Obdob� od roku 1900 do roku 1945 by 9q1Z4A

VIEWS: 39 PAGES: 148

									Obsah:


1. Úvod ……………………………………………………………………………. 2

2. Začátky slovinské literatury pro děti a mládež - od protestantů

   k realizmu ....................................................................................................……. 4

3. Ustanovení slovinské literatury pro děti a mládež - od realizmu k moderně …...7

4. Lidová slovesnost - lidová poezie a lidové pohádky …………………………...12

5. Od roku 1900 do roku 1945 …………………………………………………. 16

5.1 Autorská pohádka ………………………………………………………………17

5.2 Zvířecí pohádka ……………………………………………………………….. 21

5.3 Životopisná próza …………………………………………………………...… 23

5.4 Detektivka …………………………………………………………………..… 24

5.5 Verše pro děti a mládež …………………………………………………..…… 26

5.6 Realistický román, povídka a črta pro děti a mládež …………………….…… 44

5.7 Fantastická literatura ………………………………………………………..… 55

6. Od roku 1945 do roku 2003 ……………………………..………………..….. 56

6.1 Autorská pohádka …………………………………………………………..… 57

6.2 Zvířecí pohádka …………………………………………………………….…. 70

6.3 Životopisná próza ………………………………………………………….….. 76

6.4 Detektivka ……………………………………………………………………... 82

6.5 Verše pro děti a mládež …………………………………………………….…. 87

6.6 Realistický román, povídka a črta pro děti a mládež ………………………… 103

6.7 Fantastická literatura …………………………………………………….…… 130

7. Závěr ……………………………………………………………………….… 135

8. Resumé - Povzetek ….…………………………………………………….….. 139

9. Seznam použité literatury ……………………………………………………. 143


                                                         1
1. Úvod


       Ve své diplomové práci bych se chtěla zaměřit na žánrové rozvrstvení vývoje

slovinské literatury pro děti a mládež od začátku 20. století do roku 2003. Uvědomuji

si, že v tomto více než stoletém období byly napsány stovky děl pro dětského čtenáře

a v opusu téměř každého slovinského literárního tvůrce je možné na ně narazit. Proto

bude moje pozornost věnována zejména těm slovinským autorům, kteří slovinskou

literaturu pro děti a mládež buďto významně ovlivnili nebo jí zasvětili podstatnou

část své literární tvorby. Jelikož je toto téma skutečně nosné a obsáhlé, vybrala jsem

si k analýze prózu a poezii pro děti a mládež. Drama, loutkové hry, rozhlasové hry

a filmové scénáře by vyžadovaly samostatné zpracování.

       Na začátku své práce bych se pokusila podat vývoj slovinské literární tvorby

pro děti a mládež od počátků do konce 19. století. Samostatnou kapitolu věnuji

rovněž lidové slovesnosti, která i po celé 20. století zůstávala bohatou pokladnicí

inspirace autorů.

        Stěžejní část práce rozdělím na dvě časová období. První období od roku

1900, kdy začal vycházet dětský časopis Zvonček a zároveň vyšla přelomová sbírka

básní Otona Župančiče Pisanice, která je považována za začátek moderní literatury

pro děti a mládež ve Slovinsku. Mezníkem mezi oběmi obdobími bude rok 1945. Po

druhé světové válce začaly vycházet knihy, které byly napsány ještě před nebo

během války. Po tomto roce rovněž přichází na slovinskou literární scénu řada

nových tvůrců.

       Při zpracovávání tématu budu vycházet zejména ze čtyř nejdůležitějších knih

zabývající se literaturou pro děti a mládež, které byly ve Slovinsku dosud vydány.

Jedná se o syntézy literárních teoretiků: Zlaty Pirnat(ové) - Cognard(ové): Pregled

mladinskih   književnosti   jugoslovanskih narodov (Ljubljana 1980), Murise


                                          2
Idrizoviće: Otroška in mladinska književnost v Jugoslaviji 1 (Maribor 1984), Stanka

Janeže: Slovenska mladinska proza (Ljubljana 1993) a Igora Saksidy: Mladinska

književnost med literarno vedo in književno didaktiko (Maribor 1994). Zásadním

pramenem bude také odborný časopis Otrok in knjiga, který se specializuje na

literaturu pro děti a mládež a vychází v Mariboru od roku 1972.

       Byla bych ráda kdyby diplomová práce Žánrové rozvrstvení slovinské

literatury pro děti a mládež od začátku 20. století do roku 2003 byla přínosným

příspěvkem ke zpracování slovinské literatury u nás.




                                         3
2. Začátky slovinské literatury pro děti a mládež - od protestantů
       k realizmu


           Začátky umělecké literatury pro děti a mládež ve slovinském prostředí sahají

do druhé poloviny 19. století. Většinu děl tvoří učebnice, náboženské příručky,

zpěvníky, zkrátka knihy určené k výuce ve školách. Období před Franem

Levstikem (1831-1887) můžeme považovat za úvod do slovinské literatury pro děti

a mládež, ne za literaturu uměleckou.

           Prvními, kdo od samého počátku mysleli na děti, byli protestanti (Primož

Trubar, Sebastian Krelj, Adam Bohorič). Od roku 1600, v době katolické

protireformace, do příchodu prvních osvícenců neexistovalo na slovinském území

školství. Výchovnou funkci převzala katolická církev, která se snažila u svých žáků

vzbudit strach, pokoru a oddanost. Snaha a potřeba vytvářet nové knihy pro děti se

objevila až v době osvícenství (Marko Pohlin, Valentin Vodnik).

           V polovině 19. století věnoval převážnou část své tvorby dětem kněz

a mariborský biskup Anton Martin Slomšek (1800-1862). A. M. Slomšek je

některými literárními vědci nazýván                 zakladatelem slovinské literatury pro děti

a mládež1. Jiní literární teoretici nepovažují jeho dílo za umělecky výrazné

a originální, avšak kladně hodnotí jeho systematickou překladatelskou činnost,

vydávání učebnic a náboženských příruček.2 A. M. Slomšek si vysloužil kritiku

kvůli přehnané didaktičnosti, moralizovaní a nábožensko - výchovnému charakteru

svého díla.

           Prolomit monopol církve se snažil redaktor, překladatel, sympatizant ilyrizmu

Ivan Navratil (1825-1896), po otci Čech, listem Vedež (1848-1850). Pod tlakem


1
    Srov. Glazer(ová), A.: Slovenska otroška pesem v 19.stoletju, Otrok in knjiga 1991, č. 31, s. 43.
2
    Tamtéž s. 45.


                                                     4
Bachova absolutismu však časopis přestal po osmi letech vycházet. V listu vycházely

články jak pro dospělé, tak pro mládež, především pak pro školáky.3

        Protipólem pokrokového časopisu Vedež byl katolicky zaměřený list Vrtec

(1872-1944), který založil v roce 1871 a až do své smrti v roce 1894 redigoval učitel

Ivan Tomšič (1838-1894). I. Tomšič ani jeho následovníci se nesnažili sledovat

soudobé literární proměny a trendy. Udržovali více méně konzervativní charakter

listu. Výjimku tvořilo pouze působení Frana Levstika (1831-1887) v sedmdesátých

a osmdesátých letech, zejména uveřejnění jeho básní Otročje igre v pesencah (1880,

Dětské hry v básničkách) a dále příspěvky budoucích přestavitelů moderny, a to

především Otona Župančiče (1878 -1949).

        K dalším méně výrazným osobnostem, představitelům konzervativnějšího

směru řadíme několik autorů. Blaž Potočnik (1799-1872) byl autorem náboženských

textů - Svete pesmi za vse velike praznike in godobe med letom (1827, Svaté písně

pro všechny velké svátky během roku) a učebnic - Grammatik der slowenischen

Sprache (1849, Gramatika slovinského jazyka). Andrej Praprotnik (1827-1895) je

autorem první slovinské divadelní hry pro děti a mládež, jednoaktovky Klop pod

lipo ali Kaj se je en dan na klopi zgodilo (1872, Lavička pod lípou aneb Co se na

lavičce jeden den přihodilo), která byla uveřejněna v druhém ročníku časopisu

Vrtec.4 A. Praprotnik dále uveřejňoval svoji tvorbu v časopisech Vedež a Drobtinice,

podle vzoru       A. M. Slomška má jeho práce výchovně - náboženský charakter.

Některé jeho básně dokonce zlidověly, například báseň Moj dom (Můj domov).

        Už zmíněný Ivan Tomšič byl básníkem i dramatikem. Sbírka povídek

Dragoljubci (1879, Konvalinky) mu přinesla kritiku Josipa Stritara (1836-1923),



3
 Pregelj, B.: Slovenska književnost za otroke, Otrok in knjiga 1980, č. 10, s.26.
4
 Saksida, I.: Začetki slovenske mladinske dramatike (od prvih besedil (1872) do J.Stritarja),
Slavistična revija 1996, roč. 44, č. 2, s. 182.


                                                  5
který mu vyčítal přílišné moralizování.5 Ve svém časopise I. Tomšič také uveřejnil

původní dramata Otročji glasi v majniku (1888, Dětské hlasy v máji) a Prve črešnje

(1888, První třešně), kterými nijak nevybočil z mantinelů své dosavadní tvorby. Hry

jsou opět výchovné s typickou formou - poučení pro děti - kladná a negativní postava

stojí proti sobě, negativní hrdina je potrestán, uvědomí si svoje provinění a polepší

se.

        Dramatička a básnířka Luiza Pesjaková (1828-1898) uveřejňovala svou

tvorbu stejně jako předešlí autoři v časopise Vrtec. Psala básně, které se vyznačovaly

sentimentálností a idealizací dětství. Dále vydala hru Ubožec (1879, Ubožák), rovněž

s morálně - výchovným podtextem.




5
 Saksida, I.: Začetki slovenske mladinske dramatike (od prvih besedil (1872) do J.Stritarja),
Slavistična revija 1996, roč. 44, č. 2, s. 211.


                                                  6
3. Od realizmu k moderně - ustanovení slovinské literatury pro děti

       a mládež


            Do období nástupu realizmu na slovinskou literární scénu se literatura pro

děti a mládež vyznačovala didaktickým přístupem tvůrců, kteří nepovažovali

dětského čtenáře za rovnocenného partnera. Tomu odpovídal nejen obsah

(náboženská výchova, moralizování, sentimentalita), ale i jazyk a stavba díla

(vkládání pouček, přísloví, modliteb).

            S novým postojem k dětské literatuře přišla nejvýraznější osobnost

mladoslovinského hnutí Fran Levstik (1831-1887), pro kterého dítě už nebylo jen

naivní a nevědomou bytostí. Své názory na slovinskou literaturu a společnost

zformuloval v eseji Popotovanje iz Litije do Čateža (1858, Putování z Litije do

Čateže), ve kterém slovy Boža Pregelje nagovarja slovenske besedne ustvarjalce, naj

se lotijo pisanja novel, pripovedk in romana za ljudstvo in te literarne stvaritve naj

temelje na raznih zgodovinskih in folklornih motivih slovenskega ljudstva.6 Tento

literární program měl zásadní vliv nejen na soudobou slovinskou literární činnost

pro dospělé, ale také na literaturu pro děti a mládež. Ve stejném roce F. Levstik svůj

program potvrdil povídkou Martin Krpan (1858, Martin Krpan, česky In:

Oslavujeme Jugoslávii, 1938), která se stala klasickým příkladem dětské literatury.

Původně nebyla povídka určena dětem, stala se však trvalou součástí slovinské

literatury pro děti a mládež.

            V roce 1874 začal F. Levstik pracovat v katolicky zaměřeném listu Vrtec, ve

kterém uveřejnil cyklus básní Otročje igre v pesencah (1880, Dětské hry

v básničkách). Tento počin znamenal pro slovinskou literaturu pro děti a mládež

ustanovení a položení základů dětské literatury jako estetické hodnoty. Na rozdíl od

6
    Pregelj, B.: cit. dílo, s.26.


                                             7
dosavadní literární tvorby není v Levstikových básních v popředí výchova

a poučnost. Slovo se stalo součástí hry, svobodného a nezávazného dobrodružství

básníka. Báseň už není neosobní, didaktická, naopak je rytmická, vyznačuje se

hravostí, radostí, smíchem, je plná nových zvláštních lexikálních vzorců jako je hra

se slovy, onomatopoie, paradox, personifikace, novotvary.7

        F. Levstik se v souladu se svým literárním programem nechal inspirovat

lidovou slovesností, dětskou lidovou básní. Paralelu mezi Levstikovým básnickým

cyklem a dětskou lidovou básní            charakterizuje Igor Saksida slovy poleg jezikovne

inovativnosti je za ljudsko pesem značilna tudi predstavna inovativnost, to je

tvorjenje ´narobe sveta´, povezovanje sestavin resničnosti na neverjeten,

z zunajbesedilno stvarnostjo neskladen način - gre za mehanizme literarnega

nesmisla, ki ga je mogoče opazovati tako na jezikovni kot na predstavni ravni.8

        Otročje igre v pesencah přinesly do slovinské dětské literatury                          poprvé

literární uměleckou kvalitu, bez omezujících didaktických příměsí. Básnický cyklus

F. Levstika je považován za raného předchůdce dětské tvorby, která se naplno

rozvinula až v období moderny.

        Na konci 19. století vydal svoje čtyři knihy pro děti Josip Stritar (1836-

1923). J. Stritar začal psát pro děti a mládež ve svém druhém literárním období.

V prvním období se zabýval teoretickou prací, dával rady literárním tvůrcům, jak

a o čem mají psát. Zaujal negativní postoj k napodobování stylu Christopha Schmida

(1768-1854) a naopak obhajoval moderní literární principy.9 Ve svých teoretických

spisech zavrhuje abstraktní moralizování, známá je jeho kritika Tomšičevy knihy

Dragoljubci v časopise Zvon (1870).


7
  Idrizović, M.: Otroška in mladinska književnost v Jugoslaviji I, Maribor 1984, s. 191.
8
  Saksida, I.: Začetki slovenske mladinske dramatike (od prvih besedil (1872) do J.Stritarja),
Slavistična revija 1996, roč. 44, č. 2, s. 220.
9
  Pregelj, B.: cit. dílo, s.27.


                                                   8
        Teprve ke konci svého života začal psát J. Stritar pro děti. Vydal pro ně

celkem čtyři knihy básní: Pod lipo (1895, Pod lípou), Jagode (1899, Jahody), Zimski

večeri (1902, Zimní večery) a Lešniki (1906, Lískové oříšky). Stritarovy básně se

vyznačují aktuálními sociálními tématy, jsou na vysoké formální a jazykové úrovni.

Přesto se navzdory svým teoretickým názorům nedokázal J. Stritar vyhnout

konzervativnímu charakteru básní, který tak kritizoval ve svých teoretických dílech.

Jeho básně často přechází v sentimentálnost, panteizmus, světobol a panslavistické

mesiášství. J. Stritar se ve své tvorbě pro děti a mládež neukázal jako samostatný

tvůrce a svým dílem nepřevýšil literární kvalitu svých současníků.10

        Martina Šircelj(ová) vysvětluje rozpor v jeho teoretické a praktické práci

takto: Stritarjevo slovstveno delo za mladino je v neki smeri anahronistično tudi zato,

ker je utrjevalo konservativno smer v slovstvu za mladino, čeprav je pisec v svojem

zgodnejšem obdobju silovito napadal prav slovstveni konservatizem.11 Tento problém

mladoslovinských tvůrců podrobněji rozebíral a osvětlil Božo Pregelj, který napsal:

Tragično za razvoj slovenske književnosti za otroke in mladino je bilo že dejstvo, da

so prav pisatelji, ki so prispevali k dvigu umetniške ravni tovrstne literature, namreč

Mladoslovenci (Levstik, Jurčič, Stritar), objavljali svoje stvaritve samo v klerikalnih

listih, čeprav jim po svojem svetovnem nazoru niso bili blizu. Najbrž je vsaj deloma

razlog temu, vzorna organizacija klerikalne periodike in „Večernic“, najvažnejše

književne publikacije klerikalne prosvetne Družbe sv. Mohorja, ki je delovala že od

leta 1860, pisatalji pa so morali upoštevati strogi diktat in moralistične kriterije, ki

so jih postavljali uredniki teh izdaj.12




10
   Srov. Idrizović, M.: cit. dílo, s. 193.
11
   Šircelj(ová), M.: Kratek oris razvoja slovenskega mladinskega slovstva, Otrok in knjiga 1978, č.7,
s. 10.
12
   Pregelj, B.: cit. dílo, s.26.


                                                  9
        Levstikův literární program se podařilo uskutečnit Josipu Jurčičovi (1844-

1881), který psal novely, povídky na základě historických a folklórních motivů

slovinské lidové slovesnosti. Podobně jako jeho ostatní současníci nepsal literaturu

určenou výhradně a původně pro děti. Podařilo se mu však společně se J. Stritarem

a F. Levstikem položit základy literatury pro děti a mládež.13

        K prvním literárním pokusům Josipa Jurčiče patří dílo Spomini na deda

(1863, Vzpomínky na dědu), dále je to dobrodružná povídka Spomini starega

Slovenca (1865, Vzpomínky starého Slovince). Jurij Kozjak, slovenski janičar (1864,

Jurij Kozják, slovinský janičar, česky 1894) je první umělecky zpracovaná historická

povídka z dob tureckých vpádů na Balkán. První slovinský román Deseti brat (1866,

Desátý bratr, česky 1886) byl v době svého vzniku určen pro širší, spíše měšťanskou

čtenářskou obec jako zábavné čtení.14 I jeho další raná díla Domen (1864), Hči

mestnega sodnika (1866, Dcera městského soudce), Sosedov sin (1868, Sousedův

syn, česky 1890), Tihotapec (1865, Pašerák) jsou ještě dnes vhodnou četbou pro

mládež díky dynamickému vývoji děje.15 Jurčičova próza se z dnešního dětského

pohledu může zdát jako poněkud staromódní, na druhou stranu může čtenář

v historickém vyprávění najít zvláštní přitažlivost.

        Levstikův literární program nebyl tvůrčím východiskem pro Frana Erjavce

(1834-1887). F. Erjavec jako vystudovaný přírodovědec nevycházel z lidové

slovesnosti, ale využíval svých znalostí přírody a světa živočichů, dále vycházel také

z pozorování sociálních okolností ve společnosti.16 Psal prozaická, satirická,

cestopisná a vědecká díla. Patří k tvůrcům, jejichž knihy nebyly určeny primárně pro

děti a mládež. Dětské literatuře se nicméně blíží knihy Žaba (1863, Žába), Domače


13
   Srov. Pregelj, B.: cit. dílo, s.27.
14
   Srov. Kos, J.: Pregled slovenskega slovstva, Ljubljana 1998, s. 155.
15
   Srov. Pregelj, B.: Pregelj, B.: cit. dílo, s.27.
16
   Srov. Kos, J.: cit. dílo, s. 144.


                                                  10
in tuje živali v podobah (Domácí a cizí zvířata v obrazech, 1868-1873), Naše

škodljive živali v podobi in besedi (Naše škodlivá zvířata obrazem a slovem, 1880-

1882). V nich umělecky formuloval příhody odehrávající se v přírodě. Jeho záměrem

nebylo poučovat čtenáře, ale působit tak, aby člověk prožíval kouzlo přírody. Snažil

se vzbudit v lidech lásku k přírodě. V tomto smyslu tedy popisoval svět zvířat.

Zvířata jsou v jeho podání převtělené lidské bytosti, které myslí, hovoří, mají se rády

a bojují o své místo na světě. Forma bajky F. Erjavcovi vyhovovala nejlépe a dosáhl

s ní největších úspěchů.

       Ke skutečnému zájmu tvůrců o literaturu pro děti a mládež dochází ve

Slovinsku až od začátku 20. století, který je spojen s novými literárními směry

a trendy.




                                          11
4. Lidová slovesnost - lidová poezie a lidové pohádky


        Lidová slovesnost měla značný vliv na slovinské literární tvůrce jak

v literárních dílech pro dospělého, tak především pro dětského čtenáře. I na

slovinském území jsme svědky zájmu o lidovou slovesnost, v počátcích jen jako

svědectvích o její existenci a později také zápisů. Historiograf Janez Vajkard

Valvasor (1641-1693) přinesl ve svém hlavním, čtyřsvazkovém díle Die Ehre des

Herzogsthums Crain (1689, Sláva a čest vojvodiny Kraňské)17 konkrétnější svědectví

a uvedení lidových pověstí, které považoval za příběhy o skutečných událostech.

Kazatel Janez Svetokrižki (1647-1714) zaplétal lidovou prózu do svých kázání.

Jeho dílo Sacrum promptuarium (1691-1707, Svatá příručka)18 je živým popisem

života ve Slovinsku na konci 17. století. Příběhy ze života zde rozdělil na: smyšlené,

skutečné, historické a prozaické.

        V období romantiky byla v první polovině 19. století veškerá pozornost

soustředěna na lidovou slovesnost. Dvojdomý polsko-slovinský autor Emil Korytko

(1813-1839) sbíral za pomoci slovinských vzdělanců a literátů slovinské lidové

písně. Sbírka vyšla pod názvem Slovénske pésmi, kranjskiga naróda (1839-1844,

Slovinské básně, kraňského národa)19 až po jeho smrti. Dvojdomý slovinsko-

charvátský básník, významný představitel ilyrizmu Stanko Vraz (1810-1851) vydal

jedinou slovinsky psanou sbírku lidové poezie Narodne pesmi ilirske (1839, Národní

básně ilyrské)20. Ve sbírce, která byla věnována srbskému filologovi, etnografovi

a folkloristovi V. S. Karadžićovi (1787-1864), byly zápisy lidové poezie pořízené

S. Vrazem a také F. Prešerenem.


17
   Valvasor, J. V.: Die Ehre des Herzogthums Crain, Norimberk 1689.
18
   Svetokrižki, J.: Sacrum promptuarium, Benátky 1691-1707.
19
   Korytko, E.: Slovénske pesmi, kranjskiga naróda, Ljubljana 1839-1844.
20
   Vraz, S.: Narodne pesmi ilirske, Zagreb 1839.


                                                12
         Ve druhé polovině 19. století se generace mladších literárních tvůrců již zcela

přeorientovala na zápis a vydávání lidové poezie. Ve své sbírce zápisů lidových písní

Cvetje slovanskega naroda (1852, Kvítí slovanského národa)21 hovoří Anton Janežič

(1828-1869) se zájmem rovněž o lidové próze. K nejvěrnějším zapisovatelům lidové

slovesnosti této doby patří prozaik a básník Matija Valjavec (1831-1897). Řadu

lidových povídek: goreňské, prlecké a zámurské, štýrské, najdeme v jeho sbírce

Narodne pripovijedke (1858, Národní pověsti)22. V současné době byly vydány ve

Slovinsku samostatně23.

         Mezi těmi, které první zápisy slovinské lidové prózy zajímají i s ohledem na

její vznik a vývoj, najdeme ohlasy mytologického směru (bratři Grimmové)

u Davorina Trstenjaka (1817-1890) a Gregora Kreka (1840-1905). G. Krek roku

1873 ve Slovenskem narodu: objavi že smernice za zbiranje in zapisovanje ljudskega

slovstva ter vteh smernicah zavrača „moralični“ kriterij, saj pojmuje ljudsko

slovstvo kot vir za rekonstrujcijo narodne mitologije24. Důrazněji zasáhl do vztahu

k lidové slovesnosti literární historik a etnograf Matija Murko (1861-1952), který

pod vlivem národopisné výstavy v Praze roku 1895 upozornil na lidovou prózu,

odmítl romantické národně obrozenecké teorie v úvahách o lidové slovesnosti

a pojednal o národopise jako o vědeckém oboru. Tak se stále více upevňoval koncept

sbírání a vydávání lidové slovesnosti, v rámci níž si i lidová próza (bajky, povídky,

legendy, pohádky, vtipy a hádanky) vydobyla významné místo, i když nebyla

zdaleka tak rozsáhlá a vědecky zpracována jako lidová poezie v objemné sbírce




21
   Janežič, A.: Cvetje slovanskega naroda, Celovec 1852.
22
   Valjavec, M.: Narodne pripovijedke, Varaždin 1858.
23
   Valjavec, M.: Kračmanove pravljice, Ilustr. D. Abaza(ová), Radovljica 2002.
24
   Šircelj(ová), M.: Pravljica od nekdaj do danes, In: Ura pravljic, Ljubljana 1972, s.24.


                                                  13
Slovenske narodne pesmi (1895-1923, Slovinské národní písně)25 etnografa

a literárního historika Karla Štrekelje (1859-1912).

        Ve třicátých letech minulého století vydal literární teoretik Jakob Kelemina

(1882-1957) velice důležitou a systematicky rozčleněnou sbírku lidové prózy Bajke

in pripovedke slovenskega ljudstva (1930, Bajky a pověsti slovinského národa)26.

        V padesátých letech vydal překladatel a sběratel lidové slovesnosti Alojzij

Bolhar (1899-1984) sbírku lidových pohádek Slovenske narodne pravljice (1952,

Slovinské národní pohádky)27. Kromě úvodu a vysvětlivek obsahuje sbírka rovněž

uvedení pramenů, z nichž A. Bolhar čerpal. Později vydal A. Bolhar ještě sbírku

pohádek Peklenski boter in druge slovenske pravljice (1972, Čertův kmotr a jiné

slovinské pohádky)28.

           Někteří zapisovatelé a sběratelé lidové prózy se v minulosti zaměřovali

a také dnes zaměřují na zápisy, které se dochovaly v určitém krajovém koloritu.

Takového charakteru jsou například sbírky Janeze Trdiny (1830-1905) Bajke in

povesti o Gorjancih (1950, Bajky a pověsti o Gorjancích),29 Pričetek Mengša,

narodne pripovedke iz Bistriške doline (2005, Začátek Mengeše, národní povídky

z Bistrického údolí),30 dále sbírky korutanských pohádek Vinka Möderndorfera

Koroške narodne pripovedke (1937, Korutanské národní povídky),31 či jeho hádanky

z Korutan Koroške uganke in popevke (1933, Korutanské hádanky a písně)32 a také

kniha pohádek jeho syna, prozaika a režiséra Vinka Möderndorfera (1958) Koroške

ljudske pravljice in pripovedke (1994, Korutanské lidové pohádky a povídky)33.


25
   Štrekelj, K.: Slovenske narodne pesmi I-IV, Ljublajana 1895-1923.
26
   Kelemina, J.: Bajke in pripovedke slovenskega ljudstva, Ljubljana 1930.
27
   Bolhar, A.: Slovenske narodne pravljice, Ilustr. M. Gaspari, Ljubljana 1952.
28
   Bolhar, A.: Peklenski boter in druge slovenske pravljice, Celovec 1972.
29
   Trdina, J.: Bajke in povesti o Gorjancih, Ilustr. A. Koželj, Ljubljana 1950.
30
   Trdina, J.: Pričetek Mengeša, narodne pripovedke iz Bistriške doline, Mengeš 2005.
31
   Möderndorfer, V.: Koroške narodne pripovedke, Ilustr. F. Stiplovšek, Celje 1937.
32
   Möderndorfer, V.: Koroške uganke in popevke, Ilustr. J. Vokač, Celje 1933.
33
   Möderndorfer, V.: Koroške ljudske pravljice in pripovedke, Ilustr. M. Osojnik(ová), Celovec 1994.


                                                 14
Lidovou prózu slovinského Zámuří sbíral Julij Kontler, knižně ji vydal ve sbírce

Narodne pravljice iz Prekmurja (1923-1928, Národní pohádky ze Zámuří)34. Lidovou

tvorbu rezjanské oblasti přiblížil slovinskému čtenáři v sedmdesátých letech sbírkou

Zverinice iz Rezije (1973, Šelmičky z Rezije)35 Milko Matičetov.

         Pro tyto zapisovatele se stalo samozřejmým spojení těchto literárních žánrů,

především však pohádek s dětským posluchačem respektive s dětským čtenářem.

Toto spojení se ve Slovinsku zpracovává zejména z hlediska morálně výchovných či

národně výchovných účinků pohádky a také proto vydali zapisovatelé nejnovější

sbírky již ve spisovné slovinštině.36 To je například charakteristické pro sbírku

pohádek Kristiny Brenk(ové) (1911) Babica pripoveduje (1967, Babička vypráví,

česky Železný prsten, 1970),37 do níž se autorka snažila zařadit především ty

pohádky, které vyhovují vývoji dětského čtenáře v co nejryzejší podobě

a v současném jazyce. Do výboru pohádek nezařadila K. Brenk(ová) ty lidové

pohádky, které již prodělali nějaké, většinou nešťastné úpravy.




34
   Kontler, J.: Narodne pravljice iz Prekmurja, Maribor 1923-1928.
35
   Matičetov, M.: Zverinice iz Rezije, Ilustr. A. Gošnik(ová)-Godec(ová), Terst 1973.
36
   Srov. Šircelj(ová), M.: Šircelj(ová), M.: Pravljica od nekdaj do danes, In: Ura pravljic, Ljubljana
1972, s. 25-26.
37
   Brenk(ová), K.: Babica pripoveduje, Ilustr. A. Gošnik(ová)-Godec(ová), Ljubljana 1967.


                                                  15
5. Od roku 1900 do roku 1945



       Začátek 20. století přinesl ve Slovinsku nové pohledy na literaturu pro děti

a mládež a s tím i nové přístupy. Největší význam pro veršovanou literaturu pro děti

a mládež má v této době nástup moderny a díla dvou jejich předních představitelů,

Otona Župančiče (1878-1949) a Dragotina Ketteho (1876-1899).

       V žánru realistického románu, povídky a črty převládá od třicátých let

minulého století stejně tak jako v literatuře pro dospělé i v literatuře pro děti

a mládež ve slovinském prostředí sociální realizmus.

       Příznačné je, že některé žánry jsou v tomto období zastoupeny jen

průkopnickými pokusy (zvířecí pohádka, detektivka a fantastická literatura), k jejich

prosazení v literatuře pro děti a mládež ve Slovinsku dochází až po roce 1945.




                                         16
5.1 Autorská pohádka



        Mezi prvními slovinskými tvůrci, kteří se věnovali autorské pohádce, byl také

představitel slovinské moderny, redaktor dětských časopisů (Vrtec, Angelček 1895-

1935) předčasně zesnulý básník, prozaik Dragotin Kette (1876-1899). Jeho

nejznámější pohádka Pravljica o šivilji in škarjicah (1954, Pohádka o švadleně

a nůžtičkách) se dočkala knižního vydání teprve po padesáti letech 38. Ketteho

pohádka obnovuje lidový motiv o ubohé dívce Bogdance a panovačné hradní paní,

která švadlence Bogdance ukradne čarovné nůžky. Ve službách špatného pána však

nůžky nadělají více škody než užitku. Tak jako v lidové povídce i zde vyvstávají

ostré etické a sociální diferenciace. D. Kette se podobně jako lidový vypravěč

zastává bezmocného a chudého, na jehož straně je magická síla ukrytá v nůžkách.

        Souputník slovinské moderny prozaik, dramatik, tvůrce literatury pro děti

a mládež a dramatik Fran Milčinski (1867-1932), jehož otec byl Čech, se stal po

roce 1900 nejznámějším slovinským humoristou. Materiál pro sbírku slovinských

pohádek Pravljice (1911, Pohádky)39 čerpal F. Milčinski ze slovinských národních

písní, jejichž témata spojoval, pozměňoval a přizpůsoboval své autorské vizi. Hlavní

představitel slovinské moderny, zakladatel současné slovinské poezie Oton Župančič

kritizoval    v této knize pohádek fakt, že: Milčinski za svoje pravljice ni vzel snovi iz

ljudske proze, temveč jih je zajemal iz ljudske poezije, ki bi jo naj raje mladi

spoznavali v izvirni obliki.40 O. Župančič v kritice dále upozornil, že i to nejlepší je

sotva dost dobré pro děti a mládež.41



38
   Kette, D.: Pravljica o šivilji in škarjicah, Ljubljana 1954.
39
   Milčinski, F.: Pravljice, Ljubljana 1911.
40
   Župančič, O.: K Milčinskega Pravljicam, Ljubljanski Zvon 1911, s. 206.
41
   Srov. Šircelj(ová), M.: Kratek oris razvoja slovenskega mladinskega slovstva, Otrok in knjiga 1978,
č. 7, s. 11.


                                                 17
         Sám F. Milčinski o podnětech pro napsání Pravljic, o jejich látce, jazyce

a slohu psal později v Življenjepisu mojega peresa (1960, Životopis mého pera)42.

Rozhodl se je napsat kvůli dětem svým i ostatním. Dalším důvodem bylo, že ve

slovinských knihkupectvích byl nedostatek domácích pohádek.

         Sbírka Pravljice obsahuje pohádky Trdoglav in Marjetica (Umíněnec

a Marjetica), Krivični mlinar in njegova hčerka (Nespravedlivý mlynář a jeho

dcerka), Omer in Omerka (Omer a Omerka), která obsahuje spojené dva srbské

motivy a slovinský motiv kresnic43 - děvčat, která během letního slunovratu zpěvem

prosí o dobrou úrodu).

         Látku pro svoji druhou sbírku pohádek Tolovaj Mataj in druge slovenske

pravljice (1917, Loupežník Matěj a jiné slovinské pohádky) 44 již F. Milčinski

nehledal, snad také kvůli zmíněné Župančičově kritice, v lidové poezii, nýbrž ji

čerpal z lidové prózy. K nejznámějším patří pohádky Mrtvi ženin (Mrtvý ženich),

Žena ni marala otrok (Žena neměla ráda děti) a Zakleti grad (Zakletý hrad). Třetí

Milčinského sbírkou na motivy srbské lidové epiky jsou Zgodbe kraljeviča Marka

(Příběhy kralevice Marka), které vycházely v časopise Novi rod (1921-1922), knižně

v roce 1923.

         Pohádky F. Milčinského spojují hodně groteskních a fantastických prvků,

kromě nich Milčinski často používá životní zkušenost, čímž dostává pohádka

didaktický charakter. Pro jeho pohádky jsou charakteristické motivy trestu

a záchrany, ustálená slovní spojení, refrény, lidové léčitelství, personifikace, typické




42
   Srov. Milčinski, F.: Življenjepis mojega peresa, In: Zbrani spisi. Druga knjiga, Ljubljana 1960, s.
392.
43
   Srov. Glušič(ová), H.: Sto slovenskih pripovednikov, Ljubljana 1996, s. 140.
44
   Milčinski, F.: Tolovaj Mataj in druge slovenske pravljice, Ljubljana 1917.


                                                  18
osoby (pastýř, král, královna, sedlák, vdova, macecha), neznámý kraj a neznámá

doba, charakteristické jsou také začátky pohádek.45

        Milčinského pohádky obsahují etické hodnoty, zároveň si autor přeje vytvořit

obraz pozitivního světa, v němž se bude čtenář cítit jako doma. Jeho hrdinové jsou

znázorněni jako eticky pozitivní postavy, které zvítězí díky svým přirozeným

vlastnostem, a ne proto, že jsou hlavní postavou v pohádce. Tito hrdinové mají také

smysl pro humor. Při karikování osob a jejich vlastností autor častokrát zachází do

groteskních situací, přeje si tak upozornit na vypovídací hodnotu pohádky a tehdy

působí také výchovně. Proto nejsou pohádky určeny jen dětem, ale i dospělým.

        Přestože se F. Milčinski věnoval především humoristické próze, těžiště jeho

díla je ve výchovné povídce a ve sbírkách dětských pohádek.

        Další autor, který v meziválečném období přispěl do žánru autorské pohádky,

byl katolický duchovní, prozaik a dramatik Fran Saleški Finžgar (1871-1962).

Dětem F. S. Finžgar věnoval sbírku pohádek Makalonca (1944, Makalonca),46 kterou

ilustroval významný slovinský architekt Jože Plečnik. Autor se nechal inspirovat

lidovými motivy, mnozí zároveň vytušili skrytý protest proti okupantovi, který byl

převlečen do starodávné pohádky o kralevicích a carech.

        Prozaik, původním povoláním psychiatr Bogomir Magajna (1904-1963)

napsal dvě sbírky moderních pohádek: Čudovita pravljica o Vidu in labodu Belem

ptiču (1937, Kouzelná pohádka o Vidovi a labuti Bílém ptáčkovi) 47 a Racko in Lija

(1943, Racko a Lija)48. B. Magajna se zřekl dědictví lidových a klasických pohádek,

namísto toho otevřel dveře moderní pohádce a dětskému světu fantazie. Autor

používá nový jazyk; odkrývá neobyčejný svět snů a fantazie, někdy se vyjadřuje


45
   Srov. Glušič(ová), H.: cit. dílo, s. 141.
46
   Finžgar, F.S.: Makalonca. Ilustr. J. Plečnik, Celje 1944.
47
   Magajna, B.: Čudovita pravljica o Vidu in labodu Belem ptiču, Ilusrt. M. Sedej, Ljubljana 1937.
48
   Magajna, B.: Racko in Lija, Ilustr. R. Slapernik, Ljubljana 1943.


                                                 19
andersenovskými prostředky. Magajnovy pohádky vycházejí z rámce reálného světa,

díky fantazii dětského hrdiny (sochy dítěte Vida v případě prvně jmenované sbírky)

přechází do snění a fantazie.49 Samostatně vyšla jeho pohádka Brkonja Čeljustnik

(1933),50 která je inspirována starověkým motivem o obrovi a lidské chamtivosti.

V pohádce vystupují mýtické postavy - víly, nadpřirozené bytosti z jádra Země.

        Prozaik, učitel, novinář France Bevk (1890-1970), jeden z nejplodnějších

slovinských prozaiků minulého století věnoval žánru autorské pohádky povídku

Kozorog (1933, Kozoroh)51 a sbírku pohádek Čarovnica Čirimbara (1938, Čarodějka

Čirimbara)52. Převážná část Bevkova díla pro děti a mládež však spadá do oblasti

realistického románu a povídky.




49
   Srov.: Pirnat(ová)-Cognard(ová), Z.: Pregled mladinskih književnosti jugoslovanskih narodov,
Ljubljana 1980, s. 172.
50
   Magajna, B.: Brkonja Čeljustnik, Ilustr. B. Jakac, Ljubljana 1933.
51
   Bevk, F.: Kozorog, Ljubljana 1933.
52
   Bevk, F.: Čarovnica Čirimbara, Ilustr. J. Pukl, Ljubljana 1938.


                                                20
5.2 Zvířecí pohádka



        Nestora slovinské literatury pro děti a mládež, původním povoláním učitele,

redaktora (Novi rod, Naš rod 1929-1944, Ciciban 1945-) Josipa Ribičiče (1886-

1969) můžeme považovat za zakladatele žánru zvířecí pohádky ve Slovinsku.

Převážná část jeho příběhů se odehrává v přírodě, ve světě zvířat, ve kterém

personifikovaná zvířata vypráví příhody z dětství. Vzdálil se ze světa hrdinů lidové

tradice a zachycoval dětskou fantazii               příběhy z říše zvířátek.53 J. Ribičič se

představil slovinské čtenářské obci pohádkou Kraljevstvo čebel (1912, Království

včel),54 která později vyšla pod názvem Upornice (1940, Povstalkyně)55. Pohádka

Miškolin (1931, Miškolin),56 jak už název napovídá, zavádí čtenáře do říše myší

a popisuje život myší rodinky. Knížka Čurimurčki (1936, Čuricvrčci) 57 zachycuje

svět cvrčků a konečně pohádka Nana, mala opica (1937, Nana, malá opice)58 vypráví

o malé opičce.

        J. Ribičič je jediným zástupcem literárních tvůrců, kteří se žánru zvířecí

pohádky před druhou světovou válkou věnovali obšírněji.

        I když těžiště literární tvorby představitele sociálního realismu ve Slovinsku

Antona Ingoliče (1907-1992) spadá především do doby po druhé světové válce,

ještě v meziválečném období přispěl do žánru zvířecí pohádky jedním dílem:

Kratkorepec v velikem svetu (1938, Ušáček ve velkém světě)59. Hlavní hrdina

zajíček Ušáček se doma nudí, a proto uteče, čeká ho však neznámý svět, kde musí

čelit nebezpečím, před kterými ho chrání jeho přítel pes Koder. Vedle dobrodružství,

53
   Srov. Idrizović, M.: cit. dílo, s. 208.
54
   Ribičič, J.: Kraljevstvo čebel, Ljubljana 1912.
55
   Ribičič, J.: Upornice, Ilustr. M. Trček(ová), Ljubljana 1940.
56
   Ribičič, J.: Miškolin, Ilustr. E. Justin, Ljubljana 1931.
57
   Ribičič, J.: Čurimurčki, Ilustr. V. Cotič, Ljubljana 1936.
58
   Ribičič, J.: Nana, mala opica, Ilustr. J. Omahen, Ljubljana 1937.
59
   Ingolič, A.: Kratkorepec v velikem svetu, Mlado jutro (týdenní příloha deníku Jutro) 1938, č. 14-27.


                                                  21
která zajíc prožívá, autor podtrhl i sociální motivy příběhu; tvrdý život, chudoba

a vykořisťování dělníků, toho všeho je Ušáček na svých cestách svědkem. Poučením

pro děti by tedy mohlo být, že není nad vlastní domov a jeho bezpečí.60

           Uvedení autoři: J. Ribičič a A. Ingolič patří k osamoceným zastupitelům

tohoto žánru ve slovinské literatuře před druhou světovou válkou. K rozvoji žánru

zvířecí pohádky dochází ve slovinském prostředí až v šedesátých letech dvacátého

století.




