Leona - bakal�rsk� pr�ce.doc

Document Sample
Leona - bakal�rsk� pr�ce.doc Powered By Docstoc
					Obsah:


 ÚVOD....................................................................................................................... 5
 1 ONTOGENEZE ŘEČI .................................................................................... 6
   1.1 Řeč – období vývoje řeči ............................................................................... 7
   1.2 Jazykové roviny v ontogenezi řeči ................................................................ 9
   1.3 Možnosti stimulace řečového vývoje .......................................................... 13
 2 NEJČASTĚJŠÍ PORUCHY VÝVOJE ŘEČI ............................................. 16
   2.1 Vývojová dysfázie ....................................................................................... 17
   2.2 Neurotické poruchy řeči .............................................................................. 20
   2.3 Poruchy zvuku řeči ...................................................................................... 21
   2.4 Poruchy plynulosti řeči ................................................................................ 23
 3 DYSLALIE..................................................................................................... 26
   3.1 Etiologie ....................................................................................................... 26
   3.2 Symptomatologie a klasifikace ................................................................... 27
   3.3 Diagnostika a zásady reedukace dyslalie ..................................................... 28
 4 VÝSKYT DYSLALIE U DĚTÍ V PŘEDŠKOLNÍM VĚKU V RÁMCI
 MATEŘSKÝCH ŠKOL ....................................................................................... 30
   4.1 Cíl bakalářské práce, použité metody a techniky ........................................ 30
   4.2 Charakteristika zařízení, v nichž probíhalo výzkumné řízení ..................... 31
   4.3 Vlastní šetření .............................................................................................. 35
   4.4 Závěr výzkumného šetření ........................................................................... 40
 ZÁVĚR ..................................................................................................................... 41
 RESUMÉ .................................................................................................................. 42
 SEZNAM LITERATURY ............................................................................................ 43
 SEZNAM PŘÍLOH ..................................................................................................... 44
      ÚVOD

Motto:

   „Člověk si přináší na svět schopnost, že se může naučit mluvit, avšak, jak se naučí
mluvit, závisí na prostředí v němž vyrůstá“.



   Pracuji pět let na Základní škole Labská 27 v Brně jako vychovatelka ve školní
družině. Jelikož s dětmi trávím hodně volného času povšimla jsem si, že rok od roku
stoupá počet dětí s vadami řeči a nejvíce dyslalie.
  Cílem mé bakalářské práce bylo zjistit počet dětí s dyslalií ve věku od čtyř do
sedmi let, které jsou zařazeny v mateřských školách v okrese Brno – město a Chrlice.
Dalším úkolem bakalářské práce bylo sledovat úroveň znalostí a porovnat možnosti
poskytování logopedické intervence dětem v resortu zdravotnictví, školství a četnost
logopedické intervence. Bakalářská práce je rozdělena do čtyř kapitol, z nichž první
tři kapitoly tvoří teoretickou část bakalářské práce.
   V první kapitole se zabývám ontogenezí řeči, obdobím vývoje řeči, stadiem
vlastního vývoje řeči dále jazykovými rovinami v ontogenezi řeči , fázemi
ontogeneze řeči a možností stimulace řečového vývoje.
   Ve druhé kapitole se věnuji nejčastějším poruchám vývoje řeči což je vývojová
dysfázie, neurotické poruchy řeči, poruchy zvuku řeči a poruchy plynulosti řeči.
Ve třetí části se zabývám etiologií, symptomatologií a klasifikací dyslalie.
   V poslední čtvrté kapitole bakalářské práce je prezentováno vlastní výzkumné
šetření, které bylo realizováno v rámci mateřských škol v městských částech Brno –
Bohunice, Brno – Černovice a Chrlice. Jsou zde popsány využité metody a techniky
– pozorování, rozhovor a analýza dokumentů při logopedické intervenci a četnosti
logopedických intervencí v resortu školství a zdravotnictví, kde jsem využila tabulek
a grafů.




                                            5
1    ONTOGENEZE ŘEČI

    „ Řeč je specificky lidská vlastnost ke sdělování pocitů, přání, myšlenek. Řeč se
podílí na rozvoji každého člověka, ovlivňuje rozvoj jeho poznávacích, citových i
volních vlastností, je nástrojem myšlení, má vliv na rozumový vývoj jedince“
(Klenková in Vítková, 2004, s.107).
Vývoj řeči probíhá ve stádiích, mezi nimiž jsou jen nevýrazné hranice. U
jednotlivých dětí nemůžeme očekávat určité stadium vývoje řeči přesně v to období,
které je uváděno v literatuře. U zdravého průměrného dítěte nastupují jednotlivá
stádia s určitou časovou variabilitou. Z logopedického hlediska je důležité vědět, že
může docházet k období akcelerace nebo retardace ve vývoji. Žádné stadium však
dítě nemůže vynechat, musí projít všemi stadii řečového vývoje, individuální může
být jen trvání jednotlivých stadií.
    Řeč není člověku vrozena, každý se ji musí naučit. Člověk má pouze vrozenou
schopnost naučit se mluvit. Sám od sebe se však člověk mluvit nenaučí. Podmínkou
mluvení je schopnost slyšet a žít v mluvícím prostředí, dále záleží na obratnosti
mluvidel a na vzoru, podle kterého se řeč utváří, a to vše musí probíhat v určitém
věku, v určitém časovém vymezeném období.
    Řeč má pro člověka obrovský, nenahraditelný význam. Řeč jako produkt vyšší
nervové činnosti člověka je podřízena zákonům mozku, je odrazem myšlení člověka
a zároveň jeho myšlení podněcuje. Jen řečí může člověk vyjadřovat své myšlení a
psychické stavy. Jen řečí může vyjádřit a projevit svou vůli, své touhy a přání a své
city – radost i smutek, úlevu i bolest, štěstí i žal. Jen díky řeči bylo možné sdělovat si
zkušenosti, uchovávat je v paměti a dále je předávat.
    Lidská řeč je prostředek komunikace, prostředkem jedním z nejdokonalejších.
Zahrnuje v sobě totiž několik způsobů komunikace. Nejběžnějším druhem
komunikace je komunikace zvuková. U člověka se objevila asi před 800 tisíci lety.
Vývoj řeči u člověka do dnešní doby probíhal velmi dlouho. Na podkladě řeči
mluvené vznikla řeč psaná. V té je zaznamenána celá historie lidstva, nejcennější to
odkaz všem generacím budoucím. Bez řeči by nebylo myšlení.

    Vývoj řeči z hlediska ontogenetického začíná obdobím označovaným                 jako
období novorozeneckého křiku. Zahrnuje první řečový projev bezprostředně po
narození dítěte a dále přechází do dalších období vývoje řeči.



                                            6
1.1      Řeč – období vývoje řeči

      Na začátku vlastní řeči vždy předchází přípravná období, která nejsou časově
přesně oddělena, vzájemně se prolínají. Stadia vývoje řeči se dělí na „ přípravné“
(„předřečové“) období a na vlastní vývoj řeči, tj. vývoj řeči v pravém smyslu slova.
(Klenková, 2000)

Přípravné (předřečové) období vývoje řeči

      Toto období probíhá v prvním roce života. V tomto období si dítě osvojuje
návyky, zručnosti atd., na jejichž základě se později vybuduje skutečná řeč. Zdánlivě
„neverbální“ aktivity (sání, žvýkání, polykání) hrají důležitou roli.
      V přípravném stadiu je hlasový reflex – křik prvním projevem novorozence.
Tento křik je reakcí organizmu ne změnu prostředí, souvisí s náznakem plícního
dýchání. V prvních týdnech života je křik krátký, nápadný jednotvárností výšky a
barvy hlasu. Od druhého až třetího týdne může pozorovat vrozený výrazový pohyb –
úsměv. Je to vrozená mimická výrazová „šablona“, která je později vystřídána
úsměvem na podnět. To souvisí s neverbálními formami komunikace.
      Asi po 6. týdnu života dostává křik citové zabarvení. Zpočátku vyjadřuje
nespokojenost, projevuje se tvrdým hlasovým začátkem. Až později (mezi 2. a 3.
měsícem) začíná vyjadřovat křikem dítě i spokojenost. Tento křik má měkký hlasový
začátek. Hlasový projev v tomto období označujeme jako broukání.
      Podle Sováka (1978) se při broukání      objevuje větší rozmanitost zvuku, což
souvisí se změnami v utváření resonančních dutin, ústní a hltanové dutiny při sání i
polykacích pohybech, které dítě opakuje i mimo jezení při tvorbě hlasu. Takové
zvuky mají měkký hlasový začátek. Na toto období plynule navazuje období
pudového žvatlání. Jde o hru s mluvidly. Děti provádí obdobné pohyby jako při
přijímání potravy a tyto pohyby provází hlasem. Pudové žvatlání se vyskytuje u dětí
všech národů, pudově žvatlají děti slyšící i neslyšící. Není u nich ještě zapojena
vědomá sluchová kontrola.
      V druhé polovině prvního roku života (v 6. –8.měsíci) začíná období
napodobujícího žvatlání. Zapojuje se vědomá sluchová i zraková kontrola, dítě
začíná napodobovat hlásky mateřského jazyka, všímá si pohybů mluvidel nejbližších
osob, matky. Napodobivě žvatlají jen děti slyšící, neslyšící děti postupně žvatlat
přestávají. To je důležitý diagnostický moment. Aby se dítě naučilo napodobit


                                           7
hlásky, musí pokus provést mnohokrát. O tomto opakování mluvíme jako o „
fyziologické echolálii“.
   Okolo 10. –12. měsíce dítěte nastupuje stadium „rozumění“ řeči. Dítě ještě
nechápe obsah slov, která slyší, ale na základě slyšeného slova sleduje podnět nebo
osobu, reaguje na určitou výzvu. Jeho „rozumění“ se projevuje motorickou reakcí,
např. „Udělej paci, paci!“ , „ Jak jsi veliký?“. V tomto období je důležité dítěti
poskytnout dostatek kontaktu s ostatními lidmi a dodržovat zásadu názornosti –
mluvit s dítětem jen o tom, co právě vnímá.
   Koncem prvního roku průměrné zdravé dítě prošlo přípravnými stádii ontogeneze
řeči a vstoupilo na úroveň první signální soustavy (stadium „rozumění“ řeči).


Stadia vlastního vývoje řeči

   Prvním skutečným verbálním projevem jsou slova, která představují celou větu,
dítě je začíná užívat kolem 1.roku života. Významově vyjadřují tato slova potřeby,
přání, city,prosby. Proto se toto období nazývá emocionálně volním. První dětská
slova jsou jednoslabičná i víceslabičná, slovní označení spojuje dítě s konkrétními
osobami i věcmi. Užívání prvních slov neznamená zánik žvatlání, to ještě nějakou
dobu přetrvává, hlavně při usínání. V období mezi 1,5 – 2 roky života dítě
napodobuje dospělé, ale také si samo opakuje slova, objevuje mluvení jako činnost.
Mluvíme o egocentrickém stadiu vývoje řeči.
   V dalších stadiích dochází k       prudkému kvalitativnímu i kvantitativnímu
zdokonalování řeči. Po dovršení asi 2,5 roku můžeme u dítěte pozorovat frustraci
v případě neúspěšného pokusu o komunikaci.
Mezi 2. –3. ¨rokem je dítě ve stadiu rozvoje komunikační řeči. Pomoci řeči se učí
dosahovat drobné cíle, vidí, že řečí může usměrňovat dospělé, což se dítěti líbí a
snaží se s dospělými komunikovat stále častěji.
   Důležité je stadium logických pojmů okolo 3. roku. Při náročných
myšlenkových operacích dochází často k těžkostem, k vývojovým obtížím v řeči
(opakování hlásek, slabik, slov, zarážky v řeči apod.), které jsou právě okolo 3. roku
časté. Je důležité vědět, že vhodný postoj rodičů, dospělých pomáhá dítěti tyto
těžkosti automaticky překonat.
   Na přelomu 3. a 4. roku dítě vyjadřuje svoje myšlenky zpravidla obsahově i
formálně s dostatečnou přesností. Další vývoj se více týká kvantitativní stránky
osvojování nových slov, prohlubování a zpřesňování obsahu slov a gramatických

                                          8
forem, rozšiřování slovní zásoby. Tento proces se nazývá intelektualizací řeči. Tato
etapa pokračuje celé období, kdy je člověk schopen učit se.


