rozumné paní, a jsem opravdu rád, že se shodujeme v mínìní o tom. Jen mi však musíte na to dát ruku, takový souhlas se musí dotvrdit rukoudáním.“ Zdalipak mi podá ruku? Dozorce mi ji nepodal, myslil si a díval se na paní jinak než pøedtím, zkoumavì. Vstala, protože také on povstal, byla trochu na rozpacích, protože neporozumìla všemu, co K. povìdìl. V té rozpaèitosti øekla však nìco, co ani nechtìla a co ani nebylo vhodné: „Jen si to tak nepøipouštìjte, pane K-e,“ øekla, mìla slzy v hlasu a zapomnìla ovšem podat mu ruku. „Ani se mi nezdá, že bych si to pøipouštìl,“ øekl K., byl najednou unaven a vidìl, jak bezcenný je každý souhlas té ženy. U dveøí se ještì zeptal: „Je sleèna Bürstnerová doma?“ „Není,“ - 17 - øekla paní Grubachová a usmála se pøi té suché zprávì opoždìnou rozumnou úèastí. „Je v divadle. Chcete od ní nìco? Mám jí nìco vyøídit?“ „Ach, chtìl jsem si s ní promluvit jen nìkolik slov.“ „Bohužel nevím, kdy pøijde; když je v divadle, vracívá se pozdì.“ „To je zcela jedno,“ øekl K. a obrátil už sklonìnou hlavu ke dveøím, aby odešel, „chtìl jsem se jen u ní omluvit, že jsem dnes použil jejího pokoje.“ „To vìru nemusíte, pane K-e, vy jste vìru jen samý ohled, vždy sleèna o nièem ani neví, od èasného rána nebyla ještì doma, a pak je také všechno zas už uklizeno, jen se podívejte.“ A otevøela dveøe k pokoji sleèny Bürstnerové. „Dìkuji, rád vìøím,“ øekl K., ale pokroèil pak pøece k otevøeným dveøím. Mìsíc potichu svítil do temného pokoje. Pokud bylo vidìt, bylo opravdu všechno na svém místì, také halenka už nevisela na okenní klice. Nápadnì vysoké se zdály polštáøe na posteli, byly zèásti v mìsíèním svìtle. „Sleèna pøichází èasto pozdì domù,“ øekl K. a podíval se na paní Grubachovou, jako by ona tím byla vinna. „Takoví už bývají mladí lidé!“ øekla paní Grubachová omlouvavì. „Zajisté, zajisté,“ øekl K., „mùže to však zacházet pøíliš daleko.“ „To mùže,“ øekla paní Grubachová, „ba že máte pravdu, pane K-e. Možná, že právì v tomto pøípadì. Nechci vìru o sleènì Bürstnerové øíkat nic zlého, je to hodné, milé dìvèe, pøívìtivé, poøádné, dochvilné, pracovité, velmi si toho všeho vážím, ale jedno je pravda, mìla by být hrdìjší, zdrželivìjší. V tomto mìsíci jsem ji vidìla už dvakrát v odlehlých ulicích a po každé s jiným pánem. Je mi to velmi trapné, øíkám to, jako že je Bùh nade mnou, jen vám, pane K-e, ale už nebude jinak a budu si o tom musit se sleènou promluvit. Je mi ostatnì i jinak podezøelá.“ „To jste ale zcela na omylu,“ øekl K. rozlícen a skoro neschopen, aby to na sobì nedal znát, „ostatnì jste si, jak se zdá, vyložila nesprávnì i mou poznámku o sleènì, tak jsem to nemyslil. Varuji vás dokonce upøímnì, abyste sleènì nic neøíkala, mýlíte se naprosto, znám sleènu velmi dobøe, není ani zbla pravdy na tom, co jste øekla. Ostatnì, snad zacházím pøíliš daleko, nechci vám bránit, øeknìte jí, co chcete. Dobrou noc.“ „Pane K-e,“ øekla paní Grubachová prosebnì a pospíšila za K-em až k jeho dveøím, které již otevøel, „vždy já si ani nechci se sleènou promluvit, to se rozumí, - 18 - že ji budu ještì pozorovat, než jí nìco øeknu, svìøila jsem jen vám, co jsem vìdìla. Je pøece jen v zájmu každého nájemníka, chce-li èlovìk, aby dùm zùstal èistý, a o nic jiného mi pøi tom nejde.“ „Èistota!“ zvolal K. ještì škvírou dveøí, „chcete-li si zachovat dùm èistý, musíte nejdøív dát výpovìï mnì.“ Pak pøirazil dveøe, tichého zaklepání, jež se ozvalo, už nedbal. Zato si umínil, ježto se mu nechtìlo ani trochu spát, že ještì neulehne a že pøi té pøíležitosti také zjistí, kdy sleèna Bürstnerová pøijde domù. Snad bude potom také možné promluvit s ní ještì nìkolik slov, jakkoli málo se to snad sluší v takovou dobu. Když se díval z okna a mnul si unavené oèi, pomýšlel chvíli dokonce na to, že paní Grubachovou vy trestá a pøemluví sleènu Bürstnerovou, aby dala spoleènì s ním výpovìï. Ihned však se mu zdálo, že by to bylo poèínání hroznì pøemrštìné, a podezøíval se dokonce, že mu jde vlastnì o to, aby pro ty události dnešního rána zmìnil byt. Nic by nebylo nesmyslnìjší a pøedevším neúèelnìjší a zbabìlejší.5) Když ho omrzelo dívat se na prázdnou ulici, ulehl na pohovku, pøedtím však pootevøel dveøe do pøedsínì, aby uvidìl hned s pohovky každého, kdo vejde do bytu. Asi tak do jedenácti hodin ležel klidnì na pohovce a pokuøoval doutník. Potom však tam už nevydržel, nýbrž vyšel na chvíli do pøedsínì, jako by tím mohl urychlit návrat sleèny Bürstnerové. Nepocioval po ní nijakou zvláštní touhu, nemohl si ani pøesnì pøipamatovat, jak sleèna vypadá, ale teï s ní chtìl mluvit a dráždilo ho, že ona svým pozdním návratem vnáší neklid a nepoøádek ještì i do závìru toho dne. Byla také vinna, že dnes nepoveèeøel a že upustil od dnešní zamýšlené návštìvy u Elsy. Obojí mohl ovšem ještì dohonit na ten zpùsob, že by teï zašel do vinárny, v níž Elsa je zamìstnána. Chtìl tak také uèinit pozdìji, po rozmluvì se sleènou Bürstnerovou. Bylo po pùl dvanácté, když se na schodišti ozvaly nìèí kroky. K., jenž se v zadumání hlasitými kroky procházel po pøedsíni, jako by to byl jeho vlastní pokoj, utekl za své dveøe. Byla to sleèna Bürstnerová, - 19 - jež se vracela domù. Zamykajíc dveøe, pøitáhla si zimomøivì hedvábný šál kolem úzkých plecí. V pøíštím okamžiku vejde do svého pokoje, do nìhož K. zajisté nesmí o pùlnoci vniknout; musil ji tedy oslovit hned nyní, na neštìstí však zapomnìl rozsvítit elektrické svìtlo v svém pokoji, takže jeho vykroèení z temného pokoje vypadalo jako pøepadení anebo ji alespoò musilo velmi vylekat. Ve své bezradnosti, a ježto nesmìl ztrácet èas, zašeptal pootevøenými dveømi: „Sleèno Bürstnerová.“ Znìlo to jako prosba, nikoli jako zavolání. „Je tu nìkdo?“ zeptala se sleèna Bürstnerová a rozhlížela se oèima dokoøán. „To jsem já,“ øekl K. a pøedstoupil. „Ach, pan K.,“ øekla sleèna Bürstnerová s úsmìvem. „Dobrý veèer,“ a podala mu ruku. „Chtìl jsem si s vámi promluvit nìkolik slov, chcete mi to dovolit?“ „Teï?“ zeptala se sleèna Bürstnerová, „musí to být teï? Je to trochu podivné, nemyslíte?“ „Èekám na vás od devíti hodin.“ „Nu ano, byla jsem v divadle, vždy jsem o vás nevìdìla.“ „Co vám chci povìdìt, pøihodilo se teprv dnes.“ „Tak – nu tedy, vždy v zásadì nic proti tomu nemám, jenže jsem unavena k padnutí. Pojïte tedy na nìkolik minut do mého pokoje. Zde bychom nemohli mluvit, vždy bychom všechny vzbudili, a to by mi bylo kvùli nám ještì nepøíjemnìjší než kvùli lidem. Poèkejte tady, až v pokoji rozsvítím, a vypnìte zde pak svìtlo.“ K. tak uèinil, ale vyèkal pak ještì, až ho sleèna Bürstnerová ze svého pokoje poznovu tlumeným hlasem vybídla, aby vešel. „Posaïte se,“ øekla a ukázala na otoman, sama zùstala stát u pelesti pøes únavu, o které povìdìla; neodložila ani klobouèek ozdobený spoustou kvìtin. „Co jste si tedy pøál? Jsem opravdu zvìdava.“ Zkøížila lehce nohy. „Øeknete snad, že to nebyla vìc tak naléhavá, aby se o ní pojednalo teï, ale –“ „Úvody nikdy neposlouchám,“ øekla sleèna Bürstnerová. „To mi usnadòuje mùj úkol,“ øekl K., „vᚠpokoj byl dnes ráno, do jisté míry mou vinou, trochu uveden do nepoøádku, udìlali to cizí lidé proti mé vùli a pøece, jak jsem øekl, mou vinou; proto jsem vás chtìl prosit o prominutí.“ „Mùj pokoj?“ zeptala se sleèna Bürstnerová a místo na pokoj se zkoumavì zadívala na K-a. „Tak jest,“ øekl K., a teï se oba po prvé dívali jeden druhému do oèí, „o zpùsobu, jakým se to stalo, je škoda slov.“ „Ale právì to by mì - 20 - zajímalo,“ øekla sleèna Bürstnerová. „Ba nezajímalo, není to nijak zajímavé,“ øekl K. „Nu,“ øekla sleèna Bürstnerová, „nechci se vkrádat do cizích tajemství, když trváte na tom, že to je nezajímavé, nemám proti tomu námitek. Prosil jste mne, abych odpustila, ráda odpouštím, zejména když nemohu najít ani stopy po nìjakém nepoøádku.“ S dlanìmi hluboko pøiloženými k bokùm prošla se pokojem. Pøed rohožovým úpletem s fotografiemi se zastavila. „Jen se podívejte!“ zvolala. „Mé fotografie jsou opravdu zpøeházeny. To je ale ošklivé jednání. To tedy byl nìkdo bez dovolení v mém pokoji.“ K. pøikývl a mlèky proklínal úøedníka Kaminera, který nikdy nedovede zvládnout svou bezduchou nesmyslnou živost. „Je to divné,“ øekla sleèna Bürstnerová, „že jsem nucena zakázat vám nìco, co byste si mìl zakázat sám, vcházet totiž za mé nepøítomnosti do mého pokoje.“ „Vždy jsem vám, sleèno, už vysvìtlil,“ øekl K. a pøistoupil také k fotografiím, „že jsem se na vašich fotografiích neprovinil já; ale ježto mi nevìøíte, svìøím se vám tedy, že si vyšetøující komise pøivedla tøi bankovní úøedníky, z nichž jeden, jejž pøi nejbližší pøíležitosti vyhodím z banky, vzal ty fotografie patrnì do ruky. Ano, byla zde vyšetøující komise,“ dodal K., ježto se sleèna na nìho podívala tázavým pohledem. „Kvùli vám?“ zeptala se sleèna. „Ano,“ odpovìdìl K. „Ne!“ zvolala sleèna a smála se. „A pøece,“ øekl K., „což myslíte, že jsem nevinen?“ „Nu, nevinen…“ øekla sleèna, „nechci jen tak beze všeho pronést úsudek, který má možná velký dosah, též vás pøece neznám a vyšetøující komise se posílá jen k lidem, kteøí spáchali tìžký zloèin. Ale ježto jste pøece na svobodì – soudím alespoò podle vašeho klidu, že jste neutekl z vìzení –, nemohl jste se pøece dopustit takového zloèinu.“ „Ano,“ øekl K., „ale vždy vyšetøující komise mohla uznat, že jsem nevinen anebo pøece jen ne tak vinen, jak se myslilo.“ „Ovšem, to je možné,“ øekla sleèna Bürstnerová s velkou pozorností. „Tak tedy vidíte,“ øekl K., „nejste zrovna zkušená v soudních vìcech.“ „Ne, to nejsem,“ øekla sleèna Bürstnerová, „a èasto jsem toho už litovala, nebo bych se ráda vyznala ve všem možném a právì soudní vìci mì nadmíru zajímají. Soud má podivnou pøitažlivost, viïte? Ale jistì své vìdomosti v tìch vìcech zdokonalím, nebo pøíští mìsíc nastoupím - 21 - jakožto kanceláøská síla v advokátní kanceláøi.“ „To je velmi dobøe,“ øekl K., „mùžete mi pak v mém procesu být trochu nápomocna.“ „To by mohlo být,“ øekla sleèna Bürstnerová, „proè ne? Používám ráda svých vìdomostí.“ „Myslím to zcela vážnì,“ øekl K., „nebo aspoò tak napolo vážnì, jako to myslíte vy. Abych si vzal advokáta, na to je ta vìc pøece jen pøíliš nepatrná, ale poradce bych vìru mohl potøebovat.“ „Ano, ale mám-li být poradcem, musila bych vìdìt, oè jde,“ øekla sleèna Bürstnerová. „V tom je právì háèek,“ øekl K., „nevím to ani já sám.“ „Pak jste si tedy se mnou zažertoval,“ øekla sleèna Bürstnerová z té míry zklamána, „nebylo ani trochu tøeba, abyste si k tomu vybral tuto pozdní noèní dobu.“ A odešla od fotografií, kde tak dlouho stáli spolu. „Ale ne, sleèno,“ øekl K., „nežertuji. Že mi nechcete vìøit! Co vím, to jsem vám už povìdìl. Dokonce víc, než vím, nebo nebyla to vyšetøující komise, øíkám tomu tak, protože pro to nemám jiného jména. Vùbec nic se nevyšetøovalo, byl jsem jen zatèen, ale zatkla mì komise.“ Sleèna Bürstnerová sedìla na otomanu a smála se zase.6) „Ale jaké to bylo?“ ptala se. „Strašné,“ øekl K., ale teï na to vùbec nemyslil, nýbrž byl úplnì zaujat pohledem na sleènu Bürstnerovou, jež opírala tváø o jednu ruku – loket spoèíval na polštáøi otomanu –, kdežto druhá ruka pomalu pojíždìla po boku. „To je pøíliš všeobecné,“ øekla sleèna Bürstnerová. „Co je pøíliš všeobecné?“ zeptal se K. Pak si vzpomnìl a zeptal se: „Mám vám ukázat, jak to bylo?“ Chtìl se rozhýbat, a pøece nechtìl odejít. „Jsem už unavena,“ øekla sleèna Bürstnerová. „Pøišla jste tak pozdì,“ øekl K. ;,Teï mì ke všemu ještì èastujete výèitkami, a dobøe mi tak, nemìla jsem vás už vpouštìt. A nebylo toho ani tøeba, jak se ukázalo.“ „Bylo toho tøeba, to uvidíte teprve teï,“ øekl K. „Smím sem posunout noèní stolek od vaší postele?“ „Co vás to napadá?“ øekla sleèna Bürstnerová, „to se rozumí, že nesmíte!“ „Pak tedy vám to nemohu ukázat,“ øekl K. rozechvìn, jako by se mu tím zpùsobovala nesmírná újma. „Nu tak tedy, když to potøebujete na ukázání, jen si stolek odsuòte,“ øekla sleèna Bürstnerová a dodala po chvilce slabším hlasem: „Jsem tak unavena, že dovoluji víc, než bych mìla.“ K. postavil stolek doprostøed pokoje a posadil se za nìj. „Jen abyste si teï k tomu správnì pøedstavila, kde byly jednající osoby, je - 22 - to velmi zajímavé. Já j sem dozorce, tam na kufru sedí dva hlídaèi, u fotografií stojí tøi mladíci. Na okenní klice visí bílá halenka, o tom se zmiòuji jen mimochodem. A teï zaèneme. I ba, zapomínám na sebe. Nejdùležitìjší osoba, tedy já, stojím zde pøed stolkem. Dozorce sedí nadmíru pohodlnì, nohy má køížem, paže mu takhle visí pøes opìradlo, klacek k pohledání. A teï tedy to zaène doopravdy. Dozorce volá, jako by mì musil budit, køièí témìø, já musím bohužel také køièet, mám-li vám to znázornit, dozorce ostatnì tak køièí jen mé jméno.“ Sleèna Bürstnerová, jež rozesmát? poslouchala, položila ukazovák na ústa, aby K. nekøièel, ale bylo už pozdì. K. byl pøespøíliš ve své úloze, zavolal pomalu: „Josef K.!,“ ostatnì ne tak nahlas, jako hrozil, ale pøece tak, že se to zavolání, když je náhle ze sebe vyrazil, zdálo teprv ponenáhlu šíøit pokojem. Vtom nìkdo nìkolikrát zaklepal na dveøe vedlejšího pokoje, silnì, krátce a pravidelnì. Sleèna Bürstnerová zbledla a sáhla si na srdce. K. se z toho nadmíru vylekal zejména proto, že byl ještì chvilku pøedtím zcela neschopen myslit na nìco jiného, než na události dnešního rána a na dívku, které je pøedvádìl. Sotva se vzpamatoval, pøiskoèil k sleènì Bürstnerové a vzal ji za ruku. „Nebojte se nièeho,“ šeptal, „všechno zas napravím. Ale kdo by to mohl být? Zde vedle je pøece jen obytný pokoj, v nìmž nikdo nespí.“ „A pøece,“ zašeptala sleèna Bürstnerová u K-ova ucha, „od vèerejška tam spí synovec paní Grubachové, je to setník. Není teï žádný jiný pokoj volný. I já jsem na to zapomnìla. Že jste jen tak køièel! Jsem z toho nešastna.“ „K tomu není pøíèiny,“ øekl K., a když teï sleèna klesla zpìt na polštáø, políbil ji na èelo. „Jdìte, jdìte,“ øekla a chvatnì se zase vztyèila, „tak už pøece jdìte, tak už pøece jdìte, co chcete, vždy on poslouchá u dveøí, slyší každièké slùvko. Jak mì muèíte!“ „Neodejdu,“ øekl K., „dokud se trochu neuklidníte. Pojïte do protìjšího rohu pokoje, tam nás nemùže slyšet.“ Dopustila, aby ji tam dovedl. „Neuvìdomujete si,“ øekl, „že to je sice nepøíjemnost pro vás, ale ani zdaleka žádné nebezpeèí. Víte pøece, jak mì paní Grubachová témìø zbožòuje a že doslova vìøí všemu, co øeknu, a paní Grubachová zde pøece rozhoduje, a tím spíš, - 23 - že setník je její synovec. Ostatnì je paní Grubachová také na mnì závislá, vypùjèila si ode mne vìtší peníze. Pøijmu každý vᚠnávrh, jak vysvìtlit, že jsme byli spolu, bude-li to návrh jen trochu úèelný, a zaruèuji se, že pøimìji paní Grubachovou, aby tomu vysvìtlení uvìøila nejen pøed jinými lidmi, nýbrž opravdu a upøímnì. Mne pøi tom nemusíte nijak šetøit. Chcete-li, aby se rozšíøilo tvrzení, že j sem vás pøepadl, zpravím paní Grubachovou v tomto smyslu a ona tomu uvìøí, a pøece neztratí dùvìru ke mnì, tak velmi je mi oddána.“ Sleèna Bürstnerová se tiše a trochu schoulena dívala pøed sebe na podlahu. „Proè by paní Grubachová neuvìøila, že jsem vás pøepadl?“ dodal K. Pøed sebou vidìl její vlasy, rozèísnuté, nízko naèechrané, pevnì soudržné, naryšavìlé vlasy. My slil, že se k nìmu pootoèí pohledem, ona však øekla, nepohnuvši sebou: „Odpuste, to náhlé zaklepání mì tak vylekalo, ale ani tak pro následky, které by mohla mít setníkova pøítomnost. Bylo tak ticho po vašem vykøiknutí, a tu se ozvalo to zaklepání, proto jsem se tak lekla, vždy jsem také sedìla blízko dveøí, zaklepalo to skoro vedle mne. Za vaše návrhy vám dìkuji, ale nepøijímám je. Mohu na sebe vzít odpovìdnost za všechno, co se dìje v mém pokoji, a to vùèi komukoli. Divím se, že nepozorujete, jaká urážka je pro mne ve vašich návrzích, ovšem vedle dobrých úmyslù, které zajisté uznávám. Ale teï jdìte, nechte mì o samotì, potøebuji ji teï víc než døív. Z tìch nìkolika minut, o které jste prosil, stala se teï pùlhodina a ještì víc.“ K. ji uchopil za ruku a pak v zápìstí: „Ale nehnìváte se na mne?“ øekl. Stáhla jeho ruku se své a odpovìdìla: „Ne, ne, nehnìvám se nikdy a na nikoho.“ Chopil se zase jejího zápìstí, teï to strpìla a dovedla ho tak ke dveøím. Byl pevnì odhodlán, že odejde. Ale pøed dveømi zaváhal, jako by nebyl èekal, že zde najde dveøe, toho okamžiku použila sleèna Bürstnerová, aby se vyprostila, otevøela dveøe, vklouzla do pøedsínì a øekla odtamtud potichu K-ovi: „Tak pøece pojïte, prosím. Podívejte se,“ – ukázala na setníkovy dveøe, zpod nichž vycházela svìtelná záø – „rozsvítil a má z nás zábavu.“ „Už jdu,“ øekl K., pøedbìhl, popadl ji, zulíbal ji na ústa a pak po celièké tváøi, jako žíznivé zvíøe poletuje jazykem po prameni, - 24 - na který koneènì narazilo. Nakonec ji políbil na krk, kde je chøtán, a tam dlouho spoèinul rty. Šelest ze setníkova pokoje zpùsobil, že vzhlédl. „Teï pùjdu,“ øekl, chtìl sleènu Bürstnerovou nazvat køestním jménem, ale nevìdìl je. Ona znavenì pøikývla, ponechala mu, zpola již odvrácena, ruku k zulíbání, jako by o nièem nevìdìla, a šla sklonìna do svého pokoje. Krátce poté ležel K. ve své posteli. Usnul velmi brzo, pøed usnutím pøemýšlel ještì chvilku o tom, jak se zachoval, byl s tím spokojen, divil se však, že není ještì spokojenìjší; kvùli setníkovi mìl o sleènu Bürstnerovou vážné starosti. - 25 - Kapitola druhá První vyšetøování K. byl telefonicky vyrozumìn, že se pøíští nedìli bude v jeho záležitosti konat jakési malé vyšetøování. Dostalo se mu upozornìní, že tato vyšetøování budou za sebou následovat pravidelnì, i když snad nikoli každý týden, tedy pøece èastìji. Že je jednak v obecném zájmu, aby proces byl rychle skoncován, jednak zase musí být vyšetøování po každé stránce dùkladná a pøece pro námahu s tím spojenou nesmí nikdy trvat pøespøíliš dlouho. Proto že bylo zvoleno východisko tìchto vyšetøování rychle po sobì následujících, ale krátkých. Že nedìle byla jakožto vyšetøovací den urèena proto, aby K. nebyl rušen ve svém povolání. Že se pøedpokládá, že s tím je srozumìn, kdyby si pøál jinou lhùtu, bude mu vyhovìno, pokud jen lze. Vyšetøování by bylo možné na pøíklad i v noci, ale v noci nebude K. asi dost svìží. zùstane tedy pøi nedìli, pokud K. nebude mít námitek. Rozumí se, že se musí dostavit zcela urèitì, na to netøeba snad zvl᚝ upozoròovat. Hlas v telefonu mu uvedl èíslo domu, do nìhož se má dostavit, byl to dùm v odlehlé pøedmìstské ulici, v níž K. dosud ještì nikdy nebyl. Dostav tuto zprávu, zavìsil K. sluchátko bez odpovìdi; byl ihned odhodlán, že tam v nedìli zajde, je toho zajisté tøeba, proces se rozbíhá a on tomu musí èelit, postará se, aby toto první vyšetøování bylo zároveò poslední. Stál ještì zadumán u pøístroje, tu za sebou uslyšel hlas, byl to øeditelùv námìstek, chtìl telefonovat, ale K. mu byl v cestì. „Špatné zprávy?“ otázal se øeditelùv námìstek ledabyle, nikoli aby se nìco dovìdìl, nýbrž aby K-a dostal pryè od pøístroje: „Ne, ne,“ øekl K., poodstoupil, zle neodešel. Øeditelùv námìstek se chopil sluchátka a øekl, èekaje na telefonní spojení, pøes sluchátko: „Mìl bych otázku, pane K-e: nechtìl byste mì v nedìli ráno potìšit a projet se s námi na mé plachetce? Bude to vìtší spoleènost, jistì v ní najdete i své známé. Mimo jiné pøijde také státní zástupce Hasterer. Nechtìl byste s námi? Pøijïte pøece!“ K. se pokoušel dávat pozor, co námìstek øeditele øíká. Nebylo to pro nìho bez významu, nebo toto pozvání øeditelova - 26 - námìstka, s nímž se nikdy valnì nesnášel, znamenalo, že se námìstek pokouší o smiøovaèky, a ukazovalo, jakého významu K. v bance nabyl a jakou cenu pøikládá druhý– nejvyšší úøedník banky jeho pøátelství nebo alespoò jeho nestrannosti. Tím pozná ním se námìstek øeditele pokoøoval, tøebaže zval jen tak pøes sluchátko, èekaje na telefonní spojení. Ale K-oni nezbylo, než aby pøidal ještì pokoøení další, øekl: „Upøímné díky! Ale bohužel v nedìli nemám èas, pøislíbil jsem už jinde.“ „Škoda,“ øekl námìstek øeditele a vìnoval se telefonickému hovoru, dostav právì v tu chvíli spojení. Nebyl to krátký rozhovor, ale K. zùstal ve své roztržitosti po celý ten èas stát vedle pøístroje. Teprv když øeditelùv námìstek odzvonil, ulekl se K. a øekl, aby alespoò trochu omluvil své zbyteèné postávání: „Právì volal telefon, abych nìkam pøišel, ale zapomnìli mi povìdìt, ve kterou hodinu.“ „Tak tedy se ještì jednou pozeptejte,“ øekl námìstek øeditele. „Není to tak dùležité,“ øekl K., aèkoli se tím jeho pøedchozí, již o sobì nedostateèná omluva oslabila ještì víc. Námìstek øeditele mluvil odcházeje ještì o jiných vìcech. K. se nutil odpovídat, myslil však hlavnì na to, že bude nejlépe, zajde-li tam v nedìli v devìt hodin dopoledne, ježto v tuto hodinu zahajují ve všední den všechny soudy práci. V nedìli bylo pošmourno. K. byl velmi unaven, nebo se pro jakousi oslavu u nastaveného stolu pozdržel v hostinci až pozdì do noci, skoro by byl zaspal. Oblekl se v pospìchu, nemaje èas, aby uvažoval a aby si náležitì srovnal všeliké plány, jež si za týdne vymyslil, a nenasnídav se bìžel do pøedmìstí, jak mu je oznaèil hlas v telefonu. Aèkoli mìl málo èasu, aby se cestou rozhlížel, stalo se ku podivu, že potkal všechny tøi úøedníky zúèastnìné v jeho vìci, Rabensteinera, Kullicha a Kaminera. První dva jeli v elektrice pøíèným smìrem k ulici, kterou K. pospíchal. Kaminer však sedìl na terase kavárny a právì se zvìdavì naklánìl pøes zábradlí, když K. šel mimo. Všichni se asi za ním dívali a divili se, jak jejich pøedstavený bìží; z jakéhosi vzdoru se K. nemohl odhodlat, aby si k soudu zajel, protivila se mu každá, i nejnepatrnìjší cizí pomoc v této jeho vìci, též se nechtìl na nikoho obracet a tím ho i jen sebemíò zasvìtit; koneènì však nemìl ani - 27 - nejmenší chuti, aby se pøílišnou dochvilností ponížil pøed vyšetøující komisí. Teï ovšem bìžel, aby tam jen pokud možná byl v devìt hodin, aèkoli nebyl ani obeslán na urèitou hodinu. Pøedstavoval si, že pozná dùm už z dálky podle nìjakého znamení, jež si ovšem nijak pøesnì nepøedstavoval, anebo podle zvláštního ruchu pøed vchodem. Ale Juliova ulice, v níž to mìlo být a na jejímž zaèátku se K. na okamžik zastavil, mìla po obou stranách skoro zcela stejnotvárné domy, vysoké šedivé èinžáky obydlené chudinou. Teï v nedìli ráno byla vìtšina oken obsazena, vyklánìli se z nich muži bez kabátu a kouøili nebo opatrnì a nìžnì pøidržovali malé dìti k okenní obrubni. Jiná okna byla vysoko vystlána peøinami, nad nimiž se obèas mihla rozcuchaná ženská hlava. Lidé na sebe volali pøes ulici, jedno takové zavolání zpùsobilo právì nad K-ovou hlavou velký smích. V pravidelném rozestupu byly v dlouhé ulici drobné krámy s rùznými potravinami, umístìné pod úrovní ulice a dostupné po nìkolika schodech. Ženy do nich vcházely a vycházely z nich anebo postávaly na schùdkách a rozmlouvaly. Ovocnáø, který vyvolával své zboží nahoru do oken, byl stejnì nepozorný jako K. a byl by ho svým vozíkem skoro povalil. Právì se vražednì rozehrál gramofon, který dosloužil v lepších mìstských ètvrtích. K. zašel hloubìji do ulice, pomalu, jako by teï mìl už dosti èasu, anebo jako by ho vyšetøující soudce vidìl z okna a vìdìl tedy, že se K. dostavil. Bylo krátce po deváté. Udaný dùm byl dosti daleko v ulici, byl skoro neobyèejnì prostranný, zejména prùjezd byl vysoký a široký. Byl patrnì urèen pro nákladní povozy, jež náležely k rozmanitým skladištím zboží, která teï uzamèena obklopovala veliký dvùr a mìla nápisy firem, z nichž nìkteré znal K. z bankovních obchodù. Zabývaje se proti svému zvyku všemi tìmito vnìjšnostmi, zastavil se také trochu u vchodu do dvora. V jeho blízkostí sedìl na bednì bosý muž a èetl noviny. Na ruèním vozíku se houpali dva hoši. Pøed pumpou stála slabá mladá dívka v noèním kabátku a dívala se na K-a, zatím co voda proudila do její konve. V koutì dvora napínali mezi dvìma okny - 28 - provaz, na nìmž už viselo prádlo urèené k uschnutí. Jakýsi muž stál dole a øídil práci voláním. K. se obrátil ke schodùm, aby se dostal k vyšetøovacímu pokoji, potom však zase stanul, nebo mimo ty schody vidìl na dvoøe ještì trojí schodištì a nadto se zdálo, že malý prùchod na konci dvora vede ještì do druhého dvora. Zlobil se, že mu neoznaèili blíže, kde je ten pokoj, byla to pøece podivná nedbalost anebo lhostejnost, jak se s ním nakládalo, hodlal to zjistit velmi hlasitì a zøetelnì. Nakonec pøece jen zaèal vystupovat po schodech a pohrával si v myšlenkách se vzpomínkou na slova hlídaèe Vildy, že soud je pøitahován vinou, z èehož vlastnì následovalo, že vyšetøovací pokoj musí být u schodù, které si K. náhodou vybral. Stoupaje po schodech vyrušil mnoho dìtí, jež si hrály na stupních a jež se na nìho zlobnì dívaly, když procházel jejich øadou. „Kdybych sem mìl zajít ještì jednou,“ øekl si, „musím si buï vzít s sebou cukroví, abych si je získal, anebo hùl, abych jim nabil.“ Tìsnì pøed prvním patrem musil dokonce chvilinku vyèkat, než hrací kulièka dokonèila svou dráhu, dva hošíci s krabatými tváøemi dospìlých pobudù ho zatím drželi za kalhoty; kdyby je byl chtìl setøást, byl by jim zpùsobil bolest, a on se bál jejich køiku. V prvním patøe zaèalo vlastní hledání. Ježto se pøece nemohl ptát po vyšetøující komisi, vynalezl si jakéhosi truhláøe Lanze – to jméno ho napadlo, protože tak se jmenoval setník, synovec paní Grubachové – i chtìl se teï pøeptat ve všech bytech, bydlí-li zde truhláø Lanz, aby tak dostal možnost nahlédnout do pokojù. Ukázalo se však, že to je ponejvíce možné bez každého poptávání, nebo skoro všechny dveøe byly otevøeny a dìti jimi vbíhaly a vybíhaly. Byly to zpravidla pokojíky s jediným oknem, v nichž se také vaøilo. Nìkteré ženy mìly kojence v náruèi a pracovaly volnou rukou na krbu. Polodospìlé dívky odìné podle všeho jen zástìrami šukaly nejpilnìji. Ve všech pokojích byly postele dosud rozestlány a obsazeny, ležely v nich nemocní anebo lidé dosud spící a zas i takoví, kteøí se na nich povalovali v šatech. U bytù, - 29 - jejichž dveøe byly zavøeny, K. zaklepal a ptal se, bydlí-li zde truhláø Lanz. Ponejvíce otevøela nìjaká žena, vyslechla otázku a obrátila se do pokoje k nìkomu, kdo se vztyèil z postele. „Ten pán se ptá, bydlíli tu nìjaký truhláø Lanz.“ „Truhláø Lanz:“ zeptal se ten v posteli, „Ano,“ øekl K., aèkoli zde vyšetøující komise dozajista nebyla a jeho úkol byl naprosto skonèen. Mnozí myslili, že K-ovi záleží velice na tom, aby našel truhláøe Lanze, dlouho pøemýšleli, jmenovali nìjakého truhláøe, který se nejmenoval Lanz, anebo nìjaké jméno, jež mìlo s Lanzem zcela dalekou podobnost, anebo se ptali sousedù nebo zas doprovodili K-a k nìjakým vzdáleným dveøím, kde podle jejich mínìní takový èlovìk bydlí možná v podnájmu anebo kde je nìkdo, kdo by mohl povìdìt líp než oni. Nakonec nebylo skoro už ani tøeba, aby se K. pøeptával, nýbrž ti lidé ho takto vlekli po poschodích. Už ho mrzel jeho plán, který se mu zprvu zdál tak praktický. Pøed pátým poschodím se rozhodl, že nechá hledání, rozlouèil se s pøívìtivým mladým dìlníkem, který ho chtìl vést dál nahoru, a sestupoval po schodech. Potom však ho zase zlobila marnost celého toho podniku, znova se vrátil a zaklepal na první dveøe pátého poschodí. První vìc, kterou v pokojíku spatøil, byly velké nástìnné hodiny, jež ukazovaly už deset hodin. „Bydlí zde truhláø Lanz?“ zeptal se. „Prosím,“ øekla jakási mladá žena s èernýma záøícíma oèima, jež právì vypírala ve kbelíku dìtské prádlo, a ukázala vlhkou rukou na otevøené dveøe protìjšího pokoje. K-ovi bylo, jako by vcházel do nìjakého shromáždìní. Tlaèenice nejrozmanitìjších lidí – nikdo se nestaral o pøíchozího – naplòovala prostøednì velký pokoj se dvìma okny, který byl tìsnì u stropu obklopen galerií, jež byla rovnìž úplnì zaplnìna a kde lidé mohli stát jen sehnuti a naráželi hlavou a zády o strop. K., jemuž byl vzduch v pokoji pøíliš zatuchlý, vyšel zas ven a øekl mladé ženì, jež mu pøed chvilkou patrnì neporozumìla: „Ptal jsem se po truhláøi, jakémsi Lanzovi.“ „Ano,“ øekla žena, „jdìte, prosím, dovnitø.“ K. by se snad nebyl zachoval podle jejích slov, ale žena k nìmu pøistoupila, chopila se kliky u dveøí a øekla: „Po vás musím zavøít, teti nesmí už nikdo dovnitø.“ „To je velmi rozumné,“ øekl K., „ale je tam už teï pøíliš - 30 - plno.“ Potom však pøece jen znova vstoupil. Uprostøed mezi dvìma muži, kteøí se bavili bezprostøednì u dveøí – jeden pohyboval obìma daleko pøedpaženýma rukama tak, jako kdyby nìkomu sázel peníze do dlanì, druhý se mu ostøe díval do oèí –, vztáhla se po K-ovi jakási ruka. Byl to malý hoch s rumìnými tváøemi. „Pojïte, pojïte,“ øekl. K. se nechal vést, ukázalo se, že v té hemživé tlaèenici je pøece jen volná úzká ulièka, jež možná oddìluje dva tábory; tomu také nasvìdèovalo, že K. v prvních øadách vpravo i vlevo sotva spatøil i jen jedinou tváø k nìmu obrácenou, nýbrž jen záda lidí, kteøí se svými slovy i posuvky obraceli jen na lidi své strany. Vìtšinou byli odìni èernì, mìli na sobì staré, dlouhé a volnì povislé sváteèní kabáty. Jen toto ošacení mátlo K-a, jinak by byl to všechno pokládal za politickou okresní schùzi.7) Na druhém kanci sínì, k nìmuž hoch K-a vedl, stál na velmi nízkém, rovnìž pøeplnìném podiu stolek postavený napøíè, a za ním, blízko u kraje podia, sedìl tlustý funící mužík, který se právì za velikého smíchu bavil s èlovìkem za ním stojícím – ten se lokty opíral o opìradlo židle a nohy mìl zkøíženy. Nìkdy vymrštil paži do vzduchu, jako by se po nìkom pitvoøil. Hoch, který K-a vedl, mìl co dìlat, aby udal své hlášení. Již dvakrát se, stoje na špièkách, pokusil nìco vyøídit, aniž si ho ten èlovìk nahoøe povšiml. Teprve když kdosi z lidí nahoøe na podiu upozornil na hocha, obrátil se k nìmu muž za stolkem a sklánìje k nìmu hlavu vyslechl jeho tichou zpráv u. Potom vytáhl z kapsy hodinky a podíval se rychle smìrem ke K-ovi. „Mìl jste se dostavit pøed hodinou a pìti minutami,“ øekl. K. chtìl nìco odpovìdìt, ale nemìl èas, nebo sotva ten èlovìk domluvil, povstalo v pravé polovici sínì všeobecné mruèení. „Mìl jste se dostavit pøed hodinou a pìti minutami,“ opakoval teï ten èlovìk pozdviženým hlasem a zadíval se také rychle do sínì dolù. Ihned zmohutnìlo také mruèení a ztrácelo se jen pomalu, ježto muž na podiu už nic neøekl. Bylo teï v síni daleko tišeji, než když K. vešel. Jen lidé na galerii nepøestávali pronášet poznámky. Pokud se dalo nìco rozlišit v tom pøítmí, tom - 31 - zahoustlém vzduchu a tom prachu nahoøe, zdáli se odìni hùø než ti dole. Mnozí si pøinesli polštáøe, které si položili mezi hlavu a strop sínì, aby se neotlaèili. K. se rozhodl, že bude víc pozorovat než mluvit, proto se vzdal obhajoby pro omeškání, jež mu bylo vytýkáno, a øekl jen: „Tøeba jsem pøišel pozdì, teï jsem tady.“ Následoval potlesk, zase z pravé polovice sínì. „Ty lidi si lze snadno získat,“ pomyslil si K. a rušilo ho jen ticho v levé polovici sínì, jež bála právì za ním a z níž se ozvalo jen zcela ojedinìlé zatleskání. Pøemýšlel, co by mohl odpovìdìt, aby si získal všechny najednou anebo, kdyby to nebylo možné, obèas také druhou stranu. „Ano,“ øekl muž za stolkem na podle, „ale já už nejsem povinen vás teï vyslechnout –“ zas to mruèení, tentokrát však omylem, nebo muž pokývl na lidi, aby toho nechali, a pokraèoval – „výjimkou to však dnes ještì udìlám. Takové zpoždìní se však už nesmí opakovat. A teï pøedstupte!“ Kdosi seskoèil s podia, takže se pro K-a uvolnilo místo, na které vystoupil. Stál tìsnì pøitlaèen k stolku, tlaèenice za ním byla tak veliká, že se proti ní musil opírat zády, aby nestrhl s podia stùl vyšetøujícího soudce a snad i samého soudce. Vyšetøující soudce však toho nedbal, nýbrž sedìl v plném pohodlí na své židli a sáhl, když èlovìk za ním domluvil, po nevelké zápisní knize, jediném pøedmìtu na jeho stole. zápisní kniha vy padala jako školní sešit, byla stará, mnohým listováním nadobro pozbyla tvaru. „Tak tedy,“ øekl vyšetøující soudce, listoval v sešitu a obrátil se pak na K-a hlasem, jako kdyby zjišoval osobní údaje, „vy jste malíø pokojù?“ „Ne,“ øekl K., „nýbrž první prokurista velké banky.“ Po této odpovìdi následoval na pravé stranì dole smích, který byl tak srdeèný, že se K. neubránil a vpadl do nìho také. Lidé v síni se rukama opírali o kolena a potøásali tìlem jako za tìžkých záchvatù kašle. Smáli se dokonce i jednotliví na galerii. Nadobro rozezlený vyšetøující soudce, který byl asi vùèi lidem dole bezmocný, hledìl se odškodnit na galerii, vyskoèil, hrozil galerii, a jeho jinak málo nápadná oboèí spustila se teï - 32 - chomáèovitì, èernì a mohutnì nad oèima. Levá polovice sínì byla však poøád ještì zticha, lidé tam sedìli v øadách, tváøe mìli obráceny k podle a poslouchali, co se tam mluví, se stejným klidem jako hluk druhé strany, ba strpìli dokonce, že jednotlivci z jejich øad tu a tam postupovali spoleènì s druhou stranou. Lidé levice, kteøí ostatnì byli ménì poèetní, byli snad konec koncù stejnì bez významu jako lidé pravice, ale jejich klidné poèínání zpùsobovalo, že se zdáli významnìjší. Když teï K. zaèal mluvit, byl pøesvìdèen, že mluví v jejich smyslu. „Vaše otázka, pane vyšetøující soudce, jsem-li malíø pokojù – totiž, vy jste se mne po tam ani nezeptal, tvrdil jste mi to rovnou jako skuteènost –, je pøíznaèná pro celý ráz øízení, které se proti mnì vede. Mùžete namítnout, že to vùbec žádné øízení není, to máte velmi pravdu, vždy je to øízení jen tehdy, uznám-li je jakožto øízení. Ale já je tedy teï na okamžik uznávám, jaksi ze soucitu. Èlovìk se k tomu nemùže zachovat jinak než soucitnì, chce-li si toho vùbec povšimnout. Neøíkám, že je to øízení lajdácké, ale nabízím vám toto oznaèení k úèelùm sebepoznání.“ K. se pøerušil a zadíval se dolù do sinì. Co povìdìl, bylo ostré, ostøejší, než jak to zamýšlel, ale bylo to pøece správné. Bylo by si to zasloužilo, aby’ tu a tam zaznìl souhlas, zavládlo však úplné ticho, lidé v síni èekali patrnì s napìtím, co teï pøijde, snad se v tichostí pøipravoval výbuch, který uèiní konec všemu. Rušilo však, že se teï otevøely dveøe na konci sínì, že vešla mladá pradlena, jež asi skonèila svou práci, a že pøes všechnu opatrnost, kterou vynakládala, pøivábila na sebe nìkolik pohledù. Jen vyšetøující soudce zpùsoboval K-ovi bezprostøední radost, nebo se zdálo, že byl tìmi slovy ihned dotèen. Až dosud poslouchal stoje, nebo K-ovo oslovení ho pøekvapilo ve chvíli, kdy v stal a hrozil galerii. Teï, v. té pøestávce, ponenáhlu usedal, jako kdyby si toho nikdo nemìl povšimnout. Patrnì aby uklidnil své vzrušení, chopil se zase sešitu. - 33 - „Nic naplat,“ pokraèoval K., „také vᚠsešitek, pane vyšetøující soudce, potvrzuje, co øíkám.“ Jsa spokojen, že v tom cizím shromáždìní slyší jen svá klidná slova, odvážil se K. dokonce toho, že vyšetøujícímu soudci sešit prostì odòal a pozdvihl jej koneèky prstù, jako by se ho štítil, za jeden z prostøedních listù, takže po obou stranách visely dolù hustì popsané, skvrnité listy se zažloutlými okraji. „To jsou spisy vyšetøujícího soudce,“ øekl a upustil sešit na stùl. „Jen si v tom ètìte klidnì dál, pane vyšetøující soudce, z té dlužní knihy vìru na mne nejdou žádné strachy, aèkoli mi je nepøístupná, nebo dovedu se jí dotknout jen dvìma prsty a nevzal bych ji ani za nic do ruky.“ Mohlo být jen znamením hlubokého pokoøení, anebo se to tak alespoò musilo vykládat, že vyšetøující soudce sáhl po sešitku, jak dopadl na stùl, hledìl jej trochu uvést do poøádku a otevøel si jej zase, aby v nìm èetl. Tváøe lidí v první øadì upíraly se s takovým napìtím na K-a, že chvilku na nì shlížel dolù. Byli to vesmìs starší muži, kteøí mìli bílé vousy. Byli oni snad rozhodujícími èiniteli, kteøí mohli zapùsobit na celé shromáždìní, jež se ani pokoøením vyšetøujícího soudce nedalo vychýlit z nehybnosti, ve kterou upadlo od K-ovy øeèi? „Co mì potkalo,“ pokraèoval K., trochu tišeji než pøedtím, a ohledával poøád tváøe v první øadì, což dávalo jeho mluvì ráz trochu pøerývaný, „co mì potkalo, je ovšem jen jednotlivý pøípad, a není zvl᚝ závažný, protože já sám si jej nijak zvl᚝ nepøipouštím, ale je to vìc pøíznaèná pro øízení, jak se koná proti mnohým. Za ty zde stojím, nikoli za sebe.“ Bezdìky zesílil hlas. Kdesi nìkdo zatleskal pozdviženýma rukama a zvolal: „Bravo! Proèpak ne? Bravo! A ještì jednou bravo!“ Ti v první øadì si tu a tam hrábli rukou do vousù, ani jediný se pro to zvolání neotoèil. Také K. mu nepøikládal nijaký význam, byl však pøece povzbuzen; nepokládal teï už ani za nutné, aby tleskali všichni, postaèilo, zaène-li shromáždìní o vìci pøemýšlet a bude-li jen nìkdo získán pøemlouvavým slovem. - 34 - „Nejde mi o øeènický úspìch,“ øekl K. v dùsledku takové úvahy, „též by mi asi zùstal odepøen. Pan vyšetøující soudce mluví asi daleko lépe, vždy to náleží k jeho povolání. Chci jen veøejnì pojednat o veøejném zloøádu. Slyšte: byl jsem pøed deseti dny zatèen, skuteènost zatèení sama o sobì je mi k smíchu, ale to sem teï nepatøí. Byl jsem ráno pøepaden v posteli, snad lidé, kteøí mì pøepadli – podle toho, co øekl vyšetøující soudce, není to vylouèeno – mìli pøikázáno, aby zatkli nìjakého malíøe pokojù, který je navlas tak nevinen jako já, ale vybrali si mne. Vedlejší pokoj byl obsazen dvìma hrubými hlídaèi. Kdybych byl nebezpeèný lupiè, nemohla se uèinit lepší opatøení. Ti hlídaèi by li ještì k tomu demoralisovaná chátra, nažvanili se toho, až mi brnìly uši, dávali mi po lopatì, abych je podplatil, chtìli na mnì pøedstíráním vylákat prádlo a šatstvo, chtìli peníze, aby’ mi prý pøinesli snídani, když mi mou snídani nestoudnì snìdli pøed mýma oèima. Nedosti na tom. Dovedli mì do tøetího pokoje pøed dozorce. By 1 to pokoj dám;., které si velmi vážím, a musil jsem být svìdkem, jak ten pokoj byl kvùli mnì, ale bez mého zavinìní, abych tak øekl zneèištìn pøítomností hlídaèù a dozorce. Nebylo snadné zachovat klid. Podaøilo se mi to však, i zeptal jsem se dozorce úplnì klidným hlasem – kdyby zde byl, musil by to potvrdit –, proè jsem zatèen. Co na to odpoví dozorce, jejž ještì poøád vidím pøed sebou, jak sedí na židli té dámy jako socha a symbol nejtupìjšího fouòovství? Pánové, neodpovìdìl vlastnì nic, snad opravdu nic nevìdìl, zatkl mì a to mu postaèilo. Dokonce se neomezil ani na to a vpašoval do pokoje té dámy tøi podøízené zamìstnance mé banky, kteøí se zabývali tím, že ohmatávali fotografie, majetek té dámy, a uvedli je v nepoøádek. Pøítomnost tìchto zamìstnancù mìla ovšem ještì další úèel, mìli stejnì jako má bytná a její služka rozšíøit zprávu o mém zatèení, poškodit mou veøejnou vážnost a zejména v bance otøást mým postavením. Nic z toho se ovšem nepodaøilo ani sebemíò, i má bytná, zcela prostá osoba – neváhám uvést její jméno ve smyslu naprosto èestném, jmenuje se paní Grubachová –, i paní Grubachová byla tak rozumná, že uznala, že takové zatèení neznamená víc než poulièní útok klukù, na které nikdo nedozírá, jak se sluší a patøí. Opakují, mnì celá ta vìc zpùsobila - 35 - jen nepøíjemnosti a pøechodné pozlobení, nemohla však mít i horší následky?“ Když se K. zde pøerušil a zadíval se na ztichlého vyšetøujícího soudce, zdálo se mu, že soudce dává právì nìkomu v davu oèima znamení. K. se usmál a øekl: „Právì dává zde vedle mne pan vyšetøující soudce nìkomu z vás tajné znamení. Jsou tedy mezi vámi lidé, kteøí udìlají vše podle pøání, jak se na nì mrkne odtud s podia. Nevím, mìlo-li to znamení teï zpùsobit sykot anebo potlesk, a tím, že tu vìc pøedèasnì vyzrazuji, vzdávám se zcela vìdomì možnosti, abych se dovìdìl, co to znamení znamená. Je mi to úplnì jedno, a zmocòuji pana vyšetøujícího soudce veøejnì, aby svým placeným zamìstnancùm tam dole místo tajnými znameními velel hlasitì slovy a øekl na pøíklad jednou: ,Teï syète!’a pak zase: ,Teï tleskejte!‘„ V rozpacích nebo netrpìlivosti vrtìl sebou vyšetøující soudce na židli. Èlovìk za ním, s nímž se už døíve bavil, naklonil se zase k nìmu, buï aby mu povšechnì dodal odvahy anebo aby mu nìco poradil. Dole se lidé bavili potichu, ale živì. Obì strany, jež se pøedtím zdály mít tak protichùdné mínìní, smísily se teï, jednotlivci ukazovali prstem na K-a, jiní na vyšetøujícího soudce. Mlžný výpar v pokoji byl nadmíru na obtíž, zpùsoboval dokonce, že zrak nemohl pøesnìji postøehnout osoby stojící opodál. Bylo to jistì zvl᚝ rušivé pro návštìvníky na galerii, musili se, ovšem za plachého pokukování po vyšetøujícím soudci, tichými otázkami dotazovat úèastníkù schùze, aby podrobnìji zvìdìli, oè právì bìží. Dostávalo se jim stejnì tichých odpovìdí pod záštitou rukou pøidržovaných k ústùm. „Budu hned hotov,“ øekl K., a ježto nebylo zvonku, udeøil pìstí na stùl; leknutím ihned od sebe odskoèily hlavy vyšetøujícího soudce a jeho rádce: „Já mám k té celé vìci daleko, proto ji posuzuji klidnì, a za pøedpokladu, že vám nìjak záleží na tom domnìlém soudu, mùžete velmi získat, vyslechnete-li mne. Rokování o tom, co uvádím, raète si schovat na pozdìji, nebo nemám èas a brzo odejdu.“ - 36 - Ihned nastalo ticho, tak velmi K. už ovládal shromáždìní. Lidé už nekøièeli jeden pøes druhého jako na zaèátku, dokonce ani už netleskali, ale zdálo se, že jsou už pøesvìdèeni anebo na nejbližší cestì k tomu. „Není pochyby,“ øekl K. velmi tiše, nebo ho tìšilo, jak napjatì poslouchá celé shromáždìní, v tom tichu vznikal jakýsi šumot, který byl dráždivìjší než nejnadšenìjší potlesk, „není pochyby o tom, že za všemi projevy tohoto soudu, v mém pøípadì tedy za mým zatèením a za dnešním výslechem, je jakási velká organisace. Organisace, která zamìstnává nejen úplatné hlídaèe, nejapné dozorce a vyšetøující soudce, kteøí jsou v nejlepším pøípadì lidé hodnì nepatrní, nýbrž která si nepochybnì ještì k tomu vydržuje soudcovský sbor vysokého a nejvyššího stupnì, s nespoèetnou, nezbytnou družinou sluhù, písaøù, èetníkù a jiných pomocných sil, snad dokonce katù, neváhám užít toho slova. A smysl této velké organisace, vážení pánové? Záleží v tom, že se zatýkají nevinní lidé a že se proti nim zahajuje nesmyslné a ponejvíce, jako v mém pøípadì, bezvýsledné øízení. Jak by se pøi této nesmyslnosti celé instituce dala zamezit nejhorší úplatnost úøednictva? To je nemožné, to by i nejvyšší soudce nedokázal ani co do sebe sama. Proto hledí hlídaèi zatèeným ukrást šaty’ s tìla, proto se dozorci vloupají do cizích bytù, proto mají nevinní lidé, místo aby byli vyslechnuti, být ponižováni pøed celými shromáždìními. Hlídaèi vypravovali jen o skladištích, do kterých se dává majetek zatèených, já však bych rád vidìl ty úschovny, ve kterých tlí pracnì získaný majetek zatèených, pokud jej nerozkradli zlodìjští úøedníci skladištì.“ K. byl pøerušen zajeèením od konce sínì, zastínil si oèi, aby tam dohlédl, nebo kalné denní svìtlo zpùsobovalo, že výpar v síni byl bìlavý a oslepoval. Šlo o pradlenu, v níž K. hned v okamžiku, kdy vešla, rozpoznal podstatné vyrušení. Zda teï byla vinna nebo nebyla, nedalo se rozpoznat.8) K. jen vidìl, že si ji k sobì pøitáhl jakýsi muž v koutì u dveøí a že ji tam tiskne k sobì. Ale nezajeèela ona, nýbrž ten muž, otvíral ústa na celou šíøku a díval se ke stropu. Kolem obou se utvoøil hlouèek, návštìvníci na galerii nablízku se zdáli nadšeni, že - 37 - takto byla pøerušena vážnost, kterou K. vnesl do shromáždìní. Kovo první hnutí bylo, aby tam ihned dobìhl, myslil si též, že všem bude záležet na tom, aby tam byl zjednán poøádek a aby alespoò ta dvojice byla vykázána ze sínì, ale první øady pøed ním zùstaly úplnì stmeleny, nikdo se nehýbal a nikdo K-a nepropustil. Naopak, zabraòovali mu, starci napøahovali paže, a jakási ruka – nemìl èas, aby se otoèil – ho popadla vzadu za límec, K. vlastnì už nemyslil na dvojici, bylo mu, jako by ho omezovali na svobodì, jako by ho teï chtìli opravdu zatknout, i seskoèil bez ohledu s podia dolù. Teï stál tváøí v tváø té tlaèenici. Což ty lidi neodhadl správnì? Pøipisoval své øeèi vìtší úèinek, než mìla? Pøetváøeli se, dokud mluvil, a mìli teï, kdy dospíval k závìrùm, už dost své pøetváøky? Jaké tváøe kolem nìho! Drobná èerná oèièka šukala sem a tam, tváøe v oblièejích visely splaskle jako u koøalù, dlouhé vousy byly tuhé a øídké, a když do nich èlovìk sáhl, mìl dojem, jako by jen køivil prsty, ne jako by sahal do vousù. Pod vousy však – a to byl vlastní objev, k nìmuž K. dospìl – tøpytily se na límcích kabátù odznaky v rùzné velikostí a barvì. Všichni mìli ty odznaky, kam jen oko pohlédlo. Všichni náleželi k sobì, ty zdánlivé strany vpravo i vlevo, a když se náhle otoèil, uvidìl stejné odznaky na límci vyšetøujícího soudce, který s rukama v klínì shlížel klidnì dolù. „Tak,“ zvolal K. a vyjel pažemi do výše, to náhle poznání potøebovalo místo, „vždy vy jste všichni úøedníci, jak vidím, vždy vy jste ta úplatná banda, proti které jsem mluvil, tlaèili jste se zde jako posluchaèi a èmuchálkové, tvoøili jste zdánlivé strany, a jedna tleskala, aby si mne vyzkoušela, chtìli jste se nauèit, jak svádìt nevinné lidi! Nuže, nebyli jste tu nadarmo, doufám, buï jste se pobavili tím, že nìkdo od vás èeká obhájení nevinných, anebo – pus, nebo uhodím,“ køikl K. na tøaslavého starce, který se k nìmu dotøel zvl᚝ blízko – „anebo jste se opravdu nìèemu pøiuèili. A tak tedy vám pøeji mnoho štìstí do té vaší živnosti.“ Popadl klobouk, který ležel na kraji stolu, a tlaèil se za obecného ticha, zajisté však za ticha nejdokonalejšího pøekvapení, k východu ze sínì. Vyšetøující soudce byl však patrnì ještì rychlejší než K., nebo ho oèekával u dveøí. „Okamžik,“ øekl. K. se zastavil, nedíval se však na vyšetøujícího soudce, nýbrž na dveøe, jejichž kliku - 38 - mìl už v ruce. „Chtìl jsem vás jen upozornit,“ øekl vyšetøující soudce“,že jste se dnes – asi jste si to ještì neuvìdomil – zbavil výhody, kterou pro zatèeného v každém pøípadì znamená výslech.“ K. se smál na dveøe. „Vy lumpové,“ zvolal, „nechte si své výslechy,“ otevøel dveøe a pospíšil po schodech dolù. Za ním vzkypìl hluk shromáždìní teï zas oživlého, jež patrnì zaèalo rokovat o událostech jako studenti o studijním materiálu. - 39 - Kapitola tretí V prázdné zasedací síni Student Kanceláøe K. èekal pøíštího týdne den co den na opìtné vyrozumìní, nemohl uvìøit, že soud tak doslova pøistupuje na K-ovo prohlášení, že se vzdává výslechù, a když èekané vyrozumìní až do soboty veèer opravdu nepøišlo, pøedpokládal, že je mlèky obeslán do téhož domu na touž dobu. Odebral se tam tedy v nedìli zase, šel tentokrát rovnou po schodech a chodbách; nìkolik lidí, kteøí si ho pøipamatovali, pozdravilo ho u svých dveøí, on však se nemusil už nikoho ptát a dostal se brzo ke správným dveøím. Na jeho zaklepání mu ihned otevøeli, a neohlížeje se valnì po známé ženì, jež zùstala stát u dveøí, chtìl hned do vedlejšího pokoje. „Dnes není schùze,“ øekla žena. „Proè by nebyla schùze?“ zeptal se a nechtìl tomu vìøit. Ale žena ho pøesvìdèila tím, že otevøela dveøe vedlejšího pokoje. Byl opravdu prázdný a vypadal v té prázdnotì ještì žalostnìji než minulou nedìli. Na stole, který stál beze zmìny na podiu, leželo nìkolik knih. „Mohu se podívat na ty knihy?“ zeptal se K., nikoli ze zvláštní zvìdavosti, nýbrž jen aby cesta sem nebyla úplnì zbùhdarma. „Ne,“ øekla žena a zavøela zas dveøe, „není to dovoleno. Ty knihy náleží vyšetøujícímu soudci.“ „Ach tak,“ øekl K. a pokývl hlavou, „ty knihy jsou asi zákoníky, a náleží k povaze toho soudnictví, že odsuzuje lidi nejen nevinné, ale i nevìdoucí: „Takové to už bude,“ øekla žena, jež mu neporozumìla. ;,Nuže, pak tedy zase jdu,“ øekl K. „Mám vyšetøujícímu soudci nìco hlásit?“ zeptala se žena. „Vy ho znáte?“ optal se K. „Ovšem,“ øekla žena, „vždy mùj muž je soudní sluha.“ Teprv teï zpozoroval K., že pokoj, v nìmž minulou nedìli stály jen necky, je teï úplnì zaøízeným obytným pokojem. Žena si povšimla jeho údivu a øekla: „Ano, máme zde volný by t, musíme však ve dnech, kdy je schùze, pokoj vyklidit. Postavení mého muže má mnohou nevýhodu.“ „Nedivím se ani tak - 40 - tomu pokoji,“ øekl K. a zadíval se na ni zlobným pohledem, „jako tomu, že jste provdána.“ „Narážíte snad na to, co se stalo v poslední schùzi, jak jsem vás vyrušila ve vaší øeèi?“ ptala se žena. „Ovšem,“ øekl K., „dnes to mám už za sebou a skoro jsem na to už zapomnìl, ale tehdy mì to skoro rozzuøilo. A teï øíkáte sama, že jste provdaná žena.“ „Nebylo vám to na škodu, že vaše øeè byla pøerušena. Byly pak o vás ještì velmi nepøíznivé øeèi.“ „Budiž,“ øekl K. uhýbavì, „ale vás to neomlouvá.“ „Mne omluví každý, kdo mì zná,“ øekla žena, „ten, co mì tehdy objímal, pronásleduje mì už dávno. Možná, že nejsem svùdná pro každého, ale pro nìho jsem. Není proti tomu ochrany, také mùj muž se s tím už smíøil; chce-li si zachovat své místo, musí to strpìt, protože ten èlovìk je student a dostane se podle všeho k vìtší moci. Je mi poøád v patách, právì když jste pøicházel, odešel.“ „Hodí se to ke všemu ostatnímu,“ øekl K., „nepøekvapuje mì to.“ „Vy zde asi chcete to a ono zlepšit?“ zeptala se žena pomalu a zkoumavì, jako by øíkala nìco, co je jak pro ni, tak i pro K-a nebezpeèné. „Vybrala jsem si to už z vaší øeèi, ta se mi velmi líbila, co by záleželo na mnì. Slyšela jsem, pravda, jen èást, zaèátek jsem zameškala, a když jste konèil, ležela jsem s tím studentem na zemi. – Vždy je to tak hnusné,“ øekla po pomlce a chopila se K-ovy ruky. „Myslíte, že se vám podaøí tady nìco zlepšit? „ K. se usmál a pootoèil svou ruku v jejích mìkkých dlaních. „Vlastnì,“ øekl, „nejsem od nikoho zjednán, abych zde nìco zlepšil, jak tomu øíkáte, a kdybyste to na pøíklad øekla vyšetøujícímu soudci, sklidila byste za to výsmìch anebo potrestání. z vlastní újmy bych se vìru nebyl vmìšoval do tìch vìcí, a že to soudnictví tady potøebuje nápravu, to by mì nebylo nikdy znepokojovalo. Ale tím, že jsem prý byl zatèen– jsem totiž zatèen–, byl jsem donucen, abych zde zasáhl, a to kvùli sobì. Mohu-li však pøitom také vám nìèím prospìt, rozumí se, že to velmi rád uèiním. Ne snad jen z lásky k bližnímu, nýbrž mimo to i proto, že také vy mi mùžete pomoci.“ „Jak jen bych mohla?“ zeptala se žena. „Tím, že mi na pøíklad teï’ ukážete tam ty knihy na stole.“ „Ale ráda,“ zvolala žena a táhla ho chvatnì za sebou. Byly to staré, ohmatané knihy, vazba jedné z nich byla uprostøed skoro rozlomena, kusy spolu souvisely jen vlákny. „Jak - 41 - špinavé je zde všechno,“ øekl K. potøásaje hlavou, a žena utøela zástìrou prach alespoò s povrchu, než se K. mohl chopit knih. K. otevøel hoøení knihu, zjevil se neslušný obrázek. Jakýsi muž a jakási žena sedìli nazí na pohovce, sprostý úmysl kreslíøùv byl zjevný, ale jeho neobratnost byla taková, že konec koncù nebylo vidìt než muže a ženu, kteøí pøíliš tìlesnì vystupovali z obrázku, sedìli pøespøíliš vzpøímeni a následkem nesprávné perspektivy se jen pracnì obraceli k sobì. K. nelistoval dál, nýbrž otevøel jen ještì titulní list druhé knihy, byl to román s nadpisem: „Co všechno Markyta musila vytrpìt od svého muže Jendy.“ „Takové zákoníky se zde tedy studují,“ øekl K., „takoví lidé mì mají soudit.“ „Já vám pomùžu,“ øekla žena. „Chcete?“ „Což byste opravdu mohla, bez nebezpeèí pro sebe? Vždy jste pøed chvílí øekla, že vᚠmuž je velice závislý na pøedstavených.“ „A pøece vám pomùžu,“ øekla žena, „pojïte, musíme si o tom promluvit. O nebezpeèí pro mne už nemluvte, já se nebezpeèí bojím jen tam, kde se ho chci bát. Pojïte.“ Ukázala na podium a poprosila ho, aby se s ní posadil na stupínek. „Vy máte krásné tmavé oèi,“ øekla, když se posadili, a dívala se K-ovi zdola do oblièeje, „øíkají mi, že mám taky krásné oèi, ale vaše jsou mnohem krásnìjší. Všimla jsem si jich ostatnì už tenkrát, když jste sem po prvé vešel. Pro ty vaše oèi jsem potom taky zašla sem do zasedací sínì, to nikdy jindy nedìlám a je mi to dokonce jaksi zakázáno.“ To je tedy všechno, pomyslil si K., nabízí se mi, je zkažena jako všichni lidé tady, soudních úøedníkù má už po krk, což koneènì chápu, a vítá proto každého cizího èlovìka poklonou o jeho oèích. A K. mlèky vstal, jako by byl své myšlenky vyslovil nahlas a tím ženì vysvìtlil své chování. „Nemyslím, že byste mi mohla pomoci,“ øekl, „kdo by mi chtìl opravdu pomoci, musil by mít styky s vysokými úøedníky. Vy však dojista znáte jen podøadné zamìstnance, jak se zde prohánìjí celými hejny. Ty znáte jistì velmi dobøe a mohla byste mi u nich leccos vymoci, o tom nepochybuji, ale kdybyste mi toho u nich vymohla sebevíc, nemohlo by to vùbec nijak rozhodnout o koneèném výsledku procesu. Vy však byste se tím pøece jen pøipravila o nìkolik pøátel. To nechci. Jen pokraèujte ve svém dosavadním styku s tìmito lidmi, zdá se mi totiž, že vám je nezbytný. - 42 - Øíkám to ne bez politování, nebo abych vám pøece jen nìjak oplatil vaši poklonu, i vy se mi líbíte, zejména když se na mne díváte jako teï tak smutnì, k èemuž ostatnì nemáte nejmenší pøíèiny. Náležíte k cechu, který já musím potírat, vám však je v nìm velmi dobøe, dokonce milujete toho studenta, a jestliže ho nemilujete, dáváte mu alespoò pøednost pøed svým mužem. To se dalo snadno poznat z vašich slov.“ „Ne!“ zvolala, zùstala sedìt a jen uchopila K-a za ruku, kterou jí neodtáhl dosti rychle. „Nesmíte teï odejít, nesmíte odejít s nesprávným mínìním o mnì! Což byste byl opravdu schopen odejít mi teï? Což jsem opravdu tak bez ceny, že mi nechcete udìlat kvùli ani tolik, abyste zùstal ještì chvilinku?“ „Nerozumíte mi,“ øekl K. a posadil se, „záleží-li vám opravdu na tom, abych zde zùstal, rád zùstanu, vždy mám èas, pøišel jsem v oèekávání, že dnes bude pøelíèení. Tím, co jsem povìdìl pøed chvílí, chtìl jsem vás jen poprosit, abyste v mém procesu nic pro mne nepodnikala. Ale ani to není pražádný dùvod, abyste se zarmucovala, považte jen, že mi ani trochu nesejde na tom, jak proces dopadne, a že se odsouzení, kdyby k nìmu došlo, dám jen do smíchu. Za pøedpokladu, že proces vùbec nìjak opravdu skonèí, o èemž velmi pochybuji. Spíš myslím, že øízení bylo z lenosti nebo zapomnìtlivosti anebo snad dokonce ze strachu úøedníkù už zastaveno, anebo že bude zastaveno co nejdøív. Možné je ovšem také, že se v oèekávání nìjakého vìtšího úplatku proces povede na oko dál, zcela zbùhdarma, jak mohu prohlásit už dnes, nebo nehodlám nikoho podplatit. Mohla byste mi však pøece jen prokázat laskavost, kdybyste øekla vyšetøujícímu soudci anebo komukoli jinému, kdo rád šíøí dál dùležité zprávy, že se nikdy a nijakými tùèkami, jak jimi ti pánové asi oplývají, nedám pohnout k úplatku. Bylo by to zhola marné oèekávání, to jim mùžete øíci bez obalu. Ostatnì to snad už postøehli sami, a jestliže snad nepostøehli, nesejde mi vùbec tolik na tom, aby se to dovìdìli už teï. Vždy by se tak tìm pánùm jen ušetøila práce, ovšem i mnì nìjaké ty nepøíjemnosti, tìm se však rád podvolím, jen když vím, že každá zasadí zároveò ránu tìm lidem. A aby ji zasadila, o to se postarám. Znáte se vlastnì s vyšetøujícím soudcem?