Oldin 03 2005

Document Sample
Oldin 03 2005 Powered By Docstoc
					Oldin
číslo 3
listopad 2005
ročník 15
______________________

OBSAH

Před sto lety se narodil kardinál Trochta
List z kalendáře
Úmysly apoštolátu modlitby
Aktuality
        Arcibiskup Jan Graubner znovuzvolen předsedou ČBK
        Nový provinciál českých salesiánů převzal vedení
        Nový předseda Ekumenické rady církví
        Významné výročí Mons. Miloslava Klisze
        Tříkrálová sbírka 2005
        Obec pozorná k rodině
        Kurz čtení Božího slova v liturgii
        První relikviář s ostatky Matky Terezy
        Nový katolický časopis
        Setkání osamělých a rozvedených rodičů
Teologický konvikt
        Leden v konviktu
        Představujeme se
Přečetli jsme za vás
        Souhrnné dílo P. Františka Müllera
        Poutní chrámy – “místa utěšená”
        Pěší pouť do Compostely
Hlasy a ohlasy
        Návštěva otce arcibiskupa
        Kněžská oslava ve Vídni
Bude vás zajímat
        Program přednášek Moravskoslezské křesťanské akademie
        Čtvrteční přednášky u dominikánů v Olomouci
        Přehled poutních slavností na Svatém Hostýně v roce 2005
        Duchovní cvičení na Velehradě 2005
        Výběrové řízení
        Soutěž Kapličky na Moravě a ve Slezsku II – 2005
Z diáře arcibiskupství
ROK FARNOSTI

______________________


Před sto lety se narodil kardinál Trochta

Pan kardinál se narodil a vyrostl ve valašské vesnici Francově Lhotě. Od dětství to neměl snadné.
Podnikavý veselý otec drobný zemědělec a muzikant mu zemřel, když mu bylo 8 let. Matka zůstala s
třemi dětmi sama. Nejstarší Štěpán ji pomáhal vést malé hospodářství a vychovávat mladší
sourozence. Po první světové válce odešel studovat na arcibiskupské gymnasium v Kroměříži. Matka
však onemocněla tuberkulózou a Štěpán musel studia přerušit a vrátit se domů hospodařit. Doma
kromě hospodaření organizoval mladé, hrál s nimi divadla, pořádal pěvecké a recitační večery, ale
přitahovalo ho kněžství. Maminčina nemoc se mezitím natolik zlepšila, že když se dověděl o
salesiánech, mohl jít za voláním srdce.
Seznámil se se slovenským salesiánem Donem Vagáčem a na jeho pozvání odjel v roce 1923 do
Itálie. Po dobrodružné cestě, na které ve Vídni přišel o peníze, dojel Do Foglizza poblíž Turína v
severní Itálii, kde měli salesiáni aspirantát a noviciát. Byla tam i skupinka slovenských chlapců a mezi
nimi také tři češi. Připravovali se na noviciát. Mimo to měli slovenští salesiáni přidělený dům na severu
pod Alpami v Perose Argentině, kde se na vstup k salesiánům připravovali hoši ze Slovenska studiem
nižšího gymnasia. Trochta brzy pocítil, že je na správném místě, kam ho vedl Boží hlas. A protože
nemyslil nikdy jen na sebe, začal, když se seznámil se situací, jednat. Slyšel, že slovenští salesiáni se
budou z Perosy stěhovat na Slovensko do Šaštína a Perosa bude prázdná. Dodal si odvahy a při
jedné návštěvě hlavního představeného blahoslaveného Dona Filipa Rinaldiho ho oslovil a požádal
zda by dům v Perose nemohli, pro své dílo dostat Češi. Hlavní představený nebyl proti a tak Trochta
začal korespondovat s průkopníky Don Boskova Díla ve vlasti, s P. Metodem Klementem,OSB, v
Čechách a Mons. Štanclem na Moravě. Podařilo se skutečně zorganizovat výpravu chlapců z Čech a
Moravy, která v prosinci 1924 přijela do Perosy. To už byl Trochta v noviciátě.
Byl problém, kdo bude chlapce, kteří neznali italštinu vychovávat. Z počátku pomohli slovenští
spolubratři, pak představení našli prvního Čecha salesiána, Božího služebníka
P. Ignáce Stuchlého, který se stal salesiánem již v roce 1896. Jelikož byl tehdy z Čechů sám, chtěl
odejít do misií. Tehdejší hlavní představený blahoslavený Don Michal Rua mu řekl, že jeho misie
budou na severu. Ale místo na sever ho poslali na jih do Gorice a do Lublaně. Teprve teď ho
představení poslali do Perosy k českých hochům. Trochta od počátku postřehl, že klíčovou postavou
nově vznikajícího českého díla bude Don Stuchlý. Přilnul k němu synovskou láskou a věrně s ním
spolupracoval až do jeho smrti. A spolupráce bylo třeba. Don Stuchlý i když měl české školy, za ta léta
v cizině jazyk zapomněl a musel se česky znovu učit a tak tíha korespondence a propagace spočinula
na Trochtovi. Čeští chlapci byli v Perose tři roky. Přijeli sem ještě dvě další výpravy. Trochta přišel do
Perosy až v třetím roce. Musel dokončit noviciát a věnovat se alespoň rok studiu filosofie. Ale byl s
Perosou v neustálém styku a udržoval také písemný styk s vlastí, kde bylo třeba shánět finanční
prostředky na vydržování chlapců.
Když se v roce 1927 přestěhovali chlapci z Perosy do Fryštáku na Moravě přišel s nimi jako jejich
asistent i Trochta. Doma rozvinul mohutnou propagační činnost, pořádal přednášky, psal články do
různých časopisu. Po roce odchází zpět do Itálie studovat teologii. Představení mu řekli: "Je vás málo
a potřebujete mít co nejdříve kněze. Není čas, abys mohl dělat doktorát až po teologii." Trochtovi se
podařilo s vypjetím stihnout obojí, během teologie vypracoval přidělenou doktorskou práci složil
předepsané rigorózní zkoušky na turínské královské universitě. Stal se doktorem teologie a druhý den
byl v Turíně vysvěcen na kněze.
Po návratu do vlasti si musel odsloužit vojenskou služba a pak se vrhl do práce. Salesiánské dílo v
Čechách rostlo. Tíhu růstu nejvíce, vedle "stařečka", jak lidé nazývali prvního českého inspektora P.
Ignáce Stuchlého, nesl Trochta. Byl poslán, aby řídil stavbu domu a kostela v Ostravě. Sotva skončil
tu byla stavba domu v Praze-Kobylisích a pak v Pardubicích. Mezitím se rozhořela druhá světová
válka. Existence našeho národa byla ohrožena. K jeho obraně se spojili nejlepší synové a dcery.
Nechyběl ani Trochta. Byl ředitelem domu v Praze a zapojil se do odboje jak mohl. Přišlo, co se dalo
čekat. Během heydrichiády byl zatčen gestapem a poslán tam, odkud byl "návrat nežádoucí".
A přece se díky Boží ochraně vrátil. S podlomeným zdravím, ale s cennými zkušenostmi se znovu
zapojuje do práce. Spolubratři salesiáni jsou přesvědčeni, že vystřídá v úřadě inspektora "stařečka"
Stuchlého. Ale Svatý otec Pius XII. ho v roce 1947 jmenuje sedmnáctým litoměřickým biskupem. Je
nejmladším biskupem českého a slovenského sboru, má nejvíce postiženou diecézi, má pověst
dobrého diplomata. Stává se mluvčím biskupského sboru v obtížných jednáních s vládou v těžké
situaci, jaká v naší vlasti po únorovém převratu pro církev nastala. Pověst o jeho umění vyjednávat
nepřeháněla. Podstupoval tím ale nemalé riziko. Jeho robustní postava s žoviálním veselým výrazem
přímo lákala, aby se na něj hodně nakládalo. Trochta taková poslání velkoryse bral, i když věděl, že
na to doplatí. A skutečně doplatil, především svým zdravím a u málo informovaných i svou dobrou
pověstí. Ale průtahy zachránil čas, který využili jiní, aby se uklidili do bezpečí. Věřil, že obětovat se
osobně pro dobrou věc tam, kde se do toho nikomu nechce, má svou hodnotu a sílu a přinese
nakonec dobré ovoce. On sám se ho již nedožil. Dožili se ho jiní a on jim to jistě ze srdce přeje,
protože byl skutečnou osobností.
V roce 1951 mnohé překvapilo, když se jeho jméno objevilo mezi těmi, co složili slib věrnosti lidově
demokratické republice. V té době byl internován ve své rezidenci a k složení slibu byl násilně
odvezen. Když ho přivezli zpět do rezidence, uvítala ho jeho maminka slovy: "Jestli jsi jim to podepsal,
nejsi mým synem." Bylo to tvrdé, ale nehájil se, ani před maminkou, ani před svými kněžími. Když se
na něj sypaly maléry, neměl ve zvyku se z nich vykrucovat. Věřil v Boží prozřetelnost, že ho sama
obhájí, bude-li to v zájmu Boží věci. Panna Maria se také nevykrucovala Josefovi z podezření, že má s
někým dítě. Nechala to na Bohu. Také Pán Ježíš se nechal fyzicky i společensky znemožnit a mlčel.
Biskup Trochta mlčel tak dlouho, až jeho domnělé kolaborantství ocenil režim 25 lety vězení a
mnohem později Pavel VI. kardinálským purpurem.
Biskup Trochta se dočkal návratu do své diecéze v roce 1968. Všem velkoryse odpustil, a začal znovu
s chutí pracovat. Poměry se však vyvíjeli pro církev nepříznivě. Byla znovu zatlačována do kouta,
odkud se odvážila v době "Pražského jara" trochu vykročit. Biskupovi Trochtovi to přineslo nová
utrpení. Mohl sice cestovat do Říma, ale jak ponižující muselo být pro něj vědomí, že i tam je na
každém kroku sledován a hlídán. Kardinálem byl jmenován v roce 1969. Jmenování bylo "in pectore",
nebylo zveřejněno. Ke zveřejnění došlo až v roce 1973, k velké nelibosti režimu, s kterým se tehdy
Svatý stolec pokoušel vyjednávat. V té době už kardinál Trochta zase slýchal tolik slibů a hrozeb, že si
je nestačil pamatovat. Měl zdravou moravskou páteř a myslel hlavou. Z toho mělo mnoho panských
lokajů strach. Neznali jeho laskavou moudrost, otcovské srdce a smysl pro humor, jimiž uměl
obejmout každého, kdo ukázal jen trochu dobré vůle.
Trochta byl Kristův kněz, katolický biskup. Muž víry, modlitby a oběti. Dal se vést Matkou Boží,
odvážně přemáhal zlo dobrem, a nikdy se nemstil. Byl salesián. Hlásil se k tomu i v době, kdy se to u
nás nesmělo. Dokázal vychovat z uličníků dobré křesťany a svědomité občany jako sv. Jan Bosko.
Nemohl za to, že se mu jich do jeho klientely nahrnulo tolik, že všechny vychovat nestačil. Ale
pracoval pro své malé i velké svěřence, obětoval se za ně a miloval je do posledního dechu, podle
svého biskupského hesla: Práce, oběť, láska. Statečně předcházel svůj národ na cestě křížové, jak
hlásá nápis na pamětní desce v jeho litoměřické katedrále. A my věříme, že se i dnes z nebe na nás
laskavě usmívá i na ty, kteří mu tam pomohli trochu dříve než měl na plánováno.