60
  Srov. Verlek(ová), L.: Ingoličevo mladinsko delo od začetkov do leta 1945, Otrok in knjiga 1989, č.
27-28, s. 117.


                                                 22
5.3 Životopisná próza



           V období do konce druhé světové války vznikla pouze dvě autobiografická

díla určená dětskému čtenáři. Prvním je cyklus črt Moje življenje (1920, Můj život,

česky Můj život, 1947) nejvýznamnějšího představitele slovinské moderny na poli

prózy a dramatu Ivana Cankara (1876-1918). I. Cankar vzpomíná na svoje dětství

od věku tří let, kdy jim shořel dům. Zachycuje svůj tehdejší svět v rodinném kruhu,

ve škole, ministrování v kostele až do svého odchodu do lublaňských škol. Většina

črt však popisuje jeho celoživotní téma - vztah k matce. Vůdčí myšlenka hovoří

o skrytých lidských slabostech, drobných přestupcích proti vlastnímu svědomí. Jde

tedy o činy, které nejsou v protikladu s vnějšími pravidly společenského života,

nýbrž s individuálním svědomím, proto je člověk odpovědný především sám sobě.61

           Některé autobiografické prvky obsahuje také román Frana S. Finžgara

Študent naj bo (1915, Ať je studentem)62. Autor vzpomíná na svoje mládí

a pohnutky, kterého vedly k výběru jeho povolání.




61
     Srov.: Kos, J.: cit. dílo, s. 223.
62
     Finžgar, F. S.: Študent naj bo, Celje 1915.


                                                   23
5.4 Detektivka



         První slovinské kriminální příběhy pro děti a mládež začal tvořit na začátku

20. století Fran Milčinski. Autor zůstal věrný své humoristické letoře, což se

odrazilo v jeho kriminálních humoreskách a groteskách, v nichž se bralec, pisec in

zločinec (ki ga pa včasih sploh ni) na vsa usta režijo ženijalnima detektivima Jakobu

Cibru in Mavricimu Pikcu.63

         F. Milčinski vydal detektivní povídku Ura št. 55916 (1907, Hodina č. 55916),

dále sérii detektivek s hlavním hrdinou Mavriciem Pikcem (1924, Požigi v Hruševju,

Skrivnostni strup, Kako sva se seznanila z gospodom Mavricijem Pikcem, K umoru

gospoda Patakona), a konečně ještě kriminální humoresku Rdeči Bill (1926, Červený

Bill).

         Pokusem o detektivní příběh byla novela básníka, prozaika a dramatika Iva

Šorliho (1877-1958) Pasti in zanke (1922, Pasti a oka).

         Nejzdařilejším dílem tohoto žánru ve slovinském prostředí před druhou

světovou válkou je novela Bratovščina Sinjega galeba (1936, česky Bratrstvo

modrého racka, 1947),64 která se dočkala mnoha vydání. Autor, původním

povoláním učitel, básník, prozaik a překladatel, později                        i novinář, jeden

z nejvýznamnějších představitelů sociálního realizmu Tone Seliškar (1897-1969) se

proslavil právě touto knihou. Jedná se o psychologický portrét chlapce, který díky

lsti a svým přátelům zvítězí nad mořskými piráty a dosáhne tak i uznání lidí

v přímořské oblasti. Příběh má tradiční výchovnou pointu, která zdůrazňuje

kamarádství, spravedlnost, rozhodnost a odvahu. Přesto autor poučení formuluje

pomocí napínavého příběhu plného zápletek s humorem a se znalostí chlapeckého
63
   Srov. Svetina, P.: Naočnik, očalnik in Rdeča kapica: o začetkih slovenske mladinske kriminalke,
Otrok in knjiga 2004, č.61, s. 45.
64
   Seliškar, T.: Bratovščina Sinjega galeba. Ilustr. A. Sirk Ljubljana 1936.


                                                 24
způsobu myšlení a vytváří tak přitažlivou fabuli. 65 Dílo se proto stalo a ještě dodnes

zůstává nejoblíbenější četbou školáků i teenagerů ve Slovinsku.

        Většina slovinských literárních teoretiků řadí uvedenou Seliškarovu knihu do

žánru dobrodružné literatury.66 Na druhé straně nejnovější analýza předního

slovinského odborníka na dětskou literaturu a také významného autora tohoto žánru

Petra Svetiny považuje Seliškarovu povídku právě za kriminálku.67




65
   Srov. Glušič(ová), H.: cit. dílo, Ljubljana 1996, s. 170.
66
   Tamtéž s. 170.
   Srov. Pirnat(ová)-Cognard(ová), Z.: cit. dílo, s. 275.
   Srov. Idrizović, M.: cit. dílo, s. 224.
   Srov. Janež, S.: Slovenska mladinska proza, Ljubljana 1993, s. 77.
67
   Srov. Svetina, P.: cit. dílo, s. 45.


                                                 25
5.5 Verše pro děti a mládež



         Do slovinské poezie pro děti a mládež přispěl jedním dílem také již

zmiňovaný Fran Milčinski. Jedná se o autorské zpracování lidové balady klasického

slovinského motivu desáté dcery - Desetnice. Baladickou pohádku zařadil

F. Milčinski do své první sbírky pro dětského čtenáře - Pravljice (1911, Pohádky).

Desetnica, v tomto případě dívka Marjetica, je dle slovinských lidových balad

nucena opustit domov a hledat si živobytí jinde. Marjetica na své pouti potká ptáčka

„radílka“ - vykonavatele jejího nezměnitelného a smutného osudu. V básni používá

autor pohádkové personifikace, které odráží dobrodiní přírody k zavržené lidské

bytosti. Báseň končí smrtí matky a pro Marjetici definitivní ztrátou domova. Podle

Janeze Rotora, který provedl analýzu textu, je Milčinského Desetnica výrazně zdařilý

příklad baladické pohádky.68

         Stejně jako ostatní představitelé slovinské moderny se také Dragotin Kette

věnoval poezii pro děti a mládež. Svoje básně a pohádky začal uveřejňovat

v časopisech Vrtec a Angeljček. Knižně vyšla jeho tvorba pro nejmenší až po více

než půl století od jeho smrti a to ve veršovaném leporelu Basni (1975, Básně)69

a Otroške pesmi in povestice (1950, Dětské básně a povídky)70. Ve své poezii pro

děti dává D. Kette přednost pocitu, ideji. Opírá se především o lidovou poezii a to jak

po formální, tak i obsahové stránce. Muris Idrizović popisuje Ketteho poezii slovy:

Njegova pesem, rastoča iz ljudske poezije, ritmično razkošna, zvočno in metaforično

pretanjena, hitro najde pot do otroške intime […] Pesem se odlikuje po zdravem


68
   Srov. Rotor, J.: Povednost in vrsta;Pravljice, balade, basni in povesti, Ljubljana 1976, s. 66.
75
   Kette, D.: Basni, Ilustr. J. Centa, Ljubljana 1975.
76
   Kette, D.: Otroške pesmi in povestice, Ilustr. K. Zelenko, Ljubljana 1950.




                                                   26
humorju, objestni domiselnosti, lahkotnosti in lokalni obarvanosti, s čimer se pesnik

približuje mišljenju in čutenju ljudstva. 71

            Ketteho básničky vynikají krásným jazykem a prostým vypravováním. Do

těchto příběhů ve verších autor začlenil diskrétní poučení (např. Kako se je zgodilo

Matičku - Co se stalo Matičkovi). Od dítěte D. Kette očekává, že samo spolupracuje

na rozřešení smyslu jeho pohádky (Muha in pajek - Mucha a pavouk). Pocity lásky

k vlasti se odráží v básni Vrabec in lastovka (Vrabec a vlaštovka), přes sníh, led

a mráz zůstává vrabec doma, neopouští svoji milovanou vlast. Je připraven s ní trpět

a strádat, očekávat lepší a šťastnější dny. Každá báseň svědčí o autorově chápání

světa a sděluje myšlenky a ponaučení (Srna in orel - Srna a orel - o ctižádosti,

Mravlji - Mravenci                 (česky Mravenci, In: Oslavujeme Jugoslávii, 1938)

- o lakomství, Mačka in miška - Kočka a myška - o prolhanosti a mazanosti, Kužek

in sultan - Pejsek a sultán - o pochlebování, Pav in golobček - Páv a holoubek -

o marnivosti, Krt - modrijan - Krtek - mudrc - říká, že jsou skrytí a pokrytečtí

nepřátelé horší než známí, očividní, Čebelica in čmrlj - Včelka a čmelák - o hodnotě

práce).

            Ketteho poezie zanechala, stejně jako Župančičova, ve slovinské poezii

viditelné stopy a to díky své formě a vlastnostem poezie: humoru, optimizmu,

bujarosti, přírodním motivům a líbivé pohádce. I když se básník příliš nezabýval

reálným postavením dítěte ve své době, podal vizi svobodného a osvobozeného

dětství v lesku jazykového bohatství a jednoduchosti, v čemž je podstata krásy

Ketteho poezie pro děti.72




77
     Idrizović, M.: cit. dílo, s. 198.
72
     Srov. Idrizović, M.: cit. dílo, s. 199.


                                                27
        Nejvýznamnější básník slovinské moderny Oton Župančič (1878-1949)

se nesmazatelně zapsal do historie slovinské literatury pro děti a mládež. Jeho dětská

tvorba zůstává stále živá a i po jeho smrti se dočkala nespočtu nových vydání.

        Župančičovy dětské           básně se podle tematiky, motivů,                   formálních

a obsahových charakteristik, ale také podle jeho životního rozpoložení, které se

odráží v básníkově tvorbě dělí do dvou skupin - první období začíná v roce 1894

a trvá do roku 1903, druhé je vymezen roky 1907 a 1948. Změny, ke kterým

docházelo v rámci těchto dvou období, umožňují ještě přesnější určení. V letech

1894 až 1896 se objevovaly jeho první básnické pokusy pro dětského čtenáře

v časopisech Vrtec a Angeljček. O. Župančič je zde uveřejňoval pod pseudonymem

Smiljan Smiljanič nebo také Beli Kranjec.

         Podle způsobu, jakým je v Župančičových básních představeno dítě, jeho

vztah k okolnímu světu a světa k němu, se básně dělí na texty, jež pokračují

v tradiční poezii pro děti a básně, které přináší nové pojetí dítěte a s tím nové

hodnocení úlohy dětské poezie. Tato dualita samozřejmě není ve všech básních

formována do krajností, nové postupy jsou často zřetelné pouze v odstínech, které

dokreslují již dříve známé motivy. Velký a podle literární teoretičky Alenky

Glazer(ové) rozhodující vliv na Župančičovu tvorbu pro děti a mládež v jeho prvním

období měl redaktor časopisů Vrtec a Angeljček Anton Kržič (1846-1920).73

        Zastánce tradicionálního a konzervativního směru ve slovinské literatuře pro

děti a mládež A. Kržič ve svém díle Oceni slovenskih knjig za mladino in ljudstvo

(1889, Hodnocení knih pro mládež a dospělé)74 shrnul v deseti bodech svoje

požadavky      na dětskou literaturu. Od knih určeným dobrému dětskému čtenáři

očekává, že budou: 1. utvrzovat ve čtenáři víru, 2. konejšit srdce, 3. vyzdvihovat

73
   Srov. Glazer(ová), A.: Perspektive v zgodnjih Župančičevih otroških pesmih, Otrok in knjiga 2000,
č. 49, s. 13.
74
   Kržič, A.: Oceni slovenskih knjig za mladino in ljudstvo, Ljubljana 1889.


                                                 28
dobré vlastnosti a to co je pěkné, ušlechtilé, 4. podporovat lásku k vlasti,

5. poukazovat na úctu k rodičům 6. šířit užitečné znalosti, 7. podporovat pracovitost

a skromnost, 8. rozveselovat mladé srdce, 9. napsány pěkným jazykem, 10. pěkně

upravené a vytištěné a nebudou drahé.

        V počátcích své tvorby přihlížel O. Župančič ke Kržičovým požadavkům.

V souladu s prvním bodem tak vznikly mimo jiné básně Zvezdici (Hvězdičce),75

Uspavanka (Ukolébavka)76. V prví básni se dítě modlí proto, aby se jeho nemocná

matka uzdravila. K dítěti se přidají hvězdičky a jeho motlitba je vyslyšena.

Idealizované vyobrazení dítěte a personifikace hvězdiček účinkují idylicky, zároveň

báseň poukazuje na spojení dítěte s matkou. V druhé básni se objevuje pozvání

k motlitbě a motiv andělíčka strážníčka. Matka nabádá dítě k motlitbě, která ho

ochrání před vším zlým, čím mu je vyhrožováno, pokud se nebude pěkně modlit

a potom poslušně spát.

        Kržičův vliv lze cítit i v Župančičově rané básni Zima (Zima),77 která široce

vysvětluje, co vše se může stát dítěti (Mirkovi), když nebude poslušné, nebude se

učit a správně modlit. V přepracované variantě se tato báseň objevila ve sbírce

Pisanice (Kraslice),78 kde O. Župančič vypustil popis trestu a důvody pro něj. Hrozba

dítěti se změnila pouze v hravé zlobení dítěte, což je patrně už ze samotného

změněného názvu - Pesem nagajivka (Báseň šibalka). Přepracování textu básně tedy

svědčí o tom, že došlo ke změně vztahu autor - dítě (čtenář). Básník nadále nechce

být přísný vychovatel, který ukazuje dítěti „správnou“ cestu, ale jde mu




75
   Smiljanič, S.: Zvezdici, Angeljček 1885.
76
   Smiljanič, S.: Uspavanka, Angeljček 1896.
77
   Smiljanič, S.: Zima, Angeljček 1895.
78
   Župančič, O.: Pisanice, Ljubljana 1900.


                                               29
o vytvoření vyváženého vztahu mezi ním a dětským čtenářem. Hravost se tak stává

podstatou básně, vážnost a přísnost ztrácejí svůj význam.79

         Podobného osudu se dočkala i báseň Ali te ni nič sram? (Není ti hanba?),80

která vyšla nejdříve časopisecky a později ve sbírce Pisanice. V prvním verši autor

hravým škádlením nabádá dítě, které se ráno loudá, aby vstalo. V knize je

bezprostřední vztah mezi dítětem a personifikovanou přírodou, smějící se jitřenkou.

V knižním vydání básně došlo i ke změně názvu: Zorica (Jitřenka). Výčitka kvůli

rannímu lenošení zazní z úst jitřenky jako spiklenecké spojenectví s dítětem.

        Bez přísnosti zní také dědečkova hrozba vnukovi v básni Bav - bav!

(Bubák),81 který v noci nechce jít spát. Text barvitě popisuje hrozivého bubáka, který

si chodí pro zlobivé děti. Ve sbírce Pisanice se dříve bezejmenný chlapec jmenuje

Joža a z jeho slov je patrné, že mu doma nehrozí žádné nebezpečí. Změněného názvu

se dočkala rovněž báseň Konjič (Koníček),82 jejímž námětem je hra dítěte

s dědečkem. Dítě se houpe na dědečkově koleně, malý hrdina dědečka ve své fantazii

promění v koníčka. Ve sbírce Pisanice jsou vypuštěny verše o koníčkovi-kolenu,

skutečné poučení ze hry je postaveno v názvu básně Na kolenu (Na koleni).

        Druhému bodu Kržičových požadavků také odpovídají dvě Župančičovy rané

básně, které vyšly v Angeljčku už v roce 1894: Cvetke, ptice in deček (Květinky,

ptáčci a chlapec) a V bajnih deželah (V bájných zemích). V obou básních je vyjádřen

soucit a připravenost dětí k tomu, aby pomáhaly rostlinám a zvířatům (první báseň)

a ubohým a pobožným lidem, nemocným a starým (druhá báseň). Druhá báseň se

ovšem částečně oddaluje od Kržičových požadavků, slovy A. Glazer(ové) toho autor

dosáhl tím, že Ta deca si v fantazijskih predstavah podreja celotno naravo in v igro

79
   Srov. Glazer(ová), A.: Perspektive v zgodnjih Župančičevih otroških pesmih, Otrok in knjiga 2000,
č. 49, s. 16.
80
   Smiljanič, S.: Ali te ni nič sram?, Angeljček 1895.
81
   Smiljanič, S.: Bav –bav!, Angeljček 1895.
82
   Smiljanič, S.: Konjiček, Angeljček 1895.


                                                 30
vključuje vesolje, mavrico, sonce in luno. V tej pesmi je torej ponazorjena otrokova

igrivost in njegova razgibana, sproščena domišljija, ki podira meje med stvarnim in

domišljijskim svetom.83

        V následujících       básních     je   stále    více    zřetelná     Župančičova       snaha

o distancování od Kržičova programu. Báseň Modri Slavo (Moudrý Slavo)84 je na

první pohled namířena proti lenosti a je tak v souladu s tehdejší literární tradicí

a s Kržičovými požadavky (podpora pracovitosti a skromnosti). Vypravěč, který

hovoří v první osobě, přesvědčuje děti, ať jsou pracovité a moudré, za vzor je jim

kladen moudrý a pracovitý Slava. O. Župančičovi se nicméně podařilo vzdálit se od

Kržičových požadavků tím, že do svého textu vnesl představu dítěte, které je živé,

čiperné a přirozené.

        Také báseň Mladi dedek (Mladý dědeček),85 která má formu dialogu dítěte

s dospělým, se nejdříve zdá být namířena proti dětské fantazii, avšak při pozornější

četbě se ukáže jako text o nekonečné dětské fantazii, která umožňuje dítěti, aby se

vžilo do úlohy někoho jiného. Básníkova sympatie je přitom na straně dítěte, ne na

straně dospělého, který si z malého člověka dělá legraci.

        O nepochopení dospělých, které v dětech může vzbudit rozčarování, hovoří

báseň o mladém kominíčkovi Prvič na vrhu (Poprvé nahoře)86. Kominíčkův monolog

vypráví o pocitu dotčenosti dítěte, jenž něčeho poprvé dosáhlo, ale nebylo za to

řádně odměněno.

        Na dětskou slabost poukazuje báseň Muca - kuharica (Kočka - kuchařinka),87

která živým proslovem varuje před mlsností, avšak ostří varování je otupeno tím, že


83
   Glazer(ová), A.: Perspektive v zgodnjih Župančičevih otroških pesmih, Otrok in knjiga 2000, č. 49,
s.17.
84
   Smiljanič, S.: Modri Slavo, Angeljček 1986.
85
   Smiljanič, S.: Mladi dedek, Angeljček 1896.
86
   Smiljanič, S.: Prvič na vrhu, Angeljček 1896.
87
   Smiljanič, S.: Muca-kuharica, Angeljček 1896.


                                                 31
není určeno přímo dítěti, ale zvířátku, čímž přechází báseň do oblasti nereálného

a fantastického. V další básni Pripovedka o nosku (Povídka o nosánku)88 matka

odsuzuje lhaní dcery Mimice. Matčin důkaz dceřiny lži, její měkký nosánek, přenese

reálné dění na rovinu fantazie, což značně zmírní přísně výchovnou kritiku textu.

           Jak ukázala analýza básní, O. Župančič se ve své rané tvorbě řídil

Kržičovými požadavky, ale později se od nich také odkláněl. Dítě se v Župančičově

tvorbě setkává s množstvím příkazů, varování, omezení, je často rozčarováno světem

dospělých. V básních tedy nalezneme výchovně poučnou tematiku, která byla

v souladu s Kržičovým názorem na dětskou literaturu. Zároveň se O. Župančičovi

podařilo zachytit obraz živého, hravého dítěte, v němž vidí rovnocenného partnera

a stojí na jeho straně, pokud dojde ke střetu dítěte s dospělým.

           V několika Župančičových básních se odráží jeho původ, kraj jeho dětství

- Bílá krajina (O. Župančič se stejně jako nestor česko - slovinských kulturních styků

Oton Berkopec) narodil ve Vinici. V těchto básních vychází O. Župančič především

z motivů lidových písní, zachycuje bělokrajinské obřadní tradice, tak jak si je

pamatoval z dob svého dětství. Báseň Na Jurjevo s podtitulem Belokrajinski običaj

(Na sv. Jiří, Bělokrajinský zvyk)89 popisuje bělokrajinský obřad, kterým vesnické

děti každý rok symbolicky zobrazovaly návrat jara a prosily za dobrou úrodu.

           V tehdejší poezii pro děti byla báseň Na Jurjevo něčím zcela novým: hovořilo

se v ní o dění na vsi, tak jak si na něho vzpomínal básník ještě z dětských let,

zároveň autor do popisu obřadu vnesl hravost dětí, které se rovnoprávně zapojují do

života na vesnici. Báseň není psaná z pohledu dospělých, kteří by snad chtěli mít vliv

na děti, ale do středu dění jsou postaveny právě malí jurjáši. Děti zde vystupují jako

aktivní nositelé děje, nikdo jim neradí, nepoučuje, přináší štěstí, radost a blahobyt.


88
     Smiljanič, S.: Pripovedka o nosku, Angeljček 1896.
89
     Smiljanič, S.: Na Jurjevo (Belokrajinski običaj), Vrtec 1895.


                                                    32
V básni není s lidovým obřadem spojena jen látka, ale lidově zní i způsob

vyjadřování, jenž je bezprostřední, skutečný a malebný, jakož i rozverný rytmus,

který je typický pro lidovou píseň.90

        Na svoje dětská léta v Bílé krajině vzpomínal O. Župančič i prostřednictvím

dalších básní, mezi nimiž jsou například Želje belokranjskega dečka (Přání

bělokrajinského chlapce)91 a Tepežkarji (Mrskači)92. První báseň už svým názvem

přesně lokalizuje místo děje, popisuje naivní přání dítěte, které by si chtělo na trhu

koupit řadu pěkných věcí, s nimiž by se mohlo doma pochlubit. Text je psán

v kondicionálu, který nejvýstižněji vyjadřuje neuskutečnitelnost těchto přání: koupit

si, co by si přál a návrat domů.93

        Řadu básní situovaných do Bílé krajiny doplnil O. Župančič o vysvětlivky

nářečních výrazů. Například u básně Želje belokranjskega dečka vysvětlil pod čarou:

Kriljak - zajčjak je klobuk iz zajče dlake.

        O. Župančič vydal knižně svoji první básnickou sbírku Čaša opojnosti (1899,

Číše opojení),94 s níž se chtěl ve stejném roce jako I. Cankar se sbírkou Erotika

představit jako moderní básník. Autor se inspiroval moderními evropskými směry

jako byly dekadence a symbolizmus. Sbírka byla určena dospělým, nicméně

O. Župančič do oddílu Jutro (Ráno) zařadil osm básní pro dětského čtenáře. Básně

v tomto oddílu pojmenovaném              po začátku dne tak, jako je i dětství začátkem

lidského života, vypráví o vzpomínkách na radostné zážitky dětských let, na

očekávání Mikuláše, na dětské hry, na kvetoucí pole, na sesterskou lásku, ale také

o nečekaném konci šťastného idylického života a odchodu do ciziny.

90
   Srov.Glazer(ová), A.: Oton Župančič in njegova otroška lirika, In: Župančič, O.: Izbrana mladinska
besedila, Ljubljana 1978, s. 162.
91
   Smiljanič, S.: Želje belokranjskega dečka, Vrtec 1895.
92
   Smiljanič, S.: Tepežkarji, Angejček 1896.
93
   Srov.Glazer(ová), A.: Oton Župančič in njegova otroška lirika, In: Župančič, O.: Izbrana mladinska
besedila, Ljubljana 1978,s. 162.
94
   Župančič, O.: Čaša opojnosti, Ljubljana 1899.


                                                 33
        Podle motivů se zdá, že jsou tyto básně podobné předešlým Župančičovým

básním, avšak v souvislosti s dalšími básněmi ve sbírce dostávají nové, doplňující

významy: s citlivostí moderní poezie pějí o sotva tušeném štěstí, které naplňuje

teprve očekávajícího mladého člověka. Do první sbírky zařadil O. Župančič většinou

nové básně, kromě dvou starších - Oblaček (Obláček) a Mak (Mák).95 První text

alegorií o obláčku hovoří o nesplnitelné touze po někdejším štěstí v kruhu blízkých.

Právě beznadějnost této touhy dodává básni zvláštní melancholii a elegičnost. Báseň

je typickým příkladem Župančičovy rané poezie, žalostné vzpomínky na ztracené

mládí, které bylo násilně přerušeno. Touto básní také skončilo první období96

Župančičovy dětské poezie, která od této doby začíná přejímat jiné podněty a má jiný

charakter.97

        Báseň Mak vypráví o přírodě, je ukázkou umoudřeného vztahu k životu

v jeho negativním slova smyslu, na rozdíl od další známé básně z tohoto cyklu

Kanglica (Konvička). Zde se jedná o veršovanou pohádku převzatou z lidové písně,

o čemž svědčí podmínka, jaká je známá v lidové poezii, zvláště v lidové pohádce,

kde hlavní hrdina, pokud chce dosáhnout svého cíle, musí splnit určitou úlohu,

spojenou s podmínkou. Hlavní hrdinka v tomto případě musí překonat nástrahy

přírody, aby mohla zachránit svého nemocného bratra. Vše, o čem báseň Kanglica

vypráví, je řečeno bezprostředně, konkrétně, živě a názorně, v duchu lidové poezie

a pohádky se stupňuje ideový důraz na konání dobra, obětování se pro druhého.

        Další báseň z této sbírky Zvezdice (Hvězdičky) podává pomocí symbolů

(podoba zlatého ptáčka)          svědectví o básníkově uměleckém tvoření, znázorněné

v podobě bolavé duše, která navštěvuje hvězdy. V básni tak autor ukazuje na proces


95
   Srov. Glazer(ová), A.: Iz Župančičeve zgodnje lirike, Dialogi 1978, č. 2, s. 67.
96
   Viz str. 26 této práce.
97
   Srov. Glazer(ová), A.: Perspektive v zgodnjih Župančičevih otroških pesmih, Otrok in knjiga 2000,
č. 49, s. 20.


                                                 34
tvorby, a to způsobem, který spojuje umění s dětstvím. Pro obojí je charakteristická

intuice, nadšení a hravá odpoutanost.98

         Báseň Gini (Gini) podobně jako předešlá báseň hovoří o omámení snovými

představami,        zprostředkovanými           dětskou      hrou,      respektive        symbolickým

vyobrazením dětské fantazie, v tomto případě je symbolem                              dětství   sluneční

paprsek. V obou básních je tak spojeno dětství a umění, jež mají společné

východisko v poddajné fantazii a radosti, které se oddávají.99

         Idyliku dětství ukazují zbylé tři básně v této sbírce. Báseň Barčica (Lodička)

ukazuje důvěru v budoucnost, báseň V saneh (V saních) vypráví o dětech a jejich

radostném očekávání dárků, a konečně poslední báseň Na poljani (Na poli) je

obrazem jarní hravosti, jak ukazuje tanec motýlků na rozkvetlém poli.

         Do cyklu Jutro tedy O. Župančič zařadil ty svoje dětské básně, které motivem

a rozpoložením nebo pocitem vyhovovaly celé sbírce Čaša opojnosti. V knize vedle

sebe stojí básně, které hovoří o pocitu bezmocnosti a básně, které pějí o vzletné

radosti ze života.

         O skutečnosti, že O. Župančič vydal básně pro děti společně s básněmi pro

dospělé, se literární teoretička a znalkyně Župančičova díla A. Glazer(ová) domnívá,

že Cikel Jutro pa ni soroden drugim pesmim v Čaši opojnosti samo po čustvenih in

miselnih osnovah, temveč je mnogim pesmim v zbirki blizu tudi po izraznih sredstvih

in ritmiki, približanih značilnostim ljudske pesmi in hkrati dokazuje, da je Župančiču

tudi otroška lirika enakovredna oblika za izpoved najintimnejših doživetij ter

umetniško enakovredna sestavina […] njegovega pesniškega opusa, ki postaja šele

skupaj z otroško liriko celovit.100



98
   Srov. Glazer(ová), A.: Iz Župančičeve zgodnje lirike, Dialogi 1978, č. 2, s. 69.
99
   Srov. Glazer(ová), A.: Tamtéž, s. 70.
100
    Glazer(ová), A.: Tamtéž, s. 70.


                                                   35
        První Župančičovou sbírkou básní určenou přímo dětem byly Pisanice

(Kraslice),101 do kterých vybral čtyřicet původních básní, z nichž je šest převzato ze

sbírky Časa opojnosti a tři překlady pocházející z básníkova raného tvůrčího období.

        Ze staršího období byly do sbírky zařazeny básně, o nichž jsem se již zmínila

na předchozích stranách této práce (Na Jurjevo, Na kolenu, Zorica, Pesem nagajivka,

Želje belokranjskega dečka). Ze stejného období zařadil O. Župančič do sbírky ještě

básně, které vyšly také časopisecky, avšak v časopise pro dospělé Dom in svet (1888-

1944). Autor je při jejich vzniku nepovažoval za zcela vhodné pro děti, nicméně je

později zařadil do sbírky pro nejmenší čtenáře. Jedná se o básně Oblaka (Mraky),

Bora (Bouře) a Veter (Vítr). První báseň znamená výrazný protiklad k idylické

představě světa, jak je vyjádřena v básni Obláček102. V dialogu dvou mraků, rodných

bratří čteme předpověď dvou zcela různých možností osudu světa. Bílý mrak slibuje

blahorodnou činnost a hojnost, černý mrak předvídá ničení. Zařazení básně Mraky do

Pisanic ukázalo, že v té době O. Župančič nezamýšlel vkládat do dětské poezie

znázornění disharmonie.

        Jak se pro O. Župančiče změnilo hodnocení přiměřeného čtiva pro mladé,

vysvětlilo umístění dvou dalších básní (Bora, Veter) do Pisanic. Obě dvě básně

vznikly na motivy ukrajinských lidových písní, jejichž dění je situováno do přírody

a vypráví o světě dospělých a jejich bojů, přináší také motiv smrti. Avšak nejen

smrti, která by znamenala pouze přechod do posmrtného života nebo by byla

zamýšlena jako něco, co přesahuje hodnotu života, nýbrž smrti, která je konečná

a znamená neodvolatelný, násilný odchod mladých životů; tragiku takové smrti

zvlášť pocítí matka padlého v básni Veter103.


101
    Župančič, O.: Pisanice, Ljubljana 1900.
102
    Viz str. 32 této práce.
103
    Srov. Glazer(ová), A.: Župančič in ukrajinska poezija. Oton Župančič. Simpozij 1978. Ljubljana
1979, s. 387.


                                                 36
        V roce 1900 začal vycházet nový dětský časopis Zvonček (1900-1939), kde

O. Župančič uveřejnil svoje dvě básně: Zlata ptička (Zlatý ptáček) a Kralj Matjaž

(Král Matyáš). Zajímavostí je, že zatímco Zlata ptička sbírku Pisanice uzavírá, báseň

Kralj Matjaž nebyla do sbírky zcela úmyslně zařazena. Pisanice totiž hovoří

o vítězství důvěry v životní sílu, což se také později stalo jednou z hlavních

charakteristik Župančičovy poezie. Autor báseň Kralj Matjaž do sbírky Pisanice

záměrně neumístil, jelikož vypráví o nečinném zbabělci104. Přesto ji ale najdeme

v dodatku k této sbírce. Dodatky ke sbírkám básní pro nejmenšího čtenáře byly pro

O. Župančiče vůbec charakteristické a setkáváme se s nimi i v dalších jeho dílech.

        Ve sbírce Pisanice se na jedné straně podle Igora Saksidy setkáváme

s idealizací dětství: tako v značilnih pomanjševalnicah (sončece, Milenica, rožice)

kot v prikazovanju otroške razigranosti in pomladnega prebujanja ter sveta, ki

s svojo igrivostjo in milono obdaja lirski subjekt.105 Na druhé straně jsem viděli, že

sbírka obsahuje i texty popisující smutné okamžiky v životě dítěte. I. Saksida dále

uvádí: Pisanice vsebujejo tudi besedila, ki jih nikakor ni mogoče povezati z idilično

ornamentalnostjo otroškega sveta; tematika teh besedil se nanaša na človekovo

osamljenost (Vzdih, Barčica), smrt (Bora, Belokranjska balada, O Indiji

Koromandiji) ali narod (Mornar,Topol ob Savi) […] Župančičeva poezija torej

opazno presega motivno - tematsko zamejenost idealizacijskega tipa s svojo tudi na

ljudsko izročilo vezano univerzalno povednostjo.106

        Teprve po dvanácti letech vydal O. Župančič svoji další sbírku básní pro děti

a mládež Lahkih nog naokrog (1912, Lehkým krokem okolo)107. Obsahuje dvanáct


104
    Srov.Glazer(ová), A.: Oton Župančič in njegova otroška lirika, In: Župančič, O.: Izbrana
mladinska besedila, Ljubljana 1978, s. 167.
105
    Saksida, I.: Mladinska književnost med literarno vedo in književno didaktiko, Maribor 1994, s.114 -
115.
106
    Saksida, I.: Tamtéž, s. 115.
107
    Župančič, O.: Lahkig nog naokrog, Ljubljana 1912.


                                                  37
původních básní, které vznikly k ilustracím německé malířky Gertrudy Caspariové.

Básník opět živě vzpomíná na to, jak si děti rády hrály mezi sebou, s hračkami a se

zvířaty. Ve sbírce jde především o žertovné básně, což je vyjádřeno už jejich

samotnými názvy: Daj - zmaj (No tak - draku), Hi, hop (Hi, hop), Opica, prašiček

(Opice, prasátko), Kolá se kolač (Koulí se kolo), Ziba tarajka (Veliká kolébka).

Námětem těchto básní je tedy slovinský kraj, opět především Bílá krajina,

k některým básním (Kolá se kolač, Ziba tarajka) v prvním vydání připsal

O. Župančič i vysvětlivky, neboť se jedná o čistě bělokrajinské nářeční výrazy.

Sbírka obsahuje i jednu báseň na motivy srbské lidové poezie: Kraljevič Marko in

Ljútica Bógdan (Kralevic Marko a Ljutica Bogdan), popisující dva srbské hrdiny108.

        Během první světové války vydal O. Župančič svoji zřejmě nejznámější,

kritiky a čtenáři nejlépe hodnocenou sbírku pro děti Ciciban in še kaj (Ciciban a ještě

něco),109 která obsahuje třicet básní. Postava Cicibana se poprvé objevila

v Župančičově básni Naše luči (Naše světla), pro kterou se stala východiskem

indická filozofická úvaha o člověku a světu. Cicibana básník našel v lidových

hádankách u významného srbského literáta                a jazykovědce V. S. Karadžiće110.

Ciciban se stal ve slovinském prostoru natolik populární, že se dnes děti

předškolního věku označují právě tímto slovem.

        Básně uspořádal O. Župančič ve sbírce tak, že začínají radostnou náladou

třech koled, které vyjadřují důvěru v lepší život a budoucnost: Žalostni koledniki

(Smutní koledníci), Častitljivi koledniki (Ctihodní koledníci) a Veseli koledniki

(Veselí koledníci). V koledách vystupuje Ciciban jako nositel dobré vůle a hlasatele


108
    Srov.Glazer(ová), A.: O Otonu Župančiču in njegovih otroških pesmih, In: Župančič, O.: Mehurčki
in petdeset ugank, Ljubljana 1999, s. 74.
109
    Župančič, O.: Ciciban in še kaj, Ljubljana 1915.
110
    Srov. Glazer(ová), A.: Oton Župančič in njegova otroška lirika, In: Župančič, O.: Izbrana
mladinska besedila, Ljubljana 1978,s. 170.



                                                38
šťastného dítěte. Následují básně Zeleni Jurij (Zelený Jiří), Pastirčki (Pastýřci), Breza

in hrast (Bříza a dub) a Pomladna ladja (Jarní loď), které vypráví o přírodě, odvaze,

spojení se zemí a s národem. Pokračuje ukolébavkami Uspavanka (Ukolébavka)

a Ciciban zaspi (Cicibane usni) o dítěti v kruhu rodiny, která mu poskytuje pocit

bezpečí. Jedna z nejznámějších básní sbírky Ciciban in čebela (Ciciban a včela)

v živém dialogu mezi dítětem a zvířetem hovoří o básníkově přání, aby dítě zůstalo

nespoutané, hravé, ale rovněž i upřímné a poctivé. Další básně zařadil O. Župančič

tak, že v první polovině sbírky převládají obsahově jednodušší texty, určené

mladšímu čtenáři, v druhé polovině pak básně náročnější. Sbírka končí dvěma

filozofickými básněmi Ciciban posluša očetovo uro (Ciciban poslouchá otcovy

hodinky) a Naše luči (Naše světla).

       K odlehčeným básním patří Kadar se Ciciban joče (Když Ciciban pláče),

šprým, který má rozveselit plačící děti. Následují básně popisující dětské hry, které

oživují vzpomínku na básníkovy vlastní hry z jeho dětství: Dedek Samonog (Děda

s jednou nohou) a Postovka (Poštolka). Zlato v Blatni vasi (Zlato v Blatné vsi) si

dobírá ty, kteří neumějí využít toho, co mají, žertovná Lenka (Lenka) staví svět

vzhůru nohama, tak jak to rády dělají děti a Povabilo (Pozvání) smíchem vítězí nad

tísní ve válečném čase.

       Básně vycházejí stejně jako v předešlé Župančičově tvorbě z lidové

slovesnosti, což dosvědčují i vysvětlivky, které básník stejně jako v předchozím

případě ke sbírce připojil. Motivu lidové poezie si všímá také I. Saksida, který

poukazuje na některé jazykové charakteristiky básní Zbirko Ciciban in še kaj

z ljudskim izročilom povezuje melodioznost verza, bogato glasovno slikanje,

paralelizmi in nesmiselna predstavnost (Lenka, Zlato v Blatni vasi), kar se




                                           39
nadgrajuje z bogato metaforiko/simboliko (Turek, Breza in hrast, Zeleni Jurij) in

kompleksno sporočilnost/povednostjo nekaterih besedil111.

        Sbírka Ciciban in še kaj se tak řadí k tomu nejlepšímu, co bylo ve

slovinské moderní dětské poezii kdy vytvořeno, patrné je to již obsahovými,

formálními a rytmickými složkami, opírajícími se o lidovou báseň, zejména dětskou

lidovou báseň, tak oceňováním života, který se projevuje vitalizmem a časově

podmíněnými národními důrazy. Cicibanovská báseň tak na slovinské literární scéně

znamená největší rozmach dětské literatury v té době a současně literární vzor

trvající po desetiletí.

        V další sbírce krátkých básní Sto ugank (1915, Sto hádanek)112 O. Župančič

uspořádal sto barvitých a vtipných básnických obrazů. Tématicky se hádanky

zaměřují na různé předměty a jevy, které básník viděl ve světě vlastního dětství, dále

hádanky vycházejí z přírodních motivů, což je pro jeho tvorbu charakteristické.

Vzorem mu byla rovněž lidové slovesnost, zejména srbská. Hádanky potvrzují

i autorovu zálibu ve slovních hříčkách, které nečekaně spojují protikladné pojmy

a jevy, což podporuje dětskou fantazii a schopnost hry se slovy.

        Jako básník se rozvíjel pod vlivem slovinské moderny, a to především jejího

hlavního představitele - básníka O. Župančiče, vystudovaný právník Igo Gruden

(1893-1948). Do meziválečné tvorby pro děti a mládež přispěl I. Gruden jedinou

sbírkou Miška osedlana (1922, Myšička osedlaná)113. I. Gruden se v ní pokusil spojit

dětský a objektivní svět, dětskou imaginaci a věcnost. Jeho básně byly určeny

nejmenším čtenářům. Dětský svět chápal I. Gruden jako idylický, jako království,




111
    Saksida, I.: Mladinska književnost med literarno vedo in književno didaktiko, Maribor 1994, s. 115
- 116.
112
    Župančič, O.: Sto ugank, Ljubljana 1915.
113
    Gruden, I.: Miška osedlana, Ilustr. I. Vavpotič, Ljubljana 1922.


                                                  40
plné pěkných her, fantazie a slunečního světla. Do dětského světa neproniká autor

rozumem, ale svoje sebevyjádření hledá pomocí pocitů.114

        V obsáhlé tvorbě jednoho z nejplodnějších slovinských autorů, učitele,

kulturního pracovníka, prozaika a dramatika Franceho Bevka (1890-1970) je sbírka

básní Pastirčki pri plesu in kresu (1920, Malí pastýři při tanci a slunovratu)115 vůbec

prvním a také jediným autorovým veršovaným dílem. F. Bevk vycházel z lidových

dětských písní, z her mladých pastýřů, kterých se sám jako malý chlapec účastnil.

Celkem třiatřicet básní v této knize obsahuje plno lidových motivů a bohatství

nářečních výrazů z Přímoří. Sám F. Bevk prozrazuje zdroj své inspirace slovy Ob

pastirovanju smo si pripovedovali bajke o divjih možeh, da so nam vstajali lasje na

glavi. O kresu smo plesali okrog ognja in peli. Poznali smo zvonove vseh bližnjih in

daljnih cerkva. Za vsake zvonove smo imeli svojo posebno pesem.116

        Část     své    tvorby     zasvětil    dětem      i   představitel   impresionistického,

expresionistického a konstruktivistického směru ve slovinské literatuře, předčasně

zesnulý a za svého života zcela nedoceněný básník slovinského Krasu Srečko

Kosovel (1904-1926). Dětská poezie vyšla ve Slovinsku zásluhou literárního

teoretika a historika Antona Ocvirka až půl století po Kosovelově smrti v druhém

dílu třetí knihy Zbrano delo117.