“ „A jak by ne,“ øekla žena“,na toho jsem dokonce myslila nejdøív, když jsem - 43 - vám nabízela pomoc. Nevìdìla jsem, že je jenom podøízený úøedník, ale když to øíkáte vy, bude to asi pravda. Pøece však myslím, že zpráva, kterou podá nahoru, má nìjaký vliv. A píše tolik zpráv. Øíkáte, že úøedníci jsou lenoši, všichni jistì ne, zejména tento vyšetøující soudce ne, napíše toho hromadu. Poslední nedìli na pøíklad zasedali až do veèera. Všichni lidé odešli, vyšetøující soudce však zùstal v síni, musila jsem mu donést lampu, mìla jsem jen malou kuchyòskou, ale byl s ní spokojen a dal se hned do psaní. Mezitím pøišel taky mùj muž, mìl tu nedìli právì volno, došli jsme si pro nábytek, zaøídili jsme si zas pokoj, pøišli pak ještì sousedé, bavili jsme se ještì pøi svíèce, zkrátka, zapomnìli jsme na vyšetøujícího soudce a šli jsme spat. Najednou v noci, bylo asi už hodnì pozdì, se probudím, vedle postele stojí vyšetøující soudce a zastiòuje dlaní lampu, aby na mého muže nepadalo svìtlo, byla to zbyteèná opatrnost, mùj muž má takové spaní, že by ho ani to svìtlo nebylo probudilo. Já jsem se tak vylekala, že jsem se skoro dala do køiku, ale vyšetøující soudce byl velmi vlídný, napomenul mì k opatrnosti, pošeptal mi, že až dosud psal, že mi teï pøináší lampu a že nikdy nezapomene podívanou, jak mì zastihl ve spaní. To všechno vám povídám jen proto, abyste vìdìl, že vyšetøující soudce píše opravdu mnoho zpráv, zejména o vás, nebo vᚠvýslech byl jistì jedna z hlavních vìcí nedìlního zasedání. Tak dlouhé zprávy nemohou však být úplnì bez významu. Mimo to mùžete z toho pøíbìhu také i seznat, že se vyšetøující soudce o mne uchází a že právì teï v první dobì, patrnì si mne teprv teï povšiml, mohu na nìho mít velký vliv. Že mu na mnì mnoho záleží, pro to mám teï také ještì jiné dùkazy. Vèera mi po studentovi, k nìmuž má velkou dùvìru a jenž je jeho spolupracovník, poslal hedvábné punèochy jako dárek, prý za to, že uklízím zasedací síò, ale to je jen záminka, vždy ta práce je má povinnost a za ni je placen mùj muž. Jsou to krásné punèochy, jen se podívejte“ – natáhla nohy, nadzvedla suknì až po koleno a sama též se dívala na punèochy – „jsou to krásné punèochy, ale vlastnì jsou pøíliš jemné a pro mne se nehodí.“ Náhle se pøerušila, položila ruku na K-ovu ruku, jako by ho chtìla - 44 - uklidnit, a šeptala: „Buïte zticha, Bertold se na nás dívá.“ K. pomalu vzhlédl. Ve dveøích zasedací sínì stál mladík, byl drobný, nemìl zcela rovné nohy a hledìl si dodat dùležitosti krátkým, øídkým, naryšavìlým plnovousem, který bez ustání soukal v prstech. K. se na nìho zvìdavì zadíval, vždy to byl první student té neznámé právní vìdy, s nímž se tu setkal jaksi na lidský zpùsob, muž, který pravdìpodobnì jednou dospìje také na vyšší úøednická místa. Student však, jak se zdálo, o K-a vùbec nedbal, pokynul jen ženì prstem, který na okamžik vysunul z vousù, a šel k oknu, žena se sklonila ke K-ovi a zašeptala: „Nezlobte se na mne, hezky vás prosím, ani si o mnì nemyslete nic zlého, já teï musím k nìmu, k tomu ohavovi, jen se podívejte na jeho køivé nohy. Ale hned se vrátím, potom pùjdu s vámi, vezmete-li mì s sebou, pùjdu, kam se vám zachce, mùžete si se mnou dìlat, co se vám zlíbí, budu šastna, jen když budu co nejdéle pryè odtud, nejradìji ovšem navždy.“ Pohladila ještì K-ovu ruku, vyskoèila a bìžela k oknu. Bezdìky K. mávl ještì do prázdna, chtìje její ruku polapit. Ta žena ho opravdu lákala, a pøemýšlel, jak pøemýšlel, nenalézal pøesvìdèivý dùvod, proè by tomu pokušení nemìl povolit. Letmou námitku, že ho ta žena chce polapit pro úèely soudu, snadno zažehnal. Jak by ho mohla polapit? Což by nezùstal vždy tak svoboden, že by mohl celý soud ihned rozbít na padr, alespoò co se tkne jeho? Což nemùže mít v sebe ani tuto nepatrnou víru? A jak mu nabízela pomoc, to znìlo upøímnì a snad to nebylo bez ceny. A snad by nebylo lepší pomsty na vyšetøujícím soudci a jeho spoleènících, než kdyby jim odòal tuto ženu a pøivlastnil si ji. Mohlo by se pak jednou pøihodit, že by vyšetøující soudce po namáhavém spisování lživých zpráv o K-ovi našel pozdì v noci postel té ženy prázdnou. A prázdnou proto, že by náležela Kovi, že by ta žena u okna, to bujné, pružné teplé tìlo v tmavých šatech z hrubé tìžké látky náleželo jen a jen K-ovi. Když se takto zhostil námitek proti ženì, zaèal se mu tichý rozhovor u okna pøíliš protahovat, i zaklepal kotníky prstù na podium a potom i pìstí. Student se pøes ženino rameno krátkým pohledem podíval na K-a, nijak se však nevyrušil, ba dokonce se k ženì pøitiskl ještì tìsnìji - 45 - a objal ji. Ona hluboko sklonila hlavu, jako by ho pozornì poslouchala, on ji, když se shýbala, hlasitì políbil na krk, neustávaje valnì v mluvení. K. v tom spatøoval dùkaz tyranské moci, kterou student podle stížností ženy nad ní provozuje, vstal a procházel se po pokoji. Díval se úkosem po studentovi a uvažoval, jak by se ho co nejrychleji mohl zbavit, i nebylo mu nevítáno, když student, patrnì vyrušen K-ovým popocházením, jež se obèas zvracelo už v dupot, podotkl: „Jste-li netrpìliv, mùžete odejít. Mohl jste odejít už døív, nikdo by vás nebyl pohøešil. Ano, mìl jste dokonce odejít, a to již ve chvíli, kdy– jsem vešel, a to co nejrychleji.“ V té poznámce vybuchoval snad všemožný vztek, ale zajisté v ní byla i nadutost budoucího soudního úøedníka, který mluví k nesympatickému obžalovanému. K. se zastavil zcela blízko u nìho a øekl s úsmìvem: „Jsem netrpìliv, to je pravda, ale ta netrpìlivost se odstraní nejsnadnìji tím, že nás opustíte. Jestliže jste však pøišel, abyste studoval – slyšel jsem, že jste student –, rád vám uvolním místo a odejdu s tou ženou. Bude ostatnì tøeba, abyste ještì mnoho studoval, než z vás bude soudce. Neznám sice ještì dopodrobna vaše soudnictví, domnívám se však, že ani k nìmu nepostaèí jen hrubé øeèi, v nichž se ovšem už vyznáte zrovna dost nestydatì.“ „Nemìli ho nechat tak volnì pobíhat,“ øekl student, jako by chtìl ženì poskytnout vysvìtlení o K-ových urážlivých slovech, „byla to chyba. Øíkal jsem to vyšetøujícímu soudci. Mìli ho mezi výslechy– alespoò zavøít do jeho pokoje. Ten vyšetøující je nìkdy nepochopitelný.“ „‘Tøesky plesky,“ øekl K. a vztáhl ruku po ženì, „pojïte.“9) „Ach tak,“ øekl student, „ne, ne, tu nedostanete,“ a silou, jakou by mu nikdo nebyl hádal, zvedl si ji na paži a bìžel se sehnutými zády ke dveøím, vzhlížeje k ní nìžným pohledem. Bylo pøitom zcela dobøe znát, že má z K-a jakýsi strach, pøesto si troufal K-a ještì dráždit tím, že volnou rukou hladil a tiskl ženinu paži. K. za ním bìžel nìkolik krokù, chystal se ho popadnout, a kdyby nebylo jinak, trochu ho poškrtit, tu øekla žena: „Nic naplat, vyšetøující soudce pro mne posílá, nesmím jít s vámi, tady ta potvùrka,“ pøitom pøejela studentovi rukou po tváøi, „tady ta potvùrka mì nepustí.“ „A vy se nechcete dát osvobodit!“ køikl K. a položil ruku na rameno studenta, který po ní - 46 - chòapl zuby. „Ne!“ zvolala žena a bránila K-ovi obìma rukama, „ne, ne, jen to ne, co vás to napadá! To by byla má zkáza. Jen ho nechte, když vás prosím, jen ho nechte. Vždy on jen provádí rozkaz vyšetøujícího soudce a nese mì k nìmu.“ „Pak a si bìží a vás už nechci nikdy vidìt,“ øekl K. zuøe zklamáním a strèil studenta do zad, až student zaklopýtal, a hned potom si samou radostí, že neupadl, poskoèil se svým bøemenem tím výše. K. šel pomalu za nimi, uznával, že to je první nepochybná porážka, které se mu od tìch lidí dostalo. Nebylo ovšem dùvodu, aby se proto nìjak strachoval, utrpìl tu porážku jen proto, že vyhledal boj. Zùstane-li doma a bude-li žít svým obvyklým životem, bude mít tisíceronásobnou pøevahu nad každým z tìch lidí a mùže kteréhokoli z nich jediným kopancem odklidit z cesty. A pøedstavoval si výjev smìšný nad každou smìšnost, k nìmuž by došlo, kdyby ten bìdný student, to nafoukané dìcko, ten køivonohý vousáè kleèel pøed Elsinou postelí a sepjatýma rukama prosil o milost. K-ovi se ta pøedstava líbila do té míry, že si umínil, že naskytne-li se k tomu i jen nejmenší pøíležitost, vezme jednou studenta s sebou k Else. Ze zvìdavosti pospíšil K. ještì ke dveøím, chtìl vidìt, kam student ženu odnáší, vždy ji snad neponese na ruce ulicemi. Ukázalo se, že cesta je mnohem kratší. Hned naproti bytovým dveøím vedly úzké døevìné schody patrnì na pùdu, zatáèely se, takže nebylo vidìt jejich konec. Po tìch schodech nesl student ženu nahoru, už velmi pomalu a sténaje, nebo byl oslaben dosavadním bìhem. Žena kývala K-ovi rukou dolù na pozdrav a snažila se projevit pokrèováním ramen, že není vinna tím únosem, mnoho lítosti však v jejím posunku nebylo. K. se na ni díval bez výrazu jako cizinec, nechtìl ani dát najevo, že je zklamán, ani že to zklamání snadno pøebolí. Oba byli už ti tam, K. však stál poøád ještì ve dveøích. Musil se domnívat, že ho ta žena nejen podvedla, nýbrž že ho též obelhala, když øekla, že student ji nese k vyšetøujícímu soudci. Vyšetøující soudce nebude pøece vysedávat na pùdì a èekat tam. Døevìné schody nepodávaly nijaké vysvìtlení, nech se èlovìk na nì díval sebedéle. - 47 - Tu zpozoroval na zdi u paty schodù nepatrný lístek, došel tam a èetl nápis psaný dìtským necvièeným písmem: „K soudním kanceláøím“. Zde na pùdì toho èinžáku jsou tedy soudní kanceláøe? Nebylo to zaøízení, jež by mohlo vnuknout valnou úctu, a pro obžalovaného èlovìka bylo uklidòující pøedstavou, jak málo penìz má ten soud, umisuje-li své kanceláøe tam, kam házejí své zbyteèné krámy nájemníci, kteøí sami již náleží k nejchudším lidem. Nebylo ovšem vylouèeno, že penìz je dost, že se však na nì vrhne úøednictvo, ještì než se jich použije k soudním úèelùm. To bylo podle K-ových dosavadních zkušeností dokonce velmi pravdìpodobné, jenže pak byla taková zludraèilost soudu pro obžalovaného sice zneuctívající, uklidòovala však v jádru ještì víc, než by mohla uklidnit chudobnost soudu. Teï K. také chápal, že se pøi prvním výslechu stydìli obeslat obžalovaného na pùdu a radìji ho obtìžovali v jeho bytì. V jakém postavení je pøece K. proti tomu soudci, který døepí na pùdì, kdežto on sám má v bance velký pokoj s pøedsíní a mùže se ohromný m oknem dívat na oživené námìstí! Nemá ovšem nijaké vedlejší dùchody z úplatkù anebo zpronevìr a nemùže ani pøikázat sluhovi, aby mu pøinesl do kanceláøe v náruèi nìjakou ženu. Toho se však K. rád zøíká, alespoò v tomto životì. K. stál ještì pøed tím návìštím, když po schodech vystoupil jakýsi muž, podíval se otevøenými dveømi do obytného pokoje, z nìhož bylo vidìt i do zasedací sínì, a zeptal se pak K-a, nevidìl-li zde pøed chvilkou nìjakou ženu. „Vy jste soudní sluha, viïte?“ zeptal se K. „To jsem,“ øekl muž, „ach tak, vy jste obžalovaný K., teï vás poznávám, pìknì vás vítám.“ A podal ruku K-ovi, který nìco takového vùbec neèekal. „Na dnešek není ale stanoveno žádné zasedání,“ øekl potom soudní sluha, když K. mlèel. ;,Však vím,“ øekl K. a prohlížel si obèanský kabát soudního sluhy, na nìmž byly vedle nìkolika obyèejných knoflíkù také dva pozlacené, vypadaly, jako by byly odpárány se starého dùstojnického pláštì. „Mluvil jsem pøed chvilkou s vaší ženou. Není už tady. Student ji odnesl k vyšetøujícímu soudci.“ „Tak to vidíte,“ øekl soudní sluha, „poøád mi ji odnášejí. Dnes je pøece nedìle, a já - 48 - nejsem zavázán k žádné práci, ale jen aby mì odtud vzdálili, pošlou mì s hlášením, které je dojista zbyteèné. A udìlají to tak, že mì nepošlou daleko odtud, takže mám nadìji, že se snad ještì vrátím vèas, když si notné pospíším. A tak tedy bìžím, co mi síly staèí, v úøadì, kam mì poslali, køiknu své hlášení pootevøenými dveømi tak bez dechu, že mu sotva mohli porozumìt, letím zas zpátky, ale student si pospíšil ještì víc než já, mìl ovšem také kratší cestu, staèilo, aby sebìhl po schodech s pùdy. Kdybych nebyl tak závislý, byl bych už dávno toho studenta rozmáèkl tady o tu zeï. Tady vedle toho návìští. O tom se mi zdává v noci. Tady, trochu nad zemí, je pøitisknut s nataženými pažemi, s roztaženými prsty, køivé nohy má stoèeny do koleèka, a kolem dokola samé krvavé støíkance. Až doposud to ale byl pouhý sen.“ „Jiná pomoc není?“ zeptal se K. s úsmìvem. „Nevím žádnou,“ øekl soudní sluha. „A teï to zaèíná být ještì horší, až dosud ji nosil jen k sobì, teï ji, což jsem ovšem èekal už dávno, nosí také k vyšetøujícímu soudci.“ „Což tím vaše paní není také sama trochu vinna?“ ptal se K., musil se pøi této otázce ovládnout, tak velmi pochoval teï i on žárlivost. „Ale ovšem že ano,“ øekl soudní sluha, „ona má dokonce hlavní vinu. Vždy se mu povìsila na krk. A on, ten bìhá za všemi ženskými. Jen tady v domì ho už vyhodili z pìti bytù, do kterých se vplížil. Má žena je ovšem nejkrásnìjší v celém domì, a právì já se nesmím bránit.“ „Je-li tomu tak, není ovšem pomoci,“ øekl K. „A proè by nebylo?“ zeptal se soudní sluha. „Staèilo by, kdyby nìkdo toho studenta, je to zbabìlec, až zas jednou bude dotírat na mou ženu, spráskal tak, aby se už nikdy neopovážil. Ale to já nesmím, a jiný mi to neudìlá kvùli, každý se bojí jeho moci. Mohl by to udìlat jen èlovìk jako vy.“ „Jak to, já?“ zeptal se K. udiven. „Vždy jste obžalován,“ øekl soudní sluha. „Ano,“ øekl K., „ale tím víc bych se pøece mìl co obávat, že bude mít vliv, i když snad ne na výsledek procesu, tedy pravdìpodobnì pøece jen na pøedbìžné vyšetøování.“ „To ano, to jistì,“ øekl soudní sluha, jako by K-ovo mínìní bylo zcela tak správné jako jeho. „Zpravidla se však u nás nevedou žádné beznadìjné procesy.“ „Nesoudím jako vy,“ øekl K., „ale pøesto si pøi vhodné pøíležitosti vezmu toho studenta do parády.“ „To bych vám - 49 - byl velmi povdìèen,“ øekl soudní sluha ponìkud strojenì, zdálo se, že vlastnì pøece jen nevìøí, že by se jeho nejvìtší pøání mohlo vyplnit. „Snad by si,“ pokraèoval K., „zasluhovali stejné odmìny také ještì jiní z vašich úøedníkù a snad dokonce všichni.“ „Ano, ano,“ øekl soudní sluha, jako by šlo o vìc, která se rozumí sama sebou. Pøi tom se na K-a podíval dùvìøivým pohledem, jak až dosud neuèinil pøes všechnu pøívìtivost, a dodal: „To už není jinak, èlovìk je poøád rebelant.“ Ale patrnì se mu pøece jen zdálo, že se hovor dostal tak trochu do nekalých kolejí, nebo jej pøerušil, øka: „Teï se musím hlásit v kanceláøi. Chcete jít se mnou?“ „Nemám tam co dìlat,“ øekl K. „Mùžete se podívat na kanceláøe. Nikdo si vás nepovšimne.“ „Což to stojí za podívanou?“ ptal se K. váhavì, mìl však velkou chu jít se sluhou. „Inu,“ øekl soudní sluha, „myslil jsem, že vás to bude zajímat „ „Dobrá,“ øekl K. koneènì, „pùjdu s vámi.“ A vybìhl po schodech nahoru rychleji než soudní sluha. U vchodu by byl skoro upadl, nebo za dveømi byl ještì stupeò. „Na obecenstvo se zde mnoho neohlížejí,“ øekl. „Neohlížejí se vùbec,“ øekl soudní sluha, „jen se podívejte tady na tu èekárnu.“ Byla to dlouhá chodba, z níž vedly nìkolikeré hrubì otesané dveøe k jednotlivým oddìlením pùdy. Aèkoli svìtlo nemìlo bezprostøední pøístup, nebylo pøece úplnì tma, nebo nìkterá oddìlení mìla do chodby místo celistvých prkenných stìn pouhé laové møíže sahající ovšem až do stropu, jimiž pronikalo trochu svìtla a jimiž bylo vidìt i jednotlivé úøedníky, jak píší u stolù anebo stojí hned u møíže a mezerami pozorují lidi na chodbì. Bylo na chodbì jen málo lidí, patrnì proto, že byla nedìle. Pùsobili velmi skromným dojmem. Skoro v pravidelných vzdálenostech od sebe sedìli na dvou øadách dlouhých døevìných lavic, jež byly umístìny po obou stranách chodby. Všichni byli zanedbanì odìni, aèkoli vìtšinou podle výrazu tváøe, podle držení, støihu vousù a mnohých jedva zjistitelných drobných podrobností pøináleželi k vyšším tøídám. Ježto nebylo vìšákù, položili si klobouky pod lavici, každý tak patrnì uèinil podle pøíkladu ostatních. Když ti, kteøí sedìli nejblíže u dveøí, spatøili K-a a soudního sluhu, povstali na - 50 - pozdrav, jakmile to vidìli další, myslili, že musí rovnìž pozdravit, takže povstali všichni, když ti dva šli mimo. Nestáli však nikdy úplnì vzpøímeni, záda byla sehnuta, kolena pokleslá, stáli jako poulièní žebráci. K. poèkal na soudního sluhu, který šel trochu za ním, a øekl: „Jak ti lidé jsou ponížení.“ „To jsou,“ øekl soudní sluha, „jsou to obžalovaní, všichni, co jich tu vidíte, jsou obžalovaní.“ „Opravdu!“ øekl K. „Ale pak to jsou pøece moji kolegové.“ A obrátil se k nejbližšímu, byl to velký štíhly·, skoro již zešedivìlý muž. „Naè tu èekáte?“ zeptal se K. zdvoøile. Neoèekávané oslovení však toho èlovìka zmátlo, což se vy jímalo tím trapnìji, že šlo zjevnì o èlovìka znalého svìta, který se jinde zajisté dovedl ovládat a nevzdával se jen tak snadno pøevahy, kterou si získal nad mnoha jinými. Zde však nedovedl odpovìdìt na tak prostou otázku a díval se po ostatních, jako by byli povinni pomoci mu a jako by nikdo nemohl od nìho oèekávat odpovìï, kdyby pomoc nepøišla. Tu pøistoupil soudní sluha a øekl, aby toho èlovìka uklidnil a povzbudil: „Ten pán se jen ptá, naè tu èekáte. Tak pøece odpovìzte.“ Hlas soudního sluhy, pravdìpodobnì mu známý, mìl lepší úèinek: „Èekám zaèal a uvázl. Zvolil si zjevnì tento zaèátek, aby odpovìdìl zcela pøesnì na danou otázku, teï však nenalézal pokraèování. Nìkteøí z èekajících se pøiblížili a postávali kolem skupiny, soudní sluha jim øekl: „Z cesty, z cesty, uvolnìte chodbu.“ Ucouvli trochu, ale ne až tam, kde døíve sedìli. Mezitím se dotazovaný sebral a odpovìdìl dokonce s lehkým pousmáním: „Pøed mìsícem jsem ve své vìci podal nìkolik návrhù na vedení dùkazu a èekám na vyøízení.“ „Zdá se, že vynakládáte velké úsilí,“ øekl K. „Ano,“ øekl muž, „vždy je to má vìc.“ „Nemyslí každý jako vy,“ øekl K., „já na pøíklad jsem také obžalován, ale, jako že si pøeji, aby mi Pánbùh, až umøu, dal vìènou slávu, ani jsem nepodal nìjaký návrh, ani jsem jinak nepodnikl nic takového. Což to pokládáte za nutné?“ „Nevím pøesnì,“ øekl muž zas už v plné nejistotì; patrnì se domníval, že si ho K. dobírá, proto by byl ze strachu, aby se nedopustil nìjaké nové chyby, nejradìji opakoval svou døívìjší odpovìï od zaèátku do korce, na K-ùv netrpìlivý pohled øekl však jen: „Já však jsem podal návrhy.“ „Vy asi nevìøíte, že jsem obžalován?“ zeptal se K. „Ó prosím, - 51 - zajisté,“ øekl muž a poodstoupil, ale v jeho odpovìdi nebyla víra, nýbrž jen úzkost. „Vy mi tedy nevìøíte?“ zeptal se K., a bezdìky k tomu pohnut pokorným chováním toho èlovìka, uchopil ho za paži, jako by ho chtìl pøimìt k víøe. Ale nechtìl mu zpùsobit bolest, také na nìho sáhl jen zcela polehouèku, pøesto èlovìk vzkøikl, jako by ho K. byl uchopil nikoli dvìma prsty, nýbrž žhavými kleštìmi. Tak smìšný køik ho K-ovi znechutil nadobro; když mu ten èlovìk nevìøí, že je obžalován, tím líp; snad ho dokonce pokládá za nìjakého soudce. I popadl ho teï na rozlouèenou opravdu pevnìji, srazil ho zpátky na lavici a šel dále. „Obžalovaní jsou vìtšinou tak nedùtkliví,“ øekl soudní sluha. Za nimi se teï skoro všichni èekající shromáždili kolem muže, který už pøestal køièet, a zdálo se, že se ho dopodrobna vyptávají, co se pøihodilo. K-ovi v ústrety šel teï jakýsi hlídaè, že je hlídaè, poznalo se hlavnì podle šavle, jejíž pochva, alespoò soudì podle barvy, byla z hliníku. K. se tomu podivil a dokonce na ni sáhl rukou. Hlídaè, jenž pøišel na ten pokøik, ptal se, co se stalo. Soudní sluha ho hledìl uklidnit nìkolika slovy, ale hlídaè prohlásil, že se pøece jen musí podívat sám, zasalutoval a šel dál velmi spìšnými, ale i velmi krátkými krùèky, jež byly asi odmìøeny pakostnicí. K. se dlouho nezabavoval hlídaèem a spoleèností na chodbì, zejména když asi v pùli chodby uvidìl možnost, aby zahnul vpravo jakýmsi otvorem bez dveøí. Dorozumìl se se soudním sluhou o tom, zda to je správná cesta, soudní sluha pøikývl, a K. tam teï skuteènì zahnul. Bylo mu na obtíž, že musí poøád jít krok nebo dva pøed soudním sluhou, mohlo to alespoò na tomto místì pùsobit dojmem, jako by ho pøedvádìli zatèeného. Poèkal proto nìkolikrát na soudního sluhu, ten však potom ihned zase zùstal za ním. Koneènì øekl K., aby se už zbavil nevolného pocitu: „Teti jsem vidìl, jak to tady vypadá, pùjdu zas.“ „Nevidìl jste ještì všechno,“ øekl soudní sluha zcela nezáludnì. „Nechci vidìt všechno,“ øekl K., jenž ostatnì byl opravdu unaven, „pùjdu teti, jak se dostanu k východu?“ „Snad jste už nezabloudil?“ zeptal se soudní sluha udiven, „jdìte tudy až na roh a pak vpravo chodbou a rovnou ke dveøím.“ „Pojïte se mnou,“ øekl K., „ukažte mi - 52 - cestu, jinak zabloudím, je tu tolik cest.“ „Je to jediná cesta,“ øekl soudní sluha teï už vyèítavì, „nemohu s vámi zase zpátky, vždy musím podat hlášení a ztratil jsem s vámi už mnoho èasu.“ „Pojïte se mnou!“ opakoval teï K. ostøeji, jako by byl soudního sluhu koneènì pøistihl pøi nepravdì. „Jen tak nekøiète,“ zašeptal soudní sluha, „vždy tady jsou všude kanceláøe. Když se nechcete vrátit sám, pojïte ještì kousek se mnou anebo tady poèkejte, až vyøídím své hlášení, pak se rád s vámi zase vrátím.“ „Ne, ne,“ øekl K., „nepoèkám, a vy teï musíte se mnou.“ K. se ještì ani nerozhlédl po prostoøe, v níž byl, a teprv když se teï otevøely jedny z mnohých døevìných dveøí, jež byly kolkolem, podíval se tam. Vešla dívka, kterou pøivolalo asi K-ovo hlasité mluvení, a zeptala se: „Pán si pøeje?“ Za ní v dálce bylo v pøítmí vidìt, jak se blíží ještì jakýsi muž. K. se podíval na soudního sluhu. Ten pøece øekl, že si ho nikdo nebude všímat, a teï pøicházejí už dva, a nechybí mnoho a bude úøednictvu nápadný a budou chtít, aby vysvìtlil, co tu pohledává. Jediným srozumitelným a pøijatelným vysvìtlením bylo, že je obžalován a chce se dovìdìt datum pøíštího výslechu, právì toto vysvìtlení nechtìl však poskytnout, zejména když ani nebylo pravdivé, nebo pøišel jen ze zvìdavosti anebo, což je jakožto vysvìtlení ještì nemožnìjší, z žádosti, aby zjistil, že vnitøek tohoto soudnictví je stejnì odporný jako jeho zevnìjšek. A vždy se podobalo, že má touto domnìnkou pravdu, nechtìl vniknout ještì dál, tísnilo ho právì dost, co vidìl dosud, nebyl zrovna teï v rozpoložení, aby stanul tváøí v tváø nìjakému vyššímu úøedníku, jak se mohl vynoøit z každých dveøí, chtìl odejít, a to se soudním sluhou anebo sám, kdyby nešlo jinak. Ale jeho nìmé postávání bylo asi nápadné, a opravdu se dívka a soudní sluha na nìho dívali tak, jako by s ním v nejbližším okamžení mìla nastat nìjaká velká zmìna, kterou nechtìjí zmeškat jakožto podívanou. A ve dveøích stál muž, kterého K. zpozoroval pøedtím v dálce, držel se za stropní trámy nízkých dveøí a trochu se pohoupával na špièkách nohou, jako netrpìlivý divák. Dívka však pøece jen poznala první, že K-ovo chování má pøíèinu v lehké nevolnosti, pøinesla - 53 - židli a zeptala se: „Nechcete se posadit?“ K. se ihned posadil a opøel se, aby sedìl ještì pevnìji, obìma lokty o opìradla. „Máte trochu závra, viïte?“ ptala se ho. Mìl teï její tváø blízko pøed sebou, mìla pøísný výraz, jak jej nìkteré ženy mívají právì v nejspanilejším mládí. „Nestarejte se proto,“ øekla, „to tady není nic zvláštního, skoro každý dostane takový záchvat, když sem pøijde po prvé. Vy jste tu po prvé? Nu, ano, to tedy není nic zvláštního. Slunce tady praží na krov, a od toho horkého døeva je vzduch tak zahoustlý a tìžký. Není to proto zvl᚝ vhodné místo pro kanceláøe, aèkoli má ovšem jinak velké výhody. Ale co se týèe vzduchu, nelze tady ve dnech s velkou frekvencí stran, a to je skoro každý den, skoro ani dýchat. Uvážíte-li k tomu ještì, že se zde mnohdy také suší prádlo – nelze to nájemníkùm úplnì zakázat –, nepodivíte se, že se vám udìlalo trochu nevolno. Ale èlovìk si pak na ten vzduch dobøe zvykne. Až sem pøijdete po druhé nebo po tøetí, sotva ještì budete cítit tu tíhu. Je vám už líp?“ K. neodpovìdìl, bylo mu pøespøíliš trapné, že je svou náhlou slabostí vydán tìm lidem tady, mimo to mu teï, když se dovìdìl, proè je mu špatnì, nebylo líp, nýbrž ještì o nìco hùø. Dívka to ihned zpozorovala, vzala, aby K-ovi pøipravila osvìžení, tyè s hákem na konci, která stála opøena o zeï, a trhnutím jí otevøela malý vikýø, který byl právì nad K-ovou hlavou a vedl do šíra. Ale napadalo dolù tolik sazí, že dívka musila vikýø hned zase zatáhnout a svým kapesníkem oèistit K-ovy ruce od sazí, nebo K. byl pøíliš unaven, aby tak uèinil sám. Byl by zde rád zùstal klidnì sedìt, až by se sdostatek zotavil, aby mohl odejít, to by se mu ale zcela jistì podaøilo tím døív, èím ménì by se o nìho starali. Nyní však øekla dívka dokonce ještì: „Zde nemùžete zùstat, rušíme zde frekvenci“ – K. se zeptal oèima, jakoupak frekvenci zde ruší – „dovedu vás, chcete-li, do pokoje pro nemocné. Pomozte mi, prosím,“ øekla muži ve dveøích, a ten také ihned pøistoupil. Ale K. nechtìl do pokoje pro nemocné, vždy se chtìl vyhnout právì tomu, aby ho vedli dál, èím dál se dostane, tím bude hùøe. „Už mohu jít,“ øekl proto a roztøesen vstal, zhýèkán pohodlným sedìním. Potom však se už neudržel na nohou. „Pøece jen to nejde,“ øekl, potøásaje hlavou, a s povzdechem se zase posadil. Vzpomnìl si na soudního sluhu, který - 54 - by ho pøese všechno mohl snadno vyvést ven, ale zdálo se, že soudní sluha je už dávno pryè, K. se díval mezerou mezi dívkou a mužem, kteøí stáli pøed ním, nemohl však soudního sluhu najít. „Myslím,“ øekl muž, který ostatnì byl elegantnì odìn a byl nápadný zejména šedivou vestou, jež vybíhala ve dva ostøe støižené cípy, „že pánova nevolnost je zpùsobena tím vzduchem tady, bude proto nejlíp a také jemu nejmilejší, nedovedeme-li ho do pokoje pro nemocné, nýbrž vyvedeme-li ho vùbec z kanceláøí.“ „To je to,“ zvolal K. a samou radostí mu skoro ještì vskoèil do øeèi, „bude mi dojista ihned líp, nejsem ani tak sláb, potøebuji jen trochu podpory v podpaží, nezpùsobím vám mnoho námahy, vždy to ani není daleko, dovelte mì jen ke dveøím, posadím se pak trochu na stupnì a hned mi bude dobøe, netrpívám totiž takovými záchvaty, sám se divím, jak to na mne pøišlo. Vždy jsem také úøedník a zvyklý kanceláøskému vzduchu, ale zde je to patrnì trochu pøíliš, vždy to øíkáte sám. Buïte tedy tak laskav a velte mì trochu, mám totiž závra, a udìlá se mi špatnì, jakmile sám vstanu:“ A nadzvedl ramena, aby obìma usnadnil práci, až ho vezmou v podpaží. Ale muž neuposlechl vybídnutí, nýbrž nechal ruce klidnì v kapsách u kalhot a smál se hlasitì. „Vidíte,“ øekl dívce, „tak tedy jsem našel, co v tom vìzí. Pánovi je nevolno jen tady, nikoli vùbec.“ Dívka se usmála rovnìž, udeøila však muže koneèky prstù zlehka na paži, jako by si byl s K-em dovolil nìjaký pøíliš peprný žert. „Ale co vás napadá,“ øekl muž poøád ještì rozesmát, „vždy chci toho pána opravdu vyvést ven.“ „Pak tedy je dobøe,“ øekla dívka a sklonila na okamžik pùvabnou hlavu. „Nepøikládejte tomu smíchu bùhvíjaký význam,“ øekla dívka K-ovi, jenž zase zesmutnìl a civìl do prázdna, jako by mu nebylo tøeba nijakého vysvìtlování, „ten pán – smím vás pøedstavit, viïte?“ (pán dal svolení pokynutím ruky) – „ten pán tady je informátor. Dává èekajícím stranám všechny informace, jichž je tøeba, a ježto naše soudnictví není v obyvatelstvu valnì známo, žádá se mnoho informací. Ví odpovìï na každou otázku, mùžete si ho vyzkoušet, až se vám jednou zachce. To však není jeho jediná pøednost, jeho druhou pøedností je ten elegantní odìv. My, totiž - 55 - úøednictvo, jsme usoudili, že se informátor, který má poøád jednání se stranami, a to jakožto první z nás, musí pro první dùstojný dojem také elegantnì oblékat. My ostatní jsme, jak mùžete vidìt hned na mnì, bohužel odìni velmi špatnì a staromódnì; nemìlo by ani mnoho smyslu vynakládat nìco na šatstvo, když jsme skoro bez ustání v kanceláøích, vždy zde i spíme. Ale, jak jsem už øekla, pro informátora jsme pokládali krásné šaty za nezbytnost. Ponìvadž jsme je však nemohli dostat od naší správy, která je v tìch vìcech trochu podivná, uspoøádali jsme mezi sebou –sbírku – také nìkteré strany pøispìly – a koupili jsme mu zde ty krásné šaty a ještì jiné. Všechno by tel bylo pohromadì, aby pùsobil dobrým dojmem, ale svým smíchem jej zas kazí a leká lidi.“ „Tak jest,“ øekl pán výsmìšnì, „ale nechápu, sleèno, proè tomu pánovi vypravujete všechny naše intimnosti, èi proè mu je vlastnì vnucujete, nebo on se je pøece ani nechce dovìdìt. Jen se podívejte, jak tu sedí a zjevnì myslí jen na své vlastní záležitosti.“ Kovi se ani nechtìlo odporovat, myslil si, že dívka to snad myslí dobøe, že jí snad jde o to, aby ho rozptýlila anebo aby mu dala možnost sebrat se, ale že to popadla za nesprávný konec. „Musila jsem mu vysvìtlit vᚠsmích,“ øekla dívka. „Vždy byl urážlivý.“ „Myslím, že by odpustil ještì horší urážky, jen kdybych ho vyvedl ven.“ K. na to nic neøekl, ani nevzhlédl, strpìl, že ti dva o nìm jednají jako o nìjaké vìci, bylo mu to dokonce nejmilejší.Ale najednou pocítil informátorovu ruku u jedné paže a dívèinu u druhé. „Tak tedy pojïte, vy slabihoudku,“ øekl informátor. „Dìkuji vám obìma mnohokrát,“ øekl K. radostnì pøekvapen, vstal pomalu a vsunul sám ty cizí ruce na místa, kde nejvíc potøeboval opory. „Vypadá to tak,“ øekla dívka potichu K-ovi do ucha, zatím co se blížili k chodbì, „jako by mi záleželo zvl᚝ mnoho na tom, abych chválila informátora, ale vìøte mi, jde mi jen o pravdu. Nemá tvrdé srdce. Není povinen vyvádìt nemocné strany, a èiní tak pøece, jak vidíte. Snad nemá nikdo z nás tvrdé srdce, snad bychom všichni rádi pomohli, ale když už jednou jsme soudní úøedníci, zdá se snadno, jako bychom mìli tvrdé srdce a nechtìli nikomu pomoci. Já tím opravdu trpím.“ „Nechcete se zde trochu posadit?“ zeptal se - 56 - informátor, byli už na chodbì a právì pøed obžalovaným, kterého K. pøedtím oslovil. K. se skoro pøed ním stydìl, døív stál pøed ním jako svíèka, teï ho musili dva podpírat, jeho klobouk balancoval informátor na roztažených prstech, úèes byl znièen, vlasy mu visely do èela pokrytého potem. Ale nezdálo se, že by obžalovaný nìco z toho pozoroval, pokornì stál pøed informátorem, který si ho nevšímal, a hledìl jen omluvit svou pøítomnost. „Vím,“ øekl, „že nemohu dnes ještì dostat vyøízení svých návrhù. Pøišel jsem však pøece, myslil jsem si, že zde mohu èekat, je nedìle, vždy mám èas a zde neruším.“ „Není tøeba, abyste se tak velmi omlouval,“ øekl informátor, „vaše peèlivost je zcela chvályhodná, zabíráte zde sice zbyteènì místo, ale pøesto vám, dokud mi to nebude na obtíž, nehodlám nikterak zbraòovat, abyste podrobnì sledoval, jak se vaše vìc vyvíjí. Když èlovìk vidìl lidi, kteøí hanebnì zanedbávají svou povinnost, nauèí se mít trpìlivost s lidmi jako vy. Posaïte se.“ „Jak jen dovede mluvit se stranami,“ zašeptala dívka. K. pøikývl, hned potom však sebou trhl, když se ho informátor zase zeptal: „Nechcete se tady posadit?“ „Ne,“ øekl K., „nechci si odpoèinout.“ Øekl to s co možná nejvìtší rozhodností, ve skuteènosti však by ho bylo velmi blažilo, kdyby se byl posadil. Bylo mu, jako by mìl moøskou nemoc. Mìl pocit, jako by byl na lodi, která se kymácí na rozbouøeném moøi. Mìl dojem, jako by se voda hnala proti prkenným stìnám, jako by z hloubi chodby pøicházel dunivý šum jako od vod valících se pøes palubu, jako by se chodba šikmo houpala a jako by èekající strany po obou stranách klesaly a stoupaly. Tím nepochopitelnìjší byl klid dívky a muže, kteøí ho vedli. Byl jim vydán, kdyby ho pustili, svalil by se jako špalek. Z jejich drobných oèek šukavì kmitaly ostré pohledy, jejich stejnosmìrné kroky cítil K., aniž kráèel s nimi, nebo ho nesli skoro krok co krok. Koneènì zpozoroval, že k nìmu mluví, ale nerozumìl jim, slyšel jen ten hluk, který vyplòoval celé prostranství a jímž naskrz jako by zazníval jakýsi nemìnný vysoký tón, jako od sirény. „Hlasitìji,“ zašeptal se sklonìnou hlavou a stydìl se, nebo vidìl, že to povìdìli dost hlasitì, aè pro nìho nesrozumitelnì. Tu mu koneènì, jako by se pøed ním byla protrhla - 57 - zeï, zaproudilo vstøíc svìží zavanutí, a uslyšel, jak nìkdo vedle nìho øíká: „Nejdøív chce pryè, a potom mu èlovìk mùže stokrát øíkat, že zde je východ, a nehne se.“ K. zpozoroval, že stojí pøede dveømi vedoucími ven, jež dívka otevøela. Bylo mu, jako by se mu naráz vrátily všechny síly, aby rychle trošinku ochutnal tu svobodu, stoupl si hned na první schod a rozlouèil se odtamtud se svými prùvodci, kteøí se k nìmu sklánìli. „Mnohokrát dìkuji,“ opakoval, zas a zas tiskl obìma ruce a ustal teprv, když se mu zdálo, že samou pøivyklosti tomu kanceláøské– mu vzduchu špatnì snášejí pomìrnì svìží vzduch pøicházející od schodù. Mohli sotva odpovìdìt, a dívka by snad byla spadla se schodù, kdyby K. nebyl v nejvìtším pospìchu zavøel dveøe. K. postál pak ještì okamžik, pøihladil si za pomoci kapesního zrcátka vlasy, zvedl klobouk, který ležel na nejbližším odpoèivadle na schodech – informátor jej tam patrnì hodil – a sbíhal pak po schodech tak svìže a takovými skoky, až z té náhlé zmìny skoro dostával strach. Taková pøekvapení mu jeho jinak úplnì ustálený zdravotní stav nezpùsobil dosud nikdy. Chce se snad jeho tìlo vzbouøit a spískat mu nìjaký nový proces, když starý snáší tak hravì? Nezavrhoval zcela myšlenku, že se, jakmile se mu naskytne pøíležitost, podívá k lékaøi, ale zajisté chtìl – v tom si mohl poradit sám – napøíštì naložit se všemi nedìlními dopoledny lépe než s tímto. - 58 - Kapitola ètvrtá Pøítelkynì sleèny Bürstnerové V nejbližší dobì se K-ovi nepodaøilo, aby se sleènou Bürstnerovou promluvil i jen nìkolik slov. Pokoušel se na nejrozmanitìjší zpùsob, aby se k ní dostal, ona však to dovedla vždy zamezit. Pøišel hned po kanceláøi domù, zùstal ve svém pokoji sedìt na pohovce, aniž rozsvítil, a nezabýval se nièím jiným než pozorováním pøedsínì. Když tøeba venku šla mimo služka a uzavøela dveøe zdánlivì prázdného pokoje, po chvilce vstal a otevøel je zas. Ráno vstával o hodinu døív než jindy, aby snad zastihl sleènu Bürstnerovou o samotì, až pùjde do kanceláøe. Ale ani jediný z tìchto pokusù se nepodaøil. Potom jí napsal psaní jak do kanceláøe, tak i do bytu, snažil se v nìm ještì jednou ospravedlnit své chování, nabízel jakékoli zadostiuèinìní, sliboval, že nikdy nepøekroèí meze, které by mu urèila, a prosil jen, aby mu dala pøíležitost, aby s ní mohl promluvit, zejména když on nemùže nic zaøídit ani u paní Grubachové, dokud se neporadil se sleènou, koneènì jí oznámil, že pøíští nedìli bude po celý den èekat ve svém pokoji na nìjaké znamení od ní, které by mu pøislíbilo, že jeho prosba bude splnìna, anebo které by mu alespoò vysvìtlilo, proè mu jeho prosbu nemùže vyplnit, aèkoli pøece pøislíbil, že se jí ve všem podvolí. Psaní nebyla vrácena, ale nepøišla ani odpovìï. zato se mu v nedìli dostalo znamení, jehož jasnost postaèila. Hned ráno zpozoroval K. klíèovou dírkou v pøedsíni jaký si zvláštní ruch, který se brzo vysvìtlil. Uèitelka franštiny, byla to ostatnì Nìmka a jmenovala se Montagová, slabá, bledá, trochu kulhavá dívka, jež dosud mìla svùj vlastní pokoj, stìhovala se do pokoje sleèny Bürstnerové. Po celé hodin~~ ji bylo vidìt, jak se šátrá pøedsíní. Zas a zas šlo o nìjaký zapomenutý kus prádla nebo nìjakou pokrývku anebo knihu, pro kterou se musilo zvl᚝ dojít a kterou bylo tøeba pøestìhovat do nového by tu. Když paní Grubachová pøinesla K-ovi snídani – ode dne, kdy Ka tak pohnìvala, neponechávala ani nejdrobnìjší obsluhu služce –, nemohl se K. už pøemoci a promluvil na ni po prvé od pìti dnù. - 59 - „Proèpak je dnes v pøedsíni takový hluk?“ zeptal se, nalévaje si kávu, „nemohlo by to pøestat? Což se musí uklízet právì v nedìli?“ Aèkoli K. nevzhlédl k paní Grubachové, zpozoroval pøece, že si oddechla, jako by se jí ulevilo. Dokonce i K-ovy pøísné dotazy si vykládala jako odpuštìní anebo jako zaèátek odpuštìní. „Neuklízí se, pane Ke,“ øekla, „to se jen sleèna Montagová stìhuje k sleènì Bürstnerové a pøenáší si k ní své vìci.“ Dál už nic neøekla, nýbrž èekala, jak to K. pøijme a zda jí dovolí, aby mluvila dál. K. ji však chtìl vyzkoušet, hloubavì míchal kávu lžièkou a mlèel. Potom se na ni podíval a øekl: „Vzdala jste se už svého døívìjšího podezøení v souvislosti se sleènou Bürstnerovou?“ „Pane K-e,“ zvolala paní Grubachová, jež jen èekala na tuto otázku, a vzpøahovala ke K-ovi sepjaté ruce. „Vy jste si tak zle vyložil poznámeèku, kterou jsem onehdy utrousila. Vždy mì nenapadlo ani ve snu, abych se dotkla vás nebo nìkoho jiného. Vždy mì pøece znáte už dost dlouho, pane K-e, a mùžete tedy o tom být pøesvìdèen. Nevíte ani, jak jsem poslední dny trpìla! Já a pomlouvat své nájemníky! A vy, pane K-e, jste tomu vìøil! A øekl jste, abych vám dala výpovìï! Já vám výpovìïi“ Poslední zvolání se již dusilo v slzách, paní povznesla zástìru k oblièeji a hlasitì se rozvzlykala. „Tak jen neplaète, paní Grubachová,“ øekl K. a díval se z okna, myslil jen na sleènu Bürstnerovou a na to, že si vzala cizí dívku do svého pokoje. „Tak jen neplaète,“ øekl ještì jednou, když se zas obrátil do pokoje a paní Grubachová poøád ještì plakala. „Také já jsem to tehdy nemyslil tak zle. Bylo to mezi námi nedorozumìní. To se mùže pøihodit i starým pøátelùm.“ Paní Grubachová posunula zástìru pod oèi, aby vidìla, zda je K. opravdu udobøen. „Nu ano, tak a nejinak tomu je,“ øekl K., a ježto setník, soudì podle chování paní Grubachové, nic nevyzradil, odvážil se K. ještì dodat: „Což myslíte opravdu, že by ch byl schopen znesváøit se s vámi pro nìjaké cizí dìvèe?“ „To je právì to, pane K-e,“ øekla paní Grubachová, mìla smùlu, že jakmile se jí dýchalo trochu volnìji, hned øekla nìco nevhodného. „Poøád jsem se v duchu ptala: Co to, že se pan K. tak velmi ujímá sleèny Bürstnerové? Proè se kvùli ní se mnou vadí, aèkoli ví, že v noci neusnu, - 60 - když mi øekl i jen jediné nevlídné slovo? Vždy jsem o sleènì neøekla nic jiného, než co jsem –vidìla na vlastní oèi.“ K. na to nic neøekl, byl by ji musil hned prvním slovem vyhnat z pokoje, a to nechtìl. Spokojil se proto s tím, že pil kávu a dával paní Grubachové najevo, jak je zbyteèná. Venku bylo zase slyšet šátravý krok sleèny Montagové, jež šla napøíè celou pøedsíní. „Slyšíte?“ zeptal se K. a ukázal rukou na dveøe. „Ano,“ øekla paní Grubachová a povzdechla si, „chtìla jsem jí pomoci a øíci také služce, aby jí pomohla, ale ona je umínìná, chce si všechno pøestìhovat sama. plnì je èasto na obtíž, že mám sleènu Montagovou v podnájmu, ale sleèna Bürstnerová si ji dokonce bere k sobì do pokoje.“ „To by vám mohlo být jedno,“ øek1 K. a drtil lžièkou zbytky cukru v šálku. „Což z toho máte nìjakou škodu?“ „To ne,“ øekla paní Grubachová, „o sobì je mi to zcela vhod, uvolní se mi tak jeden pokoj a mohu v nìm ubytovat svého synovce setníka. Obávala jsem se už dávno, že vás snad rušil v posledních dnech, kdy jsem ho musila nechat vedle v obytném pokoji. On nezná mnoho ohledù.“ „Jsou to ale nápady!“ øekl K. a vstal, „o tom nemùže být ani øeèi. Zdá se, že mì máte za bùhvíjak citlivého, protože nemohu snést to pøecházení sleèny Montagové– teï se už zas vrací.“ Paní Grubachová velmi pochovala svou bezmocnost. „Mám jí, pane K-e, øíci, aby zbytek stìhování odložila na jindy? Chcete-li, udìlám to ihned.“ „Ale vždy ona se stìhuje k sleènì Bürstnerové!“ øekl K. „Ano,“ øekla paní Grubachová, nerozumìla zcela, co tím K. myslí. „Nu tedy,“ øekl K., „to si pøece k ní musí odnést své vìci.“ Paní Grubachová jen pøikývla. Tato nìmá bezradnost, jež zevnì nevypadala jinak než vzdor, podráždila K-a ještì víc. Zaèal se v pokoji procházet od okna ke dveøím a zase zpátky a odòal tím paní Grubachové možnost, aby odešla, což by jinak bezpochyby byla udìlala. Právì dospìl K. zas jednou až ke dveøím, když se ozvalo zaklepání. Byla to služka, jež hlásila, že by si sleèna Montagová ráda promluvila s panem K-em a že ho proto prosí, aby pøišel do jídelny, že ho tam oèekává. K. pozornì vyslechl služku, potom se pohledem skoro výsmìšným otoèil po vylekané paní Grubachové. Ten pohled jako by - 61 - øíkal, že K. už dávno pøedvídal pozvání sleèny Montagové a že se pozvání také velmi dobøe hodí k útrapám, jež dnes v nedìli dopoledne zakouší od nájemníkù paní Grubachové. Poslal služku zpátky s odpovìdí, že ihned pøijde, došel potom k šatníku, aby si vzal jiný kabát, a mìl jakožto odpovìï pro paní Grubachovou, jež potichu naøíkala na dotìrnou osobu, jedinì prosbu, aby už odnesla nádobí od snídanì. „Vždy jste se toho skoro ani nedotkl,“ øekla paní Grubachová. „Ach, jen to odneste,“ zvolal K., bylo mu, jako by ke každé vìci byla nìjak pøimíšena sleèna Montagová a èinila ji odpornou. Když šel pøedsíní, koukl po zavøených dveøích od pokoje sleèny Bürstnerové. Ale nebyl pozván tam, nýbrž do jídelny, jejíž dveøe prudce otevøel, aniž zaklepal. Byl to velmi dlouhý, ale úzký pokoj s jedním oknem. Bylo tam jen tolik místa, že se podaøilo postavit dvì skøínì šikmo v rozích na stranì, kde byly dveøe, kdežto zbytek místnosti úplnì zaujímal dlouhý jídelní stùl, který zaèínal poblíž dveøí a sahal až tìsnì k velkému oknu, k nìmuž tím byl témìø znemožòován pøístup. Stùl byl už prostøen, a to pro mnoho osob, ježto v nedìli zde obìdvali skoro všichni nájemníci. Když K. vešel, šla mu sleèna Montagová od okna podle jedné stranu stolu vstøíc. Pozdravili se mlèky. Potom øekla sleèna Montagová s hlavou jako vždy nadmíru vztyèenou: „Nevím, zda mì znáte.“ K. se na ni podíval nasupenýma oèima. „Ovšem,“ øekl, „vždy bydlíte už delší dobu u paní Grubachové.“ „Vy se však, jak myslím, o pension mnoho nestaráte,“ øekla sleèna Montagová. „Ne,“ øekl K. „Nechtìl byste se posadit?“ øekla sleèna Montagová. Povytáhli oba mlèky dvì židle zcela na konci stolu a usedli naproti sobì. Ale sleèna Montagová ihned zase vstala, nebo nechala na oknì ležet kabelku a teï si pro ni došla; belhala se celým pokojem. Když se, pohupujíc lehce kabelkou, zas vrátila, øekla: „Ráda bych si z povìøení své pøítelkynì promluvila s vámi nìkolik slov. Chtìla pøijít sama, ale není jí dnes zcela dobøe. Prosí, abyste prominul a vyslechl mì místo ní. Nemohla by vám øíci nic jiného, než vám povím já. Naopak, myslím, že vám mohu dokonce - 62 - øíci víc, ježto jsem pøece pomìrnì neúèastnìna. Nemyslíte také?“ „Jaképak velké sdìlování?“ odpovìdìl K., jenž toho už mìl dost, že oèi sleèny Montagové jsou poøád upøeny na jeho rty. Osobovala si tím jakousi vládu i nad tím, co teprv chtìl povìdìt. „Sleèna Bürstnerová mi patrnì nechce povolit osobní rozmluvu, o kterou jsem ji prosil.“ „Tak tomu je,“ øekla sleèna Montagová, „èi spíše, tak tomu vùbec není, vyjadøujete to s podivnou bøitkostí. Zpravidla se pøece rozmluvy ani nepovolují, ani nenepovolují. Ale mùže se stát, že nìkdo pokládá rozmluvu za zbyteènou, a tak je tomu zde. Teï, po vaší poznámce, mohu mluvit bez obalu. Prosil jste mou pøítelkyni písemnì nebo ústnì o rozmluvu. Má pøítelkynì, tak se aspoò podle všeho domnívám, ví však, èeho se rozmluva má týkat, a je proto z dùvodù, jež neznám, pøesvìdèena, že by nikomu neprospìlo, kdyby k rozmluvì skuteènì došlo. Ostatnì mi o tom povìdìla teprv vèera a jen zcela zbìžnì, øekla pøi tom, že zajisté ani vám nemùže na té rozmluvì mnoho záležet, nebo jste prý na takovou myšlenku pøipadl jen náhodou, a sám od sebe a bez zvláštního vysvìtlování poznáte ne-li hned teï, tedy pøece velmi brzo, jak nesmyslné je to všechno. Odpovìdìla jsem na to, že v tom mùže mít pravdu, že bych však k úplnému objasnìní pøece jen pokládala za výhodné, kdyby vám poskytla nìjakou výslovnou odpovìï. Nabídla jsem se, že tento úkol pøevezmu, po jakémsi zdráhání má pøítelkynì povolila. Doufám však, že jsem tím jednala i ve vašem smyslu, nebo i nejmenší nejistota v nejnepatrnìjší vìci je týravá, a lze-li ji, jako v tomto pøípadì, snadno odstranit, je pøece lépe, když se tak stane ihned.“ „Dìkuji vám,“ øekl K. ihned, vstal pomalu, podíval se na sleènu Montagovou, pak pøes stùl, pak z okna – protìjší dùm byl v slunci – a šel ke dveøím. Sleèna Montagová popošla za ním nìkolik krokù, jako by mu zcela nedùvìøovala. Pøede dveømi musili však oba ucouvnout, nebo se otevøely a vešel setník Lanz. K. ho vidìl po prvé zblízka. Byl to velký, asi ètyøicetiletý muž s osmahlou masitou tváøí. Pozdravil lehkou úklonou, jež svìdèila i Kovi, pokroèil potom k sleènì Montagové a políbil jí uctivì ruku. Byl velmi obratný v pohybech. Jeho zdvoøilost vùèi sleènì Montagové se - 63 - nápadnì odrážela od chování, jehož se jí dostalo od K-a. Pøesto se zdálo, že se sleèna Montagová na K-a nezlobí, nebo chtìla ho dokonce, jak se K-ovi zdálo, pøedstavit setníkovi. Ale K. nechtìl být pøedstaven, nebyl by býval schopen, aby se k setníkovi anebo k sleènì Montagové choval i jen trochu pøívìtivì, to políbení ruky je pro nìho spojilo ve skupinu, která ho pod rouškou nejvìtší nezáludnosti a nezištnosti chce oddalovat od sleèny Bürstnerové. K-ovi se však zdálo, že poznává nejen to, poznával také, že si sleèna Montagová zvolila dobrý postup, ovšem dvojseèný. Zvelièovala význam vztahu mezi sleènou Bürstnerovou a K-em, zvelièovala pøedevším význam rozmluvy, o kterou K. požádal, a zároveò se pokoušela dát vìcem takovou tváønost, jako by naopak K. všechno zvelièoval. Ale zklame se, K. nehodlá nic zvelièovat, ví, že sleèna Bürstnerová je malièká stenotypistka, která mu nebude dlouho odolávat. Pøitom úmyslnì ani neuvážil, co o sleènì Bürstnerové sly šel od paní Grubachové. O tom všem pøemítal, zatím co opouštìl pokoj, sotva pozdraviv. Chtìl ihned odejít do svého pokoje, ale pozasmání sleèny Montagové, jež uslyšel za sebou z jídelny, vnuklo mu nápad, že by snad obìma, setníkovi i sleènì Montagové, mohl zpùsobit pøekvapení. Rozhlížel se a poslouchal, zda se z nìkterého z okolních pokojù dá èekat nìjaké vyrušení, bylo všude ticho, bylo slyšet jen zábavu z jídelny a z chodby, která vedla ke kuchyni, hlas paní Grubachové. Pøíležitost se zdála pøíznivá. K. šel ke dveøím vedoucím do pokoje sleèny Bürstnerové a potichu zaklepal. Ježto se nic nehýbalo, zaklepal ještì jednou, ale poøád ještì se neozvala odpovìï. Spí? Anebo je jí opravdu špatnì? Anebo se zapírá jen proto, že tuší, že tak tiše mùže klepat jen K.? K. usoudil, že se sleèna zapírá, a zaklepal silnìji, nakonec, ježto klepání bylo bez výsledku, opatrnì a ne bez pocitu, že dìlá nìco nesprávného a nadto marného, otevøel dveøe. V pokoji nebylo živé duše. Pøipomínal ostatnì sotva ještì pokoj, jak jej K. znal. U zdi stály teï dvì postele jedna za druhou, tøi židle poblíž dveøí byly pøeplnìny šatstvem a prádlem, skøíò byla dokoøán. Sleèna Bürstnerová patrnì odešla, zatím co sleèna Montagová v jídelnì domlouvala K-ovi. K. tím nebyl valnì zaražen, sotva ještì oèekával, že sleènu Bürstnerovou tak snadno - 64 - zastihne, podnikl tento pokus skoro jen ze vzdoru k sleènì Montagové. Tím trapnìjší mu však bylo, když v okamžiku, kdy zavíral za sebou dveøe, uvidìl v otevøených dveøích jídelny sleènu Montagovou a setníka, jak spolu rozmlouvají. Stáli tam snad již od doby, kdy K. otevøel dveøe, vyvarovali se každého zdání, jako by snad K-a pozorovali, bavili se potichu a sledovali K-ovy pohyby jen tak, jako se èlovìk za hovoru roztržitì rozhlíží, Ale na K-a ty pohledy pøece jen tìžce doléhaly, pospíšil si, aby se podle zdi dostal do svého pokoje. - 65 - Kapitola pátá Mrskaè Když K. jednoho z pøíštích veèerù procházel chodbou, která oddìlovala jeho kanceláø od hlavního schodištì – šel tentokrát skoro poslední domù, jen ve výpravnì pracovali ještì dva sluhové ve svìtelném políèku jediné žárovky –, uslyšel jakési povzdychání za dveømi, za nimiž bývala, jak se vždy dohadoval, aniž ji kdy vidìl, vždy jen komora na staré haraburdí. Zastavil se udiven a ještì jednou pozornì poslouchal, aby zjistil, zda se nemýlí – na chvilku všechno utichlo, potom však se znova ozvaly vzdechy. – Zprvu si chtìl dojít pro jednoho ze sluhù, vždy mohlo být, že by potøeboval svìdka, potom však ho popadla tak nezkrotná zvìdavost, že trhnutím otevøel dveøe. Byla to, jak se správnì domníval, komora na haraburdí. Nepoužitelné staré tiskopisy, pøekocené prázdné hlinìné láhve na inkoust ležely za prahem. V komoøe samé stáli však tøi muži, hrbili se v nízké místnosti. Svíèka pøilepená na polici jim dávala svìtlo. „Co tu tropíte?“ ptal se K. hlasem, který pøeskakoval rozechvìním, ale nikoli hlasitì. Jeden z mužù, který zjevnì ovládal ostatní a nejdøív na sebe upoutal pohled, vìzel v jakýchsi tmavých kožených šatech, jež ponechávaly krk až hluboko na prsa a celé paže obnaženy. Muž neodpovìdìl. Ale oba ostatní zvolali: „Pane! Máme dostat výprask, protože sis na nás stìžoval u vyšetøujícího soudce.“ A teï teprv poznal K., že to jsou opravdu hlídaèi František a Vilda, a že tøetí má v ruce metlu, aby je bièoval. „Nu,“ øekl K. a civìl na nì, „nestìžoval jsem si, povìdìl jsem jen, jak se to zbìhlo v mém bytì. A bezvadnì jste se zajisté nechovali.“ „Pane,“ øekl Vilda, zatím co se František za jeho zády chtìl skrýt pøed tøetím mužem, „kdybyste vìdìl, jak špatnì jsme placeni, soudil byste o nás líp. Živím rodinu, a tady František se chtìl oženit, èlovìk hledí nìco trhnout, jak se dá, pouhou prací to nejde, ani nejnamáhavìjší ne. Vaše jemné prádlo mì svedlo, rozumí se, že je hlídaèùm zakázáno, aby si tak poèínali, nebylo to v poøádku, ale taková je už zvyklost, že prádlo pøipadne hlídaèùm, vždy se to tak dìlalo, vìøte mi; vždy je to taky rozumné, copak takové vìci znamenají pro - 66 - èlovìka, kterému se pøihodí takové neštìstí, že ho zatknou? Ovšem, když se pak o tom veøejnì zmíní, pøijde trest.“ „Co tu øíkáte, to jsem nevìdìl, také jsem nikterak nežádal, abyste byli potrestáni, mnì šlo o zásadu.“ „Františku,“ obrátil se Vilda k druhému hlídaèi, „neøíkal jsem ti, že ten pán nežádal, abychom byli potrestáni? Teï slyšíš, že ani nevìdìl, že nás trest nemine.“ „Nenech na sebe pùsobit takovými øeèmi,“ øekl tøetí K-ovi, „trest je stejnì spravedlivý, jako se mu nelze vyhnout.“ „Neposlouchej ho,“ øekl Vilda a pøerušil se jen, aby vztrhl k ústùm ruku, na kterou dostal ránu metlou, „trestají nás jen proto, že jsi nás udal. Jinak by se nám nebylo nic stalo, i kdyby se byli dovìdìli, co jsme udìlali. Je to nìjaká spravedlivost? My dva, ale zvl᚝ já, jsme se jakožto hlídaèi velmi osvìdèili po dlouhou dobu – sum musíš pøiznat, že jsme s hlediska úøadu dobøe hlídali– mìli jsme nadìji, že postoupíme, a byli by se z nás jistì brzo stali mrskaèi, jako je ten zde, který mìl právì štìstí, že ho nikdo neudal, nebo takové udání se opravdu pøihodí jen zøídkakdy. A teï, pane, je všechno ztraceno, naše kariéra je u konce, budeme musit konat daleko podøízenìjší práce, než je hlídací služba, a k tomu ještì dostáváme teï to hroznì bolestné bití.“ „Což ta metla mùže zpùsobit takové bolesti?“ zeptal se K. a zkoumal metlu, kterou mával mrskaè pøed ním. „Vždy se musíme vysvléci do naha,“ øekl Vilda. „Ach tak,“ øekl K. a zadíval se pozornì na mrskaèe, byl osmahlý jako námoøník a mìl divou svìží tváø. „Což není žádná možnost, jak ty dva ušetøit výprasku?“ ptal se ho. „Není,“ øekl mrskaè a zavrtìl s úsmìvem hlavou. „Svléknìte se i“ poruèil hlídaèùm. A K-ovi øekl: „Nevìø jim všechno, co ti øíkají, strachy z výprasku se už trochu pomátli na rozumu. Co na pøíklad ten tady“ – ukázal na Vildu – „povídal o své možné kariéøe, je prostì k smíchu. Jen se podívej, jaký je to tlusoch – první rány metlou se doèista ztratí v samém sádle. Víš, èím tak ztloustl? Mìl ve zvyku, že všem zatèeným snìdl snídani. Nesnìdl snad také tvou snídani? Nu, vždy jsem to øíkal. Ale z chlapa s takovým bøichem nemùže nikdy být mrskaè, to je úplnì vylouèeno.“ „Jsou i takoví mrskaèi,“ tvrdil Vilda, který si právì rozvazoval pásek u kalhot. „Nejsou,“ øekl mrskaè a pøejel mu metlou po krku, až sebou škubl, „nemᚠposlouchat, mᚠse svléci.“ „Dám ti - 67 - dobrou odmìnu, pustíš-li je,“ øekl K. a vyòal náprsní tobolku, nedívaje se teï na mrskaèe – takové vìci se vyøizují nejlépe, sklopí-li oba úèastníci oèi. „To mì asi potom chceš taxy udat,“ øekl mrskaè, „a dopomoci i mnì ještì k výprasku. Ne, ne!“ „Mìj pøece rozum,“ øekl K., „kdybych byl chtìl, aby ti dva zde by li potrestáni, nechtìl bych je pøece teï vykoupit. Mohl bych zde prostì prásknout dveømi, prostì už nevidìt a neslyšet a jít domù. To však neudìlám, naopak, záleží mi velmi na tom, abych je vysvobodil; kdybych byl tušil, že budou potrestáni anebo že by i jen mohli být trestáni, nebyl bych povìdìl jejich jména. Nepøikládám jim totiž vùbec nijakou vinu, vinna je organisace, vinni jsou vysocí úøedníci.“ „Tak jest!“ zvolali hlídaèi a dostali, ihned ránu metlou na obnažená už záda. „Kdybys tu mìl pod svou metlou nìjakého vysokého soudce,“ øekl K. a stlaèil, zatím co mluvil, dolù metlu, která se již zase pozvedla, „vìru bych ti nebránil v bití, naopak, dal bych ti ještì peníze, aby ses posílil na tak dobrou vìc.“ „Co øíkáš, zní vìrohodnì,“ øekl mrskaè, „ale já se nedám podplatit. Jsem zjednán, abych mrskal, a tak tedy mrskám.“ Hlídaè František, který až dotud jevil dosti velkou zdrželivost, snad. protože oèekával, že K-ovo zasáhnutí povede k dobrým koncùm, pøistoupil teï ke dveøím, maje na sobì jen ještì kalhoty, zavìsil se poklekaje K-ovi na paži a šeptal: „Nemùžeš-li vymoci slitování pro nás oba, pokus se alespoò vysvobodit mne. Vilda je starší než já, je ve všem ménì citlivý, také už jednou pøed nìkolika lety dostal za trest lehký výprask, já však nejsem ještì zneuctìn a k mému poèínání mì pøimìl jen Vilda, který je v dobrých i zlých vìcech mým uèitelem. Dole pøed bankou èeká má ubohá snoubenka, jak to dopadne, vždy já se tak hroznì stydím.“ Osoušel si K-ovým kabátem oblièej zalitý slzami. „Dál už neèekám,“ øekl mrskaè, popadl metlu obìma rukama a zaèal tøískat do Františka, zatím co se Vilda choulil v koutku a díval se po oèku, neodvažuje se ani pohnout hlavou. Tu se rozhlehl výkøik, jejž vyrazil František, nedílný a nemìnný, bylo to, jako by vycházel nikoli z èlovìka, nýbrž z týraného nástroje, celá chodba se jím rozléhala, dojista jej bylo slyšet po celém domì. „Nekøiè tak,“ zvolal K., nemohl se zdržet, a zatím co se napjatì díval smìrem, odkud teï pøispìchají sluhové, - 68 - vrazil do Františka, ne silnì, ale pøece tak, že v bezvìdomí padl a v køeèi ohledával rukama podlahu; ranám však neušel, metla si ho našla i na zemi; zatím co se pod ní válel, kmitalo se její chvostištì pravidelnì nahoru dolù. A již se v dálce objevil sluha a nìkolik krokù za ním druhý. K. rychle pøibouchl dveøe, pøistoupil k blízkému nádvornímu oknu a otevøel je. Køik úplnì ustal. Aby se sluhové nepøibližovali, zvolal: „To jsem já!“ „Dobrý veèer, pane prokuristo!“ zavolali v odpovìï. „Stalo se nìco?“ „Ne, ne,“ odpovìdìl K., „to rámusí jen nìjaký pes na dvoøe.“ Když se sluhové pøece jen nehýbali, dodal: „Mùžete zùstat u své práce.