1.2      Jazykové roviny v ontogenezi řeči
      Při vývoji dětské řeči se vzájemně prolínají gramatická, lexikální, zvuková a
pragmatická rovina verbálních projevů. Pro přehlednost analyzuje Lechta (1985)
každou rovinu odděleně.

Gramatická rovina (morfologicko – syntetická)
      Podle Lechty (1985) tato rovina verbálních projevů odráží poměrně přesně
celkovou úroveň duševního vývoje dítěte. Z logopedického hlediska je důležité, že
na rozdíl od jiných projevů – např. výslovnosti, podle které se nedá posuzovat reálná
úroveň intelektu (např. výslovnost mentálně retardovaných dětí může být v normě, a
naopak u dítěte v „normě“ můžeme pozorovat špatnou výslovnost) – jsou rozdíly
v osvojování gramatické roviny mateřského jazyka mezi mentálně postiženými a
dětmi v „normě“ nápadné již na první poslech.
      Gramatickou rovinu řeči můžeme zkoumat až okolo 1. roku, kdy začíná vývoj řeči
v pravém slova smyslu. První slova splňují funkci vět. Slova vznikají opakováním
slabik a jsou nesklonná (např. slova tata, mama, baba se v různých jazycích
podobají). Tato slova jsou neohebná, neskloňují se, podstatná jména jsou většinou
v prvním pádě, slovesa v infinitivu, případně ve třetí osobě nebo v rozkazovacím
způsobu.
      Projevy pomocí izolovaných slov trvají zhruba do 1,5 – 2 let života dítěte. Potom
prostou sumací dvou jednoslovních vět vznikají dvojslovné věty. Smysl vychází
z konkrétní situace – např. „mama pápá“ znamená, že máma odešla a dítě chce jít
s mámou na procházku apod.
      Ze slovních druhů začíná nejdříve používat podstatná jména, později slovesa.
Mezitím se objevují tzv. onomatopoická citoslovce, tj. zvukomalebná citoslovce -
pi-pi, bú, mé, bác. Mezi 2. –3. rokem používá dítě stále více přídavná jména,
postupně i osobní zájmena. Nejpozději začíná používat číslovky, předložky, spojky.
Po čtvrtém roce života obvykle užívá všechny slovní druhy.
      Mezi 2. – 3. rokem začíná dítě skloňovat, po 3. roce užívá jednotné a množné
číslo. Poměrně dlouho dělá potíže stupňování přídavných jmen (např. dobrý – lepší
apod.). Pro slovosled je dlouho typické, že slovo, které má pro dítě emocionálně


                                            9
klíčový význam, klade na první místo ve větě. Mezi 3. –4. rokem se objevuje tvorba
souvětí (nejdříve souvětí slučovací).

    Dítě se učí používat správné gramatické formy transferem – přenosem. Transfer je
přesný, nebere v úvahu gramatické výjimky. Dítě slyší např. spojení červený –
červenější a analogicky utvoří spojení dobrý – dobřejší. Do čtyř let jde o přirozený
jev tzv. fyziologický dysgramatizmus. Jestliže dysgramatizmus přetrvává i nadále,
může se jednat o narušení vývoje řeči.

Lexikální rovina ( lexikálně – sémantická )
    Asi kolem 10. měsíce můžeme u dítěte registrovat začátky rozvoje pasivní slovní
zásoby. Kolem 1. roku začíná postupně používat i svoje vlastní slova. To však
neznamená, že dítě od této doby bude komunikovat jen řečí. První slova chápe dítě
všeobecně, např. haf-haf je vše, co je chlupaté a má čtyři nohy, je to hyper-
generalizace. Když již dítě umí více slov, pozorujeme opačnou tendenci –
hyperdiferenciaci, dítě pokládá slova za názvy jen jediné, určité osoby nebo věci. Ve
vývoji řeči dítěte rozlišujeme první a druhý věk otázek:
   v období okolo 1,5 roku je to věk otázek „ Co je to?“ případně „Kdo je to?“,
   v období okolo 3,5 roku věk otázky „Proč?“, případně „Kdy?“
    Toto období je ve vývoji řeči dítěte významné, rozvíjí si svoji pasivní i aktivní
slovní zásobu.

Zvuková rovina (foneticko – fonologická)

    Důležitým momentem v ontogenezi řeči je období přechodu z pudového žvatlání
na žvatlání napodobující (6.- 9.měsíc). Lechta (1990) zdůrazňuje, že až od tohoto
stadia je možné mluvit o vývoji výslovnosti v pravém slova smyslu, protože do té
doby zvuky, které dítě produkuje, nelze klasifikovat jako hlásky mateřského jazyka.
Fonetická stránka ontogeneze řeči se řídí tzv. pravidlem nejmenší fyziologické
námahy ( dítě vytváří nejprve ty hlásky, které vyžadují nejmenší námahu, později
hlásky fyziologicky náročnější). Podle tohoto pravidla tvoří dítě nejprve samohlásky,
potom retné souhlásky a postupně se dostává až k hláskám hrdelním.

Pořadí souhlásek ve vývoji řeči dítěte:
   závěrové: p, b, m, t, d, n, ť, ď, ň, k, g
   úžinové jednoduché: f, v, j, h, ch, s, z, š, ž
   polozávěrové a úžinové se zvláštním způsobem tvoření: c, č, l, r, ř

                                                10
    Nejpozději zvládnou děti fonémy, které jsou charakteristickým znakem jejich
mateřského jazyka (v českém jazyce se fixuje naposled ř). Vývoj z formální
(zvukové) stránky končí okolo pátého roku, nejpozději při vstupu dítěte do školy.

Pragmatická rovina

    Lechta (1990, s. 19) uvádí, že jde o rovinu sociální aplikace, sociálního uplatnění
komunikačních schopností, do popředí vystupují sociální a psychologické aspekty
komunikace. Dvou až tříleté dítě dokáže pochopit svoji roli komunikačního partnera
a reagovat podle konkrétní situace. Dítě se učí ovládnout mateřský jazyk nejen jako
systém různých znaků a pravidel, ale osvojuje si schopnost používat různé vzorce,
které aplikuje různým způsobem v různých situacích.
    Po třetím roce je u dítěte patrná snaha komunikovat, navazovat a udržovat krátký
rozhovor s dospělými ve svém okolí. Ve čtyřech letech stále častěji dítě dokáže
komunikovat přiměřeně dané situaci. V tomto období intelektualizace řeči dochází
k regulační funkci řeči, chování dítěte je možné regulovat řečí a dítě samotné
používá řeč k regulaci dění ve svém okolí.


Fáze ontogeneze řeči
Jak uvádí Lechta (2003) jednotlivé fáze ontogeneze řeči vystihují procesy, které
v dané fázi probíhají.
1. období pragmatizace – přibližně do 1.roku života
2. období sémantizace – 1.-2.rok života
3. období lexemizace – 2.-3.rok života
4. období gramatizace – 3.- 4.rok života
5. období intelektualizace – po 4.roce života.


Období pragmatizace (0.- 1. rok)
0                        reflexní křik
3. týden                 reakce sacími pohyby na hlas matky
6. týden                 emocionální křik (vyjadřování pocitů)
2.-3. měsíc              reakce úsměvem na úsměv
3. měsíc                 komunikační křik, pudové žvatlání, broukání – prefonémy
3.-4. měsíc              odpovídání broukáním na promluvení matky, dítě začíná
                         očima hledat zdroj zvuku

                                           11
4.-5. měsíc          reakce na zvukové zabarvení hlasu (zejména matky)
6.-8. měsíc          napodobující žvatlání (lalling) – fonémy
10. měsíc            „rozumění“ řeči – správná, obvykle motorická reakce na
                     pokyny, instrukce, zákazy, experimentování se zvuky


Období sémantizace (1.-2. rok)
1. rok               jednoslovní věty s různou intonací v závislosti na emocionálně
                     – volním záměru, často tvořené duplikací jednoduchých
                     slabik, dítě na požádání ukáže, kde má některé části těla
1.-1,5. rok          určitým hláskám dává komunikativní funkci, výrazné zapojení
                     prozodických faktorů řeči
1,5.-2. rok          dítě objevuje mluvení jako činnost, hraje si se slovy; první věk
                     otázek („co je to?, kdo je to?“) – substanční věk; věty tvořené
                     dvěma       slovy telegrafickým   stylem;    polovinu      verbální
                     produkce tvoří podstatná jména; dítě zná kolem 2000 slov,
                     ukáže některé části těla i své panence


Období lexemizace (2.-3. rok)
2.-2,5. rok          dítě začíná ohýbat slova, vnímá a diferencuje distinktivní
                     znaky některých fonémů z hlediska znělosti (b – p), způsobu
                     artikulace (k – o) a místa artikulace (f – g), upřednostňuje už
                     verbální formu komunikace; na konci tohoto období začíná
                     tvořit i     víceslovní věty, při komunikačním neúspěchu je
                     frustrované
2,5-3. rok           dítě dovede říci své jméno a příjmení, chápe pojmy „já –
                     moje“ a rozdíl „malý – velký“, ovládá výslovnost přibližně 2/3
                     samostatných      souhlásek,   dokáže    pochopit   svou     úlohu
                     komunikačního partnera a reagovat v ní specificky podle
                     konkrétní situace, zná přibližně 1000 nových slov




                                         12
Období gramatizace (3.-4. rok)
3.-3,5. rok             dítě dokáže říci jména svých sourozenců, výrazný kvalitativní
                        pokrok – chápe obsah slov, druhý rok otázek („proč?“,
                        „kdy?“), tvorba souvětí
3,5.-4. rok             reprodukce krátké básničky, ovládání už 80 % samostatných
                        konsonantů, schopnost navázat konverzaci, ale i úsilí udržovat
                        ji, zkvalitnění morfologicko – syntaktické jazykové roviny, na
                        konci tohoto období se už nevyskytují nápadné dysgramatismy


