Docstoc

Oldrich_Blaha

Document Sample
Oldrich_Blaha Powered By Docstoc
					Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně




                       Michal Bobák




                  Bakalářská diplomová práce


   Brněnský pianista a skladatel Oldřich Blaha




               vedoucí práce: Mgr. Jan Beránek




                         Olomouc 2007
Čestně prohlašuji, že jsem tuto práci vypracoval sám, a že jsem v ní použil jen materiály,
které uvádím v pramenech.




                                               2
Obsah:


   1. Úvod
   2. Dětství, učitelský ústav, pedagogická činnost
   3. Příchod do Brna, studia na konzervatoři, JAMU, orchestr Mirko Foreta
   4. Angažmá u Gustava Broma
   5. Práce v brněnském rozhlase
   6. Důchod
   7. Skladby Oldřicha Blahy
   8. Závěr
   9. Résumé
   10. English Résumé
   11. Fotopříloha
   12. Prameny a literatura




                                             3
1.Úvod


       Nad tématem práce, se kterou bych měl završit mé bakalářské studium hudební vědy,
jsem se dlouze zamýšlel. Chtěl jsem napsat o tématu, které mi něco říká a které mě zajímá.
Přemýšlel jsem o řadě možností, ale nakonec vybral tu mému srdci nejbližší, a to téma
z oblasti české jazzové hudby. O tom, zda je tato hudba artificiální či nonartificiální, a tím i
téma závažnější či volnější, se mi nechce polemizovat. Jako povahou liberální člověk mám za
to, že každý může poslouchat hudbu jakou chce a stejně tak si myslet o hudbě, kterou
poslouchá ten druhý, své.
       V prvním ročníku jsem si jako předmět mé ročníkové seminární práce vybral stručnou
historii orchestru Gustava Broma. O tu jsem se zajímal již za dob svých studií na Církevní
konzervatoři v Kroměříži. Uvědomil jsem si ale, že na bakalářskou práci je toto téma tak
obsáhlé, že bych nebyl schopen zachovat únosnou míru jejího rozsahu. Nějakou dobu jsem
byl bezradný, ten správný směr mi pomohl najít Mgr. Jan Beránek, který začal na Ústavu
hudební vědy FF MU v Brně vyučovat předměty související s dějinami a teorií jazzové hudby.
Za to mu patří můj velký dík, stejně jako za podnětné připomínky a poskytnutí kontaktů na
další osoby, bez kterých by práce nevznikla, a o kterých se ještě zmíním. Mou pozornost
zaměřil směrem k dosud žijícím členům Bromova orchestru. Jako trumpetistu mě samozřejmě
napadla osobnost Jaromíra Hniličky, o tom však již práce existuje, a na radu pana Mgr.
Beránka jsem kontaktoval dosud žijícího pianistu a skladatele Oldřicha Blahu. Vím, že
psaním biografické práce se pouštím na tenký led možného glorifikování dané osoby,
nicméně jsem se rozhodl se s touto výzvou poprat a snad se mi to podaří. K historii Bromova
orchestru se však vracím, a to v kapitole o Blahově tamním působení.
       Práce je členěna na životopisnou část a na část o skladbách, které Oldřich Blaha
napsal, či na kterých se podílel jako spoluautor. Jako zdroje mi posloužily jednak vyprávění
samotného Oldřicha Blahy, ale také ostatních mnou oslovených brněnských osobností, a dále
pak hudební časopisy, knihy a další materiály, které jsem získal a uvádím je v pramenech.
Jedná se zejména o seznam skladeb od Ochranného svazu autorského a seznam nahrávek
z Českého rozhlasu. Práce se kromě ryze jazzové hudby bude zabývat také hudbou třetího
proudu. K vysvětlení, co to vlastně je, by nám mohla posloužit definice Ivana Poledňáka,
který to v úvodní řeči ke koncertu skladeb Třetího proudu na jazzovém festivalu v Praze 1964




                                               4
řekl takto: „Jde o promítnutí moderních kompozičních metod a technik do jazzového
ansámblu, přičemž základní rysy toho či onoho jazzového slohu mají být zachovány“.1
           Teď už snad jen díky lidem bez kterých by práce nevznikla. V prvé řadě ještě jednou
velký dík Mgr. Janu Beránkovi za podnět a usměrňování mých tvůrčích aktivit, dále pak Mgr.
Evženu Zámečníkovi a Prof. PhDr. Miloši Štědroňovi Csc., které jsem požádal o krátkou
vzpomínku na Oldřicha Blahu jako na skladatele, muzikanta a hudebního režiséra a redaktora,
a kteří mi s velkým pochopením vyhověli. Další díky směřují vedoucímu hudební redakce
Českého rozhlasu Brno Mgr. Maxu Wittmannovi, který mi umožnil nahlédnout do kartotéky
této organizace. Nakonec vřelý dík tomu, bez kterého by práce nevznikla vůbec, a tím je pan
Oldřich Blaha, který mě vlídně přijal a nechal se několikrát obtěžovat mou přítomností a
všetečnými otázkami, na které vždy ochotně odpovídal.