“ Aby se nemusil se sluhy pustit do hovoru, vyklonil se z okna. Když se po chvilce zas podíval do chodby, byli už pryè. K. však zùstal u okna, do komory se neodvážil a jít domù se mu nechtìlo rovnìž. Dvùr, do nìhož se díval, byl malý a ètvernohý, koldokola byly kanceláøské místnosti, všechna okna již byla setmìlá, jen nejhoøejší zachycovala pablesk mìsíce. K. se úpornì snažil vniknout oèima do tmy jednoho kouta na dvoøe, kde se do sebe vklínilo nìkolik ruèních vozíkù, Trápilo ho, že se mu nepodaøilo zabránit tomu mrskání, ale nebylo jeho vinou, že se to nepodaøilo, kdyby František nebyl køièel – ovšem, jistì to velmi bolelo, ale v rozhodující chvíli se musí èlovìk ovládnout –, kdyby nebyl køièel, byl by K., je to alespoò velmi pravdìpodobné, našel ještì nìjaký prostøedek, aby mrskaèe pøemluvil. Je-li veškeré nejnižší úøednictvo samá chátra, proè by byl výjimkou právì mrskaè, jenž má úøad nejnelidštìjší. K. také dobøe vidìl, jak mu pøi pohledu na bankovku zasvítily oèi, dal se do bití patrnì jen proto, aby ještì o nìco vystupòoval úplatek. A K. by nebyl litoval penìz, záleželo mu opravdu na tom, aby oba hlídaèe vysvobodil; když už zaèal potírat zkaženost toho soudnictví, rozumìlo se samo sebou, že zasáhne také po této stránce. Ale v okamžiku, kdy se František dal do køiku, bylo ovšem všemu konec. K. nemohl dopustit, aby pøišli sluhové a snad ještì bùhvíjací lidé a pøistihli ho pøi jednání s tou cháskou v komoøe s haraburdím. Takovou obìtavost nemohl na Kovi opravdu nikdo požadovat. Kdyby to byl chtìl udìlat, bylo skoro prostší, kdyby se byl K. sám svlekl a nabídl se mrskaèi náhradou za oba hlídaèe. Ostatnì by byl mrskaè takové zastoupení zajisté nepøijal, - 69 - ježto by tím byl, nezískávaje nijakou výhodu, tìžce porušil svou povinnost, nebo nemohlo ani být jinak, než že K., dokud se s ním koná øízení, je pro všechny zamìstnance soudu nedotknutelný.10) Ovšem bylo i možné, že v té pøíèinì platí zvláštní ustanovení. Zajisté K. nemohl udìlat nic jiného než pøirazit dveøe, aèkoliv tím ani teï ještì nebylo pro K-a nikterak odstranìno všechno nebezpeèí. Že nakonec ještì vrazil do Františka, to bylo politováníhodné a dalo se to omluvit jen jeho rozechvìním. V dálce slyšel kroky sluhù; aby se jim nestal nápadným, zavøel okno a dal se smìrem k hlavním schodùm. U dveøí ke komoøe se na chvilku zastavil a poslouchal. Bylo uvnitø úplné ticho. Možná, že ten èlovìk hlídaèe ubil, vždy byli nadobro v jeho moci. K. již vztáhl ruku po klice, potom však ji zas odtáhl. Pomoci nemohl už nikomu, a sluhové ihned pøijdou; umiòoval si však, že o té vìci ještì pojedná a že, pokud bude v jeho silách, náležitì potrestá skuteèné vinníky, vysoké úøedníky, z nichž se mu dosud ani jediný neodvážil ukázat. Když sestupoval po schodech pøed prùèelím banky, pozoroval bedlivì všechny chodce na ulici, ale ani v širším okruhu nebylo vidìt dívku, která by na nìkoho èekala. Františkova zmínka, že na nìho èeká snoubenka, prokázala se lží ovšem odpustitelnou, jež mìla jen za úèel, aby vzbudila vìtší soucit. I pøíštího dne ještì myslil K. poøád na ty hlídaèe; byl pøi práci roztržitý a musil, aby ji zdolal, zùstat v kanceláøi ještì o nìco déle než minulého dne. Když cestou domù šel zas podle komory s haraburdím, otevøel ji jakoby ze zvyku. Dech se mu zatajil úžasem z toho, co spatøil místo oèekávané tmy. Všechno bylo beze zmìny, jak to spatøil, když veèer pøedtím otevøel dveøe. Tiskopisy a láhve od inkoustu hned za prahem, mrskaè s metlou, hlídaèi doposud úplnì vysvleèení, svíèka na polici, a hlídaèi zanaøíkali a volali: „Pane!“ Ihned pøirazil K. dveøe a udeøil do nich ještì pìstmi, jako by se tím pevnìji zavøely. Skoro plaèky dobìhl k sluhùm, kteøí klidnì pracovali u snímacích strojù a udiveni ustali v práci. „Vykliïte koneènì jednou tu komoru na - 70 - haraburdí!“ volal. „Vždy nás ta špína zavalí!“ Sluhové se nabídli, že to vykonají pøíštího dne, K. pokývl, teï pozdì veèer je už nemohl nutit k té práci, jak vlastnì hodlal. Trochu se posadil, aby mìl sluhy chvíli na oèích, zpøeházel nìkolik dopisních snímkù, èímž se domníval, že vzbudí zdání, jako by je zkoumal, a ježto uznal, že se sluhové neodváží odejít zároveò s ním, šel pak unaven a s prázdnou hlavou domù. - 71 - Kapitola šestá Strýèek Lenka Jednou odpoledne – bylo právì pøed uzávìrkou pošty a K. byl velmi zamìstnán – vtlaèil se do pokoje mezi dvìma sluhy, kteøí pøinášeli spisy, K-ùv strýèek Karel, malý statkáø z venkova. Když ho spatøil, ulekl se K. ménì, než se už pøed delší dobou lekal pøedstavy, že strýèek pøijede. Že strýèek pøijede, bylo pro K-a nezvratnou jistotou už asi mìsíc. Už tehdy se mu zdálo, že ho vidí, jak trochu sehnut, se smáèknutým panamským kloboukem v levé ruce, už z dálky k nìmu vztahuje pravici a podává mu ji s bezohledným pospìchem pøes psací stùl, pøi èemž pøevrhne všechno, co mu bude v cestì. Strýèek mìl vždy naspìch, nebo ho pronásledovala neblahá myšlenka, že za svého vždy jen jednodenního pobytu v hlavním mìstì musí vyøídit všechno, co si pøedsevzal, a že mu kromì toho nesmí ujít ani žádná náhodou se naskytující rozmluva nebo obchod anebo zábava. Pøitom musil mu být K., jenž mu byl jakožto svému bývalému poruèníku obzvl᚝ zavázán, nápomocen ve steré vìci a mimo to ho musil u sebe mít na noc. Øíkal mu „strašidlo z venkova“. Ihned po uvítání – posadit se do køesla, k èemuž ho K. vybídl, na to nemìl èas – požádal K-a o krátkou dùvìrnou rozmluvu mezi ètyøma oèima. „Musí to být,“ øekl, pracnì polykaje sliny, „musí to být, abych se uklidnil.“ K. poslal ihned sluhy z pokoje a pøikázal jim, aby nikoho nevpouštìli. „Co jsem to slyšel, Josefe?“ zvolal strýèek, když byli sami, posadil se na stùl, a nacpal pod sebe, nedívaje se na nì, všeliké papíry, aby se mu lépe sedìlo. K. mlèel, vìdìl, co teï pøijde, ale jak teï byl náhle vypøažen z namáhavé práce, oddal se nejdøív pøíjemné ochablosti a díval se oknem na protìjší stranu ulice, z níž bylo s jeho židle vidìt jen malý tøírohý výkrojek, kus prázdné domovní zdi mezi dvìma obchodními výkladci. „Ty se dívᚠz okna!“ zvolal strýèek s pozdviženými pažemi, „pro pánaboha, Josefe, odpovìz mi pøece! - 72 - Je to pravda, což o mùže být pravda?“ „Milý strýèku,“ øekl K. a vytrhl se ze své roztržitosti, „vždy ani nevím, co na mnì chceš.“ „Josefe,“ øekl strýc varovnì, „vždycky jsi mluvil pravdu, pokud se pamatuji. Mám si tvá poslední slova vykládat jako zlé znamení?“ „Však tuším, kam míøíš,“ øekl K. poslušnì, „slyšel jsi asi o mém procesu.“ „Tak jest,“ odpovìdìl strýèek a pomalu pokývl, „slyšel jsem o tvém procesu.“ „Od kohopak?“ zeptal se K. „Psala mi to Erna,“ øekl strýèek, „není s tebou v žádném sty ku, bohužel se o ni mnoho nestaráš, ale ona se to pøece jen dovìdìla. Dnes jsem od ní dostal psaní, a rozumí se, že jsem se ihned rozjel k tobì. ze žádného jiného dùvodu, ale øekl bych, že to je dostateèný dùvod. Mohu ti z jejího psaní pøeèíst místo, které se tì týká.“ Vyòal psaní z náprsní tobolky. „Tady to máš. Erna píše: ,Josefa jsem už dlouho nevidìla, minulý týden jsem zas jednou byla v bance, ale Josef byl tak zamìstnán, že mì k nìmu nepustili; èekala jsem skoro hodinu, ale potom jsem musila domù, protože jsem mìla hodinu klavíru. Byla bych s ním ráda mluvila, snad se najde pøíležitost pøíštì. K svátku mi poslal velkou krabici èokolády, bylo to od nìho velmi milé a velká pozornost. Zapomnìla jsem vám to tehdy napsat, teprv teï, když se mne ptáte, si vzpomínám. Èokoláda, abyste vìdìli, u nás v pensionu ihned zmizí, sotva si èlovìk uvìdomil, že dostal èokoládu, je už pryè. Ale o Josefovi jsem vám chtìla povìdìt ještì nìco. Už jsem øekla, že mì v bance k nìmu nepustili, protože mìl právì jednání s nìjakým pánem. Èekala jsem chvíli klidnì, potom jsem se zeptala sluhy, bude-li to jednání trvat ještì dlouho. Øekl, že asi ano, nebo jde patrnì o ten proces, který se vede proti panu prokuristovi. Já se ptala, jaký proces to je, zda se snad nemýlí, on však øekl, že se nemýlí, že to je proces, a to tìžký proces, ale víc že neví. Že by sám panu prokuristovi rád pomohl, protože to je hodný a spravedlivý pán, ale že neví, jak do toho, a že by si jen pøál, aby se pana prokuristy ujali nìjací vlivní páni. To že se také dojista stane, a všechno se obrátím dobrý konec, prozatím však že ta vìc nevypadá ani trochu dobøe, jak je znát podle špatného rozmaru pana prokuristy. Rozumí se, že jsem tìm øeèem nepøikládala nijaký zvláštní význam, také jsem se snažila uklidnit toho hloupého sluhu, øekla jsem mu, aby - 73 - si dal dobrý pozor a nikomu o tom neøíkal, a pokládám to všechno za tøesky plesky. Ale bylo by snad pøece jen dobøe, kdyby ses, nejmilejší tatínku, až zas pøijedeš, na tu vìc pøeptal, jistì se Ti podaøí, aby ses dovìdìl nìco pøesnìjšího, a kdyby opravdu bylo tøeba, zasáhl svými velkými vlivnými známostmi. Kdyby toho však nebylo tøeba, a to se mi zdá nejpravdìpodobnìjší, dostane tím alespoò Tvá dcera brzy pøíležitost, aby tì objala, z èehož by mìla velkou radost.‘ – Hodné dítì,“ øekl strýèek, když skonèil pøedèítání, a osoušel si zvlhlé oèi. K. pøikývl, pro ty všeliké rušivé pøíhody v poslední dobì nadobro zapomnìl na Ernu, dokonce zapomnìl i na její jmeniny, a historka s èokoládou byla patrnì vymyšlena jen proto, že se ho Erna chtìla pøed strýcem a tetou ujmout. Bylo to velmi dojemné, a jistì to nebude jak náleží odmìnìno divadelními vstupenkami, které jí, jak si umiòoval, bude od nynìjška pravidelnì posílat, ale aby’ docházel do pensionu a bavil se s osmnáctiletou gymnasistkou, k tomu teï v sobì necítil nijakou zpùsobilost. „A co øíkᚠteï?“ zeptal se strýèek, jenž pro to psaní zapomnìl všechen pospìch a všechnu rozèilenost a jako by je èetl ještì jednou. „Ano, strýèku,“ øekl K., „je to pravda.“ „Pravda?“ zvolal strýèek. „Co je pravda? Jakpak to mùže být pravda? Jaký proces? Snad ne trestní?“ „Je to trestní proces,“ odpovìdìl K. „A to tu klidnì sedíš a mᚠna krku trestní proces?“ zvolal strýèek, jenž mluvil poøád hlasitìji. „Èím klidnìjší jsem, tím lepší je to pro výsledek,“ øekl K. unaven, „jen se nièeho neboj.“ „To mì nemùže uklidnit,“ zvolal strýèek. „Josefe, milý Josefe, pamatuj na sebe, na své pøíbuzné, na naše dobré jméno! Byls až dosud naší chloubou, nesmíš se stát naší hanbou. Tvé chování,“ zadíval se na K-a s hlavou šikmo sklonìnou, „se mi nelíbí, tak se nechová èlovìk nevinnì obžalovaný, který má ještì v sobì nìjaké síly. Jen mi rychle povìz, oè jde, abych ti mohl pomoci. Je to nìco s bankou, viï?“ „Ne,“ øekl K. a vstal, „mluvíš však pøíliš hlasitì, milý strýèku, sluha stojí asi u dveøí a poslouchá. To je mi nepøíjemné. Radìji odejdeme. Zodpovím ti pak všechny otázky, jak se dá. Vím velmi dobøe, že je mou povinností vùèi rodinì, abych všechno povìdìl.“ „Správnì,“ køièel strýèek, „velmi správnì, jen si pospìš, Josefe, pospìš si!“ „Musím jen ještì dát nìkolik pøíkazù,“ - 74 - øekl K. a povolal si telefonicky svého námìstka, který vstoupil za málo okamžikù. Strýèek mu ve svém rozèilení ukázal rukou, že K. si ho dal zavolat, o èemž pøece i bez toho posuvku nebylo nejmenší pochybnosti. K., jenž stál pøed psacím stolem, tichým hlasem a za pomoci rùzných spisù vysvìtloval, co se musí za jeho nepøítomnosti vyøídit ještì dnes, povolaný mladík poslouchal výklad chladnì, ale pozornì. Strýèek rušil tím, že pøi výkladu nejdøíve postával s vyvalenýma oèima a za nervosního hryzání rtù, aniž ovšem poslouchal, ale již pouhé zdání, že poslouchá, bylo právì dost rušivé. Potom však se procházel po pokoji a obèas se zastavil pøed oknem anebo nìjakým obrazem, pøi èemž po každé propukl v nìjaké zvolání, jako: „Mnì je to úplnì nepochopitelné!“ anebo „Tak mi jen povìz, jak to všechno má skonèit!“ Mladík se tváøil, jako by nic z toho nepozoroval, klidnì vyslechl K-ony pøíkazy až do konce, také si nìco poznamenal a pak šel, ukloniv se K-oni, jakož i strýèkovi, jenž však byl k nìmu právì obrácen zády, díval se z okna a vztaženýma rukama chumlal záclony. Sotva se dveøe zavøely, zvolal strýèek: „Koneènì je ten panák venku, teï mùžeme jít i my. Koneènì!“ Nebylo bohužel prostøedku, jak pøimìt strýèka, aby v pøedsíni, kde právì postávalo nìkolik úøedníkù a sluhù a kterou právì procházel také námìstek øeditele, zanechal poptávání po procesu. „Tak tedy, Josefe,“ spustil, odpovídaje na úklony pøítomných osob lehkým zasalutováním, „teï mi upøímnì povìz, co to je za proces.“ K. pronesl nìkolik bezvýznamných slov, také se trochu zasmál, a teprv na schodech vysvìtlil strýèkovi, že nechtìl pøed lidmi mluvit. „To je správné,“ øekl strýèek, „ale teï mluv.“ Poslouchal se sklonìnou hlavou, kouøe krátkými chvatnými tahy doutník. „Pøedevším, strýèku,“ øekl K., „nejde vùbec o proces pøed obyèejným soudem.“ „To je zlé,“ øekl strýèek. „Jakže?“ øekl K. a podíval se na strýèka. „Že to je zlé, øíkám,“ opakoval strýèek. Stáli na schodech vedoucích na ulici; ježto se zdálo, že vrátný poslouchá, táhl K, strýèka dolù; pojal je živý’ poulièní ruch. Strýèek, jenž se zavìsil do K-a, nepoptával se už tak naléhavì po procesu, chvíli šli dokonce mlèky. „Ale jak se to jen stalo?“ zeptal se koneènì strýèek a zastavil se tak naráz, že lidé jdoucí za ním polekáni uhnuli. „Takové vìci pøece - 75 - nepøijdou najednou, pøipravují se dlouhou dobu, musily pøece být nìjaké pøíznaky, proè jsi mi nenapsal? Víš, že pro tebe udìlám všechno, jsem jaksi poøád ještì tvým poruèníkem a byla to až do dneška má chlouba. Rozumí se, že ti budu i teï ještì pomáhat, jenže je to velmi tìžké, když proces už byl zahájen. Nejlíp by ovšem bylo, kdyby sis teï vzal krátkou dovolenou a pøijel k nám na venkov. Také jsi se trochu spadl, teï to vidím. Na venkovì se posílíš, to bude dobøe, dojista tì èeká lecjaká námaha. Mimo to však tím budeš soudu jakoby odòat. Zde mají všemožné donucovací prostøedky, nemùže ani být jinak, než že jich automaticky použijí i proti tobì; na venkov by však musili vyslat orgány, anebo se pokusit alespoò dopisy, telegramy, telefonem, aby si tì zpracovali. To, jak se rozumí, oslabí úèinek, neosvobodí tì to, ale dá ti to možnost, abys trochu vy dechl.“ „Vždy by mi mohli zakázat, abych neodjíždìl,“ øekl K., jejž strýèkova øeè trochu zatáhla do svých kolejí. „Nemyslím, že by to udìlali,“ øekl strýèek pøemítavì, „takovou ztrátu na moci tvým odjezdem neutrpí.“ „My slil jsem,“ øekl K. a zavìsil se do strýèka, aby se strýèek nemohl zastavit, „že tomu všemu budeš pøikládat ještì ménì významu než já, ale teï se toho hrozíš i ty.“ „Josefe,“ zvolal strýèek a chtìl se mu vyvinout, aby se mohl zastavit, ale K. ho nepustil, „jsi k nepoznání, vždycky jsi bystøe chápal, a teï tì chápavost nechává na holièkách? Což chceš proces prohrát? Víš, co to znamená? To znamená, že pak prostì budeš vyškrtnut. A že celé pøíbuzenstvo bude strženo s tebou nebo alespoò pokoøeno až do prachu. Josefe, prosím tì, tak se pøece seber. Tvá neteènost mì pøipraví o rozum. Když se èlovìk na tebe podívá, vìøil by skoro pøísloví: ,Mít na krku takový proces, znamená už jej prohrát.‘„ „Milý strýèku,“ øekl K., „rozèilovat se je zcela zbyteèné, rozèiluješ se zbyteènì ty a rozèiloval bych se zbyteènì já. Rozèilením se procesy nevyhrávají, uznej také trochu mé praktické zkušenosti, jako si já vždy a i teï zase velmi vážím tvých zkušeností, i když mì pøekvapují. Ježto øíkáš, že by tím procesem trpìla i rodina – což ani trochu nechápu, ale to je vedlejší –, rád tì ve všem uposlechnu. Jen ten pobyt na - 76 - venkovì nemám ani v tvém smyslu za nic prospìšného, nebo by to znamenalo útìk a pøiznání, že jsem si vìdom nìjaké viny. Kromì toho jsem zde sice víc pronásledován, mohu se však i já sám o tu vìc víc starat.“ „To je pravda,“ øekl strýèek hlasem, jako by se teï koneènì sbližovali, „navrhl jsem to jen proto, že se mi zdálo, že bys vìc ohrozil svou neteèností, kdybys zùstal, a pokládal jsem za lepší, vložím-li se do toho místo tebe. Chceš-li se však o to ze všech sil starat sám, je to, rozumí se, daleko lepší.“ „V tom bychom tedy byli zajedno,“ øekl K. „A mᚠteï nìjaký návrh, co mám udìlat nejdøív?“ „Musím si to, jak se rozumí, ještì rozmyslit,“ øekl strýèek, „uvaž, že jsem teï už skoro dvacet let skoro bez pøestání na venkovì, to pak bystrost v tìchto vìcech ochabne. Všeliké dùležité styly s osobnostmi, které se zde snad lépe vyznají, uvolnily se samy sebou. Jsem na venkovì trochu opuštìn, to pøece víš. Èlovìk to sám zpozoruje teprv pøi takových pøíležitostech. Zèásti mi tvá vìc pøišla také neoèekávanì, i když jsem ku podivu hned z Ernina psaní nìco takového vytušil a vìdìl to dnes pøi pohledu na tebe skoro urèitì. Ale to je jedno, nejdùležitìjší je teï neztrácet èas.“ Již za své øeèi zakýval, stavì se na špièky, na taxík, a táhl teï K-a za sebou do vozu, udávaje zároveò øidièi jakousi adresu. „Pojedeme teï k advokátu Hildovi,“ øekl, „byl mým spolužákem. Znᚠto jméno jistì také, ne? To je ale divné. Vždy má jakožto obhájce a chudinský advokát velké jméno. Já však mám k nìmu velkou dùvìru zejména jakožto k èlovìku.“ „Mnì je všechno vhod, co podnikneš,“ øekl K., aèkoli mu spìch a naléhavost, s jakou strýèek tu vìc sledoval, zpùsobovaly nevolný pocit. Nebylo to nic zvl᚝ radostného jet jakožto obžalovaný k jakémusi chudinskému advokátovi. „Nevìdìl jsem,“ øekl, „že si èlovìk v takové vìci mùže vzít také advokáta.“ „Ale ovšem,“ øekl strýèek, „to se pøece rozumí samo sebou. Proè by ne? A teï mi, abych o té vìci byl dopodrobna zpraven, vypravuj všechno, co se doposud stalo.“ K. zaèal ihned vypravovat, nezamlèel pranic, jeho naprostá upøímnost byla jediný protest, který si mohl dovolit proti strýèkovu mínìní, že ten proces je velká hanba. Jméno sleèny Bürstnerové uvedl jen jednou a letmo, ale to nebylo na újmu upøímnosti, nebol sleèna Bürstnerová byla mimo - 77 - každou souvislost s procesem. Zatím co vypravoval, díval se z okna, a zpozorovav, jak právì pøijíždìjí k pøedmìstí, kde jsou soudní kanceláøe, upozornil na to strýèka, ten však v té shodì nevidìl nic zvl᚝ nápadného. Vùz se zastavil pøed jakýmsi tmavým domem. Strýèek zazvonil hned v pøízemí u prvních dveøí. Zatím co èekali, vycenil s úsmìvem své velké zuby a zašeptal: „Osm hodin, neobvyklá doba pro návštìvy stran. Ale Huld mi to nezazlí.“ Ve špehýrce dveøí se objevily dvì velké èerné oèi, dívaly se chvilku na oba hosty a zmizely. Dveøe se však neotevøely. Strýèek a K. si navzájem potvrdili, že vidìli ty dvì oèi. „Bude to nová panská, která se bojí cizích lidí,“ øekl strýèek a znovu zaklepal. Zase se zjevily ty oèi, èlovìk je teï mohl pokládat za smutné, snad to však také byl jen klam, zpùsobovaný nekrytým plynovým plamenem, který blízko nad hlavami hoøel se silným sykotem, dával však málo svìtla. „Otevøte,“ zvolal strýèek a udeøil pìstí do dveøí, „jsou to pøátelé pana advokáta!“ „Pan advokát je nemocen,“ zašeptalo to za nimi. Ve dveøích na druhém konci chodbièky stál jakýsi pán v županu a nadmíru tichým hlasem podal tuto zprávu. Strýèek, jenž zuøil už pro dlouhé èekání, obrátil se trhnutím, zvolal: „Nemocen? Øíkáte, že je nemocen?“ a pokroèil k nìmu témìø hrozivì, jako by ten pán ztìlesòoval advokátovu nemoc. „Už otevøeli,“ øekl pán, ukázal na advokátovy dveøe, shrnul si cípy županu a zmizel. Dveøe se zatím opravdu otevøely, jakási mladá dívka – K. poznal ty tmavé, trochu vypoulené oèi – stála v dlouhé bílé zástìøe v pøedsíni a držela v ruce svíèku.“Pøíštì otevøte døív!“ øekl strýèek místo pozdravu, zatím co se dívka malièko uklonila. „Pojï, Josefe,“ øekl pak K-ovi, jenž se pomalu sunul podle dívky. ,,Pan advokát je nemocen,“ øekla dívka, když strýèek, nezastaviv se vùbec, spìchal k jakýmsi dveøím. K. se poøád ještì divil dívce, zatím co se již otoèila, aby zas uzamkla bytové dveøe, mìla tváø zaoblenou jako loutka, oblily se nejen bledé tváøe a brada, také spánky a okraje èela. „Josefe!“ zvolal strýèek znova a dívky se ptal: „Je to ta srdeèní choroba?“ „Myslím, že ano,“ øekla dívka, mìla mezitím tolik èasu, aby šla se svíèkou napøed a otevøela dveøe do pokoje. V koutì pokoje, kam svìtlo svíèky ještì nepronikalo, vztyèila se v posteli tváø s dlouhými vousy. „Lenko, kdopak to jde?“ ptal se - 78 - advokát, svíèka ho oslepovala, takže nepoznával hosty. „Albert, tvùj starý pøítel,“ øekl strýèek. „Ach, Albert,“ øekl advokát a klesl zpátky na polštáøe, jako by vùèi této návštìvì nebylo tøeba pøetváøet se. „Je ti opravdu tak špatnì?“ ptal se strýèek a posadil se na pelest. „Já tomu nevìøím. Je to záchvat tvé srdeèní choroby a pøejde jako všechny døívìjší.“ „Možná,“ øekl advokát potichu, „je to však horší než kdy pøedtím. Dýchám tìžce, vùbec nespím a slábnu den ze dne.“ „Tak,“ øekl strýèek a pøitiskl si panamský klobouk svou velkou rukou pevnì na koleno. „To jsou mi špatné zprávy. Mᚠostatnì øádné ošetøení? Je tu taky tak smutno, tak pošmourno. Je tomu už dávno, co jsem zde byl naposled, tehdy se mi to zdálo pøívìtivìjší. Taky ta tvá køehotinka mi nevypadá na velké povyražení, anebo se pøetvaøuje.“ Dívka stála ještì poøád se svíèkou u dveøí; pokud se dalo poznat podle jejího neurèitého pohledu, dívala se spíš na K-a než na strýèka, i teï, kdy strýèek mluvil o ní. K. se opíral o židli, kterou si pošoupl do dívèiny blízkostí. „Je-li èlovìk tak nemocen jako já,“ øekl advokát, „potøebuje klid. Mnì není smutno.“ Po krátkém odmlèení dodal: „A Lenka mì ošetøuje dobøe, je hodná.“11) Strýèka to však nepøesvìdèovalo, byl proti ošetøovatelce zøejmì zaujat, a tøebaže nemocnému nic neodpovìdìl, sledoval pøece ošetøovatelku pøísnými pohledy, když teï došla k posteli, postavila svíèku na noèní stolek, sklonila se nad nemocného a šeptala si s ním, narovnávajíc mu polštáøe. Zapomnìl skoro na šetrný zøetel k nemocnému, popocházel za ošetøovatelkou sem a tam, a K. by se nebyl podivil, kdyby ji byl popadl za suknì a odtáhl ji od postele. K. sám se na všechno díval klidnì, advokátova nemoc mu dokonce nebyla zcela nevítána, horlivosti, kterou strýèek až dosud vynakládal na jeho vìc, se nemohl vzepøít, rád teï strpìl, že se ta horlivost bez jeho pøièinìní dostávala na jiné koleje. Tu øekl strýèek, snad jen s úmyslem, aby urazil ošetøovatelku: „Sleèno, prosím, nechte nás chvíli o samotì, musím si tady s pøítelem pojednat o osobní záležitosti.“ Ošetøovatelka, jež byla dosud hluboko sklonìna nad nemocného a právì pøihlazovala prostìradlo u zdi, otoèila jen hlavu a øekla velmi klidnì, což se nápadnì odráželo od strýèkových slov, která hned vázla vzteky a hned zas pøetékala: „Víte pøece, pán je tak - 79 - nemocen, nemùže pojednat o žádných záležitostech.“ Opakovala strýèkova slova asi jen z pohodlnosti, než pøece jen mohl si to i èlovìk neúèastnìný vyložit jako výsmìch, strýèek však, jak se rozumí, vyjel ihned jako divý. „Ty zatracená,“ øekl v prvním zakloktání prchlivosti ještì dost nesrozumitelnì, K. se ulekl, aèkoliv oèekával cosi takového, a bìžel k strýèkovi s pevným odhodláním, že mu obìma rukama zacpe ústa. Na štìstí se však za dívkou vztyèil nemocný, strýèek nasupil tváø, jako by polykal nìco ohavného, a øekl pak klidnìji: „To se ví, že jsme se ještì nepomátli na rozumu; kdyby vìc, o kterou žádám, nebyla možná, nežádal bych ji. Prosím, jdìte teï!“ Ošetøovatelka stála vztyèena u postele, obracejíc se naplno k strýci, jednou rukou, jak se K-ovi zdálo, hladila advokátovu ruku. „Mùžeš pøed Lenkou povìdìt cokoliv,“ øekl nemocný, nepochybnì tónem naléhavé prosby. „Netýká se to mne,“ øekl strýèek, „není to mé tajemství.“ A otoèil se, jako by už nehodlal vyjednávat, ale jako by dával ještì chvilku na rozmyšlenou. „Kohopak se to týká?“ zeptal se advokát hasnoucím hlasem a zvrátil zas hlavu na polštáø. „Mého synovce,“ øekl strýèek“,pøivedl jsem ho také.“ A pøedstavil: „Prokurista Josef K.“ „Ó,“ øekl nemocný daleko živìji a vztáhl K-ovi vstøíc ruku, „odpuste, ani jsem vás nezpozoroval. Jdi, Lenko,“ øekl pak ošetøovatelce, jež se také už ani nezdráhala, a podal jí ruku, jako by se s ní hodlal rozlouèit na dlouhou dobu. „Tys tedy,“ øekl potom strýèkovi, jenž usmíøen pøistoupil k loži, „nepøišel, aby ses podíval na nemocného, nýbrž pøicházíš na poradu.“ Pùsobilo to dojmem, jako by pøedstava, že jde o návštìvu u nemocného, byla advokáta až doposud ochromovala, tak posilnìn teï vypadal, setrvával trvale opøen o jeden loket, což zajisté bylo dosti namáhavé, a poøád se popotahoval za chomáè vousù uprostøed brady. „Vypadᚠuž daleko zdravìji,“ øekl strýèek, „co ta èarodìjnice je venku.“ Pøerušil se, zašeptal: „Vsadím se, že poslouchá!“ a pøiskoèil ke dveøím. Ale za dveømi nebylo živé duše, strýèek se vrátil, nikoli zklamán, nebo její neposlouchání se mu zdálo zlobou ještì vìtší, i byl z toho zatrpklý. „Køivdíš jí,“ øekl advokát, neujímaje se ošetøovatelky hojnìjšími slovy; snad tím chtìl vyjádøit, že jí není tøeba, aby se jí nìkdo ujímal. Ale daleko úèastnìjším hlasem pokraèoval: „Co se týká vìci tvého pana - 80 - synovce, byl bych ovšem šasten, kdyby má síla postaèila na ten nadmíru nesnadný úkol; obávám se velice, že nepostaèí, jistì však neopominu ani jedinou možnost; nestaèím-li na to, mohli bychom pøibrat ještì nìkoho jiného. Abych byl upøímný, ta vìc mì pøespøíliš zajímala, než abych se dovedl zøíci každé úèasti v ní. Nevydrží-li to mé srdce, najde zde alespoò dùstojnou pøíležitost, aby selhalo nadobro.“ K-ovi se zdálo, že z celé té øeèi nerozumí jedinému slovu, díval se na strýèka, aby si u nìho opatøil nìjaké vysvìtlení, ten však sedìl se svíèkou v ruce na noèním stolku, s nìhož se již skutálela na koberec lahvièka s lékem, kýval ke všemu, co advokát øíkal, byl se vším srozumìn a podíval se obèas na K-a, jako by vybízel, aby též on byl stejnì srozumìn. Vypravoval strýèek advokátovi snad již pøedtím o procesu? Ale to bylo nemožné, svìdèilo proti tomu vše, co se až dosud zbìhlo. „Nerozumím –“ øekl proto. „Což jsem vám snad neporozumìl?“ zeptal se advokát stejnì udiven a na rozpacích jako K. „Snad jsem se pøenáhlil. O èem pak jste si se mnou chtìl promluvit? Myslil jsem, že vám jde o vᚠproces?“ „To se rozumí, že ano,“ øekl strýèek a zeptal se pak K-a: „Co vlastnì chceš?“ „Ale odkudpak víte o mnì a o mém procesu?“ ptal se K. „Ach tak,“ øekl advokát s úsmìvem“,vždy jsem advokát, jsem ve styku s lidmi od soudu, mluví se o všelijakých procesech, a nápadnìjší, zejména jde-li o synovce nìjakého pøítele, si èlovìk zapamatuje. Na tom pøece není pranic podivného.“ „Co vlastnì chceš?“ ptal se strýèek K-a poznovu. „Jsi tak neklidný,“ „Vy máte styky s lidmi od toho soudu?“ ptal se K. „Ano,“ øekl advokát. „Ty se ptᚠjak dítì,“ øekl strýèek. „S kýmpak bych se mìl stýkat, ne-li s lidmi svého oboru?“ dodal advokát. Znìlo to tak nevývratnì, že K. ani neodpovìdìl. „Vy pøece pracujete u soudu v justièním paláci, a nikoli u soudu na pùdì,“ chtìl øíci, nemohl se však odhodlat, aby to opravdu øekl. „Považte pøece,“ pokraèoval advokát hlasem, jako by zbyteènì a jen tak mimochodem vysvìtloval vìc, která se rozumí sama sebou, „považte pøece, že z takového styku mám i velké výhody pro svou klientelu, a to po kolikeré stránce, èlovìk o tom ani nesmí vždy mluvit. Rozumí se, že mi má nynìjší nemoc v tìchto stycích trochu vadí, ale pøicházejí dobøí pøátelé od soudu, - 81 - a tak se pøece nìco dovím. Dovím se snad víc než mnozí, kteøí v nejlepším zdraví tráví celý den u soudu. Tak mám na pøíklad právì teï milou návštìvu.“ A ukázal do tmavého kouta pokoje. „Kdepak?“ zeptal se K. v prvním pøekvapení témìø hrubì. Rozhlížel se nejistýma oèima; svìtlo malé svíèky ani zdaleka nepronikalo až k protìjší zdi. A opravdu se tam v koutì zaèalo nìco hýbat. Ve svìtle svíèky, kterou strýèek držel ve vztyèené ruce, bylo vidìt, jak tam u jakéhosi stoleèku sedí starší pán. Snad dosud ani nedýchal, že zùstal tak dlouho nezpozorován. Teï váhavì povstal, byl zjevnì nespokojen, že nìkdo na nìho upozornil. Vypadalo to, jako by chtìl rukama, jimiž hýbal jako krátkými letkami, odvrátit každé pøedstavování a vítání, jako by za nic na svìtì nechtìl ostatní rušit svou pøítomností a jako by naléhavì prosil, aby byl zas vrácen do tmy a aby’ se zapomnìlo, že je tady. To se mu ovšem už nemohlo povolit. „Vy jste nás totiž pøekvapili,“ øekl advokát na vysvìtlenou a pokynul pøi tom povzbudivì pánovi, aby pøistoupil, což pán uèinil pomalu, za váhavého rozhlížení a pøece s jakousi dùstojností, „pan øeditel kanceláøí ach tak, promiòte, dosud jsem nepøedstavil – to je mùj pøítel Albert K., to zde je jeho synovec prokurista Josef K., a to je pan øeditel kanceláøí – pan øeditel tedy byl tak laskav a navštívil mì. Jakou cenu má taková návštìva, to mùže vlastnì ocenit jen zasvìcenec, který ví, jak velmi je pan øeditel kanceláøí pøetížen prací. Nu, a pøece jen pøišel, bavili jsme se v plném klidu, pokud má slabost dovolovala, nepøikázali jsme sice Lence, aby nevpouštìla návštìvníky, nebo jsme žádné neèekali, ale myslili jsme pøece jen, že bychom mìli zùstat o samotì, potom však pøišly tvé rány pìstí, Alberte, pan øeditel kanceláøí se s židlí a stolkem pøestìhoval do kouta, teï však se ukazuje, že si možná, to jest, budete-li si to pøát, pojednáme o spoleèné záležitosti a že si velmi dobøe zas mùžeme sesednout. – Pane øediteli kanceláøí,“ øekl, sklánìje hlavu a usmívaje se pokorným úsmìvem, a ukázal na lenošku poblíž postele. „Mohu bohužel zùstat jen ještì nìkolik minut,“ øekl øeditel kanceláøí vlídnì, posadil se ze široka do lenošky a podíval se na hodinky, „úøední práce mì volá. Zajisté však nechci opominout pøíležitost, abych poznal pøítele svého pøítele.“ Sklonil hlavu lehce smìrem k strýèkovi, jenž se zdál - 82 - velmi uspokojen tou novou známostí, pøi své povaze však nedovedl vyjádøit pocity oddanosti a doprovázel øeditelova slova rozpaèitým, ale Masným smíchem. Ošklivá podívaná 1 K. mohl klidnì všechno pozorovat, nebo o nìho se nikdo nestaral, øeditel kanceláøí, byv tedy už povytažen ze svého zákoutí, ujal se, jak se zdálo jeho zvykem, vlády nad rozhovorem, advokát, jehož prvotní slabost mìla snad jen sloužit k tomu, aby zapudila novou návštìvu, pozornì poslouchal, pøi èemž si pøidržoval ruku k uchu, strýèek jakožto opatrovník svíèky – držel ji v umné rovnováze na stehnu, advokát se obèas starostnì zadíval tím smìrem – byl brzo prost rozpakù a byl už jen nadšen, a to jak zpùsobem, jakým øeditel kanceláøí mluvil, tak i mírnými, vláènými pohyby ruky, jimiž doprovázel svá slova. K., jenž se opíral o pelest, byl øeditelem kanceláøí snad úmyslnì nebo nadobro zanedbáván a sloužil starým pánùm jen za posluchaèe. Ostatnì sotva vìdìl, o èem se mluví, a myslil hned na ošetøovatelku, a jak nedobøe se k ní strýèek zachoval, hned zas na to, zda øeditele kanceláøí již nevidìl, snad dokonce ve shromáždìní za svého prvního výslechu. I když se snad klamal, byl by pøece øeditel kanceláøí výbornì zapadal mezi úèastníky shromáždìní v první øadì, mezi ty staré pány s øídkými vousy. Tu zpùsobil hluk z pøedsínì, že všichni ustali a poslouchali, znìlo to, jako když se rozbíjí porcelán. „Podívám se, co se stalo,“ øekl K. a vyšel pomalu ven, jako by dával ostatním pøíležitost, aby ho ještì zadrželi. Sotva vkroèil do pøedsínì a chtìl si potmì hledat cestu, položila se na ruku, kterou dosud držel dveøe, èísi drobná ruèka, daleko menší než K-ova, a potichu zavøela dveøe. Byla to ošetøovatelka, èekala zde na nìho. „Nic se nestalo,“ šeptala, „hodila jsem jen talíøem o zeï, abych vás vyvolala z pokoje.“ V rozpacích øekl K.: „Myslil jsem taky na vás.“ „Tím líp,“ øekla ošetøovatelka, „pojïte.“ Po nìkolika krocích pøišli ke dveøím z neprùsvitného skla, ošetøovatelka je otevøela pøed K-em. „Jen vstupte,“ øekla. Byla to podle všeho advokátova pracovna; pokud bylo vidìt v mìsíèním svìtle, jež teï jasnì ozaøovalo jen malý obdélník podlahy u každého ze tøí velkých oken, byla vybavena tìžkým starým nábytkem. „Sem,“ øekla ošetøovatelka - 83 - a ukázala na tmavou truhlu s vyøezávaným døevìným opìradlem. Ještì když se už posadil, rozhlížel se K. po pokoji, byl to vysoký velký pokoj, klientele chudinského advokáta bylo zde asi dùkladnì nevolno.12) K. se domníval, že vidí drobouèké krùèky, jimiž návštìvníci postupují k mohutnému psacímu stolu. Potom však na to pozapomnìl a vidìl jen ošetøovatelku, jež sedìla zcela blizouèko vedle nìho a skoro ho tiskla na opìradlo. „Myslila jsem,“ øekla, „že ke mnì vyjdete sám od sebe, aniž bude tøeba, abych vás volala. Vždy to bylo zvláštní. Nejdøív jste se, hned jak jste vešel, na mne díval bez ustání a potom jste mì nechal èekat. Øíkejte mi ostatnì Lenko,“ dodala ještì rychle a bezprostøednì, jako by nesmìl ani okamžik tohoto rozhovoru pøijít nazmar. „Rád,“ øekl K, „Co se však týká toho podivného chování, Lenko, snadno je vysvìtlím. Za prvé jsem pøece musil poslouchat tlachání tìch starých pánù a nemohl jsem jen tak bez pøíèiny utéci, za druhé však nejsem drzý, nýbrž spíš ostýchavý, a také vy, Lenko, vìru nevypadáte tak, jako by vás èlovìk mohl dobýt naráz.“ „V tom to nevìzí,“ øekla Lenka, položila paži na opìradlo a dívala se na K-a, „ale neubila jsem se vám a nelíbím se vám asi ani teï.“ „Líbit se, to by pøece nebylo mnoho,“ øekl K. vyhýbavì. „Ó!“ øekla s úsmìvem a získala K-ovou poznámkou a tím nepatrným zvoláním jakousi pøevahu. Proto K. chvilku mlèel. Ježto už pøivykl tmì v pokoji, mohl rozeznat všeliké podrobnosti zaøízení. Zvl᚝ nápadný byl mu velký obraz, který visel vpravo od dveøí, pøedklonil se, aby lépe vidìl. Zpodoboval jakéhosi muže v soudcovském taláru; sedìl na vysoké trùnní židli, jejíž zlacení na mnohých místech vynikalo z obrazu. Neobyèejné bylo, že soudce tam nesedìl klidnì a dùstojnì, nýbrž tiskl levou paži pevnì na opìradlo v zádech i po stranì, pravou však mìl úplnì volnou a jen rukou objímal postranní opìradlo, jako by chtìl v nejbližším okamžiku vyskoèit prudkým a snad rozhoøèeným trhnutím, snad aby øekl nìco rozhodujícího anebo aby dokonce vyhlásil rozsudek. Obžalovaného si mìl divák patrnì myslit u paty schodù, jejichž hoøení stupnì, pokryté žlutým kobercem, bylo ještì vidìt na obraze. „Snad je to mùj soudce,“ øekl K. a ukázal prstem na obraz. „Znám ho,“ øekla Lenka a rovnìž vzhlédla k obrazu, „ten sem chodí - 84 - dosti èasto. Obraz pochází z jeho mladých let, ale není možné, že kdy byl tomu obrazu vùbec i jen podoben, nebo je skoro malilinkatý. A pøece jen se dal na obraze tak vy táhnout do délky, nebo je to bláznivý ješita, jako všichni tady. Ale i já jsem ješitná a velmi nespokojena, že se vám vùbec nelíbím.“ Na tuto poznámku odpovìdìl K. jen tím, že Lenku objal a pøitáhl k sobì, ona potichu opøela hlavu o jeho rameno. K pøedchozí vìci však øekl: „Jakoupak má hodnost?“ „Je vyšetøující soudce,“ øekla, chopila se K-ovy ruky, kterou ji objímal, a pohrávala si s jeho prsty. „Zas jen vyšetøující soudce,“ øekl K. zklamán, „ti vysocí se schovávají. Ale vždy sedí na trùnní židli.“ „To je samá smyšlenka,“ øekla Lenka, sklánìjíc tváø nad K-ovu ruku, „ve skuteèností sedí na kuchyòské židli, na které je složena stará koòská hounì. Ale což musíte poøád myslit na svùj proces?“ dodala pomalu. „Ne, naprosto ne,“ øekl K., „myslím na nìj dokonce asi pøíliš málo.“ „To není chyba, které se dopouštíte,“ øekla Lenka, „jste pøíliš neústupný, tak jsem slyšela povídat.“ „Kdo to øekl?“ zeptal se K., cítil její tìlo na svých prsou a shlížel na její husté, tmavé, pevnì stoèené vlasy. „To bych toho vyzradila pøíliš, kdybych to povìdìla,“ odpovìdìla Lenka. „Neptejte se, prosím, na jména, zanechte však své chyby, nebuïte už tak neústupný, vždy proti tomu soudu není obrany, èlovìk se musí pøiznat. Pøiznejte se, jakmile se naskytne první pøíležitost. Teprv pak je dána možnost, abyste nìjak z toho vyklouzl, teprv pak. Ale i to není možné bez cizí pomoci, o tu pomoc se však nestrachujte, poskytnu vám ji já sama.“ „Vyznáte se velmi v tom soudu a v podvodech, jakých je tu tøeba,“ øekl K. a zvedl si ji na klín, ježto se pøespøíliš na nìho tlaèila. „Tak je dobøe,“ øekla a uvelebila se mu na klínì, pøi èemž si pøihladila sukni a narovnala halenku. Potom se mu obìma rukama zavìsila na krk, zvrátila hlavu a dlouho se na nìho dívala. „A nepøiznámli se, nemùžete mi pomoci?“ ptal se K. zkusmo. Sháním si pomocnice, myslil si skoro udiven, nejdøív sleènu Bürstnerovou, pak ženu soudního sluhy a koneènì zde tu ošetøovatelskou holèici, jež, jak se zdá, nepochopitelnì po mnì touží. Jak mi sedí na klínì, jako by to bylo její jediné náležité místo 1 „Ne,“ odpovìdìla Lenka a pomalu potøásala hlavou, „pak vám nemohu pomoci. Ale vždy vy vùbec nechcete mou - 85 - pomoc, vám na ní ani trochu nezáleží, jste svéhlavý a nedáte se pøesvìdèit.“ „Máte milou?“ zeptala se po chvilce. „Ne, nemám,“ øekl K. „A pøece máte,“ øekla. „Ano, pravda,“ øekl K., „jen si pomyslete, zapøel jsem ji a pøece u sebe nosím dokonce její podobenku.“ Na její prosby jí ukázal Elsinu podobenku, schoulena na jeho klínì si prohlížela obrázek. Byla to momentka, snímek byl poøízen po víøivém tanci, jak jej Elsa ve vinárnì ráda tanèila, suknì se dosud kolem ní vzdouvala zøasením otoèek, ruce tiskla k pevným bokùm a s napjatým hrdlem se rozesmáta dívala stranou; komu její smích svìdèí, nebylo na snímku vidìt. „Hodnì se šnìruje,“ øekla Lenka a ukázala na místo, kde to po jejím soudu bylo vidìt. „Nelíbí se mi, je nemotorná a surová. Ale snad je k vám mírná a milá, na to by se podle obrázku dalo soudit. Tak velké a silné dívky èasto nevìdí nic jiného, než být mírné a milé. Dovedla by se však za vás obìtovat?“ „Ne,“ øekl K., „není ani mírná a milá, ani by se za mne nedovedla obìtovat. Také jsem až dosud od ní nechtìl ani to, ani ono. Ba, ani jsem se ještì na ten obrázek nedíval tak podrobnì jako vy.“ „Tak tedy vám na ní ani mnoho nezáleží,“ øekla Lenka, „není tedy vùbec ani vaší milou.“ ;,A pøece je,“ øekl K. „Nemohu odvolat, co j sem øekl.“ „Asi tedy je vaší milou,“ øekla Lenka, „ale pøece jen by vám dvakrát nechybìla, kdybyste ji ztratil, anebo kdybyste ji zamìnil za nìkoho jiného, na pøíklad za mne.“ „Ovšem,“ øekl K. s úsmìvem, „to je možné, ale má vùèi vám velkou pøednost, neví nic o mém procesu, a i kdyby nìco o nìm vìdìla, nemyslila by na to. Nehledìla by mì pøemluvit k poddajnosti.“ „To není nijaká pøednost,“ øekla Lenka. „Nemá-li žádnou jinou pøednost, neztrácím nadìji. Má snad nìjakou tìlesnou vadu?“ „Tìlesnou vadu?“ ptal se K. „Ano,“ øekla Lenka, „já totiž takovou vadièku mám, podívejte.“ Roztáhla støední prst a prsteník, spojovací blanka mezi nimi sahala skoro až k hoøejšímu kloubu krátkých prstù. K. v té tmì hned nezpozoroval, co mu chce ukázat, proto mu tam pøisunula ruku, aby to místo ohmatal. „Je to ale høíèka pøírody,“ øekl K. a dodal, když obhlédl celou ruku: „Jaká hezouèká tlapièka!“ S jakousi pýchou se Lenka dívala, jak K. v údivu roztahuje a skládá její dva prsty, až je nakonec letmo políbil a pustil. „Ó!“ zvolala ihned, „vy jste mì políbil!“ - 86 - Chvatnì, s otevøenými ústy vylezla po kolenou na jeho klín, K. k ní vzhlížel skoro vydìšen, teï, kdy mu byla tak blízko, vycházel od ní hoøký dráždivý pach jako po pepøi, vzala ho za hlavu, pøedklonila se nad nìho a kousala a líbala jeho krk, kousala dokonce i do jeho vlasù. „Vy jste si mì vymìnil!“ volala obèas, „vidíte, teï jste si mì vymìnil!“ Tu jí uklouzlo koleno, s krátkým vykøiknutím padla skoro na koberec, K. ji objal, aby ji ještì zadržel, a ona ho k sobì stáhla. „Teï jsi mùj,“ øekla. „Tady mᚠklíè od domu, pøijï, kdy chceš,“ byla její poslední slova, a polibek míøený do prázdna ho stihl do zad ještì ve chvíli, kdy odcházel. Když vykroèil z domovních vrat, mrholilo, chtìl zajít doprostøed ulice, aby snad uvidìl Lenku ještì u okna, tu se z taxíku, který èekal pøed domem a jejž K. v roztržitosti ani nezpozoroval, vyøítil strýèek, popadl ho za paže a strèil jím k domovním vratùm, jako by ho tam chtìl pøibít. „Chlapèe,“ volal, „jak jsi to jen mohl udìlat! Strašnì jsi uškodil své vìci, jež byla na dobré cestì. Zalezeš si s takovou šmudlou, která je ještì k tomu zcela zjevnì advokátovou milenkou, a zùstaneš si po kolik hodin. Nehledᚠani záminku, nezatajíš nic, ne, jsi zcela upøímný, bìžíš si k ní a zùstaneš u ní. A my mezitím sedíme spolu, strýèek, který se o tebe stará do úmoru, advokát, který má pro tebe být získán, a pøedevším øeditel kanceláøí, takový velký pán, který tvou vìc v jejím nynìjším stadiu takmìø ovládá. Chceme se poradit, jak by se ti dalo pomoci, já musím na advokáta hezky polehouèku, ten zas na øeditele kanceláøí, a ty bys pøece mìl zajisté pøíèinu, abys mì alespoò podporoval. Místo toho si zùstaneš. Nakonec se to už nedá zatajit, nu, j sou to zdvoøilí, obratní lidé, nemluví o tom, šetøí mne, koneènì však se nemohou už ani oni pøemáhat, a ježto nemohou mluvit o té vìci, zmlknou. Sedìli jsme po celé minuty mlèky a poslouchali, zda koneènì pøece jen nepøijdeš. Všechno marné. Potom vstane øeditel kanceláøí, který zùstal mnohem déle, než pùvodnì chtìl, porouèí se, zøejmì mne lituje, ale nemùže mi pomoci, s nepochopitelnou roztomilostí poseèká ještì chvilku ve dveøích, potom jde. Já byl, rozumí se, šasten, že je pryè, nemohl jsem opravdu už ani - 87 - dýchat. Na nemocného advokáta to všechno pùsobilo ještì silnìji, nemohl dobrák ani promluvit, když jsem se s ním louèil. Pøispìl jsi pravdìpodobnì k jeho úplnému zhroucení a urychluješ tak smrt muže, na kterého j si odkázán. A mne, svého strýèka, nechᚠzde v dešti – jen sáhni, jsem promoèen na kùži – èekat po celé hodiny a užírat se strachy.“ - 88 - Kapitola sedmá Advokát Továrník Malíø Jednoho zimního dopoledne – venku v kalném svìtle padal sníh – sedìl K. ve své kanceláøi, už nadmíru unaven, aèkoli bylo tak èasnì. Aby se zbavil alespoò nižších úøedníkù, pøikázal sluhovi už pøed chvílí, aby nikoho z nich nevpouštìl, že je zabaven jakousi vìtší prací. Ale místo aby pracoval, otáèel se na své otáèecí židli, posouval pomalu nìkteré pøedmìty na stole, nechal potom však, nevìda o tom, celou paži nataženou na desce stolu a zùstal sedìt se sklonìnou hlavou. Myšlenka na proces ho už neopouštìla. Už kolikrát uvažoval, zda by nebylo dobøe, kdyby vypracoval obhajobu a podal ji u soudu. Chtìl v ní pøedložit krátké vylíèení života a vysvìtlit u každé významnìjší události, ze kterých dùvodù se tak zachoval, zda to jednání sluší podle jeho nynìjšího mínìní zavrhnout anebo schválit, a které dùvody mùže uvést pro schválení nebo zavržení. Výhody takového obhajovacího spisu vedle pouhé obhajoby advokátem ostatnì i jinak nikterak nezávadným byly nasnadì. Vždy K. ani nevìdìl, co advokát podniká; mnoho toho dojista nebylo, už po celý mìsíc ho k sobì nepovolal, a také ze žádné z døívìjších rozmluv nemìl K. dojem, že by ten èlovìk mohl pro nìho dosíci nìèeho významného. Pøedevším se ho skoro vùbec na nic neptal. A zde pøece je tøeba ptát se po tolika vìcech. Ptát se je to hlavní. K. mìl dojem, jako by on sám se dovedl zeptat na všechny otázky, kterých je tu potøebí. Advokát však, místo aby se ptal, vyprávìl sám anebo sedìl mlèky naproti nìmu u stolu, pøedklánìl se, patrnì pro svou nedoslýchavost, trochu nad psací stùl, popotahoval se za chomáè vousù uprostøed brady a klopil oèi na koberec, snad práv ì na místo, kde K. tehdy ležel s Lenkou. Tu a tam udìlil K-ovi nìjaké liché ponauèení, jako je uštìdøujeme dìtem. Byly to stejnì zbyteèné jako nudné øeèi, za nìž K. nehodlal v závìreèném vyúètování - 89 - zaplatit ani haléø. Když se advokátovi zdálo, že ho sdostatek ponížil, zaèal ho obyèejnì zas trochu povzbuzovat. Vypravoval pak, že vyhrál už mnoho podobných procesù zcela anebo zèásti. Procesy, které snad ve skuteènosti nebyly sice tak nesnadné jako ten zde, ale byly zdánlivì ještì beznadìjnìjší. Seznam tìch procesù má prý zde v zásuvce – pøitom zaklepal na zásuvku stolu–, spisy však nemùže bohužel ukázat, ježto jde o úøední tajemství. Pøesto bude teï K., jak se rozumí, mít prospìch z velké zkušenosti, které on, advokát, získal všemi tìmi soudními pøípady. že se dal, jak netøeba ujišovat, ihned do práce, a první podání je prý skoro už hotovo. Toto podání, pravil, je velmi významné, ježto první dojem, jakým zapùsobí obhajoba, urèí pak namnoze smìr celého øízení. Bohužel, na to musí K-a ovšem upozornit, stane se nìkdy, že se první podání u soudu ani neètou. Pøiloží se prostì ke spisùm a pøipomene se, že výslech a pozorování obžalovaného je prozatím dùležitìjší než všechna podání. Zaène-li žadatel naléhat, podotkne se, že pøed rozhodnutím, jakmile bude sebrán všechen materiál, budou pøezkoumány všechny spisy, tedy také toto první podání, ovšem v náležité souvislosti. Bohužel prý ponejvíce ani to není pravda, první podání se obyèejnì založí anebo se nadobro ztratí, a i když zùstane zachováno až do konce, sotva se i jen ète, jak se advokát dovìdìl ovšem jen z doslechu. Že toho všeho sluší litovati, že to však není zcela bezdùvodné. Nech K. nezapomíná, že øízení je neveøejné, lze je zveøejnit, pokládá-li to soud za nutné, zákon však veøejnost nepøedpisuje. Proto jsou také soudní spisy, pøedevším spis žalobní, obžalovanému a jeho obhájci nepøístupné, takže se zpravidla neví anebo neví pøesnì, proti èemu by se první podání mohlo obracet, i mùže tedy vlastnì jen náhodou obsahovat nìco, co má pro vìc význam. Skuteènì výstižná a prùkazná podání lze vypracovati teprv pozdìji, když za výslechù obžalovaného jasnìji vyniknou jednotlivé body obžaloby a jejich odùvodnìní, anebo když se jich lze dohadovat. Za takových pomìrù je obhajoba ovšem ve velmi nepøíznivé a svízelné situaci. Ale i to je úmysl. Obhajoba není totiž zákonem ve vlastním smyslu dovolena, nýbrž je jen trpìna, a i o tom, zda se má pøíslušné místo zákona vykládat ve smyslu strpìní, úsudky se rozcházejí. Není - 90 - tedy, vezmeme-li to pøesnì a pøísnì, vùbec žádných advokátù zákonem uznaných, všichni, kdo pøed tímto soudem vystupují a jednají jakožto advokáti, jsou po pravdì jen advokáty pokoutními. To ovšem pùsobí neblaze na dùstojnost celého stavu, a až K. nìkdy pøíštì pùjde do soudních kanceláøí, mùže se podívat na pokoj advokátù, aby mohl øíci, že vidìl i to. Zdìsí se asi spoleènosti, která se tam schází. Již tìsná nízká komora, kterou jim pøikázali, svìdèí o pohrdání, jež soud chová k tìmto lidem. Svìtlo má komora jen malièkým vikýøem, který je tak vysoko, že chce-li se kdo podívat ven, kde èlovìku ostatnì vrazí do nosu èoud komínu, umístìného hned pøed vikýøem, a zaèerní mu oblièej, musí si nejdøív najít kolegu, aby ho vzal na záda. V podlaze komory – abychom uvedli jen ještì doklad pro ty pomìry – je už pøes rok díra, ne tak veliká, aby se jí mohl èlovìk propadnout, ale dosti veliká, aby se jednou nohou nadobro proboøil. Pokoj advokátù je na druhé pùdì; propadne-li se tedy nìkdo, visí noha dolù do první pùdy, a to právì do chodby, kde èekají strany. Není nadsázkou, øíká-li se mezi advokáty, že to jsou hanebné pomìry. Stížnosti u správy nemìly dosud ani nejmenšího úspìchu, zato však je advokátùm co nejpøímìji zakázáno, aby v pokoji dali cokoli spravit na svùj náklad. Ale i toto nakládání s advokáty má dùvod. Soud chce obhajobu co možná vylouèit, vše má spoèívat jen a jen na obžalovaném. Není to v jádru nijak špatné stanovisko, nebylo by nic pochybenìjšího, než kdyby se z toho usuzovalo, že u tohoto soudu není obžalovanému tøeba advokátù. Naopak, u žádného jiného soudu není jich tak tøeba jako u tohoto. Øízení je totiž zpravidla tajné nejen vùèi veøejnosti, nýbrž i vùèi obžalovanému. Ovšem jen pokud je to možné, je to však možné v rozsahu velmi znaèném. Také obžalovaný totiž nemá možnost, aby nahlédl do soudních spisù, a usuzovat z výslechù na spisy, podle nichž se výslechy konají, je vìc velmi svízelná, obzvl᚝ pro obžalovaného, který je pøece pøedpojat a má všechny možné starosti, které ho rozptylují. zde pak se uplatòuje obhajoba. Pøi výsleších nesmìjí zpravidla obhájci být pøítomni, musí se však po výsleších, a to co možná ještì u dveøí pokoje, v nìmž se výslech konal, vyptat obžalovaného na obsah výslechu a vybrat z tìchto èasto již velmi - 91 - rozplizlých zpráv to, co je nìjak vhodné pro obhajobu. Ale to není nejdùležitìjší, nebo mnoho se takto nelze dovìdìt, aèkoli se také zde jako všude zdatný èlovìk doví víc než jiní. Nejdùležitìjší jsou pøesto osobní styky advokátovy, v nich je hlavní význam obhajoby. A zde pak poznal K. zajisté již ze svých vlastních zážitkù, že nejspodnìjší organisace soudu není zcela dokonalá, že má zamìstnance nedbalé v konání povinností a úplatné, èímž pøísná uzavøenost soudu dostává jaksi mezery. Jimi pak se vsouvá vìtšina advokátù, zde se podplácí a vyzvídá, ba vyskytly se, alespoò v døívìjších dobách, pøípady, že byly ukradeny soudní spisy. Nelze popøít, že lze takto na nìjaký èas dosíci pro obžalovaného výsledkù až pøekvapivì pøíznivých, s nimi se pak ti advokátíci všude naparují a lákají nové zákazníky, ale pro další prùbìh procesu to neznamená buï vùbec nic, anebo nic dobrého. Skuteènou cenu mají jen poctivé osobní známosti, a to s vyššími úøedníky, èímž jsou ovšem mínìni jen vyšší úøedníci nižších stupòù. Jen tím lze nìjak zapùsobit na prùbìh procesu, aè ovšem zprvu jen neznatelnì, pozdìji však stále zøetelnìji. zumí se, že to dovede jen málokterý advokát, a zde tedy si K. vybral velmi dobøe. Snad jen ještì jeden nebo dva advokáti mohli by se vykázat podobnými styky jako Dr. Huld. Ti se ovšem nestarají o spoleènost v pokoji advokátù a nemají s ní také nic spoleèného. Tím dùvìrnìjší je však styk se soudními úøedníky. Není ani vždy tøeba, aby Dr. Huld došel k soudu, èekal v pøedsíni vyšetøujících soudcù, až náhodou pøijdou, a podle jejich rozpoložení získal úspìch ponejvíce jen zdánlivý, anebo ani ten ne. Nikoli, vždy to K. vidìl na vlastní oèi, úøedníci, a mezi nimi velmi vysocí, pøicházejí sami, poskytnou ochotnì informace, zjevné anebo alespoò snadno rozluštitelné, pojednají o tom, jak proces bude v nejbližší budoucnosti probíhat, ba lze je dokonce v jednotlivých pøípadech pøesvìdèit a rádi pøistoupí na cizí mínìní. Ovšem se jim právì po této poslední stránce nesmí pøíliš dùvìøovat, nech vysloví svùj nový, pro obhajobu pøíznivý úmysl seberozhodnìji, jdou pøece snad rovnou do své kanceláøe a vydají na pøíští den soudní usnesení, jež obsahuje právì opak a je snad k obžalovanému ještì pøísnìjší než jejich pùvodní úmysl, od nìhož se podle svého tvrzení úplnì odchýlili. - 92 - Proti tomu není ovšem nijaké obrany, nebo co øekli v dùvìrném soukromí, bylo øeèeno právì jen v dùvìrném soukromí a nepøipouští to nijaké veøejné závìry, i kdyby obhájce nemusil i jinak usilovat, aby si zachoval pøízeò pánù. Na druhé stranì je ovšem také pravda, že ti pánové navazují osobní styky s obhájcem vìci znalým nikoli snad jen z lásky k bližnímu anebo z pøátelských citù, nýbrž jsou po jisté stránce na obhájce také odkázáni. Zde právì se projevuje nevýhoda soudní organisace, která stanoví i ve svých poèátcích tajný soud. Úøedníkùm chybí souvislost s obyvatelstvem, pro obyèejné prùmìrné procesy jsou vybaveni dobøe, takový proces bìží skoro sám od sebe svou kolejí a postaèí jej tu a tam trochu popohnat, ve zcela prostinkých pøípadech však, jakož i v pøípadech zvl᚝ nesnadných jsou èasto bezradní, nemají, ježto jsou napoøád, dnem i nocí, sešnìrováni do svého zákona, pravé pochopení pro lidské vztahy, a toho se jim v takových pøípadech zle nedostává. Pak pøicházejí k advokátovi pro radu, a za nimi nese sluha spisy, jež jindy jsou tak tajné. Tady u toho okna by byl K. mohl zastihnout již mnohé pány, od nichž by se to èekalo nejménì, jak se témìø v zoufalství dívají jen do ulice, zatím co advokát u svého stolu studuje spisy, aby jim mohl dát dobrou radu. Ostatnì lze právì pøi takových pøíležitostech vidìt, jak nadmíru vážnì ti pánové pojímají své povolání a jak se ocitají ve velkém zoufalství z nesnází, jež z moci svého uzpùsobení nemohou zdolat. Jejich postavení není ani jinak snadné, èlovìk jim nesmí køivdit a nesmí se domnívat, že mají lehký život. Hodnostní poøadí a stupnì soudu jdou do nekoneèna a konce tu nedohlédne ani èlovìk zasvìcený. Øízení pøed soudními dvory je však zpravidla i pro nižší úøedníky tajné, mohou proto málokdy až do úplnosti sledovat v jejich dalším prùbìhu pøípady, jež zpracovávají, soudní vìc se tedy objeví v jejich zorném poli, aniž èasto vìdí, odkud pøichází, a jde dál, aniž se dovìdí, kam jde. Uniká tedy tìmto úøedníkùm pouèení, jež lze èerpat ze studia jednotlivých fází sporu, z koneèného rozhodnutí a z jeho dùvodù. Smìjí se zabývat jen tou èástí procesu, kterou zákon pro nì vymezil, a o všem dalším, tedy o výsledcích své vlastní práce, vìdí zpravidla ménì než obhájce, jenž pøece ponejvíce skoro až do konce procesu zùstane s obžalovaným - 93 - ve styku. Také po této stránce mohou se tedy od obhájce dovìdìt mnoho cenného. Diví-li se K. ještì, když uváží to všechno, podráždìnosti úøedníkù, jež se nìkdy vùèi stranám–pøesvìdèil se o tom jistì každý–projevuje urážlivým zpùsobem. Všichni úøedníci jsou podráždìni, i když se zdají klidní. Tím ovšem zvl᚝ trpí právì ti advokátíci. Vypravuje se na pøíklad tato historka, jež se velmi podobá pravdì. Kterýsi starý úøedník, dobrý, hodný pán, dnem i nocí bez ustání studoval nesnadnou soudní vìc, z níž se zejména podáními advokáta stal spletitý pøípad – ti úøedníci jsou opravdu pilní jako nikdo jiný. – K ránu pak, po ètyøiadvacetihodinové, pravdìpodobnì nevelmi úspìšné práci, došel ke dveøím, postavil se tam do úkrytu a shodil se schodù každého advokáta, který chtìl vejít. Advokáti se hromadili dole u schodù a radili se, co by si mìli poèít; jednak nemají nijaký bezprostøední nárok, aby byli vpuštìni, i mohou tedy proti takovému úøedníkovi sotva co podniknout cestou práva, též se, jak víme, musí mít na pozoru, aby si úøednictvo nepohnìvali. Na druhé stranì však je pro nì každý den nestrávený u soudu dnem ztraceným, i záleželo jim tedy mnoho na tom, aby se dostali do dveøí. Koneènì se dohodli, že starého pána unaví. Zas a zas byl vyslán advokát, který vybìhl po schodech nahoru a dal se za všemožného, ovšem trpného odporu vyhodit, a kolegové ho pak dole zachytili. To trvalo asi hodinu, pak se starý pán, vždy také byl už vyèerpán noèní prací, opravdu unavil a vrátil se do své kanceláøe. Ti dole tomu zprvu nechtìli uvìøit a vyslali nejdøív jednoho, aby se za dveømi podíval, je-li tam skuteènì prázdno. Potom teprv vtáhli a pravdìpodobnì se neodvážili ani zamruèet. Nebo advokátùm – a i nejnepatrnìjší mùže pøece pomìry pøehlédnout alespoò zèásti – ani nepøijde pomyšlení, aby chtìli u soudu zavádìt anebo vymáhat nìjaké nápravy, kdežto – a to je velmi pøíznaèné – skoro každý obžalovaný, i úplní prosáèkové, zaène ihned po zahájení procesu myslit na nápravné návrhy a tím èasto promarní èas a sílu, jichž by se dalo mnohem lépe použít na jiném místì. Jedinì správným chováním je smíøit se s pomìry, jaké jsou. I kdyby bylo možné zlepšit jednotlivosti – to však je nesmyslná povìra –, dosáhlo by se v nejlepším pøípadì nìèeho pro pøípady budoucí, sobì sám by - 94 - však èlovìk nesmírnì uškodil tím, že by vzbudil zvláštní pozornost úøednictva, jež jeví vždy sklon k tomu, aby se mstilo. Jen nevzbudit pozornost! Chovat se klidnì, i když je to èlovìku sebevíc proti mysli! Usilovat o poznání, že ten velký soudní organismus setrvává vìènì v jakési pružné rovnováze a že si, zmìníme-li nìco o své újmì na svém místì, podkopáme pùdu pod nohama a mùžeme se sami zøítit, kdežto velký organismus si za tu malou poruchu snadno zjedná náhradu jinde – vždy vše je spolu spojeno – a zùstane beze zmìny, není-li pak, což je dokonce pravdìpodobné, ještì zcelenìjší, ještì bdìlejší, ještì pøísnìjší, ještì lítìjší. Ponechme pøece práci advokátu, místo abychom ji rušili. Výèitky sice mnoho neprospìjí, zejména nelze-li jejich pøíèiny uzøejmit v jejich celém dosahu, ale tøeba pøece jen øíci, jak velmi K. uškodil své vìci zpùsobem, jakým se zachoval k øediteli kanceláøí. Toho vlivného muže musíme skoro již škrtnout ze seznamu èinitelù, u kterých by se dalo pro K-a nìco podniknout. Se zøejmým úmyslem nedbá ani letmých zmínek o procesu. Vždy ti úøedníci jsou v nìkterých vìcech jako dìti. Èasto je lze i vìcmi zcela nevinnými, k nimž ovšem K-ovo chování bohužel nenáleží, zranit do té míry, že pøestanou mluvit i s nejlepšími pøáteli, že se od nich odvracejí, když je potkají, a pracují proti nim, jak jen mohou. Potom však, z èista jasna, bez zvláštního dùvodu, lze je rozesmát žertíkem, jehož se èlovìk odváží jen proto, že vše se zdá marné, a jsou smíøeni. Inu, zachovat se jim je zároveò tìžké i lehké, stìží platí tu nìjaká zásada. Nìkdy je až ku podivu, že jediný prùmìrný život postaèí, aby èlovìk pochytil tolik, aby zde mohl pracovat s jakýms takýms úspìchem. Pøicházejí ovšem i zasmušilé chvíle, jak je, že ano, má každý, kdy èlovìk myslí, že nedosáhl ani nejmenší malièkostí, kdy se zdá, jako by byly dobøe skonèily jen procesy od samého zaèátku pøedurèené pro dobré zakonèení, k jakému by bylo došlo i bez pøispìní, kdežto všechny ostatní byly prohrány, pøes všechno bìhání a pachtìní, pøes všechnu námahu, pøes všechny drobné zdánlivé úspìchy, z nichž èlovìk mìl takovou radost. Potom ovšem se nic už nezdá jisté a bezpeèné, a kdyby se nás nìkdo náležitì dotazoval, neodvážili bychom se ani popøít, že jsme procesy, které podle své povahy probíhaly pøíznivì, pøivedli právì svou - 95 - nápomocí na scestí. I to je pøece jakousi sebedùvìrou, ale je to jediná vìc, jež pak zbývá. Takovým záchvatùm– jsou to ovšem jen záchvaty, nic víc – jsou advokáti vydáni zejména tehdy, vezme-li se jim náhle z rukou proces, který uspokojivì vedli až do pokroèilého stavu. To je patrnì to nejhorší, co se advokátovi mùže stát. Ne že by jim snad proces odòal obžalovaný, to se nestane snad nikdy, obžalovaný, který si vzal urèitého advokáta, musí u nìho zùstat, dìj se co dìj. Jakpak by sám mohl vùbec ještì obstát, když jednou požádal o pomoc? To tedy se nestane, zato však se nìkdy stane, že se proces obrátí smìrem, kam se advokát už nesmí za ním dát. Proces a obžalovaný a všechno se advokátovi prostì odejme; pak nepomohou už ani nejlepší styky s úøedníky, nebo ti nevìdí sami nic. Proces pak prostì vstoupil do stadia, v nìmž se už nesmí poskytnout pražádná pomoc, kde jej zpracovávají nedostupné soudní dvory, kde také obžalovaný je pro advokáta už nedostupný. Èlovìk pak jednoho dne pøijde domù a najde na stole celou tu kupu podání, jež v té vìci vypracoval se vší pílí a nadìjí v nejkrásnìjší zdar, podání byla vrácena, ježto se nesmìjí pøenášet do nového procesního stadia, jsou to bezcenné cáry papíru. Pøitom nemusí proces ještì být ztracen, naprosto ne, alespoò není dán nijaký rozhodující dùvod, aby se na nìco takového usuzovalo, èlovìk jen o procesu už nic neví a také se o nìm už nic nedoví. Nu, takové pøípady jsou na štìstí výjimky, a i kdyby K-ùv proces byl takovým pøípadem, má pøece prozatím ještì daleko do takového stadia. Zde však je doposud bohatá pøíležitost k advokátské práci, a že jí bude využito, tím si K. mùže být jist. Podání nebylo, jak jsme si už øekli, dosud podáno, to však také nespìchá, daleko dùležitìjší jsou úvodní porady s významnými úøedníky, a ty se už konaly. S rozdílným výsledkem, jak sluší upøímnì pøiznati. Je mnohem lépe neprozrazovat prozatím podrobnosti, jež by mohly na K-a mít jen nepøíznivý vliv a vnuknout mu pøílišnou nadìji anebo pøílišnou úzkost, øeknìme jen tolik, že se jednotliví vyslovili velmi pøíznivì a projevili také velkou ochotu, kdežto jiní se vyjádøili ménì pøíznivì, než pøec jen nikterak neodepøeli pomoc. Výsledek je tedy celkem potìšitelný, jen se z nìho nesmìjí vyvozovat žádné zvláštní závìry, ježto se všechna pøedbìžná - 96 - jednání zaèínají podobnì a jen a jen další vývoj ukáže cenu tohoto prùpravného jednání. Dozajista není ještì nic ztraceno, a kdyby se ještì podaøilo pøece jen získat øeditele kanceláøí – bylo za tím úèelem již zahájeno to a ono –, bude to celé – jak øíkají chirurgové – èistá rána, a lze pak s dùvìrou oèekávat další vývoj. V takových a podobných øeèích byl advokát nevyèerpatelný. Opakovaly se za každé návštìvy. Vždy byly pokroky, nikdy však nebylo možné povìdìt, v èem záleží. Napoøád se pracovalo na prvním podání, ale nebylo nikdy hotovo, což se ponejvíce za pøíští návštìvy ukázalo velkou výhodou, ponìvadž by poslední doba, což se nedalo pøedvídat, byla bývala pro odevzdání velmi nepøíznivá. Podotkl-li K. nìkdy, všecek zmalátnìn tìmi øeèmi, že vìc pøece jen pokraèuje velmi pomalu, i když hledíme ke všem nesnázím, dostalo se mu odpovìdi, že vìc nepokraèuje nikterak pomalu, že by však byla již dále, kdyby se byl K. na advokáta obrátil vèas. To pohøíchu opominul, a toto opominutí mu pøinese ještì další nevýhody, nejen èasové. Jediným blahodárným pøerušením tìchto návštìv byla Lenka, jež to dovedla vždy zaøídit tak, že pøinesla advokátovi èaj právì v dobu, kdy K. byl pøítomen. Pak postávala za K-em, tváøila se, jako by se dívala, jak advokát, sklánìje se s jakousi chtivostí k šálku, nalévá si èaj a pije, a dopouštìla, aby ji K. potají uchopil za ruku. Bylo naprosté mlèení. Advokát pil. K. tiskl Lenèinu ruku, a Lenka se nìkdy odvážila pohladit K-a nìžnì po vlasech. „Tys ještì tady?