Kardinál ThDr. Štěpán TROCHTA
17. biskup litoměřický (1947–1974)
Narozen 26. 3. 1905 ve Francově Lhotě
První sliby 24. 9. 1925 ve Foglizzo
Kněžské svěcení 3. 7. 1932 v Turíně
Biskupské svěcení 16. 11. 1947 v Praze
Jmenován kardinálem “in pectore” 1969, zveřejněno 1973
Zemřel 6. dubna 1974 v Litoměřicích

P. Josef Topinka, SDB




List z kalendáře

BŘEZEN
20. 3. 1955 zemřel Marian Schaller, překladatel Misálu (50 let)
21. 3. 1942 přijal kněžské svěcení P. Antonín Kryl, farář v Charvátech u Olomouce (63 let kněžství)
22. 3. 1922 se narodil ve Vnorovách P. Pavel Zíbal, kněz – důchodce žijící na odpočinku v Domově
důchodců v Radkově Lhotě (83. narozeniny)
(jpa)




Úmysly apoštolátu modlitby

BŘEZEN

Úmysl všeobecný
Za vlády národů, aby ve svých programech a plánech měly vždy na mysli chudé, opomíjené a
utlačované.

Úmysl misijní
Za místní církve, aby si byly stále vědomy naléhavosti výchovy ke svatosti a tak byly schopny plnit
poslání nové evangelizace.

Úmysl národní
Za větší úctu k počatému, nenarozenému životu v naší zemi.
Aktuality

Arcibiskup Jan Graubner znovuzvolen předsedou ČBK
Volby do všech volených funkcí České biskupské konference (ČBK) na následující pětileté
období proběhly v souladu se Stanovami ČBK na 58. zasedání ČBK v Praze 25. 1. 2005.
Předsedou ČBK byl zvolen olomoucký arcibiskup Jan Graubner, místopředsedou
ostravsko–opavský biskup František Lobkowicz. Členy Stálé rady ČBK jsou kromě předsedy a
místopředsedy pražský arcibiskup kardinál Miloslav Vlk a královéhradecký biskup Dominik
Duka.
Generálním sekretářem ČBK byl v souladu s čl. 25 § 4 Stanov ČBK zvolen řeckokatolický
biskup Ladislav Hučko.
Do biskupských komisí, jejichž úkolem je na základě pověření plenárním zasedáním nebo Stálou
radou ČBK připravovat materiály pro plénum biskupské konference, byli zvoleni následující zástupci:
Komise:
pro nauku víry – předseda: biskup Duka; členové: biskup Škarvada, arcibiskup Otčenášek, biskup
Hučko
pro liturgii – předseda: biskup Hrdlička; členové: kardinál Vlk, biskup Cikrle
pro kněžstvo – předseda: biskup Cikrle; členové: biskupové Koukl, Posád, Malý
pro katolickou výchovu – předseda: biskup Duka; členové: biskupové Herbst, Lobkowicz, Škarvada
ekonomicko–právní – předseda: biskup Lobkowicz; členové: biskupové Radkovský, Duka
pro veřejné záležitosti – předseda: kardinál Vlk; členové: arcibiskup Graubner, biskup Duka, biskup
Lobkowicz
Ke specifickým úkolům byli dle Stanov ČBK, čl. 26 § 3, jmenováni biskupové – delegáti s tím,
že si ke spolupráci mohou jmenovat spolupracovníky z oblasti oboru a vytvořit Radu:
pro sdělovací prostředky – kardinál Vlk
pro zasvěcený život – biskup Paďour
pro laiky – biskup Radkovský
pro rodinu – biskup Cikrle
pro mládež – biskup Paďour
pro Charitu a misie – arcibiskup Graubner
pro zdravotnictví – biskup Herbst
pro duchovní službu v armádě – biskup Cikrle
pro duchovní službu ve věznicích – biskup Kajnek
pro Romy, menšiny a migranty – biskup Hučko
pro krajany v zahraničí – biskup Esterka
pro ekumenismus – biskup Radkovský
pro Iustitia et Pax – biskup Malý
pro kulturu a památky – biskup Hrdlička
pro informační technologie – biskup Radkovský
pro bioetiku – biskup Cikrle
pro COMECE (Rada biskupských konferencí zemí v EU) – biskup Malý
Zůstávají delegáti:
pro Orel – arcibiskup Otčenášek
pro skaut – biskup Lobkowicz
(čbk)


Nový provinciál českých salesiánů převzal vedení
Při slavnostní bohoslužbě, která se konala 17. ledna ve farním kostele sv. Mikuláše ve Fryštáku
u Zlína, se ujal úřadu provinciála českých salesiánů P. František Xaver Blaha (1962), jenž
převzal vedení provincie po P. Janu Komárkovi.
Během obřadu, který vedl salesiánský biskup Mons. Karel Herbst, pomocný biskup pražský, složil P.
František Blaha Vyznání víry, které stvrdil svým podpisem na oltáři. Dokument podepsal také delegát
hlavního představeného (Karel Herbst). Slavnostnímu okamžiku bylo přítomno asi 120 salesiánů, mezi
nimi slovenský provinciál Vlado Fekete.
(jpa)


Nový předseda Ekumenické rady církví
Na zasedání prezídia Ekumenické rady církví (ERC) v Praze byl 24. ledna zvolen novým
předsedou ERC v ČR na čtyři rok předseda Církve bratrské ThDr. Pavel Černý, který vystřídá ve
funkci Vladislava Volného, biskupa Slezské církve evangelické augsburského vyznání.
Místopředsedou ERC v ČR se stal starokatolický biskup Dušan Hejbal.
“Církve připravují společnou iniciativu pro pokročení v řešení majetkových vztahů se státem. Na jejich
konečné uzavření čekají již patnáct let,” řekl ČTK nový předseda ERC Pavel Černý. Výčtovou metodu
pro vracení majetku, která je jednou ze státem navrhovaných legislativních variant, nepovažují podle
něj církve za vhodnou.
Ekumenická rada církví v České republice má čtrnáct členů, z toho Církev adventistů sedmého dne a
Federace židovských obcí v ČR jsou pozorovateli a Česká biskupská konference, reprezentující
římskokatolickou a řeckokatolickou církev, je přidruženým členem.
(jpa)


Významné výročí Mons. Miloslava Klisze
65 let kněžské služby oslaví 31. března v Karviné Mons. Miloslav Klisz (1916), dlouholetý
šéfredaktor Homiletických směrnic, člen kněžské rady ostravsko-opavské diecéze, čestný
kanovník Metropolitní kapituly u sv. Václava v Olomouci, který působí jako kaplan – důchodce
v Karviné.
Slavnostní mše svatá s jubilantem se uskuteční ve čtvrtek 31. března v 11 hod. v kostele Povýšení sv.
Kříže v Karviné. Zúčastní se jí také olomoucký arcibiskup Jan Graubner a světící biskup olomoucký
Josef Hrdlička.
(ps)