Období intelektualizace (po 4. roce)
4.-5. rok               gramaticky správný verbální projev, přesnější identifikace
                        barev, ovládání už asi 1500 – 2000 slov, v řeči se obvykle
                        vyskytují všechny slovní druhy, pro foneticko – fonologickou
                        rovinu je charakteristické přetrvávání nesprávné výslovnosti
                        tzv. těžkých hlásek
5.-6. rok               verbální projev se ve všech jazykových rovinách přibližuje
                        řeči dospělých, reprodukuje i dlouhou větu, výslovnost by
                        měla být správná, může jít o tzv. prodlouženou fyziologickou
                        dyslalii, koncem předškolního věku zná asi 2500 – 3000 slov
po 6. roce              verbální projev obsahově i zvukově odpovídá požadavkům
                        běžné konverzační řeči, v dalším vývoji zkvalitňování i
                        stylistické stránky řečových projevů, zlepšení sémantické a
                        pragmatické roviny jazyka, rozvoj regulační funkce řeči


1.3      Možnosti stimulace řečového vývoje
      Podle Lechty (2002) na optimálním průběhu vývoje dítěte se podílí každý (hlavně
pozitivní) podnět, který stimuluje a provokuje dítě k určitému verbálnímu i
neverbálnímu projevu. Jde o to, aby vývoj řeči probíhal úspěšně a předcházelo se
stagnaci či retardaci vývoje řeči.
      Vývoj řeči ovlivňují v širším smyslu výchovné vlivy a v užším smyslu specifické
stimulační vlivy, které cíleně působí na řeč. Příznivý vliv stimulace řečového vývoje
prostředí lze zjistit už v nejranějším věku. Vývoj řeči mohou podněcovat různé
nespecifické vlivy, ale zejména specifické stimulační vlivy, cíleně ovlivňující
ontogenezi řeči. Možnosti stimulace se s věkem mění. Souvisí to zejména s celkovou

                                              13
vyzrálostí organismu. Čím je dítě starší, zralejší, tím jsou možnosti podněcování
řečového vývoje prostředí pestřejší. Stimulace vývoje řeči dominuje hlavně
v podněcování sluchového a zrakového vnímání.
   V období po narození jsou možnosti stimulace v rámci elementární prevence
hlasových poruch, kdy nenecháme dítě dlouho křičet a snažíme se udržet jeho
pozornost, zejména ve fázích „příklonu“. Nezapomínáme na somatosenzorickou
stimulaci jako neverbální formu rozvoje komunikační schopnosti. Kolem 2.–3.
měsíce možností stimulace je orientační zjištění sluchu, zda dítě reaguje na silnější
zvukové podněty, podporujeme elementární projevy neverbální komunikace
s obsahem muzikálních prvků.
   Ve 3.–4. měsíci     se snažíme dítě vyprovokovat ke žvatlání a využíváme
zvukových hraček, umožňujeme seznamování s nejbližším okolím. To stejné se
snažíme v období 4.–6. měsíci     a využíváme rytmické říkanky, které spojujeme
s pohybem, hrajeme si na schovávanou se zdrojem zvuku, kde dítě má hledat zdroj
zvuku.   V období kolem 6.–8. měsíce je třeba si všímat, jestli se dítě neodmlčelo
nebo postupně nepřestává žvatlat ( v takovém případě může jít o podezření z poruchy
sluchu). Nacvičujeme jednoduché asociace mezi nejbližšími osobami, při
napodobování by nás dítě mělo slyšet, ale i vidět. Od 8. měsíce     motivujeme dítě
k dalším projevům, učíme je poznávat jednotlivé části těla, při napodobování
využíváme i zrcadlo. Sledujeme jestli rozumí příkazům a pokynům, stále častěji
využíváme dětské knížky a vytváříme situace, které dítě provokují k verbálním
projevům.
   Možnosti stimulace v období kolem 1–1,5        roku je co nejčastěji pojmenovat
předměty, které dítě pozoruje, s nimiž si hraje, rozvíjení motoriky mluvidel a
sledování slovní zásoby. V období kolem 1,5–2 let rozvíjíme slovní zásobu
obrázkovými knihami, četbou vhodných pohádek a trpělivě odpovídáme na otázky
„Co je to?“. Od 2-2,5 let je třeba být pro dítě vzorem a správně vyslovujeme, při
špatné výslovnosti dítě nikdy nenutíme k opakování. Zaměříme se na rozvoj slovní
zásoby. Od 2,5-3 let taktně opravujeme při dysgramatismech typu „dobřejší“, ale
netrestat ani neopakovat po dítěti. Připravujeme dítě na vstup do mateřské školy a
pomáháme mu s víceslovnými větami.
   Ve věku 3-3,5 let je třeba být mimořádně taktní, jestliže se projeví fyziologické
těžkosti v řeči, aby z nich nevznikla koktavost, proto při nich neopravujeme,
netrestáme, nenutíme dítě k opakování, vyslovíme místo něj. Učíme dítě kratší

                                         14
říkanky, básničky a písničky. Kolem 3,5-4 let využíváme pohádky na rozvíjení
slovní zásoby, rozvíjíme schopnost souvislého řečového projevu – ptáme se na děj,
tak aby dítě dokázalo reprodukovat krátký příběh. Hravým způsobem rozvíjíme
schopnost fonematické diferenciace, např. vlak: ššš, had: sss, včela: zzz.
Nezapomínáme na knihy a některé společenské hry jako účinný stimulační faktor
vývoje řeči. V období kolem 4-5 let učíme dítě určovat barvy, zásadně podle
skutečných předmětů. V případě zjevného upřednostňování levé ruky před pravou
nezasahujeme do přirozeného vývoje laterality. Při nesprávné výslovnosti
zintenzivníme hravá cvičení fonematické diferenciace. Ve věku 5-6 let při nesprávné
výslovnosti zvážíme logopedickou intervenci, připravujeme dítě na školu, hrajeme si
z obrázky: dítě má popsat děj na situačním obrázku. Vede dítě k tomu, aby svoje
přání, potřeby, pocity už dokázalo vyjádřit samo, pokud možno souvislým,
gramaticky správným a srozumitelným mluvním projevem.


Ontogeneze řeči popisuje vývoj řeči jedince od narození přes různá období vývoje
řeči a to broukání, postupně přes období žvatlání, období rozumění, napodobování
až do ukončení vývoje řeči přibližně do šestého roku dítěte. Kdy dítě by mělo správně
vyslovovat všechny hlásky.




                                         15
2       NEJČASTĚJŠÍ PORUCHY VÝVOJE ŘEČI
    Zdravé   dítě   přibližně   do   jednoho   roku   života   prochází   přípravnými
(preverbálními) stadii vývoje řeči, v tomto období nemluví, neužívá slova, ale křičí,
brouká, žvatlá. Je to období fyziologické nemluvnosti, trvá asi do konce prvního
roku života dítěte. Kolem prvního roku se objevují první slůvka, začíná vlastní vývoj
řeči.
    Mezi druhým a třetím rokem mluví dítě již ve větách. Jestliže se vývoj řeči opozdí
a dítě je zdravé, slyší, duševní vývoj není opožděn, není postižena motorika, nejsou
porušeny mluví orgány, když prostředí přiměřeně stimuluje vývoj řeči a dítě
přiměřeně reaguje na podněty z prostředí – mluvíme o prodloužené fyziologické
nemluvnosti.
    Nemluví-li dítě ve třech letech nebo mluví méně než ostatní děti v tomto věku,
jedná se zřejmě o opožděný vývoj řeči. Je nutné hledat příčiny opoždění a dítě musí
mít odborné vyšetření foniatrické, neurologické, psychiatrické, psychologické, oční a
otorinolaryngologické – ORL.
    Nejčastější příčiny vzniku opožděného vývoje řeči:
nepodnětné prostředí, citová deprivace, nedostatek mluvních podnětů, slabý typ
nervové soustavy, nedonošenost, předčasně narozené děti, lehká mozková dysfunkce,
dědičné vlivy, nevhodné užívání masmédií.
    U dětí s opožděným vývojem řeči je vhodné se zaměřit na:
úpravu rodinného prostředí, správný mluvní vzor, rozvoj slovní zásoby (pasivní,
aktivní), rozvoj fonematického sluchu, rozvoj zrakového vnímání, rozvoj motoriky
(hrubá, jemná, oromotorika).
    Podle Sováka (1974) musí být vnější a vnitřní faktory potřebné ke správnému
vývoji řeči v jednotlivých etapách komunikace ve vzájemném vyrovnaném poměru.
Volba vhodného terapeutického postupu by pak měla s touto zásadou plně
korenspondovat. Rozvíjení slovní zásoby při nacvičování nových prvků řeči
postupujeme podle zásad: rozvoj řeči probíhá od nejjednodušších elementů, tj. ze
základního zvukového materiálu, pokračovat až se upevní základ, rozvíjíme nejprve
obsahovou stránku řeči, až druhotně stránku formální, nácvik rozumění řeči a
nenásilná podpora mluvního apetitu dítěte, rozumění se nacvičuje pomocí stereotypů.




                                          16
Rozvíjení obsahové stránky řeči
K rozvoji používáme nejrůznějších pomůcek, obrázkových materiálů, audiovizuální
techniky a běžných a speciálních počítačových programů. Při rozvíjení obsahové
stránky se nám v klinické praxi osvědčil následující postup:
vytváření základního zvukového materiálu – tj.hlas obměňovaný citem, napodobení
zvuků, napodobení přírodních zvuků, první jednoslabičná slova vznikají ze
základního zvukového materiálu (haf), nácvik dvouslabičných slov vznikají
opakováním základních slabik (mama, baba), vytváření základní části dětské slovní
zásoby – podstatná jména konkrétní a základní slovesa, jednoslovná a dvouslovná
věta – jednoduchá větná odpověď s ukázáním předmětu nebo situace, tvoření
krátkých slovních řetězců – jednoduché věty dvou až tříslovné, víceslabičná slova
zapojování víceslabičných slov do vět.


Rozvíjení formální stránky řeči
Formální stránku řeči – správnou výslovnost – upravujeme až tehdy, má-li dítě
dostatečnou slovní zásobu, tvoří rozvinuté a gramaticky správné věty, zvládá
dějovou a časovou linii ve vlastním vyprávění a reprodukci a má-li na odpovídající
úrovni fonematický sluch, tj. dovede sluchem přesně rozlišit hlásky zvukově
podobné.