“ ptal se advokát, když byl hotov. „Chtìla jsem uklidit nádobí,“ øekla Lenka, stiskli si naposled ruce, advokát si otøel ústa a zaèal s novou silou mluvit do K-a. Èeho tím chtìl advokát dosíci, útìchy anebo zoufalství? K. to nevìdìl, pokládal však za vìc zcela jistou, že jeho obhajoba není v dobrých rukou. Možná, že všechno bylo pravda, co advokát vypravoval, aèkoli bylo zjevné, že se chce co nejvíc stavìt do popøedí a že pravdìpodobnì nevedl ještì nikdy tak velký proces, jako je podle jeho mínìní proces K-ùv. Napoøád podezøelé byly však ty bez ustání - 97 - zdùrazòované osobní styky s úøedníky. Což je tak nadobro jisté, že se z nich tìží jen v K-ùv prospìch? Advokát nikdy neopominul podotknout, že jde jen o podøízené úøedníky, tedy o úøedníky v postavení velmi závislém, pro jejichž postup v úøadì mohly mít pravdìpodobnì urèité obraty v procesu jakýsi význam. Používají snad advokáta k tomu, aby dochovali takových obratù ovšem vždy nepøíznivých pro obžalovaného? Snad tak neèiní v každém procesu, zajisté, to není pravdìpodobné, jsou pak asi zase procesy, za kterých advokátovi za jeho služby poskytnou výhody, nebo i jim pøece musí záležet na tom, aby jeho povìst neutrpìla. Mají-li se však vìci opravdu takto, na jaký zpùsob by zasáhli v K-ovì procesu, který je, jak prohlašuje advokát, procesem velmi nesnadným, tedy významným, a hned v zaèátcích vzbudil u soudu velkou pozornost? Nemùže být valnì pochybné, co udìlají. Pøíznaky lze spatøovat už v tom, že první podání nebylo poøád ještì podáno, aèkoli proces trvá už mìsíce, a že všechno podle advokátových údajù je v poèátcích, což je ovšem velmi zpùsobilé, aby obžalovaný byl uspán a zachováván v bezradnosti, aby pak byl najednou zaskoèen rozhodnutím anebo alespoò oznámením, že vyšetøování skonèené v jeho neprospìch bylo odevzdáno vyšším úøadùm. Bylo nezbytnì tøeba, aby K. zasáhl sám. Právì za stavù velké únavy, jako tohoto zimního dopoledne, kdy mu všechno malátnì táhlo hlavou, neubránil se tomuto pøesvìdèení. Pohrdání, jež døíve choval k procesu, teï už neobstávalo. Kdyby byl na svìtì sám, mohl by tím procesem snadno. pohrdat, aèkoli ovšem je i jisto, že by proces pak vùbec nebyl vznikl. Teï však ho strýèek už zatáhl k tomu advokátovi, byly tu také už rodinné zøetele; jeho postavení nebylo už zcela nezávislé na prùbìhu procesu, sám se neopatrnì s jakýmsi nevysvìtlitelným zadostiuèinìním zmínil o procesu nìkterým známým, jiní se o nìm dovìdìli neznámo jak, vztah k sleènì Bürstnerové jako by se kolísal podle stavu procesu – zkrátka, stìží mìl ještì na vybranou, aby’ proces na sebe vzal, anebo jej odmítl, vìzel rovnou v nìm a musil se bránit. Byl-li unaven, byla to zlá vìc. - 98 - K pøílišné starosti nebylo ovšem prozatím dùvodu. K. se v bance dovedl v pomìrnì krátké dobì dopracovat k svému vysokému postavení a obstát v nìm, jsa uznáván všemi, teï bylo jen tøeba, aby schopnosti, jež mu to umožnily, obrátil trochu na proces, a nebylo pak pochybnosti, že všechno dobøe skonèí. Mìlo-li se nìèeho dosáhnout, bylo pøedevším tøeba, aby byla pøedem odmítnuta každá myšlenka na nìjakou možnou vinu. Nebylo žádné viny. Proces nebyl nic jiného než velký obchod, jak je už èasto s úspìchem pro banku sjednal, obchod, ve kterém, jak bývá pravidlem, èíhají lecjaká nebezpeèí, jež právì tøeba odvrátit. Za tím úèelem si ovšem nesmí zahrávat s myšlenkami na nìjakou vinu, nýbrž je tøeba držet se co nejvíc myšlenky na vlastní prospìch. S tohoto hlediska je také nezbytné, aby advokátovi velmi brzo odòal zastupování pøed soudem, nejlépe ještì dnes veèer. Je to sice podle advokátova vyprávìní nìco neslýchaného a pravdìpodobnì velmi urážlivého, ale K. nemùže strpìt, aby se jeho usilování v procesu setkávalo s pøekážkami, jež jsou snad zpùsobovány jeho vlastním advokátem. Jakmile však bude mít advokáta s krku, musí ihned odevzdat podání a co možná den co den naléhat, aby k podání bylo pøihlédnuto. Za tím úèelem nepostaèí ovšem, aby K. jako ostatní sedìl na chodbì a dal si klobouk pod lavici. On sám anebo ženy kolem nìho anebo jiní poslové musí den co den doléhat na úøedníky a pøinutit je, aby se pøestali dívat møíží na chodbu a aby se posadili ke stolu a studovali K-ovo podání. Od tohoto usilování se nesmí upustit, všechno se musí organisovat a kontrolovat, soud koneènì jednou narazí na obžalovaného, který si dovede hledìt svého práva. Ale aèkoli si K, troufal, že to všechno vykoná sám, nesnáze s vypracováním podání ho zdolávaly. Døíve, asi ještì pøed týdnem, dovedl si jen s pocitem studu pomyslit, že by jednou mohl být nucen, aby takové podání sepsal sám; že by to mohlo být i nesnadné, na to ani nepomyslil. Vzpomínal si, jak jednou dopoledne, když byl právì pøetížen prací, náhle všechno odsunul stranou a chopil se psacího bloku, aby zkusmo naèrtl kostru takového podání a poskytl jí snad - 99 - tomu tìžkopádnému advokátovi, a jak se právì v tom okamžiku otevøely dveøe øeditelova pokoje a za hlaholného smíchu vešel námìstek øeditele. Bylo to tehdy pro K-a velmi trapné, aèkoli se námìstek øeditele, jak se rozumí, nesmál podání, o nìmž vùbec nevìdìl, nýbrž jakémusi bursovnímu vtipu, který právì zaslechl, vtipu, k jehož porozumìní bylo tøeba výkresu, jejž teï námìstek øeditele, sklánìje se nad K-ùv stùl, provedl K-ovou tužkou, kterou mu vzal z ruky, na psacím bloku, který byl urèen pro podání. Dnes K. už nevìdìl, co je to stud, podání bylo nezbytné. Nenajdeli pro nì èas v kanceláøi, což je velmi pravdìpodobné, musí je napsat doma po nocích. Kdyby nestaèily ani noci, musí si vzít dovolenou. Jen se nezastavit v pùli cesty, to je nejnesmyslnìjší poèínání nejen v obchodì, nýbrž vždy a všude. Podání znamená ovšem práci témìø nekoneènou. Není ani tøeba, aby èlovìk mìl velmi úzkostlivou povahu, a pøece mùže snadno dospìt k pøesvìdèení, že není možné, aby podání vùbec kdy dohotovil. Nikoli z lenosti anebo potmìšilosti, jež jediné mohly advokátovi bránit v dohotovení, nýbrž proto, že z neznalosti obžaloby, a což teprv se zøetelem k možnosti, že bude rozšíøena na další body, nezbývá nic jiného, než aby si v pamì vrátil celièký život s jeho nejdrobnìjšími skutky a událostmi, aby jej vylíèil a se všech stran pøezkoumal. A jak smutná je nadto taková práce. Je snad zpùsobilá, aby jednou po pøeložení do výslužby zamìstnávala zdìtinštìlého ducha a pomáhala mu trávit dlouhé dny. Ale teï, kdy K. potøebuje všechny myšlenky k své práci, kdy každá hodina, po kterou je ještì na vzestupu a ohrožuje už i námìstka øeditele, míjí s nejvìtší rychlostí a kdy chce svých krátkých veèerù a nocí užívat jako mladý èlovìk, teï má zaèít se spisováním podání. Zas jeho myšlení vyústilo ve stesky. Skoro bezdìky, jen aby s tím skoncoval, nahmatal prstem tlaèítko elektrického zvonku, který vedl do pøedsínì. Zatím co jej stiskal, vzhlédl k nástìnným hodinám. Bylo jedenáct hodin, dvì hodiny, nekoneènou, drahocennou dobu prosnil a byl, jak se rozumí, ještì malátnìjší než pøedtím. Než pøesto ten èas nebyl ztracen, uèinil rozhodnutí, která mohla být cenná. Sluhové pøinesli vedle všeliké - 100 - pošty dvì navštívenky pánù, kteøí èekali na K-a už drahnou chvíli. Byli to velmi významní zákazníci banky, vlastnì se mìlo uèinit všechno, jen aby nemusili èekat. Proè pøišli v tak nepøíznivou dobu, a proè, tak se asi zase ptali ti pánové za zavøenými dveømi, používá pilný K. nejlepší obchodní doby na soukromé záležitosti? Znaven tím, co dosud bylo, a èekaje znaven na to, co bude teï, vstal K., aby pøijal prvního z nich. Byl to pomenší èilý pán, továrník, jejž K. dobøe znal. Litoval, že K-a vyrušil v dùležité práci, a K. zas litoval, že nechal továrníka tak dlouho èekat. Již to politování vyslovil však zpùsobem tak mechanickým a s témìø nesprávným pøízvukem, že by si toho byl továrník dojista povšiml, kdyby nebyl býval úplnì zaujat svou obchodní vìcí. V pospìchu vytahoval z kapes úèty a tabulky, prostíral je pøed K-em, vysvìtloval rùzné položky, opravil drobnou poèetní chybu, které si povšiml pøi tom letmém pøehlížení, pøipomnìl K-ovi podobný obchod, který s ním sjednal asi pøed rokem, zmínil se mimochodem, že se tentokrát o ten obchod uchází kterási jiná banka a je ochotna k nejvìtším obìtím, a umlkl koneènì, aby se teï dovìdìl K-ovo mínìní. K. opravdu na zaèátku dobøe sledoval továrníkovu øeè, myšlenka na ten dùležitý obchod zaujala pak i jeho, jenže bohužel ne trvale, brzo pøestal poslouchat, potom ještì chvilku pokyvoval hlavou k továrníkovu hlasitìjšímu provolávání, koneènì nechal i toho a omezil se na to, že se díval na tu holou hlavu sklonìnou nad papíry a že se ptal, kdy továrník koneènì pozná, že jeho celá øeè byla marná. Když teï zmlkl, myslil K. zprvu opravdu, že továrník ustal v øeèi proto, aby mu dal pøíležitost k pøiznání, že není schopen poslouchat. Jen s politováním uznamenal pak podle napjatého pohledu továrníka, který byl patrnì pøipraven na každou možnou námitku, že se v obchodní poradì musí pokraèovat. Sklonil tedy hlavu, jako kdyby byl vyslechl rozkaz, a zaèal tužkou pomalu pojíždìt po tìch papírech, tu a tam ustal a civìl na nìjaké èíslo. Továrník se dohadoval námitek, snad ta èísla opravdu nemìla koneènou platnost, snad nebyla rozhodující okolností, továrník zakryl papíry rukou a zaèal, pøisednuv zcela blízko ke K-ovi, znovu všeobecnì vykládat ten obchod. „Je to tìžká vìc,“ - 101 - øekl K., ohrnul rty a klesl bez vlády na postranní opìradlo, ježto byly zakryty ty papíry, jediná vìc, kterou jímal jeho mozek. Dokonce vzhlédl jen chabým pohledem, když se otevøely dveøe øeditelství a zjevil se tam námìstek øeditele, nazcela jasnì, jako za gázovým závojem. K. si tím nelámal hlavu, nýbrž sledoval jen bezprostøední úèinek, který byl pro nìho velmi potìšitelný. Nebo ihned se továrník vymrštil s židle a pospíšil vstøíc námìstkovi øeditele, K. by mu však byl chtìl zrychlit krok ještì desateronásob, nebo se obával, že by námìstek øeditele mohl zas zmizet. Byl to zbyteèný strach, pánové se setkali, podali si ruku a pokroèili spoleènì ke K-ovu psacímu stolu. Továrník si stìžoval, že se u prokuristy setkal s tak malou ochotou k tomu obchodu, a ukázal na K-a, jenž se pod námìstkovým pohledem zase sklonil nad papíry. Když se pak oba opírali o psací stùl a továrník zaèal námìstka øeditele získávat pro sebe, bylo K-ovi, jako by nad jeho hlavou dva muži, jejichž velikost si pøedstavoval s velkou nadsázkou, vyjednávali o nìm samém. Pomalu se oèima opatrnì do výše pootoèenýma snažil vyzvìdìt, co se nahoøe dìje, vzal s psacího stolu, nedívaje se tam, jeden z papírù, položil jej na dlaò a vznesl jej ponenáhlu, povstávaje, k pánùm nahoru. Nemyslil pøi tom na nic urèitého, nýbrž uèinil to jen z pocitu, že se tak musí zachovat, až jednou bude mít dohotoveno své velké podání, jež ho nadobro ospravedlní. Námìstek øeditele, jenž se úèastnil hovoru se vší pozorností, podíval se na list jen letmým pohledem, neèetl ani, co je na nìm psáno, nebo co se prokuristovi zdálo dùležité, bylo mu nedùležité, vzal papír z Kovy ruky, øekl: „Dìkuji, vím už všechno“, a položil jej klidnì zase zpátky na stùl. K. se na nìho díval kradmo a zahoøkle. Námìstek øeditele to však nepozoroval anebo, pozoroval-li, byl tím jen povzbuzen, obèas se hlasitì zasmál, jednou uvedl továrníka pohotovou odpovìdí do zøejmých rozpakù, z nichž ho však ovšem vytrhl ihned tím, že namítl nìco sám sobì, a pozval ho koneènì, aby s ním zašel naproti do jeho kanceláøe, kde mohou vìc dojednat. „Je to velmi dùležitá vìc,“ øekl továrníkovi, „uznávám to úplnì. A panu prokuristovi“ – i za této poznámky mluvil vlastnì jen k továrníkovi – „bude jistì milé, když mu to odejmeme. Ta vìc si žádá klidné rozvážení. On však se zdá dnes - 102 - pøetížen, a pak také na nìho už celé hodiny èeká v pøedsíni nìkolik lidí.“ K. se dovedl ovládnout právì ještì tolik, aby se odvrátil od námìstka øeditele a pøitoèil svùj pøívìtivý, ale ztrnulý úsmìv jen k továrníkovi, jinak vùbec nezasáhl, opøel se, trochu pøedklonìn, obìma rukama o psací stùl jako obchodní pøíruèí za pultem a díval se, jak oba pánové za dalšího rozhovoru berou doklady se stolu a mizejí v øeditelství. Ve dveøích se továrník ještì otoèil, øekl, že se ještì nelouèí, nýbrž že panu prokuristovi, jak se rozumí, podá zprávu, jak rozmluva dopadla, a že pro nìho má také ještì jiné drobné sdìlení. Koneènì byl K. sám. Ani ho nenapadlo, aby k sobì vpustil nìjakého jiného návštìvníka, a jen nejasnì si uvìdomoval, jak je to pøíjemné, že ti lidé venku myslí, že poøád ještì vyjednává s továrníkem a že proto nikdo k nìmu nemùže vejít, ani sluha. Došel k oknu, posadil se na podprseò, držel se jednou rukou kliky a díval se ven na námìstí. Sníh padal ještì poøád, ještì se vùbec nevyjasnilo. Dlouho tak sedìl, nevìda, co vlastnì mu zpùsobuje starosti, jen obèas se trochu polekán podíval pøes rameno do pøedsínì, kde se mu mylnì zdálo, jako by tam byl uslyšel nìjaký šelest. Ježto však nikdo nepøicházel, uklidnil se trochu, došel k umyvadlu, umyl se studenou vodou a vrátil se s volnìjší hlavou k svému místu u okna. Rozhodnutí, že se sám chopí své obhajoby, pøipadalo mu teï jako nìco závažnìjšího, než pùvodnì myslil. Dokud svaloval obhajobu na advokáta, byl pøece procesem vlastnì jen málo postižen, pozoroval jej z dálky a bezprostøednì se proces sotva k nìmu mohl dotøít, kdykoli se mu zachtìlo, mohl se podívat, jak jeho vìci stojí, ale mohl také zase stáhnout hlavu zpátky, kdykoli se mu zachtìlo. Teï však, kdy povede svou obhajobu sám, musí se – alespoò na daný okamžik – zcela a nadobro vydat soudu, je sice pravda, že výsledkem toho bude pozdìji jeho úplné a s koneènou platností vyslovené osvobození, aby ho však dosáhl, musí se prozatím zajisté vydat do daleko vìtšího nebezpeèí než dosud. Kdyby o tom byl chtìl pochybovat, mohlo ho dnešní setkání s námìstkem øeditele a s továrníkem sdostatek pouèit - 103 - o opaku. Jak to tu jen sedìl, úplnì omámen už pouhým rozhodnutím, že se bude hájit sám? Jak bude však pozdìji? Jaké dni ho to èekají? Najde cestu, která tím vším vede k dobrému konci? Neznamená peèlivá obhajoba – a každá jiná nemá nejmenšího smyslu –, neznamená peèlivá obhajoba zároveò nutnost, aby se co možná stranil všeho ostatního? Pøeèká to se zdarem? A jak se mu má zdaøit, aby to provedl v bance? Vždy nejde jen o podání, na nìž by snad postaèila dovolená, aèkoli by žádost o dovolenou byla právì teï velkou odvážností, vždy jde o celý proces, jehož konce nelze dohlédnout. Jaká pøekážka to je najednou vhozena do K-ovy životní dráhy! A teï má pracovat pro banku? – Zadíval se na psací stùl. Teï má k sobì vpustit strany a jednat s nimi? Zatím co se jeho proces sune dál, zatím co tam nahoøe na pùdì soudní úøedníci sedí nad spisy jeho procesu, má se starat o obchody a zájmy banky? Což to nepùsobí dojmem jako trápení na muèidlech, jež je soudem uznáno, souvisí s procesem a doprovází jej? A což by snad v bance pøi posuzování jeho práce pøihlédli k jeho zvláštnímu rozpoložení? Nikdo a nikdy. Zcela neznám jeho proces sice není, aèkoli také není ještì zcela jasno, kdo o nìm ví a kolik toho ví. Až k námìstkovi øeditele však ty slechy, doufejme, ještì nepronikly, jinak by pøece bylo už zøejmì vidìt, jak toho bez jakékoli kolegiálnosti a lidskosti využívá proti K-ovi. A øeditel? Zajisté, øeditel je K-ovi naklonìn, a kdyby se o procesu dovìdìl, chtìl by asi, pokud by záleželo na nìm, opatøit K-ovi lecjakou úlevu, ale dojista by s tím nepronikl, nebo teï, kdy protiváha, kterou K. až dosud pøedstavoval, zaèíná slábnout, víc a víc podléhá vlivu námìstka, jenž kromì toho využívá také øeditelovy churavosti, aby posílil svou vlastní moc. Veè mùže tedy K. doufat? Snad takovými úvahami oslabuje svou odolnost, ale je pøece i tøeba, aby se èlovìk neoddával nijakému klamu a vidìl vše tak jasnì, jak v dané chvíli vùbec lze.13) Bez zvláštního dùvodu, jen aby se ještì nemusil vrátit k psacímu stolu, otevøel okno. Dalo se jen ztìžka otevøít, musil kliku otoèit obìma - 104 - rukama. Potom táhla oknem po celé jeho šíøce a výšce do pokoje mlha smíšená s kouøem a naplnila jej lehkým pachem jako po spáleninì. Také nìkolik snìhových vloèek bylo zaváto do pokoje. „Ošklivý podzim,“ øekl za K-em továrník, který pøicházeje od námìstka øeditele nepozorovanì vešel do pokoje. K. pøikývl a díval se neklidnì na továrníkovu aktovku, z níž továrník teï zajisté vytáhne své papíry, aby K-ovi oznámil výsledek jednání s námìstkem øeditele. Továrník však sledoval K-ùv pohled, poklepal na aktovku a øekl: „Chcete slyšet, jak to dopadlo. Nesu si tady v aktovce skoro už uzávìrku. Rozkošný èlovìk, ten vᚠmístoøeditel, ale nebezpeèný až až.“ Zasmál se, potøásl K-ovi rukou a chtìl i jej pøimìt k smíchu. Ale K-ovi se teï zase zdálo podezøelé, že mu továrník nechce papíry ukázat, nezdálo se mu, že by na továrníkovì poznámce bylo nìco k smíchu. „Pane prokuristo,“ øekl továrník, „vy asi trpíte tím poèasím. Vypadáte dnes tak stísnìn.“ „Ano,“ øekl K. a sáhl si rukou na èelo, „bolesti hlavy, rodinné starosti.“ „Zajisté,“ øekl továrník, byl to èlovìk ve vìèném pospìchu a nedovedl nikoho klidnì vyslechnout“,každý máme svùj køíž.“ Bezdìky pokroèil K. o krok ke dveøím, jako by chtìl továrníka vyprovodit ven, ten však øekl: „Mìl bych pro vás, pane prokuristo, ještì zprávièku. Obávám se velice, že vás tím snad právì dnes obtìžuji, ale byl jsem v poslední dobì už dvakrát u vás a po každé jsem zapomnìl. Odložímli to však ještì jednou, ztratí to asi nadobro každý smysl. To by však bylo škoda, nebo vlastnì mé sdìlení není snad pøece jen bez ceny.“ Než mìl K. èas, aby odpovìdìl, pøistoupil k nìmu továrník zcela blízko, poklepal mu kotníkem prstu lehce na prsa a øekl tiše: „Máte proces, že ano?“ K. ucouvl a zvolal ihned: „To vám øekl námìstek øeditele i“ „Ale ani zdání,“ øekl továrník, „odkudpak by to mohl místoøeditel vìdìt?“ „A vy?“ ptal se K. hlasem již daleko klidnìjším. „Dovím se tu a tam nìco od soudu,“ øekl továrník, „právì toho se týká vìc, kterou jsem vám chtìl povìdìt.“ „Tolik lidí je s tím soudem ve spojení!“ øekl K. se sklonìnou hlavou a dovedl továrníka k psacímu stolu. Posadili se zas jako pøedtím a továrník øekl: „Nepovím vám toho bohužel mnoho. Ale v takových vìcech nemá èlovìk opominout ani nejmenší malièkost. Mimo to však cítím potøebu, abych vám nìjak - 105 - pomohl, a i kdyby má pomoc byla sebenepatrnìjší. Vždy jsme až dosud byli v pøátelských obchodních stycích, že ano? Tak tedy.“ K. se chtìl omluvit pro své chování pøi dnešní poradì, ale továrník nestrpìl žádné pøerušení, pošoupl si aktovku vysoko pod paži, aby ukázal, že má naspìch, a pokraèoval: „O vašem procesu vím od jakéhosi Titorelliho. Je to malíø, Titorelli je jen jeho umìlecké jméno, jeho pravé jméno vùbec ani nevím. Pøichází už nìkolik let obèas do mé kanceláøe a po každé pøinese drobné obrázky, za nìž já mu – je to skoro žebrák – dám jakousi almužnu. Jsou to ostatnì hezouèké obrázky, vøesovištì a takové krajinky. Tak tedy mi to pøinášel, a já to bez námitek kupoval, a už jsme si oba na to zvykli. Jednou však byly ty návštìvy pøece jen pøíliš rychle za sebou, já mu to vytkl, dostali jsme se do øeèi, zajímalo mì, jak se mùže uživit pouhým malováním, a tu jsem se dovìdìl a užasl, že si hlavnì vydìlává malováním podobizen. Že prý pracuje pro soud. Pro který soud? ptal jsem se ho. A teï mi vypravoval o tom soudu. Jistì si dovedete pøedstavit, jak jsem se podivil jeho vyprávìní. Kdykoli od té doby pøijde, uslyším nìjaké novinky od toho soudu, a tak do té vìci pomalu trochu vnikám. Titorelli je ovšem mluvka, a èasto mu to mluvení musím zarazit, nejen proto, že jistì taky lže, nýbrž pøedevším proto, že se obchodník jako já, který skoro padá vlastními obchodními starostmi, nemùže také ještì bùhvíjak starat o cizí vìci. Ale to jen mimochodem. Snad – tak mì to teï napadlo – mùže vám Titorelli být trochu nápomocen, zná mnoho soudcù, a i kdyby sám nemìl velký vliv, mùže vám pøece poradit, jak by se dalo vyzrát na všeliké vlivné lidi. A i kdyby ty rady nemìly o sobì nijaký rozhodující význam, budou pøece, jak myslím, velmi platné, jakmile se je dovíte. Vždy vy jste skoro advokát. Vždycky øíkám: prokurista K. je skoro advokát. 6, nemám nejmenší obavy o vᚠproces. Pùjdete teï k tomu Titorellimu? Na mé doporuèení jistì udìlá, co mu bude možné. Myslím opravdu, že byste si tam mìl zajít. Rozumí se, že to nemusí být dnes, jednou, pøi pøíležitosti. Ovšem tím – to bych ještì podotkl –, že právì já vám dávám tuto radu, nejste ani trochu zavázán, abyste skuteènì k Titorellimu zašel. Ne, myslíte-li, že se bez Titorelliho obejdete, bude dojista lépe, když ho necháte úplnì mimo. Snad máte už zcela pøesný - 106 - plán, a Titorelli by jej mohl porušit. Ne, pak ovšem k nìmu nikterak nechoïte! Jistì stojí také pøemáhání, má-li si èlovìk dát radit od takového chlapíka. Nu, jak chcete. Zde je doporuèení a zde adresa.“ Zklamán vzal K. psaní a vstrèil je do kapsy. I v nejpøíznivìjším pøípadì byla výhoda, kterou mu doporuèení mohlo pøinést, nepomìrnì menší než škoda, jež záležela v tom, že továrník ví o jeho procesu a že malíø tu zprávu rozšíøí dál. Stìží se dovedl pøimìt, aby továrníkovi, který už šel ke dveøím, podìkoval nìkolika slovy. „Zajdu tam,“ øekl, když se u dveøí louèil s továrníkem, „anebo mu, protože jsem teï velmi zamìstnán, napíšu, aby jednou pøišel ke mnì do kanceláøe.“ „Vždy jsem vìdìl,“ øekl továrník, „že najdete nejlepší východisko. Myslil jsem ovšem, že se radìji vyhnete tomu, abyste lidi, jako je Titorelli, zval do banky a mluvil s ním tady o svém procesu. Není také vždy vhodné dávat z rukou dopisy takovým lidem. Ale jistì jste si všechno promyslil a víte, co máte udìlat.“ K. pokývl a doprovodil továrníka ještì pøedsíní. Ale pøes vnìjší klid byl velmi polekán; že dopíše Titorellimu, øekl vlastnì jen proto, aby továrníkovi nìjak ukázal, že si váží jeho doporuèení a že ihned uvažuje o možnostech, jak se s Titorellim sejít, ale kdyby by 1 Titorelliho pøispìní pokládal za nìco cenného, nebyl by opravdu zaváhal a byl by mu skuteènì napsal. Nebezpeèí však, jež by to mohlo mít vzápìtí, rozpoznal teprv továrníkovou poznámkou. Což se opravdu mùže již tak málo spolehnout na svùj rozum? Když je možné, aby zcela jasným dopisem pozval pochybného èlovìka do banky za tím úèelem, aby ho požádal o radu ve svém procesu, jsa pouhými dveømi oddìlen od námìstka øeditele, není-li pak možné a dokonce velmi pravdìpodobné, že pøehlíží i jiná nebezpeèí anebo se do nich øítí? Ne vždy stojí nìkdo vedle nìho, aby ho varoval. A právì teï, kdy by mìl sebrat všechny síly, právì teï se objevují takové až dosud mu cizí pochyby o jeho vlastní bdìlosti. Což snad nesnáze, jež cítí pøi konání své kanceláøské práce, zapoènou také v procesu? Teï ovšem už vùbec nechápal, jak bylo možné, že chtìl Titorellimu dopsat a pozvat ho do banky. - 107 - Vrtìl nad tím ještì hlavou, když k nìmu pøistoupil sluha a upozornil ho na tøi pány, kteøí tam v pøedsíni sedìli na lavici. Èekali už dlouho, aby byli vpuštìni ke K-ovi. Teï, když sluha mluvil s K-em, povstali, a každý chtìl využít nìjaké vhodné pøíležitosti, aby se dostal ke Kovi první. Když k nim byli v bance tak nešetrní, že je zde v èekárnì nechali ztrácet èas, nechtìli ani oni už dbát nejmenší šetrnosti. „Pane prokuristo,“ øekl již jeden z nich. Ale K. si zatím už dal od sluhy pøinést zimník a øekl všem tøem pánùm, zatím co mu sluha pomáhal do kabátu: „Promiòte, pánové, nemám teï bohužel èas, abych vás pøijal. Prosím vás velmi za prominuti, ale musím teï vyøídit naléhavou obchodní pochùzku a musím ihned odejít. Vždy jste vidìli sami, jak dlouho jsem byl zdržen. By li byste tak laskavi a pøišli zítra anebo kdykoli? Anebo si snad o tìch vìcech promluvíme telefonicky? Anebo by sto mi snad teï krátce povìdìli, oè jde, a já vám pak dám zevrubnou písemnou odpovìï. Nejlépe by ovšem bylo, kdybyste pøišli jindy.“ Tyto K-ovy návrhy uvedly pány po tak dlouhém marném èekání v takový úžas, že se beze slova na sebe zadívali. „Raète tedy být srozumìni?“ zeptal se K., obrátiv se k sluhovi, který mu teï pøinesl také klobouk. Otevøenými dveømi K-ova pokoje bylo vidìt, jak venku padá sníh daleko hustìji. K. si proto vysunul límec zimníku a zapnul jej na knoflík vysoko pod krkem. Tu vyšel právì z vedlejšího pokoje námìstek øeditele, usmál se, vida K-a v zimníku vyjednávat s pány, a zeptal se: „Vy teï odcházíte, pane prokuristo?“ „Ano,“ øekl K. a narovnal se, „mám obchodní pochùzku.“ Ale námìstek øeditele se už obrátil k pánùm. „A pánové?“ ptal se. „Myslím, že èekají už dlouho.“ „Už jsme se dohodli,“ øekl K. Ale pánové se teï už nedali zadržet, shlukli se kolem K-a a prohlásili, že by nebyli èekali po celé hodiny, kdyby jejich záležitosti nebyly dùležité a kdyby se o nich nemusilo pojednat test hned, a to dopodrobna a beze svìdkù. Námìstek øeditele je chvíli poslouchal, díval se také na K-a, jenž držel klobouk v ruce a obèas s nìho setøel nìjaký prášek, a øekl pak: „Pánové, vždy je velmi prosté východisko. Chcete-li se spokojit mou malièkostí, pøevezmu rád jednání za pana - 108 - prokuristu. Rozumí se, že se vaše záležitosti musí projednat ihned. Jsme obchodníci a dovedeme si náležitì vážit èasu obchodníkù. Je libo sem ke mnì?“ A otevøel dveøe, jež vedly k pøedsíni jeho kanceláøe. Jak si jen místoøeditel dovede pøivlastnit všechno, èeho se teï K. musí z nezbytí vzdát! Nevzdává se však K. vìtších hodnot, než je nezbytnì tøeba? Zatím co s neurèitými, a jak si musí pøiznat, velmi nepatrnými nadìjemi bìží k jakémusi neznámému malíøi, utrpí zde jeho vážnost nezhojitelnou újmu. Bylo by zajisté lépe, kdyby zase svlekl zimník a získal si zas alespoò ty dva pány, kteøí pøece dojista ještì èekají vedle. K. by se o to byl také snad pokusil, kdyby teï nebyl ve svém pokoji uvidìl námìstka øeditele, jak hledá nìco na stojanu s knihami, jako by to byl jeho vlastní stojan. Když se K. rozechvìn pøiblížil ke dveøím, zvolal: „Ach, vy jste ještì neodešel!“ Pøivrátil k nìmu tváø, jejíž èetné napjaté vrásky zdály se svìdèit ne o stáøí, nýbrž o síle, a dal se hned zas do hledání. „Hledám opis jedné smlouvy,“ øekl, „který prý je u vás, jak tvrdí zástupce firmy. Nepomohl byste mi hledat?“ K. postoupil o krok, ale námìstek øeditele øekl: „Dìkuji, už jsem to našel,“ a vrátil se zas do svého pokoje s velikým stohem spisù, v nìmž byl nejen opis smlouvy, nýbrž dojista ještì mnohý jiný doklad. „Teï na nìho nestaèím,“ øekl si K.“,jakmile však budou jednou odklizeny mé osobní nesnáze, pak bude na mou vìru první, kdo to pocítí, a to co nejpernìji.“ Ponìkud uklidnìn tìmito myšlenkami, pøikázal sluhovi, který mu již dlouho otvíral dveøe na chodbu, aby ve vhodnou chvíli oznámil øediteli, že je na obchodní pochùzce, a opustil banku, jsa skoro šasten, že se mùže po nìjakou dobu úplnìji vìnovat své vìci. Zajel ihned k malíøi, ten bydlil v pøedmìstí, jež bylo zcela na opaèném konci mìsta než pøedmìstí, v nìmž byly soudní kanceláøe. Byla to ještì chudší konèina, domy byly ještì temnìjší, ulice byly plny špíny, která pomalu plavala na rozteklém snìhu. V domì, kde bydlil malíø, bylo otevøeno jen jedno køídlo velkých vrat, do druhého køídla byl dole ve zdi prolomen otvor, z nìhož se právì ve chvíli, kdy se K. - 109 - blížil, valila jakási odporná, žlutá tekutina, ze které se kouøilo a pøed níž nìkolik kry s utíkalo do nedaleké stoky. Dole u schodù leželo malé dìcko bøichem na zemi a plakalo, ale bylo je stìží slyšet pro ohlušivý lomoz, který vycházel z klempíøské dílny na protìjší stranì prùjezdu. Dveøe dílny byly otevøeny, tøi tovaryši stáli v polokruhu kolem jakéhosi dílenského kusu, do nìhož bušili kladivy. Velký plát bílého plechu, který visel na zdi, vrhal bledé svìtlo, jež pronikalo mezi dvìma tovaryši a osvìtlovalo tváøe a pracovní zástìry. K. to všechno postøehl jen letmým pohledem, chtìl zde být hotov co nejdøív, chtìl si jen nìkolika slovy vyzkoumat toho malíøe a vrátit se pak ihned do banky. Bude-li zde mít i jen nejmenší úspìch, zapùsobí to blahodárnì i ještì na jeho dnešní práci v bance. Ve tøetím poschodí musil zvolnit krok, byl doèista bez dechu, schody i poschodí mìly nadmìrnou výšku, a malíø prý bydlil docela nahoøe v podkroví. Také vzduch velmi lehal na plíce, nebylo tu obvyklé schodištì, úzké schody byly po obou stranách sevøeny zdmi, v nichž byla jen tu a tam zcela nahoøe umístìna okénka. Právì když se K. trochu zastavil, vybìhlo z jednoho bytu nìkolik dìvèátek a pospíchala za smíchu po schodech dál nahoru. K. stoupal pomalu za nimi, dohonil jednu z dívek, jež klopýtla a opozdila se za ostatními, a zeptal se jí, zatím co podle sebe stoupali dál: „Bydlí zde malíø Titorelli?“ Dívka, sotva tøináctileté, trochu nahrblé dìvèe, do nìho vrazila loktem a vzhlédla k nìmu kosým pohledem. Ani její mládí, ani její tìlesná vada nezabránila, aby nebyla už nadobro zkažená. Neusmála se ani, nýbrž dívala se na K-a vážnì, ostrým, vyzývavým pohledem. K. se tváøil, jako by si nebyl povšiml jejího chování, a ptal se: „Znᚠmalíøe Titorelliho?“ Pøikývla a ptala se teï sama: „Co od nìho chcete?“ Kovi se zdálo výhodné, aby se rychle o Titorellim ještì trochu informoval: „Chci se od nìho dát malovat,“ øekl. „Dát malovat?“ zeptala se, nemírnì otevøela ústa, lehce vyjela rukou proti K-ovi, jako by byl øekl nìco nadmíru pøekvapujícího anebo nevhodného, nadzvedla si obìma rukama svou beztoho velmi krátkou suknièku a bìžela, co jen mohla, za ostatními dìvèaty, jejichž køik se už nezøetelnì ztrácel ve výši. Ale již u nejbližšího ohbí schodù potkal K. zase všechny dívky. Hrbatá je patrnì vyrozumìla o K-ovì úmyslu a èekaly na nìho. Stály po obou - 110 - stranách schodù, tiskly se ke zdi, aby K. mohl pohodlnì mezi nimi projít, a rukou si pøihlazovaly zástìry. Všechny tváøe, stejnì jako ten špalír, byly smìsí dìtskosti a zvrhlosti. Nahoøe, v èele dívek, jež se teï za K-em za smíchu shlukly, byla hrbatá, která se ujala vedení. Dopomohla K-ovi k tomu, že ihned našel správnou cestu. Chtìl totiž stoupat rovnou dál, ona však mu ukázala, že se musí dát po odboèce schodù, aby se dostal k Titorellimu. Schody, jež k nìmu vedly, byly zvl᚝ úzké, velmi dlouhé, bez zatáèky, daly se pøehlédnout po celé délce a nahoøe konèily bezprostøednì pøed Titorelliho dveømi. Tyto dveøe, jež byly malým, šikmo nade dveømi zasazeným svìtlíkem na rozdíl od ostatních schodù osvìtleny pomìrnì dobøe, skládaly se z neomítnutých trámù, na nìž bylo èervenou barvou širokými tahy štìtce namalováno jméno Titorelli. K. byl se svou družinou sotva v polou schodù, když se nahoøe, patrnì pro hluk tolikerých krokù, pootevøely dveøe a ve škvíøe se zjevil jakýsi muž pravdìpodobnì odìný jen noèní košilí. „Och!“ zvolal, když vidìl pøicházet ten zástup, a zmizel. Hrbatá radostí zatleskala, a ostatní dívky se tlaèily za K-em, aby ho rychleji popohnaly kupøedu. Nedospìli však ještì ani nahoru, když nahoøe malíø otevøel dveøe dokoøán a zval K-a hlubokou úklonou, aby vstoupil. Dívkám však bránil, nechtìl žádnou z nich vpustit, jakkoli žadonily a jakkoli se pokoušely vniknout ne-li už s jeho svolením, tedy proti jeho vùli. Jen hrbaté se podaøilo proklouznout pod jeho vztaženou paží, ale malíø se za ní rozehnal, popadl ji za suknì, zavíøil jí kolem svého tìla a postavil ji pak pøede dveøe na zem vedle ostatních dívek, jež se, zatím co malíø opustil své místo, pøece jen neodvážily pøekroèit práh. K. nevìdìl, co si má o tom všem myslit, zdálo se totiž, jako by se to vše dálo v pøátelské shodì. Dívky u dveøí natahovaly jedna pøes druhou krk, volaly na malíøe všeliká žertovnì mínìná slova, jimž K. nerozumìl, a také malíø se smál, zatím co hrbatá v jeho ruce skoro letìla vzduchem. Pak zavøel dveøe, uklonil se poznovu K-ovi, podal mu ruku a øekl, aby se pøedstavil: „Akademický malíø Titorelli: ‘ K. ukázal na dveøe, za nimiž si dívky špitaly, a øekl: „zdá se, že jste zde v domì velmi oblíben.“ - 111 - „Ach, ty žáby!“ øekl malíø a snažil se marnì zapnout si noèní košili u krku. Byl bos a odìn jen ještì širokými žlutavými plátìnkami, které mu držely na øemeni, jehož dlouhý konec sebou volnì tloukl sem a tam. „Ty žáby j sou pro mne hotový køíž,“ pokraèoval, upouštìje od noèní košile, na níž se právì teï utrhl poslední knoflík, donesl židli a pøimìl K-a, aby se posadil. „Maloval jsem jednou jednu z nich – dnes ani není s nimi, a od tìch dob jsou mi všechny v patách. Jsem-li doma, vejdou jen tehdy, když dovolím, ale jakmile odejdu, je tu vždy alespoò jedna. Daly si udìlat kliè k mým dveøím, a ten si mezi sebou pùjèují. Sotva si pøedstavíte, jak je to na obtíž. Pøijdu na pøíklad domù s dámou, kterou mám malovat, otevøu dveøe svým klíèem a najdu tøeba tu hrbatou tamhle u stolku, jak si štìtcem nabarvuje rty, zatím co se její malí sourozenci, na nìž má dávat pozor, prohánìjí po pokoji a dìlají ve všech koutech neèistotu. Anebo pøijdu, jako se mi stalo teprv vèera, pozdì veèer domù – promiòte proto, prosím, mé obleèení a ten nepoøádek v pokoji –, tak tedy pøijdu pozdì veèer domù a chci ulehnout, tu mì nìco štípne do nohy, já se podívám pod postel a vytáhnu zas takovou potvùrku. Proè se tak ke mnì tlaèí, nevím, že je nehledím k sobì lákat, to jste zajisté zpozoroval právì pøed chvílí. Rozumí se, že mì to také ruší v práci. Kdybych ten atelier nemìl zadarmo, byl bych se už dávno odstìhoval.“ Právì zavolal za dveømi hlásek, útlý a úzkostný: „Titorelli, smíme už pøijít?“ „Ne,“ odpovìdìl malíø. „Já sama taky ne?“ ptal se hlásek znova. „Taky ne,“ øekl malíø, šel ke dveøím a zamkl je. K. se zatím rozhlédl po pokoji, nikdy by ho nebylo napadlo, že lze ten bídný pokojíèek nazvat atelierem. Po délce i po šíøce nemohl v nìm èlovìk udìlat víc než dva dlouhé kroky. Všechno, podlaha, stìny i strop, bylo ze døeva, mezi trámy bylo vidìt úzké štìrbiny. Naproti K-ovi byla u zdi postel, byla pøetížena peøinami v rùzných barvách. Uprostøed pokoje stál na stojanu jakýsi obraz, byl zahalen košilí, jejíž rukávy visely až na zem. Za K-em bylo okno, jímž v té mlze nebylo vidìt dál než na posnìženou støechu sousedního domu. - 112 - Otoèení klíèe v zámku pøipomnìlo K-ovi, že chtìl brzy odejít. Vyòal proto z kapsy továrníkùv dopis, podal jej malíøi a øekl: „Dovìdìl jsem se o vás od tohoto pána, vašeho známého, a pøišel jsem na jeho radu.“ Malíø letmo proèetl dopis a hodil jej na postel. Kdyby továrník nebyl o Titorellim co nejurèitìji mluvil jako o svém známém, jako o chuïasu, který je odkázán na jeho milodary, bylo by se teï opravdu zdálo, že Titorelli továrníka nezná, anebo že se alespoò na nìho nedovede rozpomenout. Nadto se teï malíø zeptal: „Chcete koupit nìjaké obrazy, èi se chcete sám dát malovat?“ K. se udiven podíval na malíøe. Co je vlastnì v tom psaní? K. pokládal za vìc, jež se rozumí sama sebou, že továrník v psaní zpravuje malíøe, že se K. chce u nìho jen a jen poptat ve vìci svého procesu. To sem bìžel pøece jen pøíliš chvatnì a bez rozvahy! Ale musil teï malíøi nìjak odpovìdìt, i øekl, dívaje se na stojan: „Vy právì pracujete na obrazu?“ „Ano,“ øekl malíø a hodil košili, která visela pøes stojan, za psaním na postel. „Je to podobizna. Dobrá práce, ale teï ještì nezcela hotová.“ Náhoda pøála K-ovi, možnost, aby zaèal o soudu, se mu takøka nabízela, nebo byla to zøejmì podobizna kteréhosi soudce. Byla ostatnì nápadnì podobná obrazu v advokátovì pracovnì. Šlo zde sice o zcela jiného soudce, o tlustého muže s èernými hustými vousy, jež po stranách sahaly vysoko do tváøí, též byl obraz u advokáta malován olejovými barvami, zde ten byl však slabì a neznatelnì naèrtnut pastelkami. Ale všechno ostatní bylo podobné, nebo i zde se soudce chystal hrozivì povstat se své trùnní židle, jejíchž opìradel se držel. „Vždy je to soudce,“ chtìl K. øíci hned v prvním okamžení, zdržel se však prozatím ještì a pøiblížil se k obrazu, jako by jej chtìl studovat v podrobnostech. Jakousi velkou sochu, jež stála uprostøed za zády trùnní židle, nedovedl si vy svìtlit, i zeptal se malíøe, co znamená. že se musí ještì trochu propracovat, odpovìdìl malíø, vzal se stolku pastelovou tužku a pojíždìl jí trochu po okrajích sochy, aniž se tím pro K-a stala zøetelnìjší. „Je to Spravedlnost,“ øekl malíø koneènì. „Teï ji už poznávám,“ øekl K., „zde je páska kolem oèí a zde jsou váhy. Ale nemá na patách køídla a není v bìhu?“ „Ano,“ øekl malíø, „musil jsem to tak namalovat - 113 - podle daného pøíkazu, je to zároveò Spravedlnost a bohynì vítìzství.“ „To není dobré spojení,“ øekl K. s úsmìvem, „Spravedlnost musí být v klidu, jinak se váhy kolísají a není pak možný spravedlivý soud.“ „Já se v tom podvoluji svému zákazníku,“ øekl malíø. „Ba ovšem,“ øekl K., jenž se svou poznámkou nechtìl nikoho dotknout. „Namaloval jste tu sochu tak, jak skuteènì stojí na trùnní židli.“ „Ne, nevidìl jsem ani sochu, ani trùnní židli, to vše je pouhá pøedstava, ale bylo mi udáno, co mám malovat.“ „Jakže?“ ptal se K., tváøil se úmyslnì, jako by malíøi zplna nerozumìl, „vždy je to pøece soudce a sedí na soudcovské stolici?“ „Ano,“ øekl malíø, „ale není to nijaký vysoký soudce a nikdy nesedìl na takové trùnní židli.“ „A dá se pøece malovat v tak slavnostním držení? Vždy tu sedí jako nìjaký soudní president.“ „Ano, pánové jsou ješitní,“ øekl malíø. „Ale mají vyšší povolení, aby se tak dali malovat. Jenže bohužel právì podle tohoto obrazu nelze posoudit jednotlivosti šatu a židle, pastelové barvy se na takové obrazy nehodí.“ „Ano,“ øekl K., „je divné, že je to malováno pastelovými barvami.“ „Soudce si to tak pøeje,“ øekl malíø, „je to urèeno pro jakousi dámu.“ Zdálo se, že pohled na obraz mu vnukl chu k práci, vykasal si rukávy u košile, vzal do ruky nìkolik tužek, a K. se díval, jak se pod tøesoucími se hroty tužek u soudcovy hlavy tvoøí zarudlý stín, který paprskovitì mizí k okraji obrazu. Ponenáhlu to zahrávání stínu obklopilo hlavu jako nìjaká ozdoba anebo vysoké vyznamenání. Kolem sochy Spravedlnosti zùstala však pùda kromì neznatelného odstínìní svìtlá, a v té svìtlosti se socha zdála zvl᚝ vynikat, sotva již pøipomínala bohyni Spravedlnosti, ale nepøipomínala ani bohyni vítìzství, nýbrž vypadala teï zcela jako bohynì lovu. Malíøova práce pøitahovala K-a víc, než chtìl; potom však si pøece jen vyèítal, že zde je už tak dlouho a vlastnì poøád ještì nic nepodnikl v své vlastní vìci. „Jak se jmenuje ten soudce?“ zeptal se najednou. „To nesmím povìdìt,“ odpovìdìl malíø, byl hluboko sklonìn nad obraz a zøejmì zanedbával svého hosta, jejž zprvu pøece pøijal s takovou šetrností. K. to mìl za rozmar a zlobil se proto, ježto tím ztrácel èas. „Vy jste patrnì dùvìrník soudu?“ zeptal se. Ihned odložil malíø tužky, vztyèil se, otøel ruku o ruku a podíval se s úsmìvem na K-a. „Jen s pravdou - 114 - ven,“ øekl, „vy se chcete nìco dovìdìt o soudu, jak je o tom také zmínka ve vašem doporuèujícím listu, a mluvil jste nejdøív o mých obrazech, abyste si mne získal. Ale já vám to nezazlívám, vždy jste nemohl vìdìt, že je to u mne nemístné. Ó, prosím 1“ øekl s prudkou odmítavostí, když K. chtìl nìco namítnout. A pokraèoval pak: „Ostatnì máte svou poznámkou úplnì pravdu, jsem dùvìrník soudu.“ Odmlèel se, jako by chtìl K-ovi poskytnout èas, aby se smíøil s touto skuteèností. Za dveømi bylo teï zase slyšet dívky. Tlaèily se asi kolem klíèové dírky, snad by lo také do pokoje vidìt štìrbinami. K. upustil od jakékoli omluvy, nebo nechtìl malíøe od té vìci odvrátit, zároveò však nechtìl, aby se malíø pøespøíliš holedbal a uèinil se tak jaksi osobou nedostižnou, i zeptal se proto: „Je to veøejnì uznané postavení?“ „Ne,“ øekl malíø zkrátka, jako by mu to bylo zarazilo další øeè. K. však nechtìl, aby malíø mlèel, a øekl: „Nu, èasto jsou taková neuznaná postavení vlivnìjší než uznaná.“ „Právì tak je tomu se mnou,“ øekl malíø a pokývl svraštìlým èelem. „Mluvil jsem vèera s továrníkem o vašem pøípadì, ptal se mne, zda bych vám nechtìl pomoci, odpovìdìl jsem: ,A jen jednou ke mnì pøijde’, a teï se tìším, že jste se tak brzo dostavil. Zdá se, že si tu vìc velmi pøipouštíte, a tomu se ovšem nijak nedivím. Nechcete snad nejdøív odložit kabát?“ Aèkoli K. hodlal pobýt jen zcela krátce, bylo mu malíøovo vybídnutí pøec velmi vhod. Vzduch v pokoji zaèal na nìho ponenáhlu doléhat, již kolikrát se v údivu zadíval na malá železná kamínka v koutì, ve kterých zøejmì nebylo zatopeno, to dusno v pokoji bylo nevysvìtlitelné. Zatím co odkládal zimník a rozepínal si také ještì kabát obleku, øekl malíø, omlouvaje se: „Já musím mít teplo. Je tady v pokoji velmi útulno, viïte? Po té stránce má pokoj velmi dobrou polohu.“ K. na to nic neøekl, ale nebylo to vlastnì teplo, co mu zpùsobovalo nevolnost, nýbrž byl to ten zatuchlý vzduch, v nìmž se skoro nedalo dýchat, pokoj nebyl asi už dávno provìtrán. Tato nepøíjemnost se pro K-a zmnožovala tím, že ho malíø požádal, aby se posadil na postel, kdežto sám usedl na jedinou židli v pokoji pøed stojanem. Mimo to se zdálo, že si malíø nesprávnì vykládá, proè K. zùstal jen na kraji postele, prosil, aby si K. udìlal pohodlí, a ježto K. váhal, došel k nìmu a vtlaèil ho hluboko - 115 - do peøin a polštáøù. Pak se zas vrátil k své židli a zeptal se koneènì první vìcnou otázku, jež zpùsobila, že K. zapomnìl na všechno ostatní. „Jste nevinen?“ zeptal se. „Ano,“ øekl K. Odpovìï na tuto otázku mu témìø zpùsobovala radost, zejména když odpovìï svìdèila soukromému èlovìku a byla tedy vyøèena bez každé odpovìdnosti. Aby se nabažil té radosti, dodal ještì: „Jsem úplnì nevinen.“ „Tak,“ øekl malíø, sklonil hlavu a zdál se pøemýšlet. Najednou zas pozvedl hlavu a øekl: „Jste-li nevinen, je vìc velmi prostá.“ K-ùv zrak se zakalil, ten èlovìk, který se vydává za dùvìrníka soudu, mluví jako nevìdomé dìcko. „Má nevina vìc nezjednodušuje,“ øekl K. Musil se pøese všechno usmát a pomalu potøásl hlavou. „Záleží na mnoha jemnostech, do kterých ten soud zabøedá. Nakonec však vytáhne nìjakou velkou vinu odkudsi, kde pùvodnì nebylo vùbec nic.“ „Ba, ba, zajisté,“ øekl malíø, jako by K. zbyteènì rušil jeho pøemítání. „Vy však jste nevinen?“ „Nu ano,“ øekl K. „To je hlavní vìc,“ øekl malíø. Protidùvody na nìho nijak nepùsobily, jen nebylo pøes jeho rozhodnost jasné, zda tak mluví z pøesvìdèení anebo jen z neteènosti. K. si to chtìl neprodlenì zjistit a øekl proto: „Vy pøece znáte ten soud jistì daleko lip než já, já nevím o mnoho víc, než co jsem o nìm slyšel, ovšem od zcela rozdílných lidí. V tom jsou však všichni zajedno, že nikdo není obžalován jen tak zbùhdarma, a že soud, jakmile nìkoho obžaluje, je pevnì pøesvìdèen o vinì obžalovaného, a že je velmi tìžké odvrátit jej od tohoto pøesvìdèení.“ „Tìžké?“ zeptal se malíø a vyjel jednou rukou do vzduchu. „Nikdy nelze soud od toho odvrátit. Kdybych tady vymaloval všechny soudce vedle sebe na plátno a vy byste se pøed tím plátnem hájil, budete mít vìtší úspìch než pøed skuteèným soudem.“ „Ano,“ øekl K. pro sebe a zapomnìl, že chtìl na malíøi jen vyzvídat. Znova se kterási z dívek zaèala za dveømi ptát: „Titorelli, nepùjde už brzo?“ „Mlète!“ zavolal malíø ke dveøím, „což nevidíte, že mám s tím pánem rozmluvu?“ Ale dívka se tím nespokojila nýbrž ptala se: „Ty ho budeš malovat?“ A když malíø neodpovìdìl, øekla ještì: „Prosím tì, nemaluj ho, takového ohyzdu.“ Následovala vøava nesrozumitelných pøitakavých výkøikù. Malíø byl skokem u dveøí, otevøel je na škvíru– - 116 - bylo vidìt prosebnì vztažené, sepjaté ruce dívek – a øekl: „Nebudeteli zticha, shodím vás všechny se schodù. Posaïte se tady na stupnì a nehluète.“ Neposlechly asi hned, takže musil velet: „Dolù na stupnì!“ Teprv pak nastalo ticho. „Odpuste,“ øekl malíø, když se zas vrátil ke K-ovi. K. se sotva obrátil ke dveøím, ponechal úplnì malíøi, zda se ho chce ujmout a na jaký zpùsob. Také teï sebou sotva i jen pohnul, kdy ž se malíø k nìmu naklonil a pošeptal mu do ucha, aby nebyl venku slyšen: „Také ty dívky náleží k soudu.“ „Jakže?“ zeptal se K., uhnul hlavou na stranu a díval se na malíøe. Ten však se zas posadil na židli a øekl zpola žertem, zpola na vysvìtlenou: „Vždy pøece všechno náleží k soudu.“ „Toho jsem si dosud ani nepovšiml,“ øekl K. krátce, malíøova obecná poznámka zbavovala odkaz na dívky každé znepokojivosti. Pøesto se K. chvilku díval ke dveøím, za nimiž dívky teï zticha sedìly na stupních. Jen jedna protáhla štìrbinou mezi trámy stéblo slámy a popotahovala jím pomalu sem a tam. „Zdá se, že dosud ještì nemáte žádný pøehled o soudu,“ øekl malíø, mìl nohy ze široka od sebe a špièkami nohou mlaskavì podupával na podlahu. „Ježto jste však nevinen, nebude vám ho ani tøeba. Já sám vás z toho dostanu.“ „Jak to chcete dokázat?“ ptal se K. „Vždy jste pøed chvílí øekl sám, že soud vùbec nic nedá na jakékoli dùkazy.“ „Nedá jen na dùkazy, jež se uvedou pøed soudem,“ øekl malíø a pozvedl ukazovák, jako by K. nebyl postøehl ten jemný rozdíl. „Jinak je však s tím, co se po této stránce zkusí za zády veøejného soudu, tedy v poradnách, na chodbách anebo na pøíklad i zde, v atelieru.“ Co malíø teï povìdìl, nezdálo se K-ovi už tak nevìrohodné, shodovalo se to naopak velmi s tím, co slyšel také od jiných lidí. Ano, bylo to dokonce velmi slibné. Je-li opravdu tak snadno možné pùsobit na soudce osobními styky, jak to líèil advokát, pak jsou styky malíøovy s tìmi ješitnými soudci zvl᚝ významné a zajisté znamenají nìco, co se nesluší podceòovat. Pak tedy by se malíø velmi dobøe zapojoval do kruhu pomocníkù, jež K. ponenáhlu kolem sebe shromáždil. V bance jednou - 117 - vynášeli jeho organisaèní nadání, zde, kde byl odkázán úplnì jen na sebe, naskytovala se dobrá pøíležitost, aby je vyzkoušel do poslední možnosti. Malíø pozoroval úèinek, jímž jeho objasnìní na K-a zapùsobilo, a øekl pak s jakousi úzkostností: „Není vám nápadné, že mluvím skoro jako právník? To na mne tak pùsobí ten nepøetržitý styk s pány od soudu. Rozumí se, že z toho mám velký prospìch, ale umìlecký vzhled se z nejvìtší èásti ztratí.“ „Jakpak jste se dostal po prvé do styku se soudci?“ ptal se K., chtìl si nejdøív získat malíøovu dùvìru, než ho takøka najme do svých služeb. „To bylo velmi prosté,“ øekl malíø, „já jsem to spojení zdìdil. Již mùj otec byl soudní malíø. To je postavení, které se vždycky dìdí. Nových lidí k tomu nelze potøebovat. Pro malování rùzných úøednických stupòù jsou stanovena tak rozmanitá, složitá a pøedevším tajná pravidla, že vùbec nevejdou ve známost mimo okruh urèitých rodin. Tam v zásuvce na pøíklad mám zápisky svého otce, jež nikomu neukážu. Ale jen kdo je zná, je zpùsobilý, aby maloval soudce. Ale i kdybych je ztratil, zbylo by mi ještì tolik pravidel, jež mám v hlavì jen já, že by si nikdo nemohl èinit nároky na mé postavení. Každý soudce chce pøece být malován tak, jako byli malováni staøí velcí soudcové, a to dovedu jen já.“ „To vám závidím,“ øekl K., mysle na své postavení v bance. „Vaším postavením nemùže tedy nic otøást?“ „Ovšem, nemùže,“ øekl malíø a hrdì nadnesl ramena. „Proto se také mohu odvážit, abych tu a tam pomohl nìjakému chudáku, který má proces.“ „A jak to dìláte?“ ptal se K., jako by to ani nebyl on, jejž malíø právì nazval chudákem. Malíø však se nedal zmýlit, nýbrž øekl: „Ve vašem pøípadì na pøíklad, ježto jste úplnì nevinen, podniknu toto.“ Opìtovná zmínka o jeho nevinnosti byla K-ovi už na obtíž. Zdálo se mu nìkdy, jako by malíø takovými poznámkami èinil pøíznivý výsledek procesu podmínkou pro svou pomoc, jež se tím ovšem mìnila v úplnou nicotnost. Pøes tyto pochybnosti se však K. zvládl a nepøerušil malíøe. Vzdát se malíøovy pomoci nechtìl, k tomu byl odhodlán, též mu tato pomoc nepøipadala nikterak nevalnìjší než pomoc advokátova. K. jí dokonce zdaleka dával pøednost, protože byla nabízena nezáludnìji a nepokrytìji. - 118 - Malíø poposedl s židlí k posteli a pokraèoval tlumeným hlasem: „Zapomnìl jsem zeptat se vás pøedevším, jaké osvobození si pøejete. Je trojí možnost, totiž skuteèné osvobození, zdánlivé osvobození a prùtah. Skuteèné osvobození je ovšem nejlepší, jenže nemám ani nejmenší vliv na tento zpùsob øešení. Myslím, že není vùbec žádný jednotlivec, který by mìl vliv na skuteèné osvobození. Zde pravdìpodobnì rozhoduje jen nevina obžalovaného. Ježto jste nevinen, bylo by opravdu možné, abyste se spoléhal jen na svou nevinu. Pak byste však nepotøeboval ani mne, ani nìjakou jinou pomoc.“ Tomuto spoøádanému rozboru se K. zprvu velmi podivil, potom však øekl stejnì potichu jako malíø: „Myslím, že si odporujete.“ „Jak to?