Tříkrálová sbírka 2005
Kolem svátku Zjevení Páně zvonili u dveří českých domácností Tři králové. Skupinky tří dětí či
dospělých, v kostýmech podle vlastní fantazie, vyšly do ulic a mezi ploty s požehnáním svých
duchovních. Mezi králi nechyběl ani ”černý vzadu”. Baltazar byl většinou maskovaný černým nátěrem,
ale v několika česko–moravsko–slezských farnostech také “originál” král černé pleti. Chodili pěšky,
někde na koních. Přinášeli lidem radostnou zvěst o Boží lásce k člověku, o naději pro život. A často
potěšili také zpívanou koledou. K tomu kalendáříky a cukříky s poděkováním Charity, která sbírku už
pošesté organizovala.
Koledování je úspěšně ukončeno. Jeho výsledek předčil všechna očekávání, jen v olomoucké
arcidiecézi se vybralo o více než čtyři miliony korun víc než loni! A podobně to dopadlo i v ostatních
diecézích České republiky.
“Zpočátku jsme si nebyli jisti, zda koledníci uspějí, od Vánoc probíhala sbírka Charity a dalších
humanitárních organizací na podporu katastrofou postižené Asii a lidé přispívali spontánně, ale
překvapili nás: skutečnost, že část výtěžku Tříkrálové sbírky půjde i na Asii, vyvolala další vlnu darů.
Jakoby se ve sbírkách projevila spontánní touha celého národa pomoci nešťastným lidem,” řekl ředitel
Arcidiecézní charity Olomouc Václav Keprt.
V pondělí 24. ledna byly na olomoucké radnici úředně rozpečetěny poslední čtyři kasičky.
Výnos letošní Tříkrálové sbírky v olomoucké arcidiecézi činí celkem 17 629 661,80 Kč. Na
území arcidiecéze koledovalo celkem 3500 tříčlenných skupinek “Kašparů, Melicharů a
Baltazarů”. Před koledou bylo úředně zapečetěno celkem 3647 pokladniček s logem Charity.
Již tradičně největší částku zaznamenaly Charity Uherské Hradiště (1 717 586 Kč ) a Uherský Brod (1
250 182,50 Kč ), které mají silné zázemí ve farnostech. A stejně jako loni opět překvapila Charita
Zábřeh (1 041 447 Kč), která tradiční zázemí církve nemá, neb působí téměř v pohraničí, ale zato má
nadšené a schopné “chariťáky” a dobrovolníky. Ale uznání si zaslouží všechny farnosti a Charity, které
koledovaly, neboť koledování a jeho organizace byla práce mravenčí, obětavá a náročná na čas i
fyzické a duševní síly.
“Děkuji všem, kteří sbírku připravovali, organizovali, činili nelehká i lehčí rozhodnutí o jejím průběhu,
nominovali akční asistenty, sháněli vedoucí skupinek a koledníky, jednali z úřady, rozdělovali,
koledovali, počítali, rozváželi, sváželi, vařili a pekli, uklízeli, razítkovali, podepisovali, vyplňovali a
odesílali, fotili, psali, telefonovali, hubovali, chválili, utěšovali, chránili, bránili, informovali, nespali,
modlili se za hladký průběh a zdraví dobrovolníků a ještě všem dalším a dalším, na jejichž činnost
jsem si nyní nevzpomněl,” řekl na závěr koledování hlavní koordinátor Tříkrálové sbírky České
katolické charity Marek Navrátil. Jak dále řekl, je velice rád, že se při koledování nikomu nic
nepřihodilo. “K jedinému zranění došlo snad jen v plzeňské diecézi, kde si jedna vedoucí vyvrtnula
kotník. Nikdo si na koledníky netroufnul, za což je jistě vhodné poděkovat také organizátorům, kteří
různými opatřeními mysleli na bezpečnost koledníků.”
Všude ještě ověřování výsledků sbírky není dokončeno. Zbývají tři diecéze: českobudějovická,
ostravsko-opavská a pražská. Ale už nyní je znám předběžný výsledek letošní sbírky: 57 462 661,80
Kč. Je to o 14 milionů korun víc, než činila Tříkrálová sbírka 2004. Sčítat se budou ještě příspěvky
dárců, které poslali prostřednictvím tříkrálových složenek.
Peníze dárců budou využity na podporu sociálních projektů Charity – charitní ošetřovatelské a
pečovatelské služby, domů pro matky v tísni, stacionářů a chráněných dílen pro lidi s handicapem
apod. Jako každý rok část je určena na Nouzový fond, z něhož Charita pomáhá lidem, kteří se dostali
do životní nouze. Samozřejmě že část sbírky bude určena také na humanitární pomoc Asii, tak jak o
tom veřejnost informovali koledníci. A další peníze pomohou i jinde – třeba krajanům v rumunském
Banátu nebo v charitních projektech na Ukrajině.
Ivana Jeništová


Obec pozorná k rodině
Sdružení salesiánských spolupracovníků představilo veřejnosti na svátek svého zakladatele
sv. Jana Boska materiál pod názvem “Obec pozorná k rodině”. Projekt byl zpracován v roce
2004 jako příspěvek k 10. výročí mezinárodního roku rodiny. (Sdružení salesiánských
spolupracovníků založil na konci 19. století Jan Bosko jako třetí řád salesiánské rodiny. Toto laické
sdružení se věnuje především dětem, mládeži a rodinám.)
Program “Obec pozorná k rodině” je jakási burza nápadů, které mohou být inspirací pro všechny lidi
dobré vůle, kteří pociťují, že naše společnost rodinám dluží své uznání a pochopení. Program je
praktickým návodem pro tvorbu obecních nebo krajských rodinných politik a mohou se jím inspirovat
jak volení zastupitelé tak i ostatní občané.
Projekt např. zahrnuje podporu prorodinných organizací, slevy pro rodiny s dětmi, služby rodinám,
poradny pro rodinné záležitosti, etickou výchovu na školách, podporu mimoškolních činností dětí a
zájmových a spolkových aktivit, mateřská centra a kluby maminek, burzy s dětským oblečením, dětské
koutky, přípravu snoubenců, podporu aktivit seniorů, účast samospráv na podpoře rodin aj.
Program “Obec pozorná k rodině” je živý dokument, který bude průběžně doplňován o další nápady a
postřehy. Veřejnost se může s aktuálním zněním programu seznámit na internetové adrese:
rodina.acsczech.cz. Zde je možné si program stáhnout, ale také uvést připomínky a vzkazy.
V průběhu roku 2005 bude k dispozici i v tištěné podobě a bezplatně distribuován prostřednictvím
krajů, Spolku pro obnovu venkova a jednotlivých církví.
Tomáš Kvapil


Kurz čtení Božího slova v liturgii umožňuje inspirující setkání lektorů jednotlivých děkanátů
Kurz probíhá postupně od konce roku 2003 ve všech děkanátech olomoucké arcidiecéze na
popud otce biskupa Josefa Hrdličky a je určen pro lektory a zájemce o čtení Písma svatého při
bohoslužbě. Zúčastnilo se jej již více než tisíc zájemců z děkanátů: Hranice, Zlín, Valašské
Meziříčí, Kyjov, Veselí nad Moravou, Holešov, Vyškov, Kroměříž, Šumperk, Uherský Brod,
Vsetín, Vizovice, Olomouc, Prostějov, Konice a Valašské Klobouky. V dalších děkanátech pak
kurzy probíhají, nebo se připravují: Svitavy, Přerov, Šternberk a Zábřeh.
Cílem kurzu je dát lektorům jasnou a ucelenou představu, co znamená a co obnáší služba čtení
Božího slova v liturgii, a to po stránce vědomostní, teologické i vztahové. Významným přínosem
tohoto kurzu je, že nestaví jen na teoretických základech, ale v praktických cvičeních umožňuje
lektorům seznámení se s možnostmi, jak lépe, srozumitelněji a důstojněji předávat Boží slovo. Dalším
velkým přínosem tohoto vzdělávacího kurzu je samotné setkání lektorů celého děkanátu, kteří se zde
mohou podělit o své zkušenosti, a to jak radostné, tak někdy i méně radostné. Kurz má čtyři setkání a
je rozdělen do dvou částí: první část je teoretická s dvěma přednáškami a dvě praktická cvičení.
Sérii čtyř setkání zahajuje světící biskup olomoucký Josef Hrdlička přednáškou, která vede lektory k
pochopení důležitosti služby čtení Písma při liturgii a jejímu důstojnému naplňování. Otec biskup Josef
přivádí lektory také na ta místa Bible, kde nalézají odkazy ke své lektorské službě.
Ve druhé přednášce se docent Petr Chalupa, děkan Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity
Palackého v Olomouci, zaměřuje na hlubší seznamování posluchačů s Písmem svatým po stránce
teologické.
Druhá polovina kurzu je tvořena dvěma praktickými cvičeními pod vedením odborníka na mluvené
slovo – herečky MgA. Martiny Pavlíkové, která lektory seznamuje se základy oboru “technika
mluveného projevu” a také je učí, jak mají pracovat s danými texty Písma. Celý kurz je pak zakončen
v kostele, kde každý účastník dostane možnost přečíst úryvek z Písma. Vedoucí kurzu se ke každému
přečtenému úryvku vyjádří a podle daných možností lektoru doporučí jak postupovat dál, aby se
úroveň jeho interpretace Božího slova stále zvyšovala.
Kurz čtení Božího slova v liturgii je ve všech děkanátech přijímán vstřícně a otevřeně. Lektoři se všech
dosavadních setkání účastnili se zájmem a s radostí. Nutno dodat, že na některá setkání přišli
společně se svými lektory i jejich kněží, kteří svou přítomností a vůlí sami na sobě pracovat, podpořili
zájem a úsilí lektorů co nejlépe vykonávat tuto zodpovědnou službu.
Martina Pavlíková


První relikviář s ostatky Matky Terezy je v hospici na Svatém Kopečku u Olomouce
Arcibiskup Jan Graubner navštívil 29. ledna hospic na Svatém Kopečku u Olomouce, aby zde
při mši svaté požehnal nově instalovanou sochu Panny Marie a relikviář s ostatky Matky
Terezy.
“Před rokem jsme žehnali tuto kapli, dnes nově žehnáme sochu Panny Marie a také relikviář s ostatky
Matky Terezy, které sem byly přineseny z Říma,” uvedl v homilii arcibiskup Graubner. Při této
příležitosti vzpomněl také návštěvu Matky Terezy v Olomouci, kam v roce 1990 přijela na pozvání
tehdejšího arcibiskupa Fr. Vaňáka.
Bronzový relikviář s ostatky (vlasy) Matky Terezy, která je symbolem a příkladem péče o trpící a
umírající i v olomouckém hospici, znázorňuje andělská křídla. Je stejně jako ostatní mobiliář kaple v
hospici dílem akademického sochaře Otmara Olivy z Velehradu. Ostatky Matky Terezy, které jsou
první v ČR, přivezl z Říma biskupský vikář prof. ThDr. Jaroslav Němec.
Instalací sochy Panny Marie, která je kopií gotické sochy z Kyjova, a relikviáře byla dokončena
výzdoba kaple, která byla posvěcena 11. 12. 2003.
Hospic na Svatém Kopečku u Olomouce byl otevřen v listopadu 2003. Za dobu jeho činnosti v něm
lékaři a sestry pečovali o 640 klientů – převážně s onkologickou diagnózou.
Ivana Jeništová


Nový katolický časopis
V minulých dnech vyšlo nulté číslo dlouho avizovaného katolického časopisu pro děvčata (12 – 16 let),
který připravuje sdružení Tarsicius a Sekce pro mládež České biskupské konference (ČBK).
Bližší informace (dotazy, připomínky, návrhy) podá Štěpán Pospíšil, tel.: 777 332 343 nebo
483 312 327 a nebo je možné je získat také na adrese: in@in.cz
Časopis vychází s morální podporou ČBK a jeho vydávání bude možné, když bude velký počet
předplatitelů a sponzorů.
(aco)