2.1      Vývojová dysfázie

      Vývojová dysfázie specificky narušený vývoj řeči, projevující se ztíženou
schopností nebo neschopností naučit se verbálně komunikovat, i když podmínky pro
rozvoj řeči jsou přiměřené.
      Většina současných prací   zabývajících se vývojovou dysfázií jako příčinu
označuje za následek poruchy centrálního zpracování řečového signálu. Dále za
typickou příčinou stavu je difuzní postižení centrální nervové soustavy. Etiologie
vzniku vývojových poruch řeči není jasná – uvažuje se o postižení vývoje
kognitivních funkcí vlivem prenatálního, perinatálního a postnatálního poškození
mozku. A v neposlední řadě je i vliv dědičnosti, kdy se objevuje v rodinách u
mužských potomků.
      Vývojová dysfázie se projevuje různými symptomy výrazně nerovnoměrného
vývoje celé osobnosti. Základním příznakem je vždy opožděný vývoj řeči:



                                         17
   V hloubkové struktuře řeči může zasahovat oblast sémantickou, syntaktickou, ale
i gramatickou. Přehazování slovosledu, odchylky ve frekvenci výskytu jednotlivých
slovních druhů, nesprávné koncovky při ohýbání slov, vynechávání některých slov,
omezení slovní zásoby, redukce stavby věty na dvou nebo i jednoslovné.
    V povrchové struktuře řeči je nejčastěji postižena diferenciace znělosti –
neznělosti, závěrovosti – nezávěrovosti. Řeč je na poslech výrazně patlavá až zcela
nesrozumitelná. Může docházet k záměnám či redukcím hlásek nebo slabik ve slově.
Příznaky v dalších oblastech:
Nerovnoměrný vývoj - výrazná odlišnost mezi jednotlivými složkami může
dosahovat i rozdílu několika let.
Diskrepance mezi verbálními a neverbálními schopnostmi - úroveň verbálního
projevu je výrazně nižší, než odpovídá intelektovým schopnostem i věku dítěte.
Narušení zrakového vnímání - menší, ale i výrazné potíže, které se projeví zejména
v kresbě. Dysfatické děti většinou drží tužku špatně. Neschopnost postavit prsty do
funkční opozice znemožňují ovládání tužky. (Mikulajová, 1993)
Narušení sluchového vnímání - je výrazně porušena schopnost sluchem rozlišit
jednotlivé prvky řeči. Porucha je i v oblasti časového zpracování akustického
signálu.
Narušení paměťových funkcí – nápadná je porucha krátkodobé paměti.
Narušení orientace v čase i prostoru – výrazně je narušeno postihování prostorových
vztahů i pravo-levá orientace. Dysfatické děti mají těžkosti s vnímáním a chápáním
časových vztahů. Orientační vyšetření lze provádět při individuální a skupinové
terapii.
Narušení motorických funkcí – u dětí jsou časté poruchy motoriky mluvidel. Více než
vlastní pohyb určité části je porušena koordinace pohybu mluvidel.
Lateralita – vyšetřuje se standardním Testem laterality (Žlab, Matějček, 1972,2000).
Test orientačně zjišťuje i lateralitu oka a ucha.


Diagnostika vývojové dysfázie
   Diagnostika vývojové dysfázie je záležitostí týmové spolupráce logopeda,
foniatra, psychologa, neurologa a pediatra. Vývojovou dysfázii je třeba
diagnostikovat jako celek, tj. všechny její projevy. Opoždění jednotlivých složek
osobnosti např. vývoj řeči, vývoj zrakové a sluchové percepce, jemné motoriky,



                                            18
vývoj koordinace pohybů a grafomotoriky je nerovnoměrné.Vývojovou dysfázii lze
často zaměnit za:
opožděný vývoj řeči prostý – na rozdíl od vývojové dysfázie není kromě vývoje řeči
opožděn vývoj dalších složek osobnosti,
opožděný vývoj řeči při mentálním postižení - je opožděn celý vývoj osobnosti, ale
na rozdíl od vývojové dysfázie je opoždění rovnoměrné ve všech složkách,
dyslalii – je to nejčastější záměna, zejména mezi laickou veřejností,
vadu nebo poruchu sluchu – opožděný vývoj řeči při sluchové vadě by měl být
objasněn vyšetřením sluchu,
vývojovou dysartrii – může mít velmi podobné příznaky v řeči, ty ale vyplývají
z odlišné podstaty neurologického postižení.


Terapie vývojové dysfázie
Úspěšná terapie dítěte s vývojovou dysfázií je vždy podmíněna týmovou spoluprací,
nejdůležitější je rodinná péče. Podstatou rozvoje komunikačních dovedností a
schopností dysfázie oproti jiným poruchám řeči zaměření na celkovou osobnost
dítěte, aniž by byla zdůrazňována složka řeči. Celková terapie musí zahrnovat :
rozvíjení zrakového vnímání – nejdříve dozrává schopnost rozlišení detailu směrem
nahoru – dolu, později vpravo – vlevo,
rozvíjení sluchového vnímání – pro zlepšení sluchové percepce využíváme
nejrůznějších typů sluchových cvičení, které se používají v rehabilitaci dětí s vadami
sluchu, ale i speciální cvičení. Zvuk bývá spojen s vyhledáváním příslušného
obrázku,
rozvíjení myšlení – s rozvojem obsahové stránky řeči se zlepšuje i intelekt dítěte,
rozvíjení paměti a pozornosti – opakování všech procvičovaných činností a
pracovních postupů má pro další rozvoj klíčový význam,
rozvíjení motoriky, rozvíjení schopnosti orientace, rozvíjení grafomotoriky.


Metodika reedukace vývojové dysfázie
   Metodika přesně neexistuje, pouze metodická doporučení. Výsledkem všech snah
by měla být rozvinutá pragmatická rovina řeči.
Zásada vývojovosti – musíme zajistit, na jaké úrovni se dítě nachází – ve všwch
jazykových rovinách. Ze zásady vývojovosti vycházíme



                                          19
Zásada multisenzoriálního přístupu – musíme využívat všech dostupných senzorů.
V rámci sluchového cvičení se doporučuje asociovat zvukové podněty se skutečnými
předměty
Zásada komentování – je třeba        komentovat neustále. metoda „Self     talking“
komentuje situace, ve kterých se dítě nachází, stejné, jednoduché věty, slova,
nepoužívat bohatý slovník. metoda „Parallel talking“ – dospělý jakoby v roli dítěte,
komentuje aktuální konání a pocity dítěte, např. jdu spát, je mi zima. Metoda
„Korekční zpětné vazby“ nikdy dysfatika neopravujeme, dospělý to za dítě zopakuje
správně. Metoda „Alternativních otázek“ dítěti dávat cílené otázky.
Zásada názornosti – na základě činnosti vytvoříme plán činnosti, dbáme na rozvoj
celé osobnosti.
      Musíme dodržovat postup, kdy vycházíme ze základního zvukového materiálu –
vydávání zvuků, zvířat, aut…, potom teprve tyto zvuky začínáme spojovat do
složitějších mluvených celků.

2.2      Neurotické poruchy řeči

      Neurotické poruchy řeči jsou funkční poruchy vyšší nervové činnosti podmíněné
změnami až poruchami sociálních vztahů. Do této skupiny řadíme: mutismus
(oněmění), elektivní mutismus, surdomutismus.
      Mutismus je náhlá ztráta již vyvinuté řeči, porucha psychogenně podmíněná.
Příčinou může být duševní úraz, úlek, velké vzrušení, může být výjimečně
důsledkem totálního vyčerpání. Postižený má snahu dorozumět se ukazováním,
gestikulací, ale čím je větší snaha, tím u něj nastupuje větší útlum řeči. Takto
postižení jedinci vyžadují odbornou péči (psychiatr, psycholog). Porucha se
nejčastěji objevuje v předškolním věku, mírně převažuje u děvčat. V dospělosti jde
většinou o psychotický mutismus, který se vyskytuje v rámci psychického
onemocnění, nebo v rámci jiných poruch.
      V psychiatrické literatuře se užívá více termínů pro jednotlivé formy mutismu.
Podrobněji uvádí tuto terminologii Dvořák (1998).
Autistický – nedostatek mluvní iniciace vedoucí až k úplné němotě
Neurotický – způsobují neurotické zábrany
Perzistentní – oněmění, jež přetrvává delší dobu
Psychotický – symptom nastupující psychózy
Tranzientní – přechodné oněmění, např. při hospitalizaci v nemocnici

                                          20
Situační – zahrnuje projevy dítěte, které jsou krátkodobé, psychologicky
srozumitelné
Reaktivní – stav, který vznikl v časové souvislosti, např. životní změna
Totální – oněmění je generalizováno na všechny osoby, situace i prostředí.
      Elektivní mutismus projevuje se útlumem řeči za určitých okolností a vůči
určitým osobám. Vzniká většinou u dětí ve spojení se školou a také často
s nemocničním prostředím. Je potřeba upravit rodinné prostředí, snažit se o zlepšení
adaptačních problémů dítěte. Dítě nikdy k verbálnímu projevu nenutíme.
      Surdomutismus – oněmění a útlum slyšení je poměrně málo se vyskytujícím
postižením. Obvykle se charakterizuje jako hystericky podmíněný projev labilní
osobnosti. Odstraňování surdomutismu a jeho prognóza přímo souvisí psychiatrickou
léčbou hysterie, která ho podmiňuje. (Škodová, 2003)

2.3       Poruchy zvuku řeči

      K těmto poruchám řadíme huhňavost a palatolalii. Při mluvené řeči se artikulace
zúčastňuje do určité míry resonance v nosohltanové a nosní dutině. Tato resonance
závisí na činnosti patrohltanového závěru.

Zavřená huhňavost (rinolalia clausa) je patologicky snížená nosovost, nosovky m,
n, ň ztrácejí nosovou zvučnost a podobají se souhláskám b, d, ď (dg). Dochází
k omezení nebo zmenšení rezonančních dutin. Příčiny zavřené huhňavosti mohou
být:
organické
      -   vrozené – vrozené úzké nosní průduchy, deformace obličeje
      -   získané – zduření nosní sliznice, adenoidní vegetace, nádory, polypy, cysty
funkční – funkční poruchy svalstva měkkého patra způsobující zvýšenou činnost a
sílu velofaryngeálního uzávěru.

      Otevřená huhňavost (rinolalia aperta) je patologicky zvýšená nosní resonance,
při které jsou změněny všechny hlásky kromě nosovek, hlavně však samohlásky i, u
ze souhlásek sykavky a závěrové hlásky. Patrohltanový závěr nestačí zabránit úniku
vzduchu do rezonančních dutin. Příčiny otevřené huhňavosti mohou být:




                                            21
organické
   -   vrozené – rozštěpy tvrdého a měkkého patra, vrozeně zkrácené měkké patro,
       nedostatečný vývoj svalstva měkkého patra, patologická činnost svalstva
       měkkého patra
   -   získané – centrální obrny, neurologická onemocnění, obrny měkkého patra po
       cévních mozkových příhodách
funkční
   -   při hysteriích a neurózách, při snížené činnosti svalstva patrohltanového
       uzávěru u lidí dlouhodobě nemocných a oslabených, při mentální retardaci,
       jako důsledek nesprávného mluvního vzoru.
   Smíšená huhňavost (rhinophonia mixta) je tehdy, je-li patrohltanový uzávěr
nedostatečný a současně v nosní nebo nosohltanové dutině. Příčiny kombinací
mohou být organické i funkční a to současný výskyt přepážky v přední části nosu,
např. hypertrofie sliznice při rýmě a nedostatečná funkce patrohltanového uzávěru,
současný výskyt přepážky v zadní části nosohltanu (zvětšená nosní mandle) a
organicky podmíněná velofaryngeální insuficience nebo zúžení nosních průchodů
s organicky   podmíněnou      velofaryngeální   insuficiencí   kombinace     přepážky
v nosohltanu s funkční poruchou velofaryngeálního uzávěru.
   Palatolalie je vývojová vada řeči, která vzniká na základě vrozeného rozštěpu
patra, popřípadě rozštěpu rtu a patra. Palatolalii můžeme definovat jako narušenou
komunikační schopnost, jejíž příčinou je rozštěp patra. Komunikační schopnost je
podle Lechty (1990) narušena tehdy, když některá jazyková rovina působí vzájemně
vzhledem ke komunikačnímu záměru. Při palatolalii se jedná zejména o narušení:
foneticko – fonologické roviny (porucha nazality, artikulace a srozumitelnosti řeči),
morfologicko – syntaktické a lexikálně – sémantické roviny ( opožděný vývoj řeči)
a taky pragmatické roviny (psychosociální problémy).
Příčiny vzniku rozštěpu nejsou doposud dostatečně objasněné. Všeobecně se dělí :
endogenní (vnitřní) – nejčastěji uváděna dědičnost
exogenní (vnější) – rentgenové záření, zarděnky, toxické látky, toxoplazmóza.
   Podle Sováka (1978) jsou základní symptomy palatolalie          změny rezonance,
změny artikulace, narušená srozumitelnost řeči, poruchy mimiky, poruchy sluchu,
opožděný vývoj řeči.
   Typické symptomy podle Kerekrétiové (1995) jsou porucha rezonance, poruchy
artikulace a srozumitelnost řeči.