        S. Kosovel napsal celkem 49 básní pro děti a mládež, které před svojí smrtí

v roce 1926 uveřejňoval v časopisech Novi rod, Zvonček a Lepa vida (1922).

V Kosovelově tvorbě můžeme vidět paralelu mezi poezií pro dospělé a poezií pro

děti. Kosovelovy básně nemají výchovně poučný charakter, jako u některých jeho

současníků a následovníků. I přes religiózní tematiku nejsou básně nábožensko


114
    Srov. Idrizović, M.: cit. dílo, s. 219.
115
    Bevk, F.: Pastirčki pri plesu in kresu, Ljubljana 1920.
116
    Šircelj(ová), M: O knjigah in knjižnicah za mladino, Ljubljana 1977.
117
    Kosovel, S.: Zbrano delo 3 (Drugi del), Ljubljana 1977.


                                                  41
-výchovné a rovněž básně, ve kterých vzpomíná na svůj rodný kraj, nepřecházejí ve

velebení domova. Zařazení Kosovelovy básnické tvorby do dětské literatury

vyvolává i dnes ve slovinské literární vědě řadu diskuzí, protože je obtížené chápat

S. Kosovela jako autora, jehož básně byly určeny výhradně dětem, neboť jeho

lyrické výpovědi, které se podle motivu sice řadí k textům pro děti, tematicky a svojí

výpovědní hloubkou upoutají samozřejmě i dospělého čtenáře.

           Nejznámější současný slovinský odborník na literaturu pro děti a mládež

I. Saksida k této problematice uvádí: Kljub temu, da se pogosto ne da povsem

zagotovo določiti, ali je pesem otroška ali nemladinska, je vendarle jasno, da se

besedila, uvrščena v prvi sklop drugega dodatka, razlikujejo glede na žanr. Na eni

strani so besedila, katerih igrivost, pravljičnost itd. jasno kažejo, da gre za prava

mladinska besedila. Druga skrajnost pa so pesmi, ki tematsko brez dvoma sodijo med

nemladinska besedila, kar kaže na žanrski prenos kot zavestno uporabljen stilni

postopek.118 Podle I. Saksidy je možné Kosovelovy básně pro děti rozdělit dle

motivů a tématu na dvě skupiny: 1) básně s pohádkovou strukturou a na 2.) texty,

jejichž charakter je možné srovnávat se skutečností. Tyto skupiny I. Saksida dále dělí

na žertovné a lyricko - žalostné texty. Pro žertovné pohádkové texty je

charakteristická především hravost, částečně také výraznější fabulace. Žalostné

pohádkové texty vycházejí ze ztvárnění pohádkové bytosti.119 Ve druhé polovině

minulého století ve Slovinsku přesto vyšlo několik výborů z jeho tvorby, které se

obrací na malého čtenáře: Naša bela mačica (1969, Naše bílá kočička), Sonce ima

krono (1974, Slunce má korunu) a Zlati zvončki (2000, Zlaté zvonečky). Recepce

díla S. Kosovela zůstává pro slovinskou literární vědu stále otevřenou otázkou, proto




118
      Saksida, I.: Podoba otroka v liriki Srečka Kosovela, Otrok in knjiga 1992, č. 33, s. 10.
119
      Srov. Saksida, I.: Tamtéž, s. 13.


                                                     42
je obtížné na základě dostupných materiálů, které se zabývají jeho tvorbou pro děti

a mládež, vyvozovat konečné závěry.




                                        43
5.6 Realistický román, povídka a črta pro děti a mládež



        Fran Milčinski, původním povoláním soudce, se velice dobře orientoval

v tehdejším maloměstském lublaňském prostředí. Své znalosti zúročil v povídce

Ptički brez gnezda (1917, Ptáčci bez hnízda),120 která je dnes považována za dílo pro

děti a mládež, avšak původně byla zamýšlena jako výchovná povídka pro dospělé.

F. Milčinskému byl vzorem Charles Dickens se svým sentimentálně realistickým

a humoristickým zpracováním sociálních otázek, lidských typů, dětských příhod

v sociálně názorně popsaném okolí. Hlavními hrdiny jsou děti ze tří dělnických

rodin, které kradou, lžou, potulují se, utíkají od rodičů, dokud nenajdou přiměřené

útočiště. I když má povídka smutný podtext, F. Milčinski ji dokázal vdechnout

špetku dobrodružného ducha a napsal ji s velkým smyslem pro humor.121

        Literární historik Anton Slodnjak k této povídce uvádí, že F. Milčinski

Z živimi podobami treh malih junakov in z obtožujočim opisovanjem njihovega

duševnega in telesnega tavanja je ustvaril realističen pendant k Cankarjevim

simbolističnim in subjektivističnim otroškim zgodbam ter v srce segajoč opomin

malomarnim staršem.122

        Povídka Ptički brez gnezda tedy představuje předchůdce současných

dobrodružných povídek pro mládež. Dle Janka Kose jsou Ptički brez gnezda nejlepší

výchovnou povídkou pro dospělé a pro děti, kterou slovinská literatura zná.123

        Do slovinské literatury pro děti a mládež lze zařadit i nejobsáhlejší dílo

Frana S. Finžgara, historický román Pod svobodnim soncem (1912, Pod


120
    Milčinski, F.: Ptički brez gnezda, Celovec 1917.
121
    Srov.: Pirnat(ová)-Cognard(ová), Z.: cit. dílo, s. 150.
122
    Slodnjak, A.: Obrazi in dela slovenskega slovstva (Od začetka do osvoboditve), Ljubljana 1975, s.
269.
123
    Srov. Kos, J.: cit. dílo, Ljubljana 1998, s. 264.


                                                 44
svobodným sluncem, česky 1928) 124. Je jeho jediným dílem z oblasti historické prózy

a podnět k němu dal Janez Evangelista Krek (1865-1917), slovinský literát, politik

a sociolog výzvou, že by mělo být vytvořeno dílo, které připomene časy slovinské

a slovanské minulosti i svobody. Vzorem pro toto dílo byly historické romány

polského představitele romantizmu Henrika Sienkiewicze. Finžgarův román vypráví

o hrdinství slovinských bojovníků v boji o zemi, o romantické lásce mezi Iztokem

a Irenou, která je plná překážek a zkoušek. F. S. Finžgar popisuje komplikovaný

a prohnilý život Byzance. V románu s přitažlivou fabulí autor s tvůrčí fantazií

zobrazil barvité, ideálně hrdinské, ale i negativní pletichářské a humorné postavy,

kromě toho rovněž spektakulární scény, díky čemuž se tento vlastenecký román

napsaný v lehce archaickém jazyce stal výjimečně oblíbeným. 125 Ovšem dle

hodnocení J. Kose je umělecká hodnota románu poměrně nízká a román dnes patří

především k populární četbě pro děti a mládež.126

        Krátká próza F. S. Finžgara určená mladým čtenářům Gospod Hudournik

(1985, Pan Bystřina)127 se vyznačuje humorem, neobyčejným tvárným popisem

přírody a kouzelným jazykem. Kniha ukazuje dětem přitažlivost a bohatství života

v přírodě i propojení života lidí, zvířat a přírody.

        Současník slovinské moderny, duchovní, prozaik, básník a dramatik Fran

Ksaver Meško (1874-1964) byl mezi lety 1904 až 1911 i přes „profesní izolaci“

oblíbencem slovinské mládeže, především její ženské části, a jedním z úspěšných

konkurentů Ivana Cankara.128 Jeho díla pro mládež, která vznikala během padesáti

let, vyšla souborně v knize Mladim srcem (1911-1964, Mladým srdcím, česky 1928).

F. K. Meško chápal svoji tvorbu jako práci pro vlast s humanistickým posláním.

124
    Finžgar, F. S.: Pod svobodnim soncem, Ljubljana 1912.
125
    Srov. Glušič(ová), H.: Sto slovenskih pripovednikov, Ljubljana 1996, s. 52.
126
    Srov. Kos, J.: cit. dílo, s. 266.
127
    Finžgar, F. S.: Zbrano delo, Knjiga VII, Ljubljana 1985.
128
    Srov. Slodnjak, A.: Obrazi in dela slovenskega slovstva , Ljubljana 1975, s. 276.


                                                  45
        Slovinský literární tvůrce pro děti a mládež Josip Vandot (1884-1944),

původním povoláním železniční úředník, se zapsal do povědomí čtenářů především

jako prozaik vycházející z lidové tradice, který čtenářům představil a přiblížil

goreňskou horskou krajinu. Knižně vydal J. Vandot ve vlastní režii jen historický

román pro děti Prerok Muzelj (1939, Prorok Muzelj)129. Mezi roky 1929 a 1933

spolupracoval v časopise Odmevi (1929-1933) jako literární kritik dětské literatury.

        Jádrem Vandotovy tvorby pro děti a mládež je série přírodních povídek z let

1918 až 1924 o chlapci Kekcovi (Kekec na hudi poti - Kekec na špatné cestě, Kekec

na volčji sledi - Kekec na vlčí stopě, Kekec nad samotnim breznom - Kekec nad

samotnou propastí), které uveřejňoval v časopisech Slovenec, Zvonček a Vrtec. První

povídku z této trilogie130 vydal J. Vandot pod názvem Kekec z naših gora (1936,

Kekec z našich hor)131. Hlavní postavou příběhu je statečný Kekec, vynalézavý,

citlivý, milý a odvážný chlapec, pastýř - horal, zkrátka chlapec, jenž si

v nebezpečných situacích, které ho v horském prostředí pronásledují na každém

kroku, vždy poradí. J. Vandot zde popisuje nezáviděníhodné postavení dětí na vsi,

i když s idylickým popisem nádherné horské přírody. Postava Kekce se stala ve

Slovinsku natolik populární, že se jeho příběh dočkal i filmového ztvárnění - Kekec

(1951) jako první slovinský celovečerní film pro děti a mládež, jeho pokračování

Srečno, Kekec! (1963) pak bylo prvním slovinským barevným filmem. Oba režíroval

Jože Gale.

        Před druhou světovou válkou uveřejnil v časopisech výše uvedený prozaik

Anton Ingolič ještě několik črt a delších prozaických textů. Jde o díla, která mají

sociální charakter a byla vytvořena v duchu literárního směru třicátých let, sociálního


129
    Vandot, J.: Prerok Muzelj, Ljubljana 1939.
130
    Druhé dvě knihy byly vydány teprve po druhé světové válce. Vandot, J.: Kekec na volčji sledi,
Ilustr. I. Šubic, Ljubljana 1957, a Kekec nad samotnim breznom, Ljubljana 1959.
131
    Vandot,J.: Kekec z naših gora, Ilustr. R. Gašperin, Ljubljana 1936.


                                                 46
realizmu. A. Ingoliče zajímaly osudy chudých děti, popisoval podmínky, ve kterých

žily děti dělníků a vesničanů.

         Děj črty Otroci (Děti)132 se odehrává během první světové války. Příběh

popisuje očekávání Vánoc, děti sní o tom, co jim přinese Ježíšek. Vnitřním

monologem je vyjádřeno utrpení matky, která si představuje, jak budou její děti

zklamány, když uvidí pouze skromně nazdobený stromeček a pod ním jen pár

rukavic, který sama upletla. Črta se zaměřuje pouze na tuto jednu událost, ukazuje

všeobecné utrpení a strádání, kterým lidé trpěli během války.

         V črtě Kolo (Kolo)133 autor rovněž klade značný důraz na sociální podmínky,

tentokrát během hospodářské krize ve Slovinsku. Příběh je zasazen do prostředí

městského dělnického okolí. Hlavní hrdina středoškolák Tonko chce dokončit školu

i přes přání své rodiny, která ho přemlouvá, aby se šel vyučit. Tonko si přeje kolo,

aby se mu zkrátila cesta do školy. Kolo nakonec dostane a to díky bohatému otci

jeho spolužáka, který mu ho koupí. Tonko je tak první Ingoličovův dětský hrdina,

který navzdory chudobě svojí neústupností a vytrvalostí dosáhne svého cíle.

         Podobný motiv jako v předchozím díle nalezneme i v črtě Budilka (Budík)134.

Hlavní hrdina Tinče si však přeje budík, aby mohl vstát dříve než jej bičem vzbudí

hospodář. Črta má stejně jako i ta předchozí šťastný konec, hlavnímu hrdinovi se

podaří i přes úskalí získat svůj vytoužený budík.

         Těžké životní podmínky popisuje rovněž črta Če bi se odprlo (Kdyby se

otevřelo)135. Jde o název hry, kterou každý den hraje šestiletá Tita, jež každý den

čeká na svoji matku, až se vrátí z továrny. Tita jednou ve městě uvidí otevřenou

výlohu obchodu, odkud ukradne kýtu, je přitom však chycena policistou, kterému se


132
    Ingolič, A.: Otroci, Žena in dom 1934, roč. V, s. 10-11.
133
    Ingolič, A.: Kolo, Zvonček 1933/34, č. 5, s. 96-97.
134
    Ingolič, A.: Budilka, Zvonček 1934/35, č. 1, s. 1-3.
135
    Ingolič, A.: Če bi se odprlo, Naš rod 1936/37, č. 2, s. 46-49.


                                                    47
vzepře. Text je obžalobou sociální nespravedlnosti. Jedinou oporou dítěti by mohla

být Titina matka, ta se však postaví na stranu zákona, i když se svou dcerou soucítí

a vnitřně s ní souhlasí.

         Motiv předčasného osamostatnění dítěte zpracovává A. Ingolič v kratší

povídce Korenov Lojz (Kořenův Lojza)136. Hlavní hrdina Lojz Vršič musí jít kvůli

chudobě svojí rodiny sloužit k sedlákovi Kořenovi jako pastýř. Ztratí dokonce své

vlastní jméno, ve službě mu totiž nikdo neřekne jinak než Kořenův Lojz.

         Motiv vztahu mezi matkou a dítětem zpracoval A. Ingolič ve dvou črtách

Njeno zdravilo (Její lék)137 a Velika uganka malega Cvetka (Velká hádanka malého

Cvetka)138. První příběh popisuje bolestné odloučení hlavního hrdiny malého Borise

od své matky, která je nemocná. Boris musí odejít ke svému strýci, kde se mu však

začne po matce stýskat, proto ze svého dočasného domova uteče. Konec příběhu je

pro Borise šťastný, neboť se jeho matka uzdraví.

         Druhá črta zachycuje jeden den ze života malého Cvetka, kterého matka

potrestá, protože místo rýže a mýdla koupí čokoládu. Potrestání cítí jako křivdu

a uteče z domova, večer se však vrátí domů a pozná, že ho má matka ráda.

         V duchu sociálního realizmu napsal Tone Seliškar ještě před druhou

světovou válkou tři povídky pro děti a mládež: Rudi (1929, Rudi),139 Hudournik

(1939, Bystřina),140 Janko in Metka (1939, Janko a Metka)141.

         Plná zápletek, dobrodružství a nečekaných rozuzlení je povídka Rudi, která

dostala název podle jména hlavního hrdiny, který pochází z Trbovljí. Rudi je syn

dělníka, jenž však emigroval do Ameriky. Rudi jde do služby jako pastýř ke svému


136
    Ingolič, A.: Korenov Lojz, Naš rod 1936/37, č. 7, s. 248-252.
137
    Ingolič, A.: Njeno zdravilo, Naš rod 1937/38, č. 8, s. 284-286.
138
    Ingolič, A.: Velika uganka malega Cvetka, Roditeljski list 1937/38, č. 8, s. 127-129.
139
    Seliškar, T.: Rudi. Ilustr. N.Vidmar, Ljubljana 1929.
140
    Seliškar, T.: Hudournik, Ilustr. N. Vidmar, Ljubljana 1939.
141
    Seliškar, T.: Janko in Metka. Ilustr. D. Vidmar, Ljubljana 1939.


                                                  48
strýci, který s ním ale nezachází pěkně. Rudi se proto rozhodne vyhledat svého otce

a nechá se najmout jako strojník na zaoceánskou loď. V Americe zažije předtím, než

najde svého otce, spoustu dobrodružství, setká se s pomocí ostatních lidí, ale

i s intrikami a s nepřejícným chováním. T. Seliškar poměrně netypicky nechává

hlavního hrdinu, aby si splnil svůj „americký sen“. Podaří se mu totiž získat velmi

lukrativní místo v automobilce, setká se s celou svojí rodinou a nadto se zamiluje.

V Americe začne šetřit na to, aby se mohl vrátit domů do Trbovljí a tam postavit

továrnu, kde by jednal s dělníky jako se sobě rovnými.

           Ve středu dění povídky Hudournik je chudý selský mladík Ivan se svou

starou a nemocnou matkou. Ivanův otec byl zastřelen při pašování, po jeho smrti trpí

rodina chudobou, navíc bylo jejich pole zničeno vodou z horského potoka. Ivan se

proto vydá pracovat do továrny ve městě, kde se mu nedaří a tak se vrátí domů.

Vesničané mezitím začali zahrazovat bystřinu, s čímž jim Ivan pomáhá. 142

           Podle literárního teoretika M. Idrizoviće povídka nepatří mezi nejlepší

Seliškarova díla, kriticky ji hodnotí slovy Prepričljivost življenjske poti Ančke

a Ivana moti moraliziranje in retorika […] Ko ni našel moči, da bi surovo stvarnost

premagal z umetniško kreativnostjo, je Seliškar dajal luško občutkom in

refleksijam.143

           Děj povídky Janko a Metka je zasazen do období hospodářské krize. Otec

obou dětí je za krádež ve vězení, děti bez rodičů tak strádají, aniž by se o ně někdo

postaral. Metka jednou vyrobí z hadříků maňásky, které se jí podaří prodat na trhu.

Janko a Metko tak poznají, že si mohou vydělat peníze sami, poté se vrátí jejich otec

z vězení. T. Seliškar rozvíjí v této povídce motiv osudu chudých dětí v době

hospodářské krize, naturalistickým popisem vykresluje prostředí takových lidí.


142
      Srov. Janež, S.: Slovenska mladinska proza, Ljubljana 1993, s. 78.
143
      Idrizović, M.: cit. dílo, s. 225.


                                                    49
           Nejvýraznější osobností předválečné prózy pro děti a mládež ve Slovinsku

byl France Bevk. Ve svých povídkách oživuje vzpomínky na svá dětská léta nebo na

zážitky jiných dětí, svých vrstevníků. Jeho texty proto mají částečně autobiografický

charakter. Tato díla jsem ovšem neumístila do oddílu životopisné prózy, neboť knihy

nejsou autobiografické v pravém slova smyslu, autor pouze značně čerpal ze svých

vlastních zážitků.

           F. Bevk často zasazoval děj svých příběhů do tolminského okolí, které jako

přímořský rodák důvěrně znal. Hrdiny jeho knih jsou děti domkářů, pastýři

a opatrovnice dětí, které velice brzy okusily tvrdý život a chudobu. Jeho hrdinové

jsou nuceni odejít od rodičů, aby hledali službu mimo domov, protože si jejich

rodiny nemohou dovolit, aby se o ně postaraly.

           O předčasném odchodu z domova vypráví také Bevkova krátká povídka Tatič

(1923, Zlodějíček)144. Hlavní hrdina malý France odchází do města, aby se vyučil

obchodním příručím u trhovce, u nějž pracuje více učňů. France se spřátelí s jedním

z nich, s Josim. Ten je však opakem poctivého a citlivého Franceho; okrádá vlastního

zaměstnavatele, k čemuž časem navede i Franceho. Franceho hlodá kvůli krádežím

špatné svědomí, navíc v cizí službě velice trpí, neboť jejich zaměstnavatel je na děti

tvrdý a nemilosrdný. V této povídce vykreslil F. Bevk příběh dítěte, které šlo do

světa příliš brzy, ve věku, kdy ještě nebylo citově zralé, nemělo žádné životní

zkušenosti a bylo nuceno čelit nepřiměřené etické zkoušce.

           Povídka Jagoda (1930, Jahoda)145 je prvním z mnoha Bevkových příběhů

pojednávajících          o    malých      pastýřích.     Tentokrát   autor   převyprávěl   jeden

z nejtragičtějších osudů svých hrdinů. Devítiletý Matevžek slouží už dva roky jako

pastýř, je zde spokojený, dokonce od hospodáře dostane za odměnu vlastní kozu


144
      Bevk, F.: Tatič. Ilustr. N. Omersa, Terst 1923.
145
      Bevk, F.: Jagoda. Ilustr. F. Gorše, Gorica 1930.


                                                    50
- Jahodu, která je pro Matevžka vším. Pastýře pouze občas trápí hospodářův soused,

který Matevžkovi hrozí, že mu vezme stádo, pokud se bude pást na jeho pastvinách.

To se nakonec přece jen stane. Soused malému pastýři nabídne, že mu stádo vrátí,

když mu místo něho dá Jahodu. Matevžek se rozhodne pro pomstu, zapálí sousedův

chlév, neuvědomí si však, že v chlévě je i Jahoda. Běží tedy Jahodu zachránit, na

místě si ho ale všimne soused, který mezitím oheň uhasil, začne Matevžka

pronásledovat. Ten utíká a dostane se k propasti. Má na výběr: propast nebo

sousedův hněv. Ve velkém strachu si vybere první možnost.

           Jako v ostatních Bevkových dílech hraje i v této povídce významnou úlohu

příroda. Bevkova příroda má bezprostřední vztah k citovému stavu dítěte. Příroda

toto citové ovzduší dokonce stupňuje. Stupňuje hrůzu, strach, který dítě zažívá.

Příroda zde má zvláštní funkci, funkci interpretace určité nálady, která je

bezprostředně svázaná s rozpoložením dítěte.146

           Další povídka F. Bevka Lukec in njegov škorec (1930, Lukec a jeho

špaček)147 vykazuje podobné elementy jako další Bevkovy texty; láska mezi dítětem

a zvířetem, nepoměr mezi bohatstvím a chudobou, zajímavý vztah mezi dětmi

a dospělými, odchod otce do ciziny, předčasné a nucené dospění dítěte. Hlavní

hrdina malý Lukec žije se svojí matkou sám, protože jeho otec odešel kvůli práci za

oceán. Doma netrpí nouzí, i když jeho rodina není nikterak bohatá. Má nádherný

vztah se svojí matkou a jeho nejlepším přítelem je špaček Klepec, kterého dostal od

tatínka. Jednou nastane den, na který se Lukec velmi těšil; přijde dopis, v němž otec

oba dva zve do Ameriky. Lukec a matka se nalodí na zaoceánský parník, kde se

Lukec setkává s mnoha zajímavými lidmi, zažívá zde svá malá dobrodružství. Cesta

však pro něho skončí tragicky, jeho maminka na lodi nečekaně zemře. Lukec se


146
      Šircelj(ová), M.: O knjigah in knjižnicah za mladino, Ljubljana 1977, s. 17-18.
147
      Bevk, F.: Lukec in njegov škorec. Ilustr. F. Gorše, Gorica 1930.


                                                     51
šťastně setkává se svým tatínkem. Oba dva doufají, že se vrátí a boudou žít lepší

život doma na Vipavsku.

           Volným pokračováním předchozí povídky je Lukec išče očeta (1932, Lukec

hledá otce)148. Příběh začíná na lodi poté, co Lukcovi zemře maminka. Rozhodne se,

že sám najde svého tatínka. Na této strastiplné cestě se potkává s mnoha lidmi,

uzavře nová přátelství: nové kamarády najde v tatínkově příteli a koni, kterého od

něho dostal. Už na lodi narazí na dva nebezpečné zloděje, kteří mu a jeho novému

příteli ztrpčují život a komplikují hledání otce. S otcem se po mnoha dobrodružstvích

nakonec šťastně shledá, podobně jako na konci předchozí knihy, se společnou

dohodnou na tom, že se za několik let vrátí zpět na Vipavsko.

           Povídka Tovariša (1934, Kamarádi)149 se odehrává na předměstí, hlavními

hrdiny jsou školáci Primož a Viktor. Většina Bevkových dětí žije v neúplných

rodinách, ani tato povídka není výjimkou; mladší Primož zůstal sám s otcem a třemi

sourozenci, o rodinu se stará nejstarší dcera Tilda. Starší Viktor je jedináček a žije

sám se svým otcem. Bevk v této povídce vykreslil zcela negativní postavu dítěte

-Viktora, který neustále svádí svého kamaráda Primože k nepravostem - navede ho

například ke krádeži, dělá si z něho legraci a podobně. Na závěr však autor umožní

Viktorovi zamyslet se nad sebou samým, nad vlastním nepěkným chováním ke

svému nejlepšímu příteli, a dětský čtenář tak doufá, že se Viktor polepší.

           Z této povídky snad ze všech Bevkových děl nejméně vystupují sociální

problémy, ve kterých se jeho hrdinové ne vlastní vinou ocitají. Tohoto přirozeného

včlenění sociálních okolností do Bevkových děl si všímá i Jože Šifrer, když píše

Vseh teh socialnih momentov Bevk v svojih povestih ne analizira podrobneje, jih ne

uporblja za kakršnekoli vsiljive tendence, ampak jih priključuje zgodbam kot


148
      Bevk, F.: Lukec išče očeta. Ilustr. M. Gaspari, Ljubljana 1932.
149
      Bevk, F.: Tovariša. Ilustr. K. Prunk, Ljubljana 1934.


                                                     52
organski del tistega sveta, ki ga prikazuje otrokom. Ker Bevku gre predvsem za

otroško psiho, ki še ne zna analizirati ter iskati vzrokov, amak zmore sprejemati

samo dejstva, se ne spušča dosti v objektivno prikazovanje razmer, ampak se omejuje

le na občutenje posameznih krivic, ki jih doživljajo njegovi otroci.150

         Přechod od negativního k pozitivnímu nejlépe ukazuje další Bevkova povídka

Pastirci (1935, Pastýři),151 která se odehrává v tolminských horách. Jejími hrdiny, jak

už název napovídá, jsou pastýři: malí Lenart, Blaže, Ferjanč a Terezka. Místo

indisponovaného Blažeho přichází pást Terezka, která ovšem na rozdíl od chudého

Lenarta a Ferjanče pochází se selské rodiny, je rozmazlená a netouží se stát

pastýřkou. Právě kvůli Terezce vznikne mezi chlapci roztržka. Vše se ale vysvětlí,

chlapci přijmou Terezku mezi sebe a také z ní se stane pravá pastýřka. I v této

povídce se autor staví na stranu dobra, zlo pomine a děti si vezmou z vlastního

nedobrého chování ponaučení. Dílo je považováno za vůbec nejlepší v Bevkově

bibliografii, literární teoretik J. Šifrer nejvíce oceňuje to, že pisatelj tu ni nikjer

površen, njegove karakterizacije niso pavšalne, hitre in dokončne, ampak so

psihološki proces, ki se razvija v vseh človeško razumljivih nahanjih in vijugah.152

         V následující Bevkově povídce Grivarjevi otroci (1939, Grivarovy děti)153 se

tři hlavní dětští hrdinové, sourozenci musí vypořádat se ztrátou jednoho z rodičů. Po

smrti matky a poté i otce se do domu, kde předtím šťastně žili Blaže, Tinče a Mretka

nastěhuje Liza s manželem. Děti je nemají rády, bojí se jich, ale ještě hůře vycházejí

s jejich dcerou Žefkou, egoistickým dítětem, které chce mít vše pro sebe. Mezí ní

a Mretkou dochází k dětským neshodám, avšak autorova antipatie nemůže tak, jako



150
    Šifrer, J.: Socialni, zgodovnski in etični motivi v Bevkovih mladinskih povestih, Otrok in knjiga
1975, č. 3, s. 81.
151
    Bevk, F.: Pastirci. Ilustr. N. Pirnat, Ljubljana 1935.
152
    Šifrer, J.: Deklice v Bevkovih mladinskih povestih, Otrok in knjiga 1975, č. 2, s. 65.
153
    Bevk, F.: Grivarjevi otroci. Ilustr. M. Bambič, Ljubljana 1939.


                                                   53
i v jiných jeho dílech trvat do konce. Děti se nakonec usmíří, Mretka a Žefka se

spřátelí.

           V poslední povídce Pestrna (1939, Pěstounka)154 si F. Bevk všímá špatných

sociálních podmínek chudých rodin a dětí. Hlavní hrdinka pětiletá Nežka musí odejít

do služby jako pěstounka, neboť žije sama s matkou. Nežin otec pracuje v cizině

a      její sourozenci jsou také ve službě. Z domova si s sebou Nežka vezme jen svoji

panenku z hadrů, na kterou je silně vázána. Ve službě s ní její hospodáři špatně

zacházejí i jejich dcera Marička, o kterou se Nežka stará, jí dělá jen naschvály.

Porozumění nenajde ani u stejně chudého pastýře Tinčeho, který pracuje pro tuto

rodinu. Podobně jako jiní Bevkovy hrdinové, kterým se dějí ve službě křivdy,

i Nežka v noci plné strachu uteče k matce. Postava dívky jako hlavní hrdinky knihy

není v Bevkově díle příliš častým jevem. F. Bevk po bok Nežky postavil postavu

pastýře, který činí děj více vzrušující. Bevkovy chudé dívky jsou totiž pasivní, bojí

se všeho kolem sebe. Již citovaný literární teoretik Jože Šifrer tuto skutečnost

vysvětluje tak, že na Bevkových chudých dívkách nenajdeme žádnou chybu, naopak

je popisuje s nekritickou vřelostí a uvědoměle se pokouší u čtenáře vzbudit soucit.

Naopak k bohatým dětem je F. Bevk tvrdý, zaujatý a nemá pro ně takové

porozumění. Tato ambivalentnost pramení právě z autorovy sociální tendence, která

je pro něj charakteristická.155




154
      Bevk, F.: Pestrna. Ilustr. L. Ravnikar, Gorica 1939.
155
      Srov. Šifrer, J.: Deklice v Bevkovih mladinskih povestih, Otrok in knjiga 1975, č. 2, s. 65.


                                                      54
5.7 Fantastická literatura



           Tento žánr se ve slovinském prostředí před druhou světovou válkou takřka

nevyskytuje. Jedinou výjimkou je utopisticko - fantastická povídka Iva Šorliho

V deželi Čirimurcev (1922, V zemi Čirimůrců),156 která je novátorským pokusem

aplikace Swiftova Gulivera do slovinských podmínek. Dílo je politickou utopií,

z toho důvodu je považováno za ne příliš povedenou knihu pro děti a mládež, neboť

od čtenáře vyžaduje vysokou dávku znalostí chodu státu.157

           Je zřejmé, že autoři slovinské literatury pro děti a mládež v meziválečném

období využívali jiných literárních žánrů ke svému vyjádření. K rozvoji fantastické

literatury dochází až na konci padesátých let s nástupem nové generace literárních

tvůrců, pro něž se tento styl stal často poznávacím znamením.




156
      Šorli, I.: V deželi Čirimurcev, Ljubljana 1922.
157
      Srov. Pregelj, B.: Slovenska književnost za otroke, Otrok in knjiga 1980, č. 10, s. 35.


                                                      55
6. Od roku 1945 do roku 2003



       V prvních letech po druhé světové válce nedošlo ve slovinské literatuře pro

děti a mládež k větším změnám. Po formální stránce nepřinesli starší autoři, ale ani

nastupující generace autorů nové postupy, opírali se především o klasickou

předválečnou tradici a to jak na poli prózy, tak i poezie.

        K určitým změnám však došlo v obsahu literárních děl; sociálně kritická,

etická a historická témata dala více prostoru národním látkám a motivům z národně

osvobozeneckého boje. Literatura pro děti a mládež s tematikou národně

osvobozeneckého boje jako nositelka hodnot a patriotistických idejí se ve slovinské

literatuře vytvořila jako tematicky uzavřený cyklus. Charakterizace hlavních hrdinů

děl z prostředí národně osvobozeneckého boje byla z počátku zpravidla černobílá.

Postupem času však došlo k její demytologizaci.

       V prvních pěti letech po osvobození vycházela nová vydání slovinských

předválečných prozaiků a básníků. Šedesátá léta znamenala nástup nové generace

mladých literárních tvůrců. Tito rozvíjeli literární žánry, jejichž základy byly

položeny před druhou světovou válkou.




                                           56
6.1 Autorská pohádka



         Formu autorské pohádky zvolil Tone Seliškar v díle Dedek Som (1953, Děda

Sumec)158        pro vyprávění příběhu z období národně osvobozeneckého boje.

Vypravěčem je ryba sumec. Boj o národní osvobození je přenesen na břeh jezera,

kde jeho vodní obyvatelé v klidu žijí, dokud je nenapadnou draví ptáci. Do příběhu

současně vstoupí lidský svět v podobě mládence Jurije, který se přidá na stranu

dobra. Po počátečních prohrách se živočichům v čele s Jurijem podaří dravce

přemoci. Literární teoretička Zlata Pirnat(ová)-Cognard(ová) poukazuje na zdařilé

zobrazení podvodního světa jeho skvělými poetickými popisy, rovněž kladně hodnotí

plynulost a napínavost děje.159 Jiný názor na dílo zastává literární teoretik

M. Idrizović, který kritizuje právě formu pohádky. Ta se mu zdá pro T. Seliškara

nevhodná, neboť Pisec, ki je dal toliko dokazov o svoji navezanosti na realnost in ki

jo je izražal v večjem delu svojega pisanja, je knjigo preveč napolnil

z nenavadnostmi, pri čemer je razumel pravljico samo kot oddaljevanje od

stvarnosti, ne da bi pripovedim dal širši pomen.160

         Nesmírně plodný prozaik, dramatik, učitel a redaktor (Ciciban, Kurirček

1961-, Pionir 1945-, Pionirski list 1948-, Mladi rod 1952-) Anton Ingolič napsal

několik desítek knih pro děti a mládež. Krátce po skončení války vydal novelu

Udarna      brigada     (1946,     Úderná      brigáda)161,      jejímž   tématem   je   národně

osvobozenecký boj. Vypráví o hračkách, které cestují okupovaným územím, z Ptuje

do Srbska, ke svému malému majiteli Borčkovi. Znázorněna je slovinská rodina,

kterou Němci vyženou do Srbska. Školní správce, jeho manželka a syn Borček


158
    Seliškar, T.: Dedek Som. Ilustr. J. Vidic, Ljubljana 1953.
159
    Srov. Pirnat(ová)-Cognard(ová), Z.: cit. dílo, s. 157.
160
    Idrizović, M.: cit. dílo, s. 227.
161
    Ingolič, A.: Udarna brigada. Ilustr. F. Mihelič, Ljubljana 1946.


                                                  57
musejí uprostřed noci opustit svůj dům a vydat se na cestu. Zde čerpá A. Ingolič

i z vlastních válečných zážitků. Když se druhý den Borčkovy hračky dozví, že je

jejich pán nechal doma, rozhodnou se, že pojedou za ním a na cestě tak zažívají

spoustu dobrodružství. Příběh má více rovin; jsou zde vylíčeny problémy okupované

země a boj jihoslovanských národů o osvobození, současně je za těchto okolností

ukázána ohrožená rodina, kterou vyženou okupanti.

        Zajímavé je hodnocení povídky ze strany slovinské kritiky, někteří kritici ji

zařazují do žánru realistické prózy, například Martina Šircelj(ová)162, Marija

Bokal(ová) v článku Marjany Kobe(ové) a Lidija Verlek(ová)163 považují povídku za

fantastickou literaturu164. Konečně Alenka Glazer(ová)165 a Jože Pogačnik166 řadí

dílo do žánru autorské pohádky.

        Prozaik a redaktor (nakladatelství Mladinska knjiga) Ivan Potrč (1913-1993)

vytvořil svou autorskou pohádku o školákovi Vančovi Pravljica o Vanču (1973,

Pohádka o Vančovi)167 jako boj mezi lidským (partyzánským) právem a odsouzením

násilí. Hlavní hrdina Vančo utíká před skutečností německé okupace do

pohádkového světa krále Matyáše, což mu umožňuje věřit ve světlou budoucnost.

Děj je tedy proložen mytologickými prvky o věčném boji krále Matyáše a jeho

vojska za spravedlivou věc.

        Prozaička, pedagožka, redaktorka (Ciciban) Branka Jurca(ová) napsala

autorskou pohádkou Gregec Kobilica (1965, Gregec Kobyla)168, ve které se

vyjadřuje k národně osvobozeneckému boji. Malý Nejc, který zná válku jen

162
    Srov. Šircelj(ová), M.: Kratek oris razvoja slovenskega mladinskega slovstva. Otrok in knjiga
1978, č. 7, s. 12.
163
    Srov. Verlek(ová), L.: Ingoličevo mladinsko delo od začetkov do leta 1945. Otrok in knjiga 1989,
č. 27-28, s. 118.
164
    Srov. Kobe(ová), M.: Fantastična pripoved. Otrok in knjiga 1982, č. 16, s. 9.
165
    Srov.Glazer(ová), A.: Vprašanje periodizacije slovenske mladinske književnosti. Otrok in knjiga
1979, č. 8, s. 13.
166
    Srov. Pogačnik, J.: Slovenska književnost III, Ljubljana 2001, s. 428.
167
    Potrč, I.: Pravljica o Vanču. Ilustr. I. Šubic, Ljubljana 1973.
168
    Jurca(ová), B.: Gregec Kobilica. Ilustr. I. Seljak, Ljubljana 1965.


                                                 58
z vyprávění rodičů namaluje postavu partyzána, který oživne. Mladý partyzán

Gregec si přeje, aby Nejc doplnil kresbu podle jeho představy, současně mu začne

vyprávět svůj příběh, jak přišel mezi partyzány a jak zemřel. Dialog mezi Nejcem

a Gregcem probíhá do té doby, než je přerušen příchodem rodičů. Barvy se rozlijí na

papír a Gregec zmizí. Nejc se s otcem vypraví hledat partyzánův hrob. Literární

kritička Marinka Svetina(ová) tuto knihu Branky Jurca(ové) řadí k těm nejlepším

s tematikou války v její bibliografii, neboť zgodba je psihološko dobro motivirana in

tudi smrti ni mistificirala. Pisateljica je vedela, da otroci, ki vojne in smrti, ki je njen

neločljivi del, ne poznajo iz lastne izkušnje, doživljajo drugače. Pisateljici je uspelo,

da je izrisala vedro in prepričljivo osebnost.169

        Branka Jurca(ová) napsala řadu dalších knih, které můžeme zařadit právě do

tohoto žánru. Po druhé světové válce se stala nestorkou autorské pohádky. Ve středu

jejího zájmu stály městské děti, které vyrůstají jinak než vesnické děti

z předválečné literatury. Totéž dětství v městském prostředí prožila i samotná Branka

Jurca(ová) v Mariboru.170 Takoví hrdinové jsou ve sbírkách povídek Okoli in okoli

(1960, Kolem dokola, česky ve výboru Karlička a bílý koník 1968)171, Beli konjič

(1967, Bílý koníček)172, Prgišče zvezd (1980, Hrstka hvězd)173. K nejznámějším patří

sbírka příhod Anča Pomaranča (1983, Anička Pomeranč)174 vyprávějící o chytré

dívce, která vidí svět a prožívá ho svým způsobem a umí ho i svým způsobem

pojmenovat. Vytváří nová slova, která vystihují její pocity. Rodinné situace jsou

základem pro Ančino duchaplné včlenění do života. Ančin humor je postaven právě




169
    Svetina(ová), M.: Pisanje je ena sama nepotešenost, Otrok in knjiga 1999, č. 47, s. 51.
170
    Srov. Svetina(ová), M.: Tamtéž, s. 52.
171
    Jurca(ová), B.: Okoli in okoli. Ilustr. C. Potokar(ová), Ljubljana 1960.
172
    Jurca(ová), B.: Beli konjič. Ilustr. R. Piščanec(ová), Ljubljana 1967.
173
    Jurca(ová), B.: Prgišče zvezd. Ilustr. M. Bizovičar, Ljubljana 1980.
174
    Jurca(ová), B.: Anča Pomaranča.Ilustr. M. Jemec(ová)-Božič(ová), Ljubljana 1983.


                                                  59
na její hře s jazykem, díky níž může ukázat svůj naivní dětský pohled na svět

dospělých.175

        Prozaička, básnířka, pedagožka a redaktorka (Pionir, Ciciban, Radio

Slovenija) Ela Peroci(ová) (1922-2001) věnovala svoji literární tvorbu především

dětem. Napsala pro ně kolem třiceti knih, z nichž většinu lze zařadit do kategorie

autorské pohádky. E. Peroci(ová) ve svých knihách spojuje reálný svět se světem

fantastickým. M. Idrizović o podstatě její tvorby napsal: Ustvarja sodobno pravljico

brez opiranja na ljudsko romantiko in literarno izročilo. V pravljicah in povestih se

otroštvo odslikava iz samega sebe skozi dogaja, je sad domišlije, toda ustvarjeni svet

je tako „realen“, da se v njem otroci počutijo kakor v svojem kraljestvu.176

E. Peroci(ová) jako mnozí další moderní autoři odpovídá dětem na jejich zvědavé

otázky a vyrovnává se s tabuizovanými tématy (dilemata, odcizení, skepse, erotika).