Setkání osamělých a rozvedených rodičů
Centrum pro rodinný život v Olomouci zve všechny, kdo hledají cestu k řešení a k co nejlepšímu
prožívání životní situace, do které se dostali z vlastního rozhodnutí nebo z rozhodnutí partnera.
Setkání je také určeno ovdovělým a svobodným rodičům.
Termín a místo konání: sobota 2.4.2005
budova arcibiskupské kurie, sál II.patro
Biskupské nám. 2, Olomouc
Program: 9.30 – 14.00 hod.
• přednáška: ThDr. Petr Žůrek – Život rozvedených v církvi
• přednáška: Magda Hauserová – K Bohu cestou necestou aneb skrze guru do ráje či do pekla?
• nabídka programů Centra pro rodinný Olomouc: život pro neúplné rodiny
• možnost konzultace s přítomnými odborníky
Po předchozí telefonické domluvě lze zajistit souběžný program pro děti.
Pořádá Centrum pro rodinný život v Olomouci: tel. 587 405 250-3
e-mail: rodina@arcibol.cz
Marcela Řezníčková




Teologický konvikt
Leden v konviktu
Leden byl pro nás “konvikťáky” tak trochu atypický měsíc. Protože bylo na fakultě zkouškové období,
odpadlo nám vyučování jazyků a trochu se nám pozměnil studijní rozvrh. S MgA. Pavlíkovou jsme
měli úvod do “rétoriky” – učili jsme se, jak vystupovat před lidmi a hlavně, jak správně přečíst nějaký
text před více lidmi. Přečíst čtení v kostele totiž není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Je
potřeba nejen číst srozumitelně, ale sledovat také smysl textu, aby tomu všichni rozuměli. Vždyť se
nejedná o něco obyčejného, ale o slovo Boží. Dále jsme také mimořádně měli několik kurzů českého
jazyka, kde jsme zopakovali základy pravo-pisu.
V předposledním lednovém týdnu jsme vyjeli na exercicie k sestrám sv. Kříže do Choryně u
Valašského Meziříčí. Exercicie vedl P. Petr Vaculík, SDB, duchovní správce z Vrahovic. Začínali jsme
v pondělí večer a končili v sobotu ráno a program byl “klasický”: ráno ranní chvály, dopoledne pak dvě
přednášky, odpoledne růženec, přednášky a večer mše svatá a závěrečná adorace. Po celou dobu
exercicií se samozřejmě mělo rozjímat, a tak platilo přísné silentium. To bylo asi pro většinu z nás,
kteří jsme byli na duchovních cvičeních úplně poprvé, nejtěžší. Otec Petr nám k přemýšlení nabídl
hned několik témat: rozjímali jsme o víře, o hříchu, o povolání. Velmi pěkně nám otec Petr přednášel o
povolání k celibátu, o jeho významu a také o mužské spiritualitě. Sestřičky v Choryni nám poskytly
moc příjemné zázemí včetně výborné kuchyně, a tak se někteří bratři opět přesvědčili o pravdivosti
starého přísloví, že láska prochází žaludkem.
Z Choryně jsme se přesunuli do Rajnochovic, kde jsme pak následující týden pobývali v místním
centru mládeže. Byl to takový studijně rekreační pobyt: dopoledne jsme měli vyučování, odpoledne
jsme měli možnost vycházek do krásné okolní přírody. Někteří bratři také vyrazili na běžky nebo hrát
s místními chlapci hokej. Ve středu jsme jeli na Svatý Hostýn, kde jsme měli mši svatou. Po ní jsme šli
po hřebenech pěšky zhruba 20 kilometrů až do Rajnochovic. Bylo sice náročné, protože zrovna
napadlo hodně čerstvého sněhu, a taky jsme někteří trochu promrzli, ale moc pěkné. Po večerech
jsme měli různý zábavný program nebo také besedu s místním farářem P. Ivanem Fišarem, který nám
povyprávěl o tom, jaké to je pracovat s mládeží. V Rajnochovicích jsme také oslavili narozeniny tří
našich spolubratrů, všichni měli tak trochu kulatiny – 50, 25 a 20.
Teď jsme zpět v Olomouci a zase nám začíná takový “běžný” režim. Děkujeme vám všem čtenářům
OLDINu za modlitby a přejeme požehnané prožití postního období.
Jakub Jirovec


Představujeme se
Vladimír Jesenský je nejstarším členem našeho konvikťáckého společenství. Na začátku letošního
roku mu bude padesát – narodil se 28. 1. 1955. Pochází ze Slovenska z farnosti Lokca, což je kousek
od oravské přehrady. Jeho záliby jsou literatura, turistika a také ho baví pracovat s počítačem, i když
se v něm podle vlastních slov “zatím moc nevyzná”.
Strávil jsi několik měsíců v Rusku. Co jsi tam dělal?
Pomáhal jsem tam farářovi v Orle, což je 350 kilometrů jižně od Moskvy. Dělal jsem jednak opravu
jeho bytu – ten se předělával na kapli a jednak jsem pomáhal při pastoračních činnostech, např. když
chodil za vězni, do sirotčince atd.
Proč jsi se rozhodl přijít studovat do Čech?
To je těžké jednoznačně povědět… Mé společenství – Fatima – bylo zaměřené na misijní práci
v Rusku. Loni se změnil představený a jeho idea je, abychom se otevřeli celému světu a nesoustředili
se pouze na to Rusko. Věděl také, že v České republice je málo kněží a věděl, že já bych rád byl
knězem, tak jsme se dohodli, že půjdu sem.
Jak se ti v olomoucké arcidiecézi líbí?
Trochu tady cítím něco ze slovenské povahy – dobrosrdečnost, otevřenost… Takže jsem tady vlastně
napůl doma.
Kde bys viděl v budoucnu své místo?
Byl bych spokojen na nějakém malém městečku nebo kdekoliv na venkově. Jinak studuji na
klasického diecézního kněze tady pro olomouckou arcidiecézi, nebudu knězem pro mé domovské
společenství.
Jakub Jirovec




Přečetli jsme za vás
Souhrnné dílo P. Františka Müllera
Luhačovické nakladatelství Atelier IM vydalo v minulých dnech tří svazky poutavých příběhů
dlouholetého provodovského duchovního správce P. Františka Müllera (1910–1985).
Mariánské poutní místo v Provodově a Provodov v minulosti je v produkci Atelieru IM prvním
svazkem Müllerova díla. Autor zde na 270 stránkách podal všechno, co se mu podařilo shromáždit z
dostupných historických pramenů o poutním místu Provodov–Malenisko, jeho kostelu, křížové cestě,
milostném obraze kojící Madony, pramenu svaté vody, zázračných uzdraveních i o duchovních
správcích, kteří zde od 18. století
působili.
Druhý svazek Báje a pověsti obsahuje poutavé příběhy z kraje mezi Starým a Novým Světlovem a z
Vizovických vrchů. Třetí svazek Müllerova díla má název Luhačovicko – místní a pomístní jména v
dějinách a pověstech. Vydavatelé jej rozdělili do tří částí – Luhačovicko, Špásovné z kraja pod
Komoncem a Humoresky ze života cigánů a pytláků na Luhačovicku a Bojkovsku.
Druhý a třetí svazek lze vnímat i jako poutavý a příběhy doplněný průvodce po obcích a oblastech
širokého regionu kolem Luhačovic, přičemž historky ze života cikánů a pytláků jsou originální a řadí
autora do výjimečné nadregionální pozice. Knížky vycházejí vázané v měkkých deskách. Text je
doplněn řadou historických fotografií i několika ilustracemi. Z regionálního hlediska stojí za zmínku i
okolnost, že na deskách prvního svazku je použit obraz Panny Marie Provodovské od známého
akademického malíře z Hřivínova Újezdu Františka Peňáze.
Třemi tituly z kraje v okolí Provodova vydávané dílo provodovského faráře nekončí. V nejbližší době
vydá Atelier IM ještě čtvrtý a pátý svazek Místní a pomístní jména Drahanské
vrchoviny v dějinách a pověstech a Krásensko.
Knížky P. Františka Müllera vycházejí v nákladu kolem 900 kusů. Nebudou v běžné knižní distribuci a
na pultech knihkupectví. “Vydání bylo vázáno na subskripci. Kdo si knížku předem neobjednal, může ji
ještě získat přímo v našem nakladatelství nebo také na některých obecních nebo farních úřadech v
tomto regionu,” vysvětluje spolumajitelka Atelieru IM Irena Voštová. Některé obecní úřady i
podnikatelé z regionu vydání knížek také finančně podpořili. Jeden svazek se prodává za 186 korun.
Vojtěch Cekota


Poutní chrámy – “místa utěšená”
Na naše poutní místa přicházejí v přítomné době stále četné poutní a turistické výpravy. Po roce 1990
se jim otevřely hranice také na mnohá poutní místa v evropských zemích. Vzrostla též poptávka po
informačních publikacích pojednávajících o těchto, tradicí proslavených místech. Na konci minulého
roku se dostalo do rukou zájemců druhé vydání díla Františka Odehnala Poutní místa Moravy a
Slezska; první vydání z roku 1995 bylo již rozebráno. Podstatnou část publikace tvoří abecedně
uspořádaná pojednání o historii jednotlivých poutních míst ve třech diecézích Moravy a Slezska,
zpracovaná podle ověřených místopisných pomůcek. Každé poutní místo je zpravidla dokumentováno
fotozáběrem, informací o poutních dnech, sídle duchovní správy a o komunikačních spojích. Nově
byla zařazena do publikace krátká noticka o významných poutních místech Evropy, ale také soupis
nových kostelů a kaplí postavených v posledních patnácti letech v uvedených třech diecézích.
Olomoucká arcidiecéze má 63 tradičních míst, brněnská 82 a ostravsko–opavská 41. Autor uvádí
dalších 107 míst v oněch třech diecézích, kde byl nově postaven kostel, kaple nebo v ústavním
zařízení zřízena stálá kaple. Připojil také krátké životopisy světců uctívaných na poutním místě, graf
pohyblivých svátků, slovník odborných výrazů a résumé v angličtině, francouzštině, italštině a
němčině.
Odehnalova práce si zaslouží plného uznání; šlo o důkladný sběr a ověřování přemnoha údajů.
Předmluvu napsal brněnský historik umění Jiří Mihola, publikaci vzorně vytiskla a vydala Šrámkova
tiskárna GLORIA v Rosicích.
Bohuslav Smejkal