                                          22
Srozumitelnost řeči v případě palatolalie ovlivňuje nejen artikulace, rezonance,
kvalita hlasu, úroveň obsahové stránky řeči a fonetický kontext, mluvní vzor, řečový
styl, psychický stav, únava a motivace. Předpokladem dobré klasifikace
srozumitelnosti řeči je její jasnost, jednoduchost a jednoznačnost.


Sovákova klasifikace (Sovák, 1978) má čtyři stupně:
1. stupeň – zbytky palatolalie v podobě nenápadné huhňavosti nebo zbytky dyslalie
2. stupeň – palatolalie s význačnějšími již příznaky huhňavosti i poruchami
      artikulace, není ještě příliš nápadná.
3. stupeň – palatolalie velmi nápadná, řeč je ještě srozumitelná
4. stupeň – těžká deformace, řeč je nesrozumitelná.
Kerekrétiová (1997) užívá čtyři stupně:
1. dobrá – řeč je srozumitelná, bez defektů typických pro palatolalii s lehkou
      poruchou rezonance postřehnutelnou jen odborníkem

2. společensky únosná – v řeči se vyskytují zbytky palatolalie

3. hůře srozumitelná – řeč je hůře srozumitelná pro okolí a někdy i pro nejbližší

4. nesrozumitelná – řeč je stejně nesrozumitelná pro okolí i pro nejbližší.

Do třetí a čtvrté skupiny je zařazených jen velmi málo osob. Většina je v první a
druhé skupině (Kerekrétiová, 1993).

2.4      Poruchy plynulosti řeči

Do této skupiny poruch řadíme koktavost a breptavost.
      Koktavost (balbuties) pokládáme za syndrom komplexního narušení koordinace
orgánů, účastnících se na mluvení, který se nejnápadněji projevuje charakteristickým
nedobrovolným (tonickým, klonickým) přerušováním plynulosti procesu mluvení
(Lechta, 1990).
      Z příčin koktavosti se pravděpodobně nejčastěji uvádí dědičnost, odhadovaná
někdy až na 40 – 60%. Drayna in Lechta (2000) informuje o pokročilých výzkumech
pátrajících po specifickém genu způsobujícím koktavost, které zjistily, že se v řadě
případů jedná o gen na 18. Chromozomu a pravděpodobně částečně i na 13.
chromozomu. Není ještě úplně jasný jejich celkový dopad. Je třeba vzít v úvahu i tzv.
vrozenou řečovou slabost (Sovák, 1981). Určitou roli při vzniku koktavosti má i
negativní vlivy sociální prostředí a různá prychotraumata. Další příčinou koktavosti

                                               23
se uvádí orgánové odchylky jako dyskoordinace mozkových hemisfér. Poměrně
často se uvádí, že výchozím bodem k rozvoji koktavosti může být i breptavost,
opožděný vývoj řeči, poruchy metabolismu a vegetativní labilita.
    Na vzniku koktavosti se podílejí v podstatě tři skupiny etiologických faktorů –
dispoziční činitele, orgánové odchylky, patopsychosociální vlivy.
    Komplexní klinický obraz koktavosti spočívá ve vzájemném prolínání tří
množin, tří skupin symptomů:
Dysfluence opakování hlásek, slabik,slov, které mohou přejít do prolongací
(prodlužování)
Nadměrná námaha při projevu, např. při překonávání bloků svalstva artikulačního
aparátu, prvky narušeného koverbálního chování
Psychické tenze – během mluvení a postupně i před ním, před potřebou
komunikovat.
      Diagnostika koktavosti patří do kategorie speciálních vyšetření narušené
komunikační schopnosti. Obvykle je spojeno s vyšetřením odborníků v rámci
transdisciplinární diagnostiky – logoped, foniatr, psycholog, neurolog, psychiatr.
Pro komplexní diagnostiku koktavosti platí všeobecná a specifická pravidla:
Komplexnost – jde o kvalitativní i kvantitavní       zhodnocení specifik dysfluencí
mluveného projevu, zjištění psychické tenze a nadměrné námahy
Materiál k hodnocení – hodnocení formou videozáznamu nebo magnetofonového
záznamu
Analýza spontánní komunikace v přirozeném prostředí
Hodnocení plynulosti v rámci různých komunikačních záměrů – snažíme se zachytit a
hodnotit při čtení mluvení, doplňování vět
Spolupráce s nejbližším okolím – jde o aktivní zapojení osob z nejbližšího prostředí (
rodiče, učitel atd.)
Netraumatizující styl vedení rozhovoru s balbutikem – nesmí pociťovat časový tlak
nebo náznak netrpělivosti ze strany vyšetřující osoby při projevu dysfluencí
Specifické anamnestické údaje – při zjišťování anamnézy se zaměřujeme na
anamnestické údaje, které jsou specifické pro koktavost.


   Breptavost (tumultus sermonis) je porucha plynulosti řeči, pro kterou je
charakteristické extrémně zrychlené tempo řeči (Lechta, 1990). Řeč se stává často až
nesrozumitelnou, breptavý „polyká“ slabiky, části slov. Ve výzkumech posledních

                                          24
let se zjistilo, že příčinou breptavosti je nález na EEG, tedy že breptavost má
organický původ. U dětí byl zjištěn vztah mezi breptavostí a lehkou mozkovou
dysfunkcí (LMD). Další příčinou vzniku je dědičnost.
Nejčastěji se vyskytující příznaky breptavosti jsou extrémně zrychlené tempo řeči,
opakování a vynechávání slabik, narušená artikulace,narušené dýchání, poruchy
hlasu, narušené koverbální chování, motorická instabilita.
V logopedické péči je důležité odlišit koktavost a breptavost – breptaví si svůj
nedostatek neuvědomují, můžeme je na způsob řeči upozornit, a tak dosáhnou
zlepšení. Tento přístup nesmíme volit u koktavého.


Mezi nejčastější poruchy vývoje řeči řadíme vývojovou dysfázii, neurotické poruchy
řeči, poruchy zvuku řeči a poruchy plynulosti řeči. Vývojová dysfázie je specificky
narušený vývoj řeči, projevující se ztíženou schopností se naučit verbálně
komunikovat. Neurotické poruchy jsou funkční poruchy nervové činnosti podmíněné
změnami až poruchami sociálních vztahů. K poruchám zvuku řeči řadíme huhňavost
a palatolalii. Mezi poruchy plynulosti řeči řadíme koktavost a breptavost.




                                         25
3      DYSLALIE
      Dyslalie neboli patlavost je porucha artikulace, kdy je narušena výslovnost jedné
nebo skupiny hlásek rodného jazyka, ostatní jsou vyslovovány správně dle
příslušných jazykových norem. Můžeme říci, že dyslalie je nejrozšířenější vada řeči
(dle Lechty až 2/3 ze všech druhů narušené komunikační schopnosti).


3.1      Etiologie
      Dyslalie je nejčastější poruchou komunikačních schopností u dětí. Výskyt dyslalie
u chlapců je poměrně vysoký, tvoří až dvě třetiny dětí přijatých do logopedické péče.
Mezi nejčastější příčiny patří vlivy dědičnosti, pohlaví dítěte, poruchy sluchu a
zraku, poruchy CNS, riziková těhotenství, poškození při porodu a vlivy prostředí.
Klasifikace podle etiologie:
      Dyslalie funkční (nebo funkcionální) – mluvidla jsou bez poruchy
typ motorický – důsledek celkové neobratnosti i neobratnosti mluvidel,
typ senzorický – nesprávné vnímání a diferenciace mluvních zvuků. Je to vývojový
nedostatek pohybové a sluchové diferenciace. Tento typ se více vyskytuje u dětí
nemuzikálních.
      Dyslalie organická je způsobena nedostatky a změnami na mluvních orgánech,
také jako následek porušení sluchových drah, poruchami centrální nervové soustavy.
Dědičnost – názory na dědičnost jsou různé. Sovák ji vyvrací, jiní dokazují výskyt
narušených komunikačních schopností u členů rodiny, nejčastěji u otce. Jde o tzv.
nespecifickou dědičnost – o zdědění artikulační neobratnosti nebo o vrozenou
řečovou slabost.
Vliv prostředí – nesprávný řečový vzor, nepřiměřený řečový vzor – mazlivá řeč,
bilingvální prostředí, chyby ve výchovném procesu mohou vést k vadnému tvoření
výslovnosti a následně k jeho fixaci.
Poruchy zrakového a sluchového vnímání – výslovnost je vážně narušena tehdy, má-
li dítě narušené sluchové vnímání. Percepční nedoslýchavost způsobuje, že dítě
nerozlišuje správně sykavky. Porucha zrakového vnímání může být příčinou vadné
výslovnosti pro nepřesné vnímání artikulačních pohybů.
Poškození dostředivých a odstředivých drah
Poškození centrální části – mohou způsobit vážná postižení v různém rozsahu




                                           26
Anatomické úchylky mluvidel – mohou též způsobit vady výslovnosti, např. přirostlá
podjazyčná uzdička mezi horním rtem a dásní nad horními řezáky.


3.2       Symptomatologie a klasifikace

Při hláskové dyslalii dítě hlásku:
vynechává – tzv.mogilalie (tráva – táva)
nahrazuje jinou hláskou, tzv.paralalie (tráva – tláva)
tvoří chybně, pak se poruchy označují příponou –ismus, rotacizmus, lambdacismus.

Nejvýstižnější klasifikaci dyslalií uvádí Lechta (1990), a to z hlediska vývojového,
z hlediska rozsahu, kontextu a místa poškození.

Klasifikace z vývojového hlediska:
fyziologická dyslalie (do 5 let věku) – vývojová, která je do sedmi let věku dítěte
přirozeným mluvním projevem
prodlužená fyziologická dyslalie ( 5 – 7 let) – dítě z mnoha příčin není schopné
osvojit si tvoření některých hlásek či jejich skupin.
pravá dyslalie ( po 7 roce)


Klasifikace podle místa postižení:
akustická (audiogenní) –odchylná výslovnost při vadách a poruchách sluchu
labiální – vadná výslovnost při defektu rtů
dentální – vadná výslovnost při defektu zubů
palatální – vadná výslovnost při anomáliích patra
lingvální – vadná výslovnost při anomáliích jazyka
nazální – při narušení nazality


Klasifikace podle rozsahu:
Dyslalia univerzalis (mnohočetná) – postižena je výslovnost většiny hlásek. Jsou-li
souhlásky nahrazovány hláskou –t-, řeč se stává téměř nesrozumitelnou – nazýváme
tetizmus (z původního hotentotizmus).
dyslalia multiplex (gravis) – rozsah vadně tvořených hlásek je po srovnání
s předcházející skupinou relativně menší, postižena artikulace většího počtu hlásek,
parciální dyslalie (dyslalia levis, simplex) – vada jedné nebo několika hlásek.