“ zeptal se malíø trpìlivì a zvrátil se s úsmìvem na židli. Ten úsmìv vzbudil v K-ovi pocit, jako by se teï chystal objevit rozpory nikoli v malíøových slovech, nýbrž v samém soudním øízení. Pøesto však necouvl a øekl: „Podotkl jste pøed chvílí, že soud vùbec nedá na dùkazy, pozdìji jste to omezil na soud veøejný, a teï dokonce øíkáte, že nevinný nepotøebuje pøed soudem pomoci. Již v tom je rozpor. Mimo to jste však pøed chvílí øekl, že na soudce lze zapùsobit osobnì, teï však popíráte, že by se osobním zapùsobením dalo kdy dosíci skuteèného osvobození, jak tomu øíkáte. V tom je druhý rozpor.“ „Tyto rozpory lze snadno vysvìtlit,“ øekl malíø. „Je tu øeè o dvojí rùzné vìci, o tom, co je psáno v zákonì, a o tom, co jsem se osobnì dovìdìl, to nesmíte zamìòovat. V zákonì, já jsem jej ovšem neèetl, praví se, jak se rozumí samo sebou, že se nevinný osvobozuje, a není v nìm nic o tom, že by bylo možné vykonat na soudce nìjaký vliv. Já však jsem se dovìdìl pravý opak. Nevím ani o jediném skuteèném osvobození, zato však vím o mnohém ovlivnìní. Je ovšem možné, že ve všech pøípadech mnì známých nebyla ani jednou dána nevina. Ale není-li to nepravdìpodobné? V tolika pøípadech ani jediná nevina? Už jako dítì jsem dával dobrý pozor, když otec doma vypravoval o procesech, také soudcové, kteøí pøicházeli do jeho atelieru, vypravovali o soudu, v našich vrstvách se vùbec nemluví o jiném; jakmile se mi naskytla pøíležitost, abych sám došel k soudu, po každé jsem jí využil, - 119 - nespoèetné procesy jsem vyslechl ve významných fázích a sledoval je, pokud jsou viditelné, a pøiznávám se – nezažil jsem ani jedno skuteèné osvobození.“ „Ani jediné osvobození tedy,“ øekl K., jako by mluvil sám k sobì a k svým nadìjím. „To však potvrzuje mínìní, které o tom soudu již mám. Je to tedy marné i po této stránce. Jeden jediný kat mohl by nahradit celièký soud.“ „Nesmíte zevšeobecòovat,“ øekl malíø nespokojen, „vždy jsem mluvil jen o svých zkušenostech.“ „To pøece staèí,“ øekl K.“,èi jste slyšel o osvobození z døívìjší doby?“ „Taková osvobození,“ odpovìdìl malíø, „se prý opravdu vy skytla. Je jen velmi tìžké zjistit to. Koneèná rozhodnutí soudu se neuveøejòují, nejsou pøístupná ani soudcùm, a tím se stává, že se o starých soudních pøípadech dochovaly pouhé legendy. Ty pak obsahují ovšem dokonce vìtšinou skuteèná osvobození, lze jim vìøit, prokázat se to však nedá. Než pøece jen nesmíme jich zcela nedbat, jakousi pravdu zajisté do sebe mají, jsou též velmi krásné, já sám jsem maloval nìkolik obrazù, jež mají takové legendy za obsah.“ „Pouhé legendy nezmìní mé mínìní,“ øekl K., „to se asi také pøed soudem nelze na ty legendy odvolat?“ Malíø se zasmál. „Ne, to nelze,“ øekl. „Pak je zbyteèné mluvit o tom,“ øekl K., chtìl prozatím vyslechnout všechna mínìní malíøova, i když je mìl za nepravdìpodobná a i když odporovala jiným zprávám. Nemìl teï èas, aby všechno, co mu malíø øíkal, zkoumal co do pravdivosti anebo dokonce vyvracel, dokáže opravdu již vìc nejkrajnìjší, pohneli malíøe, aby mu pomohl jakýmkoli, tøebas i nerozhodujícím zpùsobem. Proto øekl: „Nechme tedy toho skuteèného osvobození, zmínil jste se však ještì o dvou jiných možnostech.“ „O zdánlivém osvobození a prùtahu. Jen o ty mùže jít,“ øekl malíø. „Nechtìl byste si však, než o tom zaèneme, svléci kabát? Je vám asi horko.“ „Je,“ øekl K., který až dosud dbal jen malíøova objasòování, jemuž teï však, kdy mu bylo pøipomenuto horko, vyrazil hojný pot na èele. „Je to skoro nesnesitelné.“ Malíø pokývl, jako by velmi dobøe chápal K-ovu nevolnost. „Nemohlo by se otevøít okno?“ zeptal se K. „Ne,“ øekl malíø. „Je to jen pevnì zasazená sklenìná deska, nedá se otevøít.“ Teï poznal K., že po celou tu dobu doufal, že najednou malíø nebo on sám pøikroèí k oknu a otevøe je jediným trhnutím. Byl pøipraven na - 120 - to, že bude i mlhu dýchat otevøenými ústy. Pocit, že je zde úplnì odlouèen od vzduchu, zpùsoboval mu závra. Udeøil lehce rukou na peøinu vedle sebe a øekl slabým hlasem: „Ale vždy je to nepohodlné a nezdravé.“ „Ó ne,“ øekl malíø na obhajobu svého okna, „tím, že se nedá otevøít, drží se, aèkoli je to jen jednoduchá deska, teplo zde líp než dvojitým oknem. Chci-li však vìtrat, èehož není valnì tøeba, protože štìrbinami v trámech všude vniká vzduch, mohu otevøít jedny ze svých dveøí anebo dokonce oboje.“ Trochu potìšen tímto vysvìtlením, rozhlížel se K., aby našel druhé dveøe. Malíø to zpozoroval a øekl: „Jsou za vámi, musil jsem je zastavit postelí.“ Teï teprv uvidìl K. drobné dveøe ve zdi. „Je to tu všechno pøíliš malé na atelier,“ øekl malíø, jako by chtìl pøedejít nìjakou K-ovu výtku. „Musil jsem se zaøídit, jak se dalo. Ta postel pøede dveømi stojí ovšem na velmi špatném místì. Soudce na pøíklad, kterého teï maluji, pøichází vždy dveømi u postele, a já jsem mu také dal klíè od tìch dveøí, aby mohl, nejsem-li doma, poèkat na mne zde v atelieru. Teï však pøichází obvykle èasnì ráno, zatím co ještì spím. Vytrhne mì to, jak se rozumí, po každé z nejhlubšího spánku, když se vedle postele otevøou dveøe. Ztratil byste každou úctu k tìm soudcùm, kdybyste slyšel kletby, jimiž ho vítám, když ráno leze pøes mou postel. Mohl bych mu ovšem vzít klíè, ale tím by se to jen zhoršilo. Lze tady všechny dveøe hravì vypáèit.“ Za celé této øeèi uvažoval K., má-li si svléci kabát, koneènì však uznal, že neuèiní-li tak, bude neschopen, aby zde ještì zùstal, proto si svlekl kabát, položil si jej však pøes koleno, aby si jej mohl zas obléknout, jakmile bude porada skonèena. Sotva si svlekl kabát, zvolala jedna z dívek: „On si svlík kabát!“ a bylo slyšet, jak se všechny tlaèí ke skulinám, aby tu podívanou vidìly na vlastní oèi. „Dívky totiž myslí,“ øekl malíø, „že vás budu malovat a že se proto svlékáte.“ „Tak,“ øekl K., jen málo obveselen, nebo nebylo mu o mnoho lépe než pøedtím, aèkoli teï sedìl bez kabátu. Skoro nasupen se zeptal: „Jakže jste øíkal tìm druhým dvìma možnostem?“ Už ty výrazy zase zapomnìl. „Zdánlivé osvobození a prùtah,“ øekl malíø. „Záleží na vás, co z toho si zvolíte. Obojího mùžete dosíci mým pøispìním, rozumí se, že nikoli bez námahy, rozdíl po této stránce je ten, že zdánlivé osvobození - 121 - vyžaduje soustøedìnou námahu doèasnou, prùtah námahu daleko nepatrnìjší, ale trvalou. Nejdøív tedy zdánlivé osvobození. Kdybyste si je pøál, napíšu na arch papíru potvrzení, že jste nevinen. Jak takové potvrzení zní, vím od svého otce, a je to znìní zcela bezpeèné. S tím potvrzením dojdu pak k soudcùm, s nimiž se znám. Nejdøív tøeba potvrzení pøedložím soudci, kterého maluji, dres veèer, až mi pøijde sedìt. Pøedložím mu potvrzení, prohlásím mu, že jste nevinen, a zaruèím se za vaši nevinu. To však je ruèení nejen vnìjší, nýbrž skuteèné, závazné.“ V malíøových oèích bylo cosi jako výèitka, že K. naò chce uvalit bøemeno takového ruèení. „To by od vás byla velká laskavost,“ øekl K. „A soudce by vám uvìøil a pøesto by mì neosvobodil doopravdy?“ „Jak jsem už øekl,“ odpovìdìl malíø. „Ostatnì není naprosto jisto, že by mi uvìøil každý, nìkterý soudce by na pøíklad žádal, abych vás k nìmu dovedl. To byste pak tedy musil jít se mnou. Ovšem je v takovém pøípadì vìc už napolo vyhrána, a to zejména proto, že bych vás, jak se rozumí, pøedem dopodrobna pouèil, jak si u soudce máte poèínat. Hùøe je u soudcù, kteøí mne – i to se stane prostì odmítnou. Tìch se musíme vzdát, aèkoli zajisté neopominu pokusit se o nì, ale mùžeme se jich také vzdát, nebo jednotliví soudcové zde nemohou rozhodovat. Jakmile se mi na to potvrzení podpíše sdostatek soudcù, zajdu s potvrzením k soudci, který má právì vᚠproces. Možná, že budu mít i jeho podpis, pak se všechno vyvine ještì trochu rychleji než jindy. Zpravidla není však potom vùbec již mnoho pøekážek, je to pak pro obžalovaného doba nejvìtší nadìje. Je to divné, ale pravda, lidé jsou v té dobì naplnìni vìtší nadìjí než po osvobození. Není teï už tøeba nijaké zvláštní námahy. Soudce má v tom potvrzení záruku od urèitého poètu soudcù, mùže vás bez obav osvobodit, a nepochybnì tak uèiní, už aby vyhovìl mnì a jiným známým, ale ovšem teprv po rùzných formalitách. Vy však opustíte okruh soudu a jste svoboden.“ „Jsem pak tedy svoboden,“ øekl K. váhavì. „Ano,“ øekl malíø, „ale jen zdánlivì svoboden, anebo, abych se vyjádøil lépe, doèasnì svoboden. Nejnižší soudcové totiž, k nimž náleží moji známí, nemají právo, aby osvobodili s koneènou platností, toto právo má jen nejvyšší soud, nadobro nedostupný vám, mnì a nám - 122 - všem. Jak to tam vypadá, nevíme a nechceme ostatnì ani vìdìt. Velké právo, aby zprostili obžaloby, naši soudcové tedy nemají, zato však mají právo, aby od obžaloby odpoutali. To znamená, že budete-li takto osvobozen, jste prozatím obžalobì odòat, ale vznáší se i nadále nad vámi a mùže nabýt ihned úèinnosti, jakmile jen pøijde vyšší rozkaz. Ježto mám se soudem tak dobré styky, mohu vám také povìdìt, jak se v pøedpisech pro soudní kanceláøe zraèí i po stránce èistì vnìjší rozdíl mezi osvobozením skuteèným a zdánlivým. Pøi osvobození skuteèném mají se soudní spisy odložit nadobro, zmizí úplnì z øízení, nejen obžaloba, také proces a dokonce osvobození se znièí, všechno se znièí. Jinak pøi osvobození zdánlivém. Se spisem nenastala žádná jiná zmìna, než že byl obohacen o potvrzení neviny, o osvobození a o odùvodnìní osvobozovacího nálezu. Ale jinak zùstává spis v øízení, postupuje se dál vyšším soudcùm, jak si toho žádá nepøetržitá èinnost soudních kanceláøí, vrací se k nižším soudcùm a putuje tak s vìtšími a menšími výkyvy, s vìtšími a menšími zastávkami sem a tam. Tyto cesty jsou nevypoèitatelné. Díváme-li se zvenèí, mùže se nìkdy zdát, že všechno je dávno zapomenuto, že se spis ztratil a že osvobození je úplné. Zasvìcený èlovìk tomu neuvìøí. Žádný spis se neztratí, u soudu není žádného zapomenutí. Jednoho dne – nikdo by se nenadál – vezme nìjaký soudce ten spis pozornìji do ruky, pozná, že v tomto pøípadì obžaloba ještì nezanikla, a naøídí okamžité zatèení. Pøedpokládal jsem zde, že mezi zdánlivým osvobozením a novým zatèením mine dlouhá doba, to je možné, a vím o takových pøípadech, ale je stejnì dobøe možné, že se osvobozený vrátí od soudu domù a už tam èekají povìøenci, aby ho zatkli znova. Pak je svobodný život ovšem u konce.“ „A proces zapoène znova?“ ptal se K. skoro pochybovaènì. „Ovšem, øekl malíø, „proces zaène znova, je však zase možnost, stejnì jako pøedtím vymoci zdánlivé osvobození. Èlovìk pak musí znova sebrat všechny síly a nesmí se vzdát.“ Poslední slova øekl malíø snad pod dojmem, jímž na nìho pùsobil K., jenž se trochu zhroutil. „Není však,“ ptal se K., jako by teï chtìl pøedejít nìjaká malíøova odhalení, „t잚í vymoci druhé osvobození, než vymoci první?“ „Po té stránce,“ odpovìdìl malíø, „nelze øíci nic urèitého. Myslíte tím snad, že soudcové - 123 - jsou druhým zatèením ve svém úsudku nìjak zaujati v neprospìch obžalovaného? Nejsou. Vždy soudcové už pøi osvobození pamatovali na možnost opìtného zatèení, Tato okolnost se tedy sotva uplatní. Zato však je možné, že se z nespoèetných jiných dùvodù zmìnila nálada soudcù, jakož i jejich právní posuzování pøípadu, a usilování o druhé osvobození musí se proto pøizpùsobit pozmìnìný m okolnostem a musí být zpravidla stejnì úèinlivé jako pøed prvním osvobozením.“ „Ale toto druhé osvobození není pøece zas koneèné,“ øekl K. a kroutil odmítavì hlavou. „Ovšem že není,“ øekl malíø, „po druhém osvobození pøijde tøetí zatèení, po tøetím osvobození ètvrté zatèení a tak dále. To je dáno již pojmem zdánlivého osvobození.“ K. mlèel. „Zdánlivé osvobození se vám patinì nezdá dosti výhodné,“ øekl malíø, „snad vám vyhovuje prùtah lépe. Mám vám vysvìtlit, v èem záleží prùtah?“ K. pokývl. Malíø se ze široka opøel o lenoch židle, jeho noèní košile byla rozhalena, vsunul pod ni ruku, kterou si pojíždìl na prsou a po stranách. „Prùtah,“ øekl malíø a díval se chvilku pøed sebe, jako by hledal dokonale výstižné vysvìtlení, „prùtah záleží v tom, že se proces trvale zachovává v nejnižším procesním stadiu. Aby se toho dosáhlo, je tøeba, aby obžalovaný a pomocník, zejména však pomocník, zùstal v neustálém osobním styku se soudem. Opakuji, není k tomu tøeba takového vynaložení síly, jako když jde o to, aby se vymohlo zdánlivé osvobození, zato však je tøeba daleko vìtší pozornosti. Proces se nesmí ztrácet s oèí, musí se v pravidelných obdobích a mimo to i pøi zvláštních pøíležitostech docházet k soudci a je tøeba, abychom si na každý možný zpùsob zachovali jeho pøízeò; nejsme-li se soudcem osobnì známi, musíme na nìho pùsobit známými soudci, aniž se snad proto smíme vzdát bezprostøedních rozhovorù s ním. Neopomineme-li v této pøíèinì nic, mùžeme s dostateènou urèitostí poèítat, že se proces nedostane ze svého pivního stadia. Proces sice neustává, ale obžalovaný je skoro stejnì zajištìn pøed odsouzením, jako kdyby byl na svobodì. Proti zdánlivému osvobození má prùtah výhodu, že budoucnost obžalovaného je ménì nejistá, zùstává ochránìn od úleku náhlých zatèení a nemusí se obávat, že mu snad právì v dobách, kdy jeho ostatní okolnosti jsou pro to nejménì - 124 - vhodné, nastanou trampoty a rozèilování, jak jsou spojeny s vymáháním zdánlivého osvobození. Ovšem má i prùtah pro obžalovaného nìkteré nevýhody, jež nesmíme podceòovat. Nemyslím pøi tom na to, že obžalovaný zde nikdy není svoboden, to pøece vlastnì není ani pøi zdánlivém osvobození. Je tu jiná nevýhoda. Proces nemùže stát, aniž jsou pro to dány dùvody alespoò zdánlivé. Musí se tedy v procesu dít nìco navenek. Je proto tøeba uèinit èas od èasu všeliká opatøení, obžalovaný musí být vyslýchán, musí se konat vyšetøování a tak dále. Proces se jedním slovem musí napoøád otáèet v malém okruhu, na který byl umìle omezen. To ovšem pøináší obžalovanému nìkteré nepøíjemnosti, ale ty si zas nepøedstavujte jako nìco pøespøíliš zlého. Vždy je to všechno jen vnìjšího rázu, jsou tedy na pøíklad výslechy jen zcela kratièké, nemá-li èlovìk nìkdy èas anebo chu, aby tam došel, mùže se omluvit, mùže dokonce ta opatøení u nìkterých soudcù sjednat na dlouhý èas napøed spoleènou dohodou, jde tu v podstatì jen o to, aby se èlovìk, ježto je obžalován, obèas hlásil u svého soudce.“ Již za posledních slov pøehodil si K. kabát pøes paži a vstal. „Už vstává!“ ozvalo se ihned volání venku pøede dveømi. „Vy už chcete odejít?“ zeptal se malíø, jenž vstal rovnìž. „To vás jistì odtud zahání ten vzduch. Je mi to velmi trapné. Chtìl bych vám také ještì všelicos povìdìt. Musil jsem dbát nejvìtší struènosti. Doufám však, že jsem mluvil srozumitelnì.“ „Ó ano,“ øekl K., jejž bolela hlava od námahy, s níž se nutil poslouchat. Pøes toto potvrzení øekl malíø, shrnuje všechno ještì jednou, jako by chtìl K-ovi dát na cestu domù nìjakou útìchu: „Obì metody mají spoleèný rys, že zpùsobí, aby obžalovaný nebyl odsouzen.“ „Nezpùsobí však, aby byl skuteènì osvobozen,“ øekl K. tiše, jako by se stydìl, že to rozpoznal. „Vystihl jste jádro vìci,“ øekl malíø rychle. K. položil ruku na zimník, nemohl se však odhodlat, aby si oblekl kabát. Nejradìji by byl všechno popadl a bìžel s tím na svìží vzduch. Také dívky ho nemohly pøimìt, aby se oblekl, aèkoli pøedèasnì už na sebe volaly, že se obléká. Malíøi záleželo na tom, aby si nìjak vysvìtlil K-ovu náladu, øekl proto: „Patrnì jste se ještì nerozhodl o mých návrzích. Schvaluji to. Byl bych vám dokonce poradil, abyste se nerozhodl ihned. Výhody a nevýhody jsou zde jemné - 125 - jak vlásek. Èlovìk si musí všechno pøesnì odhadnout. Ovšem nesmí ani ztrácet pøíliš mnoho èasu.“ „Pøijdu brzo zas,“ øekl K., jenž si v náhlém rozhodnutí oblekl kabát, pøehodil si zimník pøes rameno a pospíšil ke dveøím, za nimiž se teï dívky daly do køiku. K-ovi bylo, jako by køièící dívky vidìl naskrz dveømi. „Musíte však splnit slovo,“ øekl malíø, který ho nenásledoval, „jinak pøijdu do banky, abych se poptal.“ „Tak už otevøte ty dveøe,“ øekl K. a lomcoval klikou, kterou dívky venku držely, jak pozoroval podle tlaku. „Chcete, aby vás dívky obtìžovaly?“ ptal se malíø. „Použijte radìji tohoto východu,“ a ukázal na dveøe za postelí. K. s tím byl srozumìn a skoèil zpátky k posteli. Ale místo aby tam otevøel dveøe, vlezl malíø pod postel a ptal se odtamtud: „Jen ještì okamžik; nechtìl byste se ještì podívat na obraz, který bych vám mohl prodat?“ K. nechtìl být nezdvoøilý, vždy se ho malíø opravdu ujal a slíbil mu, že mu pomùže i dál, též se pro K-ovu zapomnìtlivost dosud nepojednalo o mzdì za tu pomoc, proto ho teï K. nemohl odmítnout a dal si ukázat obraz, aèkoli se tøásl netrpìlivostí, aby se dostal z atelieru. Malíø vytáhl zpod postele hromadu nerámovaných obrazù, jež byly tak velmi pokryty prachem, že když malíø jej chtìl sfouknout s hoøeního obrazu, víøil prach K-ovi drahnou chvíli zalykavì pøed oèima. „Vøesovištì,“ øekl malíø a podal K-ovi obraz. Zpodoboval dva slabouèké stromky, jež daleko od sebe stály v tmavé trávì. V pozadí byl mnohobarevný západ slunce. „Dobrá,“ øekl K., „koupím jej.“ K. se z nerozvážnosti vyjádøil tak struènì, byl proto rád, když malíø, místo aby mu to zazlíval, zvedl se zemì druhý obraz. „Zde je protìjšek k tomu obrazu,“ øekl malíø. Obraz byl snad mínìn jako protìjšek, nebylo však znát ani nejmenší rozdíl proti prvnímu obrazu, zde byly ty stromy, zde tហtráva a tam týž západ slunce. Ale K-ovi na tom málo záleželo. „Jsou to krásné krajiny,“ øekl, „koupím obì a povìsím si je v kanceláøi.“ „Zdá se, že se vám ten motiv líbí,“ øekl malíø a vytáhl tøetí obraz, „to je dobøe, že tu mám ještì podobný obraz.“ Obraz nebyl však podobný, nýbrž bylo to úplnì totéž vøesovištì jako pøedtím. Malíø dobøe využíval pøíležitosti, aby prodal staré obrazy. ;,Vezmu ještì i ten,“ øekl K. „Co stojí ty tøi obrazy?“ „O tom si povíme pøíštì,“ øekl malíø. „Máte teï naspìch, a zùstaneme pøece ve spojení. - 126 - Ostatnì mì tìší, že se vám ty obrazy líbí, dám vám s sebou všechny obrazy, jež mám zde dole. Jsou to samá vøesovištì, namaloval jsem už mnoho vøesoviš. Nìkteøí lidé takové obrazy odmítají, protože jsou pøíliš ponuré, jiní však, a vy k nim náležíte, mají rádi právì ponurost.“ Ale K. teï nemìl zájem o odborné zkušenosti žebravého malíøe. „zabalte všechny obrazy!“ zvolal, vpadaje malíøi do øeèi, „zítra pøijde mùj sluha a odnese je.“ „Není tøeba,“ øekl malíø. „Doufám, že se mi podaøí opatøit vám nosièe, který pùjde hned s vámi.“ A nahnul se koneènì nad postel a odemkl dveøe. „Vystupte beze všeho na postel,“ øekl malíø, „to dìlá každý, kdo sem vejde.“ K. nebyl by ani bez tohoto vybídnutí dbal nìjaké šetrnosti, postavil dokonce už jednu nohu rovnou na peøinu, tu se podíval otevøenými dveømi ven a zase stáhl nohu. „Co je to?“ ptal se malíøe. „Èemu se divíte?“ zeptal se malíø rovnìž udiven. „Jsou to soudní kanceláøe. Což jste nevìdìl, že zde jsou soudní kanceláøe? Soudní kanceláøe jsou pøece skoro na každé pùdì, proè by mìly chybìt právì zde? Také mùj atelier náleží vlastnì k soudním kanceláøím, soud mi však tu místnost poskytl.“ K. se neulekl ani tak toho, že se také zde shledává se soudními kanceláøemi, ulekl se hlavnì sebe, své nevìdomosti v soudních vìcech. Zdálo se mu základním pravidlem pro chováni obžalovaného, aby byl vždy pøipraven, aby se nikdy nedal pøekvapit, aby se nedíval netušivì vpravo, když soudce stojí vlevo od nìho – a právì proti tomuto základnímu pravidlu se napoøád prohøešoval. Pøed ním se prostírala dlouhá chodba, z níž vanul vzduch, vedle nìhož vzduch v atelieru byl hotové osvìžení. Po obou stranách chodby byly lavice, zcela jako v èekárnì kanceláøe, jež byla pro K-a pøíslušná. Zdálo se, že platí podrobné pøedpisy pro zaøízení kanceláøí. V tu dobu právì nebylo na chodbì mnoho stran. Zpola tam sedìl, zpola ležel jakýsi muž, tváø mìl na lavici zaboøenou do paží a zdálo se, že spí; jiný muž stál v pøítmí na konci chodby. K. teï pøešel pøes postel, malíø ho následoval s obrazy. Potkali brzo soudního sluhu – K. teï poznával už všechny soudní sluhy podle zlatého knoflíku, který mìli na obèanském odìvu mezi obyèejnými knoflíky – a malíø mu pøikázal, aby doprovodil K-a s obrazy. K. se víc potácel, než šel, kapesník si tiskl k ústùm. Byli už - 127 - skoro u východu, tu se jim pøihnaly vstøíc ty dívky, jichž tedy K. nezùstal ušetøen. Patrnì vidìly, jak se otevøely druhé dveøe atelieru, a daly se oklikou, aby vnikly z této strany. „Teï už nemohu s vámi!“ volal malíø a smál se pod návalem dìvèat. „Na shledanou! A neuvažujte pøíliš dlouho!“ K. se za ním ani neotoèil. Na ulici pøivolal první povoz, který cestou potkal. Záleželo mu na tom, aby se zbavil sluhy, jehož zlatý knoflík mìl bez ustání na oèích, i když jiným lidem patrnì nebyl nápadný. Samou úslužností chtìl se sluha posadit dokonce na kozlík. K. ho však zahnal dolù. Minulo již dávno poledne, když K. dojel pøed banku. Byl by rád obrazy nechal ve voze, obával se však, že by se mohla naskytnout nutnost, aby se jimi malíøi vykázal. Dal je proto donést do své kanceláøe a uzamkl je do nejspodnìjší zásuvky svého stolu, aby alespoò v nejbližších dnech byly v bezpeèí pøed zraky øeditelova námìstka. - 128 - Kapitola osmá Obchodník Block Výpovìï advokátovi Koneènì se K. pøece rozhodl, že odejme advokátovi zastupování ve své vìci. Pochybnosti, zda takové poèínání je správné, nedaly se sice zahladit, ale pøevahu mìlo pøesvìdèení, že toho je tøeba. Toho dne, kdy chtìl zajít k advokátovi, odòalo to rozhodnutí K-ovi mnoho pracovní síly, pracoval zvl᚝ pomalu, musil velmi dlouho zùstat v kanceláøi, a bylo již po desáté hodinì veèerní, když koneènì stál pøed advokátovými dveømi. Ještì než zazvonil, uvažoval, nebylo-li by lépe, kdyby dal advokátovi výpovìï telefonicky – anebo dopisem, osobní rozhovor bude zajisté velmi trapný. Pøesto se ho K. nakonec nechtìl zøíci, pøi každém jiném zpùsobu výpovìdi pøijal by ji advokát mlèky anebo nìkolika formálními slovy, a K. by se, ledaže by Lenka nìco vyzvìdìla, nikdy nedovìdìl, jak advokát výpovìï pøijal a jaké následky by výpovìï mohla pro K-a mít podle advokátova nikoli bezvýznamného mínìní. Bude-li však advokát sedìt K-ovi tváøí v tváø a pøekvapí-li ho K. výpovìdí, snadno vyzví všechno, oè mu jde, z jeho tváøe a chování, i kdyby advokát nedal na sobì mnoho vyzvìdìt. Nebylo dokonce ani vylouèeno, že ho advokát pøesvìdèí, že by pøece jen bylo dobøe, kdyby mu ponechal obhajobu, a že pak svou výpovìï odvolá. První zazvonìní u advokátových dveøí bylo jako obyèejnì marné. „Lenka by mohla být hbitìjší,“ pomyslil si K. Ale bylo už výhodou, nevmísil-li se do toho druhý nájemník, jak obyèejnì dìlal, a to tak, že buï zaèal obtìžovat ten èlovìk v županu, anebo nìkdo jiný. Zatím co K. tiskl po druhé tlaèítko, ohlédl se po tìch druhých dveøích, tentokrát zùstaly však i ony zavøeny. Koneènì se u špehý·rky advokátových dveøí zjevily dvì oèi, nebyly to však Lenèiny oèi. Kdosi odmykal dveøe, opíral se však prozatím ještì o nì, zavolal zpátky do bytu: „To je on!“ a teprv potom otevøel úplnì. K. pøedtím nalehl na dveøe, nebo už - 129 - slyšel, jak se za ním ve dveøích druhého bytu chvatnì otoèil klíè v zámku. Když se tedy dveøe pøed ním koneènì otevøely, v øítil se témìø do pøedsínì a spatøil ještì, jak Lenka, jíž svìdèilo varovné volání muže, který otevøel dveøe, utíká v pouhé košili chodbou mezi pokoji. Díval se chvíli za ní a obrátil se pak k muži, který mu otevøel dveøe. Byl to vychrtlý mužíèek, vousatý, v ruce držel svíèku. „Vy jste tu zamìstnán?“ ptal se K. „Ne,“ odpovìdìl muž, „jsem zde cizí, advokát je jen mým právním zástupcem, jsem tu v právní vìci.“ „Bez kabátu?“ zeptal se K. a ukázal posuòkem na jeho nedostateèné odìní. „Ach, odpuste!“ øekl muž a sám na sebe svítil svíèkou, jako by teprv teï vidìl, v jakém je stavu. „Lenka je vaše milá?“ zeptal se K. zkrátka. Stál trochu rozkroèen, ruce, v nichž držel klobouk, svíral na zádech. Již to, že mìl na sobì silný zimník, dávalo mu velkou pøevahu nad tím vyhublým krskem. Ten øekl: „Ó Bože,“ a vznesl jednu ruku ve vylekané obranì pøed oblièej, „ne, ne, co si to jen myslíte?“ „Vypadáte vìrohodnì,“ øekl K. s úsmìvem, „ale pøesto – pojïte.“ Pokynul mu kloboukem a nechal ho jít pøed sebou. „Jakpak se jmenujete?“ ptal se K. cestou. „Block, obchodník Block,“ øekl malièký a otoèil se pøi tom pøedstavování po K-ovi, ale K. nedopustil, aby se zastavil. „Je to vaše skuteèné jméno?“ ptal se K. „Ovšem,“ znìla odpovìï, „proè jen pochybujete?“ „Myslil jsem, že byste mohl mít dùvod, abyste zamlèel své jméno,“ øekl K. Bylo mu tak volno, jako bývá jen èlovìku, který v cizinì mluví s lidmi nízkého stavu, ponechá si všechno pro sebe, co se týká jeho vlastní osoby, mluví jen klidnì o zájmech ostatních lidí, povyšuje je tím pøed sebou, mùže je však i podle libostí nechat padnout. U dveøí advokátovy pracovny se K. zastavil, otevøel je a zavolal na obchodníka, který šel poslušnì dál: „Ne tak spìšnì! Posvite tady!“ K. my slil, že Lenka se zde snad schovala, ale pokoj byl prázdný. Pøed soudcovým obrazem zadržel K. obchodníka zezadu za šle. „Znáte toho zde?“ zeptal se a ukázal ukazovákem do výše. Obchodník pozvedl svíèku, vzhlédl mžikavì a øekl: „Je to nìjaký soudce.“ „Vysoký soudce?“ ptal se K. a postavil se stranou od obchodníka, aby pozoroval dojem, jímž obraz na nìho pùsobí. „Je to vysoký soudce,“ øekl. „Nejste zrovna znalec,“ øekl K. „Mezi - 130 - podøízenými vyšetøovacími soudci je to nejpodøízenìjší.“ „Teï si vzpomínám,“ øekl obchodník a sklonil svíèku, „také jsem to už slyšel.“ „Ale to se rozumí,“ zvolal K., „vždy jsem zapomnìl, to se rozumí, že jste to už slyšel.“ „Ale proèpak, proèpak?“ ptal se obchodník, zatím co se, pohánìn K-ovýma rukama, pohyboval ke dveøím. Venku na chodbì øekl K.: „Vy pøece víte, kde se Lenka schovala?“ „Schovala?“ øekl obchodník, „to ne, bude ale v kuchyni a vaøí asi advokátovi polévku.“ „Proèpak jste to neøekl hned?“ zeptal se K. „Vždy jsem vás tam chtìl dovést, ale vy jste mì zavolal zpátky,“ odpovìdìl obchodník, jako zmaten tìmi odporujícími si rozkazy. „Vy si asi myslíte, že jste velký chytrák,“ øekl K., „tak tedy mì velte!“ V kuchyni K. ještì nikdy nebyl, byla ku podivu velká a bohatì vybavena. Jen krb byl tøikrát tak velký, jako bývají obyèejné krby, z ostatku nebylo vidìt žádné jednotlivosti, nebo kuchyò teï osvìtlovala jen lampièka, která visela u vchodu. U krbu stála Lenka v bílé zástìøe, jako vždy, a vyprazdòovala vajíèka do hrnce, který stál na lihovém plameni. „Dobrý veèer, Josefe,“ øekla a podívala se na nìho úkosem. „Dobrý veèer,“ øekl K. a ukázal rukou na židli stojící stranou, aby si obchodník na ni sedl, což též uèinil. K. však pøistoupil zcela blízko za Lenku, sklonil se nad její rameno a ptal se: „Kdo je ten èlovìk?“ Lenka objala K-a jednou rukou, druhá míchala polévku, pøitáhla si ho dopøedu k sobì a øekla: „Je to velký ubožák, chudý obchodník, jakýsi Block. Jen se na nìho podívej.“ Oba se podívali dozadu. Obchodník sedìl na židli, na kterou mu ukázal K., svíèku, jejíž svìtlo bylo tel zbyteèné, sfoukl a prsty tiskl knot, aby nedýmal. „Bylas v košili,“ øekl K. a obrátil rukou její hlavu zase ke krbu. Mlèela. „Je to tvùj milenec?“ ptal se K. Chtìla se chopit hrnce s polévkou, ale K. ji vzal za obì ruce a øekl: „Nuže, odpovìz!“ Øekla: „Pojï do pracovny, všechno ti vysvìtlím.“ „Ne,“ øekl K., „chci, abys to vy svìtlila tady.“ zavìsila se mu kolem krku a chtìla ho políbit. K. jí však zabránil a øekl: „Nechci, abys mì teï líbala.“ „Josefe,“ øekla Lenka a dívala se K-ovi prosebnì a pøece zpøíma do oèí, „snad nebudeš žárlit na pana Blocka. – Rudi,“ øekla pak, obracejíc se na obchodníka, „tak mi pøece pomoz, vždy vidíš, jak jsem podezøívána, nech tu svíèku.“ Bylo by se mohlo myslit, že - 131 - nedával pozor, ale byl úplnì zasvìcen. „Také já bych nevìdìl, proè byste mìl žárlit,“ øekl ne zrovna chytøe. „Já to vlastnì také nevím,“ øekl K. a zadíval se s úsmìvem na obchodníka. Lenka se dala do hlasitého smíchu, použila K-ovy nepozornosti, aby se do nìho zavìsila, a šeptala: „Nech ho teï, vždy vidíš, jaký je to èlovìk. Trochu jsem se ho ujala, protože to je advokátùv velký’ klient, pro nic jiného. A ty? Chceš si ještì dnes promluvit s advokátem? Je dnes velmi nemocen, ale chceš-li, pøece tì ohlásím. Ale pøes noc zùstaneš u mne, zcela jistì. Už jsi tak dlouho u nás nebyl, i advokát se po tobì ptal. Nezanedbávej proces! Také já ti povím všelicos, co jsem se dovìdìla. Teï však nejdøív sundej ten zimník!“ Pomohla mu pøi svlékání, vzala mu z ruky klobouk, odbìhla s vìcmi do pøedsínì, aby je povìsila, pøibìhla pak zpátky a dohlédla na polévku. „Mám tì nejdøív ohlásit, èi mu mám nejdøív donést polévku?“ „Nejdøív mì ohlas,“ øekl K. Byl rozmrzen, pùvodnì hodlal s Lenkou dopodrobna pojednat o své vìci, zejména o zamýšlené výpovìdi advokátovi, avšak obchodníkova pøítomnost mu odòala chu. Teï však mìl svou vìc pøece za pøíliš dùležitou, než aby ten obchodníèek do ní smìl snad zasáhnout rozhodujícím zpùsobem, i zavolal Lenku, jež byla už na chodbì, zase zpátky. „Dones mu pøece jen nejdøív polévku,“ øekl, „a se posílí na rozmluvu se mnou, bude to potøebovat.“ „Vy jste také advokátùv klient,“ øekl jako na potvrzenou obchodník potichu ze svého kouta. Nebylo to však vlídnì pøijato. „Co je vám po tom?“ øekl K., a Lenka øekla: „Budeš zticha? – „Tak mu tedy nejdøív donesu polévku,“ øekla Lenka K.-ovi a vy lila polévku na talíø. „Ale je potom nebezpeèí, že brzo usne, po jídle brzo usíná.“ „Co mu povím, zaplaší mu spaní,“ øekl K., poøád chtìl dát najevo, že hodlá s advokátem jednat o nìèem dùležitém, chtìl, aby se ho Lenka vyptávala, a teprv pak se jí chtìl ptát na radu. Ona však plnila jen pøesnì udìlené rozkazy. Když šla s šálkem mimo nìho, naschvál nìžnì vrazila do K-a a zašeptala: „Až sní polívku, hned tì ohlásím, abych tì co nejdøív zas dostala.“ „Jen jdi,“ øekl K., „jen jdi.“ „Bud pøece trochu pøívìtivìjší,“ øekla a otoèila se ještì ve dveøích i s šálkem celý m tìlem k nìmu. - 132 - K. se díval za ní; teï byl s koneènou platností rozhodnut, že dá advokátovi výpovìï, bylo zajisté i lépe, že pøedtím nemohl s Lenkou o tom promluvit; stìží má dostateèný pøehled o celé vìci, jistì by ho byla zrazovala, byla by možná K-a opravdu také tentokrát odvrátila od výpovìdi, byl by i nadále zùstal na pochybách a v neklidu, a nakonec by byl po nìjaké dobì pøece jen provedl své rozhodnutí, nebo to rozhodnutí je pøespøíliš nutkavé. Èím døív je však provede, tím vìtší škody se vyvaruje. Snad by ostatnì mohl ten obchodník o tom nìco povìdìt. K. se otoèil, sotva to obchodník zpozoroval, už chtìl vstát. „Jen zùstaòte sedìt,“ øekl K. a pøitáhl si židli vedle nìho. „Vy jste už dávný klient advokátùv?“ ptal se K. „Ano,“ øekl obchodník, „velmi starý klient.“ „Kolik let vás už zastupuje?“ ptal se K. „Nevím, jak to myslíte,“ øekl obchodník, „v obchodních právních vìcech – mám obchod s obilím – mì advokát zastupuje už od doby, kdy jsem pøevzal obchod, tedy asi dvacet let, v mém vlastním procesu, po kterém se asi ptáte, mì zastupuje také od zaèátku, je tomu už víc než pìt let, ano, daleko pøes pìt let,“ dodal pak a vyòal starou náprsní tobolku, „zde mám všechno napsáno; chcete-li, povím vám pøesná data. Èlovìk si to tìžko všechno pamatuje. Mùj proces trvá asi už mnohem déle, zaèal brzo po smrti mé žehy, a to je už víc než pùl šesta roku.“ K. k nìmu pøisedl blíž. „Advokát tedy pracuje také v obyèejných právních vìcech?“ ptal se. Toto spojení soudù a právních vìd zdálo se K-ovi nadmíru uklidòující. „Ovšem,“ øekl obchodník a pošeptal pak K-ovi: „Øíká se dokonce, že je v tìchto právních vìcech lepší než v tìch druhých.“ Ale pak se zdálo, že lituje toho, co øekl, položil K-ovi ruku na rameno a pravil: „Prosím vás snažnì, nevyzraïte mì.“ K. mu na uklidnìnou poklepal na stehno a øekl: „Ne, nejsem zrádce.“ „On je totiž mstivý,“ øekl obchodník. „Proti tak vìrnému klientovi zajisté nic nepodnikne,“ øekl K. „A pøece,“ øekl obchodník, „když se rozèilí, nezná žádný rozdíl, ostatnì mu nejsem vìren, abych øekl pravdu.“ „Jak to ne?“ ptal se K. „Mám se vám s tím svìøit?“ ptal se obchodník na pochybách. „Myslím, že mùžete,“ øekl K. „Nuže,“ øekl obchodník, „svìøím se vám s tím - 133 - zèásti, musíte mi však povìdìt také nìjaké tajemství, abychom si vùèi advokátovi byli jisti jeden druhým.“ „Jste velmi opatrný,“ øekl K., „ale já vám povím tajemství, které vás úplnì uklidní. V èem tedy záleží vaše nevìra vùèi advokátovi?“ „Mám,“ øekl obchodník váhavì a hlasem, jako by se pøiznával k èemusi neèestnému, „mám mimo nìho ještì jiné advokáty.“ „To pøece není nic tak zlého,“ øekl K. trochu zklamán. „Zde ano,“ øekl obchodník, který od svého pøiznání ještì ztìžka dýchal, ale po K-ovì poznámce pojal vìtší dùvìru. „Není to dovoleno. A nejménì je dovoleno, aby si èlovìk vedle tak zvaného advokáta vzal ještì pokoutní advokáty. A právì to jsem udìlal, mám kromì nìho ještì pìt pokoutních advokátù.“ „Pìt!“ zvolal K., teprv ten poèet vzbudil jeho údiv, „pìt advokátù kromì toho zde?“ Obchodník pokývl: „Vyjednávám právì ještì se šestým.“ „Ale naèpak potøebujete tolik advokátù?“ ptal se. „Potøebuji všechny,“ øekl obchodník. „Nechtìl byste mi to vysvìtlit?“ ptal se K. „Rád vám to vysvìtlím,“ øekl obchodník. „Pøedevším pøece nechci prohrát svùj proces, to se pøece rozumí samo sebou. Proto nesmím opominout nic, co by mi mohlo prospìt; i když je v urèitém pøípadì nadìje v prospìch jen pranepatrná, nesmím ji zavrhnout. Vynaložil jsem proto na ten proces všechno, co mám. Tak j sem na pøíklad vzal ze svého obchodu všechny peníze, døíve zaujímaly kanceláøe mého obchodu skoro poschodí, dnes postaèí komùrka pøes dvùr, kde pracuji s jediným uèedníkem. Tento pokles zpùsobilo ovšem nejen odnìtí penìz, nýbrž ještì víc odnìtí mé pracovní síly. Chce-li se èlovìk starat o svùj proces, mùže se jen málo zabývat jinými vìcmi.“ „Vy tedy pracujete také sám u soudu?“ ptal se K. „Právì o tom bych se rád nìco dovìdìl.“ „O tom vám mohu povìdìt jen málo,“ øekl obchodník, „z poèátku jsem se o to sice také pokoušel, ale brzo j sem toho zas nechal. Pøíliš to vyèerpává a nepøináší to valný užitek. I pracovat a jednat tam prokázalo se alespoò pro mne nemožnou vìcí. Vždy už i jen to pouhé vysedávání a èekání tam je velká námaha. Však znáte sám ten tìžký vzduch v kanceláøích.“ „Odkudpak víte, že jsem tam byl?“ ptal se K. „Byl jsem právì v èekárnì, když jste procházel.“ „Jaká je to náhoda!“ zvolal K. všecek stržen a úplnì zapomínaje - 134 - døívìjší smìšnost obchodníkovu. „Vy jste mì tedy vidìl! Vy jste byl v èekárnì, když jsem procházel. Ano, jednou j sem tudy prošel.“ „Není to ani tak velká náhoda,“ øekl obchodník, „jsem tam skoro každý den.“ „Bude asi tøeba, abych i já tam teï docházel èastìji,“ øekl K., „jenže mì asi sotva ještì pøijmou s takovými poctami jako tehdy. Všichni vstali. Myslili asi, že jsem nìjaký soudce.“ „Ne,“ øekl obchodník, „to jsme tehdy zdravili soudního sluhu. že jste obžalovaný, to jsme vìdìli. Takové zprávy se rozšíøí velmi rychle.“ „To jste tedy už vìdìli,“ øekl K., „to se vám tedy asi zdálo, že se chovám pyšnì. Nemluvilo se o tom?“ „Ne,“ øekl obchodník, „naopak. Ale to jsou hlouposti.“ „Jaképak hlouposti?“ ptal se K. „Proè se po tom ptáte?“ øekl obchodník pohoršen. „zdá se, že neznáte ty lidi tam, a vyložíte si to snad nesprávnì. Považte, že v tom øízení pøijde zas a zas na pøetøes mnoho vìcí, na které rozum už nestaèí, èlovìk je v mnohé souvislosti prostì pøíliš unaven a nesoustøedìn, a náhradou se pak dá na povìru. Mluvím o ostatních, ale sám nejsem o nic lepší. Takovou povìrou je na pøíklad, že mnozí tvrdí, že z tváøe obžalovaného, zejména z tvaru rtù poznají, jak proces dopadne. Tito lidé tedy tvrdili, že soudì podle vašich rtù, budete najisto a brzo odsouzen. Opakuji, je to smìšná povìra a ve vìtšinì pøípadù ji skuteènosti také úplnì vyvracejí, ale žije-li èlovìk v té spoleènosti, je tìžko vymanit se z takových mínìní. Jen si pomyslete, jak mocnì ta povìra dovede úèinkovat. Vy jste tam jednoho oslovil, není-li pravda? On vám však skoro ani nemohl odpovìdìt. Je ovšem mnoho dùvodù, aby èlovìk tam byl zmaten, ale jedním z nich byl i pohled na vaše rty. Vypravoval pak, že se mu zdálo, jako by na vašich rtech vidìl znamení, že bude odsouzen i on.“ „Mé rty?“ zeptal se K., vytáhl kapesní zrcátko a díval se na sebe. „Nevidím na svých rtech nic zvláštního. A vy?“ „Já také ne,“ øekl obchodník, „naprosto ne.“ „Jak povìrèiví jsou ti lidé!“ zvolal K. „Což jsem to neøíkal?“ ptal se obchodník. „A to se spolu tolik stýkají a projevují si navzájem svá mínìní?“ øekl K. „Já jsem až dosud setrvával úplnì stranou.“ „Celkem se spolu nestýkají,“ øekl obchodník, „to by nebylo možné, vždy je jich tolik. Mají též málo spoleèných zájmù. Vyskytneli se nìkdy v nìkteré skupinì víra v nìjaký spoleèný zájem, prokáže - 135 - se brzo omylem. Spoleènì nelze proti soudu vymoci pranic. Každý pøípad se vyšetøuje zvl᚝, je to nejpeèlivìjší soud na svìtì. Spoleènì nelze tedy nic vymoci, jen jednotlivec nìkdy potají nìèeho dosáhne; teprv když toho dosáhl, dovìdí se to ostatní; nikdo neví, jak se to stalo. Není tedy nijaká pospolitost, lidé se sice tu a tam sejdou v èekárnách, ale tam se mluví jen málo. Ty povìreèné domnìnky jsou už od pradávna a množí se jakoby samy sebou.“ „Vidìl jsem tam ty pány v èekárnì,“ øekl K., „jejich èekání mi pøipadalo tak marné.“ „hekání není marné,“ øekl obchodník, „marné je jen samostatné zasahování. Øekl jsem už, že mám teï kromì tohoto advokáta ještì pìt dalších. Èlovìk by pøece myslil– já sám jsem to zprvu myslil–, že teï bych jim tu vìc mohl úplnì pøenechat. To by však byl velký omyl. Mohu jim ji pøenechat ménì, než kdybych mìl jen jediného. Tomu asi nerozumíte?“ „Ne,“ øekl K. a položil, aby obchodníkovi zabránil v pøíliš rychlé øeèi, ruku konejšivì na jeho ruku, „jen bych vás prosil, abyste mluvil trochu pomaleji, vždy to jsou vesmìs vìci pro mne velice dùležité, a já vám nestaèím.“ „Dobøe, že mi to pøipomínáte,“ øekl obchodník, „vy jste nováèek, mládì. Vᚠproces je starý pùl roku, není-li pravda? Ano, slyšel jsem o tom. Tak mladý proces! Já však jsem ty vìci promyslil už nesèetnìkrát, jsou pro mne už nejpøirozenìjší vìc na svìtì.“ „To jste asi rád, že vᚠproces pokroèil už tak daleko?“ ptal se K., nechtìl se zeptat rovnou, jak se obchodníkovým vìcem daøí. Nedostalo se mu však ani jasné odpovìdi. „Ano, pachtím se se svým procesem už pìt let,“ øekl obchodník a sklonil hlavu, „není to malý výkon.“ Pak chvilku mlèel. K. poslouchal, nejde-li už Lenka. Jednak si nepøál, aby pøišla, nebo mìl ještì mnoho otázek a nechtìl, aby ho v té dùvìrné rozmluvì s obchodníkem zastihla i jen Lenka, jednak se zase zlobil, že pøes jeho pøítomnost Lenka prodlévá tak dlouho u advokáta, daleko déle, než je tøeba, aby mu podala polévku. „Vzpomínám si ještì dobøe na tu dobu,“ øekl obchodník zas, a K. ihned napjal pozornost, „kdy mùj proces byl asi tak starý jako teï váš. Mìl jsem tehdy jen jednoho advokáta, ale nebyl jsem s ním valnì spokojen.“ Zde se dovím prostì všechno, pomyslil si K. a živì pokývl hlavou, jako by tím mohl obchodníka povzbudit, aby povìdìl vše, oè - 136 - K-ovi jde. „Mùj proces,“ pokraèoval obchodník, „nepostupoval, konala se sice vyšetøování, dostavil jsem se ke každému, shromažïoval jsem materiál, uložil jsem všechny své obchodní knihy u soudu, èehož, jak jsem se pak dovìdìl, nebylo ani tøeba, bìhal jsem napoøád k advokátovi, on také podal rùzná podání –“ „Rùzná podání?“ ptal se K. „Ano, zajisté,“ øekl obchodník. „To je pro mne velmi dùležité,“ øekl K., „v mém pøípadì pracuje poøád ještì na prvním podání. Nepodnikl dosud pranic. Vidím teï, že mì hanebnì zanedbává.“ „Že podání není doposud hotovo, mùže mít rùzné oprávnìné dùvody,“ øekl obchodník. „Ostatnì se u mých podání pozdìji ukázalo, že byla zcela bezcenná. Jedno z nich jsem dokonce èetl sám, umožnila to ochota jednoho soudního úøedníka. Je sice uèené, ale vlastnì je bez obsahu. Pøedevším je v nìm velmi mnoho latiny, a té já nerozumím, pak se po celé stránky obecnými slovy vzývá soud, pak se lichotí jednotlivým úøedníkùm, kteøí sice nebyli uvedeni, ale jež zasvìcený èlovìk nepochybnì musil uhodnout, pak advokát vynášel sám sebe, pøi èemž se pøed soudem pokoøoval skoro jako pes, a koneènì se v podání zkoumaly právní pøípady z dávných dob, jež prý mají podobnost s mým pøípadem. Tyto rozbory byly ovšem, pokud jsem je mohl sledovat, udìlány velmi peèlivì. Nechci také tím vším pronášet úsudek o advokátovì práci, též bylo podání, které jsem èetl, jen jedno z nìkolika, dojista však, a o tom teï mluvím, nemohl jsem tehdy ve svém procesu rozpoznat nijaký pokrok.“ „Jakýpak pokrok jste chtìl rozpoznat?“ ptal se K. „Ptáte se zcela rozumnì,“ øekl obchodník s úsmìvem, „v tomto øízení lze jen málokdy rozpoznat pokroky. Ale to jsem tehdy nevìdìl. Jsem obchodník a byl jsem jím tehdy ještì daleko víc než dnes, chtìl jsem mít hmatatelné pokroky, to všechno se mìlo schylovat ke konci anebo brát se alespoò øádným vzestupným vývojem. Místo toho byly jen výslechy, jež ponejvíce mìly stejný obsah; odpovìdi mìl jsem už pøichystány jako litanii; nìkolikrát do týdne pøišli poslové od soudu do mého obchodu, do mého bytu anebo kamkoli, kde mì mohli zastihnout, to ovšem rušilo (dnes je alespoò v tomto smyslu daleko líp, telefonické zavolání ruší mnohem ménì), též se mezi mými obchodními pøáteli, zejména však mezi mými pøíbuzný - 137 - mi zaèaly šíøit povìsti o mém procesu, trpìl jsem tedy škodu na všech stranách, ale ani nejnepatrnìjší známka nenasvìdèovala, že se v nejbližší dobì bude konat i jen první pøelíèení. Došel jsem tedy k advokátovi a stìžoval si. On mi sice poskytl dlouhá vysvìtlení, odmítl však rozhodnì podniknout nìco, jak jsem si pøál, že prý nikdo nemá vliv na lhùtu pøelíèení, naléhat na to v podání – jak jsem žádal –, je prý vìc neslýchaná a zahubilo by to mne i jeho. Myslil jsem si: co nechce nebo nedovede tento advokát, bude chtít a svede jiný. Ohlížel jsem se tedy po jiném advokátovi. Abych to povìdìl rovnou: ani jediný nežádal a nevymohl, aby bylo stanoveno hlavní pøelíèení, je to, ovšem s výhradou, o které se ještì zmíním, opravdu nemožné, v této vìci mì tedy advokát neoklamal; ale jinak jsem nepolitoval, že jsem se obrátil ještì i na jiné advokáty. Slyšel jste asi už také od Dr. Hulda leccos o tìch pokoutních advokátech, vylíèil vám je asi jako lidi velmi nekalé, a to jsou opravdu. Ovšem se mu po každé, když o nich mluví a srovnává s nimi sebe a své kolegy, pøihodí drobný omyl, na který bych vás mimochodem rovnìž rád upozornil. Nazývá pak advokáty svého okruhu na rozlišenou „velkými advokáty“. To je nesprávné, rozumí se, že si mùže každý øíkat „velký“, je-li mu libo, v tomto pøípadì však rozhoduje pøece jen soudní praxe. Podle ní jsou totiž vedle advokátù pokoutních ještì advokáti malí a velcí. Tento advokát a jeho kolegové jsou .však jen advokáti malí, kdežto velcí advokáti, o nichž jsem jen slyšel a jež jsem nikdy nevidìl, jsou hodností nesrovnatelnì výš nad malými advokáty, než jsou malí advokáti nad opovrženými pokoutními advokáty.“ „Velcí advokáti?“ zeptal se K. „Kdo jsou to? Jak se k nim èlovìk dostane?“ „Vy jste tedy o nich ještì nikdy neslyšel,“ øekl obchodník. „Sotva se najde obžalovaný, jemuž by se o nich po nìjakou dobu nezdálo ve snách, jakmile se o nich dovìdìl. Nedejte se radìji k tomu svést. Kdo jsou velcí advokáti, nevím, a dostat se k nim èlovìk asi vùbec nemùže. Neznám ani jediný pøípad, o nìmž by se dalo s urèitostí øíci, že zasáhli. Nìkterého hájí, ale vlastní vùlí toho nelze dosíci, hájí jen toho, koho chtìjí hájit. Vìc, které se ujmou, musí však patrnì mít za sebou už jednání pøed nižším soudem. Je ostatnì lépe nemyslet na nì, nebo jinak se èlovìku zdají porady s ostatními - 138 - advokáty, jejich rady a jejich pomoc tak odporné a marné, zakusil jsem to sám, že by èlovìk nejradìji praštil vším, lehl si doma do postele a nechtìl už o nièem slyšet. To by však ovšem byla zas nejvìtší hloupost, ostatnì by èlovìk nemìl v posteli dlouho pokoj.“ „Vy jste tedy tenkrát nemyslil na ty velké advokáty?“ ptal se K. „Ne dlouho,“ øekl obchodník a usmál se zase, „nadobro na nì èlovìk bohužel zapomenout nemùže, zejména noc pøeje takovým myšlenkám. Ale tehdy jsem pøece chtìl okamžité úspìchy, i šel jsem tedy’ k pokoutním advokátùm.“ „Jak jste se tu sesedli!“ zvolala Lenka, jež se teï vrátila s šálkem a stanula ve dveøích. Sedìli opravdu tìsnì u sebe, pøi nejmenším pootoèení musili do sebe vrazit hlavami, obchodník, jenž byl beztoho drobné postavy a teï také ještì hrbil záda, pøinutil K-a, aby se rovnìž hluboko sklánìl, chtìl-li všechno slyšet. „Ještì chvilku!“ zavolal K. odmítavì na Lenku a netrpìlivì trhl rukou, kterou ještì poøád držel na ruce obchodníkovì. „Chtìl, abych mu vypravoval o svém procesu,“ øekl obchodník Lence. „Jen vypravuj, vypravuj,“ øekla. Mluvila s obchodníkem láskyplnì, ale pøece i blahosklonnì, K-ovi se to nelíbilo; jak právì poznal, mìl ten èlovìk pøece jen jakousi cenu, mìl alespoò zkušenosti, a ty dovedl dobøe sdìlovat. Lenka ho asi posuzovala nesprávnì. Díval se s nevolí, když teï Lenka vzala obchodníkovi z ruky svíèku, kterou až dosud po celý’ èas držel, utøela mu ruku zástìrou a poklekla pak vedle nìho, aby seškrábala trochu vosku, který mu se svíèky ukápl na kalhoty. „Chtìl jste mi povìdìt o tìch pokoutních advokátech,“ øekl K. a odsunul beze slova Lenèinu ruku. „Co to dìláš?“ zeptala se Lenka, rozmávla se lehce proti K-ovi a pokraèovala ve své práci. „Ano, o pokoutních advokátech,“ øekl obchodník a pøejel si èelo, jako by pøemýšlel. K, mu chtìl trochu pomoci a øekl: „Chtìl jste okamžité úspìchy a šel jste proto k pokoutním advokátùm.“ „Zajisté,“ øekl obchodník, ale nepokraèoval. „Snad o tom nechce pøed Lenkou mluvit,“ pomyslil si K., zvládl svou netrpìlivost, aby teï hned uslyšel další zprávy, a už na nìho nenaléhal. - 139 - „Ohlásilas mì?“ zeptal se Lenky. „Ovšem,“ øekla, „oèekává tì. Nech teï Blocka, s Blockem mùžeš mluvit i pozdìji, vždy zùstane tady.“ K. ještì váhal. „Vy zde zùstanete?“ zeptal se obchodníka, chtìl jeho vlastní odpovìï, nechtìl, aby Lenka o obchodníkovi mluvila jako o nepøítomné osobì, cítil dnes k Lence samou tajnou nevraživost. A zas odpovìdìla jen Lenka: „Pøespává zde èastìji.“ „On zde pøespává?“ zvolal K., až dosud myslil, že obchodník zde na nìho jen poèká, zatím co on si rychle vyøídí rozmluvu s advokátem, potom však že spolu odejdou a pohovoøí si o všem dùkladnì a nerušenì. „Ano,“ øekla Lenka, „ne každý’ smí jako ty, Josefe, kdykoli k advokátovi, jak se mu zlíbí. zdá se, že se vùbec nedivíš, že tì advokát, aèkoli je nemocen, pøijímá ještì v jedenáct hodin v noci. Myslíš, že se to, co tvoji pøátelé pro tebe vykonají, rozumí samo sebou. Nuže, tvoji pøátelé, anebo alespoò já, to dìlají rádi. Nechci jiný dík a také nepotøebuji žádný jiný, než abys mì mìl rád.“ „Tebe mít rád?“ pomyslil si K. v prvním okamžiku, teprv pak mu prošlo hlavou: „Nu ano, mám ji rád.“ Pøesto øekl, pomíjeje všechno ostatní: „Pøijímá mì, protože jsem jeho klient. Kdyby i k tomu ještì bylo tøeba cizí pomoci, musil by èlovìk pøi každém kroku zároveò žebrat i dìkovat.“ „Je ale dnes zlý, co?“ zeptala se Lenka obchodníka. „Teï jsem zas já nepøítomná osoba,“ pomyslil si K. a skoro se až rozzlobil na obchodníka, když Block pøevzal Lenèinu nezdvoøilost a øekl: „Advokát ho pøijímá také ještì z jiných dùvodù. Jeho pøípad je totiž zajímavìjší než mùj. Mimo to je však jeho proces v zaèátcích, není tedy asi ještì velmi zabøedlý, tu se jím advokát zabývá ještì rád. Pozdìji bude jinak.“ „Ano, ano,“ øekla Lenka a podívala se rozesmáta na obchodníka, „jak jen žvaní! Jemu totiž nesmíš,“ pøi tom se obrátila ke K-ovi, „vùbec nic vìøit. Jak je milý, tak je žvanivý. Snad ho advokát také proto nemùže cítit. To je svatá pravda, že ho pøijímá jen tehdy, když je v dobré náladì. Dala jsem si už hodnì práce, abych to zmìnila, ale je to nemožné. Jen si pomysli, nìkdy Blocka ohlásím, on však ho pøijme teprve tøetího dne potom. Není-li však Block pøítomen ve chvíli, kdy je volán, je všechno ztraceno, a musím ho pak ohlásit znova. Proto jsem Blockovi dovolila, aby zde pøespával,vždy se už stalo, že si pro nìho zazvonil v noci. - 140 - Teï je tedy Block pohotov i v noci. Ovšem se teï zase stává, že advokát, když se ukáže, že Block je tady, zas odvolá svùj pøíkaz, aby byl pøedpuštìn.“ K. se tázavì zadíval na obchodníka. Ten pokývl a øekl se stejnou nepokrytostí, jako døív mluvil s K-em, snad byl roztržitý, protože se hanbil: „Ano, èlovìk je pak pozdìji velmi závislý na svém advokátovi.“ „Vždy on si stýská jen na oko,“ øekla Lenka. „Vždy zde pøespává velmi rád, jak se mi už èasto pøiznal.“ Došla k jakýmsi dvíøkám a otevøela je neokolkujícím trhnutím. „Chceš se podívat na jeho ložnici?“ ptala se. K. tam pøistoupil a díval se od prahu do nízké místnosti bez okna, jež byla úplnì vyplnìna úzkou postelí. Do postele se musilo lézt pøes pelest. V hlavách postele byla ve zdi prohlubeò, v níž byla v nejpeèlivìjším poøádku svíèka, kalamáø a pero, jakož i svazek jakýchsi papírù, pravdìpodobnì soudních spisù. „Vy spíte v pokojíku pro služebnou?“ zeptal se K. a obrátil se zpátky k obchodníkovi. „Lenka mi jej poskytla,“ odpovìdìl obchodník, „je velmi výhodný.“ K. si ho dlouho prohlížel; první dojem, který mìl z obchodníka hned pøi pøíchodu, byl snad pøece správný; má zkušenosti, nebo jeho proces trvá už dlouho, ale zaplatil ty zkušenosti draze. Najednou K. už nesnesl dívat se na obchodníka. „Tak ho pøece ulož!“ zavolal na Lenku, jež mu, jak se zdálo, ani neporozumìla. On sám však chtìl dojít k advokátovi a zbavit se výpovìdí nejen advokáta, nýbrž i Lenky a obchodníka. Ale ještì než došel ke dveøím, oslovil ho obchodník tichým hlasem: „Pane prokuristo,“ K. se otoèil s rozezlenou tváøí. „Zapomnìl jste na svùj slib,“ øekl obchodník a vztáhl se s židle K-ovi prosebnì vstøíc. „Chtìl jste mi ještì povìdìt nìjaké tajemství.“ „Opravdu,“ øekl K. a zavadil pohledem i o Lenku, jež se na nìho pozornì dívala, „tak tedy poslyšte: není to ovšem skoro už žádné tajemství. Jdu teï k advokátovi, abych ho propustil.“ „On ho propouští!“ zvolal obchodník, seskoèil s židle a pobíhal se vztyèený mi pažemi po kuchyni. Zas a zas volal: „On propouští advokáta!“ Lenka se chtìla ihned pustit do K-a, ale obchodník jí vkroèil do cesty, zaèež ho udeøila pìstmi. S rukama ještì sevøenýma v pìsti bìžela pak za K-em, který však mìl velký náskok.Vkroèi1 už do advokátova pokoje, když ho Lenka dohonila. Zavíral už za sebou dveøe, ale Lenka, - 141 - jež vsunula nohu mezi dveøe a práh, popadla ho za paži a chtìla ho stáhnout zpátky. On však jí stiskl zápìstí tak silnì, že ho musila s povzdechem pustit. Vejít do pokoje se hned neodvážila, K. však zamkl dveøe na klíè.14) „Èekám na vás už dlouho,“ øekl advokát z postele, položil na noèní stolek jakýsi spis, v nìmž až dosud èetl pøi svìtle svíèky, a nasadil si brýle, jimiž se pronikavì zadíval na K-a. Místo aby se omluvil, øekl K.: „Pùjdu zas brzy.“ Advokát nechal bez povšimnutí K-ovu poznámku, protože to nebyla žádná omluva, a øekl: „Pøíštì vás v tak pozdní dobu už nepøijmu.“ „To se jen srovnává s tím, oè chci požádat,“ øekl K. Advokát se na nìho tázavì zadíval. „Posaïte se,“ øekl. „Ježto si tak pøejete,“ øekl K., pøitáhl si židli k noènímu stolku a posadil se. „Zdálo se mi, jako byste zamykal dveøe,“ øekl advokát. „Ano,“ øekl K., „udìlal jsem to kvùli Lence.“ Nehodlal nikoho šetøit. Ale advokát se zeptal: „Byla zas dotìrná?“ „Dotìrná?“ ptal se K. „Ano,“ øekl advokát, zasmál se pøi tom, dostal záchvat kašle, a když záchvat pominul, dal se znova do smíchu. „Vždy jste si snad už povšiml, jak je dotìrná?“ zeptal se a poklepal K-ovi na ruku, kterou K. v roztržitosti opíral o noèní stolek a kterou teï rychle stáhl zpìt. „Nepøikládáte tomu valný význam,“ øekl advokát, když K. mlèel, „tím lépe. Jinak bych se vám snad musil omluvit. Je to Lenèina zvláštnost, kterou jsem jí ostatnì už dávno odpustil a o níž bych také nemluvil, kdybyste nebyl právì uzamkl dveøe. Tato zvláštnost, vám bych ji ovšem musil snad vykládat ménì než komukoliv, ale díváte se na mne tak vyjevenì, a proto vám to vyložím, ta zvláštnost záleží v tom, že se Lence obžalovaní vìtšinou líbí. Zaène si s každým, miluje je všechny, zdá se ovšem, že také všichni milují Lenku; aby mì pobavila, vypravuje mi pak nìkdy o tom, dovolím-li. Nedivím se tomu všemu tak velmi, jako se podle všeho divíte vy. Dovede-li se èlovìk náležitì dívat, nabude èasto dojmu, že obžalovaní jsou opravdu krásní. Je to zjev ovšem podivný, spadá nìjak do pøírodních vìd. Rozumí se, že obžalobou nenastane snad nìjaká zøejmá, pøesnì urèitelná zmìna ve vzezøení. Vždy zde tomu není tak jako u jiných soudních vìcí, obžalovaní - 142 - setrvají vìtšinou pøi svém obvyklém zpùsobu života, a mají-li dobrého advokáta, který se o nì stará, není jim proces valnì na závadu. Pøesto rozpozná, kdo v tom má zkušenost, obžalované i z nejvìtšího davu, a to každého jednotlivce. Podle èeho? zeptáte se asi. Má odpovìï vás neuspokojí. Je tomu už tak, že obžalovaní jsou ze všech nejkrásnìjší. Nemùže jim tu krásu dávat vina, nebo – tak musím mluvit alespoò já jakožto advokát– nejsou pøece vinni všichni, nemùže to být ani trest o sobì, co jim už teï dává krásu, nebo nedostane se trestu všem, mùže to tedy záležet jen v øízení proti nim zahájeném, tak totiž, že to øízení nìjak na nich ulpívá. Jsou ovšem mezi tìmi krásnými lidmi i zvl᚝ krásní. Krásní jsou však do jednoho, i Block, ten bídný èerv.“ K. byl, když advokát skonèil, úplnì klidný, dokonce k posledním slovùm nápadnì pøikývl a potvrdil si tak sám své dávné mínìní, že advokát ho po každé a tak i tentokrát hledí rozptýlit všeobecnými zprávami, jež nepatøí k vìci, a odvrátit ho tak od hlavní otázky, co skuteènì pro K-ovu vìc vykonal. Advokát patrnì pozoroval, že mu K. tentokrát klade vìtší odpor než jindy, nebo teï umlkl, chtìje dát K-ovi možnost, aby mluvil sám, a zeptal se pak, ježto K. setrvával v mlèení: „Pøišel jste dnes ke mnì v urèitém úmyslu?“ ;,Ano,“ øekl K. a zaclonil rukou trochu svíèku, aby advokáta lépe vidìl, „chtìl jsem vám øíci, že vám dnešním dnem odnímám zastupování v mé vìci.“ „Rozumím vám správnì?“ zeptal se advokát, vztyèil se zpola v posteli a opøel se rukou o polštáøe. „Myslím, že ano,“ øekl K., jenž sedìl vzpøímen a napjat jako na èíhané. „Nu, vždy si mùžeme pojednat i o tomto zámìru,“ øekl advokát po chvilce. „Není to už nijaký zámìr,“ øekl K. „Možná,“ øekl advokát, „než pøesto se v nièem neukvapíme.“ Mluvil množným èíslem, jako by nehodlal K-a propustit a jako by chtìl zùstat alespoò jeho poradcem, nemùže-li už být jeho obhájcem. „Není to žádná ukvapenost,“ øekl K., pomalu vstal a postavil se za svou židli, „dobøe jsem si to rozvážil a snad jsem o tom uvažoval už pøíliš dlouho. Je to mé neodvolatelné rozhodnutí.