Pěší pouť do Compostely
K světově proslulému poutnímu místu ve španělské Compostele směřují poutníci po několika trasách.
Pěší putování, jehož trvání a délka je dána nejen dovolenou poutníka, ale také jeho kondicí, se těšilo
v minulých stoletích, ale také v přítomné době velké oblibě. Námahu cesty i její duchovní užitky si
ověřilo v posledních letech také několik desítek Čechů, nepočítaje účastníky autokarových zájezdů.
Snad nejdelší cestu nedávno vykonal jezuitský kněz P. František Lízna, který vyšel ze Svaté Hory u
Příbrami, a o jejímž průběhu poutavě vyprávěl již v několika farnostech (viz OLDIN 1/2005). Druhým
nadšencem je hulínský farník Bohumil Štěpán Müller. Své pětadvacetidenní putování po Vía de la
Plata popsal v knize ”Španělskem od jihu k severu. Quo vadis poutníku?”, kterou vydal v roce 2003
(viz OLDIN 1–2/2004). K překvapení mnohých vydal na konci roku 2004 svým nákladem další zprávu
o svém druhém putování trvajícím sedmnáct dní – tentokrát po trase zvané Sanabrijská cesta.
Zatímco poprvé šel společně se svým španělským přítelem Miguelem, podruhé již také s jeho
snoubenkou Sole. Oba svazečky – první o 120 stranách, druhý o 136 stranách – vyplnil popisem
pamětihodností všech a míst, kterými procházeli, osvěžil je zážitky z ubytoven pro poutníky, popisem
stravování a fotografiemi. Dojímavé je líčení jeho prožitku mše svaté v compostelské poutní
velesvatyni, se závěrečným houpáním obří, metrové kadidelnice nad hlavami přítomných. Své střelné
modlitby, kterými se posiloval během cesty, zakončil na její závěr slovy: “Pane Bože, děkuji Ti za to,
že jsi mě tu chtěl mít.” – Obě Müllerovy knížky vyšly v nákladu 600 výtisků, tiskem holešovské
TYPOservis.
Bohuslav Smejkal




Hlasy a ohlasy

Návštěva otce arcibiskupa
I do Holešova zavítal loni 16. prosince otec arcibiskup Jan Graubner, aby se setkal s kněžími a členy
pastoračních a ekonomických rad farností našeho děkanátu. Celebroval spolu s kněžími mši svatou ve
farním kostele v Holešově. Po ní se všichni sešli v hasičském domě, kde promluvil arcibiskup na téma:
“Rok 2005 – rok farnosti”. Myšlenky, které prezentoval na naší přednášce, byly již publikovány
v časopise OLDIN č. 12/2004.
Přednáška byla obohacena jeho vlastními zkušenostmi spolupráce s farníky z farností, kde působil
jako kněz. Vybídl nás, abychom se neuzavírali sami pro sebe, ale dokázali v naší farní rodině pomáhat
podle potřeby jeden druhému.
Ludmila Trhlíková
Holešov


Kněžská oslava ve Vídni
Na konci minulého roku oslavilo v českém kostele Jednoty sv. Metoděje ve Vídni (Rennweg 63) svá
kněžská výročí několik kněží: P. Dragan Antunovič (50 let knězem), dlouholetý zpovědník v našem
kostele Nejsvětějšího Vykupitele, kanovník P. Blažej Müller, SDB (40 let knězem), dlouholetý rektor
tohoto kostela, který byl 25 roků zodpovědný za duchovní správu českých katolíků ve Vídni, P.
Jaroslav Nesvadba (30 let knězem), obětavý děkan příkladně sloužící ve farnostech Jedenspeigen a
Sierndorf, a P. Patrik Drozdík (30 let knězem), kaplan ve farním kostele Narození Panny Marie, kam
patří náš český kostel.
Kazatelem při slavnostní bohoslužbě byl děkan P. Friedrich Oppel, který pochází z naší vlasti. Dívčí
sbor gymnázia z Kroměříže ze vedení prof. Jana Štěpánka přispěl k oslavě Boží a k povzbuzení všech
přítomných – jak Čechů, tak i Rakušanů. Pan děkan Oppel poděkoval za pastorační práci všech
našich jubilantů. Závěrem použil slova sv. Jana Boska: “Pán znásobuje dobro těm, kteří mu slouží.”
P. Blažej Müller
Vřesovice




Bude vás zajímat

Program přednášek Moravskoslezské křesťanské akademie
BŘEZEN
• Proticírkevní poúnorová opatření a jejich dopad na olomouckou arcidiecézi – přednáška P.
Mgr. Milana Palkoviče, která se uskuteční v Katolickém domě v Zábřehu v neděli 6. března v 16 hod.
• Jihovýchodní Čína – přednáška Ing. Roberta Baziky, kterou je možné vyslechnout v úterý 8. března
v 18 hod. ve Zlíně v klášterní budově Regina, Divadelní 6.
• Zkušenosti vězeňského života – Kvalita života – na toto téma promluví Dr. PhMr. Bohumil
Baštecký v zasedací místnosti radnice v Kyjově ve čtvrtek 17. března v 18 hod.
• Křesťan v dnešním světě je název přednášky PhDr. Jiřiny Štouračové, která se koná farním sále,
Masarykovo náměstí 68, v Uherském Brodě ve středu 23. března v 19.15 hod.
DUBEN
• Odpuštění a smiřování bude tématem přednášky prof. PhDr. Jaro Křivohlavého, CSc., která se
koná v úterý 5. dubna v 17 hod. ve velkém sále arcibiskupské kurie na Biskupském náměstí 2 v
Olomouci.
• Evoluční myšlenka a její vliv na křesťanskou spiritualitu je téma přednášky Mgr. Marka Váchy.
Uskuteční se v neděli 10. dubna v 17 hod. v Sale-siánském středisku mládeže ve Zlíně na Jižních
Svazích.
• Vojensko-špitální řád sv. Jana Jeruzalémského je název přednášky, kterou Doc. MUDr. Jiří Luža
přednese v pátek 15. dubna v 18 hod. v Cyrilometodějském gymnáziu v Prostějově, Komenského 17.
• Cesta k plnosti je tématem pro přednášku Mons. Stanislava Krátkého, která se koná v zasedací
místnosti radnice v Kyjově ve čtvrtek 21. dubna v 18 hod.
• Křesťané v totalitních režimech současného světa je téma přednášky Mons. Václava Malého,
pomocného biskupa pražského, která se uskuteční v úterý 26. dubna v 18.15 hod. v Centru Alleti v
Olomouci, Křížkovského 2. Přednášce bude předcházet v kostele Panny Marie Sněžné mše svatá,
kterou bude celebrovat biskup Václav Malý v 17 hod.
• Otázky a jistoty moderních kostelů je tématem přednášky PhDr. Karla Rechlíka, která se
uskuteční ve farním sále, Masarykovo náměstí 68, Uherský Brod, ve středu 27. dubna v 19.15 hod.
KVĚTEN
• Zulu, nebeští lidé ve vzpomínkách P. Zdeňka Čížkovského, OMI – podělí se s vámi o ně Aleš
Palán a Jiří Pavlica v zasedacím sále radnice v Kyjově v neděli 15. května v 18 hod.
• Počátky olomouckého biskupství je téma přednášky PhDr. Josefa Bláhy, která se koná v úterý 17.
května v 17 hod. ve velkém sále arcibiskupské kurie v Olomouci, Biskupské náměstí 2.
Více informací o všech akcích: http://www.volny.cz/mska


Čtvrteční přednášky u dominikánů v Olomouci
Všechny přednášky se uskuteční od 19.30 hod. v přednáškovém sále kláštera (Slovenská 14)
Úvod do knih Starého zákona – přednáší P. Pavel Mayer, OP (3. března, 7. dubna, 5. května, 2.
června)
Vybrané kapitoly z církevního práva – přednáší P. Damián Němec, OP
(10. března, 14. dubna, 12. května, 9. června)
Úvod do knih Starého zákona – přednáší P. Pavel Mayer, OP (17. března, 21. dubna, 19. května,
16. června)
Úvod do knih sv. Tomáše Akvinského – přednáší P. Štěpán Filip, OP (31. března, 28. dubna, 23.
června)


Přehled poutních slavností na Svatém Hostýně v roce 2005
  19. 3. Svatojosefská soukromá pouť mužů
  30. 4. Dvanáctá celonárodní pouť hasičů
   1. 5. Valná hromada Matice svatohostýnské
         Pouť Klubu křesťanských žen
   8. 5. Desátá pouť Radia Proglas
  16. 5. Pátá pouť píšících křesťanů
  22. 5. Třetí celonárodní pouť včelařů
  28. 5. Eucharistický průvod z Bystřice pod
Hostýnem na Svatý Hostýn
  31. 5. Pouť kněží olomoucké arcidiecéze za vlastní posvěcení
   3. 6. Pouť Apoštolátu modlitby
   4. 6. Pouť žáků a přátel Dona Boska
   5. 6. Třetí pouť podnikatelů
   2. 7. Dětská pouť na začátku prázdnin
   9. 7. Pouť obce Slavkov
  14. 8. Hlavní pouť
  21. 8. Orelská pouť
  27. 8. Arcidiecézní pouť rodin a dětská pouť na konci prázdnin
   3. 9. Třináctá pouť muklů
  11. 9. Pouť členů Matice svatohostýnské
 1. 10.   Františkánská pouť
 2. 10.   Růžencová pouť
 8. 10.   Dušičková pouť
15. 10.   Sedmá myslivecká svatohubertská pouť