                                           27
monomorfní - vadně vyslovené hlásky jsou z hlediska místa artikulace v jedné
artikulační oblasti
polymorfní – vadně vyslovené hlásky jsou z více artikulačních oblastí.


Klasifikace podle kontextu:
dyslalie hlásková – týká se jednotlivých hlásek
dyslalie kontextová – slabiková nebo slovní, pokud jsou izolované hlásky tvořeny
správně, ale ve slabikách nebo slovech chybně.


3.3      Diagnostika a zásady reedukace dyslalie
      Cílem diagnostiky je zjištění příčin, druhu i rozsahu poruchy či vady výslovnosti
a stanovení nejen diagnózy, ale také prognózy. Ze závěrů diagnostiky vyplývá
individuální plán metodických nápravných postupů.
Vždy je nutné provést orientační vyšetření sluchu. Všímáme si také kvality chrupu –
hlavně skusu, způsobu dýchání, mimiky pohybu rtů a jazyka.
      Vyšetření dítěte je vedeno    formou hry s obrázky, které dítě pojmenovává.
Obrázky jsou voleny tak, aby sledovaná hláska byla střídavě na počátku, uprostřed a
na konci slova. Nesledujeme cíleně jen realizaci hlásek, ale také rozsah slovní
zásoby. Na popis obrázků navazuje volný rozhovor, abychom mohli hodnotit mluvní
projev v běžné řeči.


Zásady reedukace ( Zásady odstraňování dyslalie)
      Zásady úpravy dyslalie byly vypracovány Seemanem (1955) a mají stále i
v dnešní době prvořadý význam.
Zásada krátkodobého cvičení – u malých dětí je malá schopnost udržet pozornost,
proto cvičíme maximálně po dobu 2–3 minuty, s intenzivním sluchovým a zrakovým
vzorem, za využití dostupných pomůcek – zrcadla, počítačové vzory, kresby. Cvičení
v časových intervalech dále opakujeme a rozvíjíme po jednotlivých krocích.
Zásada užívání pomocných hlásek – tato metoda je velmi důležitá, protože vytváří
nový sluchový a artikulační vzor. Provádíme ji zvukovými hrami, které se např.
zaměřují na vnímání obecných zvuků.
Zásada využití sluchové kontroly – klade důraz na sluchové vnímání nově vytvářené
hlásky.



                                           28
Zásada minimální akce – dítě cvičí tiše a s minimální artikulační silou. Hlavně to
platí u hlásek vyvozovaných substitučními hláskami např. t-d-oubí, kdy substituční
hláska d je jen navozováním základu kmitu.
Zásada individuálního přístupu
Zásada vývojovosti – je nutno volit postup vyvozování hlásky dle věku dítěte.
Zásada názornosti – k úspěšné reedukaci je třeba využít různých přístupů – zapojení
zraku, sluchu, hmatu a vnímání změny pohybu. Dítěti poskytujeme co nejpřesnější
informace o artikulačním postavení a sluchovém vjemu.
Úprava poruch a vad výslovnosti je pro každé dítě individuálně volena, tak aby
postihla jeho vývojová specifika.


Dyslalie je nejčastější poruchou komunikačních schopností u dětí a vyskytuje se
častěji u chlapců než u dívek. Mezi nejčastější příčiny patří vlivy dědičnosti, pohlaví
dítěte, poruchy sluchu a zraku, riziková těhotenství, poruchy centrální nervové
soustavy. Dyslalie neboli patlavost je neschopnost používat jednotlivé hlásky či
skupiny v mluvené řeči podle stanovených jazykových norem.




                                          29
4         VÝSKYT DYSLALIE U DĚTÍ V PŘEDŠKOLNÍM VĚKU
          V RÁMCI MATEŘSKÝCH ŠKOL

4.1        Cíl bakalářské práce, použité metody a techniky

      Cílem bakalářské práce bylo zjistit výskyt dyslalie u dětí ve věku od čtyř do šesti
let v osmi mateřských školách městských částí Brno – Bohunice, Brno – Černovice
a v Chrlicích. Dále mým úkolem bylo porovnat poskytnutí logopedické intervence
mezi resortem školství a zdravotnictví a také zjistit četnost logopedické intervence
v obou resortech. Jednalo se o kvantitavní výzkumné šetření, kdy formou rozhovoru
jsem zjišťovala aktuální stav výskytu dyslalie u dětí v předškolním věku v rámci
mateřských škol v uvedených městských částech. Před výzkumným šetřením jsem
dostatečně nastudovala odbornou literaturu, abych věděla jak správně při depistáži a
celém výzkumném šetření postupovat a dále i vyhodnocovat. Celé výzkumné šetření
probíhalo návštěvou mateřských škol v termínu od 1. 3. 2005 do 29. 4. 2005, kde
jsem se seznámila s jednotlivými mateřskými školami, jejich aktivitami a nabídkami
pro své děti. Poté jsem        provedla výzkumné šetření formou rozhovoru s dětmi.
Nejvíce času jsem věnovala zpracování údajů ze zapsaných formulářů, které jsem
vyhodnotila v tabulkách a grafech.

Ke splnění stanoveného cíle jsem zformulovala tyto hypotézy:

Hypotéza H1: Děti s dyslalií mají v resortu školství intenzivnější logopedickou
intervenci, než v resortu zdravotnictví.

Hypotéza H2: U chlapců se častěji vyskytuje dyslalie, než u děvčat.

Hypotéza H3: Většímu počtu dětí je poskytnuta logopedická intervence v resortu
zdravotnictví, než v resortu školství.

K získání potřebných informací a k ověření hypotéz výzkumné části bakalářské práce
jsem použila tyto metody:

      -    Metodu pozorování
      -    Analýzu dokumentů
      -    Standardní rozhovor
      -    Studium odborné literatury, týkající se tématu.


                                             30
4.2       Charakteristika zařízení, v nichž probíhalo výzkumné řízení

      Ke zjištění výskytu dyslalie u dětí v předškolním jsem navštívila osm mateřských
škol v městských částech Brno – Bohunice, Brno – Černovice a Chrlice. Návštěva se
konala po předchozí telefonické domluvě s paní ředitelkou dané mateřské školy, kdy
jsem ji seznámila s tématem, obsahem a záměrem daného šetření. Jednalo se o
orientační logopedické vyšetření, které bylo provedeno formou rozhovoru pomocí
obrázků z předem připravené literatury „Diagnostika předškoláka“. V této literatuře
jsou zobrazeny obrázky ke všem hláskám české abecedy. Hlásky jsem vyšetřovala
v pozici na začátku, uprostřed a na konci slova. Postupně jsem přecházela od hlásek
snadnějších k obtížnějším a to v tomto pořadí A, E, I, O, U, AU, OU, P, B, M, T, D,
N, F, V, J, K, G, H, CH, Tˇ, Dˇ, Nˇ, BĚ, PĚ, VĚ, MĚ, L, C, S, Z, CSZ, Č, Š, Ž, ČŠŽ,
R, Ř. K zaznamenávání dostupných informací o výslovnosti jednotlivých hlásek mi
sloužil předtištěný formulář, který ještě obsahoval následující iniciály a musela jsem
je doplnit. Věk dítěte v letech a měsících, datum depistážního vyšetření, zda je u
dítěte poskytovaná logopedická intervence a v jakém resortu – školství či
zdravotnictví. Formulář ještě obsahoval zahájení logopedické intervence a četnost
logopedické intervence. Na každé dítě jsem měla samostatný formulář. Ve většině
případů proběhla depistáž s dětmi bez problémů, ale pár dětí bylo ostýchavých a
nechtělo se rozhovoru zúčastnit ani ve společnosti své paní učitelky, proto jsem je
dále netrápila rozhovorem. Ze všech osmi mateřských škol to bylo celkem pět dětí.
Některé děti byly nemocné a ty se depistáže též nezúčastnily.

Pořadí mateřských škol je voleno náhodně a není v pořadí žádný úmysl. Každou
mateřskou školu jsou označila číslem pro snadnější přehled v tabulkách a grafech.


          Mateřská škola, Šromova                 (MŠ 1)

      Mateřská škola se nachází v Chrlicích v blízkosti tamního sídliště. Má dvě třídy
s celkovým počtem 50 dětí. Kolektiv dětí je věkově smíšený. Je tu celkem 14
předškoláků. Mateřská škola je tělovýchovně zaměřená a nabízí pro své děti kroužek
anglického jazyka dále ještě zajišťuje logopedickou prevenci pani učitelkou zdejší
mateřské školy.

      Zde jsem vyšetřila celkem 39 dětí starších čtyř let z toho 19 chlapců a 20 děvčat.


                                             31
        Mateřská škola, Amerlingova                  (MŠ 2)
    Mateřskou školu nalezneme v městské části Brno – Bohunice. Tato mateřská
škola má tři třídy s celkovým počtem 75 dětí a z toho 26 dětí v předškolním věku.
Kolektiv dětí je věkově smíšený. Zaměření mateřské školy je léčebně tělovýchovné a
estetické – výtvarně a keramika. Dále mateřská škola nabízí dětem plavecký výcvik.
Logopedická prevence v tomto zařízení není poskytována.

   Depistáže se zúčastnilo celkem 52 dětí z toho 29 chlapců a 23 děvčat.




        Mateřská škola, Běloruská              (MŠ 3)

   Tato mateřská škola se nachází v městské části Brno – Bohunice. Skládá se ze tří
tříd s celkovým počtem 75 dětí z toho 25 předškoláků. Kolektiv dětí je věkově
smíšený. Mateřská škola nabízí pro své děti kroužky anglického jazyka, flétny a
plavecký výcvik dále je zaměřena hudebně pohybovou výchovou a estetickou
výchovou na keramiku a výtvarnou výchovu. Mateřská škola nezajišťuje
logopedickou intervenci.

   Vyšetřila jsem celkově 48 dětí starších čtyř let z toho 24 chlapců a 24 děvčat.




        Mateřská škola, Uzbecká                (MŠ 4)

    Mateřská škola se nachází v městské části Brno – Bohunice uprostřed místního
sídliště.   Jsou zde tři třídy se smíšeným věkovým kolektivem. Celkový počet dětí
v mateřské škole je 70. Mateřská škola nabízí kroužky anglického jazyka, flétny,
plavecký výcvik a je zaměřena na hudebně pohybovou výchovu a estetické cítění
formou výtvarné výchovy a keramiky. V této mateřské škole neposkytují
logopedickou intervenci.

   Depistáže se celkem zúčastnilo 52 dětí z toho 27 chlapců a 25 děvčat.




                                          32
       Mateřská škola, Švermova               (MŠ 5)
   Je poslední mateřskou školou, která se nachází v městské části Brno – Bohunice.
V této mateřské škole jsou tři třídy z toho jedna třída je speciální pro děti s vadami
řeči. Dětem v této třídě je poskytována logopedická intervence v průběhu celého dne,
kde se děti zdokonalují ve všech oblastech. V této třídě je 15 dětí a ve zbývajících
dvou třídách je celkový počet 50 dětí. Logopedická prevence je zajištěna nejen pro
děti ze speciální třídy, ale i pro ostatní děti. Jako jedna z mála mateřských škol
v Brně umožňuje stravu pro bezlepkovou dietu. Dále mateřská škola škola nabízí
kroužek anglického jazyka, jógu, předplavecký výcvik a klub otužilých dětí.
Mateřská škola má široké zaměření a to léčebně pohybové, estetické – výtvarná
výchova a keramika, hudebně pohybové, ale i dodržuje zdravý životní styl s prvky
etické výchovy a ekologie.