        K tématu druhé světové války se vyjádřila E. Peroci(ová) jedinou knihou Kje

so stezice (1960, Kde jsou cestičky)177. Mladá dívka si vezme urostlého a pěkného

partyzána, který je hned v první bitvě zabit. Celá rodina je samozřejmě smutná, žal

prožívá i příroda. Pointa příběhu je, že všechny děti jdou hledat cestičky, po kterých

chodila jejich matka partyzánka, ještě předtím než se narodily. Vyprávění je podle

Marinky Svetina(ové) rozvláčné a pro takové téma je zvolená forma nepřiměřená.178

        Nejznámější a nejúspěšnější knihy E. Peroci(ové) jsou zasazeny do

současného světa, do Lublaně. Autorka v něm vykresluje protiklad dvou světů: svět

dětských snů, her a fantazie a svět nudných a přísných dospělých. Takový fantastický

svět E. Peroci(ová) vytvořila ve svém debutu Moj dežnik je lahko balon (1955, Můj


175
    Srov. Glušič(ová), H.: Branka Jurca, Dogodki in vzori v pripovedih za mladino. In: Jurca(ová), B.:
Ko zorijo jagode, Ljubljana 1989, s. 228.
176
    Idrizović, M.: cit. dílo, s. 279.
177
    Peroci(ová), E.: Kje so stezice.Ilustr. A. Gošnik(ová)-Godec(ová), Ljubljana 1960.
178
    Srov. 178 Svetina(ová), M.: Trije osrednji motivi v mladinskih delih Kristini Brenkove, Branke
Jurca in Ele Peroci, Otrok in knjiga 1972, č. 1, s. 98.


                                                 60
deštník může být balón, česky Můj deštník je jako balón, 1967)179. Hlavní hrdinka

Jelka se bojí jít domů, protože ztratila nový míč. Schová se pod svůj deštník a přeje

si, aby se z něho stal balón, což se stane. Balón ji odnese přes celou Lublaň až do

Tivoli parku, do země kouzelných klobouků. Zde potkává všechny své kamarády, se

kterými se předtím nemohla scházet - jeden je totiž nevychovaný, druhý mluví

neslušně, třetí má nakažlivou nemoc. Kamarádi jí vysvětlí, že klobouky mají

nadpřirozené schopnosti: podle toho jaký se nasadí na hlavu, takový potom člověk je.

Jelka vše předvídá a po návratu z kouzelné země každému členu rodiny jeden

přinese: z matky se stane nejlepší máma v Lublani, z táty pak profesor, babička

omládne, dědeček se stane generálem.180

         Výbor krátkých povídek Tisočkratlepa (1956, Tisíckrátpěkná)181 obsahuje

několik výchovných textů (Smetana - Smetana, Rdeče - črno kockasta obleka

Červeno - černý kostkovaný oblek) nebo přecitlivělost (Eno oko za dva človeka -

Jedno oko pro dva lidi), objevují se zde ukázky z moderní tvorby (Rumena trobentica

- Žlutá trubka, Sedem koščkov ogledala - Sedm kousků zrcadla), mezi nimi i známá

Muca copatarica (Kočka obuvnice), která se zabývá dětským nepořádkem. Děti si

nikdy neuklízí, především pak svoje boty ne. Jednoho dne už toho má kočka dost

a všechny neuklizené boty odnese pryč do lesa. Děti si musí vypravit pro svoje boty

ke kočce.

         Některé motivy z klasické pohádky použila E. Peroci(ová) v další sbírce

pohádek Hišica iz kock (1964, česky ve výboru Domeček z kostek, 1961, 1965,

1969)182, kde se objevuje opět postava Jelky, která žije na trávníku v domečku




179
    Peroci(ová), E.: Moj dežnik je lahko balon. Ilustr. L. Koporc, Ljubljana 1955.
180
    Srov. Janež, S.: Slovenska mladinska proza, Ljubljana 1993, s.129-130.
181
    Peroci(ová), E.: Tisočkratlepa. Ilustr. M. Sedej, Ljubljana 1956.
182
    Peroci(ová), E.: Hišica iz kock. Ilustr. L. Osterc(ová), Ljubljana 1964.


                                                  61
z kostek a odcestuje ke švadleně se třemi pohádkovými kouzelnými předměty (vejce,

nit, knoflík).

        Autorčino leporelo moderních pohádek Pravljice žive v velikem starem mestu

(1969, Pohádky žijí ve velikém starém měste, česky 1968)183 u nás vyšla rok před

slovinským vydáním.

        V knize Za lahko noč (1964, Na dobrou noc)184 se opět střetávají dva světy,

reálný a nereálný. Malá Mojca se svojí maminkou na procházce v parku Tivoli

najdou dveře, které je zavedou do kouzelného světa oživlých hraček.

        Reálné příběhy obsahuje sbírka Stara Hiša št. 3 (1973, Starý Dům č. 3), 185 ve

které děti zachraňují dům před zbořením. O společné cestě dospělých a dětí po městě

vypráví sbírka Mož z dežnikom (1989, Muž s deštníkem)186. Klasické pohádkové

prvky vykazují sbírky Majhno kot mezinec (1957, Malé jako malíček)187 a Na oni

strani srebrne črte (1970, Na druhé straně stříbrné čáry)188. Hru se slovy, což je

patrné už z názvu, přináší sbírka Reci sonce, reci luna (1979, Řekni slunce, řekni

měsíc)189.190

        Básnířka, knihovnice (Pionirska knjižnica v Lublani)                     Saša Vegri(ová)

(1934) vydala pohádku Jure Kvak-kvak (1975, Jirka Kvak-kvak)191 ve formě

obrázkové knihy, která je určena nejmenším dětem. Leporelo obsahuje velice málo

slov. Obrázková mluva je nadřazena mluvě slov. S. Vegri(ová) přechází z reálné

skutečnosti do nereálného a fantaskního světa. Gorazd Berančič vidí výchozí model

pro tuto pohádku následovně: Glede na izhodiščni model zgodbe v tradicionalni


183
    Peroci(ová),E.: Pravljice žive v velikem starem mestu. Ilustr. M. Stupic(ová), Ljubljana 1969.
184
    Peroci(ová), E.: Za lahko noč. Ilustr. A. Gošnik(ová)-Godec(ová), Ljubljana 1964.
185
    Peroci(ová), E.: Stara hiša št. 3. Ilustr. L. Osterc(ová), Ljubljana 1973.
186
    Peroci(ová), E.: Mož z dežnikom. Ilustr. A. Luger(ová)-Peroci(ová), Ljubljana 1989.
187
    Peroci(ová), E.: Majhno kot mezinec. Ilustr. A. Gošnik(ová)-Godec(ová), Ljubljana 1957.
188
    Peroci(ová), E.: Na oni strani srebrne črte. Ilustr. A. Gošnik(ová)-Godec(ová), Ljubljana 1970.
189
    Peroci(ová), E.: Reci sonce, reci luna. Ilustr. L. Osterc(ová), Ljubljana 1979.
190
    Srov. Pogačnik, J.: Slovenska književnost III, Ljubljana 2001, s. 437-439.
191
    Vegri(ová), S.: Jure Kvak-kvak. Ilustr. K. Gatnik, Ljubjlana 1975.


                                                  62
pravljici je ta zgodba izrazito sodobna. Modernost pa je najbolj opazna ravno

v modifikaciji izhodiščnega modela. Če imamo v tradicionalni pravljici opraviti

z dobrim in zlim, s princem, ki ga iracionalna sila začara v žival ter ga nato odreši

šele dobra kraljična, je tukaj opazno znižanje takega modela. Vergijeva pravzaprav

parodira ta vzorec.192

         Prozaik, aforista a režisér Žarko Petan (1929) napsal pro děti sbírky pohádek

Pravljice o Jasmini (1962, Pohádky o Jasmíně)193 a Kako je svet postal pisan (1974,

Jak se stal svět pestrobarevný)194. Hlavním tématem první knihy je vytváření

příběhů: dívka vypráví klasické pohádky, samozřejmě v pozměněné podobě, tatínek

je pak vypráví ve zcela jiné podobě - hovoří o válce, hluchém králi, zlomyslnosti

a dokonce o rasizmu. Popisy dětských her přecházejí v bajky a pohádky s výrazným

etickým poselstvím o smutku a smíchu, ale také o přátelství a lásce. Příběhy ve druhé

sbírce mají rozličná témata; vypovídají o hře s pohádkovými texty, o dětských

strastech ve škole (hlava hlavního hrdiny se kvůli provinění - neučil se - promění

v balón) a o dětinskosti současných televizních hrdinů. Všechny příběhy spojuje

humor - dětský svět je díky němu ještě veselejší a hravější než v první sbírce.195

         Sbírka povídek Zgodbe iz mesta Rič - Rač (1962, Příběhy z města Cimpr

-Campr)196 znamená nástup nové poetiky prozaika Lojzeho Kovačiče (1928-2004).

L. Kovačič pod stejným názvem Zgodbe iz mesta Rič-Rač vydal další sbírky, avšak

doplněné o nové příběhy (vydání z roku 1969, 1981 a 1994). Krátké povídky

tematizují svět současného městského dítěte. Děj je často omezen na krátký úsek

v životě dítěte a zaměřuje se zpravidla jen na dětskou literární postavu. Tou je


192
    Beranič, G.: Mladinska književnost Saše Vegri, Otrok in knjiga 1993, č. 36, s. 28.
193
    Petan, Ž.: Pravljice o Jasmini. Ilustr. J. Vidic, Maribor 1962.
194
    Petan, Ž.: Kako je svet postal pisan. Ilustr. J. Ciuha, Ljubljana 1974.
195
    Srov. Saksida, I.: Svet kot igra svetlobe in senc, In: Petan, Ž.: Štiri mladinske igre, Ljubljana 2001,
s. 149.
196
    Kovačič, L.: Zgodbe iz mesta Rič-Rač. Ilustr. M. Bizovičar, Ljubljana 1962.


                                                    63
zpravidla chlapec, nejčastěji však v povídkách vystupují dva bratři - Darko a Janko,

skuteční synové L. Kovačiče. V některých příbězích vystupuje i tatínek jako zástupce

světa dospělých. Právě on je tou osobou, která má čas na hry se svými dětmi (Zgodba

o zmešanem računanju - Příběh o zmateném počítání), umí vyřešit řadu problémů

(Najmočnejši fantek na svetu - Nejsilnější chlapec na světě), může odhalit záhadný

svět, ve kterém jsou logika a vztahy mezi dětmi a dospělými postaveny na hlavu

(Otroška dežela - Dětská země). Další dospělí se v příbězích objevují méně. Matka se

sice stane v některých povídkách ústřední postavou děje (Pet bahačev - Pět chlubilů,

Fantek na oblaku - Chlapec na oblaku, Dva črna gospodka - Dva černí pánové).

Postava matky má však úlohu strážkyně rodinného krbu, není součástí bláznivých

nápadů dětí a jejich dobrodružství. Centrem dění je tedy postava dítěte, které

motivuje a usměrňuje události, dětský pohled na svět má hlavní fabulační

perspektivu. Pro tento dětský pohled na svět je charakteristické přecházení z reálné

roviny do roviny iracionální, imaginární a fantastické - jako je tomu ve hře, která je

vlastně jádrem povídek. Pomocí hry se totiž dítě stane nejsilnějším na světě

(Najmočnejší fantek na svetu - Nejsilnější chlapec na světě), může se prohánět na

nebi (Fantek na oblaku - Chlapec na oblaku), může se vypravit na Měsíc (Na Luno

- Na Měsíc), oživovat předměty a hračky (Pst, volk je v sobi - Pst, vlk je v pokoji),

poslouchat zábavný dialog dvou hřebíků v okně (Dva črna gospodka - Dva černí

pánové, Rokec na drugem koncu sveta - Rokec na druhém konci světa). Hra se slovy

umožňuje dvěma bratrům vytvářet bláznivé legrační situace (Dva zmerjavca - Dva

hašteřivci), stejní bratři prožívají tatínkovu pohádku na dobrou noc jako fantastické

dobrodružství (Potovanje za nosom - Cesta za nosem). Na poli hry se zkrátka

Kovačičova dětská literární postava stane všemohoucí a suverénní; jako například

Darko, který v Povesti o mestu Rič - Rač (Povídka o městu Cimpr - Campr)



                                         64
v okamžiku, kdy si roztrhne kalhoty, způsobí, že se celý svět roztrhá na dva díly - na

„cimpr/campr“. L. Kovačič ve svých příbězích nemoralizuje, i když v některých

textech je postoj hlavní dětské postavy problematizován, je považován za nesprávný,

a proto příběh končí polepšením se.197

        Básnířka, prozaička a herečka Svetlana Makarovič(ová) (1939) se

v pohádce Aladinova čudežna svetilka (1974, Aladinova kouzelná lampa)198

originálním způsobem vyrovnala s problémem, jak současnému dětskému čtenáři

přiblížit pro něho už poněkud vzdálené obsáhlé pohádkové texty. V autorské

pohádce Potepuh in Nočna lučka (1977, Vandrák a Noční světýlko)199 jde

S. Makarovič(ová) se svou interpretací této klasické pohádky ještě dále. Noční

světýlko je sice sympatická, ale neobratná vypravěčka. S Šeherezádou, která si

mistrovským spřádáním příběhů, dokázala zachránit život, má Noční světýlko

společné jen to, že také ono „pracuje“ v noci. Jejím posluchačem je vandrák, který jí

na rozdíl od náročného sultána, dovolí při vyprávění usnout. Před usnutím ještě stačí

rozehrát celý repertoár špatného vyprávění: vypráví rozvláčně, zachází do

zbytečných detailů, ztrácí rytmus. Na rozdíl od ní S. Makarovič(ová) vypráví

konzistentně a ekonomicky. Stále znovu najde odpověď na otázku, kterou pokládá

každý večer netrpělivý vandrák: „Pověz, jak to bylo potom?“.200

        Autorské pohádky prozaika a redaktora (nakladatelství Borec) Leopolda

Suhodolčana (1928-1980) jsou určeny čtenářům na prvním stupni základní školy.

Krátká pohádka Dvanajst slonov (1976, Dvanáct slonů)201 vypráví o samotě dívky

Barbory a slonech, se kterými ve spánku zažívá dobrodružství. Pohádka Krojaček



197
    Srov. Kobe(ová), M.: Zgodbe iz města Rič-Rač, Otrok in knjiga 2004, č. 61, s. 61-66.
198
    Makarovič(ová), S.: Aladinova čudežna svetilka. Ilustr. T. Kržišnik, Ljubljana 1974.
199
    Makarovič(ová), S.: Potepuh in nočna lučka. Ilustr. A. Amalietti, Ljubljana 1977.
200
    Srov. Ilc, A.: Svetlana Makarovič, Otrok in knjiga, 1997, č. 44, s. 135.
201
    Suhodolčan, L.: Dvanajst slonov. Ilustr. J. Reichman(ová), Ljubljana 1976.


                                                 65
Hlaček (1970, Krejčík kalhotka, česky 1970)202 zavádí čtenáře do nadreálného světa

plného komických situací. Povídka Piko Dinozaver (1978, Piko Dinosaurus, česky

1981, 1983)203 je komický pohádkový příběh o dítěti                  a splněném přání. Pohádka

Cepecepetavček (1979, Cupicupitáček)204 vypráví o setkání dívky Poloncy

s oživlými hračkami. Obrázková kniha Pri nas in okoli nas (1981, U nás a okolo

nás)205 představuje dětem prvního stupně základní školy formou veselých dialogů

předměty každodenního použití, dále stroje a rozličné pojmy. Ilustrace pak čtenáři

symbolickou reprezentací pomáhají vytvořit si představu o dosud neznámých věcech

(chod hydroelektrárny, návštěva u lékaře, televizní studio apod.).

        Pohádka Tolovajevo leto (1995, Lupičův rok)206 prozaika Dima Zupana

(1946) se odehrává v království, ve kterém umře král Krasnobrad (Krásnovous), po

jeho smrti převezme královské žezlo zestárlý syn Lepobrk (Pěknoknír).

S královstvím to jde však z kopce, dochází k inflaci, padělají se peníze, v kraji

okrádá pocestné lupič Lojze. Na scéně se ještě objeví dívka Maja s tatínkem

Močnikem (Drobenka). Lupič Lojze ukradne Maji jejího bílého kocoura, Maja se

vypraví do lesa, do Lojzeho doupěte, získat kocoura zpět. Lojze Maji prozradí, že

loupit nechce, ale nic jiného mu nezbývá, neboť ho zlý král vyhnal z království.

Z obsahu je patrné, že se jedná o velmi neobvyklou pohádku. D. Zupan dává svým

postavám komická jména, přechází z jednoho místa děje na druhé, zápletky končí

nečekaným rozuzlením. Jde tedy o pohádkovou parodii, ve které D. Zupan ukazuje

absurditu a nesmyslnost. I. Saksida o této parodii na pohádky píše Prav s tem, ko

Zupan vladarsko samovšečnost karikira s podobo otroka, ponavlja in inovativno

dograduje andersenovski pravljični vzorec, splošno znan predvsem iz besedila

202
    Suhodolčan, L.: Krojaček Hlaček. Ilustr. M. Stupica(ová), Ljubljana 1970.
203
    Suhodolčan, L.: Piko Dinozaver. Ilustr. M. Jemec(ová)-Božič(ová), Ljubljana 1978.
204
    Suhodolčan, L.: Cepecepetavček. Ilustr. J. Reichman(ová), Ljubljana 1979.
205
    Suhodolčan, L.: Pri nas in okoli nas. Ilustr. M. Jemec(ová)-Božič(ová), Ljubljana 1981.
206
    Zupan, D.: Tolovajevo leto. Ilustr. A. Janežič, Ljubljana 1995.


                                                 66
Cesarjeva nova oblačila. To pa pomeni, da je v tem delu prevladujoča parabolična

perspektiva, ko je dopolnjuje družbenokritična satiričnost na račun oblasti in

človeških značajev.207

        Prozaik, básník a publicista Jože Snoj (1934) zasadil děj povídky Sanjska

miška (1983, Snová myška)208 do snového světa, kam chlapce Joštu zavede kouzelná

myška. Jošta se zde potká se strašidlem, což je snová podoba dětského provinění.

Jošta je společně se zvířátky (slon, krokodýl) za svůj přestupek potrestán, naučí se

tak přijímat trest za svůj prohřešek.

        První dva texty ve sbírce krátkých pohádek Srečni ščurek (1983, Šťastný

šváb)209 vypráví o černošském králi Tapu Tapu (Največji iztepač na svetu - Největší

klepačka na světě, Kralja Tapa Tapa križi in težave - Krále Tapa Tapa kříže

a těžkosti). Jednotlivé pohádky spojuje postava chlapců Vida a Jošta. Vid v pohádce

Gusar Vid (Pirát Vid) cestuje do Kopru, kde se promění v piráta. V pohádce Povodni

mož Čof (Vodník Čof) rytíř Čof spadne do kašny, kde se potká s vodníkem a jeho

vodním královstím. Zajímavé je autorova zmínka o F. Prešernu a použití motivu

z jeho Vodníka. Pohádka, která dala sbírce název, Srečni ščurek (Šťastný šváb) je

textem o kráse a tvorbě. Šváb žije pod obrazem, přemítá nad ním a žasne nad jeho

krásou. Na obraze je namalován chléb a víno, což je i Švábova potrava, dokud není

obraz prodán.210

        Pohádkově milostný román J. Snoje Domen Brezdomi in deklica Brezimena

(1985, Domen Bezdomý a dívka Bezejmenná)211 kombinuje psaný text

s obrázkovým doprovodem, který ale není ilustrativní, ale je nedělitelnou součástí

207
    Saksida, I.: Raznolikost perspektiv in tem: Realnost med čudenjem in oporekanjem, Otrok in knjiga
1997, č. 44, 107.
208
    Snoj, J.: Sanjska miška. Ilustr. K. Gatnik, Ljubljana 1983.
209
    Snoj, J.: Srečni ščurek. Ilustr. I. Majcen(ová), Ljubljana 1983.
210
    Srov. Saksida, I.: Zvočnost, domišljija, komunikativnost. Mladinska besedila Jožeta Snoja (2. del).
Otrok in knjiga 1998, č. 43, s. 5-9.
211
    Snoj, J.: Domen Brezdomi in deklica Brezimena, Ljubljana 1985.


                                                  67
textu. Další výjimečností románu je kombinace vševědoucího vypravěče a vypravěče

v ich-formě - Neznámého respektive Domena. Děj příběhu je zasazen do reálného

prostředí (současná společnost), ale i do snového prostoru Domenova dětství.

Chlapec se zamiluje do dívky Bezejmenné, touží po ní. Cesta k ní je plná utrpení.

Dílo je pro dětského čtenáře náročné, vedle pohádkových motivů stojí sociální

kritika, touha, otázka času, samoty a nicotnosti. Pohádka také neodpovídá na hlavní

otázku, jestli Domen svoji dívku našel nebo ne. Závěr autor ponechal otevřený

a nedořešený. Dílo se tak pohybuje na hranici mezi literaturou pro děti a mládež

a literaturou pro dospělé.212

         Krátká autorská pohádka J. Snoje Zarika iz Zarje (1987, Zarika ze Záře)213

vypráví o sestrách Zarici a Zorici, které se starají o svoje rodiče - Slunce a Měsíc.

Text dětem přibližuje nebeské planety jejich personifikací, poukazuje na

„zaneprázdněnost“ Slunce a Měsíce. Hlavní událostí knihy je pak rozhodnutí sester,

že svoje rodiče nechají odpočinout a nebudou je budit.

         Prozaik, dramatik, původním povoláním učitel Smiljan Rozman (1927)

vydal několik knih, které můžeme zařadit do žánru autorské pohádky. Novela Fantje

muzikantje (1979, Chlapci muzikanti)214 je příběhem o tvorbě, kráse a síle hudby.

Čtyři muzikanti Štěpán, August, Edi a Violinček společně se psem Slinou přijdou do

nezvykle poklidného města, což napovídá už jeho název: Klidné město. Každý

z muzikantů hraje na neobvyklý nástroj (ropotulcioxofon), Edi navíc zpívá. Hledají

práci jako muzikanti, nakonec jsou zaměstnáni v cirkusu, ne však jako muzikanti, ale

jako výpomoc. Ukáže se, že město není tak klidné, jak se zdálo. Jeho obyvatelé se

totiž bojí deště, nevládne tu spravedlnost, lidé jsou uzavření. Konec příběhu má

hořký konec. Muzikanti jsou jediní, kteří dokáží obyvatelům pozvednout náladu, ale

212
    Srov. Pirnat(ová)-Cognard(ová), Z.: cit. dílo, s. 442-443.
213
    Snoj, J.: Zarika iz Zarje, Ilustr. K. Volčanšek(ová), Ljubljana 1987.
214
    Rozman, S.: Fantje muzikantje. Ilustr. A. Mavec, Ljubljana 1979.


                                                   68
měšťané si muzikantů neváží, neberou je vážně. Autor si přál upozornit na stále

přehlížený status umělců, kteří jsou mnoha lidmi nedoceňováni.

        Pohádková povídka S. Rozmana Oblaček, Pohajaček (1978, Obláček,

Couráček)215 vypráví o personifikovaném nebeském obláčku Couráčku, který je

dobrosrdečný, přívětivý a rád se toulá. Je součástí dalších nebeských těles: oblaků,

větrů, je částí celku. Autor na příběhu malého obláčku ukazuje důležitost jednotlivce.

        K nejznámějším autorským pohádkám S. Rozmana patří novela Čudežni

pisalni strojček (1966, Kouzelný psací strojek)216. Příběh zachycuje nesmyslné

válčení mezi králem Bumem a králem Bumbumem. Každodenní válka je absurdní,

ale diktuje ji mnohaletá tradice. Když začne o smyslu války pochybovat král Bum,

začnou ho k násilí přemlouvat jeho dva rádci: Paradnik (Parádník) a Škribar

(Pisálek). Jejich plány jim ale překazí princ Bam, jeho přítel Lojzek a mistr Vševěd

- kouzelný psací strojek. Psací strojek, symbol tvořivosti a dětské hry, mění dopisy

namířené proti člověku v dobrosrdečné a přátelské texty. Toto kouzlo způsobí, že se

oba králové usmíří, dokonce spřátelí, v zemi zavládne mír a harmonie, nesmyslná

válka skončí. Příběh má          jasné protiválečné poselství. Kromě toho S. Rozman

výrazně karikuje dvořany, nejenom hloupými skutky (střílení do stromů, do kaluží),

ale už svými jmény vzbuzují úsměv na tváři: Limonadar (Citronádník), Dežnikar

(Opravář deštníků), generál Paradnik (Parádník), rytíř zeleného podvazku,

javorového listu      a červeného pstruha.217




215
    Rozman, S.: Oblaček, Pohajaček. Ilustr. M. Jemec(ová)-Božič(ová), Ljubljana 1978.
216
    Rozman, S.: Čudežni pisalni strojček. Ilustr. B. Kos, Ljubljana 1966.
217
    Srov. Idrizović, M.: cit. dílo, s. 291-292.


                                                69
6.2 Zvířecí pohádka



        Po druhé světové válce napsal Tone Seliškar sbírku povídek Liščki (1950,

Stehlíci)218 s tematikou národně osvobozeneckého boje, která se svým charakterem

blíží jeho předchozí knize Mule (1948, Mezci)219. Kromě mezka zde však vystupují

i další zvířátka: stehlíci, vlci, tygr, medvěd, osel. Povídky jsou napsané ve formě,

která byla po válce velice rozšířená; pomocí symbolů zděděných po tradiční poetice

(vlk - chamtivec, ničitel, ptáci - přátelé partyzánů). Kritika knihu nehodnotí tak

kladně jako jiné Seliškarovo dílo (Mule), vyčítá mu právě míchání pohádky

a tématu války. Zvířata a rostliny v těchto povídkách mají dar řeči a rozhodují se, na

které straně budou; s partyzány nebo proti nim, což nepůsobí přesvědčivě.220 Stejný

názor měl i kritik Mitja Mejak, který povídky hodnotí slovy: Tisto realno, sveže

okolje zgodb, ki je v Mulah bilo ravno najbolj sugestivno, je v novih pripovedih

zabrisano z nespretnim in hotenim konstruiranjem ali pa s prepavlihovskimi

momenti.221

        K důležitějším dílům v bibliografii Josipa Ribičiče se řadí povídka Črni muc

vasuje (1946, Černý kocour na námluvách),222 která vypráví o neúnavném snoubenci

kocourovi, příběh je okořeněn legračními výstupy a příměry.

        Ve sbírce krátkých povídek Zebe (1983, Pěnkavy) 223 oživuje Ivan Potrč své

vzpomínky na události z dětských let, jako například na zabíjačky a na další domácí

a lidové zvyky a obyčeje. Většina povídek vypráví o domácích a lesních zvířatech,

o jejich zvláštnostech, o kterých se zvědavý vnuk dozvídá od svého dědečka.


218
    Seliškar, T.: Liščki. Ilustr. R. Krošelj, Ljubljana 1950.
219
    Více o sbírce na straně 100 této práce.
220
    Srov. Pirnat(ová)-Cognard(ová), Z.: cit. dílo, s. 156.
221
    Mejak, M.: Izvirna mladinska proza v letu 1950. Novi svet 1951, s. 262.
222
    Ribičič, J.: Črni muc vasuje, Ilustr. J. Trpin, Ljubljana 1946.
223
    Potrč, I.: Zebe. I. Ilustr. Šubic, Ljubljana 1983.


                                                 70
        Nejmenším čtenářům jsou určeny knihy o zvířatech Branky Jurca(ové)

Poredni zajček (1958, Neposlušný zajíček),224 Žrebiček brez potnega lista (1969,

Hříbátko bez cestovního pasu),225 Katka, stoj (1972, Katko, stůj),226 Čuj in Katka

(1974, Čuj a Katka, česky Katka, 1978)227. Do popředí sbírky povídek Žrebiček

postavila autorka vztah dítěte k přírodě, především ke zvířatům. Kromě nenásilného

nabádání dětí, aby se ke zvířatům chovali pěkně, přerůstá dílo v kritiku společnosti,

zvláště byrokracie a lidské otupělosti.228

        V každodenních nebezpečích se ocitají hrdinové příběhu Čuj in Katka pejsek

Čuj a Katka, neposlušný zajíček v knize Poredni zajček není neposlušný, neposlušná

je jen holčička, která s ním spřátelí a všechny svoje nehody a lži svede na něho.

B. Jurca(ová) popisuje příhody dětí a zvířat s humorem a nadsázkou.

        Jedním z nejdůležitějších autorů, kteří rozvinuli žánr zvířecí pohádky je

Svetlana Makarovič(ová). Už ve své první sbírce krátkých zvířecích povídek Miška

spi (1972, Myšička spí)229 se S. Makarovič(ová) představila jako zralá, suverénní

vypravěčka, která dokáže obratně využít svojí tvořivou fantazii. Autorka ve své

prvotině, stejně jako v pozdějších dílech, používá situační komiku, přehánění, humor

v dialozích, vytváření nových slov, jmen a významových spojení. Její postavy mají

častokrát obrovské plány, které je vylákají z jejich doupat, a ony se vrhnou do

dobrodružství, která samozřejmě nedopadnou podle jejich představ. Sbírku Miška spi

otevírá a uzavírá příběh o chůvě, která rozmazlené myší princezně povídá pohádky




224
    Jurca(ová), B.: Poredni zajček. Ilustr. M. Koren(ová), Ljubljana 1958.
225
    Jurca(ová), B.: Žrebiček brez potnega lista. Ilustr. M. Bizovičar, Maribor 1969.
226
    Jurca(ová), B.: Katka, stoj. Ilustr. M. Jemec(ová)-Božič(ová), Ljubljana 1972
227
    Jurca(ová), B.: Čuj in Katka. Ilustr. M. Jemec(ová)-Božič(ová), Ljubljana 1974.
228
    Srov. Filipič, F.: Srečanja s kurirčkovimi nagrajenci, Ljubljana 1980, s. 138.
229
    Makarovič(ová), S.: Miška spi. Ilustr. M. Bizovičar, Ljubljana 1972.


                                                  71
na dobrou noc. Ve sbírce najdeme dvaadvacet pohádek, které ukazují zvířátka jako

poetická stvoření.230

         Z obsáhlé bibliografie S. Makarovič(ové) vystupuje povídka Pekarna Mišmaš

(1974, Pekárna Myšmaš)231, která vypráví o tajemném pekaři, jemuž v noci myšky

pomáhají péct kouzlený chléb. Jde o zvířecí pohádku se všemi pohádkovými

vlastnostmi: vystupují zde zvířata a lidé (myši se proměňují v lidi), děj pohání vyšší

iracionální síla, postavy jsou rozdělené na kladné a záporné, avšak pohádkovou

rekvizitou není zlaté jablko nebo královna, ale pohádkově chutný chléb.

         Největšího úspěchu dosáhla S. Makarovič(ová) s dvojicí povídek Kosovirja

na leteči žlici (1974, Kosoviři na létající žlici)232 a Kam pa kam, kosovirja (1975,

Kampak, kosoviři)233. Autorka zavádí čtenáře do zcela nového, imaginárního světa.

Hlavní postavy, Glal a Glili, jsou dvě milé chlupaté bytosti z vymyšleného řádu

Kosovir (Cosovirius ferus ululaus). Obě bytosti pocházejí ze země Kosoviria,

nicméně často cestují vesmírem, v geograficky neurčeném prostoru. Navštíví i Zemi

a její obyvatele, se kterými se dostanou do sporu. Na svých cestách zažívají

neobyčejná dobrodružství, potkávají jiné nezvyklé bytosti: Cupitálka, Špionku,

Deštivou tetu, Strašáka, Kmitalce. Obě pohádky patří podle Murise Idrizoviće

k tomu nejlepšímu, co S. Makarovič(ová) napsala, neboť presegla vse, kar je bilo do

takrat na področju pravljice-zgodbe napisanega. Z izmišljanjem novih junakov je

obogatila slovensko književnost z novimi oblikami postopki in vsebinami.234

         I v dalších knihách zvířecích pohádek S. Makarovič(ová) dětem představuje

fantastický svět zvířátek. Postavy se v jejích pohádkách podřizují etickým zásadám,

což znamená, že pozitivní postavy jsou odměněny, a ty negativní se zhroutí nebo

230
    Srov. Pirnat(ová)-Cognard(ová), Z.: cit. dílo, s. 432.
231
    Makarovič(ová), S.: Pekarna Mišmaš. Ilustr. M. L. Stupica(ová), Ljubljana 1974.
232
    Makarovič(ová), S.: Kosovirja na leteči žlici. Ilustr. L. Osterc(ová), Ljubljana 1974.
233
    Makarovič(ová), S.: Kam pa kam, kosovirja. Ilustr. L. Osterc(ová), Ljubljana 1975.
234
    Idrizović, M.: cit. dílo, s. 332.


                                                   72
zaniknou. Její příběhy osvětlují vnitřní stav postav, které mají rozličné vlastnosti:

ochotu pomáhat, přátelství, touhu po svobodě …, ale také negativní vlastnosti:

škodolibost, nepřejícnost a drzost. Pro tvorbu pro děti a mládež S. Makarovič(ové) je

charakteristický humor, odpor k poučování a pravidlům, současně ale vypodobnění

přátelského soužití, trpělivosti, tajemství a svobody poetického zvířecího

pohádkového světa.

        Pohádka Mačja predilnica (1978, Kočičí přádelna)235 vypráví o kočičím světě

a přátelství, které panuje mezi kočkami a ostatními zvířaty. Také Sapramiška (1976,

Saprmyška)236 je pohádka o přátelství, i když ústředním motivem je neštěstí malé

bytosti - Sapramyšky. Kokoška Emilija (1993, Slepička Emilie)237 je pohádka

o vděčnosti a laskavosti, s nemorálními a překvapivě nesmyslnými prvky. Veveriček

posebne sorte (1994, Veverka zvláštního druhu)238 je zvířecí pohádka o odlišnosti:

veverka se zmrzačenou tlapkou nemůže skákat, a proto zpívá, má hodně znalostí

a vypráví ostatním pohádku.239

        Prozaička a dramatička Polonca Kovač(ová) (1937) vydala několik

obrázkových knih určených nejmenším čtenářům, v nichž vystupují zvířátka.

V leporelu Klepetava želva (1975, Upovídaná želva)240 se ocitneme v zoologické

zahradě v oddělení želv. Jednoho dne ke skupince stávajících želv přibude nová malá

želva, která stále mluví a mluví, což je ostatním nepříjemné. Naštěstí je mezi staršími

želvami     jedna moderní, která rozumí technice. Poradí jim, ať v koutě postaví

telefonní budku, kde by mohla nová želva neustále hovořit. Tak se i stane

a všichni jsou spokojení, tak jako předtím. P. Kovač tedy pomocí krátkých povídek


235
    Makarovič(ová), S.: Mačja predilnica. Ilustr. D. Klun, Ljubljana 1978.
236
    Makarovič(ová), S.: Sapramiška. Ilustr. M. L. Stupic(ová), Ljubljana 1976.
237
    Makarovič(ová), S.: Kokoška Emilija. Ilustr. L. Reščič, Ljubljana 1993.
238
    Makarovič(ová), S.: Veveriček posebne sorte. Ilustr. M. Manček, Ljubljana 1994.
239
    Srov. Pirnat(ová)-Cognard(ová), Z.: cit. dílo, s. 433.
240
    Kovač(ová), P.: Klepetava želva. Ilustr. M. L. Stupica(ová), Ljubljana 1975.


                                                73
se zvířátkem jako literární postavou dětem posílá jasná sdělení, což je patrné

i v jejich pozdějších obrázkových knihách. V případě Upovídané želvy jde o ukázání

nepěkné vlastnosti - upovídanosti, ale také vzájemné toleranci ze strany bližních.

         V své následující obrázkové knize Zverinice z Večne poti (1975, Šelmičky

z Věčné cesty)241 umístila P. Kovač(ová) děj opět do zoologické zahrady. Seznamuje

čtenáře se zvířaty z různých cizokrajných zemí. Popisuje i některé kolektivní pocity,

které vyvolává pohled na zvířata (smích opicím, strach při pohledu na krajtu,

obdivování barev papouška). V jednotlivých příbězích autorka zvířátkům přisuzuje

lidské      vlastnosti,       čtenář        tak        poznává      lidské       chyby,       zvyky

a zlozvyky. Pojmenování zvířátek lidskými jmény (Cyril, Vinko, Marjan) působí

komicky a přibližuje je dětskému čtenáři. Povídky nemají vždy tak jako v předchozí

knize jasné morální ponaučení, autorka nechá na závěr naopak čtenáře na pochybách

na čí straně jsou její sympatie.

         V další    obrázkové       knize    Mufijeve      sanje     (1986,     Mufijovy      sny)242

popisuje P. Kovač(ová) zlé sny štěnátka Mufiho, kterému se zdá, že ho jeho pán

- Petr nechal vysušit v pračce. Když se probudí, zaleze si k Petrovi do postýlky a sní

dál. Nejmenším čtenářům autorka ukazuje, že všichni mají zlé a dobré sny.

         O touze po věcech, které ve skutečnosti nepotřebujeme, vypráví další

obrázková kniha P. Kovač(ové) Mali medo (2000, Malý medvídek)243. Medvídek

nemůže usnout, protože ztratil svoje dudy. Ty mu postupně pomáhají najít srnka,

zajíc, vlk. Až trpaslíkovi se dudy podaří najít pomocí kouzelného kamínku.

Medvídek poděkuje, podloží si dudami hlavu a řekne si, že dudy vlastně nepotřebuje

a spokojeně usne.



241
    Kovač(ová), P.: Zverinice z Večne poti. Ilustr. M. Vovk(ová)-Štih(ová), Ljubljana 1975.
242
    Kovač(ová), P.: Mufijeve sanje. Ilustr. M. Jemec(ová)-Božič(ová), Ljubljana 1986.
243
    Kovač(ová), P.: Mali medo. Ilustr. J. Reichman(ová), Ljubljana 2000.


                                                  74
           Další dvě zvířecí pohádky P. Kovač(ové) Pet kužkov išče pravega (1982, Pět

štěňátek hledá pravého)244 a Težave in sporočila psička Pafija (1986, Problémy

a sdělení pejska Pafiho)245 se, jak už názvy napovídají, odehrávají v psím světě.

První příběh ukazuje psí rodinku jezevčice, každé ze štěňátek se vyznačuje některou

lidskou vlastností (zvědavost, tvrdohlavost). V povídce jde o hledání „pravého“ pána

- dítě pro psí rodinku. Ve druhé sbírce povídek sledujeme nástrahy dospívání,

kterými musí projít pejsek Pafi, aby se z něho mohl stát spolehlivý hlídač.




244
      Kovač(ová, P.: Pet kužkov išče pravega. Ilustr. A. Mavec, Ljubljana 1982.
245
      Kovač(ová), P.: Težave in sporočila psička Pafija. Ilustr. M. Manček, Ljubljana 1986.


                                                    75
6.3 Životopisná próza



         F. S. Finžgar vydal po druhé světové válce sérii autobiografických knih.

První sbírka povídek Iz mladih dni (1953, Z mladých dnů)246 popisuje autorovy první

radosti a starosti mládí. Motivy přírody a živočichů pozdvihují vzpomínkovou prózu

do výraznější roviny a reálných podob dětství. Svoje vzpomínky na mládí F. S.

Finžgar uveřejnil také v dalších dvou knihách Leta mojega popotovanja (1957, Roky

mého cestování)247 a Iveri (1959, Třísky)248.

         Své vzpomínky na mládí napsal také Anton Ingolič. Vydal autobiografické

knihy Zgodbe mojega jutra (1979, Příběhy mého rána),249 Moje pisateljevanje (1980,

Moje psaní)250 a Nemir mladostnika (1982, Neklid mladíka),251 které vyšly později

souborně v knize Leta dozorevanja (1987, Léta dozrávání)252. Zde se mimo jiné

odráží autorovo mládí prožité ve Štýrsku a jeho setkání s literaturou.

         Dvě knihy vzpomínek Deček z velike ceste (1966, Chlapec z velké ulice)253

a     Fantu so zrasla ušesa (1970, Chlapci narostly uši)254 vydal Tone Seliškar.

V první popsal život dělnické rodiny v meziválečné Lublani, vzpomínal na svoje

rodiče, na různorodé nájemníky obrovského domu, ve kterém žil. Ve druhé knize

věnuje T. Seliškar více prostoru svým kamarádům a lublaňským místům, kde si hráli.

         Knihou vzpomínek jsou Otroška leta (1949, Dětská léta)255 Franceho Bevka,

ve kterých vyobrazil podobu chudoby svého mládí. Nuzný život dětí se také později



246
    Finžgar, F.S.: Iz mladih dni, Ilustr. I. Šubic, Ljubljana 1953.
247
    Finžgar, F. S.: Leta mojega popotovanja, Ljubljana 1957.
248
    Finžgar, F. S.: Iveri, Ilustr. G. Birolla, Ljubljana 1959.
249
    Ingolič, A.: Zgodbe mojega jutra, Ljubljana 1979.
250
    Ingolič, A.: Moje pisateljevanje, Ljubljana 1980.
251
    Ingolič, A.: Nemir mladostnika, Ljubljana 1982.
252
    Ingolič, A.: Leta dozorevanja, Ljubljana 1987.
253
    Seliškar, T.: Deček z velike ceste. Ilustr. M. Štih (ová)-Vovk (ová), Ljubljana 1966.
254
    Seliškar, T.: Fantu so zrasla ušesa. Ilustr. M. Štih (ová)-Vovk (ová), Ljubljana 1970.
255
    Bevk, F.: Otroška leta. Ilustr. M. Pregelj, Ljubljana 1949.