Duchovní cvičení na Velehradě 2005
  14. – 18. 3. Postní duchovní obnova
                P. P. Vaculík, SDB
  24. – 27. 3. Velikonoční triduum pro vysokoškoláky
                P. P. Bačo, SJ
     1. – 3. 4. Duchovní obnova formou večeřadla
                P. S. M. Filip, OP
  13. – 16. 4. Duchovní obnova pro pracovníky charit
                Mons. Josef Šich
 29. 4. – 1. 5. Víkend pro manžele
                Mons. Jiří Mikulášek
   9. – 13. 5. Ignaciánské exercicie pro všechny
                P. Josef Čupr, SJ
  20. – 22. 5. Víkend pro mladší manžele
                P. František Petrík
  24. – 28. 5. Exercicie s Pannou Marií
                P. Josef Hladiš, SJ
      3. –5. 6. Víkend pro manžele
                P. František Petrík
     3. – 5. 6. Víkend pro podnikatele
                P. V. Slamečka
     5. – 9. 6. Duchovní cvičení pro důchodce, osamělé, nemocné
                P. S. Peroutka, SJ
  24. – 25. 6. Duchovní obnova formou večeřadla
                P. M. Filip, OP
  10. – 16. 7. Kněžské exercicie
                P. Pavel Ambros, SJ
  17. – 21. 7. Duchovní cvičení pro pedagogy a vychovatele
                P. P. Šustáček
  17. – 21. 7. Duchovní cvičení pro muže a ženy (františkánská spiritualita)
                P. A. Dabrowski, OFM
  24. – 27. 7. Duchovní cvičení pro manžele
                P. M. Kabrda, SDB
 31. 7. – 5. 8. Duchovní cvičení pro katechety
     5. – 9. 8. Duchovní cvičení pro vysokoškoláky
                P. M. Altrichter, SJ
  16. – 19. 8. Duchovní cvičení pro varhaníky a chrámové zpěváky
                P. M. Javora
  18. – 21. 8. Duchovní cvičení pro lékaře a zdravotníky
                Mons. Aleš Opatrný
  21. – 27. 8. Exercicie pro řeholnice “Ecclesia de Eucharistia”
                Mons. Josef Hrdlička
     2. – 6. 9. Duchovní cvičení pro vysokoškoláky
                P. V. Slamečka
  18. – 23. 9. Kněžské exercicie
30. 9. – 2. 10. Duchovní cvičení formou večeřadla
                P. M. Filip
   4. – 8. 10. Duchovní cvičení s Pannou Marií
                P. Josef Hladiš, SJ
  9. – 13. 10. Duchovní cvičení pro důchodce, nemocné, osamělé
                P. Josef Čupr, SJ
 16. – 21. 10. Duchovní cvičení pro trvalé jáhny a manželky
                P. V. Kodet, OCarm. a K. Lachmanová
 26. – 29. 10. Duchovní cvičení pro manžele
                 P. M. Kabrda, SDB
     3. – 6. 11. Duchovní cvičení pro snoubence
                 P. J. Berka, OPraem.
 16. – 20. 11. Ignaciánské pro všechny
                 P. S. Peroutka, SJ
     2. – 4. 12. Duchovní cvičení pro manžele
                 P. František Petrík
     4. – 8. 12. Adventní duchovní cvičení
                 P. A. Dabrowski, OFM
 13. – 17. 12. Adventní duchovní cvičení
                 P. S. Peroutka, SJ
Bližší informace naleznete na www.stojanov.cz
Přihlášky posílejte na adresu:
Poutní a exerciční dům Stojanov, 687 06 Velehrad 62
tel.: 572 571 420, 572 571 531, e-mail: velehrad@stojanov.cz


ARCIBISKUPSTVÍ OLOMOUCKÉ
Wurmova 9, pošt. schr. 193, 771 01 OLOMOUC
vyhlašuje
VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ
na místo ředitele Církevní základní školy Salvátor ve Valašském Meziříčí s nástupem do funkce od
1. srpna 2005 a ředitele Katolické základní školy v Uherském Brodě s nástupem do funkce
nejpozději od 1. srpna 2005
Podmínky:       – praktikující katolík
                – vysokoškolské vzdělání pedagogického
                 směru
                – pedagogická praxe
Přihlášky zasílejte do 20. března 2005 na adresu:
Centrum pro školy, Arcibiskupství olomoucké, Biskupské nám. 2, 771 01 Olomouc
K přihlášce připojte:
                – ověřené kopie dokladů o vzdělání
                – životopis
                – přehled praxe
                – Vaši představu o základní škole
                 (v rozsahu tří stran)
                – výpis z trestního rejstříku


Soutěž Kapličky na Moravě a ve Slezsku II – 2005
Prvotní podnět k této akci byly myšlenky moravského misionáře P. Zdeňka Čížkovského (1921–2004),
který se v roce 1990 vrátil po 40 letech z Afriky.
Moravskoslezská křesťanská akademie, region Kyjov, za podpory Centra laických aktivit
Arcibiskupství olomouckého, Biskupství brněnského a Biskupství ostravsko-opavského vyhlašují
pokračování laické soutěže pro všechny generace – mládež, seniory, rodiny, zájmové skupiny a
sdružení s názvem Kapličky na Moravě a ve Slezsku II – 2005.
Cílem soutěže je nalézání a popsání malých sakrálních staveb (kříže, pomníčky, boží muky, kapličky,
obrázky, hlavně umístěné mimo obce a města) v polích, lukách, lesích, u cest a chodníčků, na
hranicích katastrů a písemně odchytit jejich duchovní, historické a kulturní dědictví a odkaz našich
předků. Jsme přesvědčeni, že si těchto památek máme nejen vážit a zachovávat k nim úctu, ale je i
aktivně udržovat a opravovat pro generace budoucí.
PODMÍNKY SOUTĚŽE
1. Stručně pojmenovat o jaký objekt se jedná a jeho zasvěcení (je-li známé)
2. Opsat text a letopočet (pokud je)
3. Získat část mapy nebo její kopii, na které je objekt již vyznačen nebo jej do mapy doplnit
4. Posoudit současný stav “známkou” od 1 (výborný) do 5 (havarijní) případně 0 (již zničený,
neexistující)
DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE PRO SOUTĚŽ
A Přiložit fotografii současného stavu nebo i starší nebo jejich kopii
B Stručně nábožensko-historické informace (i pověsti) od pamětníků nebo z kronik či jiných pramenů
C Zjistit katastr obce, kde je objekt postaven, PSČ a farnost do které obec patří a diecézi
D Zjistit vlastníka objektu (obec, církev, občan)
E Případně další informace k objektu (pokud jsou) uznáte-li je za hodné zřetele
Od zájemců o tuto soutěž očekáváme odeslání požadovaných materiálů do 30. září 2005. Všichni,
kteří splní body 1 až 4 budou vyhodnoceni v říjnu komisí složenou z odborníků i laiků ze všech tří
diecézí a 15 nejzdařilejších bude odměněno.
Odpovědi do soutěže pište, prosíme, na stroji, počítači nebo i ručně, ale čitelně. Rovněž nezapomeňte
uvést čitelně: jméno, příjmení, úplnou adresu bydliště a dále kontaktní telefon, fax, e-mail.
Odpovědi zašlete na adresu: MSKA, Svatoborská 27, 697 01 Kyjov. Na obálku napište heslo
“KAPLIČKY”.
Případné dotazy pište na stejnou adresu nebo na tel./fax/záznam.: 518 616 462, mobil: 731 402 095,
e-mail: j.presová@mukyjov.cz
Mimo soutěž uvítáme dvojice fotografií konkrétního objektu /kapličky, kříže…/ ve stavu před opravou
nebo úpravou a úklidem okolí a ve stavu po opravě a zvelebení okolí.
Děkujeme za Váš dosavadní zájem a těšíme se na Vaše přihlášky.
Vladimír Výleta




Z diáře arcibiskupství

BŘEZEN 2005

2. 3. středa
      17.45 hod. • Hodonín – mše svatá a přednáška Rok Eucharistie • arcibiskup Jan
3. 3. čtvrtek
      10.00 hod. • Brno – Petrov – jednání Liturgické komise České biskupské konference
        • biskup Josef
4. 3. pátek až 6. 3. neděle
      Svatý Hostýn – rekolekce pro katechety • arcibiskup Jan
5. 3. sobota
      9.30 hod. • Velehrad – setkání s katechumeny • biskup Josef
      16.00 hod. • Olomouc – dóm – pouť za obnovu rodin a kněžská povolání (Prostějov a Vyškov)
        • biskup Josef
6. 3. neděle
      17.00 hod. • Olomouc – dóm – zpívané slavnostní nešpory • biskup Josef
7. 3. pondělí – 9. 3. středa
      Velehrad – setkání kněží moravských diecézí • arcibiskup Jan a biskup Josef
10. 3. čtvrtek
      17.00 hod. • Zábřeh – mše svatá a přednáška Rok Eucharistie • arcibiskup Jan
12. 3. sobota
      9.00 hod. • Přerov – kurz pro lektory • biskup Josef
      16.00 hod. • Velehrad – pouť za obnovu rodin a kněžská povolání (Veselí nad Moravou)
        • arcibiskup Jan
18. 3. pátek
      9.30 hod. • Kroměříž – Svatý Mořic – pouť k Panně Marii Bolestné • arcibiskup Jan
19. 3. sobota
      Šternberk – setkání mládeže před Květnou nedělí • arcibiskup Jan
      10.00 hod. • Uherský Brod – ukončení kurzu pro pastorační pomocníky • biskup Josef
      18.00 hod. • Olomouc – dóm – slavnost sv. Josefa • biskup Josef
20. 3. neděle
       10.00 hod. • Olomouc – dóm – Květná neděle • arcibiskup Jan a biskup Josef
      18.00 hod. • Olomouc – dóm – zpívané slavnostní nešpory • arcibiskup Jan a biskup Josef
21. 3. pondělí
       9.30 hod. • Praha – Dejvice – zasedání Stálé rady České biskupské konference • arcibiskup
Jan
24. 3. čtvrtek
      9.30 hod. • Olomouc – dóm – Missa Chrismatis • arcibiskup Jan a biskup Josef
      18.00 hod. • Olomouc – dóm – památka Večeře Páně • arcibiskup Jan a biskup Josef
25. 3. pátek
     18.00 hod. • Olomouc – dóm – památka Umučení Páně • arcibiskup Jan a biskup Josef
26. 3. sobota
     20.00 hod. • Svatý Kopeček u Olomouce – Velikonoční vigilie – křest • biskup Josef
     21.00 hod. • Olomouc – dóm – Velikonoční vigilie – křest • arcibiskup Jan
27. 3. neděle
     10.00 hod. • Olomouc – dóm – slavnost Zmrtvýchvstání Páně • arcibiskup Jan a biskup Josef
28. 3. pondělí
     9.00 hod. • Vyškov – mše svatá a žehnání obrazu Emauzských učedníků • biskup Josef
31. 3. čtvrtek
     11.00 hod. • Karviná – mše svatá při příležitosti 65. výročí kněžského svěcení Mons. Klisze
        • arcibiskup Jan a biskup Josef




ROK FARNOSTI

Nabízíme další podněty pro práci pastoračních rad
ve farnostech.