Vyšetření se zúčastnilo celkem 27 dětí ze dvou běžných tříd z toho 12 chlapců a 15
děvčat. Děti ze speciální třídy s vadami řeči jsem se nesetkala, jelikož mi to paní
ředitelka nechtěla umožnit.




       Mateřská škola, E. Krásnohorské              (MŠ 6)
   Mateřskou školu nalezneme v městské části Brno – Černovice. Budova je nově
zrekonstruovaná, má dvě patra, je velice krásně a barevně vybavena. Jsou zde tři
třídy s celkovým počtem 75 dětí z toho je 25 předškoláků. Děti ve třídách jsou
rozděleny podle věku. Ve třídě v přízemí se nachází třída předškoláků. Jejich
pracovní náplň je zaměřena na přípravu do školy. V prvním patře jsou dvě třídy opět
děti jsou rozděleny podle věku. Mateřská škola je zaměřena na zdravý životní styl
s prvky etické výchovy a ekologie, dále je zaměřena na estetickou výchovu a
hudebně pohybovou výchovu. Pro své děti nabízí kroužky angličtiny, flétny a
předplavecký výcvik. V tomto zařízení není poskytována logopedická intervence.

   Rozhovoru se mnou se zúčastnilo celkem 56 dětí z toho 26 chlapců a 30 děvčat.




                                         33
       Mateřská škola, Kneslova                (MŠ 7)
   Tato mateřská škola leží v příjemné a klidném prostředí městské části Brno –
Černovice. Je dvoupatrová, rozlehlá a má tři třídy. Celkem je tu 75 dětí, kolektiv dětí
je věkově smíšený. Mateřská škola je esteticky zaměřena na výtvarnou výchovu a
keramiku, ale bohužel neposkytuje logopedickou intervenci.

   V této mateřské škole jsem osobně vyšetřila 58 dětí z toho 26 chlapců a 32 děvčat.




       Mateřská škola, Štolcova                (MŠ 8)
    Tato mateřská škola se též nachází v městské části Brno – Černovice. Je to jedna
z mála mateřských škol v Brně, která je internátního typu. Jsou zde tři třídy se
smíšeným věkovým kolektivem dětí. Celkový počet předškoláků je 28. Mateřská
škola je zaměřena na estetickou a tělesnou výchovu          a zajištěje logopedickou
prevenci paní učitelkou s ukončeným bakalářským vzděláním. Dětem nabízí kroužky
anglického jazyka, flétny, jógy, seznámení s počítačem, předplavecký výcvik a
umožňují seznámení s multikulturním prostředím.

   Celkem jsem vyšetřila 55 dětí z toho 30 chlapců a 25 děvčat.




                                          34
4.3    Vlastní šetření

Tab. č.1: procentuální poměr a počet vyšetřených dětí a dětí s vadou řeči


                    vyšetřené děti                       děti s vadou řeči
               chlapci           dívky               chlapci            dívky
            počet    %      počet     %          počet      %      počet      %
MŠ 1         19    48,72%    20     51,28%        11      55,00%      9   45,00%
MŠ 2         29    55,77%    23     44,23%        16      61,54%     10   38,46%
MŠ 3         24    50,00%    24     50,00%        12      57,14%      9   42,86%
MŠ 4         27    51,92%    25     48,08%        10      50,00%     10   50,00%
MŠ 5         12    44,44%    15     55,56%         8      61,54%      5   38,46%
MŠ 6         26    46,43%    30     53,57%        12      54,55%     10   45,45%
MŠ 7         26    44,83%    32     55,17%        13      56,52%     10   43,48%
MŠ 8         30    54,55%    25     45,45%        11      61,11%      7   38,89%
Celkem      193    49,87%   194     50,13%        93      57,06%     70   42,94%


Graf č. 1
                                  Počet dětí s vadou řeči

       16
       14
       12
       10
        8
        6
        4
        2
        0
            MŠ 1   MŠ 2     MŠ 3     MŠ 4        MŠ 5     MŠ 6     MŠ 7   MŠ 8

                                      chlapci     dívky



MŠ 1 – 8 jsou mateřské školy, ve kterých jsem prováděla výzkumné šetření.
V tabulce číslo 1 je procentuálně i počtem vyjádřeno kolik jsem vyšetřila chlapců a
děvčat jednotlivě i celkem ve všech osmi mateřských školách. V druhé části tabulky
jsou už pouze vyjádřeni procentuálně a počtem chlapci a děvčata s vadou řeči.
Do řádku celkem jsem uvedla výsledné hodnoty každého sloupce v procentech a
v počtu dětí. Celková procenta jsou vypočítána pro větší přesnost z celkové hodnoty
všech 387 dětí, které jsem vyšetřila během výzkumu.

                                            35
Tab. č.2: procentuální poměr a počet dětí s vadou řeči dle věku


                  4 roky           5 let                      6 let            7 let
              počet      %   počet       %            počet        %   počet       %
MŠ 1            7     35,00%   9     45,00%             4       20,00%   0       0,00%
MŠ 2            9     34,62%   9     34,62%             7       26,92%   1       3,85%
MŠ 3           10     47,62%   6     28,57%             5       23,81%   0       0,00%
MŠ 4           10     50,00%   7     35,00%             3       15,00%   0       0,00%
MŠ 5            7     53,85%   5     38,46%             0        0,00%   1       7,69%
MŠ 6            7     31,82% 11      50,00%             4       18,18%   0       0,00%
MŠ 7           10     43,48% 10      43,48%             3       13,04%   0       0,00%
MŠ 8            6     33,33%   8     44,44%             4       22,22%   0       0,00%
Celkem         66     40,49% 65      39,88%            30       18,40%   2       1,23%




Graf č.2:

       12

       10

         8

         6

         4

         2

         0
             MŠ 1   MŠ 2    MŠ 3       MŠ 4        MŠ 5     MŠ 6      MŠ 7   MŠ 8

                              4 roky    5 let      6 let   7 let



MŠ 1 – 8 jsou mateřské školy, ve kterých jsem prováděla výzkumné šetření.
V tabulce a grafu číslo 2 je vyjádřen procentuální poměr a počet dětí s vadou řeči
podle věku. Z tabulky č.2 i grafu č.2 je vidět, že největší počet dětí s vadou řeči je
čtyřletých a to 40,49% a hned o procento méně pětiletých s 39,88%. S věkem se
počet dětí s vadou řeči snižuje na 18,40% u šestiletých dětí a na 1,23% u dětí starších
sedmi let. Je zde možno porovnat i rozdíl výskytu dyslalie u dětí v předškolním věku
mezi jednotlivými mateřskými školami.
Do řádku celkem jsem uvedla výsledné hodnoty každého sloupce v procentech a
v počtu dětí. Celková procenta jsou vypočítána pro větší přesnost z celkové hodnoty
všech 387 dětí, které jsem vyšetřila během výzkumu.


                                              36
Tab. č.3: procentuální poměr a počet dětí dle poskytnutí logopedická intervence


                           školství                        zdravotnictví
                   počet                 %             počet             %
MŠ 1                11                78,57%             3           21,43%
MŠ 2                 0                 0,00%            16          100,00%
MŠ 3                 0                 0,00%            16          100,00%
MŠ 4                 0                 0,00%            14          100,00%
MŠ 5                11                84,62%             2           15,38%
MŠ 6                 0                 0,00%            15          100,00%
MŠ 7                 0                 0,00%            11          100,00%
MŠ 8                13                86,67%             2           13,33%
Celkem              35                30,70%            79           69,30%


Graf č. 3
     16
     14
     12
     10
      8
      6
      4
      2
      0
            MŠ 1    MŠ 2     MŠ 3       MŠ 4    MŠ 5     MŠ 6   MŠ 7   MŠ 8

                                    školství   zdravotnictví




MŠ 1 – 8 jsou mateřské školy, ve kterých jsem prováděla výzkumné šetření.
Tabulka č.3 a graf č. 3 nám ukazuje poskytnutí logopedické intervence v rámci
resortu školství a zdravotnictví. Dvojnásobně je poskytována logopedická intervence
v resortu zdravotnictví než ve školství, pouze ve třech mateřských školách je
poskytována logopedická intervence a to v mateřské škole MŠ 1, MŠ 5 A MŠ 8
v ostatních pěti mateřských školách je poskytována logopedická intervence na 100%
v resortu zdravotnictví.       Do řádku celkem jsem uvedla výsledné hodnoty každého
sloupce v procentech a v počtu dětí. Celková procenta jsou vypočítána pro větší
přesnost z celkové hodnoty všech 387 dětí, které jsem vyšetřila během výzkumu.




                                                37
Tab. č. 4: procentuální poměr a počet četnosti logopedické intervence


                   1 x týdně           2 x měsíčně            1 x měsíčně
               počet        %       počet        %          počet        %
MŠ 1            11        78,57%      2       14,29%          1        7,14%
MŠ 2             1        6,25%      10       62,50%          5       31,25%
MŠ 3             2        12,50%     10       62,50%          4       25,00%
MŠ 4             4        28,57%      6       42,86%          4       28,57%
MŠ 5            12        92,31%      1        7,69%          0        0,00%
MŠ 6             5        33,33%      5       33,33%          5       33,33%
MŠ 7             3        27,27%      4       36,36%          4       36,36%
MŠ 8            15       100,00%      0        0,00%          0        0,00%
Celkem          53       46,49%      38       33,33%         23      20,18%

Graf č. 4

     16
     14
     12
     10
         8
         6
         4
         2
         0
             MŠ 1   MŠ 2   MŠ 3    MŠ 4    MŠ 5    MŠ 6    MŠ 7   MŠ 8

                       1 x týdně   2 x měsíčně    1 x měsíčně



MŠ 1 – 8 jsou mateřské školy, ve kterých jsem prováděla výzkumné šetření.
Ve čtvrté tabulce a grafu č.4 je vyjádřen procentuálně poměr a počet četnosti
logopedické intervence. Z tabulky vyplývá, že v resortu školství přesně MŠ 1, MŠ 5
a MŠ 8 je četnost poskytování logopedické intervence téměř sto procentní a probíhá
pravidelně 1x týdně. Zato v ostatních mateřských školách neprobíhá logopedická
intervence a logopedická intervence je zajišťována ve zdravotnictví. Tam je četnost
logopedické intervence obvykle v delších intervalech a to dvakrát do měsíce nebo
dokonce i jednou za měsíc. Jsou i případy, kdy logopedická intervence probíhá každý
týden.
Do řádku celkem jsem uvedla výsledné hodnoty každého sloupce v procentech a
v počtu dětí. Celková procenta jsou vypočítána pro větší přesnost z celkové hodnoty
všech 387 dětí, které jsem vyšetřila během výzkumného šetření.