                                                  76
stal uměleckým východiskem Bevkovy tvorby. Své příběhy zasazoval nejčastěji

právě do rodného Přímoří.

        Korutanský prozaik, představitel sociálního realizmu Prežihov Voranc

(vlastním jménem Lovro Kuhar 1893-1950) sepsal pro děti sbírku autobiografických

črt a novel Solzice (1949, Konvalinky, česky Slzičky, 1959)256. Vydání knihy se stalo

významnou událostí v dětské literatuře ve Slovinsku. Pozornost kritiky a čtenářů

přitahovala neobvyklá svěžest zážitků a vřelý vztah k domácímu prostředí a zemi,

především však láska k matce. Tento vztah k matce komentoval O. Župančič slovy:

Ali je mogoče lepše prikazati mater, njeno ljubezen do otroka in otroško ljubezen do

nje?257. Příběhy jsou plné poetických motivů, i když také společenské a životní

reality. Na malém kousku země                    se v zážitcích chlapců odrážejí sociální

a národnostní otázky Slovinců v prvních desetiletích dvacátého století v Korutanech

a v územích těsně u hranic s Rakouskem.

        Sbírka Prežihových memoárových črt Čez goro k očetu (1961, Přes horu

k otci)258 popisuje strastiplnou cestu jeho manželky a dětí na Vánoce roku 1932.

V. Prežihov musel z politických důvodů utéct do Rakouska. Na Vánoce se měla celá

rodina sejít v restauraci v Celovci. Autorova manželka a dvě dcery jdou ilegálně přes

hranice mrazivou zimní nocí a sněhem celých čtrnáct hodin. V okamžiku, kdy se

čekající    V. Prežihov od přítele konečně dozví, že rodina v pořádku dorazila

a čekají ho u něj doma, je zatčen agentem.

        Zámuřský prozaik, redaktor (nakladatelství Prešernova družba, Ljubljanski

dnevnik) Miško Kranjec (1908-1983) napsal obšírný autobiografický román

Mladost v močvirju (1962, Mládí v bažině)259. Román obsahuje pět oddílů, ve


256
    Prežihov, V.: Solzice, Ilustr. F. Mihelič, Ljubljana 1949.
257
    Idrizović, M.: cit. dílo, s. 221.
258
    Prežihov, V.: Čez goro k očetu. Ilustr. M. Omersa, Ljubljana 1961.
259
    Kranjec, M.: Mladost v močvirju, Ljubljana 1962.


                                                 77
kterých se odráží autorovo rané mládí. Jednotlivé kapitoly mají lyrické názvy - Igra

na nebesih a na zemlji (Hra na nebesích a na zemi), Rože lepega, dobrega in zlega

(Květiny krásy, dobra a zla) atd. Ve svých vzpomínkách se M. Kranjec vrací do

svého rodného kraje Zámuří, poetickým způsobem popisuje zámuřskou krajinu.

V postavách obyčejných lidí jako jsou členové jeho rodiny: otec, matka bratr Lojz se

odráží současný, nový a nesentimentální pohled na                      obyvatele tohoto chudého

kraje.260

         Starším dětem je určena sbírka črt a krátkých povídek M. Kranjce Imel sem

jih rad (1954, Měl jsem je rád),261 ve kterých se opět vrací do svého rodného kraje,

do Polany. M. Kranjec nejdříve líčí lyrickým a nostalgickým způsobem krásy

přírody, později rozvíjí dramatické osudy svých postav. M. Idrizović hodnotí sbírku

velice kladně: Tako je M. Kranjec iz spominov stkal čudovito pravljico otroštva […]

našel je najboljši način, da je izrazil vse, kar je nosil v sebi. Pokazal je, da ga bolj

zanima način živjljenja ljudi kakor življenje samo in se predstavil kot sodoben

humanist, ki se zaveda protislovne in trnove človekove poti.262

         Představitel sociálního realizmu ve Slovinsku Ciril Kosmač (1910-1980)

vydal sbírku autobiografických novel V gaju življenja (1972, V háji života)263.

V jeho novelách se odráží dětství prožité v Přímoří sužovaném italským fašizmem,

hrdinný odpor domácího obyvatelstva (Gosenica - Housenka, Očka Orel – Tatínek

Orel). C. Kosmač se            také zabýval příběhy malých přímořských lidí, zejména

podivínů (Tantadruj). S nadhledem a humorem vzpomínal na italské důstojníky

a jejich milostné lapálie (Tistega lepega dne - Onoho pěkného dne).




260
    Srov. Janež, S.: Slovenska mladinska proza, Ljubljana 1993.
261
    Kranjec, M.: Imel sem jih rad, Ilustr. P. Lajči, Ljubljana 1954.
262
    Idrizović, M.: cit. dílo, s. 247.
263
    Kosmač, C.: V gaju življenja, Ljubljana 1972.


                                                   78
         Autobiografická povídka prozaika a novináře Iva Zormana (1926)                            Na

senčni strani mesta (1967, Na stinné straně města)264 popisuje neradostný osud

dělnické rodiny, která se přestěhuje do průmyslové městské čtvrti. Pirnat(ová)

-Cognard(ová se domnívá, že přes nelehký život rodiny ni zgodba Iva Zormana

nikoli žalostna, kajti pisatelj jo je znal razvedriti s pripovedjo o otroških igrah, ki

tudi v tovarni, polni stavkajočih delavcev, in v neredu na gradbišču potekajo prav

tako veselo kot drugod.265

         Prozaička, dramatička a redaktorka (nakladatelství Mladinjska knjiga)

Kristina Brenk(ová) v románu Ko si bil majhen (1964, Když si byl malý)266 líčí

okupovanou Lublaň, ilegální odboj a hrůzu táborů. Matka vypráví svému synovi,

jaké to bylo, když byl ještě malý. Toto její dílo je: dokument časa, v katerem je

živela, in kot tak bolj ali manj omejen na krog bralcev, ki so svojo otroštvo in svoja

najnežnejša leta živeli v vojni.267

         V románu Dnevna poročila (1965, Denní zprávy) 268 K. Brenk(ová) vzpomíná

na školní léta svého syna Andreje. Poznáváme život současné městské rodiny, který

zůstává pěkný i přes matčinu zaneprázdněnost.

         Na svá vlastní dětská léta K. Brenk(ová) vzpomíná v novele Prva domovina

(1979, První domov)269. Autorka oživuje stoleté zvyky a obyčeje, vypráví o prvních

setkáních s lidmi, kteří jí byli nejblíž. Dívka Kristina si ale přeje jít do světa, do

školy.




264
    Zorman, I.: Na senčni strani města, Ilustr. A. Horvat, Ljubljana 1967.
265
    Pirnat(ová)-Cognard(ová), Z.: cit. dílo, s. 292.
266
    Brenk(ová), K.: Ko si bil majhen. Ilustr. L. Osterc(ová), Ljubljana 1964.
267
    Svetina(ová), M.: Trije osrednji motivi v mladinskih delih Kristini Brenkove, Branke Jurca in Ele
Peroci, Otrok in knjiga 1972, č. 1, s. 98.
268
    Brenk(ová), K.: Dnevna poročila, Ljubljana 1965.
269
    Brenk(ová), K.: Prva domovina. M. Ilustr. Stupica(ová), Ljubljana 1979.


                                                  79
         V románu Kruh upanja (1973, Chléb naděje)270 K. Brenk(ová) vypráví, jak

coby členka ilegálního odboje doprovázela Prežihova Vorance na jeho ilegálních

cestách po okupované Lublani. K. Brenk(ová) vyzdvihuje ze svých zážitků okamžiky

a události, ale i mnohé známé osobnosti z veřejného a kulturního života. Obvykle je

s touto knihou spojena představa, že se jedná o povídku o Prežihovu Voranci. To

bezesporu je, ale dle literárně - estetických a ideových prvků je hlavní postavou

autorka.271

         Branka Jurca(ová) (1914-1999) vzpomíná na svoje dětská léta v knize

Rodiš se samo enkrat (1972, Narodíš se jen jednou)272. Autobiografická výpověď

sahající do raného mládí je uměleckou inventurou autorčina dětství, od školních let

až na práh puberty. B. Jurca(ová) popisuje stěhování rodiny, která před fašisty utekla

z okupovaného Přímoří do Mariboru. Sbírka kratších próz zachycuje způsob života

v úřednické rodině dvacátých let, ovzduší doby, ve které se rozhodovalo o osudu

dvou národů a kultur. Autorka vzpomíná na příjemné věci svého dětství - na začátky

školní docházky, čertoviny, které prováděla se svým bratrem, ale poukazuje také na

sociální rozdíly mezi rodinami. Zachovává si však smysl pro humor, který místy

přechází v ironii. 273

         Prozaička, básnířka a novinářka Vida Brest(ová) (vlastním jménem Majda

Peterlin(ová) 1925-1985) napsala knihu vlastních vzpomínek z období národně

osvobozeneckého boje Orehovo leto (1955, Ořechový rok)274. Autorka vytváří

reportážní formou obraz vlastního dětství prožité v období války. I když se




270
    Brenk(ová), K.: Kruh upanja. Ljubljana 1973.
271
    Srov. Bohanec, F.: Odtisi vojne v otroški oziroma mladinski slovenski literaturi, Otrok in knjiga
1989, č. 27-28, s. 11-13.
272
    Jurca(ová), B.: Rodiš se samo enkrat. Ilustr. B. Kos, Ljubljana 1972.
273
    Srov. Svetina(ová), M.: Pisanje je ena sama nepotešenost, Otrok in knjiga 1999, č. 47, s. 54.
274
    Brest(ová), V.: Orehovo leto. Ilustr. I. Šubic, Ljubljana 1955.


                                                  80
nevyhnula heroické rétorice, podařilo se jí zobrazit skutečné neidealizované

bojovníky za svobodu.275

           Prozaik a publicista Bogdan Novak (1944) ve sbírce povídek Dnevi pod

Rožnikom (1994, Dny pod Rožnikem)276 zavzpomínal na svoje dětství v letech 1950

-1960. Autor uvolněným a komickým způsobem představil dobu po druhé světové

válce, kdy se lidem ještě ani nesnilo o hospodářské reformě a mezinárodních

půjčkách. Do centra většiny               povídek postavil svoji rodinu: strohého otce

- univerzitního profesora, matku v domácnosti, tři bratry a nejmladší sestru. Ukázal

jejich zvyky, společné nedělní výlety, návštěvy u babičky na vesnici a matčinu

skvělou kuchyni. Podstatnou část pozornosti také věnoval vzpomínkám na dětské hry

v kolektivu kamarádů v Rožné dolině.




275
      Srov. Idrizović, M.: cit. dílo, s. 285-286.
276
      Novak, B.: Dnevi pod Rožnikom, Ljubljana 1994.


                                                 81
6.4 Detektivka



         Nejznámější a nejzdařilejší dílo Antona Ingoliče Tajno društvo PGC (1958,

Tajný spolek PGC, česky 1967)277 vypráví příběh několika uličníků na základní

škole. Členové Tajného spolku PGC rádi dávají rýsovací hřebíčky na židle učitelů,

odhalují podivné obchodní machinace prodejců a provádějí jiné lumpárny. Z příběhu

je cítit zdravý optimizmus, nezbedníci na konci slíbí, že se polepší. A. Ingolič získal

inspiraci pro tento příběh během školního roku 1958/59, kdy vyučoval na klasickém

gymnáziu v Lublani. Dva prvňáčci však na rozdíl od knižních hrdinů sbírali

rýsováčky čistě ze sběratelského zájmu. A. Ingolič o tomto humoristicko-detektivním

románu uvedl: Na osnovi resnične zgodbe sem ustavil svojo zgodbo, vnesel vanjo

potegavščine otrok, ki sem jih dobro poznal, obilno pa črpal iz svoje fantazije […],

k tomu, co ho inspirovalo dodává: Življenje, posebno življenje otrok, je neprimerno

bojl domiselno in bogatejše, kakor je pisateljeva domišljija. 278

         Dospívání skupinky chlapců popisuje Branka Jurca(ová) v novelách Uhač

in njegova druščina (1963, Ušáček a jeho parta)279 a Vohljači in prepovedane

skrivnosti (1966, Čmuchalové a zakázaná tajemství) 280. Oba příběhy jsou si velice

podobné: oba vypráví o na první pohled nevinné, avšak ve skutečnosti nebezpečné

hře, která je na hranici dětské kriminality. V Ušáčkovi krade hlavní hrdina se svojí

partou automobilové značky, což jim přináší uznání a oblíbenost u druhých.

Paralelně s Ušáčkovou partou působí i druhá parta, která překročí hranice uličnictví,

neboť krade v obchodech. Ušáčkova parta si uvědomí svoji chybu a s pomocí

učitelky a rodičů se polepší. Do popředí vystupují humorné scény při hledání


277
    Ingolič, A.: Tajno društvo PGC. Ilustr. Š. Planinc, Lljubljana 1958.
278
    Ingolič, A.: Moje pisanje za otroke, Otrok in knijga 1984, č. 20, s. 27.
279
    Jurca(voá), B.: Uhač in njegova druščina. Ilustr. B. Kos, Ljubljana 1963.
280
    Jurca(ová), B.: Vohljači in prepovedane skrivnosti. Ilustr. B. Kos, Ljubljana 1966.


                                                  82
automobilových značek, při útěku před milicionáři a v nebezpečných situacích, kdy

hra přechází do opravdového morálního konfliktu.281

        Také v druhé novele Vohljači in prepovedane skrivnosti je jádrem tématu

otázka dětské kriminality. V naivním dětském přání po detektivní hře a odhalování

neznámého, se věci ukážou být zcela jinými. Členové party se nakonec naučí

rozlišovat mezi dobrým a špatným. Největší prostor je věnován hlavnímu hrdinovi,

který se odcizí svým přátelům, protože ho starší a zkušenější chlapec uvede do

zlodějských záležitostí. Díky svým přátelům, rodičům a učitelům se nakonec šťastně

vrátí na správnou cestu. Obě knihy jsou plné situačního humoru a jazykové komiky.

Čmuchalové se mezi sebou bijí, vyčítají si všechno možné, nakonec se ale vše vyřeší

a oni jsou opět spolu.

        B. Jurca(ová) oba příběhy ukončila happyendem, neboť veruje v dobro in

zaupa mladim, ni mogla dopustiti, da bi se zgodba nesrečno končala. V glavnem

junaku je skozi zgodbo zgradila zdravo jedro in duhovno moč, da je bil sposoben

svoje napake priznati in se vrniti na pravo pot.[…] Tako mladim vliva zaupanje, da

zmorejo stopiti na pravo pot, če to zares hočejo.282

        Leopold Suhodolčan patří k významným současným představitelům

detektivnímu žánru ve slovinské literatuře pro děti a mládež. Hlavnímu hrdinovi

novely Skriti dnevnik (1961, Ukrytý deník)283 Mirtovi zemře otec. Chlapec si ještě

před jeho smrtí slíbí, že v opuštěném dole, kde se během války jeho otec skrýval,

najde jeho válečný deník. Hlavní kriminální zápletkou je tedy hledání otcova deníku.




281
    Srov. Glušič(ová), H.: Branka Jurca, Dogodki in vzori v pripovedih za mladino. In: Jurca(ová), B.:
Ko zorijo jagode, Ljubljana 1989, s. 226.
282
    Svetina(ová), M.: Pisanje je ena sama nepotešenost, Otrok in knjiga 1999, č. 47, s. 55.
283
    Suhodolčan, L.: Skriti dnevnik. Ilustr. M. Vovk(ová)-Štih(ová), Ljubljana 1961.


                                                 83
Kromě toho Mirtova parta prochází řadou „malých“ kriminálních dobrodružství

(odhalí překupníka se starým železem).284

        Novela L. Suhodolčana Rdeči lev (1968, Červený lev)285 ukazuje dospívání

současných městských dětí, uplatňování se ve skupině mladých, sociální podmínky,

první milostná vzplanutí. V rámci tohoto příběhu probíhá napínavé detektivní pátrání

po identitě neznámé postavy, která dala knize název. Hlavní postava Tino je vůdcem

party chlapců, do které přijdou dvě děvčata - Helenka a Marjetka. Tino musí bojovat

s pohledným Bilem o přízeň Helenky. Zakrátko se objeví neznámý chlapec

s ryšavými vlasy (Červený lev), který začne Tinově partě znemožňovat pochybná

dobrodružství. Tino se marně snaží odhalit identitu Červeného lva. To se podaří až

poté, co Červený lev jednoho dne zachrání život Helenčinu bratrovi. Tino je morálně

poražen, neboť se ukáže,že Červený lev je Rok, do té doby považovaný všemi, ale

především Tinem za outsidera a slabocha.286

V novelách L. Suhodolčana Naočnik in Očalnik (1973, Cvikr a Brýlník),287 Pipa,

klobuk in dober nos (1976, Dýmka, klobouk a dobrý nos),288 Na večerji s krokodilom

(1976, Na večeři s krokodýlem)289 a Stopinje po zraku (1977, Stopy ve vzduchu)290

vystupuje dvojice mistrovských detektivů Cvikr a Brýlník. Dění jednotlivých příhod

autor    situoval     do    pohádkového        světa,     kde    oba     detektivové      jezdí    na

bicyklominihelikoptéře a řeší záhady: kdo Martinovi Nobelkovi ukradl skrzehled

(Skozigled 2010 - Skrzehled 2010), kdo ničí babiččiny květiny (Babičine rože

-Babiččiny květiny), kdo ukradl Andrea a Barbaru (Rojstni dan tete Ane), kdo ukradl

dědečkovy drahocennosti (Dedove dragocenosti - Dědečkovy drahocennosti), kdo
284
    Srov. Svetina, P. : Naočnik, Očalnik in Rdeča kapica: o začetkih slovenske mladinske kriminalke.
Otrok in knjiga 2004, č. 64, s.47.
285
    Suhodolčan, L.: Rdeči lev. Ilustr. J. Vidic, Ljubljana 1968.
286
    Srov. Kodrič, J.: Rdeči lev Leopolda Suhodolčana, Otrok in knjiga 1975, č. 2, s. 45-61.
287
    Suhodolčan, L.: Naočnik in Očalnik. Ilustr. A. Mavec, Ljubljana 1973.
288
    Suhodolčan, L.: Pipa, klobuk in dober nos. Ilustr. D. Pavletič(ová)-Lorenčak(ová), Ljubljana 1976.
289
    Suhodolčan, L.: Na večerji s krokodilom. Ilustr. A. Mavec, Ljubljana 1976.
290
    Suhodolčan, L.: Stopinje po zraku. A. Mavec, Ljubljana 1977.


                                                 84
ruší dovolenou (Plešoči robot - Tancující robot). Detektivové řeší záhady s klasickou

„intelektuální“ přesností, občas se dostanou do rvačky, někdy jim jde o život. Obětmi

v Suhodolčanových příbězích jsou děti, teenageři, zejména však dospělí. Zločinci

jsou pak zpravidla dospělí. Příběhy se odvíjí v jakémsi smíšeném světě reality

a fantazie.291

        Smiljan Rozman vydal kriminálku Lov za ukradenimi milijoni (1969, Honba

za ukradenými miliony)292. Novela zachycuje partu chlapců v současném městském

prostředí. Zápletka začíná v momentě, kdy banka zlodějů (Franc, Štefan a Ivan)

přepadne důchodce Brajčiče a oloupí ho o tři miliony, které právě nese do ubytovny.

Parta chlapců náhodou uslyší zloděje, když se radí, kam peníze schovají. Probudí se

v nich duch účasti, poctivosti, ale samozřejmě i touha po dobrodružství. Sledují proto

lupiče, kteří je však záhy odhalí a zavřou na osamocené farmě. Chlapci se díky

pomoci dalších dětí dostanou na svobodu a zadrží zloděje. S. Rozman vyobrazil

typické černobílé rozdělení postav: chlapci jsou hodní, odvážní, násilní zloději jsou

nesympatičtí. Výjimku tvoří jen postava Ivana, jednoho ze zlodějů, který je

spojencem zajatých dětí. M. Idrizović k tomu dodává: Bistvo sporočila Smiljana

Rozmana je humanizacija človeka. Celo na področju detektivske proze razbija mit

o razbojniku kot čustveno neranljivem človeškem bitju in prikazuje spremembo enega

izmed njih v trenutku, ko spozna vso globino prepada, kamor drvi s svojimi ljudmi.293

        Bogdan Novak vydal osm detektivních novel ze sbírky Zvesti prijatelji (1989

- 1993, Věrní přátelé)294. Hlavní postavy novel jsou studenti střední školy, šest

chlapců a pět děvčat. Cestují po různých částech Slovinska, děj je zasazen do

Štýrska, Notraňska, Goreňska a Přímoří. Negativní osoby jsou většinou dospělí, kteří

291
    Srov. Svetina, P.: Naočnik, očalnik in Rdeča kapica: o začetkih slovenske mladinske kriminalke,
Otrok in knjiga 2004, č.61, s. 48-51.
292
    Rozman, S.: Lov za ukradenimi milijoni, Ljubljana 1969.
293
    Idrizović, M.: cit. dílo, s. 292.
294
    Novak, B.: Zvesti prijatelji, Ljubljana 1989 - 1993.


                                                 85
jsou pašeráci, únosci, zloději, jsou suroví a chamtiví. Děti zažívají různá

dobrodružství, napomáhají odhalit společensky škodlivé lidi, jako jsou pašeráci

antických amfor a soch (Morski skrivnosti - Mořská tajemství). V novele Grajski

strah (Hradní strach) děti odhalí ukrytý poklad, v novele Pozor hud pes (Pozor zlý

pes) zase polapí pašeráka zbraní, v Razbojniškem brlogu (Zlodějské doupě) chytnou

bandu skinheadů, kteří vyloupí banku. Jindy zase pomáhají křivě nařčeným, v novele

Gozdni samotar (Lesní samotář) pomůžou otci jednoho z dětí, když je jako hlavní

účetní obviněn ze zpronevěry. V dalších novelách děti vždy přispějí k odhalení

nekalých praktik novinářů (Super špon - Super napětí), zloděje kocoura (Lepotec

Bučko - Krasavec Bučko) a únosce (Usodni piknik - Osudný piknik).




                                       86
6.5 Verše pro děti a mládež



        Souputník slovinské moderny, původním povoláním soudce, básník Alojz

Gradnik (1882-1967) vydal pro dětského čtenáře sbírku Narobe svet in druge pesmi

za mladino (1953, Svět vzhůru nohama a jiné básně pro mládež) 295 obsahující básně,

které autor uveřejňoval po desetiletí časopisecky v různých periodikách. Snad právě

proto není jeho sbírka homogenní.296 Sbírku tvoří dvě linie: nelogičnost, která

vychází z lidové písně (svět vzhůru nohama) a vzpomínky na dětství. První skupina

básní navazuje na lidové a Župančičovy vzory poezie, jiné básně mají blízko

k pohádkovým motivům. V jiných básních autor vyvolává vzpomínky na svoje

dětství na vesnici.297

        Další     souputník slovinské moderny, dramatik, novinář a básník Cvetko

Golar (1879-1965) dětem věnoval tři básnické sbírky: Srp in klas (1950, Srp

a klas),298 Čez loke in potoke (1956, Přes louky a potoky)299 a Svatba na Poljani

(1976, Svatba na Poljaně),300 ve kterých představuje vitální a lyrickou přírodu. Jeho

básně jsou chvalozpěvem nového života (Srp in klas), idealizací dětství v různých

podobách přírody a obyčejů.301

        Po druhé světové válce vydal Igo Gruden ještě jednu sbírku básní pro děti

Na Krasu (1949, Na Krasu)302. Jako současník slovinské moderny vychází z lidové

tradice, nálady a stavby verše z tradice Cicibana. I. Gruden se vyhýbá

komplikovanému výrazu, proto je jeho poezie čtivá a prostá.303


295
    Gradnik, A.: Narobe svet in druge pesmi za mladino, Ilustr. M. Pregelj, Ljubljana 1953.
296
    Srov. Pregelj, B.: Slovenska književnost za otroke, Otrok in knjiga 1980, č. 10, s. 39.
297
    Srov. Pogačnik, J.: Slovenska književnost III, Ljubljana 2001, s. 409.
298
    Golar, S.: Srp in klas, Ilustr. M. Gaspari, Ljubljana 1950.
299
    Golar, S.: Čez loke in potoke, Ilustr. M. Gaspari, Ljubljana 1956.
300
    Golar, S.: Svatba na Poljani, Ilustr. A. Freyer(ová), Ljubljana 1976.
301
    Srov. Pogačnik, J.: Tamtéž.
302
    Gruden, I.: Na Krasu, Ilustr. M. Stupic(ová), Ljubljana 1949.
303
    Srov. Idrizović, M.: cit. dílo, s. 219.


                                                  87
        Dvojdomé slovinsko - charvátské básnířce Lili Novy(ové) (1885-1958) vyšly

tři knihy básní: Sadje (1953, Ovoce)304, posmrtně pak Majhni ste na tem velikem

svetu (1973, Malí jste v tom velkém světě)305, Pika poka (1985, Tečka puklina)306.

Obrázková kniha Sadje je určena mladším čtenářům a odráží podstatné vlastnosti

dětské poezie Lili Novy(ové), tedy rozmanitost, hravost, lyrický dialog přírody

s dětstvím. I. Saksida se k obsahu knihy vyjadřuje následovně: Pretežni del slikanice

namreč izhaja iz dialoškosti narave in človeka/otroka […] večji pa je tudi pomen

igre/igrivosti, kar je v primerjavi s zbirko Majhni ste na tem velikem svetu posebnost

Sadja.307

        Ve sbírce Majhni ste na tem velikem svetu jsou básně o přírodě, výpovědní

básně, básně o válce a svobodě, básně o dítěti a dětském prožívání skutečnosti.

Básně o přírodě zaujímají největší část sbírky (Pesmi o živalih - Básně o zvířatech

a Letni časi - Roční období). Autorka v nich vyjadřuje svůj vztah k přírodě, podle

I. Saksidy se v této části odráží temeljna značilnost celotnega pesništva L. Novy:

tesna povezanost narave in človeka, prikazana tudi v njunem vzporejanju ali

dvogovoru.308      Básně      o    válce    a    svobodě      (Pesmi     o    svobodi      -   Básně

o svobodě) zachycují tok života, umírání a znovuzrození. Sbírka Pika poka je určena

především mladším dětem, není náročná. Autorka se zde ukazuje jako citlivá

pozorovatelka světa, a proto podle Denise Poniže ni nič čudnega, da uvodna pesem

zbirke Pika poka prinaša tudi verz, ki bi bil lahko moto njene otroške poezije: ´Svet

je poln prelepih slik´, a seveda znova s pripombo, da je pesnica te ´prelepe




304
    Novy(ová), L.: Sadje. Ilustr. V. Kirin, Záhřeb 1953.
305
    Novy(ová), L.: Majhni ste na tem velikem svetu. Vybral J. Vidmar, Ilustr. M. Vogelnik(ová),
Ljubljana 1973.
306
    Novy(ová), L.: Pika poka. Vybrala a ilustrovala M. Vogelnik(ová), Ljubljana 1985.
307
    Saksida, I.: Mladinska književnost med literarno vedo in književno didaktiko, Maribor 1994, s.173.
308
    Saksida, I.: Tamtéž, s.164.


                                                 88
slike´znala postaviti v povsem nove okvire, da je vse zunanje znala prepojiti

z značilnimi subjektivnimi občutji.309

         Básník, prozaik a publicista Branko Rudolf (1904-1987) vydal sbírku básní

Zamorček in ladjica (1955, Černoušek a lodička)310. Autorovy básně se vyznačují

humorem, bohatstvím symbolů, hrou se slovy a dynamickým rytmem. V nejznámější

básni sbírky Huda mravljica (Zlý mraveneček) staví B. Rudolf slova do nových

významových vztahů. Nelogičnost dobrodružného cestování je v básni Papirnata

ladjica (Papírová lodička), fantastické podoby zvířat nalezneme například v básních

Ptič leti (Pták letí), Ježa na slonovih ramenih (Jízda na ramenech slona).

         Básník, prozaik, dramatik a představitel sociálního realizmu Matej Bor

(vlastním jménem Vladimir Pavšič 1913-1993) napsal pro děti a mládež více sbírek

básní: Slike in pesmi o živalih (1952, Obrázky a básně o zvířatech), 311 Ropotalo in

ptice (1956, Hromotluk a ptáci),312 Sračje sodišče ali je, kar je (1961, Stračí soud

aneb je, co je),313 Pesmi za Manjo (1969, Básně pro Manju)314 a Palčki - pihalčki

(1991, Skřítci - muzikanti)315. Básně nevycházejí z dětské fantazie, ale z představ

autora jakožto dospělého člověka a z jeho zkušeností. Navzdory pěknému jazyku

a obratným vyobrazením se M. Borovi v první sbírce nepodařilo přiblížit se

dětskému světu. Ještě více se dětské duši oddálil v epické pohádkové básni Ropotalo

in ptice316 Jeho básně obecně nepřináší nové prvky, naopak přejímají staré. Často se

objevující zvířata jsou ukázána v jejich přírodní, tradiční podobě: zajíc je plachý, vlk

je krvežíznivý. Zvířata jsou jen odrazem lidí, dělají všechno stejně. Na druhou stranu

je kladně hodnocena sbírka Pesmi za Manjo, ve které                           prepoznamo izvirnega
309
    Poniž, D.: Otroška poezija Lili Novy, Otrok in knjiga 1985, č. 22 s. 28.
310
    Rudolf, B.: Zamorček in ladjica, Ilustr. J. Vidic, Ljubljana 1955.
311
    Bor, M.: Slike in pesmi o živalih, Ilustr. M. Sedej, Ljubljana 1952.
312
    Bor, M.: Ropotalo in ptice, Ilustr. M. Sedej, Ljubljana 1956.
313
    Bor, M.: Sračje sodišče ali je, kar je, Ilustr. M. Vovk(ová), Ljubljana 1961.
314
    Bor, M.: Pesmi za Manjo, Ilustr. J. Ciuha, Ljubljana 1969.
315
    Bor, M.: Palčki-pihalčki, Ilustr. A. Sottler(ová), Ljubljana 1991.
316
    Srov. Pregelj, B.: Slovenska književnost za otroke, Otrok in knjiga 1980, č. 10, s. 38.


                                                   89
pesnika, polnega duha, domišljije in občutljivosti. Ritem v njih je gibčen in živahen,

oblika pa usklajena z izrazom. V teh pesmih je več artizma, pesniške harmonije kakor

izražanja otroških občutenj, situacij, stisk, neiznajdljivosti in vprašanj.317

        Aktivistické jsou básně Vidy Brest(ové) ve sbírce Mihčeve pesmi (1951,

Michcovy básně)318. Autorka se nedokázala vyhnout idealizaci pionýrů do takové

míry, že zcela opomíjí dětskou přirozenost, do popředí staví ideovost

a angažovanost. Druhá básnická sbírka Pravljica o mali Marjetici, zajčku, medvedu

in zlati Pomladi (1951, Pohádka o malé Marjetce, zajíčku, medvědovi a zlatém

Jaru)319 opouští reálnost a přechází do prostoru pohádky. V. Brest(ová) využila

prastarý motiv o dívce, která jde se zajíčkem a medvědem hledat lesního muže, jenž

ukradl Jaro, sbírka je protkána lyrickými pasážemi a symbolikou.320

        Saša Vegri(ová) je autorkou tří básnických sbírek Mama pravi da v očkovi

glavi (1978, Máma říká že v tatínkově hlavě),321 To pa niso pesmi za otroke ali kako

se dela otroke (1983, To ale nejsou básničky pro děti aneb jak se děti dělají)322 a Kaj

se zgodi če kdo ne spi (1991, Co se stane když někdo nespí)323. V poezii

S. Vegri(ové) se ztrácejí hranice mezi subjektivním, vymyšleným - fiktivním

a objektivním - vnějším. Rozdíl mezi subjektem a objektem je smazán. Jednotlivé se

slévá do obecného a obráceně, svět se ukáže jiným, nelogickým, rozbitým

a tajemným.324 Pro všechny sbírky je charakteristická ilustrace v černobílých barvách

s humorným podáním obsahu. Základní charakteristiky poezie S. Vegri(ové) jsou:

básně nejsou ve slokách a nejsou rýmované. Základní princip je identifikace autorky

317
    Idrizović, M.: cit. dílo, s. 261.
318
    Brest(ová), V.: Mihčeve pesmi. Ilustr. F. Uršič, Ljubljana 1951.
319
    Brest(ová), V.: Pravljica o mali Marjetici, zajčku, medvedu in zlati Pomladi. Ilustr. M. Muck(ová)-
Stupica(ová), Ljubljana 1951.
320
    Srov. Idrizović, M.: cit. dílo, s. 285.
321
    Vegri(ová), S.: Mama pravi da v očkovi glavi. Ilustr. M. Manček, Ljubljana 1978.
322
    Vegri(ová), S.: To pa niso pesmi za otroke ali kako se dela otroke. Ilustr. K. Gatnik, Ljubljana
1983.
323
    Vegri(ová), S.: Kaj se zgodi če kdo ne spi. Ilustr. M. Manček, Ljubljana 1991.
324
    Srov. Beranič, G.: Mladinska književnost Saše Vegri, Otrok in knjiga 1993, č. 36, s. 16.


                                                  90
s dítětem a vžití se do jeho pocitů a chápání světa. Látka básnických sbírek je

současná, převzatá z reálné skutečnosti. V žádné knize nefiguruje venkov ani

příroda, dítě je zasazeno do městského prostředí.

            Ve sbírce Mama pravi da v očkovi glavi je nejvíce hravosti. V úvodní části

jsou básně s tematikou každodenního života dítěte, v druhé části realita postupně

ustupuje ireální skutečnosti, fantastičnosti a nonsensu. Ve třetí části už je dominantní

nereálný svět, který je vytvořen v dětské hlavě.

           Základním kamenem druhé sbírky To pa niso pesmi za otroke ali kako se dela

otroke je dialog otázek a odpovědí, který se pokouší být na úrovni mladého čtenáře.

Řeší se zde v poezii pro děti dosud tabuizované otázky: rozdíly mezi pohlavími,

pohlavní život, bolest a smrt, osamělost a strach, protiklady a nedorozumění mezi

dospělými a dětmi. K dalším tématům patří otázky zvídavosti a zvědavosti, fantazie,

snění, štěstí a přátelství. Sbírka má informativní a objasňující charakter ve vztahu

autorky k dítěti.

           Poslední sbírka Kaj se zgodi če kdo ne spi je uvolněnější než ta předchozí.

Každá báseň představuje jednu osobu, dvě z nich jsou babička a prababička, ostatní

jsou samé děti. Básně mají dvě perspektivy, první představuje dětský svět, svět hry,

zvědavosti neposlušnosti, tvrdohlavosti a ukřivděnosti (každou z těchto vlastností

představuje jedna báseň). Druhá perspektiva je pradědečkův svět. Pradědeček ke

každé básničce přidá svůj názor, souhlasí nebo nesouhlasí, kárá a vysvětluje.

           Básník, knihovník (Pionirska knjižnica v Lublani), redaktor (Naša sodobnost

1953-1962) Dane Zajc (1929-2005) vnesl do slovinské poezie pro děti a mládež

nejenom novou prožitkovou a jazykovou zkušenost, ale i ideovou zvláštnost. Zajcova

prvotina Bela mačica (1968, Bílá kočička)325 vyjadřuje symboliku předmětů, které


325
      Zajc, D.: Bela mačica. Ilustr. L. Osterc(ová), Ljubljana 1968.


                                                     91
najdeme v každodenním životě. Autor také používá jazykové exprese, zvukomalby

k rozšíření estetického účinku básní.326 Kromě několika básní však sbírka obsahuje

tradiční poezii, pro niž je podle Nika Grafenauera charakteristické: da se tako po

tematski plati kakor po načinu pesniškega izražanja želi čimbolj približati neki bolj

ali manj splošni predstavi o otroštvu, v katero je seveda vpeta tudi zavest

o omejenih razsežnostih otrokovega dojemanja pesniške govorice in vanjo zajete

podobe sveta […] izhaja iz takšne vnaprejšnje zavesti o otroku in vsem tistem, kar po

naših izkušnjah opredeljuje otroštvo.327

         Ve sbírkách Abecedarij (1975, Slabikář),328 Na papirnatih letalih (1978,

V papírových letadlech),329 Ta roža je zate (1981, Ta květina je pro tebe)330

se ukazuje výrazný posun ke zcela novému významovému a ideovému označování

věcí a jevů, kterými se D. Zajc snaží přiblížit dětskému estetickému prožívání.

V těchto knihách se odhaluje myšlení a cítění dospělého, který hovoří o dítěti ze

svého vlastního vědomí a vlastní zkušenosti. Na dětského čtenáře se autor neobrací

„dětským“ způsobem, ale hovoří k němu z oblasti podvědomí nebo infantilizmu.331

V poezii D. Zajce se setkáváme s celou řadou motivů, které jsou sami o sobě,

s ohledem na představy dospělého o rozsahu dětských zkušeností a vědomostí, zcela

mimo rozsah dětského chápání (Jaci, Numizmatici, Smrt, Šamani atd.), a přesto jsou

prosvětleny dětskostí, díky níž se autor přibližuje dítěti. Vedle těchto pro dítě cizích

motivů se objevují i motivy známé z každodenního života, které však dostanou nový




326
    Srov. Idrizović, M.: cit. dílo, s. 305.
327
    Grafenauer, N.: Ta roža je zate, Otrok in knjiga 1981, č. 12, s. 5.
328
    Zajc, D.: Abecedarij. Ilustr. M. Bizovičar, Ljubljana 1975.
329
    Zajc, D.: Na papirnatih letalih. Ilustr. M. Bizovičar, Ljubljana 1978.
330
    Zajc, D.: Ta roža je zate. M. Manček, Ljubljana 1981.
331
    Srov. Idrizović, M.: cit. dílo, s. 304.


                                                   92
rozměr, díky básníkově přirozenosti k žasnutí, podivování se, což se navenek odráží

ve fantazii, hře a iluzi.332

         V první sbírce poezie básníka, prozaika a redaktora (Ljubljanski dnevnik,

nakladatelství Državna založba Slovenije) Kajetana Koviče (1931) Franca izpod

klanca (1963, Franca zpod kopce)333 se objevují děti Nino a Jurij, kteří se později

staly charakteristickými postavami jeho básní pro děti a mládež. Básně v této sbírce

vycházejí z chápání poezie jako „bláznivosti“ nebo humoru a zvukové hry. Některé

motivy jsou ještě klasické (jaro, sněžný muž), avšak opravdu inovační jsou humorné

texty o zvířatech (Beli zajčki - Bílí zajíčci) a dítěti (Klepetulji - Klepně).

         Další sbírka K. Koviče Zlata ladja (1969, Zlatá loď)334 vnesla do slovinské

poezie pro děti a mládež nové prvky: motiv snového cestování, fantastické postavy

(Zlata ladja - Zlatá loď, Zvezdoplovec - Hvězdoplavec, Popotnika - Cestující). Autor

postavil obyčejnou každodennost do poetického světla, k upoutání čtenáře využil

hravou, zvědavou, rytmicky organizovanou výpověď.335

         Obrázková kniha K. Koviče Maček Muri (1975, Kocour Muri)336 je určena

pro děti předškolního věku. Leporelo je bohatě ilustrováno, text je sestaven z šesti

básní a prozaické části. Příběh se plynule odvíjí básněmi a prozaickým textem,

zachycuje krátký časový úsek - typický den (od zazvonění budíku po jeho natočení)

v Kočičím městě z pohledu hlavní postavy - kocoura Muriho. Město je detailně

popsáno, mají zde Kočičí náměstí, kočičí radnici, Hlavní ulici, restauraci U veselé

krávy, cukrárnu Kočičí jazýčky. Vypadá tedy stejně jako všechna ostatní současná

města, proto je pro dětského čtenáře orientace v knižním prostoru snadná. Rovněž

literární postavy jsou koncipovány způsobem, jenž je charakteristický pro lidskou

332
    Srov. Grafenauer, N.: Ta roža je zate, Otrok in knjiga 1981, č. 12, s. 6-7.
333
    Kovič, K.: Franca izpod klanca. Ilustr. M. Jemec(ová), Ljubljana 1963.
334
    Kovič, K.: Zlata ladja. Ilustr. L. Osterc(ová), Ljubljana 1969.
335
    Srov. Pogačnik, J.: Slovenska književnost III, Ljubljana 2001, s. 415-416.
336
    Kovič, K.: Maček Muri. Ilustr. J. Reichman(ová), Ljubljana 1975.