KŘÍŽOVÉ CESTY

Smysl: Prožíváme postní období roku 2005. V katolické církvi je tradicí setkávat se v tomto období při
pobožnostech křížové cesty a připomenout si tak utrpení Ježíše Krista, které vrcholí o Velkém pátku.
Nabízíme několik inspirací pro křížovou cestu.

Křížová cesta školních dětí
V náboženství rozdělila paní katechetka dětem jednotlivá zastavení, mluvili o nich a pak každý ke
svému zastavení připravil koláž na tvrdý papír formátu A4 a připsal krátkou modlitbu. V koláží děti
zpracovávaly život ve své rodině týkající se konkrétního zastavení. Své práce pak přinesli na
pobožnost křížové cesty a naaranžovali je na židle kolem kostela (pod zastavení křížové cesty).
Procházeli křížovou cestu a každé dítě (děti) u svého zastavení přečetlo připravený text a rozsvítilo u
něj svíčku. Během křížové cesty se zpívala jednoduchá píseň z modré Hosany (“Byl jsi tam”, č.32),
která měla doplněné sloky o všechna zastavení. Lidé měli možnost si pak všechno prohlédnout a děti
tuto cestu hluboce prožily, měly v ní své místo. (Je-li více dětí, je možnost, aby ti starší vymysleli
nějaký delší text k zastavení a ti menší jen přečetli krátkou modlitbu.)

Křížová cesta společenství mládeže se symboly
Ve společenství jsme si rozdělili zastavení, každý měl za úkol napsat krátký text a vymyslet k němu
symbol. Před pobožností křížové cesty jsme před oltář naaranžovali malý stůl s plachtou, každý
přečetl své zastavení a poté přinesl symbol na stůl. Některá zastavení byla netradiční.
 1. Poslední večeře (chléb a víno)
 2. Getsemanská zahrada (červený šátek)
 3. Ježíš souzen před Pilátem (miska s vodou)
 4. Ježíš bičován a korunován (trnová koruna)
 5. Ježíš bere kříž (kříž)
 6. Šimon z Kyrény pomáhá (ruka)
 7. Veronika podává roušku (rouška)
 8. Ježíš padá pod tíhou kříže (časopis, sladkosti)
 9. Ženy pláčí nad Ježíšem (fotka ženy a dítěte)
10. Ježíš je přibit na kříž (hřeb)
11. Ježíš, Maria a Jan (bez symbolu)
12. Lotr po pravici
13. Ježíš zemřel (ticho)
14. Ježíše pohřbili (kámen)
15. Vzkříšení (zapálená svíce).
Mezi jednotlivými zastaveními se zpívala píseň “Ježíši ukřižovaný” z Koinonie, č. 154.
Kombinovaná křížová cesta
Na Velký pátek se jeden člen společenství oblékl do prostého židovského šatu, na hlavě měl trnovou
korunu a na začátku křížové cesty pozval lidi, aby šli na tuto cestu s ním, s “Ježíšem”. Šel před lidmi
kolem kostela a každé zastavení sám uvedl (např. 1. Pilát mě odsoudil na smrt, 2. Vkládají mi na
ramena kříž, 4. Potkávám svou matku…).
“Ježíš” v tomto případě opravdu nesl velký kříž, byl přibíjen vojáky na kříž, “zemřel” a byl sňat
z kříže…
Během křížové cesty jsme zpívali píseň “Ave crux” (Koinonie, č. 42a). Pro děti, ale i pro ostatní lidi to
byl hluboký zážitek. Texty k zastavením jsme si vymýšleli, ale lze je použít i z Kancionálu (s. 120).

Křížová cesta do hodin náboženství nebo do rodiny
Katechetické centrum Olomouc vydalo v Katechetických listech č. 3 (leden 2005) netradiční formu
křížové cesty, kdy jsou jednotlivá zastavení zasazena do ”monstrance”, propojuje se tu tajemství
Eucharistie s Ježíšovým utrpením. Tato křížová cesta je k dostání na katechetickém centru také
zvlášť.

Doporučujeme:
www.pastorace.cz, kde najdete asi 40 druhů křížové cesty, různá postní zamyšlení, texty na nástěnky
aj.
Kancionál, Zvon, Praha 1993 – křížové cesty č. 071–075
V. Fišerová: Mladí jdou s Kristem (křížové cesty pro děti a mládež – 10), Trinitas 1996
V. Fišerová: Cestou za Kristem (křížové cesty pro dospělé – 8), Trinitas 2003
P. S. Weigel: Křížová cesta s meditativními obrazy, Kartuziánské nakl. – J. Brauner, 2004
P. P. Piťha: Ave Crux, Spes Unica – Zamyšlení na křížové cestě (12 netradičních forem křížové cesty,
např.: Zpověď na křížové cestě, Křížová cesta ve vzpomínce na dětský věk aj.), Studio Gabreta, Č.
Budějovice 2002
K. Houdek: Křížové cesty (68 křížových cest, rozdělených do 7 skupin podle témat), MCM Olomouc
1997
Další literatura k tomuto tématu na Katechetickém centru Olomouc nebo na stránkách
www.ado.cz/katechete



SPOLEČENSTVÍ

Smysl: Abychom mohli být opravdovými svědky víry ve farnosti, je třeba společně žít a hlásat
křesťanský životní názor skutky, opravdovou radostí, odvahou a ochotou jít ke Kristu bez ústupků a
bez zbabělosti. Tyto aspekty života se naučíme žít ve společenství, které má odvahu začít a neuzavře
se do sebe, ale zůstává otevřené pro celou farnost. Křesťanské společenství není realita, která se dá
jednoduše zorganizovat. Společenství je Božsko-lidská skutečnost, kterou sám Kristus uvádí v život.
Tajemství této skutečnosti je skryto v Ježíšových slovech: “Kde jsou dva, nebo tři shromážděni ve
jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.”
Pro život společenství ve farnosti je dobré si uvědomit:
– prohlubování vztahu k Bohu
– vzájemné sdílení života
– život praktické křesťanské lásky, služba církvi a lidem

Vznik společenství
Společenství ve farnosti může vzniknout různým způsobem. Jako příklad uvedeme modelovou situaci:
Ve farnosti se začnou sbližovat věřící např. rozhovorem po nedělní mši svaté před kostelem, potřebou
domluvit se na úklidu kostela nebo na přípravě oslavy velikonočních svátků apod. Později pocítí, že by
se mohli setkávat a být spolu častěji. Tato fáze vzniku společenství závisí na osobnosti, ochotě a času
těch, kteří chtějí společenství vytvořit.

Dobré společenství žije ze tří typů setkání:
– pravidelné setkání v určitém časovém intervalu s pevným programem
– mimořádné společné akce (práce, kulturní akce, výlety, prázdniny)
– rozvíjení osobních vztahů mezi jednotlivci a skupinkami
Každá skupinka by se měla na začátku delšího časového období (většinou začátek školního roku,
kalendářního roku, nebo kdykoliv během roku) dohodnout na možnostech pravidelného setkávání:
– kdy se scházet (den, hodina, délka, pravidelnost), u dospělých je nejrozumnější scházet se večer,
pro děti a mládež pátek odpoledne nebo sobota
– kde se scházet (fara, byt, klubovna, střídavě)
– zaměření skupiny (může být různé)
Tyto věci je dobré řešit společně, nikoho nenechávejme osamoceného. Nevyhovuje-li např.
navrhovaný termín setkání jedinému členu společenství, měli by všichni ostatní udělat vše pro to, aby
našli lepší řešení. Ne vždy je to však reálné. Konečné rozhodnutí zůstává na těch, kteří společenství
vedou. Z lásky k bližnímu neměli bychom mluvit rozkazovacím způsobem.

Možný program
– V úvodu setkání si přítomní mohou mezi sebou volně popovídat.
– Můžeme si zazpívat píseň (výběr písní, např. ve zpěvníků Koinonia, krásné a osvědčené jsou
samozřejmě zpěvy z Taizé).
– Doporučuje se, aby duchovní (vzdělávací) program byl v první části setkání.
– Modlitba může mít pevně stanovený řád anebo se může obměňovat. Při volbě délky a způsobu
duchovní části setkání je třeba vzít v úvahu věk a vyspělost účastníků.
Podobně jako u vzdělávací části, i za vedení části duchovní má být při každém setkání někdo
zodpovědný.

Možné formy modlitby
– společná recitace všech známých modliteb (např. desátek růžence)
– spontánní modlitba (např. chvály, vyznání vin, díky, prosby, přímluvy)
– četba úryvku z nějaké dobré duchovní knihy (na pokračování) a tiché zamyšlení nad ním
– k modlitbě samozřejmě patří i zpěv
– četba Božího slova a rozjímání nad ním
Vedoucí zodpovědný za setkání by měl seznámit přítomné s průběhem schůzky.
– Témata se odvíjejí od zaměření skupiny. Při snaze probírat nějaké téma pravidelně, doporučuje se
používat nějakou publikaci (např. literaturu z Karmelitánského nakladatelství – Ch. Schönborn: Cesty
modlitby, nebo z Matice cyrilometodějské – Max Kašparů: Malý kompas víry).
– Čas na rozhovor a diskuzi, kdy si společně popovídáme o probíraném tématu, nechejme vše na
dobrovolném zapojení účastníků.
– Nyní následuje příležitost rozdělit se o své radosti i bolesti. Nebát se vydat svědectví o tom, co Bůh
vykonal v mém životě. Pozor, abychom neupadli do extrému. Existují společenství, kde se neustále
mluví o Bohu a o lásce, kde se na sebe všichni usmívají – ale v běžném všedním životě tuto lásku
nežijí. Jde tedy o to, abychom žili to, o čem hovoříme.
– Nezapomenout na prostor pro domluvení společných akcí, jak se zapojit do života farnosti, příprava
dalšího setkání, domluvit termín a místo příští schůzky.
– Píseň, společná modlitba na závěr.
U dětských a mládežnických skupin pamatovat na společnou hru, víc písniček a aktivit během celého
setkání. Ani dospělým neuškodí si občas nějakou hru zahrát.