“ „Pak tedy mi dovolte jen ještì nìkolik slov,“ øekl advokát, odsunul peøinu a posadil se na pelest. Jeho obnažené nohy pokryté bílými chloupky se tøásly zimou. - 143 - Požádal K-a, aby mu s pohovky podal pokrývku. K. pøinesl pokrývku a øekl: „Nachladíte se zcela zbyteènì.“ „Je to právì dost dùležité,“ øekl advokát, zatím co si peøinou obtáèel trup a potom zabalil nohy do pokrývky. „Vᚠstrýèek je mùj pøítel, a také k vám jsem za tu dobu pojal náklonnost. Pøiznávám to nepokrytì. Nemusím se za to stydìt.“ Tyto jímavé øeèi starcovy byly K-ovi velmi nevhod, nebo ho nutily k zevrubnìjšímu objasnìní, jemuž by se rád byl vyhnul, a mimo to ho mátly, jak si bez obalu pøiznával, aè ho ovšem nikterak nemohly zvrátit v jeho rozhodnutí. „Dìkuji vám za vaši vlídnost,“ øekl, „uznávám také, že jste se mé vìci ujal plnou mìrou, jak je vám možno a jak se vám zdá pro mne prospìšné. Já však jsem v poslední dobì nabyl pøesvìdèení, že to nestaèí. Rozumí se, že se nikdy nepokusím, abych vás, muže o tolik staršího a zkušenìjšího, pøesvìdèil o svém mínìní; jestliže jsem se o to nìkdy bezdìky pokusil, promiòte mi, ta vìc však je, jak jste se vyjádøil sám, právì dost dùležitá, a je podle mého pøesvìdèení tøeba, aby se do procesu zasáhlo daleko ráznìji, než se stalo až dosud.“ „Rozumím vám,“ øekl advokát, „jste netrpìlivý.“ „Nejsem netrpìlivý,“ øekl K. ponìkud podráždìn a nedbal už tolik svých slov. „Za mé první návštìvy, když jsem k vám pøišel se strýèkem, jste zajisté zpozoroval, že mi na procesu mnoho nezáleží, nepøipomnìlli mi jej nìkdo takøka násilnì, doèista jsem na nìj zapomínal. Ale mùj strýèek trval na tom, abych vás povìøil zastupováním v své vìci, uèinil jsem tak, abych mu vyhovìl. A teï se pøece dalo èekat, že mi proces bude ještì ménì na závadu, než do té chvíle, nebo dáváme se pøece zastupovat advokátem proto, abychom tíhu procesu trochu od sebe odsunuli. Stal se však opak. Nikdy až do té doby nemìl jsem s procesem tak velké starosti jako ode dne, kdy mì zastupujete. Když jsem byl sám, nepodnikal jsem ve své vìci nic, ale sotva jsem to pocioval, teï naproti tomu mám zástupce, všechno bylo zaøízeno, aby se nìco stalo, poøád a stále napjatìji jsem èekal, že zasáhnete, ale k nièemu nedošlo. Dostalo se mi sice od vás o soudu všelikých sdìlení, jež bych snad nebyl mohl dostat od nikoho jiného. Ale to mi nemùže postaèit, když teï proces, takøka potají, na mne dotírá poøád víc a víc.“ K. odstrèil židli od sebe a stál vzpøímen s rukama v kapsách - 144 - kabátu. „Od urèitého okamžiku praxe,“ øekl advokát tiše a klidnì,15) „neudá se už nic podstatnì nového. Kolik stran stálo v podobných stadiích procesu podobnì jako vy pøede mnou a s podobný mi slovy!“ „Pak tedy,“ øekl K., „mìly všechny ty podobné strany stejnì pravdu jako já. To mì naprosto nevyvrací.“ „Nechtìl jsem vás tím vyvrátit,“ øekl advokát“,chtìl jsem však ještì dodat, že bych byl u vás oèekával vìtší soudnost než u jiných, zejména když jsem vám dal do soudnictví a do své èinnosti nahlédnout víc, než jindy èinívám ve styku se stranami. A teti tedy vidím, že pøes to všechno nemáte ke mnì dosti dùvìry. Není to pro mne malièkost, jak vùèi mnì jednáte.“ Jak se advokát pøed K-em pokoøuje! Bez nejmenšího zøetele k stavovské cti, jež je zajisté právì v tomto bodì nejcitlivìjší. A proè to dìlá? Vždy je to podle všeho advokát s velkou agendou a nadto boháè, nemùže mu mnoho záležet na ušlém výdìlku, ani na ztrátì jednoho klienta. Mimo to churaví a mìl by sám hledìt, aby mu ubylo práce. A pøesto nechce K-a pustit! Proè jen? Je to osobní úèast se strýèkem, èi pokládá Kùv proces opravdu za tak neobyèejný a doufá, že se v nìm nìjak vyznamená, buï v oèích K-ových anebo – ani tato možnost se nikterak nedá vylouèit v oèích pøátel u soudu? Z jeho tváøe se nedalo nic rozpoznat, nech ji K. zkoumal sebebezohlednìji. Skoro se mohl èlovìk domnívat, že s tváøí úmyslnì neprùhlednou vyèkává úèinek svých slov. Ale patrnì si K-ovo mlèení vyložil ve smyslu pro sebe pøespøíliš pøíznivém, když teï pokraèoval: „Zpozoroval jste asi, že mám sice velkou kanceláø, nezamìstnávám však žádné pomocné síly. Døíve bývalo jinak, byla doba, kdy pro mne pracovalo nìkolik mladých právníkù, dnes pracuji sám. Souvisí to zèásti se zmìnou mé praxe, že jsem se totiž víc a víc omezil na právní vìci takového rázu, jako je vaše vìc, zèásti také s poøád hlubším poznáním, jehož jsem o tìchto právních vìcech nabyl. Poznal jsem, že tuto práci nesmím nikomu pøenechávat, nechci-li se prohøešit na svých klientech a na úkolu, který’ jsem pøevzal. Avšak rozhodnutí, že budu všechnu práci konat sám, mìlo pøirozené následky: musil jsem odmítat skoro všechny žádosti o zastupování a mohl jsem vyhovìt jen tìm, na nichž mi obzvl᚝ záleželo – nu, vždy je dost kreatur, a dokonce zcela nablízku, jež se - 145 - vrhnou na každé sousto, které odhodím. A kromì toho jsem onemocnìl pøepracovaností. Ale pøesto nelituji svého rozhodnutí, je možné, že jsem mìl odmítnout víc zastoupení, než jsem odmítl, že jsem se však cele vìnoval pøevzatým procesùm, to se prokázalo nezbytností a bylo to také odmìnìno úspìchy. Našel jsem jednou ve kterémsi spisu velmi krásný výraz pro rozdíl, který je mezi zastupováním v obyèejných právních vìcech a zastupováním v tìchto právních vìcech. Pravilo se tam: jeden advokát vede svého klienta za nit až k rozsudku, druhý však si svého klienta prostì naloží na ramena a nese ho, aniž ho cestou složí, k rozsudku a ještì za rozsudek. Tak jest. Ale nebylo zcela správné, øekl-li jsem, že té velké práce nikdy nelituji. Setká-li se, jako ve vašem pøípadì, s tak naprostým neporozumìním, pak tedy jí skoro lituji.“ K. tìmito øeèmi spíš ztrácel trpìlivost, než jimi byl pøesvìdèen.16) Pøipadalo mu, jako by ze spádu advokátových slov slyšel, co ho oèekává, kdyby povolil, zas by zaèalo to utìšování, ty odkazy na pokraèující podání, na lepší náladu soudních úøedníkù, ale i na velké nesnáze, jež se práci kladou v cestu, – zkrátka, advokát by se nanovo vytasil se všemi tìmi až do omrzení známými vìcmi, aby K-a zas klamal neurèitými nadìjemi a trápil ho neurèitými hrozbami. Bylo tøeba uèinit tomu jednou provždy pøítrž, proto øekl: „Co hodláte v mé vìci podniknout, ponecháte-li si zastupování?“ Advokát se podvolil dokonce i té urážlivé otázce a odpovìdìl: „Budu pokraèovat v tom, co jsem pro vás už podnikal.“ „Vždy jsem to vìdìl,“ øekl K., „teï je však každé další slovo zbyteèné.“ „Podniknu ještì jeden pokus,“ øekl advokát, jako by se to, co K-a rozèilovalo, nedìlo K-ovi, nýbrž jemu. „Domnívám se totiž, že vás nejen k nesprávnému posuzování mé právní pomoci, nýbrž i k vašemu ostatnímu chování svádí okolnost, že se s vámi, aèkoli jste obžalovaný, nakládá pøíliš dobøe anebo, abych to øekl správnìji, že se s vámi nakládá nedbale, se zdánlivou nedbalostí. I to má dùvod; je èasto lépe být v okovech než na svobodì. Ale rád bych vám pøece jen ukázal, jak se nakládá s jinými obžalovanými, snad se vám podaøí, abyste si z toho vzal ponauèení. Zavolám si totiž teï Blocka, odemknìte dveøe a posaïte se sem vedle noèního stolku!“ „To rád udìlám,“ øekl K. a uèinil, jak si advokát žádal; pøinauèit se - 146 - nìèemu byl vždy pohotov. Aby se zajistil pro všechny pøípady, zeptal se ještì: „Vzal jste na vìdomí, že vám odnímám zastupování v mém procesu?“ „Ano,“ øekl advokát. „Mùžete to však dnes ještì odvolat.“ Ulehl zas do postele, pøitáhl si peøinu až po bradu a otoèil se ke zdi. Potom zazvonil. Skoro zároveò se zazvonìním se zjevila Lenka, snažila se rychlými pohledy vyzvìdìt, co se stalo; že K. klidnì sedí u advokátovy’ postele, zdálo se jí uklidòujícím znamením. S úsmìvem pokývla na K-a, jenž se na ni upøenì díval. „Pøiveï Blocka,“ øekl advokát. Místo aby ho pøivedla, pokroèila jen pøed dveøe, zavolala: „Blocku! K advokátovi!“ a vklouzla pak, asi protože advokát zùstával pøivrácen ke zdi a nièeho nedbal, za K-ovu židli. Rušila ho pak, a to tím, že se pøedklánìla pøes lenoch židle anebo mu rukama, ovšem velmi nìžnì a opatrnì, projíždìla skrz vlasy a hladila mu tváøe. Nakonec se K. pokusil zabránit jí v tom, popadl ji za ruku, kterou mu po krátkém odporu ponechala. Block pøišel hned na zavolání, zastavil se však pøede dveømi a zdál se uvažovat, má-li vstoupit. Svraštil oboèí a naklonil hlavu, jako by poslouchal, bude-li se opakovat rozkaz, aby pøišel k advokátovi. K, ho mohl povzbudit, aby vešel, umínil si však už pøedem, že skoncuje nejen s advokátem, nýbrž se vším, co je v tomto bytì, i setrvával proto bez hnutí. Také Lenka mlèela. Block uznamenal, že ho alespoò nikdo nezahání, i vešel po špièkách, s napjatou tváøí, s rukama køeèovitì zaatýma v zádech. Dveøe nechal otevøeny, aby se mohl dát na ústup, kdyby bylo tøeba. Na K-a se vùbec nedíval, nýbrž poøád jen na vysokou peøinu, pod níž advokáta, ježto se pøisunul zcela blízko ke zdí, nebylo ani vidìt. Tu však se ozval jeho hlas: „Je Block tady?“ ptal se. Tato otázka pùsobila na Blocka, který postoupil už hodný kus cesty, nejinak, než jako by byl dostal ránu do prsou a hned potom do zad, zapotácel se, zastavil se hluboko sehnut a øekl: „K službám.“ „Co chceš?“ ptal se advokát, „pøicházíš v nepøíležitý èas.“ „Což jsem nebyl zavolán?“ zeptal se Block spíš sebe než advokáta, nastavil ruce na ochranu a hotovil se utéci. „Byl jsi zavolán,“ øekl advokát, „pøesto - 147 - pøicházíš nevhod.“ A po malé pomlce dodal: „Pøicházíš vždy nevhod.“ Od chvíle, kdy mluvil advokát, nedíval se Block už smìrem k posteli, nýbrž civìl kamsi do kouta a poslouchal jen, jako by byl pohled na mluvèího pøíliš oslòující, než aby jej mohl snésti. Ale i to poslouchání bylo tìžké, nebo advokát mluvil do zdi, a to potichu a rychle. „Chcete, abych odešel?“ ptal se Block. „Teï jsi už tady,“ øekl advokát. „Zùstaò!“ Èlovìk by byl hádal, že advokát nesplnil Blockovo pøání, nýbrž že mu nìèím pohrozil, tøeba výpraskem, nebo teï se Block opravdu roztøásl. „Byl jsem vèera,“ øekl advokát, „u Tøetího Soudce, svého pøítele, a ponenáhlu jsem obrátil hovor na tebe. Chceš vìdìt, co øekl?“ „Ó prosím,“ øekl Block. Ježto advokát neodpovìdìl ihned, opakoval Block prosbu a sklonil se, jako by chtìl pokleknout. Tu se však K. na nìho oboøil: „Co to dìláš?“ zvolal. Ježto mu Lenka chtìla ve zvolání zabránit, popadl i její druhou ruku. Nedržel ji stiskem lásky, Lenka si též nìkolikrát povzdechla a snažila se vyvinout mu ruce. Za K-ovo zvolání byl však potrestán jen Block, nebo advokát se ho zeptal: „Kdopak je tvým advokátem?“ „Vy,“ øekl Block. „A kromì mne?“ ptal se advokát. „Nikdo kromì vás,“ øekl Block. „Pak nebuï také poslušen nikoho jiného,“ øekl advokát. Block to úplnì uznal, mìøil Ka zlými pohledy a prudce proti nìmu zatøásl hlavou. Kdyby se to chování bylo pøeložilo do slov, bylo by to bývalo hrubé lání. S tìmito lidmi chtìl K. pøátelsky hovoøit o své vlastní vìci! „Nebudu tì už rušit,“ øekl K.; opíraje se o lenoch židle. „Klekni si, anebo lez po všech ètyøech, dìlej si, co chceš. Já toho nebudu dbát.“ Ale Block mìl pøece jen èest v tìle, alespoò vùèi K-ovi, nebo k nìmu pokroèil, mávaje pìstmi, a zvolal tak hlasitì, jak se vùbec odvážil v advokátovì blízkosti: „Nesmíte tak se mnou mluvit, to není dovoleno. Proè mì urážíte? A nadto ještì zde, pøed panem advokátem, kde jsme my oba, vy i já, trpìni jen z milosrdenství? Vy nejste nic lepšího než já, nebo jste také obžalován a máte také proces. Jste-li však pøesto ještì pánem, jsem já stejnì takovým pánem, ne-li dokonce ještì vìtším. A chci, abyste se mnou mluvil jako s pánem, právì vy. Myslíte-li si však, že jste o nìco víc proto, že tu smíte sedìt a klidnì poslouchat, zatím co já, jak se vyjadøujete, lezu po všech ètyøech, pak tedy vám pøipomínám - 148 - starou právní prùpovìdi pro èlovìka podezøelého je pohyb lepší než klid, nebo kdo je v klidu, mùže kdykoli být nevìdomky na miskách vah a být vážen se svými høíchy.“ K. nic neøekl, jen se nehybnì upøenýma oèima podivoval tomu pomatenci. Jaké se to s ním udály zmìny i jen za tu poslední hodinu! Zmítá jím tak jeho proces a nedává mu poznat, kde je pøítel a kde nepøítel? Což nevidí, že advokát ho pokoøuje naschvál a že tentokrát nesleduje nic jiného, než aby se pøed K-em chvástal svou mocí a podrobil si tím snad i K-a? Není-li však Block schopen, aby to poznal, anebo bojí-li se advokáta tak velmi, že mu to poznání nemùže být nic platné, jak to, že je pøece tak lstivý anebo tak smìlý, že podvádí advokáta a zamlèuje mu, že vedle nìho zamìstnává ještì jiné advokáty? A jak se odvažuje útoèit na K-a, když K. pøece mùže ihned prozradit jeho tajemství? Ale on se odvážil ještì i jiných vìcí, došel k advokátovì posteli a zaèal si teï i tam stìžovat na K-a: „Pane advokáte,“ øekl, „slyšel jste, jak se mnou mluví ten èlovìk? Lze dosud spoèíst hodiny jeho procesu, a už chce pouèovat mne, èlovìka, která má proces už pìt let. Dokonce mi nadává. Nic neví a nadává mnì, jenž j sem, pokud staèí mé slabé síly, dopodrobna studoval, èeho si žádá slušnost, povinnost a soudní zvyklost.“ „Nestarej se o nikoho,“ øekl advokát, „a dìlej, co mᚠza správné.“ „Ovšem,“ øekl Block, jako by si dodával odvahy, a s krátkým kradmým pohledem poklekl tìsnì u postele na zem. „Už kleèím, mùj advokáte,“ øekl. Advokát však mlèel. Block jednou rukou opatrnì hladil peøinu.17) V tichu, jež nyní nastalo, øekla Lenka, vyprošujíc se z K-ových rukou: „Zpùsobuješ mi bolest, pus mì. Jdu k Blockovi.“ Šla k nìmu a posadila se na pelest. Block byl jejím pøíchodem velmi potìšen, prosil ji ihned živými, ale nìmými posunky, aby se u advokáta za nìho pøimluvila. Bylo mu zjevnì velmi potøebí advokátových zpráv, ale snad jen za tím úèelem, aby jich dal využít svými ostatními advokáty. Lenka patrnì vìdìla dopodrobna, jak lze advokáta získat, ukázala na advokátovu ruku a našpulila rty jako k polibku. Ihned políbil Block advokátovu ruku a uèinil tak, na Lenèino vybídnutí, ještì dvakrát. Ale advokát poøád ještì mlèel. Tu se Lenka naklonila nad advokáta, zjevila se krásná urostlost jejího tìla, když se tak napjala a hladila ho, - 149 - sklánìjíc se hluboko k jeho tváøi, po dlouhých bílých vlasech. To pøece jen z nìho vynutilo odpovìï. „Váhám, mám-li mu to øíci,“ øekl advokát, a bylo vidìt, jak trochu potøásá hlavou, snad aby pocítil ještì víc tlak Lenèiny ruky. Block poslouchal se sklonìnou hlavou, jako by tím posloucháním pøestupoval nìjaký pøíkaz. „Proè váháš?“ ptala se Lenka. K. mìl pocit, jako by slyšel jakýsi nastudovaný rozhovor, který se už èasto opakoval, který se bude ještì èasto opakovat a který jen pro Blocka nikdy neztratí svou novost. „Jakpak se dnes choval?“ ptal se advokát, místo aby odpovìdìl. Než se Lenka o tom vyjádøila, shlédla na Blocka dolù a pozorovala chvilku, jak k ní spíná ruce a prosebnì mne dlaò o dlaò. Nakonec vážnì pokývla, obrátila se k advokátovi a øekla: „Byl klidný a pilný.“ Starý obchodník, èlovìk s dlouhými vousy, úpìnlivì prosil mladé dìvèe o pøíznivé vysvìdèení. Tøebas mìl snad pøi tom nìco za lubem, nic ho nemohlo omluvit v oèích bližního. K. nechápal, jak advokáta mohlo napadnout, aby si ho získal touto podívanou. Kdyby ho nebyl od sebe odpudil už døív, byl by toho dosáhl tímto výjevem. Zneuctívalo to skoro i diváka. Tak tedy zpùsobuje advokátova metoda, jíž K. na štìstí nebyl dosti dlouho vydán, že klient nakonec zapomene na celý svìt, a doufá už jen, že se po této bludné cestì dovleèe až ke konci procesu. To už nebyl klient, to byl advokátùv pes. Kdyby mu byl advokát poruèil, aby si zalezl pod postel jako do psí boudy a odtamtud štìkal, byl by to s radostí uèinil. K. poslouchal zkoumavì a povýšenì, jako by mìl pøíkaz, aby pøesnì do sebe pojal všechno, co se zde mluví, uèinil o tom na nìjakém vyšším místì udání a podal zprávu. „Copak dìlal po celý den?“ ptal se advokát. „Aby mì nerušil pøi práci,“ øekla Lenka, „zamkla jsem ho do pokojíku pro služebnou, vždy tam pøece èekává. Škvírou jsem se obèas podívala, co dìlá. Kleèel poøád na posteli, na oknì si rozevøel spisy, které j si mu pùjèil, a èetl si v nich. To na mne pùsobilo dobrým dojmem; to okno jde totiž jen do vìtráku a nedává skoro žádné svìtlo. Že Block pøesto èetl, ukázalo mi, jak je poslušný.“ „Tìší mì, že to slyším,“ øekl advokát. „Èetl však také s porozumìním?“ Block za tohoto hovoru bez ustání hýbal rty, patrnì utváøel odpovìdi, v nìž doufal od Lenky. „Na to,“ øekla Lenka, „nemohu ovšem s urèitostí odpovìdìt. - 150 - Ale tolik jsem vidìla, že ète dùkladnì. Èetl po celý den jednu jedinou stránku a pøi ètení pojíždìl prstem po øádkách. Po každé, když jsem k nìmu nakoukla, vzdychal, jako by mu ètení zpùsobovalo velkou námahu. Spisy, které jsi mu pùjèil, jsou asi tìžko srozumitelné.“ „Ano,“ øekl advokát“,ovšem že jsou. Nemyslím také, že nìèemu z nich rozumí. Mají mu dát jen tušení o tom, jak tìžký je boj, který svádím na jeho obhajobu. A za koho svádím ten tìžký boj? Za – je skoro smìšné vyslovit to – za Blocka. A se také nauèí chápat, co to znamená. Studoval nepøetržitì?“ „Skoro nepøetržitì,“ odpovìdìla Lenka“,jen jednou mì poprosil o vodu, aby se napil. Tu jsem mu vikýøem podala sklenici. V osm hodin jsem ho pak pustila ven a dala mu nìco k jídlu.“ Block zavadil o K-a kosým pohledem, jako by se o nìm vyprávìlo nìco chvalného a jako by to musilo zapùsobit i na K-a. Zdálo se, že teï doufá v dobré konce, pohyboval se volnìji a popojíždìt na kolenou sem a tam. Tím zøejmìjší bylo, jak ustrnul za slov, jež advokát teï pronesl. „Chválíš ho,“ øekl advokát. „Ale právì proto je mi za tìžko, abych mluvil. Soudce se totiž nevyslovil pøíznivì, ani o Blockovi, ani o jeho procesu.“ „Ne pøízni– vì?“ ptala se Lenka. „Jak je to možné?“ Block se na ni zadíval pohledem tak napjatým, jako by jí pøisuzoval možnost, aby dávno promluvená slova soudcova obrátila teï ještì v jeho prospìch. „Nepøíznivì,“ øekl advokát. „Byl dokonce nepøíjemnì dotèen, když jsem zaèal mluvit o Blockovi. ,Nemluvte o Blockovi,’ øekl. ,Je to mùj klient,’ øekl jsem. ,Necháváte se zneužívat,’ opakoval. ,Nemyslím,’ øekl jsem. ,Block je v procesu pilný a poøád se stará o svou vìc. Skoro u mne bydlí, aby byl vždy o všem zpraven. Taková horlivost se nenajde vždy. Pravda, není osobnì pøíjemný, má ošklivé zpùsoby a je špinavý, ale po stránce procesuální je bez chybièky.’ Øekl jsem bez chybièky, úmyslnì jsem nadsazoval. On na to øekl: ,Block je jen prohnaný. Nasbíral mnoho zkušeností a dovede proces protahovat. Ale jeho nevìdomost je ještì vìtší než jeho prohnanost. Co by asi tak øekl, kdyby se dovìdìl, že jeho proces ještì ani nezaèal, kdyby se mu øeklo, že nebylo dáno ani znamení zvonkem pro zahájení procesu.’ Ticho, Blocku,“ øekl advokát, nebo Block právì zaèal vstávat na potácivých kolenou a chtìl patrnì prosit o vysvìtlení. Bylo - 151 - to teï po prvé, co se advokát obšírnìjšími slovy obrátil pøímo na Blocka. Unavenýma oèima shlížel zpola bez cíle, zpola na Blocka, který pod tímto pohledem pomalu zas poklesl na kolena. „Tento soudcùv projev nemá pro tebe nejmenšího významu,“ øekl advokát. „Nelekej se pøece pøi každém slovì. Bude-li seto opakovat, neprozradím ti už vùbec nic. Èlovìk nemùže ani zaèít vìtu, aby ses nedíval, jako by to užuž byl tvùj koneèný ortel. Styï se tady pøed mým klientem! Též otøásᚠdùvìrou, kterou ve mne chová. Copak chceš? Ještì jsi živ, ještì jsi pod mou ochranou. Nesmyslné strachy! Èetl jsi kdesi, že koneèný ortel pøichází v mnohých pøípadech znenadání, z libo– volných úst, v libovolný èas: S mnohými výhradami je to ovšem pravda, stejnì pravda je však, že se mi tvùj strach hnusí a že v nìm vidím nedostatek nutné dùvìry. Copak jsem øekl? Opakoval jsem, co øekl jeden soudce. Víš pøece, že se rùzné úsudky kupí kolem øízení až do neproniknutelnosti. Tento soudce na pøíklad poèítá zaèátek øízení od jiného okamžiku než já. Je to rozdíl v mínìní, nic víc. V urèitém stadiu procesu se podle starého mravu dá znamení zvonkem. Podle mínìní toho soudce tím proces zaèíná. Nemohu ti teï povìdìt všechno, co svìdèí proti tomu, také bys tomu nerozumìl, postaèiž ti, že proti tomu svìdèí mnoho.“ V rozpacích provlékal Block dole prsty srstí kožišiny pøed postelí, strach ze soudcových slov zpùsoboval, že chvílemi zapomínal i svou poníženost pøed advokátem, myslil pak jen na sebe a obracel soudcova slova sem a tam. „Blocku,“ øekla Lenka varovným hlasem a povytáhla ho za límec kabátu. „Nech teï té srsti a poslouchej advokáta.“ Tato kapitola nebyla dokonèena - 152 - Kapitola devátá Ve velechrámu K. dostal pøíkaz, aby jednomu italskému zákazníku banky, který byl pro ni velmi významný a dlel po prvé v tomto mìstì, ukázal nìkteré umìlecké památky. Byl to pøíkaz, který by byl jindy zajisté pokládal za lichotivý, teï však, kdy dovedl jen ještì s velkou námahou uhájit svou vážnost v bance, pøijal jej s nechutí. Každá hodina, po kterou byl odnímán kanceláøi, zpùsobovala mu žal; nedovedl sice úøední doby už ani zdaleka tak využívat jako døíve, trávil leckdy hodiny jen s nejchatrnìjším zdáním skuteèné práce, ale tím vìtší byly jeho starosti, když nebyl v kanceláøi. Zdálo se mu pak, že vidí, jak námìstek øeditele, který byl odedávna na èíhané, vejde obèas do jeho kanceláøe, posadí se k jeho psacímu stolu, prohledává jeho spisy, pøijímá strany, s nimiž byl K. od let témìø spøátelen, a snaží se mu je odloudit, ba snad dokonce objevuje chyby, jimiž se K. test za práce vidìl napoøád ohrožen z tisícerého zdroje a jichž se už nemohl vyvarovat. Byl-li proto nìkdy, a tøeba to bylo sebevìtší vyznamenání, povìøen nìjakou obchodní pochùzkou anebo dokonce malým zájezdem takové pøíkazy se v poslední dobì hromadily zcela náhodou –, byla pøece jen nasnadì domnìnka, že ho chtìjí na chvilku odstranit z kanceláøe a pøezkoumat jeho práci, anebo alespoò že ho mají za èlovìka, bez nìhož se lze v kanceláøi snadno obejít. Vìtšinu tìchto pøíkazù by byl mohl bez nesnází odmítnout, neodvážil se však toho, nebo byla-li jeho obava i jen sebemíò dùvodná, znamenalo odmítnutí pøíkazu pøiznat se k svému strachu. Proto pøijímal takové pøíkazy se zdánlivým klidem, a když mìl podniknout namáhavou dvoudenní obchodní cestu, zamlèel dokonce vážné nachlazení, jen aby se nevydával v nebezpeèí, že by ho nìkdo s odrazem na deštivé podzimní poèasí od té cesty zdržel. Když se pak z cesty vrátil s divými bolestmi hlavy, dovìdìl se, že je urèen, aby pøíštího dne provázel italského obchodního pøítele. Svod, aby se alespoò tentokrát zpìèoval, byl velmi znaèný, pøedevším nebylo to, èím ho tentokrát obmyslili, práce bezprostøednì souvisící s obchodem, ale splnìní této spoleèenské povinnosti vùèi obchodnímu - 153 - pøíteli bylo o sobì nepochybnì dosti dùležité, jen ne pro K-a, jenž dobøe vìdìl, že se mùže udržet jen pracovními úspìchy a že by, kdyby se mu to nepodaøilo, bylo úplnì bez ceny, kdyby toho Itala neèekanì dokonce okouzlil; nechtìl se ani na den nechat odsunout z okruhu práce, nebo strach, že by tam už nebyl vpuštìn, byl pøíliš veliký, byl to strach, který velmi dobøe rozpoznával jako pøemrštìný, ale který ho pøece jen sklièoval. V tomto pøípadì bylo ovšem témìø nemožné najít pøijatelnou námitku, K-ova znalost italštiny nebyla sice veliká, ale pøece jen postaèovala; rozhodující bylo však, že K. mìl z døívìjších dob trochu vìdomostí v dìjinách umìní, což se na zpùsob nadmíru nadsazující rozhlásilo v bance tím, že K. byl po nìjakou dobu, ostatnì také jen z obchodních dùvodù, èlenem spolku pro zachování mìstských umìleckých památek. Ital však, jak se v bance dovìdìli z doslechu, byl milovník umìní, i rozumìlo se tedy samo sebou, že K. mu byl urèen za prùvodce. Bylo velmi deštivé, bouølivé ráno, když K., svrchovanì rozmrzen ze dne, který mu nastává, pøišel už v sedm hodin do kanceláøe, aby vyøídil alespoò trochu práce, než ho ta návštìva vyrve ze všeho. By 1 velmi unaven, nebo strávil pùl noci studiem italské mluvnice, aby se trochu pøipravil; okno, u nìhož v poslední dobì pøespøíliš vysedával, vábilo ho víc než psací stùl, ale odolal a zasedl k práci. Pohøíchu vešel právì sluha a hlásil, že ho posílá pan øeditel, aby se podíval, je-li pan prokurista už pøítomen; je-li pøítomen, aby byl tak laskav a pøišel naproti do pøijímacího pokoje, že ten pán z Italie je už tady. „Už jdu,“ øekl K., vsunul do kapsy slovníèek, vzal pod paži album s mìstskými památkami, jež mìl schystáno pro hosta, a šel kanceláøí øeditelova námìstka do øeditelovy úøadovny. Byl šasten, že pøišel tak èasnì do kanceláøe a že se mùže ihned ujmout svého úkolu, což zajisté nikdo nemohl oèekávat. Kanceláø øeditelova námìstka byla ovšem ještì prázdná jako o pùlnoci, sluha mìl patrnì i námìstka povolat do pøijímacího pokoje, bylo to však marné. Když K. vešel do pøijímacího pokoje, oba pánové povstali z hlubokých køesel. Øeditel se pøívìtivì usmál, byl patrnì velmi potìšen, že K. pøichází, ihned pány pøedstavil, - 154 - Ital potøásl K-ovi jadrnì rukou a s úsmìvem o komsi øekl, že je ranní ptáèe, K. neporozumìl pøesnì, koho myslí, bylo to nadto jakési podivné slovo, jehož smyslu se K. dohadl teprve po chvilce. Odpovìdìl nìkolika hladkými vìtami, jež Ital pøijal zase se smíchem, pøi èemž si nervosní rukou nìkolikrát pøejel po sivých houštinatých knírech. Kníry byly patrnì navonìny, èlovìku se skoro chtìlo pøistoupit a pøivonìt si. Když všichni usedli a rozpøedl se uvozující rozhovor, zpozoroval K. s velkou nevolností, že rozumí Italovi jen zlomkovitì. Mluvil-li zcela klidnì, rozumìl mu skoro úplnì, to však byly jen vzácné výjimky, vìtšinou se mu øeè øinula z úst, potøásal hlavou, jako kdyby mu to zpùsobovalo rozkoš. Když tak mluvil, zapletl se však zpravidla do jakéhosi náøeèí, jež pro K-a nemìlo do sebe už nic italského, kdežto øeditel tomu náøeèí nejen rozumìl, nýbrž jím i mluvil, což K. ovšem mohl pøedvídat, nebo Ital pocházel z jižní Italie, kde také øeditel pobyl nìkolik let. S urèitostí poznal K., že mu je z nejvìtší èásti odòata možnost, aby se s Italem dorozumìl, nebo také jeho franština byla jen stìží srozumitelná, též zakrývaly kníry pohyby rtù, kdyby na nì byl vidìl, bylo by to snad prospìlo porozumìní. K. zaèal tušit mnoho nepøíjemností, prozatím se vzdal snahy, aby Italovi porozumìl – za pøítomnosti øeditele, který mu tak snadno rozumìl, bylo by to zbyteènou námahou –, a omezil se na to, že ho rozmrzen pozoroval, jak hluboko a pøece lehce spoèívá v køesle, jak nezøídka potakává za svùj krátký, ostøe støižený kabátek a jak se jednou vztyèenými pažemi a rukama volnì rozhýbanýma v zápìstích pokouší znázornit nìjakou vìc,18) kterou K. nemohl pochopit, aèkoli se pøedklonil a nespouštìl jeho ruce s oèí. Koneènì se u K-a, jenž jinak nezabaven sledoval jen mechanicky oèima pøeskakující rozhovor, projevila døívìjší únava, a jednou se k svému úleku na štìstí ještì vèas dopadl pøi tom, že chtìl v té roztržitosti vstát, otoèit se a odejít. Koneènì se Ital podíval na hodinky a vyskoèil. Rozlouèiv se s øeditelem, pøitlaèil se ke K-ovi, a to tak tìsnì, že K. musil své køeslo pošoupnout dozadu, aby sebou mohl hnout. Øeditel, jenž dojista poznal K-oni na oèích tíseò, ve které se octl z té italštiny, vmísil se do rozmluvy, a to tak rozumnì a šetrnì, že se zdálo, jako by pøidával jen drobné rady, kdežto ve skuteènosti - 155 - tlumoèil K-oni ve zkratce vše, co pronášel Ital, vpadající mu neúnavnì do øeèi. K. se od nìho dovìdìl, že Ital hodlá nejdøíve vyøídit ještì nìkolik záležitostí, že bohužel bude mít vùbec jen málo èasu, že také nikterak nehodlá chvatnì obìhnout všechny památnosti, nýbrž že se rozhodl – ovšem jen, souhlasí-li K., jediné on a rozhodne – prohlédnout si jen velechrám, ten však dùkladnì. Že se nadmíru tìší, že si mùže velechrám prohlédnout ve spoleènosti tak uèeného a roztomilého pána – tím byl mínìn K., jenž byl zabaven jen tím, že neposlouchal, co øíká Ital, a že lapal øeditelova slova –, a že ho prosí, je-li mu ta doba vhod, aby se do velechrámu dostavil za dvì hodiny, asi tak v deset hodin. On sám že doufá, že mu bude možné, aby v tu dobu tam byl už najisto. K. odpovìdìl nìkolik vhodných vìt, Ital stiskl ruku nejdøív øediteli, potom K-oni, pak poznovu øediteli a šel ke dveøím, následován obìma, jen ještì zpola k nim obrácen, neustávaje však poøád ještì v øeèi. K. pak zùstal ještì chvilku s øeditelem, který dnes vypadal zvl᚝ churavì. Myslil, že se musí u K-a nìjak omluvit, i øekl – stáli dùvìrnì blízko u sebe –, že zprvu hodlal jít s Italem sám, potom však – neuvedl bližší dùvod – že se rozhodl, že pošle radìji Ka. Nerozumí-li Italovi hned na zaèátku, aby se tím nedal zmást, že se porozumìní dostaví velmi rychle, a kdyby vùbec mnoho nerozumìl, není ani to nijaké neštìstí, nebo Italovi nezáleží ani tak na tom, aby se mu rozumìlo. Ostatnì že je K-ona italština ku podivu dobrá a že se K. té vìci dojista zhostí znamenitì. Tìmito slovy se s K-em rozlouèil. Èas, který mu ještì zbýval, strávil K. tím, že si ze slovníku vypisoval vzácná slova, kterých mu bylo tøeba pro provádìní velechrámem. Byla to nadmíru týraná práce, sluhové pøinášeli poštu, úøedníci pøicházeli se všelikými dotazy a postávali, vidouce, že K. je zamìstnán, u dveøí, nehnuli se však odtamtud, dokud je K. nevyslechl, námìstek øeditele si nedal ujít pøíležitost, aby K-a rušil, vešel nìkolikrát, vzal mu slovník z ruky a listoval v nìm se zjevnou nesmyslností, v pøítmí pøedsínì, když se otevøely dveøe, vynoøili se dokonce návštìvníci a váhavì se uklánìli – chtìli na sebe upozornit, nebyli si však jisti, zda byli spatøeni –, to všechno se pohybovalo kolem K-a jako kolem svého støedu, zatím co si sestavoval slova, jež potøeboval, hledal je pak v slovníku, pak je - 156 - vypisoval, pak cvièil jejich výslovnost a koneènì se pokoušel nauèit se jim zpamìti. zdálo se však, že ho nadobro opustila jeho døívìjší dobrá pamì, nìkdy se na Itala, který’ mu zpùsoboval tu námahu, rozlítil do té míry, že slovník zahrabal pod papíry, s pevným odhodláním, že se už nebude pøipravovat, potom však uznal, že s Italem pøece nemùže nìmì popocházet pøed umìleckými památkami velechrámu, i vytáhl s ještì vìtší zuøivostí slovník nanovo. Právì o pùl desáté, když chtìl odejít, ozval se telefon, Lenka mu pøála dobrého jitra a ptala se, jak se mu daøí, K. chvatnì dìkoval a podotkl, že se teï nemùže pouštìt do rozmluvy, nebo musí do velechrámu. „Do velechrámu?“ ptala se Lenka. „Nu ano, do velechrámu.“ „Proèpak do velechrámu?“ øekla Lenka. K. se snažil vysvìtlit jí to struènì, sotva však s tím zaèal, Lenka náhle øekla: „Štvou tì.“ Politování, k nìmuž nezavdal pøíèinu a jež neèekal, K. nesnesl, rozlouèil se dvìma slovy, øekl však ještì, zatím co zavìšoval sluchátko, zpola k sobì, zpola k té daleké dívce, která to už neslyšela: „Ano, štvou mì.“ Teï však bylo už pozdì, bylo skoro už nebezpeèí, že nepøijde vèas. Jel tam taxíkem, v posledním okamžiku si ještì vzpomnìl na album, jež ráno neodevzdal, protože se k tomu nenaskytla pøíležitost, a jež proto teï vzal s sebou. Držel je na kolenou a bubnoval na nì neklidnì po celou jízdu. D隝 povolil, ale bylo vlhko, chladno a pošmourno, ve velechrámu bude málo vidìt, zato však se tam dlouhým postáváním na studené dlažbì velmi zhorší K-ono nachlazení. Prostranství pøed velechrámem bylo úplnì prázdné, K. si vzpomnìl, že mu již jakožto malému dìcku bývalo nápadné, že v domech toho námìstíèka jsou vždy skoro všechny záclony v oknech spuštìny. Za dnešního poèasí to èlovìk ovšem chápal spíš než jindy. Také chrám se zdál prázdný, rozumí se, že nikoho nenapadlo, aby se sem vypravil v takovou dobu. K. probìhl obìma postranními loïmi, zastihl však jen jakousi staøenu, která zahalena v teplý šátek kleèela pøed obrazem Panny Marie a dívala se na obraz. Zdaleka vidìl pak ještì, jak jakýsi - 157 - kulhavý sluha mizí ve dveøích ve zdi. K. pøišel dochvilnì, právì když vcházel, odbíjela desátá. Ital však tu dosud nebyl. K. se vrátil k hlavnímu vchodu, postál tam chvíli nerozhodnì a obešel pak v dešti velechrám, aby se podíval, neèeká-li snad Ital u nìkterého postranního vchodu. Nebylo ho však nikde. Že by snad byl øeditel neporozumìl èasovému údaji? Jak mohl také nìkdo správnì rozumìt tomu èlovìku? Ale buï jak buï, K. na nìho musil poèkat alespoò pùl hodiny. Ježto byl unaven, vrátil se zas do velechrámu, našel na jednom stupni jakýsi drobný cár na zpùsob kobereèku, pøitáhl jej špièkou nohy pøed blízkou lavici, zahalil se pevnìji do svého pláštì, vyhrnul si límec a posadil se. Aby se nìjak rozptýlil, otevøel album, trochu v nìm listoval, musil však brzy ustat, nebo se tak velmi setmìlo, že ve chvíli, kdy vzhlédl od alba, mohl v blízké postranní lodi sotva ještì rozeznat nìjakou podrobnost. V dálce se na hlavním oltáøi blyštil velký trojhran svíèkových plamenù, K. by nebyl mohl povìdìt najisto, zda ty svíce vidìl už pøedtím. Snad byly právì teprv rozžehnuty. Kostelníci jsou plížilové z povolání, èlovìk je nepostøehne. Když se K. náhodou otoèil, uvidìl, jak nedaleko za ním rovnìž hoøí vysoká tlustá svíce pøipevnìná u sloupu. Jakkoli krásné to bylo, na osvìtlení oltáøních obrazù, jež visely ponejvíce v temnotách postranních oltáøù, to ani zdaleka nepostaèovalo, naopak to ještì pøimnožovalo tmu. Ital se zachoval stejnì rozumnì jako nezdvoøile, že nepøišel, nebyli by nic vidìli, byli by se musili spokojit tím, že by byli K-ovou elektrickou kapesní svítilnou ohledali nìkolik obrazù píï po pídi. Aby se pokusil, jak by to dopadlo, došel K. k blízké poboèní kaplièce, vystoupil po nìkolika stupních až k nízkému mramorovému pažení, a naklánìje se pøes nì, svítil si svítilnou na oltáøní obraz. Rušivì se pøed ním vznášelo vìèné svìtlo. První, co K. vidìl a zèásti uhodl, byl velký obrnìný rytíø, který byl zpodoben hned na kraji obrazu. Opíral se o svùj meè, který vetkl do holé pùdy pøed sebou – tu a tam z ní puèelo jen nìkolik stébel trávy. Zdálo se, že pozornì sleduje jakýsi výjev, který se dìje pøed ním. Bylo ku podivu, že tak stojí a nepøibližuje se. Snad byl urèen, - 158 - aby stál na stráži. K., jenž už dlouho nevidìl žádné obrazy, díval se na rytíøe delší dobu, aèkoli poøád musil pomžikávat oèima, ježto nesnášel zelené svìtlo svítilny. Když pak pustil svìtlo na ostatní èást obrazu, uvidìl Pohøbívání Krista Pána v obyèejném pojetí, byl to ostatnì novìjší obraz. Vsunul svítilnu do kapsy a vrátil se na své místo. Bylo teï asi už zbyteèné èekat na Itala, venku však jistì lilo, a ježto zde nebylo tak zima, jak K. èekal, rozhodl se, že zatím zùstane zde. V jeho sousedství byla hlavní kazatelna, na její okrouhlé støíšce byly zpola ležmo umístìny dva prázdné zlaté køíže, jež se pøetínaly svým nejkrajnìjším koncem. Vnìjší stìnu roubení a pøechod k nosnému sloupu tvoøilo zelené listoví, do nìhož sahali andílkové, jedni v živém vzruchu, jiní odpoèívajíce. K. pøistoupil pøed kazatelnu a prohlížel si ji se všech stran, kámen byl zpracován nadmíru peèlivì, hluboká tma mezi listovím a za ním vypadala jako zachycená a zadržovaná, K. vložil ruku do takové mezery a opatrnì pak ohmatával kámen, až dosud o této kazatelnì ani nevìdìl. Tu zpozoroval náhodou za nejbližší øadou lavic kostelníka, který tam stál ve zplihlém, øasnatém, èerném kabátì, držel v levici tabatìrku a prohlížel si ho. Co chce ten èlovìk? pomyslil si K. Jsem mu podezøelý? Chce spropitné? Když však kostelník vidìl, že K. ho zpozoroval, ukázal pravicí, mezi dvìma prsty držel ještì šòupec tabáku, jakýmsi neurèitým smìrem. Jeho chování bylo témìø nesrozumitelné, K. vyèkal ještì chvilku, ale kostelník neustával ukazovat cosi rukou a dotvrzoval to ještì i pokyvováním. „Copak chce?“ zeptal se K. potichu, neodvážil se zde zavolat; potom však vyòal penìženku a protlaèil se nejbližší lavicí, aby se dostal k tomu èlovìku. Ten však ihned pohnul odmítavì rukou, pokrèil rameny a odbelhal se. Podobnou chùzí, jako bylo to chvatné kulhání, pokoušel se K. jakožto dìcko napodobit jízdu na koni. „Dìtinský staøík,“ pomyslil si K., „jeho rozum staèí jen ještì na kostelnièení. Jak se zastaví, když stojím, a jak èíhá, zda hodlám jít dál.“ Usmívaje se šel K. za starcem celou poboèní lodí až skoro k úrovni hlavního oltáøe, staøec neustával nìco ukazovat, ale K. se naschvál neobrátil, to ukazování nemìlo jiný úèel, než aby ho odvrátilo od starcovy stopy. Koneènì ho - 159 - opravdu nechal, nechtìl ho pøespøíliš vylekat, též nechtìl to zjevení nadobro zaplašit, pro pøípad, že by Ital pøece ještì pøišel. Když vkroèil do hlavní lodi, aby hledal své místo, na nìmž nechal ležet album, zpozoroval u sloupu, skoro hned vedle lavic oltáøního kùru, malou poboèní kazatelnu, zcela prostou, z holého bledého kamene. Byla tak malá, že z dálky pùsobila jako výklenek dosud prázdný, který je urèen, aby pøijal sochu nìjakého svìtce. Kazatel dojista nemohl poodstoupit od roubení ani na celý krok. Mimo to kamenné klenutí kazatelny zaèínalo nadmíru hluboko a stoupalo, sice bez každièké ozdoby, ale takovým vykroužením do výše, že prostøednì velký muž tam nemohl stát vzpøímen, nýbrž musil se trvali naklánìt pøes roubení. Celek byl jakoby urèen na trýzeò kazateli, bylo nepochopitelné, naè bylo tøeba té kazatelny, když pøece byla po ruce druhá, velká a umnì vyzdobená. K. by si té malé kazatelny jistì nebyl povšiml, kdyby nahoøe nebyla bývala pøipevnìna lampa, jak se pøichystává krátce pøed kázáním. Mìlo se teï konat kázání? V prázdném chrámu? K. sklouzl pohledem po schodech, jež lnouce k sloupu vedly ke kazatelnì a byly tak úzké, jako by nemìly sloužit lidem, nýbrž být jen sloupu za ozdobu. Ale dole u kazatelny, K. se usmál údivem, stál opravdu duchovní, držel ruku na zábradlí, jsa pohotov vystoupit nahoru, a díval se na K-a. Potom lehce pokývl hlavou, a tu se K. pokøižoval a uklonil, což mìl udìlat už døív. Duchovní se lehce odrazil vzepøením ruky a stoupal krátkými rychlými kroky nahoru na kazatelnu. Což opravdu zaène kázání? Což ten kostelník pøece jen nebyl tak zcela bez rozumu a chtìl K-a pøihnat ke kazateli, èehož ovšem v prázdném chrámu bylo nadmíru potøebí? Vždy ostatnì byla ještì kdesi pøed jakýmsi obrazem Panny Marie jakási staøena, jež mìla rovnìž pøijít. A má-li už být kázání, proè je nezahajují varhany? Ty však zùstávaly tiché a zasvitávaly jen slabounce z temnot své veliké výše. K. myslil na to, nemá-li se teï v nejvìtším spìchu vzdálit, neuèiníli to teï, není nejmenší nadìje, že by tak mohl uèinit za kázání, musí - 160 - pak zùstat, dokud kázání potrvá, v kanceláøi ztratí tolik èasu, èekat na Itala není už dávno povinen, podíval se na hodinky, bylo jedenáct. Ale což mùže opravdu být kázání? Mùže K. samojediný’ pøedstavovat obec vìøících? Jak by bylo, kdyby byl cizincem, který si chce jen prohlédnout chrám? Vlastnì také nièím jiným není. Nesmyslná byla pøedstava, že bude kázání, teï v jedenáct hodin, ve všední den, za nejhroznìjšího poèasí. Duchovní – duchovní to byl nepochybnì, mladý muž s hladkou, snìdou tváøí – vystoupil nahoru patrnì jen proto, aby zhasil lampu, jež byla rozsvícena omylem. Ale nebylo tomu tak, nýbrž duchovní zkoumal lampu a ještì trochu povytáhl knot, potom se pomalu obrátil k roubení, jež uchopil obìma rukama vpøedu za hranatou ovrubu. Tak stál chvíli a rozhlížel se, nehýbaje hlavou. K. ucouvl o velký kus a opíral se loktem o nejpøednìjší kostelní lavici. Nejistýma oèima, nemoha pøesnì urèit místo, vidìl kdesi kostelníka, jak se klidnì choulí s køivými zády, jako po skonèeném úkolu. Jaké ticho zavládlo teï ve velechrámu! Ale K. je musil porušit, nehodlal zde zùstat; bylo-li povinností duchovního, aby kázal v urèenou hodinu, bez zøetele k okolnostem, nech tak uèiní, podaøí se to i bez K-ova pøispìní, stejnì jako by K-ova pøítomnost nezvýšila úèinek. Pomalu se tedy K. dal do pohybu, hmatal se po špièkách podle lavice, dostal se pak na širokou hlavní cestu a šel i tam úplnì nerušen, jenže se kamenná pùda rozeznívala pod nejtišším krokem a klenby hlaholily, slabì, ale bez ustání, mnohonásobným zákonitým postupováním zvuku. K. se cítil trochu opuštìn, jak tam, snad pozorován duchovním, procházel sám mezi prázdnými lavicemi, též se mu zdálo, že rozloha velechrámu je právì na mezi toho, co lidé ještì unesou. Když pøišel k svému bývalému místu, hmátl skoro úkradkem, bez dalšího prodlení, po albu, jež tam zanechal, a vzal je do ruky. Skoro již opustil obvod lavic a blížil se k volné prostoøe, která byla mezi ním a východem, když tu po prvé uslyšel hlas duchovního. Mohutný, cvièený hlas. Jak se nesl velechrámem, pohotovým, aby ten hlas do sebe pojal! Zavolání duchovního nesvìdèilo však obci vìøících, bylo zcela jednoznaèné a nebylo vytáèek, zvolal: - 161 - „Josefe K-e!“ K. se zarazil a díval se pøed sebe na zem. Prozatím byl ještì svoboden, mohl ještì jít dál a uniknout jednìmi z trojích drobných tmavých døevìných dveøí, jež byly nedaleko od nìho. Znamenalo by to jen, že neporozumìl, anebo že sice porozumìl, ale že toho nehodlá dbát. Kdyby se však otoèil, bude jat, nebo pak se pøiznal, že dobøe rozumìl, že opravdu je ten, na koho kazatel zavolal, a že také hodlá poslechnout. Kdyby byl kazatel zavolal ještì jednou, byl by K. jistì odešel, ale ježto vše zùstávalo bez hlesu, dokud vy èkáva1 také K., pootoèil pøece trochu hlavu, nebo chtìl vidìt, co teï kazatel dìlá. Stál klidnì na kazatelnì jako pøedtím, bylo však zøetelnì vidìt, že zpozoroval, že K. otoèil hlav u. Bylo by bývalo dìtinskou hrou na schovávanou, kdyby se teï K. nebyl otoèil úplnì. Uèinil tak a kazatelovo zakývání prstem ho zavolalo, aby pøistoupil blíž. Ježto se teï všechno mohlo dít zjevnì, rozbìhl se, – uèinil tak i ze zvìdavosti a aby vìc zkrátil – dlouhými rozletìnými kroky kazatelnì vstøíc. U prvních lavic se zastavil, ale kazateli se zdáli vzdálenost ještì pøíliš velká,vztáhl ruku a ukázal ostøe sklonìným ukazovákem na místo tìsnì pøed kazatelnou. K. poslechl i v tom, musil na tam místì zvracet hlavu již hluboko do týlu, aby duchovního ještì vidìl. „Tys Josef K.,“ øekl duchovní a vznesl ruku neurèitým pohybem na roubení. „Ano,“ øekl K., my slil na to, jak bez okolkù jmenovával døíve své jméno, od nìjaké doby bylo mu bøemenem, též znali teï jeho jméno lidé, s nimiž se setkal po prvé, jak krásné bývalo, když se èlovìk nejdøív pøedstavil a teprv pak ho znali. „Jsi obžalován,“ øekl duchovní zvl᚝ tichým hlasem. „Ano,“ øekl K., „byl jsem o tom zpraven.“ „Pak tedy jsi ten, jejž hledám,“ øekl duchovní. „Já jsem vìzeòský kaplan.“ „Ach tak,“ øekl K. „Dal jsem tì sem povolat,“ øekl duchovní, „abych si s tebou promluvil.“ „To jsem nevìdìl,“ øekl K. „Pøišel jsem, abych ukázal velechrám jednomu Italovi.“ „Nech vedlejších vìcí,“ øekl duchovní. „Co to mᚠv ruce? Jsou to modlitby?“ „Ne,“ odpovìdìl K., „je to album s mìstskými památnostmi.“ „Dej to z ruky,“ øekl duchovní. K. odhodil album tak prudce, až se rozevøelo a vláèelo se s pomaèkanými - 162 - listy kus cesty po zemi. „Víš, že to s tvým procesem dopadá špatnì?“ zeptal se duchovní. „Zdá se mi to také,“ øekl K. „Namáhal jsem se, seè j sem byl, dosud však bez úspìchu. Ovšem nejsem ještì hotov s podáním.“ „Jak si pøedstavuješ konec?“ ptal se duchovní. „Døíve jsem my slíval, že to dojista skonèí dobøe,“ øekl K., „teï o tom nìkdy pochybuji sám. Nevím, jak to skonèí. Víš to ty?“ „Ne,“ øekl duchovní, „ale obávám se, že to skonèí špatnì. Mají tì za vinného. Tvùj proces se snad ani nedostane nad podøízenou soudní stolici. Alespoò prozatím mají tvou vinu za prokázanou.“ „Já však nejsem vinen,“ øekl K., „je to omyl. Jakpak mùže èlovìk vùbec být vinen. Vždy jsme zde všichni lidé, jeden jako druhý.“ „To je pravda,“ øekl duchovní, „ale tak mluvívají vinníci.“ „Jsi i ty proti mnì zaujat?“ ptal se K. „Nejsem proti tobì zaujat,“ øekl duchovní. „Dìkuji ti,“ øekl K., „všichni ostatní však, kdo mají podíl v øízení, jsou proti mnì zaujati. Vnukají tu zaujatost i lidem neúèastnìným. Mé postavení je poøád nesnadnìjší.“ „Vykládᚠsi nesprávnì skuteènosti,“ øekl duchovní, „rozsudek nepøijde najednou, øízení ponenáhlu pøejde v rozsudek.“ „Takové je to tedy,“ øekl K. a sklonil hlavu. „Co hodlᚠjakožto nejbližší krok podniknout ve své vìci?“ ptal se duchovní. „Chci si ještì hledat pomoc,“ øekl K. a pozvedl hlavu, aby vidìl, jak duchovní o tom soudí. „Jsou ještì nìkteré možnosti, kterých jsem nevyužil.“ „Hledᚠpøespøíliš cizí pomoc,“ øekl duchovní káravì, „a zejména u žen. Což nepozoruješ, že to není pravá pomoc?“ „Nìkdy a dokonce èasto bych ti skoro dal za pravdu,“ øekl K., „ale ne vždy. Ženy mají velkou moc. Kdybych mohl nìkolik žen, jež znám, pohnout k tomu, aby pro mne pracovaly spoleènì, dojista bych pronikl. Zejména u tohoto soudu, který se skládá témìø jen ze zástìrkáøù. Ukaž vyšetøujícímu soudci z dálky nìjakou ženu, a on, jen aby se k ní dostal vèas, povalí soudní stùl i obžalovaného 1“ Duchovní sklonil hlavu k roubení, teï teprv se zdálo, jako by støíška kazatelny naò tíživì doléhala. Jaký to asi je venku neèas? To už není pošmourný den, to je už hluboká noc. Žádná malba na velkých oknech nebyla s to, aby pøerušila temnou stìnu i jen tušením svìtla. A právì teï zaèal kostelník zhášet svíèky na hlavním oltáøi, jednu po druhé. „Horšíš se na mne?“ ptal se K. duchovního. „Nevíš snad, jakému - 163 - soudu to sloužíš.“ Nedostalo se mu odpovìdi. „Vždy to jsou jen mé zkušenosti,“ øekl K. Nahoøe trvalo ještì poøád mlèení. „Nechtìl jsem se tì dotknout,“ øekl K. Tu køikl duchovní na K-a dolù: „Což nevidíš na dva kroky daleko?“ Bylo to zvolání hnìvné, ale zároveò jako zvolání èlovìka, který vidí nìkoho padat a jsa sám polekán køièí neopatrnì, bezdìky. Teti oba dlouho mlèeli. Dojista nemohl duchovní v té tmì, jež se prostírala dole, rozeznat dobøe K-a, kdežto K. vidìl duchovního jasnì ve svitu lampièky. Proè duchovní nesestoupí dolù? Vždy nekáže, nýbrž uèinil K-ovi jen nìkolik sdìlení, zachová-li se pøesnì podle nich, asi víc uškodí než prospìjí. Ale zdálo se K-ovi, že dobrý úmysl duchovního je mimo pochybnost, nebylo nemožné, že by se s ním, kdyby duchovní sestoupil sem dolù, o všem dohodl, nebylo nemožné, že by se mu od nìho dostalo nìjaké rozhodující a pøijatelné rady, jež by mu na pøíklad ukázala ne snad, jak lze na proces zapùsobit, nýbrž jak by se z nìho dalo vyváznout, jak by se dal obejít, jak by se dalo žít mimo proces. Taková možnost zajisté je, K. na ni v poslední dobì kolikrát myslil. Ví-li však duchovní o takové možnosti, snad ji prozradí, poprosí-li ho K., aèkoli sám pøináleží k soudu a aèkoli, když K. zaútoèil na soud, potlaèil své mírné chování a dokonce se na K-a rozkøikl. „Nechceš sejít dolù?“ øekl K. „Vždy není teï žádné kázání. Pojï ke mnì dolù.“ „Teï už mohu pøijít,“ øekl duchovní, bylo mu snad líto, že se pøed chvílí rozkøikl. Zatím co vyprošoval lampu z jejího háku, øekl: „Musil jsem s tebou nejdøív mluvit na dálku. Podlehnu jinak pøíliš snadno vlivu a zapomenu na svou službu.“ K. ho oèekával dole u schodù. Duchovní mu pøi sestupování už s jednoho z hoøejších stupòù vztáhl ruku vstøíc. „Mᚠpro mne trochu èasu?“ ptal se K. „Tolik èasu, kolik potøebuješ,“ øekl duchovní a podal K-ovi lampièku, aby ji nesl. Ani v té blízkostí se z jeho bytosti nevytrácela jakási slavnostnost. „Jsi ke mnì velmi vlídný,“ øekl K., procházeli se vedle sebe tmavou postranní lodí sem a tam. „Jsi výjimka mezi všemi, kdož náleží k soudu. Mám k tobì vìtší dùvìru než ke - 164 - komukoli z nich, co jsem jich už poznal. S tebou mohu mluvit upøímnì.“ „Neklam se,“ øekl duchovní. „V èem pak bych se klamal?“ ptal se K. „V soudu se klameš,“ øekl duchovní, „v uvozovacích spisech k zákonu se praví o tomto klamu: Pøed zákonem sedí dveøník. K tomu dveøníku pøijde muž z venkova a prosí, aby ho vpustil do zákona. Ale dveøník øekne, že ho teï nemùže vpustit. Muž uvažuje a zeptá se pak, budeli tedy smìt vstoupit pozdìji. ,Možná,’ øekne dveøník, ,teï však ne.’ Ježto brána k zákonu je otevøena jako vždy, shýbne se muž, aby se podíval branou dovnitø. Když to dveøník zpozoruje, zasmìje se a øekne: ,Vábí-li tì to tak, jen se pokus, abys vešel pøes mùj zákaz. Pamatuj si však: já jsem mocný. A jsem jen nejnižší dveøník. V každé síni však stojí dveøníci, jeden mocnìjší druhého. Už popatøit na tøetího je i nad mé síly.’ Takových nesnází se muž z venkova nenadál, vždy zákon má být pøístupný komukoli a kdykoli, myslí si, ale když se teï bystøeji podívá na dveøníka v jeho kožichu, na jeho velký špièatý nos, na jeho dlouhé, tenké, èerné, tatarské vousy, rozhodne se pøece, že radìji poèká, až dostane dovolení, aby vešel. Dveøník mu dá stolièku a dovolí, aby se posadil stranou od dveøí. Tam sedí dny a léta. Pokouší se zas a zas, aby byl vpuštìn, a unavuje dveøníka svým doprošováním. Dveøník s ním obèas podniká drobné výslechy, vyptává se na jeho rodný kraj a po mnohých jiných vìcech, jsou to však otázky neúèastné, jak je èinívají velcí páni, a nakonec mu po každé øekne, že ho ještì nemùže vpustit. Muž, jenž se na svou výpravu opatøil mnohou vìcí, vynaloží všechno, a buï to sebecennìjší, aby dveøníka podplatil. Ten sice všechno pøijme, ale øíká pøitom: ,Pøijímám to jen proto, abys nemyslil, žes nìco zameškal.’ Po ta mnohá léta pozoruje muž dveøníka skoro bez pøestání. Zapomene na ostatní dveøníky, a ten první zde zdá se mu jedinou pøekážkou, pro kterou nemùže vejít do zákona. Klne té neblahé náhodì v prvním roce nahlas, pozdìji, když zestárne, jen si ještì nìco brumlá. Zdìtinští, a ježto za ta léta, po která zkoumal dveøníka, poznal i blechy v jeho kožišinovém límci, prosí také ty blechy, aby mu pomohly a pøemluvily dveøníka. Nakonec mu zeslábne zrak, i neví, zda se kolem nìho opravdu stmívá, èi zda ho jen tak klamou oèi. Zato však poznává teï v té tmì jakousi záø, jež neuhasitelnì tryská - 165 - z dveøí zákona. Teï nežije už dlouho. Pøed smrtí shluknou se v jeho hlavì všechny zkušenosti celé té doby v otázku, kterou se dveøníka doposud nezeptal. Pokývne na nìho, ježto nemùže už vztyèit tuhnoucí tìlo. Dveøník se k nìmu musí hluboko sklonit, nebo rozdíly ve velikostí se zmìnily velice v neprospìch muže. ,Copak bys teï ještì rád vìdìl?’ ptá se dveøník, ,ty nenasyto.’ ,Všichni pøece usilují po zákonu,’ øekne muž, ,jak to, že po ta mnohá léta nežádal nikdo mimo mne, aby byl vpuštìn?’ Dveøník pozná, že muž je už v koncích, a aby ještì stihl k jeho hynoucímu sluchu, zaøve na nìho: ,Tady nemohl být vpuštìn nikdo jiný, nebo ten vchod zde byl urèen jen pro tebe. Teï jdu a zavøu jej’.” „Dveøník tedy toho muže oklamal,“ øekl K. ihned, ten pøíbìh ho velmi poutal. „Neukvapuj se,“ øekl duchovní, „nepøejímej cizí mínìní, aniž je pøezkoumáš. Povìdìl jsem ti ten pøíbìh ve znìní, jak je zapsán. O klamu tam není ani slova.“ „Je to však jasné,“ øekl K., „a tvùj první výklad byl zcela správný. Dveøník povìdìl to spásné slovo teprv tehdy, když tomu muži už nemohlo pomoci.“ „Nebyl døív tázán,“ øekl duchovní, „považ také, že to byl jen dveøník, a jako dveøník splnil svou povinnost.“ „Proè myslíš, že splnil svou povinnost?“ zeptal se K., „nesplnil ji. Jeho povinností bylo snad, aby nevpustil nikoho cizího, tohoto muže však, pro nìhož byl vchod urèen, mìl vpustit.“ „Nemᚠdosti úcty k tomu, co je psáno, a pozmìòuješ pøíbìh,“ øekl duchovní. „Pøíbìh obsahuje o vpuštìní do zákona dvì dùležitá prohlášení dveøníkova, jedno na zaèátku, jedno na konci. První místo zní: že ho teï nemùže vpustit, a druhé: ten vchod zde byl urèen jen pro tebe. Kdyby mezi obìma prohlášeními byl nìjaký rozpor, mìl bys pravdu, a dveøník by byl toho muže oklamal. Není zde však rozporu. Naopak, druhé prohlášení míøí dokonce k prvnímu. Skoro by se mohlo øíci, že dveøník uèinil víc, než bylo jeho povinností, když tomu muži nadhodil možnost, že snad bude jednou vpuštìn. Zdá se, že v tu dobu bylo jeho povinností jen tolik, aby toho muže odmítl, a opravdu se mnozí vykladaèi Písma diví, že dveøník tu zmínku vùbec uèinil, nebo zdá se, že si libuje v pøesnosti, a pøísnì dbá, co mu ukládá jeho úøední - 166 - povinnost. Po mnoho let neopustí své místo a zavøe bránu teprv docela nakonec, je si velmi vìdom, jak významná je jeho služba, nebo praví: ,Já jsem mocný’, má úctu k nadøízeným, nebo praví: ,Já jsem jen nejnižší dveøník’, nežvaní, nebo po ta mnohá léta ptá se, jak sedí, jen neúèastné otázky, není úplatný, nebo praví o podaném daru: ,Pøijímám to jen proto, abys nemyslil, žes nìco zameškal’, kde jde o plnìní povinnosti, nelze ho ani obmìkèit, ani rozhoøèit, nebo se praví o tom muži, že ,unavuje dveøníka svým doprošováním’, koneènì nasvìdèuje i jeho zevnìjšek pedantské povaze, ten velký zašpièatìlý nos a dlouhé, tenké, èerné, tatarské vousy. Najde-li se kde dveøník vìrnìjší u konání povinností? Pøimìšují se však do dveøníka ještì jiné povahové rysy, jež jsou velmi pøíznivé pro èlovìka, který chce, aby byl vpuštìn, a pro které pøece jen chápeme, že oním náznakem budoucí možnosti snad trochu zašel nad svou povinnost. Nelze totiž popøít, že je trochu prostého ducha a v souvislosti s tím trochu domýšlivý. Aèkoli jeho výroky o jeho moci a o moci ostatních dveøníkù a o jejich tváønosti, jež je dokonce nad jeho síly – pravím, aèkoli všechny tyto výroky jsou snad o sobì správné, ukazuje pøece zpùsob, jakým tyto výroky pronáší, že jeho pøedstavy jsou zakaleny prostoduchostí a vypínavostí. Vykladaèi praví k tomu: ,Správná pøedstava o urèité vìci a neporozumìní ve vztahu k téže vìci se navzájem úplnì nevyluèují’. Zajisté však sluší usuzovat, že ta prostoduchost a vypínavost, tøebaže se snad projevují mìrou pranepatrnou, pøece jen oslabuje støežení vchodu, jsou to mezery v povaze dveøníka. K tomu ještì pøistupuje, že dveøník, jak se zdá, je svou povahou èlovìk vlídný, není nikterak vždy a vždy jen úøední osobou. Hned v prvních okamžicích si zažertuje tím, že toho muže pøes zákaz výslovnì ponechávaný zve, aby vešel, potom ho nepošle pryè, nýbrž dá mu, jak se praví, stolièku a dovolí mu, aby se posadil stranou od dveøí. Trpìlivost, s jakou po všechna ta léta snáší prosby toho muže, ty drobné výslechy, to pøijímání dárkù, vznešenost, s jakou dopouští, aby muž vedle nìho hlasitì klnul neblahé náhodì, která sem dveøníka postavila – to vše dává usuzovat na hnutí soucitná. Ne každý dveøník by se byl zachoval takto. A nakonec se ještì na pokývnutí skloní hluboko k muži, aby mu dal pøíležitost - 167 - k poslední otázce. Jen jakási slabá netrpìlivost – vždy dveøník ví, že je všemu konec – zraèí se v slovech: ,Ty nenasyto’. Mnozí zacházejí v takovémto výkladu ještì dál a míní, že slova ,Ty nenasyto’ vyjadøují jakýsi pøátelský obdiv, který ovšem není prost blahosklonnosti. Zajisté však se takto postava dveøníka doceluje jinak, než myslíš.“ „Znᚠten pøíbìh lépe než já a po delší dobu,“ øekl K. Mlèeli chvilku. Pak øekl K.: „Myslíš tedy, že ten muž nebyl oklamán?