                                                   93
společnost: Muri je spisovatel, kočka Muca je krásná, Liza je servírka, Mucelj

a Macelj jsou policisté, Macfuzelj je školník . Každá z postav má vlastní povahu,

která    je   spojena     s jeho    povoláním        a   společenskou      úlohou.     Jde     tedy

o personifikaci na poli příběhu (téma, motivy), ale i na poli literárních postav

a literárního času a prostoru.337 Sám autor se ke knize vyjádřil následovně: Skušam

govoriti barvito in nazorno, z anekdoto in besedno komiko vabim bralčevo ali

poslušalčevo pozornost, dogodkom pa puščam, da pričajo sami zase brez odvačnega

avtorskega komentarja.338

        Básnickou povídku Tončkove sanje (1955, Toníkovy sny) 339 vydal básník,

prozaik a učitel Pavle Zidar (vlastním jménem Zdravko Slamnik 1932-1992). Příběh

ve verších vypraví o červeném skřítkovi na Gorjancích, králi třech království,

kterému víly nechtějí dát milovanou Maju za ženu. Skřítkovo milostné toužení

nechtěně vyslechne chlapec Toník, za což je králem odsouzen k trestu smrti. Těsně

před mávnutím šavle se Tonček probudí a nad sebou vidí svoji maminku. Vězení

a odsouzení vzbuzují asociace na autorovu vlastní zkušenost, kterou prožil ještě jako

dítě. Konec textu pak hovoří o lásce matky, což je rovněž jeden ze stavebních

kamenů Zidarovy tvorby.340

        Básník a novinář Tone Pavček (1928) vydal veršovanou pohádku Trije bratje

in zlata ptica (1956, Tři bratři a zlatý pták),341 která zpracovává příběh tří bratrů

hledající zlatého ptáka, ukazuje ocenění nejmladšího bratra za je dobrosrdečnost

a obětavost. Novost v Pavčkově zpracování tradiční pohádky je přítomnost nonsensu.

Inovační texty obsahuje také první sbírka básní T. Pavčka Maček na dopustu (1957,


337
    Haramija(ová), D., Koštomaj, M.: Slikanica in interaktivna zgoščenka Maček Muri, Otrok in knjiga
2002, č. 55, s. 28-29.
338
    Kovič, K.: Moj pogled na književnost za otroke, Otrok in knjiga 1977, č. 6, s. 24.
339
    Zidar, P.: Tončkove sanje. Ilustr. B. Borčič, Novo mesto 1955.
340
    Srov. Glazer(ová), A.: Živa beseda Pavleta Zidarja, Otrok in knjiga 1992, č. 34, s .59.
341
    Pavček, T.: Trije bratje in zlata ptica. Ilustr. F. Slana, Ljubljana 1956.


                                                94
Kocour na dovolené),342 jejímž základem jsou nesmyslné představy a určení poezie

jako „lži“. To znamená, že jde o navázání na básnické vzory O. Župančiče, ale také

na Grudnovu, Bevkovu a Kosovelovu hravost a pohádkovost. Místy je sbírka

svázána s poučností a klišé, k nejvýraznějším básním patří ty nesmyslné o zvířatech,

v nichž je výrazný humor. V rámci ustálených představ o dítěti zůstává také další

Pavčkova kniha básní Juri Muri v Afriki (1958, Juri Muri v Africe),343 veršovaný

příběh o chlapci, který se nerad umývá. Každodenní problém (chlapcova lenost)

podněcuje jeho fantazii k vytvoření scén a situací, které jsou fantastické a nelogické.

K výraznému posunu dochází v další sbírce dětské poezie T. Pavčka Velesenzacija

(1961, Velká senzace)344. Pro tuto sbírku je charakteristický dialog mezi lyrickým

subjektem a dětmi. Ve sbírce je tematizován obdiv dětského světa (Upravičeno

spoštovanje - Oprávněná úcta). T. Pavček líčí slunečnou přírodu jako symbol

narození, setkávání vesnice s městem (Sončna idila - Sluneční idyla, Novo življenje

- Nový život, Obisk - Návštěva).

          Pro další básnickou tvorbu T. Pavčka se stalo příznačným spojení

pohádkovosti, fantastiky a současného světa. Básně ve sbírce Čenčarija (1975,
          345
Brepty)         zachycují inovačním a humorným způsobem všední každodennost dítěte,

současnou skutečnost (dům, zvířata) a přetvářejí je v hravý a humorný „svět, kde žijí

breptové“. Názvy kapitol ve sbírce jsou zformovány jako otázky (např. Za kaj je kaj

- Na co je co), básně jsou tedy bezprostředně spjaty s typickou dětskou zvídavostí

a hrou. Rozdílnost světa dětí a dospělých ve sbírce mizí: lyrický subjekt přejímá

perspektivu dítěte, v některých básních je dokonce lyrickým subjektem samo dítě.




342
    Pavček, T.: Maček na dopustu. Ilustr. B. Grom, Ljubljana 1957.
343
    Pavček, T.: Juri Muri v Afriki. Ilustr. M. Vovk(ová), Ljubljana 1958.
344
    Pavček, T.: Velesenzacija. Ilustr. Z. Golob(ová)-Borčič(ová), Ljubljana 1961.
345
    Pavček, T.: Čenčarija. Ilustr. K. Gatnik, Ljubljana 1975.


                                                  95
        V další sbírce básní pro děti a mládež T. Pavčka Prave (in neprave) pesmi

(1986, Skutečné a neskutečné básně)346 je patrná odloučenost mezi dospělým

a dítětem. Poezie zde vychází z dialogu mezi dospělostí a dětstvím, které je vzdáleno

od skutečnosti a je v lyrickém a pohádkovém světě. Autor se v básních zamýšlí nad

dospíváním a svázaností rodiny. Sbírka je tedy čtenářsky náročnější nežli ta

předchozí.

        V následující sbírce Majhen dober dan (1992, Malý dobrý den) 347 se

T. Pavček v básních vrací do místa svého mládí, na Doleňsko. Vzpomíná na svoje

dětská dobrodružství, k dalším tématům sbírky patří: dospívání, příroda, láska,

spojení s rodnou krajinou.348

        Básník, prozaik, esejista a redaktor (nakladatelství Mladinska knjiga) Niko

Grafenauer (1940) se jako básník pro děti uvedl sbírkou Pedenjped (1966, Píď)349.

N. Grafenauer svojí sbírkou navazuje na tradiční slovinskou poetiku básní o dítěti

F. Levstika (Najdihojca) a O. Župančiče (Ciciban). Sbírka Pedenjped je spjatá

především s každodenností dítěte, jsou zde zobrazeny vnější vlastnosti hlavního

hrdiny Pedenjpeda (Pídě), typického dítěte předškolního věku: Píďův vzhled

-oblečení, vlasy (pedenjhlače - píďkalhoty, pedenjčevlji - píďboty), nejoblíbenější

věci (kos pogače - kus chleba, pisalni stroj - psací stroj), a Píďovy zvyky (resp.

zlozvyky - zlomyslnost, tvrdohlavost, zvědavost, upovídanost aj.). V první části

sbírky jsou básně, ve kterých poznáme Pídě v různých nesnázích, avšak vždy

hravého a veselého. Vidíme Pídě v domácím okolí obklopeném předměty

každodenního života jako je zrcadlo, knihy, hodiny. N. Grafenauer staví tyto

obyčejné předměty nenásilným způsobem do roviny fantastičnosti. Vše, co je tu


346
    Pavček, T.: Prave (in neprave) pesmi. Ilustr. J. Reichman(ová), Ljubljana 1986.
347
    Pavček, T.: Majhen dober dan. Ilustr. L. Reščič, Novo město 1992.
348
    Srov. Pogačnik, J.: Slovenska književnost III, Ljubljana 2001, s. 413-415.
349
    Grafenauer, N.: Pedenjped. Ilustr. L. Osterc(ová), Maribor 1966.


                                                  96
v každodenní reálnosti, přestavuje do jiných významových vztahů. Ve druhé části

Píď opustí zázemí domova a vydává se na předměstí a dvorky, kde se baví se

zvířátky (myšky, kočky, žáby, slepičky). Třetí část (nalezneme ji až ve druhém

rozšířeném vydání v roce 1969) Píď poznává svět techniky a umění. To je patrné už

ze samotných názvů básní: Slikar - Malíř, Brzovlak - Rychlík, Pedenjkino - Píďkino.

Poslední část sbírky představuje konec Píďova „pracovního“ dne: Pravljica

- Pohádka, Uspavanka - Ukolébavka atd. Po formální stránce zůstává N. Grafenauer

blízko klasické poezii (čtyřverší), po jazykové stránce ukázal smysl pro tvorbu

nových výrazů: Pedenjočka - Píďtaťka, Pedenjbratec - Píďbrácha, Pedenjglava

-Píďhlava aj.350

           Sbírka poezie Kaj je na koncu sveta (1973, Co je na konci světa)351

N. Grafenauera obsahuje dvacet šest básní. V prvních dvaceti básních vystupují

zvířátka, posledních šest básní tvoří zvláštní skupinu: obsah se podřídil zvuku

a formě. Pokud srovnáme tuto sbírku s předchozí sbírkou Pedenjped, všimneme si, že

básník opustil formu delších veršů a hlavního hrdinu nahradila zvířátka. Dále ve

sbírce Kaj je na koncu sveta převládá svébytná exotika, exotika zvířat, rostlin,

krajiny a slov. Zůstala autorova láska ke slovním spojením, nezvyklým slovním

obratům a citoslovcím. Ve sbírce Kaj je na koncu sveta jsou zvířátka

personifikována, vzhledem (Husy v básni Goske - Husičky nosí bílé péřové oblečení)

i duševními vlastnostmi (Slepička v básni Putka - Slepička svojí lží vyvolá hádku).

V posledních šesti básních se autor zajímá o zvuk                a o hru se slovy. Například báseň

Recept vypočítává vše, co by mohlo nachlazené huse pomoct, aby se uzdravila: od




350
      Srov. Zupančič, V.: Dve Grafenauerjevi pesniški zbirki za otroke, Dialogi 1975, č. 2, s. 130-131.
351
      Grafenauer, N.: Kaj je na koncu světa. Ilustr. L. Osterc(ová), Ljubljana 1973.


                                                    97
lipového čaje po citronádu z Barcelony. Báseň Zemljevid - Mapa uvádí deset řádků

zvučných jmen cizích zemí.352

        Po první básnické sbírce Pedenjped vydal N. Grafenauer čtyři obrázkové

knihy Domače živali (1970, Domácí zvířata),353 Živali na dvorišču (1970, Zvířata na

dvoře),354 Živali v gozdu (1970, Zvířata v lese)355 a Živali na polju (1970, Zvířata na

poli),356 ve kterých jsou ilustrace doplněny o dvojverší. Ve sbírce je patrný tradiční

způsob tvorby dětské poezie: zvířata jsou svázána se svými typickými vlastnostmi,

jednak vnějšími (ovce má bílý kožíšek), tak vnitřními (tvrdohlavý osel). Zvířata jsou

popisována v jejich přirozeném prostředí (slepice - dvorek, prase - bláto), je

zdůrazněna jejich krmě (jezevec - kukuřice, zajíc - zelí) a spojení se člověkem (kůň

-slouží člověku, kukačka - ohlašuje jaro). Texty jsou tedy napsány podle ustálených

představ o vlastnostech zvířat (liška-mazanost), zvířata jsou v svém přirozeném

prostředí a spojení s člověkem. Jazyková inovace, sloh a obrazotvorná představivost

jsou podřízeny informativní stránce básní.357

        Sbírkou básní Abeceda (1977, Abeceda)358 si N. Grafenauer přál dětem

přiblížit co nejvíce jednotlivá písmena abecedy. Každá věc, bytost nebo pojem má

svůj počátek a konec. Básník v této sbírce dětského čtenáře provede rozličnými jevy

a zkušenostmi, se kterými se dítě setkává. Vše začíná s A: první pláč a smích, první

slovo a první boule na hlavě. Básnickou hrou slov a pojmů umožňuje autor dětskému

čtenáři poznávání životní pravdy.




352
    Srov. Zupančič, V.: cit. dílo, s. 132-133.
353
    Grafenauer, N.: Domače živali. Ilustr. R. Zeiger, Ljubljana 1970.
354
    Grafenauer, N.: Živali na dvorišču. Ilustr. R. Zeiger, Ljubljana 1970.
355
    Grafenauer, N.: Živali v gozdu. Ilustr. R. Zeiger, Ljubljana 1970.
356
    Grafenauer, N.: Živali na polju. Ilustr. R. Zeiger, Ljubljana 1970.
357
    Srov. Saksida, I.: Povezanost mladinske in nemladinske poezije in poetike Nika Grafenauerja,
Otrok in knjiga 1993, č. 35, s. 19.
358
    Grafenauer, N.: Abeceda. Ilustr. L. Osterc(ová), Ljubljana 1977.


                                                 98
        Ve sbírce básní Abeceda na polju in v gozdu (1986, Abeceda na poli

a v lese)359 N. Grafenauer co možná nejlépe v souladu s Župančičovým veršem,

metaforou a pocitem doplnil chybějící dvojverší k písmenům A, B, C, D, E, F, I a Z.

Dvojverší se vztahují k předmětu nebo rostlině, kterou autor spojuje s pohádkovým

motivem (bříza - víla tmavého lesa).360

        V leporelu Avtozaver (1976, Autosaurus) N. Grafenauer básnickým

způsobem představuje automobil a svět automobilů. Básník automobil polidšťuje, má

lidské vlastnosti: když je nemocný, tak kašle, když železnému koníčku dojde palivo,

je kašel nejhlasitější. Potřebuje palivo tak, jako nachlazený člověk čaj. I v této sbírce

N. Grafenauer využívá humoru a slovní hry.

        Sbírka básní Nebotičnike, sedite (1980, Mrakodrapy, sedněte si) 361 je třídílná,

v první části pojmenované podle názvu knihy N. Grafenauer básnicky popisuje

předměty a části lidského těla, básně jsou pak zaokrouhlenou podobou člověka.

Druhá část Stara Ljubljana (Stará Lublaň) je poezie o zvycích ve středověké Lublani,

o poetickém světě obyčejů měšťanů, který je tak podobný současné realitě. Poslední

část Skrivnosti (Tajnosti) je určena dětem, které si začínají klást otázky, na něž se

pak budou ptát celý svůj život: láska, duše, strach, smrt. Básník na tyto otázky

neodpovídá, ale sám o nich přemýšlí způsobem, jakým to dělá dobrá poezie. France

Forstnerič k jazyku sbírky dodává: Ta Grafenauerjeva knjiga je pravi praktični

priročnik za opazovanje vseh mogočih pesniških prenostov in pomenskih sprevrnitev,

ki oblikujejo pesniški slog in spreminjajo jezik iz navadnega praktičnega sporočanja

v poetične ekspresije.362



359
    Grafenauer, N.: Abeceda na polju in v gozdu. In: O. Župančič: Abeceda na polju in v gozdu. Ilustr.
J. Reichman(ová), Ljubljana 1986.
360
    Srov. Saksida, I.: cit. dílo, s. 19.
361
    Grafenauer, N.: Nebotičniki, sedite. Ilustr. M. Schmidt, Ljubljana 1980.
362
    Forstnerič, F.: Pesem kot poetični opis, Otrok in knjiga 1980, č. 11, s. 69.


                                                 99
        O tři roky později vyšla samostatně část předchozí sbírky vyprávějící

o Lublani, Stara Ljubljana (1983, Stará Lublaň)363. Kniha je kromě básní

N. Grafenauera obohacena o kulturněhistorické texty Janeze Lombergra a Bredy

Kovič(ové). Sbírka tak získala další rozměr - informativním způsobem podává

svědectví o znalostech a víře minulých dob, odhaluje současně pravdu a legendy

starobylého města. Básně N. Grafenauera pak na odborné texty navazují svou

fantazií, ukazují neobyčejnost starých časů.

        Tématem první sbírky básní Jožeho Snoje Lajna drajna (1971, Flašinet

šlágr)364 je dětství, které je spjato s hrou, dále příroda a rodina. Ve druhé sbírce

poezie Stop za pesmico (1973, Zastavení na básničku)365 si autor více všímá

každodennosti současného dítěte, jež je vyjádřena i básněmi o automobilech, které

jsou protipólem ticha. Třetí sbírka básní Pesmi za punčke (1976, Básně pro

holčičky)366 se liší od té předchozí svojí emotivností. Básně jsou více klidné,

odehrávají se v pohádkovém světě. Autor se v nich věnuje dívce Nóce, jejímu

prožívání dětství a později i mateřství, vztahu s jejím tatínkem.                              Básně

v poslední sbírce Skozi vrt čez plan, skozi leto in dan (1997, Zahradou přes lán, přes

rok a den)367 jsou v porovnání s předchozími více tradiční. Chlapec Tonček je

ukazován      v typických       situacích     prožívání     krásy     přírody.     V nekonfliktním

rozpoložení utíkají měsíce školního roku, který je určen školou, svátky, počasím.368

        Básnířka, prozaička a dramatička Bina Štampe Žmavc(ová) (1951) dosud

vydala čtyři básnické sbírky. Už svojí první sbírkou Čaroznanke (1990,




363
    Grafenauer, N.: Stara Ljubljana. Ilustr. K. Vočanšek(ová), Ljubljana 1983.
364
    Snoj, J.: Lajna drajna. Ilustr. J. Ciuha, Ljubljana 1971.
365
    Snoj, J.: Stop za pesmico. Ilustr. J. Ciuha, Ljubljana 1973.
366
    Snoj, J.: Pesmi za punčke. Ilustr. L. Osterc(ová), Ljubljana 1976.
367
    Snoj, J.: Skozi vrt čez plan, skozi leto in dan. Ilustr. L. Reščič, Ljubljana 1997.
368
    Srov. Saksida, I.: Zvočnost, domišljija, komunikativnost. Mladinska besedila Jožeta Snoja. Otrok in
knjiga 1998, č. 45, s. 7-13.


                                                 100
Čaroznámé)369 dosáhla autorka vysokého stupně básnické inovace. Sbírka obsahuje

šedesát dva básní, jenž jsou rozděleny do deseti tematických oddílů. Básně popisují

drobné zážitky z každého dne dítěte. Čtenáře proto sbírkou provází bytost Vsakdana

(Každý den), který zažívá kouzelné, komické a tajemné události, stejně jako děti.

V první části Každý den zachycuje svoje každodenní radosti a starosti (Vsakdan raste

- Každý den roste), v druhém oddílu se jeho svět rozšiřuje o školu (Vsakdan gre

v šolo - Každý den jde do školy), v následující části Každý den poznává, že jeho

nálady se mohou rychle měnit (Vsakdan vedri in oblači obraz - Každý den ukrývá

a mračí obličej), název čtvrté části (Vsakdan se igra in ustvarja svoj svet - Každý

den si hraje a vytváří svůj svět) napovídá, že v ní vzniká neobyčejný imaginární svět

Každého dne. V páté části (Vsakdan pokuka v svet odraslih - Každý den nakoukne

do světa dospělých) autorka ukazuje, co dítě soudí o světě dospělých, na první lásky

v mateřské školce se zaměřuje následující část (Zaljubljeni vsakdan - Zamilovaný

každý den),         sedmá část (Vsakdan pod vrbo lulalnico - Každý den pod vrbou

čůralnicí) poukazuje na bontón, básně v následující části jsou zasvěceny přírodě

(Vsakdan odkriva, kje spijo veje in kako raste svet - Každý den odhaluje, kde spí

větve a jak roste svět). Devátá část (Vsakdan v družbi televizije domišljije - Každý

den ve společnosti televize fantazie) představuje osoby a předměty, které dítě

zavedou do světa fantazie, a konečně poslední oddíl (Vsakdan v ogledalu sanj

- Každý den v zrcadle snů) je ponořen do tichého a nočního města, kde žijí tajemní

obyvatelé.

           Následující sbírka B. Š. Žmavc(ové) Nebeške kočije (1994, Nebeské

kočáry)370 obsahuje přes třicet básní zabývající se vesmírem, časem a pocity.

Autorka mladému čtenáři představuje vesmír, který spojuje s nekonečností


369
      Žmavc(ová), B. Š.: Čaroznanke. Ilustr. M. Manček, Ljubljana 1990.
370
      Žmavc(ová), V. Š.: Nebeške kočije. Ilustr. D. Demšar, Ljubljana 1994.


                                                   101
a věčností, poukazuje na lidskou pomíjivost. Sbírku uzavírá autorčino zamyšlení nad

původem básní a rýmů, tematizuje tedy samotnou tvorbu, poezii.

        Formu haiku poezie zvolila B. Š. Žmavc(ová) ve sbírce Zrnca sonca (1994,

Zrnka slunce)371. V básních se ve strohé formě haiku zrcadlí jednotlivá roční období.

        Sbírkou Klepetosnedke (1996, Upovídaní mlsouni)372 se B. Š. Žmavc vrátila

k tematice své první sbírce - dětské představivosti, přírodě, zvířatům, rodině, lásce,

tvorbě a hře.373




371
    Žmavc(ová), B. Š.: Zrnca sonce. Ilustr. D. Demšar, Ljubljana 1994.
372
    Žmavc(ová), B. Š.: Klepetosnedke. Ilustr. M. Manček. Ljubljana 1996.
373
    Srov. Saksida, I.: So(n)čni menu(et) besed. In: Žmavc(ová), B. Š.: Klepetosnedke, Ljubljana 1996,
s. 58-62.


                                                 102
6.6 Realistický román, povídka a črta pro děti a mládež



         Kniha Tovariši (1946, Kamarádi)374 Toneho Seliškara byla prvním

ambicióznějším dílem s tematikou národně osvobozeneckého boje napsaným po

válce. Cílem autora bylo oživit celkové válené dění, zachytit zanícení a hrdinství

mladých lidí a jejich oddanost národu. Děj zachycuje válečné útoky, vítězství

statečných bojovníků a hrdinného dítěte Pavleka. T. Seliškar se více zaměřil na popis

jednotlivých událostí, méně proniká do psychologie postav - Pavleka, Sojni

a dalších. Tuto skutečnost knize vytýká i M. Idrizović, když podotýká: Pojasnilo za

vse to je nepremagana realnost, bližina časa in nemožnost, da bi se odmaknil od še

svěžih spominov in spominjanj […] Zato je v njem preveč „stvarnosti“, kar ga

približuje dokumentarni kroniki, ne pa globlji projekciji vojnega dogajanja.375

         Už na konci války začal T. Seliškar psát jednotlivé povídky, které na

osvobozeném území vydával časopisecky, knižně pak vyšly pod názvem Mule

(1948, Mezci)376. Jedná se o soubor dvanácti povídek, jejichž hlavním hrdinou je

mezek; náladový, tvrdohlavý, ale i krotký a dobrácký živočich, který žije

s partyzány. Dění povídek je zaměřeno na vztah mezi mezkem a jeho tlustým pánem

Bobkem, který je zde karikován. Tato komická figura je k mezkovi hrubá

a násilnická. Jádrem knihy jsou tedy mezek a Bobek, nikoliv válka, ta je jen kulisou.

Pro všechny povídky je příznačný humor. Sbírka je sestavena z řady anekdot, které

spojuje jednotná idea - zdůrazněný humoristický ráz, který je realizován

dobrosrdečností bez karikování lidí na druhé straně fronty. Právě formu anekdoty na

sbírce kritizuje M. Idrizović: Mule so zamišljene kot šaljive zgodbe, ker pa jim je za



374
    Seliškar, T.: Tovariši. Ilustr. I. Šubic, Ljubljana 1946.
375
    Idrizović, M.: cit. dílo, s. 226.
376
    Seliškar, T.: Mule. Ilustr. B. Kos, Ljubljana 1948.


                                                    103
podlago anekdota, niso zmogle globlje poseči v pojave in dogodke.377 Na druhé

straně však také kladně hodnotí skutečnost, že ve sbírce: ni patosa, retorike,

papirnatega heroiziranja, sentimentalnosti in moraliziranja […] V Seliškarjevem

opusu iz vojne pomenijo velik korak naprej.378

         Také další literární historici se shodují na tom, že Mule patří k těm nejlepším

dílům v Seliškarově bibliografii.379 T. Seliškar se zde totiž vědomě pokusil

o demytologizaci partyzánského hrdiny a tím se mu podařilo vyhnout černobílému

líčení bojovníků.380

         Boj proti okupantům je námětem také další Seliškarovy novely Posadka brez

ladje (1955, Posádka bez lodě)381. Autor vypráví dobrodružný příběh několika

námořníků, jejichž loď byla torpédoborcem potopena, námořníci se pak probíjejí

Afrikou ke spojenecké armádě. Po mnoha dobrodružstvích se dostanou domů

a stanou se partyzánskými námořníky: zabírají lodě nepřátel. Autor vyjádřil v knize

svoji lásku k moři a k dalmatským obyvatelům. Kombinací více pohledů na příběh

a různých časových rovin se autorovi podařilo dynamizovat děj a vdechnout mu

potřebnou lehkost.382

         K národně osvobozeneckému boji se T. Seliškar průběžně vracel až do konce

svého tvůrčího období, napsal řadu črt a povídek: Otroci partizanskega rodu (1963,

Děti partyzánského původu),383 Ribič Luka in delfin (1963, Rybář Luka

a delfín),384 Dimka (1965, Dýmka),385 Partizan Jaka - Medved in mula (1965,



377
    Idrizović, M.: cit. dílo, s. 226.
378
    Tamtéž s. 226.
379
    Srov. Pirnat(ová)-Cognard(ová), Z.: cit. dílo, s. 156.
380
    Srov. Bohanec, F.: Odtisi vojne v otroški oziroma mladinski slovenski literaturi, Otrok in knjiga
     1989, č. 27 –28, s. 8.
381
    Seliškar, T.: Posadka brez ladje. Ilustr. I. Seljak-Čopič, Ljubljana 1955.
382
    Idrizović, M.: cit. dílo, s. 227.
383
    Seliškar, T.: Otroci partizanskega rodu. Ilustr. S. Kumar, Ljubljana 1963.
384
    Seliškar, T.: Ribič Luka in delfin. Ilustr. J. Vidic, Ljubljana 1963.
385
    Seliškar, T.: Dimka. Ilustr. J, Ciuha, Ljubljana 1965.


                                                  104
Partyzán     Jaka     -   Medvěd        a   mezek),386      Mule      in    liščki   (1966,      Mezci

a stehlíci),387 Zgodbe o muli, ki je rešila partizane (1976, Příběhy o mezkovi, který

zachránil partyzány),388 Velika žrtev (1976, Velká oběť),389 Deček z velike ceste

(1966, Chlapec z velké ulice)390.

         Děj realistické povídky Franceho Bevka Tonček (1948, Tonda, česky 1958,

1969)391 se odehrává ve slovinském Přímoří v období mezi dvěmi válkami, tentokrát

však ne v tolminském okolí, nýbrž v Gorici, tedy ve městě, kde byl tlak fašistického

italského živlu daleko silnější než v odlehlých horských oblastech. Hlavní hrdina

školák Tonda tráví prázdniny u svého strýce v idylickém světě pastýřů, lesních zvířat

a divoké přírody. Po návratu do města se setkává se svými přáteli, je avšak

nešťastný, že opět přichází do centra násilí a udavačství, kde ho jeho učitelé budou

trápit nesrozumitelným jazykem - italštinou. F. Bevk napsal povídku ještě před

druhou světovou válkou v Gorici, kde byl pod stálým policejním dozorem. Rukopis

se podařilo v roce 1941 propašovat do Lublaně, kde byl již připraven k tisku, avšak

po obsazení slovinské metropole italskými vojsky se ztratil. Autor napsal po válce

příběh znovu zpaměti. Literární kritik Jože Šifrer tuto skutečnost považuje za

nešťastnou, neboť Ko bi bila šla povest v tisk po normalni poti, torej že pred vojno,

bi bila imela v tistem času, ko so Evropo že pokrivali oblaki fašizma in nacizma,

neprecenljiv vzgojni in moralni pomen za našo mladino tostran nacionalnih meja.392

Povídka se řadí mezi nejlepší díla slovinské literatury pro děti a mládež na toto téma.




386
    Seliškar, T.: Partizan Jaka – Medved in mula. Ilustr. M. Jemec(ová)-Božič(ová), Ljubljana 1965.
387
    Seliškar, T.: Mule in liščki. Ilustr. B. Kos, Ljubljana 1966.
388
    Seliškar, T.: Zgodbe o muli, ke je rešila partizane. Ilustr. I. Šubic, Ljubljana 1976.
389
    Seliškar, T.: Velika žrtev. Ilustr. I. Seljak, Ljubljana 1976.
390
    Seliškar, T.: Deček iz velike ceste. Ilustr. M. Štih(ová)-Vovk(ová), Ljubljana 1966.
391
    Bevk, F.: Tonček. Ilustr. R. Denjak, Ljubljana 1948.
392
    Šifrer, J.: Socialni, zgodovinski in etični motivi v Bevkovih mladinskih povestih, Otrok in knjiga
1975, č. 3, s. 82.


                                                  105
         Tematiku národně osvobozeneckého boje zpracoval F. Bevk také v knize

Mali upornik (1951, Malý povstalec)393. Děj příběhu malého Tomažka, kterému

fašisti odvlekli tatínka, je zasazen do roku 1942. Kniha je napsána v první osobě

formou autobiografické výpovědi malého kurýra. Pastýř Tomažek válku nejprve

pociťuje jen vlažně, pomáhá partyzánům jen nahodile, postupně si uvědomí, o co

v tomto boji vlastně jde a konečně se nekompromisně rozhodne pro národní věc

a pro boj. Z. Pirnat(ová) - Cognard(ová) vyzdvihuje, jak autor v knize umělecky

představuje psychologickou přeměnu a duševní rozpoložení, které v partyzánské

povídce většinou postrádáme. 394

         Boj proti italskému fašizmu je rovněž námětem další Bevkovy povídky Črni

bratje (1952, Černí bratři)395. Tentokrát jsou hlavními hrdiny středoškoláci z Gorice,

kteří založí tajný spolek, jehož úkolem je šíření letáků a plakátů. Parta bojovníků je

však dopadena, při výslechu jeden z nich, duchovní vůdce spolku jako jediný

zatvrzele mlčí, jen on neprozradí činnost organizace, což se mu ostatně stane také

osudným. Po návratu domů umře na následky mučení, ostatní členové spolku jsou

propuštěni. Vzpoura se však natrvalo zapíše do srdce každého z hrdinů knihy.

Skutečnost je zde znázorněna s bohatými podrobnostmi, které odhalují význam

cizinců, jejich metody odnárodňování a zároveň boj přímořských Slovinců proti

cizímu násilí.

         Národně osvobozeneckému boji se F. Bevk věnoval dále i v knize črt Smeh

skozi solze (1959, Smích skrze slzy),396 která obsahuje devatenáct částečně

autobiografických textů.




393
    Bevk, F.: Mali upornik. Ilustr. N. Omersa, Ljubljana 1951.
394
    Srov. Pirnat(ová)-Cognard(ová), Z.: cit. dílo, s. 158.
395
    Bevk, F.: Črni bratje. Ilustr. D. Klemenčič, Ljubljana 1952.
396
    Bevk, F.: Smeh skozi solze. Ilustr. Šubic, I., Ljubljana 1959.


                                                   106
         Krátkou povídkou Pikapolonica (1962, Beruška)397 se F. Bevk po deseti

letech opět vrátil k národně osvobozeneckému boji. Hlavní hrdinkou je tentokrát

šestiletá pastýřka Tinka, která se na pastvě pravidelně setkává s partyzánským

kurýrem, jenž ji říká Beruška. Jednou se kurýr dostane do nesnází, je málem zajat

Němci, podaří se mu utéci, ale je zraněný. Na louce potká Tinku a požádá ji

o pomoc. Ta mu samozřejmě pomůže, i když cítí obrovský strach. Beruška se tak

řadí po bok dalších Bevkových hrdinek - dívek, které jsou na první pohled něžná

a plachá stvoření. Okolnosti je však donutí zachovat se statečně. Děvčata

z Bevkových partyzánských příběhů jsou obyčejné bytosti se všemi jejich strachy

a tužbami, jsou však čilejší a aktivnější.398

         Taková dívka vystupuje i v další Bevkově próze Učiteljica Breda (1963,

Učitelka Breda)399 odehrávající se rovněž v období národně osvobozeneckého boje.

Teprve sedmnáctiletá Breda přichází do malé přímořské vesnice, kde začíná učit.

Stane se z ní spojenkyně partyzánů. Vystupuje zde řada dalších postav, které se

různými způsoby vyrovnávají s fašistickou okupací. Autorovým cílem bylo podat

napínavý a dynamický příběh mladých lidí ve válečných letech.400

         Z období okupovaného Slovinska je také Bevkova povídka Vanka partizanka

(1963, Vanka partyzánka),401 rovněž s odvážnou a aktivní mladou hrdinkou.

         V Bevkových partyzánských textech pro děti a mládež není důležité stáří

jednotlivých hrdinů, všechny tyto postavy jednají ve jménu dobré věci, všechny se

stejně třesou strachy před fašisty a hledají útočiště a pomoc u partyzánů. F. Bevk

tímto širokým panoramatem mladých přímořských bojovníků předestřel před svoje

čtenáře jádro odbojového hnutí v Přímoří, i když                      texty s tímto tématem svojí

397
    Bevk, F.: Pikapolonica. Ilustr. R. Piščanec, Ljubljana 1962.
398
    Šifrer, J.: Deklice v Bevkovih mladinskih povestih. Otrok in knjiga 1975, č. 2, s. 66.
399
    Bevk, F.: Učiteljica Breda. Ilustr. M. Sedej, Ljubljana 1963.
400
    Srov. Rotor, J.: Povednost in vrsta; Pravljice, balade, basni in povesti, Ljubljana 1976, s. 67.
401
    Bevk, F.: Vanka partizanka,. Ilustr. C. Potokar, Ljubljana 1963.


                                                   107
srdečností a čistým dětstvím nedosahují stejné úrovně jako texty napsané před

válkou, které ukazují těžkosti dětí v tolminském okolí.402

         Josip Ribičič pokračoval v literární tvorbě také po válce. Námětem jeho

poválečných příběhů byl stejně jako u dalších autorů protifašistický boj. J. Ribičič

napsal asi třicet výchovných a poučných knih, které svým obsahovým zaměřením

spadají právě do žánru realistického románu nebo povídky. Didaktičnost není

příznačná jen pro Ribičičova díla, stejnou charakteristiku vyznačují i knihy

T. Seliškara nebo Venceslava Winklera. Snaha o poučení zřejmě pochází z profesní

ideologie těchto autorů, kteří působili jako učitelé.403

         Téma okupace, ilegální činnosti a života v italských táborech zpracoval

J. Ribičič v souboru próz Trije na pohodu in druge zgodbe (1954, Tři na pochodu

a jiné příběhy)404 a v románu Rdeča pest (1955, Rudá pěst)405.

         Hlavní těžiště literární tvorby prozaika, publicisty a učitele Venceslava

Winklera (1907-1975), který strávil druhou světovou válku mezi partyzány, spadá

do poválečného období. Podle vzoru J. Jurčiče a F. S. Finžgara sáhl Winkler po

tématu svých dvou knih do dávné minulosti. Historické povídky Mladec Dragožit

(1946, Mladík Dragožit)406 a Petelinje pero (1947, Kohoutí pero)407 nepřinášejí svým

obsahem nebo formou podle literární kritiky do slovinské historické prózy nic

nového. Autor se drží jurčičova modelu historické povídky, na druhé straně je patrný

nový pohled na historické události, jenž je založen na vyostřeném posouzení důvodů

těchto událostí.408


402
    Srov. Šifrer, J.: Socialni, zgodovinski in etični motivi v Bevkovih mladinskih povestih, Otrok in
knjiga 1975, č. 3, s. 82-3.
403
    Srov. Bohanec, F.: Odtisi vojne v otroški oziroma mladinski slovenski literaturi, Otrok in knjiga
     1989, č. 27- 28, s. 9.
404
    Ribičič, J.: Trije na pohodu in druge zgodbe, Ljubljana 1954.
405
    Ribičič, J.: Rdeča pest, Ilustr. J. Vidic, Ljubljana 1955.
406
    Winkler, V.: Mladec Dragožit. Ilustr. L. Spacal, Trst 1946.
407
    Winkler, V.: Petelinje pero. Ilustr. T. Kralj, Ljubljana 1947.
408
    Srov. Pregelj, B.: Slovenska književnost za otroke, Otrok in knjiga 1980, č. 10, s. 37.


                                                  108
         Období národně osvobozeneckého boje věnoval V. Winkler tři novely: Drejc

z Višave (1956, Drejc z Višavy),409 Pot na Lisec (1959, Cesta na Lisec)410 a Šesti

mora ostati (1965, Šestý musí zůstat)411. Děj první povídky se odehrává v roce 1942

a jeho hlavním hrdinou je Drejc, syn obuvníka ve Višavě.                         Drejc se stane

organizátorem vesnického protifašistického boje. Povídka zachycuje nebezpečí jedné

z partyzánských akcí, kterých se Drejc zúčastní. Autor se podrobně věnuje popisu

krajiny, okolnostem příběhu a osudu hlavního hrdiny.

         Hlavním postavou povídky Šesti mora ostati je kurýr Boštjan, který příliš

pozdě varuje skupinu partyzánů před nebezpečím, a proto pět bojovníků ze skupiny

padne. V. Winkler se zaměřuje na prožívané utrpení Boštjana po smrti jeho

spolubojovníků. Literární historik Muris Idrizović autorovi vyčítá, že se při psaní

příliš opíral o reálnost, proto se jeho příběhy blíží spíše dokumentům. Nezaměřil se

na důvody, které donutily postavy vrhnout se do protifašistického boje, místo toho

své hrdiny zachycoval v momentech, kdy prožívali pochybnosti o svém působení.412

         Značnou část Winklerovy tvorby zaujímají prózy, v nichž vystupují městské

děti: Mali Smolček (1956, Malý Smolček),413 O fantu, ki je znal žvižgati (1957,

O chlapci, který uměl pískat),414 Kolesar Matejko (1960, Cyklista Matějko),415

Ukradena svetilka (1960, Ukradená lampička),416 Hlebček kruha (1973, Bochníček

chleba)417. V. Winkler v ničem nepřekonal své současníky, kteří také zachycovali




409
    Winkler, V.: Drejc z Višave. Ilustr. B. Jakac, Ljubljana 1956.
410
    Winkler, V.: Pot na Lisec. Ilustr. I. Šubic, Ljubljana 1959.
411
    Winkler, V.: Šesti mora ostati, Ljubljana 1965.
412
    Srov. Idrizović, M.: cit. dílo, s. 242.
413
    Winkler, V.: Mali Smolček. Ilustr. S. Kumar, Ljubljana 1956.
414
    Winkler, V.: O fantu, ki je znal žvižgati. Ilustr. B. Kos. Ljubljana 1957.
415
    Winkler, V.: Kolesar Matejko. Ilustr. C. Potokar(ová), Ljubljana 1960.
416
    Winkler, V.: Ukradena svetilka. Ilustr. I. Šubic, Ljubljana 1960.
417
    Winkler, V.: Hlebček kruha. Ilustr. M. Bizovičar, Ljubljana 1973.


                                                   109
život městských dětí. Jako bylo již konstatováno výše, je většina jeho děl je

postavena na didaktickém základě.418

        Budovatelským románem Pot po nasipu (1948, Cesta po náspu)419 přispěl po

válce do slovinské literatury pro děti a mládež Anton Ingolič. Příběh popisuje život

a práci brigády mladých, kteří staví železniční trať v Bosně. Formou zápisníku

velitele pracovní brigády pracujícího někde v Bosně zachycuje autor chlapce

a děvčata přicházející z různých částí Jugoslávie. Literární kritička Z. Pirnat(ová)

- Cognard(ová) soudí, že Ingoličův román je jedinečnou výpovědí o podmínkách

a životě na takové stavbě, kde se setkávají lidé z rozdílných sociálních a kulturních

vrstev společnosti, ale také o nadšené a hrdé náladě, ve které žila mládež v prvních

poválečných letech. Dílo je podle ní nejlepším románem na toto téma v Jugoslávii.420

        K národně osvobozeneckému boji se A. Ingolič vrací ve dvou realistických

románech Tvegana pot (1955, Riskantní cesta, Odvážná cesta, česky 1958)421

a Deček z dvema imenoma (1956, Chlapec se dvěma jmény)422. V prvním románu

autor popisuje nebezpečný útěk tří chlapců z německého tábora. Druhý román

vypráví osud jednoho slovinského dítěte, které bylo během války násilím osvojeno

německou rodinou. Po skončení války biologická matka žádá o vrácení svého dítěte.

Román se zaměřuje na psychologii dítěte, které stojí mezi dvěma matkami, a na

drama dvou matek milujících své dítě.

        Život mladých byl inspirací A. Ingoliče i v dalším románu Mladost na

stopnicah (1962, Mládí na schodech)423. Autor se zde zabývá sociálními dopady na

mládež, která tápe a pohybuje se na hranici společenských norem i jejím návratem na


418
    Srov. Idrizović, M.: cit. dílo, s. 243.
419
    Ingolič, A.: Pot po nasipu, Ljubljana 1948.
420
    Srov.: Pirnat(ová)-Cognard(ová), Z.: cit. dílo, s. 286.
421
    Ingolič, A.: Tvegana pot. Ilustr. J. Vidic, Ljubljana 1955.
422
    Ingolič, A.: Deček z dvema imenoma. Ilustr. J. Vidic, Ljubljana 1956.
423
    Ingolič, A.: Mladost na stopnicah. Ilustr. M. Vovk(ová)-Štih(ová), Ljubljana 1962.