                                           38
Tab. 5: nejčastěji vadně vyslovované hlásky u dětí v mateřských školách podle věku


              4 roky          5 let                6 let        7 let
           L,V,C,S,Z,Č, C,S,Z,Č,Š,Ž,R,
MŠ 1                                            C,S,Z,R,Ř     C,S,Z,R,Ř
             Š,Ž,R,Ř            Ř
           V,C,S,Z,Č,Š, L,C,S,Z,Č,Š,Ž,R
MŠ 2                                            Č,Š,Ž,R,Ř        R,Ř
              Ž,R,Ř            ,Ř,
           C,S,Z,Č,Š,Ž, C,S,Z,Č,Š,Ž,R,
MŠ 3                                                Ř              -
               R,Ř              Ř
           V,F,C,S,Z,Č, C,S,Z,Č,Š,Ž,R,
MŠ 4                                            C,S,Z,R,Ř        R,Ř
             Š,Ž,R,Ř            Ř
           C,S,Z,Č,Š,Ž, C,S,Z,Č,Š,Ž,R,
MŠ 5                                               R,Ř           R,Ř
               R,Ř              Ř
           V,K,CH,L,C,
                        C,S,Z,Č,Š,Ž,R,
MŠ 6       S,Z,Č,Š,Ž,R,                          C,S,Z,Ř       C,S,R,Ř
                                Ř
                 Ř
           L,C,S,Z,Č,Š, C,S,Z,Č,Š,Ž,R,
MŠ 7                                            C,Č,Š,Ž,R,Ř        -
              Ž,R,Ř             Ř
           V,C,S,Z,Č,Š,
MŠ 8                       C,S,Z,R,Ř                Ř            R,Ř
              Ž,R,Ř
           L,V,C,S,Z,Č, C,S,Z,Č,Š,Ž,R,
Celkem                                           C,S,Z,Ř       C,S,R,Ř
             Š,Ž,R,Ř            Ř




Legenda:

MŠ 1 - 8 jsou mateřské školy, ve kterých jsem prováděla šetření.
Věk dětí je rozdělen podle věku na 4, 5, 6 a 7 let.
Údaje zapsané v tabulce č. 5 jsem získala ze zapsaných formulářů z depistáže s dětmi
v jednotlivých mateřských školách, kde jsem zaznamenala nejčastěji vyslovované
hlásky. Tabulka ukazuje, v kterém věku jaká hláska je nejvíce problémová. Ve věku
čtyř a pěti let mají děti problémy nejčastěji se správnou výslovností hlásek
L,C,S,Z.Č,Š,Ž,R,Ř. V šesti letech jsou to hlásky C,S,Z,R,Ř a v sedmi letech
C,S,R,Ř. Nejčastější problémy mají děti s výslovností sykavek a vibrantů ještě i
v předškolním věku.




                                           39
4.4      Závěr výzkumného šetření

      Celkem se výzkumného šetření zúčastnilo 387 dětí z osmi mateřských škol
z městských částí Brno – Bohunice, Brno – Černovice a Chrlice. Provedeným
výzkumný šetřením jsem zjistila počet dětí s vadou výslovnosti, celkem to je 163 dětí
z toho 93 chlapců a 70 děvčat. V procentech toto hodnocení vychází poměrem
57,06% chlapců a 42,94% děvčat. Vyhodnocení se nachází v tabulce a grafu číslo 1.
Při zjišťování počtu dětí s vadnou řečí rozdělené podle věku bylo potvrzeno, že
největší výskyt je u čtyřletých a pětiletých dětí. Z celkového počtu 163 dětí s vadou
řeči je 66 dětí ve věku čtyř let a 65 dětí ve věku pěti let, šestiletých je 30 dětí a
sedmiletých jsou 2 děti. Toto vyhodnocení je vyjádřeno v tabulce a grafu číslo 2.
Výzkumné šetření prokázalo, že logopedická intervence je v 69,30% poskytovaná ve
zdravotnictví a v 30,70% poskytovaná ve školství. Pouze tři mateřské školy z osmi
poskytují logopedickou intervenci a to MŠ 1, MŠ 5 a MŠ 8. Vše je zachyceno
v tabulce a grafu číslo 3.
Četnost logopedické intervence je ve 46,49% poskytována 1x týdně, ve 33,33% 2x
měsíčně a ve 20,18% 1x za měsíc a to ve zdravotnictví. Nejvíce problémové jsou
sykavky a vibranty a to ještě i v předškolním věku.

Po výzkumném šetření jsem došla k těmto hypotézám.
Hypotéza H1: Děti s dyslalií mají v resortu školství intenzivnější logopedickou
intervenci než v resortu zdravotnictví je verifikovaná.
Provedeným výzkumným šetřením jsem došla k závěru, že v resortu školství se
poskytuje logopedická intervence dětem s dyslalií intenzivněji než v resortu
zdravotnictví. A pokud mateřská škola dětem poskytuje logopedickou intervenci
snaží se ji zajistit v průběhu celého dne, kde se děti zdokonalují ve všech oblastech.
Hypotéza H2: U chlapců se častěji vyskytuje dyslalie než u děvčat je verifikovaná.
Výzkumným šetřením ve všech osmi mateřských školách v městských částech Brno
– Bohunice, Brno – Černovice a Chrlice bylo potvrzeno, že u chlapců se častěji
vyskytuje dyslalie než u děvčat.
Hypotéza H3: Většímu počtu dětí je poskytnuta logopedická intervence v resortu
zdravotnictví než v resortu školství je verifikovaná.
Provedeným výzkumem bylo zjištěno, že většímu počtu dětí je poskytnuta
logopedická intervence v resortu zdravotnictví než resortu školství.



                                           40
Závěr
   Bakalářská práce se zabývá výskytem dyslalie u dětí v předškolním věku. Tato
nejčastější porucha komunikačních schopností se častěji vyskytuje u chlapců než u
děvčat a tvoří až dvě třetiny dětí přijatých do logopedické péče jak ve školství, tak ve
zdravotnictví.
   V teoretické části jsem se zabývala ontogenezí řeči, jazykovými rovinami a
obdobím vývoje řeči a nejčastějšími poruchami vývoje řeči.
   Ve čtvrté kapitole jsem charakterizovala mateřské školy, ve kterých             jsem
prováděla výzkumné šetření. V další části jsem se zabývala vlastním šetřením, které
bylo zaměřeno na srovnání logopedické intervence v resortu školství a zdravotnictví.
Na základě výzkumu se prokázalo, že dětem s dyslalií je poskytována logopedická
intervence častěji ve zdravotnictví než ve školství, ale pokud je poskytována ve
školství, tak je četnost logopedické intervence mnohem intenzivnější. Dále
výzkumem ve všech osmi mateřských školách bylo potvrzeno, že dyslalie se
vyskytuje častěji u chlapců než u děvčat . Cíl práce byl splněn.




                                          41
Resumé
   V bakalářské práci jsem se zabývala problematikou dyslalie u dětí v předškolním
věku v osmi mateřských školách městských částí Brno – Bohunice, Brno –
Černovice a v Chrlicích. V první kapitole jsem se věnovala ontogenezi řeči,
analyzovala jsem jazykové roviny a obdobím vývoje řeči. Ve druhé kapitole
věnované nejčastějším poruchám vývoje řeči jsem se zabývala vývojovou dysfazií,
neurotickým poruchám řeči, poruchám zvuku řeči a poruchám plynulosti řeči.
V následující, třetí kapitole jsem se zabývala dyslalií její terminologií, etiologií,
symptomatologií a klasifikací. Poslední kapitola se týká vlastního výzkumu.
Obsahuje cíle, metody a techniky, které jsem použila. Charakterizuje všechna
zařízení, ve kterých probíhal výzkum, analyzuje výsledky šetření a uvádí závěry, ke
kterým se provedeným výzkumem došlo.
Na základě výzkumu bylo zjištěno, že pouze tři mateřské školy z osmi poskytují
logopedickou intervenci, ale zato děti s dyslalií mají v resortu školství intenzivnější
logopedickou intervenci než ve zdravotnictví. Také bylo potvrzeno, že u chlapců se
vyskytuje dyslalie častěji, než u dívek.


Résumé
   In my bachelor degree work I deal with dyslalia of children in pre-school age in
eight nursery schools of the municipal parts Brno – Bohunice, Brno – Černovice and
Chrlice. The first chapter is dedicated to speech ontogenesis, analyses of the
language level, and speech development period. In the second chapter concentrated
on the most frequent speech development disorders I deal with the development
dysphasia, neurotical speech disorders, speech sound disorders, and speech fluency
disorders. In the following third chapter I focus on dyslalia – its terminology,
etiology, symptomatology, and classification. The last chapter relates to the research.
It identifies the objectives, methods and techniques used. It characterises all the
facilities included in the research, giving an analysis of the research results and
conclusions arisen from the accomplished research.
Based on the research it has been found that out of the eight nursery schools only
three provide speech therapy but children with dyslalia meet more intense speech
therapy in the educational system than within the health care. Furthermore, it has
been confirmed that dyslalia is more frequent with boys than with girls.


                                           42
Seznam literatury

KLENKOVÁ, J., KOLBÁBKOVÁ, H. Diagnostika předškoláka. Brno: MC
nakladatelství, 2003.

KLENKOVÁ, J. Kapitoly z logopedie I. Brno: Paido, 2000. ISBN 80-85931-88-5

KLENKOVÁ, J. Kapitoly z logopedie II. Brno: Paido, 1998. ISBN 80-85931-62-1

KUTÁLKOVÁ, D. Logopedická prevence. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-056-9

KUTÁLKOVÁ, D. Metodika reedukace dyslalie. Praha: Septima, 1999. ISBN 80-
7216-100-8

KUTÁLKOVÁ, D. Vývoj dětské řeči krok za krokem. Praha: Grada, 2005. ISBN 80-
247-1026-9

LECHTA, V. Diagnostika narušené komunikační schopnosti. Praha: Portál, 2003.
ISBN 80-7178-801-5

LECHTA, V. Terapie narušené komunikační schopnosti. Praha: Portál, 2005. ISBN
80-7178-961-5

LECHTA, V. Symptomatické poruchy řeči u dětí. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-
7178-572-5

MIKULAJOVÁ, M. RAFAJDUSOVÁ, I. Vývinová dysfázia. Špecificky narušený
vývin reči. Bratislava: 1993. ISBN 80-900445-0-6

NOVÁK, A. Vývoj dětské řeči. Praha: Unitisk, 1999

SEEMAN, M. Poruchy dětské řeči. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1955

SOVÁK, M. Logopedie. Praha: SPN, 1978

SOVÁK, M. Logopedie předškolního věku. Praha: SPN, 1989

SOVÁK, M. Uvedení do logopedie. Praha: SPN, 1981

SPOUSTA, V. Vádemékum autora odborné a vědecké práce. Brno: PdF MU, 2000.

ISBN 80-210-2387-2

ŠKODOVÁ, E., JEDLIČKA, I. Klinická logopedie. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-
7178-546-6

VÍTKOVÁ, M. Integrativní speciální pedagogika. Brno: Paido, 2004. ISBN 80-
7315-071-9

VYŠTEJN, J. Vady výslovnosti. Praha: SPN, 1989

VYŠTEJN, J. Dítě a jeho řeč. Beroun: Baroko, 1995. ISBN 80-85642-25-5


                                       43
Seznam příloh

Příloha č.1 Formulář ke zpracování výzkumného šetření

Příloha č.2 Obrázky ke zjištění úrovně výslovnosti jednotlivých hlásek




                                         44

				
DOCUMENT INFO
Shared By:
Categories:
Tags:
Stats:
views:32
posted:2/19/2012
language:
pages:41