“ „Rozumìj mi správnì,“ øekl duchovní, „ukazuji ti jen mínìní, jež o tom jsou. Nedbej pøespøíliš mínìní. Co je psáno, je nemìnné, a mínìní jsou èasto jen výrazem zoufalství z té nemìnnosti. V tomto pøípadì dokonce i mínìní, podle nìhož byl oklamán právì dveøník.“ „To mínìní, jež zachází daleko,“ øekl K. „Jak se odùvodòuje?“ „Odùvodnìní,“ odpovìdìl duchovní, „vychází z prostoduchostí dveøníka. Praví se, že nezná vnitøek zákona, nýbrž jen cestu, po které musí pøed vchodem napoøád popocházet sem a tam. Pøedstavy, které má o vnitøku, se pokládají za dìtinské, a usuzuje se, že se sám obává toho, èím chce muže vystrašit. Ba, bojí se toho víc než ten muž, nebo ten nechce pøece nic jiného než vejít, i pak, když slyšel o strašných dveønících vnitøku, dveøník však nechce vejít, alespoò se o tom nic nedovídáme. Jiní praví sice, že zajisté byl už uvnitø, nebo byl pøece jednou pøijat do služeb zákona, a to že se mohlo stát jen uvnitø. Na to sluší odpovìdìt, že zajisté mohl být za dveøníka ustanoven také zavoláním z vnitøku a že, byl-li kdy vùbec uvnitø, sotva mohl být hluboko ve vnitøku, když pøece už i pohled na tøetího dveøníka je nad jeho síly. Mimo to se však v pøíbìhu také nepraví, že by byl po ta mnohá léta kromì poznámky o dveønících nìco vyprávìl o vnitøku. Možná, že mu to bylo zakázáno, ale ani o takovém zákazu nic nepovìdìl. Z toho všeho se usuzuje, že o tváønosti a významu vnitøku nic neví a že se o tìch– to vìcech oddává klamu. Ale i o muži z venkova je prý v klamu, nebo je tomu muži podøízen a neví to. Že on sám s tím mužem nakládá jako s èlovìkem podøízeným, lze poznat z mnohé podrobnosti, na kterou se zajisté ještì pamatuješ. Že však je ve skuteènosti on sám podøízen tomu muži, vysvítá podle tohoto mínìní s nemenší jasností. Pøedevším je tvor svobodný nadøazen tvoru vázanému. Muž z venkova je však opravdu - 168 - svoboden, mùže jít, kam se mu zachce, jen vchod do zákona je mu zakázán, a nadto mu jej zakázal jen jediný èlovìk, dveøník. Posadí-li se na stolièku stranou od brány a zùstane-li tam po celý život, dìlá to dobrovolnì, pøíbìh nevypráví o žádném donucení. Dveøník však je svým úøadem vázán na své místo, nesmí se vzdálit od brány, podle všeho nesmí však ani vstoupit dovnitø, i kdyby chtìl. Kromì toho je ve službách zákona, slouží však jen pro tento vchod, tedy také jen pro tohoto muže, pro nìhož je tento vchod jedinì urèen. Také z tohoto dùvodu je mu podøízen. Lze usuzovat, že po mnoho let, po celièký mužný vìk sloužil jaksi jen naprázdno, nebo se praví, že pøijde muž, tedy nìkdo v mužném vìku, že však vrátný musil dlouho èekat, než se splnil jeho úèel, a to èekat tak dlouho, jak se líbilo tomu muži, který pøece pøišel dobrovolnì. Ale i konec služby je urèen koncem života toho muže, až do konce zùstává mu tedy podøízen. A zas a zas se pøipomíná, že dveøník, jak se zdá, o tom všem nic neví. V tom však se nespatøuje nic nápadného, nebo podle tohoto mínìní je dveøník na omylu ještì vìtším, týká se jeho služby. Nakonec mluví sic o vchodu a praví: ,Teï jdu a zavøu jej’, ale na zaèátku se praví, že brána k zákonu je otevøena jako vždy, je-li však vždy otevøena, vždycky, to jest nezávisle na životní lhùtì muže, pro kterého je urèena, nebude ani možné, aby ji dveøník zavøel. O tom se mínìní rozcházejí, zda dveøník svým zvìstováním, že zavøe bránu, chce jen dát odpovìï, èi zda chce zdùraznit svou služební povinnost, èi chce-li tomu muži ještì v posledním okamžení zpùsobit lítost a smutek. V tom však jsou mnozí zajedno, že nebude možné, aby bránu zavøel. Soudí dokonce, že alespoò v závìru je i svým vìdìním pod tím mužem, nebo muž vidí záøi, která tryská z bran zákona, kdežto dveøník právì jakožto dveøník stojí asi zády ke vchodu a neprojeví také nižádným slovem, že zpozoroval nìjakou zmìnu.“ „To je dobøe odùvodnìno,“ øekl K., jenž si až dosud pološeptem opakoval jednotlivá místa z výkladu duchovního. „Je to dobøe odùvodnìno, a myslím teï rovnìž, že dveøník byl oklamán. Tím však jsem se neuchýlil od svého døívìjšího mínìní, nebo zèásti se jedno shoduje s druhým. Nerozhoduje, zda dveøník vidí vìci správnì, èi zda je klamán. Øekl jsem, že ten muž z venkova - 169 - je klamán. Vidí-li dveøník vìci správnì, mohlo by se o tom pochybovat, je-li však dveøník klamán, nemùže být jinak, než že se jeho klam pøenáší na toho muže. Dveøník není pak sice podvodník, ale je tak prostoduchý, že by ho mìli ihned vyhnat ze služby. Považ pøece, že klam, v nìmž je dveøník, nijak mu neškodí, tomu muži však tisíceronásob.“ „Zde narážíš na mínìní opaèné,“ øekl duchovní. „Nìkteøí praví totiž, že ten pøíbìh nedává nikomu právo, aby o dveøníku pronášel soudy. Nech se nám zdá jakýkoli, je to pøece sluha zákona, náleží tedy k zákonu, je tedy nepostižný pro lidské usuzování. Nesmíme pak ani vìøit, že dveøník je podøízen tomu muži. Být službou vázán na vchod k zákonu je nesrovnatelnì víc, než žít si volnì na svìtì. Muž k zákonu teprv pøichází, dveøník tam už je. Zákon mu urèil službu, pochybovat o jeho hodnosti znamenalo by pochybovat o zákonì.“ „S tímto mínìním se nesrovnávám,“ øekl K., vrtì hlavou, „nebo pøidáme-li se k nìmu, musíme pokládat za pravdu všechno, co dveøník praví. Ze to však není možné, odùvodnils pøece dopodrobna sám.“ „Ne,“ øekl duchovní, „není tøeba, abychom pokládali všechno za pravdivé, je jen tøeba, abychom to pokládali za nutné.“ „Neradostné mínìní,“ øekl K. „Lež se nastoluje jakožto svìtový øád.“19) K. to øekl jako slovo závìreèné, ale jeho koneèným úsudkem to nebylo. Byl pøíliš unaven, aby mohl pøehlédnout všechny dùsledky podávající se z toho pøíbìhu, též ho pøíbìh zavádìl do nezvyklého pøemítání, do vìcí neskuteèných, vhodnìjších na projednávání pro spoleènost soudních úøedníkù než pro nìho. Ten prostý pøíbìh nabotnal do beztvarostí, chtìl jej setøást, a duchovní, jenž teï projevil velký útlocit, to strpìl a pøijal K-ovu poznámku mlèky, aèkoli se jistì nesrovnávala s jeho vlastním mínìním. Šli chvíli mlèky dál. K. se držel tìsnì vedle duchovního, nevìda v té tmì, kde je. Lampa v jeho ruce dávno už zhasla. Jednou se právì pøed ním zablyštìla støíbrná socha jakéhosi svìtce jen svitem støíbra a vplula hned zas do tmy. Aby nezùstal nadobro odkázán na duchovního, zeptal se K.: „Nejsme teï poblíž hlavního vchodu?“ „Ne,“ - 170 - øekl duchovní, „jsme daleko od nìho. Chceš už odejít?“ Aèkoli K. právì teï na to nemyslil, øekl ihned: „Ovšem, musím odejít. Jsem prokuristou v jedné bance, èekají na mne, pøišel jsem jen, abych jednomu zahraniènímu obchodnímu pøíteli ukázal velechrám.“ „Nuže,“ øekl duchovní a podal K-ovi ruku, „pak tedy jdi.“ „V té tmì však nenajdu sám cestu,“ øekl K. „Jdi vlevo ke zdi,“ øekl duchovní, „pak dál podél zdi, neopouštìje ji, a najdeš východ.“ Duchovní se vzdálil teprv nìkolik krokù, ale K. už volal velmi hlasitì: „Prosím, poèkej ještì!“ „Èekám,“ øekl duchovní. „Nechceš ještì nìco ode mne?“ ptal se K. „Ne,“ øekl duchovní. „Byls ke mnì pøedtím tak vlídný a všechno jsi mi vyložil, teï však mì propouštíš, jako by ti na mnì nezáleželo.“ „Vždy musíš odejít,“ øekl duchovní. „Nu ano,“ øekl K., „uznej to pøece.“ „Uznej ty nejdøív, kdo jsem,“ øekl duchovní. „Jsi vìzeòský kaplan,“ øekl K. a pokroèil bliž k duchovnímu, jeho neprodleného návratu do banky nebylo tak tøeba, jak to vylíèil, mohl zcela dobøe ještì zùstat. „Náležím tedy k soudu,“ øekl duchovní. „Proè bych tedy od tebe nìco chtìl. Soud od tebe nic nechce. Pøijme tì, pøijdeš-li, a propustí tì, odcházíš-li.“ - 171 - Kapitola desátá Konec V pøedveèer jeho jedenatøicátých narozenin – bylo to k deváté hodinì veèerní, èas ticha na ulicích – pøišli dva páni do K-ova bytu. V šosatých kabátech, bledí a otylí, s cylindry, jež byly srostlé s hlavou, jak se zdálo. Po drobné obøadnosti u bytových dveøí, kdo má vejít první, opakovala se tហobøadnost ve vìtším rozsahu pøed K-ovými dveømi. Aniž mu návštìva byla pøedem ohlášena, sedìl K., rovnìž èernì odìn, na židli poblíž dveøí a natahoval si pomalu nové, ostøe pøes prsty napjaté rukavice, v držení, v jakém oèekáváme hosty. Ihned vstal a zadíval se zvìdavì na pány. „Vy jste tedy urèeni pro mne?“ ptal se. Pánové pokývli, jeden ukázal cylindrem v ruce na druhého. K. si pøiznal, že oèekával jinou návštìvu. Došel k oknu a zadíval se ještì jednou na temnou ulici. Také skoro všechna okna na protìjší stranì ulice byla již temná, v mnohých byly spuštìny záclony. V jednom osvìtleném oknì patra hrály si spolu malé dìti za møíží a hmataly po sobì ruèkami, dosud neschopny, aby se hýbaly se svých míst. „Posílají pro mne staré podøadné herce,“ øekl si K. a ohlédl se, aby se poznovu o tem pøesvìdèil. „Hledí mì vyøídit lacino.“ K. se k nim náhle obrátil a ptal se: „Na kterém divadle hrajete?“ „Divadle?“ ptal se jeden z pánù potrhávajícími ústními koutky druhého o radu. Druhý si poèínal jako nìmý, který zápasí se vzpurným organismem. „Nejsou na to pøipraveni, aby se jich nìkdo ptal,“ øekl si K. a došel si pro klobouk. Už na schodech se pánové chtìli do K-a zavìsit, ale K. øekl: „Teprv na ulici, nejsem nemocen.“ Hned pøed vraty však se do nìho zavìsili tak, jak K. ještì nikdy s nikým nešel. Drželi ramena tìsnì za jeho rameny, neohýbali paže, nýbrž používali jich, aby ovíjeli K-ovy paže po celé délce, dole se chopili K-ových rukou odborným, nacvièeným, neodolatelným hmatem. K. šel mezi nimi napjat jako struna, tvoøili teï všichni tøi jednolité tìleso, takže kdyby nìkdo byl rozbil jednoho z nich, byli by na padr všichni. Byla to jednota, jak ji skoro mùže tvoøit jen neživá hmota. - 172 - Pod svítilnami pokusil se K. nìkolikrát, jakkoli tìžko se to dalo provést pøi té tìsné slitosti tìl, aby se na své prùvodce podíval zøetelnìji, než bylo možné v pøítmí jeho pokoje. „Snad jsou to tenoøi,“ myslil si pøi pohledu na jejich tìžký lalok pod bradou. Jímal ho hnus z èistotnosti jejich tváøí. Bylo témìø ještì vidìt èistící ruku, jež vjela do jejich oèních koutkù, jež tøela horní ret, jež vyškrabala záhyby na bradì.20) Když to K. zpozoroval, zastavil se, i zastavili se proto též oni; byli na kraji volného liduprázdného prostranství zdobeného sady. „Proè poslali právì vás!“ spíše zvolal, než se tázal. Pánové patrnì nevìdìl: nijakou odpovìï, èekali s povislou volnou paží jako ošetøovatel, chceli si nemocný odpoèinout. „Nepùjdu dál,“ øekl K. zkusmo. Na to nepotøebovali pánové odpovìdìt, postaèilo, že neuvolnili hmat a pokusili se pozvednout K-a s místa, ale K. odolával. „Nebudu už potøebovat mnoho síly, vynaložím ji teï všechnu,“ pomyslil si. Napadly ho mouchy, jež utrhávajícími se nožièkami usilují pryè s prutu polepeného lepidlem. „Pánové budou mít tìžkou práci.“ Tu stoupala pøed nimi z proláklejší ulice po jakýchsi malých schodech sleèna Bürstnerová k námìstí. Nebylo zcela jisto, zda to je ona, podobnost byla ovšem velká. Ale K-ovi nezáleželo pranic na tom, zda to je skuteènì sleèna Bürstnerová, uvìdomil si jen ihned marnost svého odporu. Nebylo v tom nic hrdinného, když teï kladl odpor, když teï tìm pánùm zpùsoboval potíže, když se teï v obranì pokoušel ještì užít posledního zákmitu života. Vykroèil, a z radosti, kterou tím pánùm zpùsobil, pøeneslo se nìco i na nìho. Strpìli teï, aby urèoval smìr cesty, a urèoval jej podle cesty, kterou se brala sleèna pøed nimi, ne snad, že by ji chtìl dohonit, ne, snad, že ji chtìl co možná dlouho vidìt, nýbrž jen proto, aby nezapomnìl pøipomenutí, jež mu znamenala. „Jediné, co teï mohu udìlat,“ øekl si, a stejnomìrné dopadání jeho krokù a krokù obou prùvodcù dotvrzovalo jeho myšlenky, „jediné, co teï mohu udìlat, je zachovat si až do konce klidnì èlenící rozum. Chtìl jsem vždy dvacaterou rukou vjíždìt do života, a nadto k nechvalnému úèelu. To bylo nesprávné. Mám teï - 173 - ukázat, že mì nedovedl pouèit ani ten jednoletý proces? Mám odejít jako èlovìk na hlavu padlý? Mám pøipustit, aby se o mnì øíkalo, že jsem v zaèátcích procesu chtìl proces skoncovat a teï, na jeho konci, jej chci znova zapoèít? Nechci, aby se to øíkalo. Jsem vdìèen za to, že mi na tuto cestu byli dáni tito polonìmí nechápaví pánové z že zùstalo ponecháno mnì, abych sám øekl, èeho je tøeba.“ Sleèna zahnula zatím do postranní ulice, ale K. se mohl již obejít bez ní a ponechal se svým prùvodcùm. Všichni tøi kráèeli teï v plné shodì po jakémsi mostu v mìsíèním svitu, každému drobnému hnutí K-ovu pánové teï ochotnì povolovali, když se trochu obrátil k zábradlí, otoèili se tam i oni celým tìlem. Voda lesknoucí a tøesoucí se v mìsíèním svìtle se dìlila kolem ostrùvku, na nìmž se, jakoby na sebe natlaèeny, kupily listnaté houštiny stromù a keøù. Pod nimi, teï neviditelné, vedly pískové cesty s pohodlný mi lavicemi, na nichž se K. za leckterého léta poživaènì protahoval. „Vždy jsem se ani nechtìl zastavit,“ øekl svým prùvodcùm, zahanben jejich ochotou. Jeden z nich jako by druhému za K-ovými zády mírnì vytýkal, že se zastavil z neporozumìní, pak šli dál.21) Ubírali se nìkolika stoupajícími ulicemi, v nichž tu a tam stáli anebo chodili strážníci; hned v dálce, hned v nejbližší blízkostí. Jeden, s hustými kníry, s rukou na rukojeti šavle, pøistoupil jako úmyslnì ke skupinì nikoli zcela nepodezøelé. Pánové se zarazili, strážník jako by užuž otvíral ústa, tu K. silnì zatáhl pány kupøedu. Nìkolikrát se opatrnì otoèil, zda jim strážník není v patách; když však mìli mezi sebou a strážníkem nároží, dal se K. do bìhu, pánové musili bìžet rovnìž, aèkoli jim velmi selhával dech. Tak se rychle dostali ven z mìsta, jež se tímto smìrem skoro bez pøechodu pojilo k polím. Malý kamenný lom, opuštìný a pustý, byl poblíž domu ještì zcela mìstského. Zde se pánové zastavili, buï že to místo bylo od poèátku jejich cílem, buï že byli pøíliš vyèerpáni, aby bìželi ještì dál. Teï pustili K-a, jenž nìmì èekal, smekli cylindry a utírali si, rozhlížejíce se po lomu, kapesníkem pot s èela. Všude se - 174 - prostíral mìsíèní svit se svou pøirozeností a svým klidem, jaký není dán žádnému jinému svìtlu. Po výmìnì nìkterých zdvoøilostí o tom, kdo má vykonati nejbližší úkol – vypadalo to, jako by pánové byli své pøíkazy dostali nedílnì – , pøistoupil jeden ke K-ovi a svlekl mu kabát, vestu a potom i košili. K-a bezdìky zamrazilo, a tu tedy ho pán udeøil lehkým, uklidòujícím úderem na záda. Potom peèlivì složil kusy šatstva, jako vìci, kterých bude ještì tøeba, aè nikoli v nejbližší dobì. Aby K. neprodléval bez pohybu na noèním vzduchu, který byl pøece jen trochu chladný, zavìsil se do nìho a trochu s ním popocházel sem a tam, zatím co druhý pán se poohlédal u lomu po nìjakém vhodném místì. Když je našel, pokynul, a druhý pán tam K-a doprovodil. Bylo to blízko u tìžebné stìny lomu, ležel tam vy lomený kámen. Pánové posadili K-a na zem, opøeli ho o kámen a položili mu hlavu na svrchní plochu kamene. Pøes všechnu námahu, kterou vynakládali, a pøes všechnu ochotu, kterou jim K. projevoval, bylo jeho držení napoøád velmi nucené a nevìrohodné. Jeden z pánù požádal proto druhého, aby mu na chvilku pøenechal uložit K-a bez úèasti jiných rukou, ale ani tím se to nezlepšilo. Nakonec ponechali K-a v poloze, jež ani nebyla nejlepší z poloh dosud získaných. Pak rozepjal jeden pán šosatý kabát a vyòal z pochvy, jež visela na pásu napjatém kolem vesty, dlouhý tenký øeznický nùž broušený po obou stranách, povznesl jej a zkoumal ostøí na svìtle. Znova zaèaly ty odporné zdvoøilosti, jeden podal nùž pøes K-ovu hlavu druhému, ten jej zas vrátil pøes K-ovu hlavu. K. vìdìl teï zcela najisto, že by bylo jeho povinností, aby uchopil nùž ve chvíli, kdy se nad ním vznáší z ruky do ruky, a aby jej do sebe vetkl. Ale neuèinil tak, nýbrž otáèel krkem dosud volným a rozhlížel se. Dokonale se osvìdèit nemohl, nedovedl odnít úøadùm veškerou práci, odpovìdnost za tuto poslední chybu mìl ten, kdo mu odepøel zbytek síly k tomu potøebné. Utkvìl zrakem na posledním poschodí domu, který sousedil s lomem. Jako vyšlehne svìtlo, rozletìly se tam okenice jednoho okna, jakýsi èlovìk, slabý a tenký v té dálce a výšce, vyklonil se trhnutím daleko ven a rozepjal paže ještì dál. Kdo to byl? Pøítel? - 175 - Nìjaký dobrý èlovìk? Nìkdo, kdo cítil úèast? Nìkdo, kdo chtìl pomoci? Byl to jednotlivec? Byli to všichni? Byla ještì nìjaká pomoc? Byly námitky, na nìž se zapomnìlo? Zajisté byly takové námitky. Logika je sice neotøesná, ale èlovìku, který chce žít, neodolá. Kde je soudce, jejž nikdy nespatøil? Kde je vysoký soud, k nìmuž se nikdy nedostal? Zvedl ruce a roztáhl všechny prsty.22) Ale na K-ùv chøtán se položily ruce jednoho z pánù, zatím co druhý vrazil nùž do srdce a dvakrát jej tam obrátil. Hasnoucíma oèima vidìl ještì K., jak pánové, blízko pøed jeho oblièejem, opírajíce se o sebe tváø vedle tváøe, pozorují rozhodnutí. „Jako pes!“ øekl, bylo to, jako by ten stud ho mìl pøežít. - 176 - Nedokonèené kapitoly K Else Jednoho dne byl K. tìsnì pøed odchodem telefonicky zavolán a vyzván, aby ihned pøišel do soudní kanceláøe. Hlas v telefonu ho varoval, aby nebyl neposlušný. Že jeho neslýchané poznámky o tom, že výslechy jsou zbyteèné, že nemají výsledku a nemohou ho mít, že tam už nepùjde, že nechá telefonická anebo písemná pozvání bez povšimnutí a posly vyhodí ze dveøí – že všechny ty to poznámky jsou protokolovány a už mu velice uškodily. Proè jen se nechce podrobit? Zda se snad neusiluje bez zøetele k èasu a nákladùm, aby jeho spletitá vìc byla dána do poøádku? Chce-li pøitom z pouhé bujnosti rušit a chceli, aby došlo k opatøením donucovacím, jichž zùstal až dosud ušetøen? Že dnešní obsílka je poslední pokus. Aby uèinil, jak mu libo, aby však uvážil, že vysoký soud nemùže dopustit, aby si nìkdo z nìho tropil žerty. K. na ten veèer zpravil Elsu, že k ní pøijde, i nemohl už z tohoto dùvodu zajít k soudu; byl rád, že tím mùže omluvit, proè se k soudu nedostavil, aèkoli by tohoto odùvodnìní nikdy nepoužil a aèkoli by velmi pravdìpodobnì nebyl šel k soudu ani tehdy, kdyby pro ten veèer nebyl mìl ani nejmenší jiný závazek. Pøesto se u vìdomí svého dobrého práva zeptal telefonem, co by se stalo, kdyby nepøišel. „Najdeme si vás,“ byla odpovìï. „A budu za to potrestán, že jsem nepøišel dobrovolnì?“ zeptal se K. a usmál se v oèekávání toho, co uslyší. „Ne,“ byla odpovìï. „Výbornì,“ øekl K., „jakou pohnutku mám však mít, abych vyhovìl dnešní obsílce?“ „Nebývá zvykem, aby èlovìk na sebe poštval mocenské prostøedky soudu,“ øekl slábnoucí a nakonec mizící hlas. „Je velmi neopatrné, nedìlá-li se to,“ myslil si K. odcházeje, „èlovìk by pøece mìl zkusit, aby ty mocenské prostøedky poznal.“ Neváhaje jel k Else. Pohodlnì opøen v rohu povozu, s rukama v kapsách svrchníku – byly už chladné dny –, díval se do živých ulic. S jakousi spokojeností myslil na to, že soudu, pokud je opravdu - 177 - v èinnosti, zpùsobuje nemalé nesnáze. Nevyjádøil se jasnì, zda se k soudu dostaví èi nic; soudce tedy èeká, snad èeká dokonce nìjaké celé shromáždìní, jen K. se k zvláštnímu zklamání galerie nedostaví. Nezmýlen soudem jede tam, kam chce. Na okamžik si nebyl jíst, neudal-li z roztržitosti koèímu adresu soudu, køikl mu proto Elsinu adresu; koèí pokývl, neuslyšel pøed chvílí žádnou jinou. Od toho veèera zapomínal K. ponenáhlu na soud a zaèaly ho zase zcela zamìstnávat myšlenky na banku, jako v døívìjších dobách. Cesta k matce Náhle, u obìda, ho napadlo, že si zajede k matce. Jaro teï skoro už konèilo a tím i tøetí rok, co ji nevidìl. Prosila ho tehdy, aby k ní pøijel na své narozeniny, pøes všeliké pøekážky té prosbì vyhovìl a dokonce jí slíbil, že u ní stráví každé narozeniny, byl to slib, který ovšem už dvakrát nesplnil. Zato však nechtìl teï èekat až do svých narozenin, aèkoli do nich chybìlo jen ètrnáct dní, nýbrž chtìl jet ihned. Øekl si sice, že není zvláštního dùvodu, aby jel právì teï, naopak, zprávy, jež dostával pravidelnì vždy ob mìsíc od bratrance, který mìl v tom mìsteèku kupectví a spravoval peníze, jež K. pro matku posílal, byly uspokojivìjší než kdy pøedtím. Matka nemìla sice daleko do úplného oslepnutí, ale to K. podle zpráv lékaøù èekal už po léta; zato se její ostatní stav zlepšil, rùzné staøecké potíže polevily, místo aby zesílily, alespoò si teï ménì stìžovala. Podle bratrancova mínìní to snad souviselo s tím, že v posledních letech – K. již za své návštìvy zpozoroval skoro s odporem lehké pøíznaky– pøišla na ni nemírná pobožnost. Bratranec líèil v jednom ze svých psaní velmi názornì, jak si staøenka, jež se døív jen bídnì vlekla, pìknì vykraèuje, když se v nedìli do nìho zavìsí a jde s ním do kostela. A bratranci mohl K. vìøit, nebo byl zpravidla úzkostlivý’ a zvelièoval ve svých zprávách spíš vìci zlé než dobré. Než buï tomu jakkoli, K. se teï rozhodl, že pojede; mimo jiné neutìšené sklony zjistil u sebe od nedávna jakousi pøecitlivìlost, skoro bezmocný sklon povolit všem svým pøáním – nu, v tomto pøípadì - 178 - poslouží ta neøest alespoò dobrému úèelu. Pøistoupil k oknu, aby trochu soustøedil myšlenky, dal pak ihned odnést jídlo se stolu, poslal sluhu k paní Grubachové, aby jí oznámil, že odjíždí, a aby mu pøinesl brašnu, do níž mìla paní Grubachová vložit, co by pokládala za potøebné, dal potom panu Kühnovi nìkteré obchodní pøíkazy pro dobu své nepøítomnosti, sotva se tentokrát pohoršil, že pan Kühne s nezpùsobností, jež se mu již stala zvykem, pøijal pøíkazy s tváøí na stranu odvrácenou, jako by vìdìl zcela dobøe, co má uèinit, a jako by to pøikazování trpìl jen jakožto obøad, a zašel nakonec k øediteli. Když ho požádal o dvoudenní dovolenou, ježto musí zajet k matce, zeptal se øeditel ovšem, je-li K-ova matka nemocna. „Není,“ øekl K. bez dalšího vysvìtlováni. Stál uprostøed pokoje, ruce mìl zkøíženy v zádech. Se svraštìlým èelem pøemýšlel. Unáhlil se snad s tìmi pøípravami k odjezdu? Nebylo by lip, kdyby zùstal zde? Co tam chce? Chce se tam snad rozjet z citlivùstkáøství? A z citlivùstkáøství zde možná zameškat nìco dùležitého, nìjakou možnost k zásahu, jak se pøece mùže naskytnout každý den, každou hodinu, když proces teï, jak se zdá, odpoèívá po celé nedìle a nedostihla k nìmu i jen jediná urèitìjší zpráva? A nevyleká nadto ještì staøenku, což ovšem nezamýšlí, ale což se mimodìk mùže velmi snadno stát, ježto se teï mnohá vìc dìje mimo jeho vùli? A matka ani nežádala, aby pøijel. Døíve se v bratrancových dopisech pravidelnì opakovalo matèino naléhavé zvaní, teï už dlouho ne. Kvùli matce tam tedy nepojede, to je jasné. Jede-li tam však v nìjaké nadìji, která se týká jeho, je dokonalý blázen a utrží si tam v podobì koneèného zoufalství mzdu za své bláznovství. Ale jako by všechny tyto pochyby nebyly jeho pochybami, nýbrž jako by se cizí lidé snažili našeptat mu je, setrvával, jako procítaje ze sna, pøi svém rozhodnutí, že pojede. Øeditel se zatím náhodou anebo, což bylo pravdìpodobnìjší, ze zvláštní šetrnosti ke K-ovi sklonil nad jakési noviny, teï vzhlédl i on, podal vstávaje K-ovi ruku a pøál mu bez dalšího dotazování šastnou cestu. Popocházeje ve své kanceláøi, poèkal potom K. ještì na sluhu, - 179 - ubránil se skoro mlèky námìstkovi øeditele, který nìkolikrát vešel, aby se poptal, proè K. odjíždí, a když mìl koneènì brašnu, pospíšil ihned dolù k povozu objednanému už pøedtím. Byl už na schodech, tu se nahoøe v posledním okamžiku objevil ještì úøedník Kullich, v ruce mìl zapoèatý dopis, k nìmuž si chtìl patrnì od K-a vyprosit nìjaký pokyn. K. mu sice kynul rukou, aby toho nechal, ale s nechápavostí, jak byla dána tomu plavovlasému hlaváèi, neporozumìl Kullich znamení a øítil se, mávaje listem, za K-em skoky, jež ho mohly stát život. K. byl tak rozhoøèen, že když ho Kullich dohonil na vnìjších schodech, vzal mu dopis z ruky a roztrhal jej. Když se K. potom ve voze otoèil, stál Kullich, jenž patrnì poøád ještì nepochopil, co to tropí, na témž místì a díval se za odjíždìjícím vozem, kdežto vedle nìho vrátný hluboko smekal èepici. K. byl tedy pøece ještì jedním z nejvyšších úøedníkù banky; kdyby to popíral, usvìdèil by ho vrátný. A matka ho dokonce pøes všechno vyvracení má za øeditele banky, a to už po kolik let. V jejím mínìní neklesne, jakkoli utrpìla jeho vážnost u jiných. Snad to je dobré znamení, že se právì pøed odjezdem pøesvìdèil, že poøád ještì smí úøedníkovi, který má dokonce styky se soudem, odnít psaní a roztrhat je bez každé omluvy, aniž mu shoøí ruce. Odtud škrtnuto …Co by byl ovšem uèinil nejradìji, to udìlat nesmìl, dát Kullichovi dva hlasné políèky na jeho bledé oblé tváøe. Ale jinak je ta pøíhoda ovšem znamenitá vìc, nebo K. nenávidí Kullicha a nejen Kullicha, nýbrž i Rabensteinera a Kaminera. Myslí, že je nenávidìl odjakživa, jejich pøítomnost v pokoji sleèny Bürstnerové ho sice teprv na nì upozornila, jeho nenávist je však starší. A v poslední dobì K. tou nenávistí skoro trpí, nebo ji nemùže ukojit; je tak tìžko dostat se jim na kobylku, jsou to teï nejnižší úøedníci, všichni naprosto podøadní, nebudou postupovat, leda pod tlakem služebních let, a i tu pomaleji než kdokoliv, je tedy skoro nemožné navalit jim do cesty nìjakou pøekážku; žádná pøekážka cizí rukou ustrojená nemùže být tak velká jako Kullichova hloupost, Rabensteinerova lenivost a Kaminerova - 180 - odporná podlézavá skromnost. Jediné, co by se proti nim dalo podniknout, bylo by zpùsobit, aby dostali výpovìï, toho však by se dokonce dalo dosíci velmi snadno, nìkolik K-ových slov øediteli by postaèilo, ale to je K-ovi proti mysli. Snad by tak uèinil, kdyby se námìstek øeditele, jenž si zjevnì anebo potají oblibuje vše, co K. nenávidí, za tu trojici zasadil, ale ku podivu zde námìstek øeditele dìlá výjimku a chce to, co chce K. Státní zástupce Pøes znalost lidí i svìta, kterou si K. získal za své dlouhé služební doby v bance, pøipadala mu pøece spoleènost u jeho hostinského stolu vždy èímsi nadmíru úctyhodným a nezapíral si nikdy, že je pro nìho velkou ctí, pøináleží-li k takové spoleènosti. Skládala se témìø výhradnì ze soudcù, státních zástupcù a advokátù, bylo pøipuštìno též nìkolik mladièkých úøedníkù a advokátních koncipientù, sedávali však na nejspodnìjším konci stolu a smìli se do rozpravy vmísit jen tehdy, obrátil-li se nìkdo na nì zvláštní otázkou. Takové otázky mìly však ponejvíce jen za úèel, aby spoleènost obveselily, zejména státní zástupce Hasterer, který byl obyèejnì K-ovým sousedem, liboval si v tom, že mladé pány na tento zpùsob zahanboval. Jakmile roztáhl velkou, hustì ochmýøenou ruku uprostøed na stole a obrátil se k dolnímu konci, všichni už zbystøili sluch. A když se tam nìkterý ujal dané otázky, ale buï ji ani nedovedl rozøešit podle smyslu, anebo se hloubavì díval do svého piva, anebo místo aby mluvil, jen lapal vzduch èelistmi anebo dokonce – to bylo nejhorší – nezadržitelným vodopádem hájil mínìní nesprávné anebo neovìøené, tu sebou starší páni s úsmìvem vrtìli na židlích a zdálo se, že teprv teï jim zaèíná být útulno. Opravdu vážné odborné rozhovory zùstávaly vyhrazeny jen jim. K. se do této spoleènosti dostal s jedním advokátem, právním zástupcem banky. Bývala doba, kdy K. s advokátem míval v bance dlouhé rozmluvy až pozdì do veèera, a dalo se pak samo sebou, že K. s advokátem u jeho hostinského stolu veèeøel a že se mu v té - 181 - spoleènosti zalíbilo. Vidìl tam samé uèené, vážné, v jistém smyslu mocné pány, jejichž zotavení záleželo v tom, že se snažili rozøešit nesnadné, s obyèejným životem jen zdaleka souvisící otázky a že se s tím pachtili do úmoru. I když sám mohl ovšem jen zøídkakdy nìjak zasáhnout, mìl pøece možnost, aby se dovìdìl mnohou vìc, která mu døíve nebo pozdìji mohla i v bance být na prospìch, a mimo to mohl navázat osobní styky se soudem, jež jsou vždy prospìšné. Ale zdálo se, že i spoleènost ho má ráda ve svém støedu. Jakožto obchodní odborník byl brzy uznán a jeho mínìní v takových vìcech se pokládalo za pravdu nezvratnou – i když se to uznání neobešlo zcela bez ironie. Stalo se nezøídka, že dva odborníci, kteøí posuzovali rùznì nìjakou otázku z obchodního práva, vyžádali si od K-a jeho mínìní o skutkové povaze a že se pak K-ovo jméno vracelo ve všech øeèích a replikách a bylo zatahováno až do nejabstraktnìjších zkoumání, kterým K. už dávno nestaèil. Ovšem se mu ponenáhlu mnohá vìc vyjasnila, zejména ježto mìl ve státním zástupci Hastererovi dobrého poradce, který se s ním sblížil i pøátelsky. Doprovázel ho dokonce dosti èasto v noci domù. Nemohl však dlouho pøivyknout chùzi po boku toho obra, který se s ním vedl pod paží a který ho mohl zcela nenápadnì ukrýt ve svém øasnatém plášti. Èasem si však na sebe zvykli do té míry, že se setøely všechny rozdíly vzdìlání, povolání, vìku. Stýkali se spolu, jako by k sobì náleželi odjakživa, a zdál-li se v jejich vztahu jeden z nich po vnìjší stránce nadøazen, nebyl to Hasterer, nýbrž K., nebo jeho praktickým zkušenostem se ponejvíce dostalo za pravdu, ježto byly získány tak bezprostøednì, jak nelze nikdy od soudního stolu. Toto pøátelství se ovšem u hostinského stolu brzo rozhlásilo, zapomnìlo se napolo, kdo K-a do spoleènosti uvedl, teï byl zajisté K-ovou záštitou Hasterer; kdyby K-ovo usedlické právo narazilo na pochybnosti, mohl se plným právem dovolat Hasterera. Tím však nabyl K. zvláštního pøednostního postavení, nebo Hasterer byl stejnì vážen, jako se ho obávali. Mohutnost a obratnost jeho právnického myšlení - 182 - byla sice velmi podivuhodná, ale po této stránce se mu mnohý z pánù vyrovnal, jestliže ho nepøedèil, nikdo však nestaèil divosti, s níž hájil své mínìní. K-ovi se zdálo, že Hasterer, nemùže-li odpùrce pøesvìdèit, nahání mu alespoò strach, již pøed jeho nataženým ukazovákem mnozí ucouvli. Vypadalo to pak, jako by odpùrce zapomínal, že je ve spoleènosti dobrých známých a kolegù, že pøece bìží jen o theoretické otázky, že se mu ve skuteènosti zajisté nemùže nic stát – ale zmlkl, a již potøást hlavou znamenalo odvahu. Trapná podívaná se naskytla, když odpùrce sedìl daleko, Hasterer poznal, že na tu vzdálenost nelze se dohodnout, když pak odsunul talíø s jídlem a pomalu vstal, aby si k tomu èlovìku zašel. Kdo sedìli poblíž, zvrátili pak hlavy, aby pozorovali jeho tváø. Byly to ovšem jen pomìrnì vzácné výjevy, pøedevším ho rozèilovaly témìø jen právnické otázky, a to hlavnì takové, jež se týkaly procesù, které on sám kdysi anebo právì teï vedl. Nešlo-li o takové otázky, byl pøívìtivý a klidný, jeho smích znìl roztomile a jeho vášeò míøila k jídlu a pití. Nìkdy se dokonce stalo, že vùbec neposlouchal obecnou zábavu, obrátil se ke K-ovi, položil paži na opìradlo jeho židle, vyptával se ho tlumeným hlasem po bance, mluvil potom o své vlastní práci anebo též o svých dámských známostech, které ho zabavovaly témìø neménì než soud. Nikdo ho nevidìl takto rozprávìt s kýmkoli jiným ve spoleènosti, a opravdu se mnohdy stalo, že když nìkdo chtìl Hasterera o nìco poprosit – ponejvíce šlo o smíøení s nìjakým kolegou – pøišel nejdøív ke K-ovi a požádal ho o prostøedkování, jehož se K. po každé rád a se snadným úspìchem ujal. Byl vùbec, nevyužívaje po této stránce svého vztahu k Hastererovi, ke všem velmi zdvoøilý a skromný a dovedl, což bylo ještì dùležitìjší než skromnost a zdvoøilost, správnì rozlišovat mezi hodnostními stupni besedníkù a chovat se ke každému podle jeho hodnosti. Ovšem ho Hasterer v tìch vìcech zas a zas pouèoval, byly to jediné pøedpisy, proti kterým se Hasterer neprohøešil ani v nejrozèilenìjší debatì. Proto se také k mladým pánùm dole u stolu, kteøí nemìli skoro ještì žádnou hodnost, obracel vždy jen obecnými slovy, jako by to nebyli jednotlivci, nýbrž jen jakýsi zhnìtený chumel. Právì tito pánové mu však prokazovali nejvìtší pocty, a když - 183 - k jedenácté povstal, aby šel domù, hned nìkterý z nich pøiskoèil a pomohl mu do tìžkého pláštì, a jiný zas mu s hlubokou úklonou otevøel dveøe a držel je ovšem ještì i ve chvíli, kdy K. za Hastererem opouštìl místnost. Kdežto v první dobì K. doprovodil Hasterera kus cesty anebo také Hasterer doprovodil K-a, konèily se pozdìji takové veèery zpravidla tím, že Hasterer K-a požádal, aby s ním šel do jeho bytu a pobyl chvíli u nìho. Sedìli pak ještì asi hodinu, pili likéry a kouøili doutníky. Tyto veèery byly Hastererovi tak milé, že se jich nechtìl vzdát ani tehdy, když mìl u sebe po nìkolik nedìl jakousi ženštinu Helenu. Byla to tlustá obstárlá žena s nažloutlou pletí a èernými kadeøemi, jež se jí zavíjely kolem èela. K. ji zprvu vidìl jen v posteli, tam lehávala zpravidla hodnì nestoudnì, ètla nìjaký sešitový román a nedbala, o èem pánové hovoøí. Teprv když èas pokroèil, zaèala se protahovat, zívala a tøeba i hodila sešitem svého románu po Hastererovi, nemohla-li na sebe upoutat pozornost jinak. Hasterer pak s úsmìvem vstal a K. se porouèel. Pozdìji ovšem, když Hasterer zaèínal mít Heleny dost, rušila schùzky citelnì. Oèekávala teï pány po každé úplnì odìna, a to obyèejnì v šatech, jež asi pokládala za velkou vzácnost a krásu, byly to však ve skuteènosti staré pøetížené plesové šaty a zvl᚝ nepøíjemnì se vtíraly nìkolika øadami dlouhých tøásní, jimiž byly ovìšeny. Jak ty šaty pøesnì vypadají, K. vùbec ani nevìdìl, zpìèoval se jaksi podívat se na nì a sedìl po celé hodiny s oèima zpola sklopenýma, zatím co ona, pohupujíc se v bocích, chodila po pokoji anebo sedìla v jeho blízkostí a pozdìji, když její postavení v domì bylo víc a víc neudržitelné, pokoušela se ve své tísni vzbudit Hastererovu žárlivost tím, že si K-a nadcházela. Byla to jen tíseò, nikoli zloba, když se s obnaženými, otylými, mastnými zády naklánìla pøes stùl, pøibližovala oblièej ke K-ovi a chtìla ho tak donutit, aby vzhlédl. Dosáhla tím jen, že se K. pøi nejbližší pøíležitostí zdráhal zajít k Hastererovi, a když tam po nìjaké dobì pøišel pøece, byla Helena už s koneènou platností poslána pryè; K. to pøijal jako vìc, jež se rozumí sama sebou. Zùstali toho veèera zvl᚝ dlouho pospolu, - 184 - pøipili si z Hastererova podnìtu na bratrství a K. byl cestou domù skoro trochu omámen tím kouøením a pitím. Právì pøíštího dopoledne poznamenal øeditel v bance za obchodního rozhovoru, že myslí, že K-a vèera veèer vidìl. Nemýlí-li se, šel K. zavìšen do státního zástupce Hasterera. Zdálo se, že øeditel v tom spatøuje vìc tak podivnou, že – srovnávalo se to ovšem také s jeho obvyklou pøesností – uvedl dokonce kostel, u jehož prùèelí poblíž kašny K-a potkal. Kdyby byl chtìl popsat fatu morganu, nebyl by se mohl vyjádøit jinak. K. mu vysvìtlil, že státní zástupce je jeho pøítel a že opravdu šli vèera veèer podle toho kostela. Øedítel se udiven usmál a vybídl K-a, aby se posadil. Byl to jeden z okamžikù, pro nìž K. mìl øeditele v takové lásce, z okamžikù, v nichž se z toho slabého, chorého, pokašlávajícího, nejodpovìdnìjší prací pøetíženého muže prodírala jakási starostlivost o K-ovo blaho a jeho budoucnost, starostlivost, o níž se ovšem na zpùsob jiných úøedníkù, kteøí u øeditele zažili nìco podobného, mohlo øíci, že je chladná a vnìjší, jež nebyla než dobrým prostøedkem, jak k sobì na léta pøipoutat cenné úøedníky obìtováním dvou minut buï tomu jakkoli, K. se v tìchto okamžicích øediteli poddával. Snad mluvil také øeditel s K-em ponìkud jinak než s ostatními, ne totiž že by byl zapomínal na své nadøazené postavení, aby se takto s K-em spolèil– to dìlal zpravidla v obyèejném obchodním styku– zde však se zdálo, že zapomnìl právì na K-ovo postavení a mluvil s ním jako s dìckem anebo jako s nevìdomým mladíkem, který se teprv uchází o místo a z nìjakého nepochopitelného dùvodu vzbudil øeditelovu zálibu. K. by byl takovou mluvu zajisté nestrpìl od nikoho jiného, ani od samého øeditele, kdyby nebyl myslil, že øeditelova starostlivost je upøímná, anebo kdyby ho alespoò nebyla dokonale okouzlovala možnost této starostlivosti, jak se mu jevila v takových okamžicích. K. poznal svou slabost; snad mìla pøíèinu v tom, že po této stránce bylo na nìm opravdu ještì cosi dìtinného, ježto nikdy– nepoznal péèi rodného otci, který umøel ve velmi mladých letech, a ježto brzo opustil domov a vždy spíš odmítal než loudil nìžnost matky, která poloslepá žila ještì na venkovì v nemìnném mìsteèku - 185 - a kterou naposled navštívil asi pøed dvìma lety. „O tomto pøátelství jsem nemìl ani tušení,“ øekl øeditel a jen slabý pøívìtivý úsmìv mírnil pøísnost tìchto slov. Poznámka: Tento úryvek by se byl bezprostøednì pøipínal k sedmé kapitole románu. Jeho zaèátek je napsán na list, na kterém jsou opsány závìreèné vìty sedmé kapitoly. Dùm Aniž tím zprvu sledoval urèitý úmysl, snažil se K. pøi rùzných pøíležitostech vyzvìdìt, kde má sídlo úøad, od nìhož pøišlo první udání v jeho vìci. Dovìdìl se to bez nesnází, jak Titorelli, tak i Wolfahrt mu na první pozeptání povìdìli pøesné èíslo domu. Pozdìji Titorelli s úsmìvem, který mìl vždy pro tajné zámìry, jež mu nebyly pøedloženy k posouzení, doplnil informaci tím, že tvrdil, že právì tento úøad nemá nejmenšího významu, že jen vyhlašuje, co mu bylo pøikázáno, a že je jen nejnižším orgánem velké prokuratury, jež je ovšem stranám nedostupná. Pøeje-li si tedy nìkdo nìco od prokuratury-lidé mají, rozumí se, vždy mnoho pøání, ale není vždy moudré projevit je –, musí se ovšem obrátit na jmenovaný podøízený úøad, tím však ani nepronikne sám k vlastní prokuratuøe, ani se mu nepodaøí, aby tam vùbec kdy tlumoèil své pøání cestou instanèní. K. znal již malíøovu povahu, proto neodporoval, také se dále nepoptával, nýbrž jen pokývl a vzal ta slova na vìdomí. Zase se mu zdálo, jako již èasto v poslední dobì, že Titorelli, pokud jde o týranost, je štìdrou náhradou za advokáta. Rozdíl byl jen v tom, že K. nebyl Titorellimu tak nadobro vydán a že by ho byl mohl bez okolkù setøást, kdykoli by se mu zachtìlo, že dále Titorelli byl nadmíru sdílný, ba žvanivý, by døíve víc než nyní, a že koneènì K. mohl zajisté Titorellimu jeho týrání oplatit. A to také v této vìci dìlal, mluvil o tom domì nezøídka takovým zpùsobem, jako by Titorellimu nìco zamlèoval, jako by byl navázal - 186 - styky s tím úøadem, jako by však dosud nebyly dospìly tak daleko, aby se o nich mohlo bez nebezpeèí povìdìt, snažil-li se však Titorelli poté pøimìt ho k bližším údajùm, K. náhle zaèal o nìèem jiném a dlouho pak o tom už nepromluvil. Radoval se z takových drobných úspìchù, myslil pak, že se už vyzná daleko lépe v lidech z okolí soudu, že si s nimi už mùže zahrávat, že se skoro sám už dostává do jejich cechu, že alespoò na okamžiky získává lepší pøehled, který jim jaksi umožòuje první soudní stupeò, na nìmž stojí. Co by záleželo na tom, kdyby pøece jednou pøišel o své postavení zde dole? I pak je tam ještì možnost záchrany, je jen tøeba, aby vklouzl do øad tìch lidí, když mu, pro svou nízkost anebo z jiných dùvodù, nemohou pomoci v jeho procesu, mohou ho pøece pøijmout mezi sebe a ukrýt, ba nemohou se, provede-li všechno s náležitou rozvahou a potají, vùbec ani zpìèovat, aby mu takto posloužili, zejména ne Titorelli, jehož blízkým známým a dobrodincem se pøece nyní stal. Takovými a podobnými nadìjemi se K. kojil nikoli snad dennì, zpravidla ještì dobøe rozlišoval a mìl se na pozoru, aby nepøehlížel anebo nepøeskakoval nìjakou nesnáz, nìkdy však – ponejvíce to byly stavy úplné vyèerpanosti veèer po práci – èerpal útìchu z nejnepatrnìjších a nadto nejmnohoznaènìjších pøíbìhù dne. Obyèejnì ležel pak na pohovce své kanceláøe– nemohl už opustit kanceláø, aby se pøedtím nezotavil hodinu na pohovce – a øadil v myšlenkách pozorování k pozorování. Neomezoval se výhradnì na lidi, kteøí byli v souvislosti se soudem, zde v døímotì se všichni smìšovali, zapomínal pak na velkou práci soudu, bylo mu, jako by byl jediný obžalovaný, a všichni ostatní se prolínali páté pøes deváté, jako úøedníci a právníci na chodbách nìjaké soudní budovy, i nejtupìjší mìli bradu sklonìnou na prsa, odulé rty a ztrnulý pohled odpovìdného pøemýšlení. Vždy se pak, jakožto celistvá skupina, zjevili nájemníci paní Grubachové, stáli pospolu, hlava na hlavì, s otevøenými ústy, jako obžalobný sbor. Bylo mezi nimi mnoho neznámých, nebol K. se už dávno ani trochu nestaral o záležitosti pensionu. Ti mnozí neznámí však zpùsobovali, že mu bylo nevolno, mìl-li se skupinou zabývat - 187 - blíž, což však nìkdy musil uèinit, hledal-li v ní sleènu Bürstnerovou. Pøehlédl na pøíklad skupinu letmým pohledem a najednou mu zasvítily vstøíc dvì úplnì cizí oèi a zadržely ho. Nenašel pak sleènu Bürstnerovou, ale když potom, aby se vystøíhal každého omylu, hledal nanovo, našel ji právì uprostøed, jak klade paže kolem dvou pánù, kteøí jí stojí po boku. Pùsobilo to na nìho dojmem nekoneènì nepatrným, zejména proto, že ta podívaná nebyla nic nového, nýbrž jen nezahladitelná vzpomínka na fotografii na koupališti, kterou jednou vidìl v pokoji sleèny Bürstnerové. Pøesto zahánìla ta podívaná K-a pryè od skupiny, a i když se k ní ještì kolikrát vrátil, pøece teï dlouhými kroky køížem krážem pospíchal soudní budovou. Vyznal se vždy velmi dobøe ve všech místnostech, zapadlé chodby, o kterých bylo jisté, že je dosud nikdy nevidìl, pøipadaly mu dùvìrnì známé, jako by to byl odedávna jeho byt, jednotlivosti se mu zas a zas vtiskaly s nejbolestnìjší zøetelností do mozku, tak se na pøíklad v jedné pøedsíni procházel jakýsi cizinec, byl obleèen podobnì jako zápasník s býky, pás se mu vøezával do tìla jako vrýpán noži, jeho kratièký, ztrnule odstávající kabátek byl ze žlutavých krajek háèkovaných z hrubé niti a ten èlovìk se nechával napoøád od K-a obdivovat, neustávaje ani na okamžik ve svém procházení. Sehnut se K. plížil kolem nìho a obdivoval se mu oèima napjatì vyvalenýma. Znal všechny kresby krajek, všechny vadné tøásnì, každièké vykroužení kabátku, a pøece se dosud nenabažil dívání. Èi spíše, už se dávno nabažil dívání, anebo, ještì správnìji, nechtìl se nikdy dívat, ale nepouštìlo ho to. „Jaké maškarády má cizina na obdiv!“ myslil si a poulil oèi ještì víc. A v doprovodu toho muže zùstával tak dlouho, až sebou házel na pohovce a tiskl oblièej do kùže. Odtud škrtnuto. Tak ležel dlouho a teï opravdu odpoèíval. Uvažoval sice i teï, ale potmì a nerušen. Nejradìji myslil na Titorelliho. Titorelli sedìl na židli a K. pøed ním kleèel, hladil mu paže a lichotil mu, jak jen mohl. Titorelli vìdìl, po èem K. touží, ale dìlal, jako by to nevìdìl, a trochu - 188 - ho tím muèil. Ale K. zas vìdìl, že nakonec všechno vymùže, nebo Titorelli je lehkovážný, snadno zvládnutelný èlovìk bez pøísného smyslu pro povinnost a je nepochopitelné, že si soud vùbec nìco zaèal s takovým èlovìkem. K. poznal: zde lze prorazit, jestliže vùbec kde. Nedal se zmást Titorelliovým nestoudným úsmìvem, jímž se malíø se vztyèenou hlavou usmíval do prázdna, trval na své prosbì a zašel tak daleko, že rukama dokonce hladil Titorelliovy tváøe. Nenamáhal se pøespøíliš, byl skoro nedbalý, protahoval to z poživaènosti, byl si jist úspìchem. Jak prostá vìc je pøelstít ten soud! Jako by se podvoloval jakémusi pøírodnímu zákonu, sklonil se Titorelli koneènì k nìmu, pøívìtivé pomalé zamhouøení oèí projevovalo, že je ochoten splnit prosbu, pevným stiskem podal K-ovi ruku. K. vstal, bylo mu, jak se rozumí, trochu slavnostnì, ale Titorelli teï už nestrpìl žádnou slavnostnost, objal K-a a táhl ho v bìhu s sebou. Hned byli v soudní budovì a spìchali po schodech, ale nikoli jen nahoru, nýbrž nahoru dolù, bez nejmenší námahy, lehce jako èlun ve vodì. A právì když se K. díval na své nohy a dospíval k závìru, že ten krásný zpùsob pohybu nemùže už pøináležet jeho dosavadnímu nízkému životu, právì teï, nad jeho sklonìnou hlavou, nastala promìna. Svìtlo, jež dosud vpadalo zezadu, pøeskoèilo a zaproudilo najednou oslnivì zpøedu. K. vzhlédl, Titorelli mu pøikývl a otoèil ho. Zas byl K. na chodbì soudní budovy, ale vše bylo klidnìjší a prostší. Nebylo žádných nápadných podrobností, K. obsáhl vše jediným pohledem, odlouèil se od Titorelliho a šel po svých. K. mìl dnes na sobì nové dlouhé, tmavé šaty, byly blaživì teplé a tìžké. Vìdìl, co se s ním stalo, ale byl tím tak šasten, že si to ještì nechtìl pøiznat. V koutì jedné chodby, po jejíž jedné zdi byla otevøena velká okna, našel na hromadì rozprostøeny své døívìjší šaty, èerný žaket, ostøe pruhované kalhoty a na nich košili s tøaslavými rukávy. Boj s námìstkem øeditele Jednou ráno cítil K. mnohem vìtší svìžest a odolnost než jindy. Na soud si sotva vzpomnìl; napadl-li ho však, zdálo se mu, že by - 189 - bylo snadné, celou tu nepøehlednou velkou organisaci lehce popadnout, vyrvat a rozbít, jakmile by se jen podaøilo dohmatat se potmì jakési skryté rukojeti. Jeho neobyèejný stav zlákal dokonce K-a k tomu, že pozval námìstka øeditele, aby pøišel do jeho kanceláøe a pojednal s ním o obchodní záležitosti, která naléhala už po nìjaký èas. Po každé pøi takové pøíležitosti se námìstek øeditele tváøil, jako by se byl jeho pomìr ke K-ovi v posledních mìsících ani trochu nezmìnil. Klidnì pøišel, jako v døívìjších dobách stálého soutìžení s K-em, klidnì vyslechl, co K. uvádìl, projevil drobnými dùvìrnými, ba kamarádskými poznámkami svou úèast a mátl K-a jen tím, v èemž však nemusil být žádný úmysl, že se nièím nedal odvrátit od jádra obchodní vìci, jevil pro tu vìc pohotovost takøka až do døeni své bytosti, kdežto K-ovy myšlenky se pøed tímto vzorem svìdomitosti ihned zaèaly rojit na všechny strany a pøinutily ho, aby tu vìc skoro bez odporu ponechal námìstkovi. Jednou to bylo tak zlé, že K. nakonec jen zpozoroval, jak námìstek øeditele najednou vstal a vrátil se mlèky do své kanceláøe. K. nevìdìl, co se stalo, bylo možné, že rozmluva skonèila v úplném poøádku, stejnì možné bylo však, že námìstek øeditele ji pøerušil, protože ho K. bezdìky urazil anebo protože øíkal nesmysly anebo protože námìstek øeditele nabyl naprostého pøesvìdèení, že K. ho neposlouchá a že se zabývá jinými vìcmi. Bylo však dokonce možné, že K. uèinil nìjaké smìšné rozhodnutí, anebo že námìstek øeditele takové rozhodnutí z nìho vylákal a že teï pospíší, aby je uskuteènil K-ovi na škodu. Ostatnì se k té vìci už nevrátili, K. ji nechtìl pøipomenout a námìstek øeditele zùstával nesdílný; ovšem se prozatím také neprojevovaly nijaké zjevné následky. Zajisté však se K. tím pøíbìhem nedal odstrašit; jakmile se jen naskytla vhodná pøíležitost a mìl i jen trochu sil, byl už u námìstkových dveøí, aby k nìmu zašel anebo aby ho k sobì pozval. Nebylo už dosti èasu, aby se pøed ním schovával, jako èiníval døív. Nedoufal už v brzký rozhodující úspìch, který by ho naráz zbavil všech starostí a sám sebou zase zjednal bývalý pomìr k námìstkovi øeditele. K. poznával, že nesmí ustat; ucouvneli, jak by si toho snad žádaly skuteènosti, vznikne nebezpeèí, že se možná už nikdy nedostane kupøedu. Námìstek øeditele nesmìl být - 190 - ponecháván v domnìnce, že K. je vyøízen, nesmìl s touto domnìnkou klidnì sedìt ve své kanceláøi, bylo tøeba ho znepokojovat. Bylo tøeba, aby se co možná èasto dovídal, že K. je na živu a že jako všechno, co žije, mùže jednoho dne pøekvapit novými schopnostmi, nech se dnes zdá sebemíò nebezpeèný. Nìkdy si K. sice øíkal, že touto metodou nebojuje o nic jiného než o svou èest, nebo nemohlo mu vlastnì prospìt, když se ve své slabostí napoøád staví proti námìstkovi øeditele, posiluje jeho sebecit a dává mu možnost, aby èinil pozorování a zaøizoval se pøesnì podle okamžitých pomìrù. Ale K. by své chování ani nebyl dovedl zmìnit, podléhal šalebným pøedstavám, byl nìkdy najisto pøesvìdèen, že se právì teï mùže bez starosti mìøit s námìstkem øeditele; nejnezdárnìjší zkušenosti ho nepouèily; co se mu nepodaøilo desaterým pokusem, o tom se domníval, že to vymùže jedenáctým, aèkoli se až dosud vždy všechno zcela jednostejnì událo v jeho neprospìch. Když pak po takovém utkání zùstal sám, vyèerpán, zpocen, s prázdnou hlavou, nevìdìl, co ho pøed chvílí pudilo k námìstkovi øeditele, zda nadìje nebo zoufalství, pøíštì však spìchal zas jen a jen s nadìjí ke dveøím námìstka øeditele. Odtud škrtnuto až k slovùm „zvláštní pøípady“. Toho rána zdála se ta nadìje obzvl᚝ oprávnìna. Námìstek øeditele pomalu vešel, pøidržoval si ruku k èelu a stìžoval si na bolesti hlavy. K. chtìl zprvu na tuto poznámku odpovìdìt, rozmyslil si to však a zaèal ihned s obchodními výklady, nestaraje se nijak o námìstkovy bolesti hlavy. Bud však, že bolesti nebyly velké, buï že zájem o vìc je na nìjaký èas zapudil, námìstek øeditele za rozhovoru sòal ruku s èela a odpovídal jako vždycky, pohotovì a skoro bez uvažování, jako vzorný žák, který odpovìïmi vpadá do otázek. K. mu tentokrát mohl èelit a dovedl ho nìkolikrát odrazit, ale vzpomínka na námìstkovy bolesti hlavy ho napoøád rušila, jako by ty bolesti byly pro námìstka øeditele nikoli nevýhodou, nýbrž výhodou. Jak podivuhodnì ty bolesti snáší a zvládá! Nìkdy se usmál, aniž to bylo odùvodnìno jeho slovy, vypadalo to, jako by se vychloubal, že ho - 191 - bolí hlava, že však to není na pøekážku jeho myšlení. Mluvilo se o zcela jiných vìcech, zároveò to však byl nìmý rozhovor, za nìhož námìstek øeditele sice nepopíral, že má prudké bolesti hlavy, ale vždy také podotýkal, že to jsou jen nevinné bolesti, tedy zcela jiné než bolesti, jakými trpívá K. A nechsi K. odporoval, zpùsob, jakým se námìstek øeditele dovedl vypoøádat se svými bolestmi, ho vyvracel. zároveò však mu dával pøíklad. Též on se mùže uzavøít proti všem starostem, jež nenáleží k jeho povolání. Je jen tøeba, aby se pøidržoval práce ještì víc než dosud, aby v bance zavedl nová zaøízení, jejichž zachovávání by ho trvale zamìstnávalo, aby návštìvami a cestami zpevnil své ponìkud uvolnìné styky s obchodním svìtem, aby èastìji podával øediteli zprávy a snažil se získat od nìho zvláštní pøíkazy. Tak bylo i dnes. Námìstek øeditele ihned vešel, zastavil se pak blízko u dveøí, oèistil si podle svého nového zvyku skøipec a podíval se nejdøív na K-a a potom, aby se nezabýval pøíliš nápadnì K-em, soustøedìnìji také po celém pokoji. Vypadalo to, jako by používal pøíležitosti, aby zkoušel bystrost svých oèí. K. odolal tìm pohledùm, dokonce se pousmál a vybídl námìstka øeditele, aby se posadil. Sám sebou hodil do svého køesla, pøisunul je co možná blízko k námìstkovi øeditele, vzal ihned potøebné doklady se stolu a zaèal se svou zprávou. Zprvu se zdálo, jako by námìstek øeditele sotva poslouchal. Deska K-ova psacího stolu byla obklopena nízkým vyøezávaným zábradlím. Celý psací stùl byl výteèná práce a také zábradlíèko tkvìlo pevnì v døevì. Ale námìstek øeditele se tváøil, jako by byl právì teï zpozoroval uvolnìné místo, a pokoušel se napravit vadu tím, že ukazovákem bušil do zábradlíèka. K. chtìl proto svou zprávu pøerušit, což však námìstek øeditele nestrpìl, ježto, jak prohlásil, i tak všechno dopodrobna slyší a chápe. Kdežto však K. prozatím z nìho nemohl dostat žádnou vìcnou poznámku, zdálo se, že zábradlíèko vyžaduje zvláštních opatøení, nebo námìstek øeditele vytáhl teï z kapsy kapesní nùž, vzal jakožto páku na druhém konci K-ovo pravítko a pokoušel se zábradlíèko nadzvednout, asi za tím úèelem, aby je pak snadnìji mohl vrazit do tím vìtší hloubky. K. do své zprávy pojal zcela - 192 - novotáøský návrh, od nìhož oèekával, že zapùsobí na námìstka øeditele zvláštním dojmem, a když teï dospìl k návrhu, nemohl ani ustat, tak velmi ho zaujala jeho práce anebo spíše tak velmi se radoval z vìdomí nyní poøád vzácnìjšího, že zde v bance ještì nìco znamená a že jeho myšlenky mají tolik síly, aby ho ospravedlnily. Snad je dokonce tento zpùsob obhajoby nejlepším zpùsobem nejen v bance, ale i v procesu, snad je daleko lepší než každá jiná obhajoba, o kterou se už pokusil anebo kterou se zanáší. V pospìchu své øeèi nemìl K. ani èas, aby námìstka øeditele výslovnì odvrátil od jeho práce se zábradlíèkem, jen dvakrát nebo tøikrát pøejel za pøedèítání volnou rukou jakoby klidnivì po zábradlíèku, aby tím, nevìda skoro o tom, ukázal námìstkovi øeditele, že zábradlíèko je bez vady a že, i kdyby mìlo nìjakou chybièku, je teï poslouchání dùležitìjší a také slušnìjší než všechny opravy. Ale námìstka øeditele, jak se èasto stává u èilých, jen duchovnì èinných lidí, ta øemeslná práce rozehøála, kus zábradlíèka byl nyní opravdu povytažen a šlo teï o to, vpravit sloupky zas do pøináležitých dìr. To bylo nesnadnìjší než všechna dosavadní práce. Námìstek øeditele musil povstat a zkusit obìma rukama, aby zábradlíèko vtlaèil do desky. Pøes všechnu vynakládanou sílu se to však nechtìlo podaøit. K. za pøedèítání – jež ostatnì støídal s èastou volnou øeèí – postøehl jen nejasnì, že námìstek øeditele vstal. Aèkoli námìstkovo vedlejší zamìstnání sotva kdy ztratil zcela z oèí, domníval se pøece, že námìstek vstal také v nìjaké souvislosti s jeho zprávou, vstal tedy rovnìž, a tiskna prst pod jakési èíslo, podával námìstkovi jakýsi doklad. Námìstek øeditele však zatím poznal, že tlak rukou nestaèí, i posadil se bez rozmýšlení celou svou váhou na zábradlíèko. Teï se vìc ovšem zdaøila, sloupky skøípavì vjely do dìr, jeden sloupek se však v tom spìchu ohnul a na jednom místì se rozlomila útlá hoøení lišta. „Špatné døevo,“ øekl námìstek øeditele rozmrzen. Úryvek Když vyšli z divadla, mrholilo. K. byl už unaven divadelní hrou a špatným provedením, ale pomyšlení, že má u sebe mít strýèka pøes - 193 - noc, zpùsobovalo, že byl všecek pokleslý. Právì dnes mu mnoho záleželo na tom, aby si promluvil se sl. B., snad by se ještì našla pøíležitost, aby se s ní sešel; strýèkova spoleènost však v tom naprosto zbraòovala. Jel sice ještì noèní vlak, kterého strýèek mohl použít, ale že by bylo možné pøimìt strýèka k odjezdu dnes, kdy ho tak velmi zamìstnává K-ùv proces, na to podle všeho nebylo nejmenší nadìje. Pøesto podnikl K. pokus, nedoufaje valnì v úspìch: „Obávám se, strýèku,“ øekl, „že budu v nejbližší dobì opravdu potøebovat tvou pomoc. Nevím ještì pøesnì, ve kterém smyslu, ale jistì ji budu potøebovat.“ „Mùžeš se na mne spolehnout,“ øekl strýèek, „vždy po celý èas jen pøemýšlím, jak by se ti dalo pomoci.“ „Jsi vždy takový, jaký jsi byl odjakživa,“ øekl K., „obávám se jen, že mi teta bude zazlívat, když budu pøíštì nucen poprosit tì, abys zas pøijel do mìsta.“ „Tvá vìc je dùležitìjší než takové nepøíjemnosti.“ „V tom ti nemohu dát za pravdu,“ øekl K., „ale buï tomu jakkoli, nechci tì zbyteènì odnímat tetièce, v pøíštích dnech tì pravdìpodobnì budu potøebovat, nechtìl bys tedy prozatím jet domù?“ „Zítra?“ „Ano, zítra,“ øekl K., „anebo snad teï noèním vlakem, bylo by to nejpohodlnìjší.“ - 194 - Místa škrtnutá autorem 1) Zdá se, že se výslech omezuje na pohledy, pomyslil si K., chvilku mu to dovolím. Kdybych jen vìdìl, jaký by to mohl být úøad, který kvùli mnì, tedy ve vìci pro úøad beznadìjné, mùže uèinit tak velká opatøení. Nebo to celé je vìru tøeba nazvat velkým opatøením. Byly na mne už vynaloženy tøi osoby, dva cizí pokoje jsou uvedeny v nepoøádek, tam v rohu postávají ještì tøi mladí lidé a dívají se na fotografie sleèny Bürstnerové. 