                                                 110
správnou cestu pomocí lásky. Podle literárního kritika Mitji Mejaka se i přes snahu

popisu života v moderním prostředí nepodařilo autorovi oprostit se od starého

myšlení.424

        Románem Gimnazijka (1967, Gymnazistka)425 se A. Ingolič nejvíce ponořil

do hlubin intimního života mladého člověka. Zároveň můžeme tvrdit, že se tato

kniha stala první vlaštovkou odhalení tabuizovaných témat ve slovinské literatuře pro

děti a mládež. Kniha se zabývá nechtěným těhotenstvím gymnazistky Jelky, která se

potýká se společenskými předsudky, avšak po těžkých duševních bojích se rozhodne,

že si dítě nenechá vzít. Odjede do Francie, kde porodí syna a po návratu domů jí je

nakonec umožněno pokračovat ve studiu. Gymnazistka je tedy především obrazem

obtížné cesty dívky v současné době a kritikou licoměrnosti a nesoucitnosti lidí, kteří

ji obklopují.

        Román vzbudil ve své době výjimečnou pozornost. S odstupem času se

kritika domnívala, že se A. Ingoličovi jako zastánci osobní svobody nepodařilo

vyhnout moralizování, jelikož roman postane na neki način didaktičen od trenutka,

ko nas pripovednik sili razmišljati o lastnih moralnih dilemah in usodi, ko se v nas

pojavi nuja, da se sprašujemo, ali smo v sebi zares razčistili z etiko očetov.426

        Román Gnezdo sršenov (1968, Hnízdo sršňů)427 Iva Zormana zachycuje

život skupiny chlapců v předměstském prostředí na počátku druhé světové války.

Autor se nezabývá ani tak dopadem války na chlapce, jako spíše jejich spory

s dospělými.428




424
    Mejak, M.: Naši razgledi, 23.6.1962, s. 6.
425
    Ingolič, A.: Gimnazijka. Ilustr. M. Vovk(ová)-Štih(ová), Ljubljana 1967.
426
    Idrizović, M.: cit. dílo, s. 240.
427
    Zorman, I.: Gnezdo sršenov, Ljubljana 1968.
428
    Srov. Saksida, I.: Petdeset zlatnikov, Tržič 1998.


                                                 111
        I. Zorman napsal více děl s válečnou tematikou: povídku Iz obroča (1953,

Z obklíčení),429 povídku Svobodni gozdovi (1954, Svobodné lesy),430 novelu Eno

samo življenje (1963, Jeden jediný život),431 krátkou prózu Uporne Dražgoše (1978,

Odbojné Dražgoše),432 obrázkovou knihu Tinčevi divji doživljaji (1978, Tinkovy

divoké zážitky),433 obrázkovou knihu Bolničarka Vida (1978, Ošetřovatelka Vida),434

povídku Naši kurirji (1978, Naši kurýři),435 knihu pohádek Nedeljska jutra (1973,

Nedělní jitra)436 a povídku z období druhé světové války Deklica iz Mihovega mlina

(1982, Dívka z Michalova mlýna)437. Motivem těchto próz jsou především morální

otázky. Na druhé straně není válečná próza I. Zormana traumatizující, spíše se snaží

o osvětlení skutečností a přiblížení tohoto období dětskému čtenáři.

        Na Ingoličův román Gimnazijka navazuje I. Zorman v sedmdesátých letech

románem V sedmnajstem (1972, V sedmnácti, česky 1983)438. V něm se odrážejí

tabuizovaná témata: nechtěné těhotenství, potrat, pokus               o sebevraždu, spory dítěte

s rodiči. Život dívky Špely je ukázán v konfliktu dvou světů - světa dětí,

středoškoláků, kteří už chtějí být samostatní, a uzavřeného, autoritativního světa

dospělých - rodičů a profesorů. Příběh dívky je retrospektivně vyprávěn za zdmi

nemocnice, události jsou podávány formou vnitřního monologu dívky.

        Problematikou dospívání dívek se I. Zorman zabývá také v jiných svých

románech pro děti a mládež Oh, ta naša babica (1986, Och, ta naše babička) a Rosni

zaliv (1975, Záliv rosy).



429
    Zorman, I.: Iz obroča. Ilustr. V. Lakovič, Ljubljana 1953.
430
    Zorman, I.: Svobodni gozdovi. Ilustr. V. Lakovič, Ljubljana 1954.
431
    Zorman, I.: Eno samo življenje. Ilustr. E. Sajovic, Ljubjana 1963.
432
    Zorman, I.: Uporne Dražgoše. Ilustr. I. Šubic, Ljubljana 1978.
433
    Zorman, I.: Tinčevi divji doživljaji. Ilustr. M. Amalietti, Ljubljana 1978.
434
    Zorman, I.: Bolničarka Vida. Ilustr. M. Jemec(ová) – Božič(ová), Ljubljana 1978.
435
    Zorman, I.: Naši kurirji. Ilustr. M. Manček, Ljubljana 1978.
436
    Zorman, I.: Nedeljska jutra. Ilustr. M. Bizovičar, Ljubljana 1973.
437
    Zorman, I.: Deklica iz Mihovega mlina. Ilustr. J. Reichman(ová), Ljubljana 1982.
438
    Zorman, I.: V sedmnajstem. Ilustr. A. Mavec, Ljubljana 1972.


                                                112
         V bibliografii učitele, prozaika a novináře Karla Grabeljška (1906-1983)

najdeme      asi    dvacet     děl    inspirovaných       národně      osvobozeneckým           bojem.

K. Grabeljšek se řadí k tvůrcům, kteří protifašistický boj popisovali naturalisticky,

životní události a mezilidské vztahy převládají nad poetickou i lyrickou formou,

kterou můžeme najít u jiných autorů zabývajících se v literatuře pro děti a mládež

tímto obdobím. Takový svět najdeme v jeho prvních povídkách SOS s TV 17 (1962,

SOS z TV 17)439 a Trije in ena (1963, Tři a jedna)440. V črtách Zgodbe kurirja Tinčka

(1969, Příhody kurýra Tinčka) se mu podařilo změnit svoji stereotypní poetiku a více

pochopit jednání postav. Novela Partizanski obrazi (1972, Partyzánské obličeje)441

není tolik dokumentární jako předchozí díla, čtenář v ní nalezne více humoru

a lyrických pasáží. Intimní výpovědí o prožívání války jsou povídky Moje akcije

(1976, Moje akce)442 a Najmlajši partizan (1978, Nejmladší partyzán)443. Sbírka črt

Moja partizanska oprema (1974, Moje partyzánská výbava)444 ukazuje dětem

partyzánské téma novým způsobem. Podle Frančka Bohance jde K. Grabeljšek

sistematično in po vrsti z opisi predmetov za vojaško in osebno rabo. Združitev tega

dvojnega: puške in bombe na eni strani in na drugi strani žlice, kape, obleke […] ni

brez idejne funkcije. Pisatelj, ki je v obrambi domovine, sedaj jemlje orožje z enako

pomembnostjo kakor osebne predmete. Oboje je v isti ravni z borbo. A borba zaradi

te povezanosti med orožjem in predmeti za osebno rabo dobi nadih nekakšne

otrokom znane domačnosti.445




439
    Grabeljšek, K.: SOS s TV 17. Ilustr. M. Dominko, Ljubljana 1962.
440
    Grabeljšek, K.: Trije in ena. Ilustr. E. Sajovic, Ljubljana 1963.
441
    Grabeljšek, K.: Partizanski obrazi. Ilustr. I. Seljak, Ljubljana 1972.
442
    Grabeljšek, K.: Moje akcije. Ilustr. B. Kos, Ljubljana 1976.
443
    Grabeljšek, K.: Najmlajši partizan. Ilustr. M. Jemec(ová).Božič(ová), Ljubljana 1978.
444
    Grabeljšek, K.: Moja partizanska oprema. Ilustr. B. Kos, Ljubljana 1974.
445
    Bohanec, F.: Odtisi vojne v otroški oziroma mladinski slovenski literaturi, Otrok in knjiga 1989, č.
27-28, s. 6.


                                                  113
        Kristina Brenk(ová) už svojí prvotinou, krátkou prózou Golobje, sidro in

vodnjak (1960, Holubi, kotva a kašna)446 vnesla do slovinské realistické prózy pro

děti a mládež nový pohled, a to jak po stránce formální (střídání perspektivy

vypravěče), tak obsahové (problém existence, který řeší matka samoživitelka se

synem).447 Příběh se odehrává v prvních letech po válce, hlavní hrdina Andrej žije

sám se svojí matkou. O otci, který je podle matky opustil, si vytvořil mýtus

odvážného partyzána. Jednou dostane od svého otce dopis, aby k němu přijel na

prázdniny. Začne přemýšlet o tom, jak se zachovat a rozhodne se, že zůstane

u matky. V povídce najdeme i sociální motivy - Andrej se stydí za matčiny omšelé

rukavice, které nechala ve škole po rodičovské schůzce.

        V napínavých povídkách Dolga pot (1963, Dlouhá cesta),448 Dobri

sovražnikov pes (1975, Dobrý nepřítelův pes),449 Partizanka Katarina (1981,

Partyzánka       Kateřina)450       a    Partizanska       bolničarka       (1983,      Partyzánská

ošetřovatelka)451 se K. Brenk(ová) vrací do období národně osvobozeneckého boje.

První povídka vypráví o cestě a strachu hlavní hrdinky, ke které si přisedne

domobranecký voják, když na voze se dřívím převáží svého raněného bratra

partyzána. S tematikou války je nevyhnutelně spojena také smrt. Tento problém si

K. Brenk(ová) uvědomovala, a proto za svojo pripoved izbrala zgodbo brez boja in

brez smrti. Glavna junakinja je ona sama, ko rešuje ranjenega brata. Zgodba je

preprosta in razumljiva vsakemu intelektualno normalno razvitemu otroku.452




446
    Brenk(ová), K.: Golobje, sidro in vodnjak. Ljubljana 1960.
447
    Srov. Kobe(ová), M.: Ob 90-letnici Kristine Brenkove, Otrok in knjiga 2001, č. 52, s. 86.
448
    Brenk(ová), K.: Dolga pot. Ilustr. I. Šubic, Ljubljana 1963.
449
    Brenk(ová), K.: Dobri sovražnikov pes. Ilustr. M. Bizovičar, Ljubljana 1975.
450
    Brenk(ová), K.: Partizanka Katarina. Ilustr. A. Gošnik(ová)-Godec(ová), Ljubljana 1981.
451
    Brenk(ová), K.: Partizanska bolničarka. Ilustr. A. Gošnik(ová)-Godec(ová), Ljubljana 1983.
452
    Svetina(ová), M.: Trije osrednji motivi v mladinskih delih Kristini Brenkove, Branke Jurca in Ele
Peroci, Otrok in knjiga 1972, č. 1, s. 98.


                                                 114
        Povídka Dobri sovražnikov pes vypráví o vztahu mezi chlapcem kurýrem

a divokým německým vlčákem. Partizanka Katarina je příběh partyzánské lékařky,

která se léčí na vesnici mezi prostými lidmi a navazuje s nimi přátelské vztahy.

        V prozaických dílech s válečnou tematikou K. Brenk(ová) preglaša vsakršno

akcijo ustvarjalkin poziv k človečnosti, k humanim odnosom med ljudmi ter poudarek

etičnom odločitvam in moralnim preizkušnjam v izjemnih življenjskih okoliščinah.453

        Románová prvotina Branky Jurca(ové) V pasti (1955, V pasti)454 pro děti

a mládež zavede čtenáře do období druhé světové války. Zachycuje hrdinství

a obětavost dětí v okupované Lublani. Děti pomáhají svým rodičům, členům

ilegálního odboje. Dílo obsahuje tři povídky, jež zaujmou napínavým dějem.

        K tematice národně osvobozeneckého boje se B. Jurca(ová) navracela celý

svůj tvůrčí život: Miško Poleno in njegov ognjeni krst (1966, Miško Poleno a jeho

ohnivý křest),455 Babičina resnična pravljica (1977, Babiččina opravdová

pohádka),456 Javka v starem čevlju (1977, Hláska ve staré botě),457 Moj oče partizan

(1978, Můj otec partyzán),458 Kdaj so bili partizani veseli (1986, Kdy měli partyzáni

radost)459.

        Intimní výpovědí dospívající dívky je román Ko zorijo jagode (1974, Když

zrají jahody, česky 1980)460 B. Jurca(ové). Román je napsán v první osobě, vypráví

ho Jahoda, středoškolačka, jejíž svět tvoří škola, rodina a její první láska. V knize

autorka zachytila tabuizované problémy tehdejší mládeže; Jahodin otec se stydí za

svého nemanželského syna, objevuje se motiv pokusu o sebevraždu, první erotické


453
    Kobe(ová), M.: Tamtéž, s. 87.
454
    Jurca(ová), B.: V pasti. Ilustr. A. Gerlović(ová), Ljubljana 1955.
455
    Jurca(ová), B.: Miško Poleno in njegov ognjeni krst. Ilustr. M. Jemec(ová)-Božič(ová), Ljubljana
1966.
456
    Jurca(ová), B.: Babičina resnična pravljica. Ilustr. M. Jemec(ová)-Božič(ová), Ljubljana 1977.
457
    Jurca(ová), B.: Javka v starem čevlju. Ilustr. B. Kos, Ljubljana 1977.
458
    Jurca(ová), B..: Moj oče partizan. Ilustr. M. Jemec(ová)-Božič(ová), Ljubljana 1978.
459
    Jurca(ová), B.: Kdaj so bili partizani veseli. Ilustr. A. Gošnik(ová)-Godec(ová), Ljubljana 1986.
460
    Jurca(ová), B.: Ko zorijo jagode. Ilustr. J. Ciuha, Ljubljana 1974.


                                                 115
zkušenosti Jahody. B. Jurca(ová) využívá humor, pomocí kterého se Jahoda

vyrovnává s nelehkými životními situacemi. I přes místy nepříliš optimistické situace

je román v celoti ena z najveselejših zgodb, kar jih ima slovenska mladinska proza te

vrste. Vesela je pač v svojem optimističnem izhodšču in realnem oblikovanju pogleda

na svet in mladega človeka v njem. Osrednje osebe v pripovedi v celoti opredeljuje

humanizem in zrelost v notranji čustveni rasti.461

         O smutných i o veselých zážitcích nezkušené mladé dívky vypráví kniha

Majhen človek na veliki poti (1983, Malý člověk na velké cestě)462 Vidy Brest(ové).

Hlavní     hrdinka       prožívá     všemožná      dobrodružství       mezi      partyzány,      jako

spolupracovnice hlavního štábu projde celé Slovinsko a do paměti se jí vryje setkání

s předními funkcionáři národně osvobozeneckého boje. Cestopisem Popotovanje

v Tunizijo (1967, Cesta do Tuniska)463 chtěla V. Brest(ová) dětem přiblížit život

v daleké zemi. Autorka se nepustila do popisu společensko - politických problémů,

spíše ji zajímaly jednotlivé kraje země, její lidé a zvyky.464

         Prozaik     a     politik    Janez      Vipotnik       (1917)      napsal      sérii   knih

o dobrodružstvích psa Dika. Obrázková kniha Naš Diko (1972, Náš Diko)465

obsahuje dva příběhy: příchod štěňátka do rodiny a příběh o tom, jak vyrůstá. Další

leporelo Zgodbe o Diku (1972, Příběhy o Dikovi)466 zachycuje rodinu se třemi dětmi,

která dostane malého novofoundlanďana, jemuž začnou říkat Diko. Autor

realistickým postupem, obrázky a anekdotami představuje psího hrdinu v lidském

světě. Pro mladší čtenáře je určena obrázková kniha Diko v živalskem svetu (1972,




461
    Glušič(ová), H.: Branka Jurca, Dogodki in vzori v pripovedih za mladino. In: Jurca(ová), B.: Ko
zorijo jagode, Ljubljana 1989, s. 233.
462
    Brest(ová), V.: Majhen človek na veliki poti. Ilustr. M. Amalietti, Ljubljana 1983.
463
    Brest(ová), V.: Popotovanje v Tunizijo. Ilustr. M. Vogelnikova(ová), Ljubljana 1967.
464
    Srov. Idrizović, M.: cit. dílo, s. 286.
465
    Vipotnik, J.: Naš Diko. Ilustr. L. Osterc(ová), Ljubljana 1972.
466
    Vipotnik, J.: Zgodbe o Diku. Ilustr. L. Osterc(ová), Ljubljana 1972


                                                116
Diko v ZOO)467 o novofoundlanďanovi a jeho cestách s jeho pánem Michcem

v ZOO. Obrázky seznamují děti s exotickými zvířaty.468

        J. Vipotnik patří mezi ty literární tvůrce, kteří hledají inspiraci v událostech

a zážitcích z války. Ve své práci si: ne prizadeva po obsežnejšíh sintezah, velikih

podobah in „heroiziranem patriotizmu“. Zanimajo ga člověk, psihologija, etika,

preživljanje, zato išče tiste vrednoste, ki bodo vojno prikazale v humani obliki.469

        Ve své první povídce o válce Hruška (1958, Hruška)470 použil J. Vipotnik

anekdotu, když vypráví, jak partyzán Petr vystrašil Němce s obyčejnou hruškou,

protože si mysleli, že má Petr granát. Napětí nabízí i kniha Mati Brodarička (1974,

Matka Převoznice),471 kde stará žena - převoznice přemůže domobrance a zachrání

dva partyzány, které ukryla ve svém domku.472

        Prozaik, publicista a dramaturg (Triglav film) Ferdo Godina (1912-1994)

debutoval v literatuře pro děti a mládež sbírkou Ptice Selivke (1950, Stěhovaví

ptáci),473 která obsahuje tři povídky: Dedkove povesti niso bile resnične (Dědovy

povídky nebyly skutečné), Preprosta zgodba (Obyčejný příběh) a Ptice selivke

(Stěhovaví ptáci). Děj povídek je zasazen do venkovského prostředí v Zámuří,

popisuje rodinné poměry a            těžké sociální podmínky, ve kterých žili vesničané

v období autorova mládí.474

        Do Zámuří zasadil F. Godina děj povídek ve sbírce Siničke v škornju (1987,

Sýkorky v holínce),475 v níž popisuje vztah člověka ke zvířatům, k přírodě.



467
    Vipotnik, J.: Diko v živalskem svetu. Ilustr. L. Osterc(ová), Ljubljana 1972
468
    Srov. Janež, S.: Slovenska mladinska proza, Ljubljana 1993, s.121.
469
    Idrizović, M.: cit. dílo, s. 269.
470
    Vipotnik, J.: Hruška. Ilustr. K. Zelenko, Ljubljana 1958.
471
    Vipotnik, J.: Mati Brodarička. Ilustr. M. Vipotnik, Ljubljana 1974.
472
    Srov. Vegri(ová), S.: O literarnih tekstih s temo NOB za najmlajše bralce, Otrok in knjiga 1977, č.
6, s. 31.
473
    Godina, F.: Ptice Selivke. Ilustr. E. Sajovic, Ljubljana 1950.
474
    Srov. Janež, S.: Slovenska mladinska proza, Ljubljana 1993, s.109-110.
475
    Godina, F.: Siničke v škornju. Ilustr. J. Reichman(ová), Ljubljana 1987.


                                                 117
Nejsrdečnější jsou ty povídky, ve kterých se autor vrací do země na Muře a popisuje

způsob života a myšlení místního člověka.476

         Žarko Petan pokračoval ve své tvorbě pro děti a mládež sbírkou povídek

Dobro jutro, dober dan (1979, Dobré ráno, dobrý den)477. Pohádkové motivy, jenž se

objevily v předchozích dvou dílech (Pravljice o Jasmini a Kako je svet postal pisan),

nahradila současná skutečnost, kterou autor ukazuje jako legrační dobrodružství.

Ž. Petan už názvy jednotlivých kapitol (dětská vlastní jména) zachovává těžiště,

kolem kterého se točí dětský svět: ať už je dítě svéhlavé, zvídavé, ospalé nebo je

postaveno do cizího, nehostinného a nudného světa. A tento svět, jakýkoliv je, je pro

něho svébytným dobrodružstvím. Zajímavé je vše, co dítě dělá každý den.

Pohádkovost z Petanových předchozích děl se tedy vytratila a ustoupila každodenní

dětské zkušenosti.478

         Reálná skutečnost se odráží rovněž v další sbírce povídek Ž. Petana Pravljice

za očeta (1986, Pohádky pro otce),479 která rozvíjí motivy předchozí sbírky.

Zachycuje totiž každodenní život dítěte - příběh vhodný zaznamenání dítě nalezne

při obyčejných činnostech, z nichž ale může vzejít velké dobrodružství. Taková

dobrodružství zažívá dítě na procházce se psem, při snídani nebo při telefonování.

Novost díla spočívá v tom, že je pripovedovalec otrok, zato so „pravljice - za očeta“.

Otroški pogled na svet se v njih torej še bolj izrazito postavi v prvi plan - otrok v igri

pripovedovanja zgodb ne le sodeluje, ampak v njej prevzame vodilno vlogo. Izrazita




476
    Srov. Gaborovič(ová), N.: Pripovedi s prekmurskih tal, Otrok in knjiga 1989, č. 27-28, s. 207-208.
477
    Petan, Ž.: Dobro jutro, dober dan. Ilustr. M. Schmidt, Ljubljana 1979.
478
    Srov. Saksida, I.: Svet kot igra svetlobe in senc, In: Petan, Ž.: Štiri mladinske igre, Ljubljana 2001,
s. 150.
479
    Petan, Ž.: Pravljice za očeta. Ilustr. M. Jemec(ová)-Božič(ová), Ljubljana 1986.


                                                   118
je tudi otroška logika spreminjanja sveta, tako da marsikatera zgodba vsebuje

izrazite prvine nesmisla.480

         Reálné složky mají i další sbírky povídek Ž. Petana Pravljice za dedija (1993,

Pohádky pro dědečka)481 a Ja-Ga, tretji dvojček (1995, Ja-Ga, třetí dvojče)482. První

kniha zachycuje narození, první slova dítěte, první příběhy, které slyší vyprávět.

Druhá sbírka ukazuje „třetí dvojče“, dětský výmysl, které varuje děti před světem

pravidel. Stejně jako v předchozích knihách autor nepřejímá autoritativní pohled na

dětství, ale vypravěčem je zde samotné dítě a jeho dětská fantazie.483

         První povídka Lojzeho Kovačiče Novoletna zgodba (1958, Novoroční

příběh)484 zachycuje život chudé rodiny z předměstí Lublaně, která ve společnosti

svých sousedů oslavuje Nový rok. Tato realistická krátká povídka je „lublaňskou

pohlednicí“,       z tematického         (život      malých       lidí     na     kraji     společnosti)

i časového hlediska (padesátá léta dvacátého století).485

         Krátká próza Kukavičji Mihec (1975, Kukaččí Mihec)486 Pavla Zidara je

jednou z nejdojímavějších povídek ve slovinské literatuře pro děti a mládež. Vypráví

tragický příběh Mihce, nechtěného dítěte. Mihec se nemůže zařadit do společnosti,

odmítá ho jeho adoptivní otec a bratři, spolužáci, porozumění nenajde ani u učitelky.

Zůstává s ním pouze jeho matka, vyloučená z rodiny a tulák Ferenc. Mihec celý svůj

život zakouší falešnou morálku. Příběh spěje smrtí matky a                            Mihcovy rodiny

(manželky a malé dcery) k nezvratnému konci. Mihec se po létech vrací do rodné

vesnice, kde nachází smrt v rozbouřené řece, stejně jako předtím jeho matka. Avšak


480
    Saksida, I.: Svet kot igra svetlobe in senc, In: Petan, Ž.: Štiri mladinske igre, Ljubljana 2001, s.
150.
481
    Petan, Ž.: Pravljice za dedija. Ilustr. M. Jemec(ová)-Božič(ová), Ljubljana 1993.
482
    Petan, Ž.: Ja-Ga, tretji dvojček. Ilustr. M. Jemec(ová)-Božič(ová), Ljubjlana 1995.
483
    Srov. Saksida, I.: Svet kot igra svetlobe in senc, In: Petan, Ž.: Štiri mladinske igre, Ljubljana 2001,
s. 150-151.
484
    Kovačič, L.: Novoletna zgodba. Ilustr. M. Bizovičar, Ljubljana 1958.
485
    Srov. Kobe(ová), M.: Zgodbe iz města Rič-Rač, Otrok in knjiga 2004, č. 61, s. 60.
486
    Zidar, P.: Kukavičji Mihec. Fotogr. J. Cimperman, Ljubljana 1975.


                                                   119
ani smrt matky, Mihčovy rodiny a samotného Mihce nejsou ukázány jako něco

strašlivého, spíše jako pokojný přechod do nové formy života, ve které mizí všechna

předešlá utrpení.487

        V krátké próze P. Zidara Mulci (1975, Děcka)488 píšou spolužáci knihu

o svých zážitcích na táboře u moře. Kvůli večerní schůzce s děvčaty se musí

předčasně vrátit domů. Autor s humorem a nadsázkou vykresluje podobu současných

teenagerů.

        Humoristická povídka P. Zidara Glavne osebe na potepu (1975, Hlavní osoby

na toulkách)489 vypráví o dvou žácích páté třídy, kteří svoji nespokojenost se vztahy

v rodině řeší útěkem ze školy. Útočiště hledají u tety na vesnici.

        Zidarova povídka Moja družina (1981, Moje rodina)490 je výpovědí nejmladší

dcery Marie o členech rodiny doktora matematiky a fyziky. Mezi členy domácnosti

vystupuje postava Mariiny sestry Seleny.

        Motiv psaní je přítomný v další novele P. Zidara Lev Pink z jogurtom na

glavi (1983, Lev Pink s jogurtem na hlavě)491. V tomto příběhu si malý Rok, který po

žloutence nabírá síly u své babičky na vesnici, a spisovatel Tadej Sernec, jenž píše na

nedaleké chatě, vzájemně dopisují.             Spisovatelovy dopisy hovoří o jeho hravé

fantazii, dětské dopisy o naivní bezprostřednosti a důvěřivosti.

        Další povídka Dražba sanj (1986, Dražba snů)492 je navzdory fantasknímu

názvu realistickým příběhem chudého malíře Ivana Kneze, který žije v posledním

patře panelákového domu. Blok panelákových domů byl postaven na půdě, kde

z celé předchozí nádherné přírody zůstala stát jen impozantní košatá lípa. Umělec

487
    Glazer(ová), A.: Tragično in komično v mladinskem delu Pavleta Zidarja, Otrok in knjiga 1997, č.
44, s. 77-78.
488
    Zidar, P.: Mulci, Maribor 1975.
489
    Zidar, P.: Glavne osebe na potepu. Illustr. R. Skočir, Ljubljana 1975.
490
    Zidar, P.: Moja družina. Ilustr. M. Schmidt, Ljubljana 1981.
491
    Zidar, P.. Lev Pink z jogurtom na glavi. Ilustr. K. Volčanšek(ová), Ljubljana 1983.
492
    Zidar, P.: Dražba sanj. Ilustr. I. Marko, Ljubljana 1986.


                                                120
svojí vrozenou intuici předá lípě, která se brání před svým zánikem. I přes tento

fantastický prvek, zůstává povídka v reálné rovině. Děj příběhu se točí kolem lípy, ke

které si utíkají hrát děti z okolních domů a snaží se ji zachránit, neboť dospělí ji

chtějí pořezat.493

        Původním povoláním ekonom, prozaik a redaktor (Mladina, nakladatelství

Mladinska knjiga) Slavko Pregl (1945) ve svých dílech většinou zobrazuje zábavný

svět žáků druhého stupně nebo středoškoláků. Jeho první novela Odprava zelenega

zmaja (1976, česky Výprava zeleného draka, 1982)494 popisuje neobyčejná, komická,

prázdninová dobrodružství tří žáků základní školy. Chlapci cestují automobilem Old

punca k moři, po horách a na své cestě se setkávají se staršími dětmi a dospělými.

Mezi dětmi a dospělými nedochází ke konfliktům, S. Pregl vypráví příběh spíše

z komické perspektivy, plné dialogů a důvtipu.

        Dvě pozdější novely S. Pregla Priročnik za klatenje (1977, Příručka pro

toulání)495 a Bojni zapiski mestnega mulca (1982, Bojové zápisky městského

kluka)496 rovněž vypráví o dobrodružstvích skupinky chlapců, zkouškách odvahy,

cestování, hledání pokladu a prvních láskách.

        Nejznámější novela S. Pregla Geniji v kratkih hlačah (1981, Géniové

v krátkých kalhotách)497 ukazuje skupinu středoškoláků, mladých novinářů, kteří

chtějí vydávat školní časopis. Kniha sleduje teenagery v rámci jednoho školního

roku, během kterého školáci při svém snažení zažijí mnoho komických situací, dojde

i na první lásky. Autor používá jazyk současných mladých lidí, kniha také ukazuje

a věčný „boj“ profesorů se školáky, je i satirou na školní systém a politiku.



493
    Srov. Glazer(ová), A.: Živa beseda Pavleta Zidarja, Otrok in knjiga 1992, č. 34, s.58-60.
494
    Pregl, S.: Odprava zelenega zmaja. Ilustr. M. Manček, Ljubljana 1976.
495
    Pregl, S.: Priročnik za klatenje. Ilustr. M. Manček, Ljubljana 1977.
496
    Pregl, S.: Bojni zapiski mestnega mulca. Ilustr. M. Manček, Ljubljana 1982.
497
    Pregl, S.: Geniji v kratkih hlačah. Ilustr. M. Manček, Ljubljana 1978.


                                                 121
        I nejnovější román S. Pregla Srebro iz modre špilje (2003, Stříbro i modré

jeskyně)498 se odehrává během prázdnin, na ostrově, kde skupina kamarádů hledá

poklad, který nakonec najde a spolupracuje s archeology při jeho studiu. Chlapci se

díky moudrému rybáři dozví, co je v životě nejdůležitější (pravé kamarádství, láska)

a plní zážitků se vrací domů.

        Prozaička, scenáristka Desa Muck(ová) (1955) se ve svých románech

zaměřuje především na postavy dospívajících dívek. V románu Pod milim nebom

(1993, Pod příjemným nebem)499 se setkáváme se dvěmi žákyněmi šesté třídy

základní školy: Vlastou a Tajou. Jsou to typické dívky, které prožívají pubertu: život

s jejich rodiči je nudí, nejsou zkrátka vůbec spokojené. Rozhodnou se proto, že

utečou z domova do Ameriky, kde se z nich stanou slavné hvězdy. Svůj útěk opravdu

uskuteční, na cestě zažívají dobrodružství, někdy i nebezpečná (setkání s vandráky,

kteří je chtějí okrást). V Istrii potkají dva rovněž uprchlé mladíky, se kterými prožijí

první lásky. Nakonec jsou dívky a chlapci chyceni policií a vrátí se domů ke

starostlivým rodičům. Autorka kromě precizního portrétu současného teenagera

dovedně využívá spojení různých žánrů. Literární teoretička Lilijana Burcar(ová)

k tomu poznamenává: Pod milim nebo ni klasičen primer pustolovskeha romana,

ampak vsebuje med seboj prepletajoče se primesi kriminalne pripovedi, pretirane

romantičnosti in robinzonade […] takšna žanrska prepletanka razpira bralčev

linearrni potek razporejanja besedilnih podatkov v novo razsežnost.500

        Nejúspěšnější knihou D. Muck(ové) je román Lažniva Suzi (1997, Lživá

Suzi)501. Hlavní hrdinka Zuzana Mavrič je žákyní osmé třídy. Je oblíbená v třídním

kolektivu, nemá žádný větší problém, snad jen občas lže, avšak v mezích, které se

498
    Pregl, S.: Srebro iz modre špilje, Ljubljana 2003.
499
    Muck(ová), D.: Pod milim nebom. Ilustr. Z. Čoh, Celovec 1993.
500
    Burcar(ová), L.: Pod milim nebom pustolovskega romana – dekliški liki in njihovo nelagodje,
Otrok in knjiga 1999, č. 48, s. 33.
501
    Muck(ová), D.: Lažniva Suzi, Ljubljana 1997.


                                                122
dají tolerovat. Se svými rodiči žije na předměstí Lublaně v dělnické čtvrti, kde jsou

všichni stejní, nevybočují. Zuzaniny problémy nastanou v okamžiku, kdy se s rodiči

přestěhuje do „lepší“, bohaté čtvrti Lublaně a začíná chodit na gymnázium. Aby

dosáhla pozornosti, na kterou byla doposud zvyklá, začne lhát a vymýšlet si. Tuto

skutečnost po čase odhalí její noví spolužáci, učitelé a bohužel i její přítel. Spolužáci

se jí začnou stranit, přítel se s ní rozejde. Po smrti otce se svoji situaci pokusí řešit

sebevraždou, naštěstí je zachráněna. Autorka se v románu dotýká citlivých témat:

sociálních rozdílů (rodiče Zuzany pocházejí z jiné sociální vrstvy než její spolužáci),

alkoholizmu (Zuzanin otec), prvních milostných a sexuálních zkušeností,

sebevraždy. D. Muck(ová) však navzdory ne vždy veselým situacím dospívajícímu

čtenáři ukazuje, že humor a životní energie mládí přemůže vše zlé.

           Dim Zupan svým cyklem o Drekcovi Pekcovi a Pekcovi Smukcovi vnesl do

slovinské literatury pro děti a mládež novou poetiku, jde o podobu uličníků

a výtržníků, kteří se nebojí černého humoru. Už v prvním románu Trije dnevi Drekca

Pekca in Pukca Smukca (1991, Tři dny Hovínka Pekaříčka a Prdítka Mastka)502 se

setkáváme s postavami, které vystupují ve všech pozdějších románech. Hlavní

postavy Hovínko Pekaříček a Prdítko Mastek mají přibližně jedenáct let. Další

postavy Tina, Nikica a Andrej jsou obyčejné děti ze sousedství. Dospělí mají špatné

charakterové vlastnosti: manekýn Jože, tlustý Tone. Vystupují zde však i dospělí,

kterých si Hovínko Pekaříček a Prdítko Mastek váží: pan Prijatelj (Přítel), školní

kuchařka paní Berta, Tinina maminka, Manca. První román, stejně jako i ty ostatní,

zachycuje každodenní dobrodružství hlavních postav: hádky s jinými partami,

konflikty s dospělými, legrácky a lumpárny. V textu první knihy se nestane nic

osudového, dramatického: proběhnou zkrátka tři dny. D. Zupan se zaměřuje na


502
      Zupan, D.: Trije dnevi Drekca Pekca in Pukca Smukca. Ilustr. M. Erič, Ljubljana 1991.


                                                  123
komické výstupy hlavních postav. Komika je zde vyjádřena metaforickými

pojmenováním postav, situační komikou, především pak ironií, paradoxem a slovní

komikou.503

        V druhém románu tohoto cyklu D. Zupana Tri noči Drekca Pekca in Pukca

Smukca (1993,Tři noci Hovínka Pekaříčka a Prdítka Mastka)504 jsou zachovány

základní vztahy mezi jednotlivými osobami i jejich vlastnosti. Rozdíl je ve

výraznějším ústředním problému hlavních postav. V první knize D. Zupan ukazoval

konflikty mezi dětmi a dospělými, v druhé knize se autor soustředí na střetnutí vičské

bandy, která zabrala čtvrť Bicerk, s partou Hovínka Pekaříčka a Prdítka Mastka.

Banda ze čtvrtě Vič je ukázána jako skupina mladých vandalů, kteří pěstují konopí

a napadají děti i dospělé. I zde Hovínko Pekaříček a Prdítko Mastek zažijí malá

dobrodružství: na školním výletě jim ujede poslední vlak ze Záhřebu, účastní se

nočního lovu plchů, poslouchají válečné příhody jednoho z mála příjemných

dospělých, pana Přítele.

        Ve třetím románu cyklu Tri skrivnosti Drekca Pekca in Pukca Smukca (1994,

Tři tajemství Hovínka Pekaříčka a Prdítka Mastka)505 dochází k vyřešení některých

problémů z předchozí knihy, ale i k nastolení nových konfliktů. Hovínko Pekaříček

a Prdítko Mastek se vypořádají s bandou z Viče, zúčtují s manekýnem Jožem.

Ústřední hrozbou je pak ztráta Bicerku, kde chtějí dospělí postavit restauraci. Parta

Hovínka Pekaříčka a Prdítka Mastka i v této knize vyslechne napínavé válečné

příhody pana Přítele.




503
    Srov. Haramija(ová), D.: Komika v mladinski prozi Dima Zupana, Otrok in knjiga 1997, č. 44, s.
88.
504
    Zupan, D.: Tri noči Drekca Pekca in Pukca Smukca. Ilustr. M. Schmidt, Ljubljana 1993.
505
    Zupan, D.: Tri skrivnosti Drekca Pekca in Pukca Smukca. Ilustr. M. Schmidt, Ljubljana 1994.


                                                124
        Čtvrtý díl Tri zvezdice Drekca Pekca in Pukca Smukca (1995,Tři hvězdy

Hovínka Pekaříčka a Prdítka Mastka)506 ukazuje charakteristická dobrodružství na

letních prázdninách - střílení na terč, příprava divadelního představení, pojídání

kyselých jablek, střet se skupinou vandalů, kterým Hovínko Pekaříček a Prdítko

Mastek ukradnou drogy a zničí je. Nová je přítomnost pohádkové ukázky do

realistické textu (výchovná pohádka o malé mořské hvězdě), dále komentáře filmů

(filmy o agentovi 007).

        Další román D. Zupana Trnovska mafija (1992, Trnovská mafie)507 ukazuje

současné městské prostředí se staršími teenagery, kteří končí základní školu

a odhalují svět zábav, kouření, peněz a soutěží. Jazyk textu se liší od jiných

Zupanových knih: jde o současný slang mladých. Román zachycuje všední dny

skupiny mladých lidí, kteří nachází vzrušení v přípravách na mejdany, ve směšných

trestech a ve fotbalu. Velkým dobrodružstvím je pak pro skupinu odhalení pokladu

(uloupených peněz) a zneškodnění lupičů. Stejně jako v jiných knihách pro děti

a mládež D. Zupan popisuje činy mladých s ironickým odstupem, nemoralizuje,

snaží se nahlédnout do světa dnešních teenagerů.508

        První knihou Smiljana Rozmana je sbírka črt Teden ima sedem dni sedem

dni ima teden (1962, Týden má sedm dní sedm dní má týden), 509 ve které

ve dvacetisedmi příbězích popisuje každodenní dětské zvyky a zážitky. Jak v úvodu

praví Jovita Podgornik, jsou to črty, které by měly dětem sloužit k zamyšlení, možná

diskuzi ve škole. Každý z příběhů má své morální ponaučení. Když si například

chlapec napije pálenky, za trest mu je špatně. O tématech jednotlivých črt napovídají

samotné názvy: Avtomobil (Automobil), Fucanje (Panna nebo orel), Cigarete

506
    Zupan, D.: Tri zvezdice Drekca Pekca in Pukca Smukca. Ilustr. J. Schmidt, Ljubljana 1995.
507
    Zupan, D.: Trnovska mafija, Ljubljana 1992.
508
    Srov. Saksida, I.: Raznolikost perspektiv in tem: Realnost med čudenjem in oporekanjem, Otrok in
knjiga 1997, č. 44, 105-106.
509
    Rozman, S.: Teden ima sedem dni sedem dni ima teden. Ilustr. M. Vovk(ová), Ljubljana 1962.


                                                125
(Cigarety), Žganje (Pálenka), Ročna bomba (Ruční bomba). S. Rozman klade důraz

na kolegiálnost, pomoc druhému, vytrvalost.

        Sbírka třiadvaceti povídek Janko in njegov svet (1969, Janko a jeho svět)510

ukazuje malého chlapce, Janka a jeho svět. Janko si přeje poznat důležitost předmětů

okolo sebe. Věci kolem něho často dostanou v jeho fantazii jiný význam než mají ve

světě dospělých. Jeho obzor se tak postupně rozšiřuje od koberce, domova přes

školní prostředí do města a hradu nad ním. Janko využívá své vlastní logiky, která

není založena na zkušenostech nebo logice věcí.511

        Realistickým způsobem představuje S. Rozman různá povolání ve sbírce črt

Poklici (1978, Povolání)512. Autor dětskému čtenáři jednoduše popisuje, co kdo a kde

dělá, co vše musí znát, co potřebuje, aby mohl vykonávat své zaměstnání.

        Ve sbírce črt Mezinček in Mezinčica (1983, Malíček a Malíčka) 513 zkoumá

S. Rozman podobně jako v předchozí knize podrobně obyčejné a jednoduché věci,

kterých bychom si ani nevšimli. Autor jim „vrací“ jejich důležitost. Do popisu

vkládá svoje zkušenosti, historické zajímavosti, komické postřehy.

        V centru zájmu prozaičky Janji Vidmar(ové) (1962) jsou společenské

problémy, které autorka ukazuje na osudech hlavních postav. Tito mladí lidé,

většinou středoškoláci se setkávají s typickými otázkami teenagera, hledají vlastní

identitu, řeší problém socializace, jejich postavení v rodině a mimo domov, prožívají

první erotické zkušenosti a hledají lásku, snaží se přemáhat pocit osamocení. Takové

téma najdeme v jednom z nejznámějších románů J. Vidmar(ové) Princeska z napako

(1998, Princeznička s chybou),514 který vypráví o Fatimě, uprchlici z Bosny, jejíž

rodina utekla před válkou do Slovinska. Středoškolačka Fatima se snaží zařadit do

510
    Rozman, S..: Janko in njegov svet. Ilustr. M. Jemec(ová)-Božič(ová), Ljubljana 1969.
511
    Srov. M. Idrizović: cit. dílo, s. 291.
512
    Rozman, S.: Poklici. Ilustr. Š. Planinc, Ljubljana 1978.
513
    Rozman, S.: Mezinček in Mezinčica. Ilustr. M. Bizovičar, Ljubljana 1983.
514
    Vidmar(ová), J.: Princeska z napako, Ljubljana 1998.