Doporučení – co by nemělo chybět na setkání
Postarat se o příjemný vzhled místnosti.
Připravit např. čaj, sušenky, květiny na stůl. Usilujte být přesní – dodržovat začátky i konce setkání.
Setkání by nemělo trvat déle než 2 hodiny. Nezapomínejme na modlitbu za ty, kteří mají nějaké
problémy. Doporučuje se neměnit během roku místo a čas pro setkání.
Životaschopnost společenství se pozná podle toho, že jeho členové mají zájem o společný život i
mimo pravidelná setkávání. Společný život se týká jak života ve společenství, tak i služby kterou
nabídneme farnosti při pořádání různých činností (návštěvy kulturních akcí, výlety, pouti, prázdniny).

Bližší informace podá Centrum pro mládež Olomouc (rady, témata na setkání, hry, literatura
k tématu).



FARNÍ DEN
Základním posláním laika v církvi je svědectví víry ve světě a vnášení křesťanských hodnot do
společnosti. Jedna z možností, jak může farnost vydávat svědectví svému okolí, je slavení farního
dne. Rádi bychom se s vámi o některé podněty z naší arcidiecéze podělili.

Co je třeba zajistit?
Farní den můžeme připravit na celý den, půlden, nebo také na několik hodin (např. pro děti na konec
školního roku).
Program lze připravit pro ty, se kterými se vídáme v neděli v kostele (farní společenství). Farní den
pak plní spíše funkci harmonickou, kdy se farnost stmeluje, vzájemně přijímá a hledá společný dialog
a porozumění. Na takovém dni by se každý měl cítit jako doma. I v rodině se společně scházíme
k oslavám.
Druhý typ farního dne může být otevřený pro celou farnost (vesnici, město, několik vesnic). Na
přípravě se podílí celá farnost.
Organizátorem by měla být pastorační rada farnosti ve spolupráci s duchovním otcem farnosti, dále
dobrovolníci všech věkových skupin, kteří by měli být osobně osloveni a motivováni ke spolupráci.
Úkoly jim svěřené by měly odpovídat věku a jejich schopnostem.
Termín vybereme podle zaměření dne a náročnosti i několik měsíců předem.
Místo, kde setkání proběhne (farní zahrada, obecní hřiště, pro případ deště kulturní dům, kinosál,
tělocvična ve škole atd.) zajistíme také s dostatečným předstihem.

Největším úkolem zůstává vytvoření programu, který zaujme všechny věkové skupiny. Je potřeba
dobře zvážit, na co máme síly a schopnosti. Propočítat co to bude stát, co se musí nakoupit, co
můžeme získat od sponzorů atd. Jako velmi důležitou část přípravy farního dne považujeme jeho
propagaci.
Pozvat můžeme: ty, kteří měli v místním kostele svatbu (vyhledat v matrice), ty rodiny dětí, které
přistoupily v posledních pěti letech k prvnímu svatému přijímání, ”zatoulané” biřmovance, lidi osamělé.
Využít prostoru v ohláškách, farním věstníku, plakátky v obci, místní rozhlas, osobní pozvání sousedů,
známých – to bývá nejúčinnější!
Na den konání akce připravíme informační plakáty, aby nevznikaly zbytečné zmatky. Zajistit
dokumentaci: kdo bude fotit, natáčet…


Program pro předškoláky
– do tohoto programu se mohou zapojit i jejich prarodiče
– písničky–ukazovačky: Andělé, Když máš radost, Moje malé světýlko, Pam, pam, pampelišky…
– malování barevnými křídami na vhodnou plochu


Pohádkový park
Na vhodném místě rozestavíme několik stanovišť s pohádkovými postavami, u kterých budou děti plnit
jednotlivé disciplíny. Nejpravděpodobněji budou děti chtít chodit se svými rodiči.

Nabídky na jednotlivá stanoviště
U vodníka
Pomůcky: kostým, provaz, udice, magnetické rybičky, odměny (např. žvýkačky, bonbóny, malé
kolíčky, barevné tužky, gumy, píšťalky, obrázky, nálepky...) Vodník si pomocí provazu utvoří ”rybník” a
položí do něj papírové rybičky (uděláme je z měkkého papírů a procvakneme několikrát sešívačkou,
aby se chytaly na udici). Děti zkouší ve stoje pomocí udice (špejle s navázaným provázkem, na
kterém je nalepený magnet) vylovit rybičky z rybníku.
U čarodějnice
Pomůcky: kostým, košťata, překážky (např.polínka), odměny. Čarodějnice pořádá pro děti závody v
”létání” na koštěti. Vytvoří zajímavou dráhu (startovní čára, slalom, přeskok…).
U královny koloběžky
  Pomůcky: kostým, koloběžka, odměny. Královna vozí děti na koloběžce. Vymyslí si okruh po rovné
cestě.
U otesánka
Pomůcky: kostým, velký karton (látka) s namalovaným obličejem, novinové koule, provaz.
Odměny. Otesánek zavěsí karton mezi 2 stromy. Děti “krmí” otesánka – zkouší vhazovat koule do
namalované, otevřené pusy.
U zlatovlásky
Pomůcky: kostým, barevné korálky, silonová struna, lavičky, obruč, lžíce, provaz, odměny. Děti
pomáhají sbírat Zlatovlásce poztrácené korálky. Barevné korálky jsou volně v trávě v kruhu
ohraničeném provazem. Děti si vyberou korálek, položí na lžíci a procházejí trasu – prolezou obručí,
která je zavěšená na stromě, přejdou po lavičce, navléknou korálek na silon.
U kocoura v botách
Pomůcky: kostým, gumáky, látkové jednoduché myšky s dlouhým ocáskem, odměny.
Děti si zahrají na Kocoura v botách. Přezují se do gumáků (velikost 3–5) a snaží se chytit myšky, které
popotahuje za ocásky. Kocour
Mohou závodit 2 proti sobě (kdo chytne dřív svoji myšku), chytat 1, nebo chytat 2 zároveň.
Návod a tipy včetně dalších her jsou k dispozici na www.ado.cz nebo k dispozici na Centru pro
rodinný život v Olomouci.


Program pro děti 7–11 let
“Poznáváme naše světce” (vhodné i pro kategorii 12–15 let) jedná se o zábavně vědomostní soutěže,
úkoly, pomocí kterých se děti dovídají o životě nejznámějších českých světců.
“Cesta za pokladem”: připravená trasa s úkoly a závěrečným pokladem.

Literatura:
Miloš Zapletal, (tetralogie) Hry…, Olympia 1988; Jan Neuman, Dobrodružné hry a cvičení v přírodě,
Portál 1998

Program pro děti 12–15 let
Sportovní hry, fotbal, volejbal, závody na horských kolech.
Společně: olympiáda netradičních disciplín (zde se mohou zapojit celé rodiny).
Hod pingpongovým míčkem do dálky, hod kufrem za roh, skok vzad, chůze po rukou, na chůdách,
kimovka, poznávačka se zavázanýma očima: podle chuti/zvuku, čichem, hmatem. (je nutno mít
připravené konkrétní ingredience a předměty/šátky.
Seznam k dispozici na Centru pro rodinný život Olomouc


Přednášky
– pro mládež, téma: vztahy, zamilovanost a láska
– pro manžele, téma: rozdíly mezi mužem a ženou, komunikace, duchovní život v rodině, výchova
dětí
Přednášející je třeba zajistit min. 2 – 3 měsíce předem. Poradit a zajistit vám je pomůže Centrum pro
rodinný život v Olomouci.
Malé děti během přednášky mohou pohlídat prarodiče, popř. senioři z farnosti, větší děti se mohou
podílet s několika tatínky na přípravě táboráku.


Setkání u táboráku
To předpokládá připravené ohniště, dřevo, pruty na opékání, potraviny k opékáni a vhodné pití, kněz
může zahájit modlitbou a požehnáním jídla, společný zpěv (kytarista + zpěvníky např. Hlahol, volná
zábava… popř. připravené zábavné hry a scénky. Lze vybrat z výše uvedené literatury. Vyhlášení a
odměnění vítězů soutěží a sportovních klání, poděkování organizátorům a všem aktivně zúčastněným.


Doplňující program
– hudební vstupy místního, pozvaného hudebníka, např. harmonikáře nebo schóly či amatérská
křesťanské skupiny
– pěvecká soutěž pro odvážné všech generací, tzv.: “farní do–re–mi”
– umí-li v obci někdo nějaké zajímavé řemeslo (košíkář, řezbář) můžeme s ním domluvit ukázky jeho
práce
– dovoluje-li to technický stav, je možné zorganizovat pro zájemce prohlídku kostelních zvonů a
vyhlídku z věže
– výstava obrázků dětí a vyhodnocení (očíslovaným obrázkům lidé přidělují body), s odměnami, které
k této příležitosti namalovali v hodině náboženství nebo doma, např. na téma: “náš farní kostel”,
patron kostela aj.
– adorace s modlitbou ve stylu: Taizé (v případě blízkosti kostela/kaple (zpěvák + zpěvníčky)
Začínejme ve farnosti s jednodušší půldenní nebo několika hodinovou variantou. Z nabízených
zkušeností si vyberme některé možností. Nebojme se ani v malých farnostech vytvořit malý několika
hodinový program. Takový farní den může být skvělou prezentací farnosti v obci se všemi dobrými
důsledky jako: překonání mnoha předsudků nevěřících spoluobčanů vůči nám křesťanům, zlepšení
spolupráce s obecním zastupitelstvem, spoluzodpovědnost za dění v obci (…nestarají se jen o
kostel…)
Nedoporučuje se pořádat farní den v den slavení pouti, posvěcení kostela z důvodu tradice rodinných
návštěv, o prázdninách z důvodu dovolených, táborů a brigád nebo na jaře či podzimu, kdy na
vesnicích jsou lidé zaneprázdněni prací na zahradách a polích.


Hodnocení
V průběhu farního dne můžeme zúčastněné požádat o vyplnění malého dotazníku, ve kterém mohou
zhodnotit program a organizaci, popř. co jim chybělo a co by příště uvítali. Tyto dotazníky by se měly
“zpracovat” na schůzce uskutečněné krátce po farním dnu spolu s připomínkami a osobním
hodnocením členů pastorační rady farnosti. Takové setkání a z něho plynoucí zápis může ušetřit
mnoho práce při organizaci dalších podobných aktivit ve farnosti.

Podrobnosti k programu, hrám a soutěžím jsou
k dispozici na Centru pro rodinný život v Olomouci.

				
DOCUMENT INFO
Shared By:
Categories:
Tags:
Stats:
views:5
posted:6/24/2012
language:Czech
pages:20