2) Kdosi mi øekl – nemohu si už vzpomenout, kdo to byl –, že to je pøece podivuhodné, že když ráno procitneme, alespoò zpravidla najdeme všechno beze zmìny na témže místì, jak to bylo veèer. Vždy èlovìk byl ve spaní a ve snu alespoò zdánlivì ve stavu podstatnì odlišném od bdìní, a je tøeba, jak zcela správnì øekl ten èlovìk, nekoneèné duchapøítomnosti anebo správnìji pohotovosti k tomu, abychom otevøením oèí všechno, co tu je, jaksi jali na témže místì, na kterém jsme to veèer pustili. Proto, øekl ten èlovìk, je také okamžik procitnutí nejriskantnìjší okamžik dne; jakmile jej pøeèkáme, aniž jsme byli nìkam odtaženi se svého místa, mùžeme být po celý den klidni. 3) Vždy víte, zamìstnanci vìdí vždy víc než pøedstavený. 4) Myšlenka, že jim právì tím snad usnadòuje pozorování jeho osoby, které jim možná bylo pøikázáno, pøipadala mu pøedstavou tak smìšnou, že opøel èelo o dlaò a setrval tak nìkolik minut, aby se zase vzpamatoval. ;,Ještì nìkolik takových myšlenek,“ øekl si, „a je z tebe opravdový blázen.“ Potom však pozvedl tím silnìji svùj trochu skøípavý hlas. 5) Pøed domem popocházel sem a tam voják pravidelným a silným krokem stráže. Teï tedy je pøed domem také i hlídka. K. se musil daleko pøedklonit, aby vidìl vojáka, nebo popocházel blízko u domovní zdi. „Haló,“ zavolal na nìho, ale ne tak hlasitì, aby to voják mohl slyšet. Ukázalo se ostatnì brzo, že voják èeká jen na služku, která šla do hospody naproti pro pivo a zjevila se teï ve dveøích - 195 - zalitých svìtlem. K. se ptal sám sebe, zda i jen letmo myslil, že voják na stráži je urèen pro nìho; nemohl si otázku zodpovìdìt. 6) „Jste nesnesitelný èlovìk, u vás se neví, myslíte-li to vážnì anebo ne.“ „To není zcela nesprávné,“ øekl K. v radosti, že hovoøí s hezkou dívkou, „to není zcela nesprávné, nemám žádnou vážnost a musím proto hledìt, abych se šprýmem vystaèil jak pro vážnost, tak i pro šprým. Ale zatèen jsem byl vážnì.“ 7) Místo slov „politická okresní schùze“ byla pùvodnì „socialistická schùze“. 8) K. jen vidìl, že jí rozepjatá halenka visí v pasu kolkolem podle tìla, že jakýsi muž ji zatáhl do kouta u dveøí a tiskne k sobì její trup odìný jen košilí. 9) K. chtìl již sáhnout po ruce ženy, jež se zjevnì, by i bojácnì snažila k nìmu pøiblížit, vtom však vzbudily jeho pozornost studentovy øeèi. Byl to žvanivý, vypínavý èlovìk, snad bylo možné dostat od nìho pøesnìjší zprávu o obžalobì, jež byla proti K-ovi vznesena. Jakmile však K. bude mít tyto informace, mùže nepochybnì naráz, mávnutím ruky ihned skoncovat s celým øízením, až se všichni z toho vydìsí. 10) Ba bylo dokonce jisté, že by byl tuto nabídku odmítl i pak, kdyby byla spojena s penìžním úplatkem a byla by ho pravdìpodobnì zranila dvojnásob, nebo K. je podle všeho, dokud je v øízení, pro všechny zamìstnance øízení nedotknutelný. 11) Ani tato chvála nehnula dívkou, ba zdálo se dokonce, že na ni nezapùsobilo ani podstatným dojmem, když teï strýèek øekl: „To je možné. Ale pošlu ti sem pøesto možno-li ještì dnes ošetøovatelku. Neosvìdèí-li se, mùžeš ji propustit, ale udìlej mi to kvùli a zkus to s ní. Vždy tady v tom prostøedí a tichu, ve kterém tu žiješ, èlovìk zchátrá.“ „Není vždy tak ticho jako teï,“ øekl advokát. „Tvou ošetøovatelku pøijmu jen tehdy, musím-li.“ „Musíš,“ øekl strýèek. - 196 - 12) Psací stùl, který zaujímal skoro celou délku pokoje, stál poblíž oken, bylo to zaøízeno tak, že advokát byl otoèen zády ke dveøím a návštìvník musil jako uèinìný vetøelec projít celou šíøkou pokoje, než spatøil advokátovu tváø, nebyl-li advokát tak vlídný, aby se otoèil k návštìvníkovi. 13) Ne, od toho, že by proces vešel ve všeobecnou známost, nemohl si K. pro sebe slibovat ani sebemíò. Kdo by proti nìmu nepovstal jako soudce a neodsoudil ho slepì a pøedèasnì, alespoò by ho, ježto to teï je tak lehké, hledìl pokoøit. 14) V pokoji bylo docela tma, pøed okny visely patrnì tìžké látkové záclony a nevpouštìly žádný zásvit svìtla. V K-ovi úèinkovalo ještì lehké rozèilení bìhu, pokroèil, nepøemýšleje, o nìkolik dlouhých krokù. Potom teprv se zastavil a zpozoroval, že už ani neví, na kterém místì pokoje je. Advokát jistì už spal, jeho oddechování nebylo slyšet, nebo si úplnì zalézal pod peøinu. 15) …, jako by èekal, až obžalovaný projeví nìjakou známku života, … 16) „Nemluvíte se mnou otevøenì a nikdy jste se mnou otevøenì nemluvil. Proto si nesmíte stìžovat, když se èlovìk, alespoò podle vašeho mínìní, ve vás mýlí. Já si poèínám nepokrytì, a proto se neobávám, že by se nìkdo mohl ve mnì mýlit. Strhl jste na sebe mùj proces, jako bych byl zcela svobodný, mnì však se teï skoro zdá, jako byste jej nejen byl špatnì spravoval, nýbrž jako byste jej, aniž jste podnikl nìco vážného, chtìl pøede mnou skrýt, abych nemohl zasáhnout a aby jednoho dne byl za mé nepøítomnosti kdesi vynesen rozsudek. Neøíkám, že jste to všechno chtìl uèinit…“ 17) Bylo by teï bývalo velmi lákavé vysmát se Blockovi. Lenka použila K-ovy roztržitosti, opøela se, ježto K. ji držel za ruce, lokty o opìradlo židle a zaèala K-a lehce kolébat. K. toho zprvu nedbal, nýbrž díval se, jak Block opatrnì nadzvedá peøinu na kraji, patrnì - 197 - aby hledal advokátovy ruce, jež chtìl políbit. 18) … což by se, alespoò na první pohled, a kdyby se nevìdìlo, o èem mluví, pokládalo za padání vody ve vodotrysku. 19) Dopovìdìv to, zarazil se; napadlo ho, že teï mluvil a usuzoval o legendì, vždy ani neznal spis, ze kterého ta legenda je, a stejnì neznámy mu byly vysvìtlivky. Byl zatažen do myšlenkového pochodu, který mu byl úplnì neznám. Byl duchovní pøece takový jako všichni ostatní, chtìl o K-ovì vìci mluvit jen v narážkách, tím ho snad svést a nakonec mlèet? Za tìchto úvah K. zanedbal lampu, zaèala èadit, a K. to zpozoroval teprv tehdy, když se mu kouø vlnil kolem brady. Teï se pokusil stáhnout knot níž, tu svìtlo zhaslo. Zastavil se, byla úplná tma, nevìdìl ani, na kterém místì chrámu je. Ježto bylo ticho i vedle nìho, zeptal se: „Kde jsi?“ „Tady,“ øekl duchovní a uchopil Ka za ruku. „Proè jsi nechal lampu zhasnout? Pojï, dovedu tì do sakristie, tam je lampa.“ K-ovi bylo velmi vítáno, že smí opustit vlastní velechrám, ta vysoká, širá, oèima jen v nejmenším okruhu proniknutelná prostora na nìho doléhala, už nìkolikrát u vìdomí, že dìlá nìco marného, vzhlédl nahoru, po každé mu jen tma se všech stran takøka letìla vstøíc. Veden rukou duchovního, pospíchal za ním. V sakristii hoøela lampa, která byla ještì menší než lampa, kterou K. nesl. Též visela tak hluboko, že osvìtlovala skoro jen podlahu sakristíe, jež byla sice úzká, ale pravdìpodobnì stejnì vysoká jako sám velechrám. „Všude je taková tma,“ øekl K. a položil ruku na oèi, jako by ho bolely namáháním, aby našel cestu. 20) Jejich oboèí byla jako zasazena a komíhala se nahoru dolù nezávisle na pohybu chùze. 21) Šli nìkolika stoupajícími ulicemi, v nichž tam a onde stáli anebo chodili strážníci, hned v dálce, hned v nejvìtší blízkostí. Jeden, s hustými kníry, s rukou na rukojeti šavle, kterou mu svìøil stát, pøistoupil jako - 198 - úmyslnì blízko ke skupinì nezcela nepodezøelé. „Stát mi nabízí svou pomoc,“ øekl K. šeptem u ucha jednoho z pánù. „Což kdybych proces stoèil na pùdu státních zákonù? Mohlo by ještì dojít k tomu, že bych musil pány hájit proti státu!“ 22) Pùvodní znìní závìreèných vìt v pøedposledním odstavci: … jsou námitky, na které bylo zapomenuto? Jistì jsou takové námitky. Logika je sice neotøesná, ale èlovìku, který chce žít, neodolá. Kde je soudce? Kde je vysoký soud? Mám právo a povinnost, abych promluvil. Zvedám ruce. - 199 - Doslov „Proces“ Franze Kafky Román „Proces“ je jedna z tøí románových „tragedií samoty“, které tvoøí ústøední masiv Kafkovy tvorby. Stejnì jako velkou vìtšinu všeho, co napsal, nespatøil Kafka ani „Proces“ v podobì tištìné. Pøíèinou nebyl nezájem souèasníkù; co z Kafkova pera za jeho života vyšlo, budilo v malém, ale vlivném okruhu literárních znalcù rozruch. Franz Kafka však nechtìl, aby se jeho „èmáranice“ tiskly, sám mnoho rukopisù spálil, a lístkem nalezeným po jeho smrti (1924) v psacím stole povìøil svého nejbližšího pøítele a dùvìrníka, pražského spisovatele Maxe Broda, aby zaøídil dvojí vìc: aby nic z Kafkových prací už otištìných nevyšlo znova a aby všechny nevydané texty vèetnì dopisù byly sebrány a bez výjimky spáleny. Max Brod této žádosti, projevené formou neoblomného pøíkazu, nevyhovìl; proè tak neuèinil a uèinit nemohl, vyložil pøesvìdèivì v doslovu k prvnímu vydání „Procesu“. Od druhých dvou románù – je to „Das Schloss“ (Zámek) a „Amerika“ – liší se „Proces“ po vnìjší stránce tím, že je dopsán, t. j. že má závìreènou kapitolu. To neznamená, že dílo nabylo podoby koneèné. Rukopis „Procesu“ vzal Max Brod k sobì v èervnu 1920, ètyøi roky pøed Kafkovou smrtí. Rukopis je bez nadpisu, titul „Proces“ dal románu Max Brod, protože Kafka v souvislosti s touto prací mluvil vždy o „Procesu“. Od Kafky je èlenìní v kapitoly a nadpisy kapitol, uspoøádání kapitol však pochází od Broda, jenž se pøitom opíral o vzpomínky na Kafkovo pøedèítání. V doslovu k tøetímu vydání románu pøipouští Brod, že kapitola, kterou zaøadil jakožto pátou („Mrskaè“), byla Kafkou snad zamýšlena jako kapitola druhá, takže by byla následovala hned po kapitole „Zatèení“. Kafka, praví Brod dále, pokládal román za nedokonèený. Pøed závìreènou kapitolou („Konec“) chtìl Kafka podat ještì nìkterá stadia procesu. Nìco z toho se rýsuje již v dochovaných úryvcích, které pøipojujeme k hlavnímu textu: návratný motiv, daný postavou námìstka øeditele, - 200 - mìl být ještì víc prohlouben („Boj s námìstkem øeditele“), návratným motivem se mìla stát i „skupinová postava“ bankovních úøedníkù Rabensteinera, Kullicha a Kaminera („Cesta k matce“), úryvek „Státní zástupce“ dùraznì napovídá, že významu mìl nabýt i státní zástupce Hasterer, jehož jméno se v úvodní kapitole právì jen mihne – úžas bankovního øeditele v závìru úryvku by nasvìdèoval, že Hasterer je, zcela mimo svùj úøední charakter všem známý, v nìjaké bližší souvislosti s tajemným soudem, u kterého se projednává proces prokuristy K. Zcela nová osoba, jakýsi vyšší bankovní úøedník pan Kühne, má zmínku v úryvku „Cesta k matce“, a v úryvku „Dùm“ se vyskytuje jakýsi Wolfahrt, a to v takové souvislosti s Titorellim, že to je patrnì další K-ùv informátor o soudních instancích a o možnostech, jak se dostat k jejich èinitelùm. Dìj románu je stejnì nesložitý, jako je složitá podivná vìc, o kterou v nìm bìží. Která v nìm „bìží“, probíhá. Spoøádaný, pracovitý a zdatný èlovìk je zèista jasna obžalován u neznámého soudu z neznámého pøeèinu. Je to bankovní úøedník; po prvé v životì stane tváøí v tváø nìèemu, co nelze kalkulovat, disponovat, bilancovat. Snaží se té absurdní vìci èelit prostøedky obvyklými v normálním soudním øízení, ale marnì; zahájený proces probíhá nezadržitelnì dál, rozloží jako jakási houba nebo perenospora celý život obžalovaného, ochromí jeho výkonnost v povolání – zcela jako kdyby to byl pathologický „proces“ smrtelné choroby a konèí, pøesnì rok po zahájení procesu, odsouzením obžalovaného a jeho popravou. (Se zøetelem k pathologickému zabarvení ústøedního termínu „proces“ u Kafky bylo toto oznaèení dùslednì ponecháno i v èeském vydání, aèkoli by bez tohoto momentu místy znìlo pøirozenìji a lépe slovo „pøe“, „soudní pøe“ a v titulu díla snad „Hrdelní pøe“.) Jde tedy o marný pokus ospravedlnit se z viny, stát se bezúhonným, „normálním“ èlovìkem. Je to obdoba ke Kafkovu románu „zámek“, v nìmž èlovìk, který pøišel odjinud a který má obdobnì realistické povolání jako bankovní prokurista K. – je geometr –, usiluje u zámecké - 201 - vrchnosti, aby by 1 pøijat do jejích služeb a nabyl tím ve vsi pod zámkem inkolátu, stal se z pøipuštìnce obèanem plného práva, rovným mezi rovnými. Také geometrova vìc v „Zámku“ probíhá u nedostupných úøedních instancí a žadatel se nedožije kladného vyøízení; ale jeho tragedie konèí alespoò ve smrti smírnìji než pøípad prokuristy K. Kde je vina a soud, tam je nezbytnì i zákon, který vinu vymezuje a stíhá sankcemi. Prokurista K. neví o žádném zákonì, podle kterého by mohl být obžalován a souzen. Že ten zákon nezná, budí u soudních orgánù úžas skoro až zdìšení. Nejde mu na rozum, že by, jsa obèan právního státu, mohl mít soudní pøi mimo rámec normálního práva obèanského a trestního. A pøece podle obsahu „Procesu“ takový normální cestou nikdy nevyhlášený zákon je, a je dokonce i brána k zákonu s dveøníkem pøed ní, jak se dovídáme z vyprávìní vìzeòského kaplana, jež je vloženo do kapitoly „Ve velechrámu“. Neznalost nepsaného zákona nezprošuje viny, není ani polehèující okolností. Obhajoba pøed nedostupným soudem, vršícím se v nedohledné posloupnosti instancí, je marná; jakmile zapoèalo øízení, tajné i vùèi obžalovanému a nezahájené doruèením obžaloby, lze proces jen zpomalit, na èas zastavit. Zrušit jej nelze, a o pøípadech, ve kterých na konci procesu byl obžalovaný osvobozen, zachovaly se, jak praví malíø Titorelli, jen legendy; ty jsou, praví se, velmi krásné. Øízení se zahajuje zatèením, ale je to jen zatèení formální, má vyrozumìt obžalovaného, že proces zapoèal, obžalovaný zùstává na svobodì. K faktu zatèení a procesu chová se okolí obžalovaného rùznì; prokuristova bytná, svìdkynì zatèení, to pokládá za vìc velmi vážnou, stejnì prokuristùv strýc, jenž se o tom doví od své dcery; ta zas má o vìci vìdomost od prokuristova sluhy v bance. zpráva o procesu se tedy šíøí cestami nekontrolovatelnými. Pøesto je z textu zjevné, že námìstek øeditele banky, èlovìk pro prokuristu dùležitý, neví pranic, Prokurista se jen domýšlí, že námìstek øeditele je zpraven anebo na stopì: od okamžiku zatèení je totiž prokurista K. stižen specifickým stihomamem (lidé v oknì protìjšího domu – trojice - 202 - podøízených bankovních úøedníkù – námìstek øeditele). Orgánové soudu od sluhù a zøízencù do soudcù vèetnì, z nichž však jsou dostupní jen nejnižší vyšetøující soudcové, jsou lidé prapodivní, pøízemní, ješitní, i tìlesnì odpudiví, zèásti zjevnì nepoctiví a úplatní, pøi èemž jejich úplatnost nemá nejmenší vliv na prùbìh pøe a jejich nicotnost nijak neumenšuje drtivou moc soudního tribunálu. Jeden z vyšetøujících soudcù (kapitola tøetí) je notorický cizoložník. Naprostou výjimkou v tomto neèistém cechu je toliko vìzeòský kaplan v kapitole „Ve velechrámu“. K odpudivým podivnostem soudního zøízení a øízení náleží, že nejnižší instance soudu, jediné, které jsou dostižné pro obžalova ného, úøadují v zalykavém vzduchu na pùdách starých èinžákù. Soudní aparát je patrnì nadmíru rozrostlý nejen smìrem vertikálním, v posloupnosti instancí poøád vyšších, ale i smìrem horizontálním, do šíøe. Zèásti jistì proto, že obžalován není jen prokurista K.; obžalovaných je mnoho, zároveò s procesem prokuristovým, nezávisle na jeho pøípadì, projednávají se nespoèetné procesy jiné, obdobné. Všichni obžalovaní chátrají, nezastanou už obèanský život a povolání, proces pohltí jejich èas, jejich vnìjší a vnitøní existenci, jak je dopodrobna dovozeno na obžalovaném Blockovi, jehož proces trvá už pìt let. Ze slov pro kuristova strýce vyplývá, že takový proces je pohana a spoleèenská rána i pro rodinu obžalovaného. S tímto pøesvìdèením je ve zdánlivém rozporu významné prohlášení prokuristova advokáta, že každý obžalovaný zkrásní prostým faktem obžaloby a øízení proti nìmu zahájeného. Soud obžalované obesílá k vyšetøujícím soudcùm, též jim svými orgány udìluje pøíkazy telefonicky – v románu se vùbec nápadnì mnoho telefonuje (hlasy nepostižných mluvèích s nezjistitelného stanovištì). V pøedposlední kapitole praví vìzeòský kaplan, že soud od prokuristy nic nechce, že ho pøijme, pøijde-li, a propustí ho, chceli odejít. S tím je v rozporu, že se obžalovanému v druhé kapitole dostane dùtky, když se k výslechu dostaví o hodinu pozdìji; v rozporu je s tím také, že soud osobou italského hosta (pøedposlední kapitola) - 203 - obžalovaného doslova zláká do svatovítského chrámu, že tedy soud pøece jen od obžalovaného nìco chce, tøebaže snad nìco pro nìho prospìšného, a že Lenka øekne telefonicky prokuristovi: „Štvou tì“, což on potvrdí slovy „Ano, štvou mì“. U autora tak neúchylnì logického, jako byl Kafka, je zcela nepravdìpodobné, že by pøi tìchto nesrovnalostech mohlo jít o lapsa, o nedopatøení; patrnì se mu takové nedùslednosti jevily v soustavì jeho myšlení jinak, jako rozpory dané jen rozdílem v nazírání, ve zøivosti usuzujících osob. Obžalovaný zprvu rozhorlenì popírá, že by mohl být èímkoli vinen, zatèení pokládá za šprým, který si s ním k jeho tøicátým narozeninám ztropili kolegové z banky. O proces se zaène zajímat jen proto, aby vysvìtlil to nehorázné nedorozumìní, též aby vymohl potrestání hrubého nepoøádku a pøehmatù. Napoøád odmítá každou myšlenku na vinu, aèkoli mu Lenka pøipomene, že soudu se nelze bránit, že je tøeba pøiznat se k vinì. Ještì blízko pøed svým koncem ptá se prokurista K. vìzeòského kaplana: „Jakpak mùže èlovìk být vùbec vinen. Vždy jsme zde všichni lidé.“ „To je pravda,“ odpoví kaplan, „ale tak mluvívají vinníci.“ Že prokurista K. je opravdu provinilec, a objektivnì a absolutnì, a v oèích soudu, dokazuje jeho konec. Jaká je jeho vina? Abychom zaèali od duševního prvopoèátku: Franz Kafka, vzešlý z pražského nìmeckožidovského m욝anstva, trpìl nepøirozenou národnostní a sociální situací nìmeckého žida v èeské Praze tak strašnì, jak jen mùže trpìt èistý, pokorný a proto zas i hrdý èlovìk v prostøedí, kterému nemùže být vítán, které mu dìlej co dìlej vtiskuje neviditelný, ale i nesmazatelný cejch. Kafkovy deníky, jeho dopisy Milenì Jesenské, sebrané ve svazek „Briefe an Milena“, oplývají otøásajícími doklady tohoto duševního utrpení. Román „Zámek“, román marného boje o domovské právo èlovìka „odjinud“, lze èíst od zaèátku do konce tímto „židovským“ klíèem (aèkoli to není jediný klíè odmykající bránu skladby). Dalo by se tedy usuzovat, že „Proces“, román svým dìjištìm jednoznaènì pražský, stoupá z tohoto ústøedního tragického prožitku - 204 - a že „vinou“ prokuristy K. je jeho židovství. Takový výklad by se dal opøít hned o vstupní výjev zatèení, který, øeklo by se, jasnozøivì pøedjímá Hitlera a protektorát – tato jasnozøivá pøedjímanost má ostatnì v Kafkovì tvorbì jinde protìjšek ještì frapantnìjší. Ale byl by to výklad zrovna jen dílèí a možná sotva i jen dílèí. Prokurista K. není žid, ani jediným rysem se nenaznaèuje, že by byl židovského pùvodu. Z úryvku „Cesta k matce“ se jasnì podává, že jeho matka je køesanka, spíš katolièka než protestantka – je témìø nepøedstavitelné, že by syn køesanky byl žid. Z ostatních obžalovaných v „Procesu“ ani jediný není žid. Ani jediné pøíjmení v celém díle není jednoznaènì židovské. S jedinou výjimkou není v Kafkovì tvorbì jednoznaènì židovské postavy, vùbec nikdy není zøetelnìji nadhozena židovská existenèní problematika. I když pøipustíme, že Kafka je – jak nám ještì vytane v jiných souvislostech – mistr ve všelikém anonymisování, nemùžeme se pøi výkladu „Procesu“ opøít o motiv židovský jako motiv ústøední. Musíme jinotaj té smrtelné soudní pøe hledat jinde. Franz Kafka byl nad pomyšlení citlivý ve vìcech vztahu èlovìka k èlovìku, k lidem. Jeho deníky dokazují, jak se sám napoøád zkoumal a trestal za každou neteènou chladnost, každou drobnou ješitnost, sebespokojenost a sobìstaènost. Projevuje se u nìho ustavièná horoucí touha po praprincipu èistoty naprosté, božské; cesta k absolutnu Èistoty vede však pro nìho nikoli celou mnišskou a svìtcovou, nýbrž lidským kolektivem – „vsí“ do „Zámku“. Podívejme se teï na prokuristu K. Je to èlovìk nevšednì nadaný a zdatný; být ve tøiceti letech prvním prokuristou velké banky, to výkon zcela neobyèejný, ba rekordní, nebyla-li v pozadí kariéry nejvlivnìjší protekce, a o nièem takovém nepadne jediná zmínka. Èlovìk tak inteligentní bude dvojnásob odpovìdný za všechno své konání. Je spoøádaný, slušný, zná jen práci, vysedává v bance do devíti hodin veèer, není nezøízený kariérista, na nikoho nesoèí. Ale aèkoli v jeho sociální posici úplnì odpadají zøetele majetkové, nezaložil rodinu, a to je u Kafkových mužských postav - 205 - vždy nepravost, index cesty nesprávné a nepravé, znak beznadìjného bloudìní. Prokuristovy vztahy k jiným lidem jsou nezávazná vlídnost, ba v souvislosti s jeho procesem jakási“nevinnᓠvypoèítavost: lidský zájem o sleènu Bürstnerovou zaène projevovat teprv tehdy, s dívkou Lenkou naváže pomìr teprve v dobì, kdy se mu zdá, že by mu obì ženy mohly nìjak pomoci – nebo, praví, „ženy mají velkou moc“. Jeho pomìr k èíšnici Else je lidsky nedùstojný, a to nikoli proto, že Elsa je èíšnice, ale proto, že ho k Else neváže nic, co by se dalo nazvat skuteènou láskou. V celièký øetìzec se skládají prokuristova další provinìní. Èteme, že pøed zatèením míval ve zvyku chovat se neopatrnì, neuvážit možné následky nebyl tedy dosti bdìlý, dosti pozorný a citlivý ve vztahu k lidem a vìcem. Na jiném místì se podotýká, že se prokurista K. proti svému zvyku zabývá vnìjšnostmi – má tedy zvyk nedobrý, nebo v životì není naprostých „vnìjšností“, cokoliv mùže být ukazatelem nìèeho dùsažného, stát se šipkou vedoucí k životu pravìjšímu. Nepøipouští, že by mohl být èímkoli vinen, ve své neotøesné sebejistotì hodlá napsat obhajobu, ve které vypíše svùj život a tím vyvrátí každou možnost viny – aèkoli ani neví, z èeho je vinìn a obžalován. Je to sebejistota zatvrzelá a pošetilá. Má okamžik, kdy mu zdaleka svítá: kdyby byl na svìtì sám, nebyl by proces vùbec vznikl. Ale tento záblesk svìtla ihned zase zhasne pod oblaèným pøíkrovem sebejistoty. Teprv ke konci, když ho vedou na popravu, vidí: chtìl vždy dvacaterou rukou vjíždìt do svìta, a nadto k nechvalnému úèelu. I vzdá se i jen myšlenky na obnovení procesu a podstoupí trest za vinu, kterou tak dlouho neuznával, protože ji ani netušil. Významné v tìchto souvislostech je místo, kde malíø Titorelli praví o dorážejících zpustlých holèicích, ještì dìtech a už nadobro zkažených, že i ty dívky náleží k soudu. Prokurista K. žasne, a tu Titorelli dopoví: „Vždy pøece všechno náleží k soudu.“ Je tedy v životì významný každý pohled, každé setkání, každé podání ruky; všechno je zkouška svìdectví a dolièný materiál o nás. Nelze namítnout, že to citovanou vìtou napovídá mazal, podezøelý bohém, nevábný dùvìrník - 206 - nebo donašeè „soudu“; nelze to namítnout proto, že – jak slyšíme z úst vìzeòského kaplana – každý, kdo „náleží k zákonu“, je nepostižný pro lidské usuzování. Ústøední význam pøisuzuji zcela struènému podotknutí, ke kterému v kafkovské literatuøe mnì pøístupné nebylo dosud pøihlédnuto. V kapitole „Kanceláøe“ praví se o obžalovaných, kteøí èekají v podkrovní soudní èekárnì, že to jsou vìtšinou pøíslušníci „vyšších tøíd“. Dopouštìjí se tedy pøeèinù, které stíhá a trestá neviditelný soudní tribunál, pøevážnì pøíslušníci majetné inteligence. K ní náleží v plném dosahu prokurista K. V èem tedy záleží jeho smrtelné provinìní, jeho i lidí jemu podobných? Je to èlovìk slušný, ale v sebe zakletý. Nikomu vìdomì neublíží, tím ménì však pro nìkoho a pro nìco žije, tím ménì se za nìco obìtuje. Ani pøítele nemá, jen dobré známé u restauraèního stolu, kteøí si ho váží pro jeho odborný vìhlas. Stojí sám a jen za sebe. Je to èlovìk vlažný, a o takových je psáno už od tisíciletí, jak s nimi bude naloženo. Pro jejich vinu, jim nepovìdomou, není rozhøešení, není osvobozujícího rozsudku. Nevejdou branou Zákona. Zbývá charakterisovat nìkteré pøíznaèné rysy ve výstavbì díla. Román probíhá na dvojí rovinì, na rovinì životního reálna a na rovinì snové, halucinaèní. Obì roviny se prolínají a plynule pøecházejí do sebe. S tou zvláštností, že všechno, co se bezprostøednì týká „soudu“ a jeho orgánù, je podáno s nejhmatatelnìjším detailním realismem, kdežto výjevùm z normálního denního života vládne princip výbìrové úspornosti a zároveò dùsledný postup anonymisaèní. Nazval bych jej methodou tìrkovou. Zcela specifická atmosféra díla je tak hustá, že jsme v pokušení dohadovat se zvláštních narážek a symbolù i tam, kde autor na nì asi nepomýšlel. Pro všechny pasáže vztahující se k soudu je pøíznaèné, že jsou psány v abnormálnì dlouhých odstavcích – na pøíklad v kapitole šesté odstavec, který má v originále jedenáct tiskových stran, v kapitole sedmé obrovský odstavec v rozsahu patnácti tiskových stran originálu. Jsem pøesvìdèen, že nejde o žádnou vìdomou intenci Kafkovu, podalo se mu to tak samoèinnì. - 207 - V takových pasážích se zhusta dává i vìtná skladba na úprk, dochází k dlouhým souvìtím volnì skloubeným, aniž se však vìtná výstavba rozvolòuje do skladebné anarchie. Další zvláštností díla je, že se pøímá øeè a dialog nikdy neodstavcují; splývají v odstavce anebo s odstavcem, v nìmž se situaènì vyskytují. Nadmíru hustì je zastoupena projevová forma vnitøního monologu. Rysem, který má skladba spoleèný s veškerou Kafkovou tvorbou, je pronikavé myšlení právnické a kasuistické. Vrcholí v románu rozborem paraboly o dveøníku u brány Zákona a muži, který chce vejít. Rozbor je mistrovské dílo právnické (anebo theologické) kasuistiky, byl by v oblasti na pø. obèanského práva na ozdobu sbírce rozhodnutí Nejvyššího soudu. Parabola sama, tedy výchozí „text“ pro myslitelskou interpretaci, pùsobí nejinak, než jako by byla pøevzata z nìjaké knihy východních legend anebo z talmudu, z klasikù církevních. Není tomu tak, je to invence Kafkova, Kafka i v jiných pracích rád takto fabuluje a finguje stejnì jako svým postavám nezøídka vkládá do úst „lidovᓠúsloví a pøísloví, která jsou ve skuteènosti jeho výmyslem. Takové ražby jsou v „Procesu“ zastoupeny strýcovými slovy, prý lidovými, že mít na krku takový proces, znamená už jej prohrát. Je to slohový prostøedek, kterým daná vnìjší nebo vnitøní situace nabývá zvláštní osudové doléhavosti. Dikce románu je jako u Kafky vesmìs nadmíru støídmá, hutná, srostitá, nevzrušenì vìcná. Nápadnì do pozadí zatlaèeno je pøídavné jméno. Není poetismù, barvitých obrazù a obratù. Je to sloh autora, který má po stránce dikèní v nìmecké próze již povìst a platnost klasika. Hlavní postava se jmenuje prokurista Josef K. Je to protìjšek k faktu, že se hlavní postava románu „Zámek“ jmenuje geometr K., v textu v obou románech pak prostì jen K. Z jakéhosi ne– odolatelného puzení pojmenoval Kafka obì postavy prostì zaèáteèním písmenem svého vlastního pøíjmení, aniž „Procesem“ anebo „Zámkem“ zamýšlel skladbu osobnì zpovìdní, román o Franzi Kafkovi (Ich- 208 - Roman). Vždy vùbec nepomýšlel na uveøejnìní. Naopak – tou iniciálovou zkratkou nabývá postava jakési lidské všeplatnosti, a tu jen pøimnožuje zvláštnost, že prokurista K. je sice nepøetržitì na scénì dìje, ale že se, vyjma právì jeho odìv, nedovídáme, jak vypadá. Je zcela bez individuální fysiognomie. Zámìrná anonymisace postavy je stupòována tím, že je bez pøedhistorie; nedovídáme se, jaký byl pøed zapoèetím jeho procesu, odkud pochází, jaké mìl dìtství a mládí, do jakých škol chodil (patrnì obchodní akademie), proè si zvolil své povolání, jak v nìm došlo k jeho neobyèejnì rychlé kariéøe. Vstupuje na scénu knihy jako hotový èlovìk bez „anamnese“. Touto tìrkovou technikou se z nìho stává jakýsi Kdokolivìk. V podání jeho bezprostøedních, s dìjem skladby souèasných životních okolností je patrná jednak velká úspornost, jednak odboèování od životní pravdìpodobnosti. Bydlí u soukromé bytné v malém pensionu, a má tam najatý jediný pokoj. Je velmi nepravdìpodobné, že by si první prokurista velké banky byl zaøídil život stejnì jako prostá kontoristka sleèna Bürstnerová a její pøítelkynì, soukromá uèitelka jazykù. Prokurista K. je v postavení velmi váženém a také nemálo výnosném; takoví lidé mívali již pøed sòatkem prostorný byt se služebnou nebo hospodyní a obìdvali v nìkteré vyhlášené restauraci (jedním takovým støediskem bankovní elity byla restaurace U Piskáèkù na Pøíkopì v blízkostí všech velkých bank a tehdejší bursy na zboží a cenné papíry v Nekázance). Dalo by se tedy usuzovat na K-ovu velkou šetrnost o té však není nikde zmínky. Je to èlovìk velmi pracovitý, a èetné výjevy románu mají dìjištì v jeho bance, kde ho vidíme pøi práci a ve styku s nadøízenými i podøízenými, také s klienty banky. Zde všude je podání velmi všeobecné a náznakové. K pracovnímu okruhu tak význaèného bankovního èinitele náležela kontrola prùmyslových podnikù bankou patronisovaných, jednání s jejich øediteli, jednání s jinými bankami o spoleèných transakcích a mnoho dalších vìcí, funkcí a prací. Úplnì pominut je i cyklus bankovního roku, na pøíklad schùze správní rady, - 209 - stejnì události hospodáøské a bursovní, roèní bilance, pohledy do složitého ústrojí velké banky. Faktologická skrovnost v podání prokuristovy èinnosti nemùže mít pùvod v tom, že by Franz Kafka tyto skuteènosti nebyl znal; jakožto syn pražského obchodníka a nadmíru bystrý právník je znal výbornì; ale v souvislostech „Procesu“ je nepokládal za podstatné. Nìco jiného než tato abstrahující tìrková technika v podání prokuristova pracovištì a pùsobištì je jeho výhradní soustøedìnost na práci v bance. Pražští bankovní úøedníci, èeští i nìmeètí, byli velkou vìtšinou, ba témìø svým normálním typem, vzdìlaní lidé s intensivními kulturními zájmy, soustavní ètenáøi, horliví návštìvníci divadel, výstav a koncertù. Nebylo vzácností, když bankovní úøedník byl dùkladnì školený instrumentalista a vystupoval na veøejných produkcích vyspìlých ochotnických orchestrù. Jiní se i aktivnì úèastnili literárního života a èinnosti kulturních organisací. V životì prokuristy K. není po nièem takovém ani potuchy. V jednom z úryvkù èteme o návštìvì divadla, avšak v souvislosti s návštìvou z venkova – prokurista šel do divadla zjevnì kvùli strýci. Slyšíme, že má z døívìjších dob trochu vìdomostí v dìjinách umìní a že byl po nìjakou dobu – „ostatnì rovnìž jen z obchodních dùvodù“ – èlenem spolku pro zachování mìstských umìleckých památek (patrnì spolku „Za starou Prahu“). To je trochu málo na tehdejšího úøedníka v postavení prvního prokuristy velké banky. Prokuristùv kulturní nezájem je rys hodnì nápadný, dìlá z nìho zjev témìø výjimeèný, a to tím spíš, že K. zjevnì není barbar a primitiv, kterému v životì jde jen o to, aby nadìlal co nejvíc penìz. Franz Kafka ho chtìl patrnì isolovat ode všeho, co je mimo hodnoty aritmeticky kontrolovatelné, mimo pøesnì odhadnutelnou životní „jistotu“. Princip anonymisace se do všech dùsledkù bez jediné trhliny uplatòuje v podání mìstského dìjištì. Je mimo každou pochybnost, že dìjištìm „Procesu“ je Praha; bez hlubokého, aè zcela specifického prožitku Prahy nebyl by z pražského rodáka Franze Kafky vùbec vznikl autor Franz Kafka, a v tomto smyslu témìø nazbyt je dán urèující - 210 - znak zcela bezprostøední v podobì kapitoly „Im Dom“, v níž velechrám, nech i on je podán technikou tìrkovou, je neklamnì totožný s velechrámem sv. Víta. V celé skladbì se u jednotlivých lokalit uplatòuje snaha po anonymisaci. Výslovnì není Praha jmenována ani jednou. Anonymisace zaèíná prokuristovým bytem. Nedovídáme se, ve které pražské konèinì, ve které ulici bydlí. Autor nás nezpravuje, ve které bance je prokurista K. zamìstnán. z pražských bank pùjde o nìkterou z tìch, jež tehdy byly v nìmeckých rukou. Dalo by se usuzovat na bývalou Èeskou banku Union (Böhmische Unionbank) na Pøíkopì, starou budovu, jejíž složité vnitøní pøestavby vytváøely zšeøený labyrint duševnì právì vhodný na pøíklad pro kapitolu „Mrskaè“. Ale jednou se praví, že z okna prokuristovy pracovny v bance je vyhlídka na oživené námìstí a nìkolikrát èteme zmínku o nekrytém schodišti pøed prùèelím banky. Oba popisné detaily by spíš nasvìdèovaly budovì bývalé Banky pro zemì rakouské (Osterreichische Länderbank) na Námìstí republiky; ještì pravdìpodobnìjší je, že na Kafkovu pøedstavu o bance pùsobila budova pojišovny Assicurazioni Generali na Václavském námìstí. Ta má velké nekryté schodištì na ulici a pøed sebou má zajisté oživené námìstí. Kafka tam byl rok zamìstnán jako úøedník, než ve funkci právního koncipisty pøešel do Dìlnické úrazové pojišovny. K prvnímu výslechu jede prokurista na jakési chudinské pøedmìstí. Do jeho podrobnì podaného prostøedí jistì zahrává pøedstava Žižkova, konèiny, kterou Kafka mìl podle deníkových svìdectví rád pro její nepansky lidový ráz. Ale ulice, ve které je v podkroví úøadovna tajemného soudu, má jméno Juliova ulice, Juliusstrasse. Juliova ulice na Žižkovì! Juliova ulice v Praze! Italský klient banky je po prvé „v tomto mìstì“. Svatovítský velechrám není jmenován, stejnì „námìstíèko“ za ním, stejnì tamní domy „se spuštìnými záclonami“. Náhrobek svatojanský je anonymisován ve „støíbrnou sochu jakéhosi svìtce“. Na svou popravu - 211 - se K. ubírá „po jakémsi mostu“. Je to Karlùv most. Míjí se svými prùvodci jakýsi „ostrùvek“. Je to Kampa. „Stoupající ulice“ se ani slovem neurèují jakožto malostranské ulice vedoucí k Hradu a k Strahovu, aèkoli nìmeètí autoøi, pražští i odjinud, tak rádi popisovali Malou Stranu. Popravištì, malý lom tìsnì pøed mìstem, je nepochybnì totožné se strahovským lomem pod nynìjším stadionem. V jiném smyslu zasahuje anonymisaèní postup i jména osob. Øeditel banky a jeho námìstek, dva lidé pro prokuristu K. tak dùležití, vystupují bez jména. Pokud ostatní postavy románu mají pøíjmení, nejsou to jména nijak pøíznaènì pražskᖠnejsou èeská, ale nejsou ani typická pro pražské Nìmce, stejnì ne pro pražské nìmecké židy. Èeské pùvodem je nìmecky psané jméno jednoho z bankovních úøedníkù: Kullich. Tak se dobøe mohl jmenovat Nìmec z Èech a z Moravy, proto i Nìmec pražský. Je to v románu jediné jméno, u kterého lze mluvit o místním zabarvení. Mimochodem: znamená kulicha, sýèka. Nositel jména náleží k trojici, jejímž druhým èlenem je úøedník Rabensteiner. Rabenstein, Krkavèí kámen, je v nìmecké lidové mluvì a proto i v nìmecké literatuøe (na pø. ve „Faustovi“) oznaèení pro vyzdìné popravištì. Mìla by pak trojice, která tak velmi vydražïuje prokuristu, dvì jména znamenající neblahou pøedpovìï. Kafka však nemívá ve zvyku užívat takových jmenných symbolù. Dalo by se ovšem namítnout, že také advokát, ke kterému vede prokuristu jeho strýc, má jméno ponìkud názvuèné: Huld znamená pøízeò, milost. Buï tomu tedy jakkoliv, ale tak trochu „pražské“ jméno má jen úøedník Kullich. Nìco obdobného platí o køestních jménech žen Leni (klademe v pøekladu tvar Lenka) a Elsa. Leni se mùže jmenovat rodilá Nìmka, ale mùže se tak jmenovat i èeská Lenka, která se dostala do nìmecké rodiny, k nìmeckému zamìstnavateli. Elsa, t. j. Alžbìta, Eliška, je tvarem jméno nìmecké, ale proniklo i do èeského prostøedí. Nejsou tedy tato jména národnostní index. Lenka a Elsa jsou v románu bez pøíjmení – je to index jejich zaøadìní spoleèenského. Žádným odrazem se v románu nezraèí èesko-nìmecký ráz tehdejší - 212 - Prahy, t. j. existence nìmeckého ostrùvku v moøi èeských Pražanù. O národnostních pomìrech v Praze onìch let, jejichž mezníkem je r. 1920, kdy se rukopis románu dostal k M. Brodovi, nepadne ani zmínka. K této „sterilisaci“ pražského aspektu pøispívá ještì nìco. Ve shodì s Kafkovou povšechnou praxí mluví i v „Procesu“ všechny osoby nejèistší spisovnou nìmèinou. To je v rozporu se skuteèností: i do mluvy vzdìlaných pražských Nìmcù se vkrádaly pragensismy a austriacismy èeského pùvodu. Vyskytovaly se jistì v mluvì na pøíklad paní Grubachové, v mluvì Lenèinì (je-li Leni vùbec Nìmka). V románu však nic takového. Prokurista má co dìlat se sluhy své banky. To bývali i v pražských nìmeckých bankách alespoò zèásti èeští lidé nìmèiny znalí. Jiný autor by jejich mluvu zabarvil bohemismy; uèinil by tak i s mluvou obou „hlídaèù“ a jiných lidí od „soudu“, sliboval by si od toho pøed pozadím tak tajemného dìje i zvláštní kontrastní efekt. Kafka tak neèiní. (Ostatnì jsou sluhové a zøízenci v bance kolem prokuristy nápadnì skoupí na slovo, stejnì i prokurista ve styku s nimi; je zøejmé, že K. je k nim sice vlídný, ale že k nim nemá teplejší lidský vztah. Je vlažný i zde, selhává i zde. Stejnì ve vztahu k úøedníkùm banky.) Všechny tyto anonymisace Prahy mìly zjevnì za úèel absolutisovat dìjištì a tím i dìj. Kafkovi jako by tanulo na mysli slovo, které pronáší Hamlet o svém otci: Hic et ubique – zde a kdekoliv. Pøesto je „Proces“ dílo specificky a nezamìnitelnì pražské, nemluvì ani o kapitole pøedposlední, jež v záplavì literárních zpodobení hradèanského velechrámu, èeských i cizích, je jistì prózou zcela zvláštní, ladìním a dojmovým úèinem nevšední. Výraznì pražský charakter Kafkova zjevu a tím i „Procesu“ uznává veškerá velmi rozlehlá literatura o Kafkovi na západì, na pøíklad – s prùvodním holdem mìstu nad Vltavou – Thomas Mann. Pražský charakter „Procesu“ a Franze Kafky ihned rozpoznali a urèili také nìmeètí literární vìdci pøedhitlerovského ražení, jako Josef Nadler a Herbert Cysarz. Jejich spekulativní vloha bájeslovná a bájetvorná neváhala ovšem zaøadit Franze Kafku, obdobnì i Franze Werfla, do duchové organiky - 213 - nìmeckého Ostraumu, který se prokázal pojmem tak pružným, že by se byl v prùmìtu mocensko-politickém rozprostranil až na Kavkaz, kdyby nebyl na cosi narazil. Bylo by zcela zbyteèné dovozovat, že Franz Kafka není literární pøedstavitel Ostraumu; ale pravda je ovšem, že mìl silné afinity k východu jinému, totiž k ruskému a èínskému. „Proces“ není román à thèse, není to ideová a spekulativní kostra nuznì obalená masem jakési dìjovosti, s postavami, které jako sandwichmani nesou ulicemi knihy tyèe s jakýmisi heslovými nápisy. V „Procesu“ je silná složka spontánní fabulace zcela samoúèelné, tryskající fond tvùrèí obrazivostí. Projevuje se to napoøád. Na vìcech dìje by se pranic nezmìnilo, kdyby na pøíklad obchodník Block vypadal zcela jinak, než jak vypadá; ale jak je zpodoben, je to postava plnì plastická a pøesvìdèivá. Bankovní úøedníci Rabensteiner, Kullich a Kaminer mohli by vypadat zcela jinak, ba nebylo by jich ani tøeba, místo nich mohl by v pokoji sleèny Bürstnerové být nìkdo zcela jiný, jehož pøítomnost je stejnì neodùvodnìna, stejnì trapná pro zatèeného; ale tak, jak jsou zpodobeni, pøesvìdèují do té míry, že máme dojem, jako bychom tu trojici byli v životì už nìkde vidìli, a takový dojem je vždy dùkazem silné tvoøivosti básnické, chabé ruce se nic takového nepodaøí. Obdobnì podivný cizinec, kterého prokurista vidí ve snu, postava italského hosta v bance, zvl᚝ intensivnì postava duchovního ve svatovítském velechrámu. Výraznì vyvinuta je i složka humoru. Sahá od nejinotajnì realistické postavy prokuristova strýce – každý z nás mìl takového mile netaktního a obtížného strýèka, anebo se pøi èetbì domníváme, že jsme ho mìli–až do poloh groteskních: vyšetøující soudce leze ze soudních kanceláøí k Titorellimu pøes postel; mazal Titorelli „tvoøí“ samá „Vøesovištì“, jedno je jako druhé, nìkterým lidem se prý takové obrazy nezamlouvají, protože jsou pøíliš „ponuré“, prokuristovi jich však malíø vnutí celou sbírku najednou, protože prokurista „má rád právì ponuré vìci“ (což prokurista nedal najevo ani hlesnutím). Úplnì clownské, knockaboutovské je hromadné shazování advokátù se - 214 - schodù soudní budovy, jednoho po druhém dolù do záchytné náruèe kolegù. Produktem sálavé potence básnivé je dvojpostava popravèích, závìreèná protìjšková skupina k úvodní dvojici soudních orgánù, kteøí pøišli prokuristu zatknout, a k trojici bankovních úøedníkù. Oba „pánové“, kteøí se dostaví k prokuristovi, aby ho dovedli do strahovského lomu a popravili ho tam, jsou jacísi nìmí roboti smrti, jsou to zjevy panoptikální, natažené automaty; vìtší hrùza než z jejich funkce èiší z jejich prkenné obøadnosti, jež však není nic jiného než básnicky umocnìná obøadnost popravèích mistrù z povolání; a zpùsob, jakým vedou delinkventa, jejich øemeslné svìrákové hmaty, je podán zrakem a slovem mistrného pozorovatele. Pøi èemž v Kafkových denících a stejnì v podrobných zprávách Maxe Broda o nìm není zmínky, že kdy byl svìdkem nìjaké popravy. Vidìl leda, jak strážníci odvádìjí obyèejného výtržníka, a ta nevzrušující podívaná se mu umocnila takto. Je ostatnì možné, že celý „Proces“ vznikl z obdobné pravšední zkušenosti. Takovou možnost nadhazuje Kafkùv pražský rodák a pøítel, spisovatel Willy Haas. A ve vlastních vìcech anebo v zastoupení svého otce, a jakožto právní úøedník pojišovny Kafka jistì poznal všeliké pražské úøady umístìné a „dislokované“ v kolikátém patøe roztodivných barabizen, prostøedí prachu, špíny, zatuchlého vzduchu a pyramid zežloutlého papíru, øíši pokaòhané celulosy, na které jsou, vysoko nad jejich hlavami, v té neb oné souvislosti psána jména všech Pražanù. Co však normálnímu Pražanu pøi zavítání do tìchto hájemství zpùsobilo jen letmý pocit svíravé nechuti, vzklíèilo v Kafkovi v pøedstavu instancí úøadujících a vršících se do nedohledna, do nadoblaèna. Tak mohl snadno vzniknout i nedohledný instanèní organismus v románu „Zámek“. Haasùv dohad je pøesvìdèivý. Dodal bych, že z obdobné nahodilé zkušenosti „strany“ se zcela normálním úøadem mohl se Kafkovi podat i jeden motiv z druhé kapitoly „Procesu“. Vyšetøující soudce se podle svých zápiskù domnívá, že - 215 - pøedvolaný prokurista K. je malíø pokojù. Prokurista ho rozhoøèenì opraví: je prvním prokuristou velké banky. V grotesknì mylném údaji o svém povolání spatøuje makavý dùkaz o neslýchaném šlendriánu a tím spíš dùkaz, že proces proti nìmu zahájený je omyla nesmysl. V groteskním výstupu je hluboká ironie: v detailu má prokurista pravdu, ale ve vìci, o kterou jde, nijak nezáleží na tom, že podøízený soudní orgán omylem pokládá významného èinitele veøejného podniku za malíøe pokojù; „soud“ soudí èlovìka, a ten mu neunikne pøes všechen zmatek a šlendrián v personaliích. Ještì nìkolik detailních rysù „Procesu“: Anonymisace se vztahuje i na údaje kalendáøové. U jednotlivých událostí a dìjù není nikdy urèen den a mìsíc, vždy jen zhruba roèní doba. V románu vystupují dva Italové, Titorelli a nepojmenovaný host z Italie. Také v románu „Zámek“ jsou dvì postavy s italskými jmény, a obì jsou velmi významné. Tak je tomu i u obou Italù v „Procesu“. Titorelli je sice jméno pøijaté, je to mazalovo jméno „umìlecké“, jeho skuteèné obèanské jméno se nedovídáme; ale právì že to je jméno toliko pøijaté, je okolnost nemálo významná, nebo Titorelli je orgánem soudu. O italském obchodním pøíteli prokuristovy banky zas platí, že je, jak se ukáže, tajným nástrojem soudu, nebo schùzkou, na kterou se pak nedostaví, zláká prokuristu do svatovítského chrámu. Pøidámeli k tomu obì postavy s italskými jmény ze „Zámku“, lze mluvit o jakémsi „italském komplexu“ u Franze Kafky. Obráží se zde patrnì Kafkova døívìjší èinnost v pražské poboèce italské pojišovny Assicurazioni Generali. Ze tøí žen kolem prokuristy K. jsou dvì, èíšnice Elsa a napùl služka, napùl ošetøovatelka Lenka (Leni), dívky ze služebného stavu. Z obdobného sociálního prostøedí jsou v „Zámku“ ženy významné pro geometra Josefa K. Další obdoby k tomuto zjevu jsou v Kafkovì nejrozlehlejší výpravné práci, v románu „Amerika“. Jde tedy - 216 - o konstantu. Ostatnì je i tøetí žena kolem prokuristy K., sleèna Bürstnerová, prostá kanceláøská úøednice, tedy žena pracující, na svou výdìleènou èinnost odkázaná, a totéž platí o její pøítelkyni sleènì Montagové, uèitelce jazykù. Se zøetelem k dobì, kdy román vznikl, je toto proletáøské urèení ženských postav nápadné – jako je naopak velmi nápadné, že se kolem prokuristy K. nevyskytne jediná žena „ze spoleènosti“. U èlovìka v jeho postavení bychom to èekali automaticky, a to tím spíše, že prokurista K. je nìkdy, jak se výslovnì praví, zván na veèeøi do bytu øeditele banky. Za zmínku stojí motiv úboru, šatu. Èinitelé soudu jsou odìni všelijak, nìkteøí ve shodì se svým ostatním zevnìjškem velmi nedbale. Obžalovanému prokuristovi K. praví však jeden z „hlídaèù“ již pøi zatèení, že se k výslechu musí dostavit v èerném kabátu. Obžalovaný se zachová podle tohoto pokynu. O výsledku procesu a návštìvì obou „pánù“, kteøí ho odvedou, nedostane se mu pøedchozího vyrozumìní (zaèátek kapitoly „Konec“), ale oèekává je v èerném úboru. Tak jsou odìni i oba „pánové“, je to po prvé, co nìkdo „od soudu“ vystupuje tak obøadnì. Jsou odìni ještì slavnostnìji než obžalovaný, nebo mají kromì cylindrù k èerným kalhotám „Gehröcke“, t. j. dlouhé èerné kabáty po kolena, šat oblékaný jen k obøadným návštìvám a funkcím dnes asi už jen v diplomatických kruzích (pøedpolední protìjšek k veèernímu fraku), oba „pánové“ však ty to obøadné kabáty mají na sobì veèer. Ve svém snu vidí však prokurista K. svùj rovnìž obøadný úbor – èerný kabát a èernošedé proužkované kalhoty – ležet peèlivì složený na zemi jako nìco, èeho mu už není tøeba. (Vysvobození z moci „soudu“, pøestoupení do jiné existence?) Lenka, jež mnoho ví o „soudu“ a lne zvláštní náklonností ke všem obžalovaným, má tìlesnou zvláštnost – dva prsty na její ruce jsou srostlé blankou. To se nìkdy vyskytuje, a Kafka takovou ruku patrnì vidìl. Lid však spatøuje v takové blance nìco tajemného, v lidovém bájesloví mají takové ruce rusalky a moøské panny. Jde tedy možná též o jakýsi symbol. - 217 - Mìkký a laskavý bankovní øeditel dostal snad povahové rysy od Kafkova vlídného pøedstaveného v Dìlnické úrazové pojišovnì. V románu se vyskytují také dìti: hošík ve vyšetøovací síni (kapitola druhá), zvrhlé holèice kolem Titorelliho, útlé dítky v oknì na zaèátku kapitoly závìreèné, ty jakožto kontrast života zaèínajícího a žádnou vinou nezatíženého se životem provinilým a k násilnému zakonèení spìjícím. U jména Wolfahrt v úryvku „Dùm“ je nápadný zpùsob psaní. Èekali bychom Wohlfahrt. Kafka zvolil úchylný zpùsob psaní patrnì proto, aby se nikdo nedomníval, že jde o jmenný symbol podstatné jméno die Wohlfahrt znamená totiž blaho, blahobyt. Kde prokurista K. používá najatého vozidla s motorickým pohonem, èteme o „automobilu“. Je to jazykový index doby, ve které taxíky v Praze již byly, ale nevžilo se pro nì ještì jméno, které je dnes jejich oznaèením výhradnì používaným (ostatnì poutavým: celé vozidlo má zkratkové jméno podle taxametru, podle souèásti, která nemá pranic co dìlat s konstrukèním a motorickým principem vozidla). A koneènì zvláštnost poslední: v celém „Procesu“ není jediná zahrada, jediný sad, jediný kvìt v trávì nebo v kvìtináèi, ve váze. Nejmenovaná Vltava se tøpytem svých mihotavých vod posnìžených mìsíèním svitem se ukáže teprv na poslední pozemské pouti obžalovaného. V téže kapitole, tedy rovnìž v nokturnu konce, objeví se po prvé shluklé houští stromù a keøù (na nejmenované Kampì). Je to dùsledná nepøítomnost zelenì, kvìtù, plynoucí svìžesti vzduchu a vod, vysokého nebe nad hlavou, prùzoru a výdechu. Èteme jen o pozvání, kterého se prokuristovi K. dostalo od námìstka øeditele k projížïce na „øece“, t. j. na Vltavì, prokurista však, zabaven procesem, pozvání nevyhovìl. èteme též, v poslední kapitole, jak obžalovaný cestou na popravištì vidí na nejmenované Kampì pìšinky s lavièkami, na kterých si za nejednoho léta hovìl. Je to v románu jediná zmínka o vztahu k pøírodì, a má obdobnou funkci retrospektivy - 218 - a kontrastu jako malé dìti, které si hrají v oknì. Po dobu dìje však je K. zazdìn v hradbách pražského zdiva, jako je zazdìn v sebe. Není v románu ani jakékoli hudby a zpìvu, slyšíme zrovna jen o víøivém tanci èíšnice Elsy v noèní místnosti, jindy o odporných zvucích starého gramofonu. V tom všem je významný dolièný rys díla, index životní zakletosti, života pochybeného v samých základech. Nejde o rys autobiografický; Kafka, dokud jeho plicní choroba nevstoupila do finálního stadia, pobýval rád v pøírodì, vyhledával ji, kde jen mohl. Pokud jde o hudbu, pøipisoval si naprostou nevnímavost, o té lze však pochybovat, i když byl ve vztahu k hudbì kontrastní typ k eminentnì a náruživì hudebnímu Fr. Werflovi, jenž dokonce velmi aktivnì zasáhl do opìtného nastolení hudby Verdiovy v mimoitalské Evropì. V zemích, ve kterých je Franz Kafka pokládán za jeden z velkých zjevù svìtové prózy 20. století, je mnoho vykladaèù jeho tvorby a jejich výklady se znaènì rozcházejí, pøi èemž pøevládají výklady theologické. Platí to též o „Procesu“. Výklad, o který j sem se pokusil, je sotva násilný; podle všeho, co o Kafkovi víme z jeho deníkù i ze zpráv jeho pøátel, nebyl by proti takové interpretaci mìl námitek; též má nᚠvýklad pøednost, že se na nìm mùže shodnout sociální ethik s bohoslovcem, nebol jednomu i druhému jde, musí jít o rozvážný úèet lidské existence, o pomìr mezi položkami Dal a Má dáti v Knize života. Pøípad prokuristy K., èlovìka slušného a hodného, ale jen slušného a hodného, je tragedie lenivého srdce uspaného horeènou prací, neprobuzeného k vyšším povinnostem, daným mimo zákon obèanský a obchodní, mimo normální zákon trestní. Proto propadne hrdlem zákonu nepsanému. Jeho provinìním je, že žije tak, jak žít nelze: sám o sobì, sám pro sebe. Na místì, které jsme již uvedli, pøipomíná se obžalovanému, že všechno náleží k „soudu“. Bylo mu to pøipomenuto již døív, hned pøi prvním výslechu: když poznal, že se celé shromáždìní v síni, zdánlivì rozštìpené mezi lidi od „soudu“ a lidi tribunálu cizí a jej potírající, skládá bez výjimky z orgánù „soudu“. To ho rozhoøèilo jako neèisté spiknutí, místo aby ho to zarazilo velkým poznáním. V jeho zazdìném nitru se neozve strašlivá otázka, pøi níž - 219 - orchestr všech skladatelù vyjekne smrtelnou hrùzou. To „Jak se zodpovím já bídný?“ nezaznívá jen v textu mše zádušní, má plnou platnost pro život vezdejší, pro každou vteøinu vztahù od èlovìka k èlovìku. Franz Kafka tu otázku v sobì slyšel bez pøestání. Právì proto mohl vytvoøit postavu prokuristy K., postavu výstražnou. V tomto smyslu, myslím, lze s prospìchem èíst „Proces“ Franze Kafky, jenž ani nechtìl být spisovatelem a jemuž v jeho skrovnì vymìøené lhùtì životního èasu šlo jen o jedno jediné –: žít v souladu s nejpøísnìjším, dobrovolnì a radostnì pøijatým zákonem mravního vztahu k lidem a k svìtu. Bylo ve shodì s jeho založením, že vroucnì miloval obra mezi autory, který je zároveò genius mravní. Plakal nad jeho „Smrtí Ivana Iljièe“. Naším vydáním vychází „Proces“ Franze Kafky po prvé v jazyce jeho Mileny Jesenské, ètyøiatøicet let po Kafkovì smrti. V èervenci 1957. Pavel Eisner - 220 - Poznámka redakèní Roku 1957 vyšla v Antverpách publikace germanisty H. Uyttersprota, profesora gentské university Eine neue Ordnung der Werke Kafkas? Dùmyslným usuzovacím postupem dospívá autor práce k podstatnì jiné posloupnosti kapitol „Procesu“ než Max Brod. Ze ètvrté kapitoly Brodovy redakce se u nìho stává druhá, z Brodovy druhé kapitola tøetí, z Brodovy tøetí kapitola ètvrtá, z Brodovy deváté kapitola sedmá, ze sedmé osmá, z osmé devátá. Jinak vèleòuje Uyttersprot i kapitoly nedopsané. Plné pøesvìdèivosti Uyttersprotových vývodù vadí však kapitola svatovítská – proè, nelze zde rozvádìt. Max Brod v polemické odpovìdi zavrhl Uyttersprotovy návrhy a trvá na správnosti svého uspoøádání. Pøípad vzbudil mezi kafkovskými odborníky živou pozornost. Naše vydání „Procesu“ zachovává dosud obvyklou posloupnost kapitol. P. E. - 221 - Franz Kafka Narodil se v Praze 3. èervence 1883, jeho otec mìl na Staromìstském námìstí obchod s textilním zbožím. Studium germanistiky, potom práv, r. 1906 doktorát práv. Z téže doby první literární práce. Byl rok úøedníkem pojišovny Assicurazioni Generali na Václavském námìstí, potom právním koncipistou Dìlnické úrazové pojišovny na Poøíèí. Letni pobyty v cizinì, r. 1914 zasnoubení, poté rozchod se snoubenkou. V záøí 1917 propuknutí tìžké tuberkulosy; zrušil opìtné zasnoubení s touž dívkou, nastoupil zdravotní dovolenou z úøadu, snažil se uzdravit tìlesnou prací. Roku 1920 klimatická léèba v Meranu, tam zaèátek vroucného pøátelství s Milenou Jesenskou. Opìtná èinnost v úrazové pojišovnì; koncem r. 1920 v Tatrách, tam i r. 1921, pøíštího roku ve Špindlerovì Mlýnì, v Plané, v Praze. Za pokraèující choroby stateènì snášené r. 1923 v pobaltských lázních Müritzi, tam seznámení s Dorou Dymantovou; s ní, svou ošetøovatelkou, zakládá pak v Berlínì spoleènou domácnost. Smrt 3. èervna 1924 v sanatoøi u Vídnì. Pochován na židovském høbitovì na Olšanech v Praze. Publikoval jen na naléhání pøátel a málo. Pøed smrtí mnoho rukopisù spálil, o všem, co nebylo v jeho dosahu, pøikázal, aby se to znièilo. Posmrtné vydáni jeho spisù vycházelo péèi jeho pøítele Maxe Broda v pražském nakladatelství Mercy, potom v berlínském nakladatelství Schockenovì; nyní v podobì velmi rozšíøené o nové nálezy a dešifrované zlomky v newyorském nakladatelství Schockenovì a soubìžnì v nakladatelství S. Fischer ve Frankfurtu n. M.; k souboru pøiøazeny i Kafkovy deníky a jeho dopisy Milenì Jesenské. - 222 - OBSAH Kapitola první .......................................................................... 3 Zatèení. Rozmluva s paní Grubachovou. Pak sleèna Bürstnerová. Kapitola druhá ....................................................................... 26 První vyšetøování Kapitola tøetí .......................................................................... 40 V prázdné zasedací síni. Student. Kanceláøe. Kapitola ètvrtá ....................................................................... 59 Pøítelkynì sleèny Bürstnerové Kapitola pátá .......................................................................... 66 Mrskaè Kapitola šestá ........................................................................ 72 Strýèek. Lenka. Kapitola sedmá ...................................................................... 89 Advokát. Továrník. Malíø. Kapitola osmá ...................................................................... 129 Obchodník Block. Výpovìï advokátovi. Kapitola devátá .................................................................... 153 Ve velechrámu Kapitola desátá .................................................................... 172 Konec - 223 - Nedokonèené kapitoly ......................................................... 177 Místa škrtnutá autorem ...................................................... 195 Doslov .................................................................................. 200 Poznámka redakèní .............................................................. 221 Franz Kafka ......................................................................... 222 - 224 - Atheneum - literatura na webu http://atheneum.zde.cz