                                                126
třídního kolektivu, ale setkává se jen s odmítáním a ponižováním. Rodina

Ismailovićů žije ve studeném sklepě panelákového domu někde v Mariboru, živí se

prodejem zapalovačů a pašováním zboží z Rakouska. Doma je Fatima stále uprostřed

jiné civilizační tradice, kde se dodržuje rodinná hierarchie. Ve škole se Fatimě

posmívají, protože se nemožně obléká, stydí se, neboť nemůže dodržovat ani

základní hygienické normy. Za všechno viní jen sebe samotnou. Kamarádí se jen se

spolužačkou, která přišla do školy z venkova, proto ji ostatní také nepřijali. Fatima se

zamiluje do Adama, syna bohatých rodičů a zažije s ním první sexuální zkušenost.

Jednoho večera banda skinheadů přepadne dům, který je plný cizinců z Bosny

a stlučou Fatimininu tetu Andžu. Brzy poté Fatima pozná, že je těhotná. Mužská část

rodiny Ismailovićů se pomstí Adamovi, jenž skončí v nemocnici. Ve stejné chvíli se

v nemocnici léčí Fatiminina matka, která prodělala potrat ve vysokém stupni

těhotenství. Fatiminin osud zpečetí rodinné rozhodnutí, že se vdá za bohatého kmotra

z Německa a ten ji odveze ze Slovinska. Ještě před svým odjezdem se Fatimě podaří

změnit xenofobní myšlení svých spolužáků (také díky učitelce biologie, která jako

jediná Fatimě pomáhá), ti si uvědomí, že se na ni dívali jen skrze negativní

stereotypy. Fatima opouští Slovinsko s o mnoho starším mužem, ale doufá, že se do

Slovinska někdy vrátí.515

        Román J. Vidmar(ové) Debeluška (1999, Otylka)516 upozorňuje na šíření

bulimie mezi dívkami, jejichž rodiče si chtějí skrze své děti splnit svoje

neuskutečněné sny z mládí. Příběh vypráví o žačce osmé třídy Urše, která kvůli své

matce začne mít problémy s jídlem. Její matka totiž chtěla být manekýnkou a je

posedlá štíhlou linií. Urša chodí do kurzu pro manekýnky, kde se seznámí se Žanou

trpící bulimií. Také Urša se začne nutit ke zvracení, aby se stala super štíhlou. Její

515
    Srov. Leskovar(ová), D. M.: Ali lahko tudi slovenska književnost pripomore k mednarodnemu
sprazumevanju in vzpostavitvi miru?, Otrok in knjiga 2002, č. 55, s. 56-57.
516
    Vidmar(ová), J.: Debeluška, Ljubljana 1999.


                                               127
svět se tak zúží na jídlo, kilogramy a zvracení. Uršina problému si jako jediná

všimne profesorka slovinštiny, která ji pošle na soutěž Unicefu - „Moje rodina jsem

také já“. Mezitím podlehne Žana, Uršina kamarádka, v nemocnici následkům

bulimie, Urša si uvědomí závažnost své situace a rozhodne se chodit k psychiatrovi.

Na konci skončí také sama Urša v nemocnici, kde je na poslední chvíli zachráněna.

Ví, že ji čeká dlouhá cesta k uzdravení. Její příběh zvítězí v soutěži Unicefu.517

           Děj románu J. Vidmar(ové) Baraba (2001, Ničema)518 vypravuje v první

osobě středoškolák Matej, jenž žije v rozvrácené rodině. Každý den přijde jeho

nevlastní otec domů ve stejnou hodinu, zbije svoji ženu, která je opět opilá, a vylije

si zlost na Matejovi, jemuž ještě nikdy neřekl jménem, vždyť je pro něj jen ničema,

kluk, parchant. Každý den se opakuje kruté násilí v rodině, ve které živoří její

ponížení členové. Matejova nevlastní sestra Rebeka před rodinným násilím utíká do

náručí drog, matka řeší své rozčarování z manželství alkoholem. Matejův otec je

impotentní, z čehož viní svoji manželku, protože stále miluje svou první lásku

- Matejova otce. Vypravěč příběhu Matej tráví čím dál více času mimo domov, stane

se členem bandy, která z automobilů krade vše, co se dá prodat. Příběh kulminuje

potyčkou mezi matkou a Matejovým otčímem, jenž svoji manželku shodí ze schodů.

V době, kdy je matka v nemocnici přichází do rodiny sociální pracovnice. Román je

sestaven z mozaiky každodenních událostí, odhaluje tragédii obou dětí, které trpí

rodinným násilím. Hlavní postava Matej je opravdu ničema, vždyť krade, tráví svůj

čas mezi kriminálníky, uteče z domova, je neúspěšný ve škole. Navzdory tomu je

Matej přitažlivá literární postava, s níž se dospívající čtenář identifikuje kvůli jeho

bezprostřednosti, průměrnosti každodenních zážitků a upřímné výpovědi.




517
      Srov. Jan, Z.: Skok iz otroštva v novejših slovenskih romanih, Otrok in knjiga 2003, č. 56, s. 12.
518
      Vidmar(ová), J.: Baraba, Ljubljana 2001.


                                                     128
           Náctiletým je určen román Bogdana Novaka Ninina pesnika dva (1995,

Ninini dva básníci)519. Román zobrazuje život současné lublaňské mládeže, jejich

osobní problémy a konflikty s dospělými, zábavy, drogy, kouření, lásku, první

erotické zkušenosti, hledání svého místa ve společnosti. Hlavní postava,

sedmnáctiletá Nina je zpočátku těsně spojena se svými přítelkyněmi, od nichž se

začne vzdalovat, když si najde přítele. Tím je Niko, povrchní a citově nezralý student

vysoké školy. Svůj vztah s Ninou nebere vážně. Problém nastane v okamžiku, kdy

Nina zjistí, že by mohla být těhotná. V nelehké situaci jí pomůže její otčím, který jí

sám koupí těhotenský test. Ukáže se, že to byl jen planý poplach. Tato událost otevře

Nininým rodičům oči a začnou se o její volný čas více zajímat. I další postavy

románu popisuje B. Novak bez předsudků, neidealizuje je, ukazuje jejich špatné

a dobré vlastnosti. Pro díla zabývající se životem dnešní mládeže je charakteristický

jazyk, jenž vychází z jejich skutečné mluvy. Ani Novakův román není výjimkou.

Jeho postavy hovoří slangem, používají hovorová slova často převzatá z anglického

jazyka (tu mač, lajtšou, filing). Jedním z cílů románu je poučit mládež zábavným

způsobem, donutit ji zamyslet se nad stylem vedeného života.




519
      Novak, B.: Ninina basnika dva, Ljubljana 1995.


                                                  129
6.7 Fantastická literatura



        Prozaik, dramatik a básník Vitomil Zupan (1914-1987) napsal pod

pseudonymem Langus povídku Potovanje v tisočera města (1956, Cesta do tisíce

měst)520. Autor uvede fantastický svět obvyklým způsobem: hlavní hrdina Tek se

poraní, upadne do bezvědomí a horečky a vypraví se do země, kterou si vytvořil ve

svých vidinách. Tato podivná země leží za devíti údolími a devíti horami. Člověk se

tam dostane jen přes potok, což je hranice mezi skutečným životem a sny. Země je to

však podivná, její obyvatelé neví, co jsou to rodiče, sníh a slunce, roční období.

Všude vládne podivné ticho a ovzduší. Tek si navzdory nehostinné zemi najde

několik kamarádů, kteří mu pomáhají dostat se zpátky domů. Smyslem knihy je

podle Z. Pirnat(ové)-Cognard(ové) ukázat življenje s svojimi skrbmi in tegobami, pa

tudi radostmi in solzami, velja več kot okamenela nesmrtnost brez smeha in

trpljenja.521

        Do tohoto žánru patří rovněž povídka Deklica Delfina in lisica Zvitorepka

(1972, Dívka Delfina a lištička Šibalka)522 Kristiny Brenk(ové). Dívka Delfina po

tragické autohavárii potká lištičku Šibalku, která ji zavede do pohádkového světa.

Dveře do jiných světů ji odemyká zlatý klíč. Ve svém snovém světě potkává Delfina

různorodá zvířátka, ale i partyzánského veterána. Do fantastického světa zavede

čtenáře také dílko Srebrna račka - zlata račka (1975, Stříbrná kachnička - zlatá

kachnička)523. Inspirací pro autorku byla lidová slovesnost, sama pak přinesla

současný pohled a fantastický svět blízký dětem. K. Brenk(ová) vnesla do slovinské

fantastické literatury pro děti a mládež nové prvky - úsporné a vytříbené používání


520
    Zupan, V.: Potovanje v tisočera města. Ilustr. M. Sedej, Ljubljana 1956.
521
    Pirnat(ová)-Cognard(ová), Z.: cit. dílo, s. 173-174.
522
    Brenk(ová), K.: Deklica Delfina in lisica Zvitorepka. Ilustr. M. Stupica(ová), Ljubljana 1972.
523
    Brenk(ová), K.: Srebrna račka – zlata račka. Ilustr. M. Stupica(ová), Ljubljana 1975.


                                                 130
slov a také nezničitelné obrazy z minulosti proplétající se s dnešním životním

stylem.524

        Dílo prozaika a psychologa Vida Pečjaka (1929) není rozsáhlé a řadí se do

žánru fantastické literatury. První knihou tohoto žánru v jeho tvorbě je novela

Drejček in trije marsovčki (1961, Ondra a tři Marťánkové, česky 1963)525. Děj plyne

ve dvou rovinách, ideologické a praktické, ve vymyšlené zemi marťánků a v našem

reálném světě. Po ideologické stránce se autor vyjadřuje k pacifizmu, míru a bratrství

mezi národy. Po obsahové stránce jde o dobrodružný příběh o malém chlapci

Drejčkovi. Ten se seznámí se třemi marťánky, poté navštíví jejich vzdálený svět, kde

už neexistují rozdíly mezi rasami a jiné nerovnosti, které způsobují války. Autor

využívá bujné fantazie k popisu neobyčejných obyvatel Marsu. V knize se objevují

i dialogy o tabuizovaných tématech: tělesné tresty, alkoholizmus, válka a mír.

V. Pečjak ukazuje i svoji vizi budoucnosti, čímž se kniha dostává do

vědeckofantastické roviny.526

        Ve stejném stylu napsal V. Pečjak i další svoji povídku Pobegli robot (1967,

Uprchlý robot)527 určenou mladšímu čtenáři. Uprchlý robot bez srdce provádí

zázračné nezbednosti. Poté mu místo srdce dají hodiny a on se polepší.528

        Mladším čtenářům je věnována sbírka pohádek Iva Zormana Storžkovo

popoldne (1973, Storžkovo odpoledne)529, v níž se proplétá skutečný svět

s dětskou fantazií. Osamocený chlapec, jehož otec není nikdy doma, si vymyslí

skupinu různých lidí, přesně podle svého přání. Reálný svět dospělých se tak




524
    Srov. Jamar(ová)-Legat(ová), M.: Ob delovnem jubileju Kristine Brenkove, Otrok in knjiga 1982,
č. 15, s. 53.
525
    Pečjak, V.: Drejček in trije marsovčki. Ilustr. Š. Planinc, Ljubljana 1961.
526
    Srov. Pirnat(ová)-Cognard(ová), Z.: cit. dílo, s. 176-177.
527
    Pečjak, V.: Pobegli robot. Ilustr. A. Gošnik(ová)-Godec(ová), Ljubljana 1967.
528
    Srov. Idrizović, M.: cit. dílo, s. 303.
529
    Zorman, I.: Storžkovo popoldne. Ilustr. J. Reichman(ová), Ljubljana 1973.


                                               131
rozplývá a chlapec může utíkat do kouzelného světa pohádkových rozměrů, kdy se

mu zachce.

        V prozaické románové prvotině Pavla Zidara Pišem knjigo (1970, Píši

knihu)530 najdeme stejné prvky jako v jeho jiných dílech: prostředí městské rodiny,

satirické a humoristické tóny, hlavní hrdina je žák druhého stupně. Nové jsou pak

fantastické scény, v nichž hlavní hrdina a vypravěč v jedné osobě Igor Čeč, žák osmé

třídy, navštíví Kreml a Bílý dům a pomáhá zachránit svět před třetí světovou válkou.

Humoristickým způsobem se tak v knize pro děti objevují motivy politických

a společenských problémů.

        V povídce ze stejnojmenné sbírky povídek Cirkus Madra čaj (1988, Cirkus

Madra čaj)531 P. Zidara shromáždí dívka Metka a její papoušek představitele všech

zvířecích druhů, aby si vyslechli Deklaraci o právech zvířat a bojovali za ně. Metka

se poté vypraví do Kolumbie, kde se promění ve strom. Lidstvo je pak potrestáno za

násilí a lidé jsou dáni do klecí v lidské ZOO cirkusu Madra čaj pod Kilimandžárem.

I další povídky z knihy hovoří o touze, aby se svět zlepšil. Příroda, kterou si lidé

chtějí podmanit, se mstí různými            způsoby a trestá lidstvo za špatné zacházení

(Kanarček - Kanárek, Tinine sanje - Tininy sny).532

        První dílo pro děti a mládež Jožeho Snoje novela Barabákos in kosi ali kako

si je Pokovčev Igor po pravici prislužil in pošteno odslužil to ime (1969, Barabákos

a kosi aneb jak si Pokovčův Igor právem vysloužil a poctivě odsloužil toto jméno)533

se odehrává v rodince kosů, kterou tyranizuje uličník Igor vzduchovou puškou.

Příběh si všímá především kosího mláděte Kosobrinčka, který jako jediný přežije

Igorovu „návštěvu“ v hnízdě. Kosi Igora přejmenují na Barabákose. Poté, co Igor

530
    Zidar, P.: Pišem knjigo, Ljubljana 1970.
531
    Zidar, P.: Cirkus Madra čaj. Ilustr. M. Amalietti, Ljubljana 1988.
532
    Srov. Glazer(ová), A.: Živa beseda Pavleta Zidarja, Otrok in knjiga 1992, č. 34, s. 60.
533
    Snoj, J.: BARABÁKOS IN KOSI ali kako si je Pokovčev Igor po pravici prislužil in pošteno odslužil
to ime. Ilustr. B. Kos, Ljubljana 1969.


                                                132
zastřelí kosí samičku, dojde u Igora ke změně: uvidí nepřiměřenost násilí a přestane

střílet ptáky. Autor dětskému čtenáři nabízí pohled do světa ptáků, který je podobný

lidskému světu, ve své uspořádanosti a klidu může být smysluplnější než násilnický

svět lidí.

        Nejznámější fantastickou novelou J. Snoje je Avtomoto mravlje (1975,

Automoto mravenci)534. Čtenáře zavede do totalitního království mravenců, ve

kterém má každý svoji úlohu a musí se podřídit nařízením královny. Autor

vyobrazuje hrozivou, groteskní podobu moderního barbarství (policejní násilí,

krutost, kanibalizmus), kde jednotlivec nemůže rozvíjet svoji individualitu, je

podřízen královně a mluví nesrozumitelnou mravenštinou. V tomto království se

ocitnou chlapci Vid a Jošt, kteří se zde potkají s básníkem Dobromravem, který je

seznámí s obyčejnými mravenci. Chlapci prožijí velká dobrodružství: ve vězení jsou

svědky revoluce a nastolení vlády nové královny, spojení se včelami a také změní

myšlení Dobromrava. Poté se šťastně vráti zpět k mámě.535

        V povídce Škorček norček (1988, Špaček blázínek)536 se J. Snoj zabývá

tabuizovaným tématem - nechtěnými dětmi. Chlapec Maj se coby špaček přestěhuje

do fantastické Země za mořem, kde se setkává s naháči, nenarozenými dětmi. Naháči

nerozumí Majovým dotazům ohledně jejich rodičů, protože je nikdy neměli. Maj se

rozhodne, že jejich rodinou bude on a jeho spolužačka Zarika, do které je

zamilovaný. Téma potratu je podle I. Saksidy v příběhu ukázáno ve dvou rovinách:

Tako je splav prikazan v dvojni podobi: kot žalost/stiska nerojenega otroka in kot

suha, razumska razlaga ravnanja odraslih. Opozicija ljubezen: nasilje je ponovno




534
    Snoj, J.: Avtomoto mravlje. Ilustr. M. Vovk(ová)-Štih(ová), Ljubljana 1975.
535
    Srov. Saksida, I.: Zvočnost, domišljija, komunikativnost. Mladinska besedila Jožeta Snoja. Otrok in
knjiga 1998, č. 45, s. 15-16.
536
    Snoj, J.: Škorček norček. Ilustr. A. Trobentar, Ljubljana 1988.


                                                 133
vzpostavljena; zdi se, da je prav učinek také sopostavitve nerojenega otroka in

brezbrižnega starša narekoval hiter prehod v razrešitev.537




        Literaturou pro děti a mládež se ve Slovinsku zabývá řada dalších autorů,

jejichž hlavní část díla je určena zejména dospělému čtenáři nebo se jejich tvorba

pohybuje na hranici mezi dětskou literaturou a literaturou pro dospělé. Problematika

homosexuality je charakteristická pro tvorbu Braneho Mozetiče (1958) a Suzany

Tratnik(ové) (1963). Mezi dalšími autory můžeme uvést: Nežu Maurer(ovou) (1930),

Mateho Dolence (1945), Andreje Rozmana Rozu (1955), Maju Novak(ovou) (1960),

Petra Svetinu (1970), Lilijanu Praprotnik(ovou) Zupančič(ovou) (1955), Feriho

Lainščka (1959), Borise A. Novaka (1953) a Matjaže Pikala (1963).




537
   Saksida, I.: Zvočnost, domišljija, komunikativnost. Mladinska besedila Jožeta Snoja (2. del). Otrok
in knjiga 1998, č. 45, s. 16.



                                                 134
7. Závěr



        Ve své diplomové práci Žánrové rozvrstvení vývoje slovinské literatury pro

děti a mládež od začátku 20. století do roku 2003 jsem se zabývala hlavními díly

autorů, kteří slovinskou literaturu pro mladého čtenáře v uvedeném období nejvíce

ovlivnili.

        Žánrově jsem slovinskou literaturu pro děti a mládež ve dvacátém století

rozdělila na sedm literárních žánrů: autorskou pohádku; zvířecí pohádku;

životopisnou prózu; detektivku; verše pro děti a mládež; realistický román, povídku

a črtu; fantastickou literaturu. Dané žánrové rozvrstvení jsem zvolila vzhledem

k množství analyzovaného a exploatovaného materiálu i šíři zpracovávaného období.

        Samozřejmě si uvědomuji, že by přicházelo v úvahu i podrobnější žánrové

rozvrstvení. Žánr realistický román, povídka a črta by bylo možné dále členit

například na prózu s dívčí hrdinkou, prózu s chlapeckým hrdinou, dobrodružnou

prózu. Tyto aspekty jsou v textu práce pochopitelně uvedeny a zdůrazněny.

Domnívám se, že použité žánrové rozvrstvení přispěje k větší přehlednosti

a systematičnosti práce. Toto rozvrstvení bylo podmíněno cílem mé diplomové

práce: představit a žánrově zařadit nejdůležitější díla nejvýznamnějších autorů

slovinské literatury pro děti a mládež v tomto více než stoletém období. Nebylo tedy

možné ani přínosné zabývat se méně významnými autory a veškerou tvorbou

zařazených slovinských autorů. V práci si všímám také změn ve vývoji jednotlivých

žánrů během dvou vymezených období.

        V mé diplomové práci jsem došla k závěru, že je v rámci autorské pohádky

v období do roku 1945 patrná inspirace autorů lidovou slovesností. Autoři

zpracovávali a pozměňovali lidové motivy (F. Milčinski, F. S. Finžgar, D. Kette).



                                        135
       Zvířecí pohádka je v tomto období teprve rozvíjejícím se žánrem, za jejího

zakladatele považujeme J. Ribičiče.

       Stejně tak byl žánr životopisné prózy do druhé světové války zastoupen ve

slovinské literatuře pro děti a mládež jen ojediněle.

       V oblasti detektivního žánru se střetáváme teprve s prvními pokusy autorů

(F. Milčinski). Vystupuje zde pouze novela T. Seliškara Bratovščina Sinjega galeba,

která byla do tohoto žánru zařazena teprve nedávno, předtím byla pokládána za

dobrodružnou literaturu.

       Můžeme-li považovat některého autora za zakladatele moderní poezie pro

děti a mládež ve Slovinsku, byl by to O. Župančič, který do žánru veršované

literatury vnesl zcela nový pohled na dítě. Ve své poezii se jako první zabýval hrou,

světem dětského chápání, přírodou a slovními hrátkami, přičemž hojně čerpal

z lidové poezie. Sbírky jeho poezie znamenaly zásadní přelom a zůstaly vzorem

i pro další generace autorů.

       Realistický román, povídka a črta byly v prvním období tvořeny v duchu

sociálního realizmu. Autoři poukazovali převážně na špatné sociální podmínky svých

dětských hrdinů (A. Ingolič, F. Bevk, J. Vandot).

       Žánr fantastické literatury byl v meziválečném období ve Slovinsku rovněž

na začátku svého vývoje, znám je pouze jeden ne příliš vydařený pokus (I. Šorli).

       V období po roce 1945 jsem v žánru autorské pohádky zaznamenala několik

podstatných změn. Pohádky jsou často zasazeny do urbánního prostředí, objevují se

v nich prvky fantastična, imaginární a iracionální svět, jenž je dětskému čtenáři

bližší. Zajímavostí ve slovinském prostředí je, že si právě tento žánr zvolilo několik

autorů k výpovědi o národně osvobozeneckém boji během druhé světové války.




                                          136
          Naprostým    fenoménem     v žánru     zvířecí   pohádky   se   stala   tvorba

S. Makarovič(ové). Autorka dokázala tento žánr obohatit o nové literární prvky

(vytváření smyšlených zvířecích druhů), příznačný je také její odpor k poučování

a pravidlům, která naopak ráda porušuje.

          Po druhé světové válce zažil žánr životopisné prózy nebývalý rozkvět, autoři

(B. Jurca(ová), K. Brenk(ová), V. Bres(ová)) se vrací ve svých vzpomínkách

zejména do období národně osvobozeneckého boje. Tato díla vycházela hlavně

v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století.

          Detektivní žánr ve slovinské literatuře pro děti a mládež zakotvil a plně se

rozvinul v sedmdesátých letech především zásluhou L. Suhodolčana.

          V žánru verše pro děti a mládež jsme v druhém období svědky rozvíjení již

ustálených norem, využívání nových motivů (definice předmětů a pojmů, slovní

hrátky, nonsens, personifikace zvířat a věcí, láska mezi dětmi). Poezie zachycuje

inovačním způsobem prožívání každého dne dítětem. Někteří autoři (N. Grafenauer)

navazují na odkaz O. Župančiče a dále ho rozvíjejí, což potvrzuje nadčasovost jeho

poezie.

          Žánr realistického románu, povídky a črty v poválečném období zaznamenal

určité proměny. Autoři sociálního realizmu sice poukazovali na aktuální problémy

dětí, avšak v popředí jejich zájmu byl společenský konflikt. Méně pozornosti bylo

věnováno otázkám typickým pro dospívající mládež. Na konci šedesátých let

minulého století položil A. Ingolič svým románem Gimnazijka základy skutečně

moderní prózy, která se snaží poukazovat na každodenní peripetie teenagerů.

Intimními a doposud tabuizovanými tématy se začínají zabývat slovinští autoři

(I. Zorman, P. Zidar, D. Muck(ová), D. Zupan, J. Vidmar(ová)) od sedmdesátých let

dvacátého století.



                                           137
       Šedesátá a sedmdesátá léta minulého století jsou také plodným obdobím

žánru fantastické literatury. Do popředí vystupují díla V. Pečjaka, I. Zormana

a J. Snoje.




                                     138
8. Resumé – Povzetek



       Diplomska naloga »Razvrstitev razvoja slovenske mladinske književnosti od

začetka 20. stoletja do leta 2003 po književnih zvrsteh« obravnava glavna dela

vodilnih predstavnikov slovenske mladinske književnosti.

       V uvodu naloge je orisan razvoj slovenske mladinske književnosti od začetka

do konca devetnajstega stoletja. Vse do literarnega programa Frana Levstika (1858)

je bila slovenska mladinska književnost skoraj izključno v rokah versko usmerjenih

avtorjev. Samostojno poglavje je posvečeno tudi ljudskemu slovstvu, ki je

pomembno vplivalo na poznejše avtorsko ustvarjanje in do danes še vedno ostaja

bogat navdih slovenskim piscem.

       Glavni del diplomske naloge je razdeljen na dve časovni obdobji: od leta

1900, ko je začela izhajati otroška revija Zvonček in je istočasno izšla zbirka pesmi

predstavnika slovenske moderne Otona Župančiča, Pisanice, katero lahko štejemo za

začetek moderne mladinske književnosti v Sloveniji. Za obdobje po drugi svetovni

vojni je značilen razvoj književnih zvrsti in tudi prihod nove generacije literarnih

ustvarjalcev.

       Slovensko mladinsko književnost sem razdelila na sedem književnih zvrsti:

avtorsko pravljico; živalsko pravljico; biografsko prozo; detektivko; mladinsko

poezijo; realistični roman, pripoved in črtico; fantastično literaturo. Izbrana

razvrstitev po književnih zvrsteh je narejena glede na obseg mladinske proze in

poezije.

       V obdobju od leta 1900 do leta 1945 je z vidika literarne zgodovine

v Sloveniji najizrazitejši prihod moderne, katera je seveda vplivala tudi na slovensko

mladinsko književnost. Njenega tipičnega predstavnika, pesnika in dramatika Otona



                                         139
Župančiča lahko po zaslugi pesniških zbirk (Pisanice, Lahkih nog naokrog, Ciciban

in še kaj, Sto ugank) štejemo za začetnika moderne slovenske mladinske poezije.

V mladinsko poezijo je vnesel optimizem, igrivost in brezskrbnost otroka. Med

ostale predstavnike slovenske moderne, ki so svoje delo posvečali otrokom in

mladini, sodi tudi Dragotin Kette. Po njegovi smrti sta izšli zbirki pesmi Basni ter

Otroške pesmi in povestice. Prav tako najdemo nekaj mladinskih pesmi v delih

Srečka Kosovela, predstavnika ekspresionizma in konstruktivizma.

       Vzporedno s predstavniki slovenske moderne so ustvarjali tudi njihovi

sodobniki. Med najpomembnejše uvrščamo Franceta Bevka, katerega dela se

odlikujejo v žanru realistične pripovedi in črtice. V navdih mu je bila rodna

Primorska in svet pastirjev. Josipa Ribičiča lahko štejemo za pionirja živalske

pravljice (Kraljestvo čebel, Miškolin, Čurimurčki, Nana, mala opica) v Sloveniji.

Zvrst biografske proze v tem obdobju zastopata samo Ivan Cankar in Fran Saleški

Finžgar, vsak s po enim delom. Med prve poskuse detektivskega žanra se uvrščajo

pripovedi Frana Milčinskega (Ura št. 55916, Požigi v Hruševju, Rdeči Bill) in skoraj

kultna povest Toneta Seliškarja (Bratovščina Sinjega galeba). Ostale pripovedi T.

Seliškarja so napisane v duhu socialnega realizma in podobno kot Anton Ingolič je

tudi on opozarjal na nelahko usodo revnih in stradajočih otrok. Edino delo, ki ga

lahko uvrstimo v zvrst fantastične literature v tem obdobju, je utopistično

- fantastična pripoved Iva Šorlija V deželi Čirimurcev.

       V drugem obdobju od leta 1945 so svoja dela objavljali že uveljavljeni avtorji

(A. Ingolič, F. Bevk, T. Seliškar, …) in šele v petdesetih letih smo priča prihodu

nove    generacije    avtorjev.   Za     slovensko    mladinsko    književnost    so

v omenjenem obdobju značilni vplivi NOB, ki jo prepletajo do danes. Sprva je bilo

za avtorje značilno črno-belo videnje zgodovinskih dogodkov (T. Seliškar,



                                         140
I. Zorman, B. Jurca), izjema so pripovedi T. Seliškarja, Mule. Od šestdesetih let

prihaja v slovenski mladinski književnosti k postopni demitologizaciji NOB.

       Na koncu šestdesetih let se začenjajo pojavljati dela, ki se poskušajo odzvati

na dotlej tabu teme v mladinski književnosti, kot so alkoholizem, nezaželena

nosečnost, prve spolne izkušnje, samomor, ksenofobija, …. Med prvimi deli, ki

prodirajo v intimno življenje, izstopa roman Gimnazijka A. Ingoliča. Aktualno snov

v svojih prozah obravnavajo Ivo Zorman (V sedemnajstem), Pavel Zidar (Kukavičji

Mihec), Desa Muck (Lažniva Suzi) in Janja Vidmar (Princeska z napako).

       Pretežen del književnih del najizrazitejše avtorice nove generacije, Eli Peroci,

sodi v zvrst avtorskih pravljic. V njenih delih se je resnični svet srečeval

z domišljijskim svetom, kjer so bili otroški junaki povsem svobodni. To prepletanje

dveh svetov se pojavlja tudi v pravljicah drugih avtorjev (Lojze Kovačič, Svetlana

Makarovič, Leopold Suhodolčan, Dim Zupan, Jože Snoj).

       V sedemdesetih letih prejšnjega stoletja je prišlo do presenetljivega razmaha

zvrsti živalske pravljice v Sloveniji in to predvsem po zaslugi Svetlane Makarovič, ki

v svojih     delih     uporablja       novatorske       metode       in     domišljijo.

       Zvrst biografske proze so obogatili avtorji, ki so snov za svoje knjige črpali iz

svojega regionalnega okolja (F. Bevk, A. Ingolič, T. Seliškar, Miško Kranjec,

Prežihov Voranc, Ciril Kosmač, ...).

       Najbolj poznano in posrečeno delo v zvrsti detektivk po drugi svetovni vojni

je roman Tajno društvo PGC Antona Ingoliča. Danes je glavni pisec mladinskega

detektivskega žanra v Sloveniji Leopold Suhodolčan s svojo dvojico literarnih

postav, detektivoma Naočnikom a Očalnikom.

       Mladinsko poezijo v povojnem obdobju, posebej od sedemdesetih let

dvajsetega stoletja naprej, so avtorji približali otroškemu razumevanju sveta.



                                         141
Osnovno načelo je postalo identifikacija z otrokom in vživetje v njegove občutke. Na

jezikovni ravnini so pesniške zbirke polne besednih iger, nesmiselnic in novih

besed. Med pomembne pesnike lahko uvrstimo: Sašo Vegri, Daneta Zajca, Kajetana

Koviča, Toneta Pavčka, Nika Grafenauerja.

         Fantastična mladinska literatura v Sloveniji je doživela razcvet na začetku

šestdesetih let minulega stoletja predvsem po zaslugi Vida Pečjaka in pozneje Jožeta

Snoja.




                                         142
9. Seznam použité literatury


Slovníky a encyklopedie:

      Kolektiv autorů: Akademický slovník cizích slov, Praha 2001.

      Kudělka, V.: Slovník slovinských spisovatelů, Praha 1967.

      Kolektiv autorů: Pravidla českého pravopisu, Praha 2005.

      Kos, J., Dolinar(ová), K.: Slovenska književnost, Ljubljana 1982.

      Dorovský, I.: Slovník balkánských spisovatelů, Praha 2001.

      Vlašín, Š.: Slovník literární teorie, Praha 1984.

      Wikipedija, http://sl.wikipedija.org/wiki



Knihy:

      Glušič(ová), H.: Sto slovenskih pripovednikov, Ljubljana 1996.

      Idrizović, M.: Otroška in mladinska književnost v Jugoslaviji I, Maribor

       1984.

      Janež, S.: Slovenska mladinska proza, Ljubljana 1993.

      Kmecl, M.: Mala literarna teorija, Ljubljanan 1996.

      Kobe(ová), M.: Pogledi na mladinsko književnost, Ljubljana 1987.

      Kos, J.: Pregled slovenskega slovstva, Ljubljana 1998.

      Mainuš, P.: Bibliografie knižních překladů slovinské literatury do češtiny,

       Ljubljana 2005.

      Pirnat(ová)-Cognard(ová), Z.: Pregled mladinskih književnosti

       jugoslovanskih narodov, Ljubljana 1980.

      Pogačnik, J.: Slovenska književnost III, Ljubljana 2001.

      Saksida, I.: Petdeset zlatnikov, Tržič 1998.



                                         143
      Saksida, I.: Mladinska književnost med literarno vedo in književno

       didaktiko, Maribor 1994.

      Saksida, I.: Zvočnost, domišljija, komunikativnost. Mladinska besedila Jožeta

       Snoja. Otrok in knjiga 1998, č. 45, s. 5-20.

      Saksida, I.: Zvočnost, domišljija, komunikativnost. Mladinska besedila Jožeta

       Snoja (2. del). Otrok in knjiga 1998, č. 43, s. 5-21.

      Slodnjak, A.: Obrazi in dela slovenskega slovstva (Od začetka do

       osvoboditve), Ljubljana 1975.



Studie a články:

      Beranič, G.: Mladinska književnost Saše Vegri, Otrok in knjiga 1993, č. 36,

       s. 14-33.

      Bohanec, F.: Odtisi vojne v otroški oziroma mladinski slovenski literaturi,

       Otrok in knjiga 1989, č. 27-28, s. 5-17.

      Burcar(ová), L.: Pod milim nebom pustolovskega romana - dekliški liki in

       njihovo nelagodje, Otrok in knjiga 1999, č. 48, s. 26-36.

      Filipič, F.: Srečanja s kurirčkovimi nagrajenci, Ljubljana 1980.

      Forstnerič, F.: Pesem kot poetični opis, Otrok in knjiga 1980, č. 11, s. 67-70.

      Gaborovič(ová), N.: Pripovedi s prekmurskih tal, Otrok in knjiga 1989, č. 27-

       28, s. 207-208.

      Glazer(ová), A.: Iz Župančičeve zgodnje lirike, Dialogi 1978, č. 2, s. 66-71.

      Glazer(ová), A.: O Otonu Župančiču in njegovih otroških pesmih, In:

       Župančič, O.: Mehurčki in petdeset ugank, Ljubljana 1999, s. 73-78.

      Glazer(ová), A.: Oton Župančič in njegova otroška lirika, In: Župančič, O.:

       Izbrana mladinska besedila, Ljubljana 1978, s. 159-191.



                                          144
   Glazer(ová), A.: Perspektive v zgodnjih Župančičevih otroških pesmih, Otrok

    in knjiga 2000, č. 49, 13-22.

   Glazer(ová), A.: Slovenska otroška pesem v 19.stoletju, Otrok in knjiga 1991,

    č. 31, s. 43-51.

   Glazer(ová), A.: Tragično in komično v mladinskem delu Pavleta Zidarja,

    Otrok in knjiga 1997, č. 44, s. 77-78

   Glazer(ová), A.: Vprašanje periodizacije slovenske mladinske književnosti.

    Otrok in knjiga 1979, č. 8, s.13, s. 5-19.

   Glazer(ová), A.: Živa beseda Pavleta Zidarja, Otrok in knjiga 1992, č. 34,

    s. 55-61.

   Glazer(ová), A.: Župančič in ukrajinska poezija. Oton Župančič. Simpozij

    1978. Ljubljana 1979, s. 385 – 390.

   Glušič(ová), H.: Branka Jurca, Dogodki in vzori v pripovedih za mladino. In:

    Jurca(ová), B.: Ko zorijo jagode, Ljubljana 1989, s. 223-234.

   Grafenauer, N.: Ta roža je zate, Otrok in knjiga 1981, č. 12, s. 5-15.

   Haramija(ová), D.: Komika v mladinski prozi Dima zupana, Otrok in knjiga

    1997, č. 44, s. 81-88.

   Haramija(ová), D., Koštomaj, M.: Slikanica in interaktivna zgoščenka Maček

    Muri, Otrok in knjiga 2002, č. 55, s. 27-35.

   Ilc, A.: Svetlana Makarovič, Otrok in knjiga, 1997, č. 44, s. 135.

   Jamar(ová)-Legat(ová), M.: Ob delovnem jubileju Kristine Brenkove, Otrok

    in knjiga 1982, č. 15, s. 84-91.

   Jan, Z.: Skok iz otroštva v novejših slovenskih romanih, Otrok in knjiga 2003,

    č. 56, s. 5-17.

   Kobe(ová), M.: Fantastična pripoved. Otrok in knjiga 1982, č. 16, s. 5-18.


                                       145
   Kobe(ová), M.: Ob 90-letnici Kristine Brenkove, Otrok in knjiga 2001, č. 52,

    s. 86-89.

   Kobe(ová), M.: Trije modeli realistične proze v sodobni slovenski mladinski

    književnosti, Jezik in slovstvo 32, 1986/87, č. 4, s. 89-97.

   Kobe(ová), M.: Zgodbe iz města Rič-Rač, Otrok in knjiga 2004, č. 61, s. 61-

    66.

   Kovič, K.: Moj pogled na knjževnost za otroke, Otrok in knjiga 1977, č. 6,

    s. 22 - 25.

   Leskovar(ová), D. M.: Ali lahko tudi slovenska književnost pripomore

    k mednarodnemu sporazumevanju in vzpostavitvi miru?, Otrok in knjiga

    2002, č. 55, s. 55-59.

   Mejak, M.: Izvirna mladinska proza v letu 1950. Novi svet 1951, s. 258 -

    267.

   Milčinski, F.: Življenjepis mojega peresa, In: Zbrani spisi. Druga knjiga,

    Ljubljana 1960.

   Poniž, D.: Otroška poezija Lili Novy, Otrok in knjiga 1985, č. 22, s. 26-29.

   Pregelj, B.: Slovenska književnost za otroke, Otrok in knjiga 1980, č. 10,

    s. 25-41.

   Rotor, J.: Povednost in vrsta; Pravljice, balade, basni in povesti, Zbirka

    Otrok in knjiga, knjiga VI, Ljubljana 1976.

   Saksida, I.: Podoba otroka v liriki Srečka Kosovela, Otrok in knjiga 1992,

    č. 33, s . 5-23.

   Saksida, I.: Povezanost mladinske in nemladinske poezije in poetike Nika

    Grafenauerja, Otrok in knjiga 1993, č. 35, s.5-26.




                                       146
   Saksida, I.: Raznolikost perspektiv in tem: Realnost med čudenjem in

    oporekanjem, Otrok in knjiga 1997, č. 44, s. 98-112.

   Saksida, I.: So(n)čni menu(et) besed, Žmavc(ová), B. Š.: Klepetosnedke,

    Ljubljana 1996, s. 55-62.

   Saksida, I.: Svet kot igra svetlobe in senc, In: Petan, Ž.: Štiri mladinske igre,

    Ljubljana 2001, s. 149-161.

   Saksida, I.: Začetki slovenske mladinske dramatike (od prvih besedil (1872)

    do J.Stritarja), Slavistična revija 1996, r. 44, č. 2, s. 209-222.

   Svetina(ová), M.: Pisanje je ena sama nepotešenost, Otrok in knjiga 1999,

    č. 47, s. 50-56.

   Svetina(ová), M.: Trije osrednji motivi v mladinskih delih Kristini Brenkove,

    Branke Jurca in Ele Peroci, Otrok in knjiga 1972, č. 1, s. 97-106.

   Svetina, P.: Naočnik, očalnik in Rdeča kapica: o začetkih slovenske

    mladinske kriminalke, Otrok in knjiga 2004, č.61, s. 43-54.

   Šifrer, J.: Deklice v Bevkovih mladinskih povestih. Otrok in knjiga 1975, č. 2,

    s. 63-68.

   Šifrer, J.: Socialni, zgodovinski in etični motivi v Bevkovih mladinskih

    povestih, Otrok in knjiga 1975, č. 3, s. 79-85.

   Šircelj(ová), M.: Kratek oris razvoja slovenskega mladinskega slovstva,

    Otrok in knjiga 1978, č.7, s. 9-25.

   Šircelj(ová), M.: Pravljica od nekdaj do danes, In: Ura pravljic, Ljubljana

    1972, s. 7-59.

   Šircelj(ová), M: O knjigah in knjižnicah za mladino, zbirka Otrok in knjiga,

    Ljubljana 1977.




                                       147
   Vegri(ová), S.: O literarnih tekstih s temo NOB za najmlajše bralce, Otrok in

    knjiga 1977, č. 6 - 20.

   Verlek(ová), L.: Ingoličevo mladinsko delo od začetkov do leta 1945, Otrok

    in knjiga 1989, č. 27-28, s. 100-125.

   Zupančič, V.: Dve Grafenauerjevi pesniški zbirki za otroke, Dialogi 1975,

    č. 2, s. 130-134.




                                      148

								
To top