1
    Sychra, Antonín: O „Třetím proudu“ a lecčems jiném. in: HR 1964 str. 960


                                                        5
2. Dětství, učitelský ústav, pedagogická činnost




        Narodil se 17. července 1930 v Příkazích u Holešova2 (okres Kroměříž). Pochází
z muzikantské rodiny, otec byl venkovský trumpetista. Ačkoliv trubku nestudoval byl amatér,
hrál více než čtvrt roku v zakládajícím se symfonickém orchestru ve Zlíně (tehdy
Gotwaldově, Filharmonii pracujících). Z rodinných důvodů se nestal stálým hráčem a věnoval
se pouze regionálním hudebním aktivitám (zábavy atd.). Otcův bratranec František Blaha byl
zasloužilým učitelem ve Zlíně, kde začal organizovat výchovné koncerty pro mládež. Byl
členem redakční rady časopisu Hudební výchova, vedoucím kabinetu hud. výchovy při
Krajském pedagogickém sboru, napsal přes 500 rozhlasových relací pro mládež 3. Dvakrát
organizoval výchovné pořady i s orchestrem Gustava Broma ve zlínském Velkém kině. O
problematice pořádání výchovných koncertů pro mládež a jejich dramaturgii se velmi zajímal,
napsal o ní i do časopisu Hudební rozhledy4.
        K hudbě rodiče Oldřicha vedli už v mládí. Otec mu nejprve koupil menší pístový
trombón, později i snižcový trombón a chtěl aby se na něj Oldřich učil. V devíti letech to otci
jeho známý lékař rozmluvil, protože na trombon nebyl chlapec dostatečně tělesně zdatný.
Otec mu proto v deseti letech koupil pianino a on se na něj začal učit hrát. Učitelem mu byl
otcův známý spoluhráč a také varhaník v místním kostele Jan Sládek, vzdělaný učitel hudby,
který mimo jiné později připravoval O. Blahu ke zkouškám na konzervatoř. Posílal Oldřicha
každou volnou chvíli cvičit, jeho pedagogický systém nespočíval ve striktním dodržování
techniky, postavení ruky atd., ale snažil se o to aby jeho žák nastudoval co nejvíce různorodé
klavírní literatury z různých období. Díky tomu získal Blaha ohromnou praxi. Ve dvanácti už
Oldřich cvičně zasedl v kostele za varhany. Brzy ho začali využívat i při mších, hrál nejen
doprovody k písním, ale už musel improvizovat. To se mu ohromně vyplatilo při pozdější
praxi, zejména při čtení z listu.
        Své prvotiny napsal v devatenácti letech, nebyly to taneční písničky, ani orchestrální
jazzové skladby, nýbrž koncertní skladby pro klavír v duchu moderní vážné tvorby.5
        Po absolvování základní školy začal Oldřich Blaha studovat na učitelském ústavu ve
Valašském Meziříčí. Po ukončení studií, odešel učit ve školním roce 1948/1949 do obce


2
  Beránek, Jan: Blaha, Oldřich. in: EJMPH, s. 47
3
  kolektiv autorů: Blaha František. in: Československý hudební slovník osob a institucí, svazek první A-L,
str.100
4
  Blaha, František: Jak mluvit o hudbě. in: Hudební rozhledy 1960, s.823
5
  Hudba pro radost, 1963 I-III, s. 8


                                                       6
Ublo na česko-polských hranicích (na Opavsku u Krnova). Zde pracoval spolu s řídícím
učitelem panem Řehákem v dvojtřídce. Blaha měl na starost 4. – 8. ročník, kde vyučoval
všechny předměty. Po roce si zažádal o přeložení a přes známé svého strýce, který byl
z Vítkova (na Opavsku), nastoupil na tamní školu. Zde měl ve školním roce 1949/1950 na
starosti výuku pátého ročníku. Ve Vítkově se dostal do kontaktu s tamní kapelou, která hrála
hudbu podobnou jazzu, Blaha hrál na piano či harmoniku. Pro tento soubor začal také
aranžovat. S kapelou se zúčastnil i krajské soutěže v Ostravě, kde získali druhou či třetí cenu.
Blaha však ve Vítkově hrál i hudbu ostatních žánrů, na klavír doprovázel při tamních
večerech klasické hudby např. při večeru skladeb Josefa Bohuslava Foerstera. Uplatnil se i ve
zdejší dechové hudbě, hrál      v ní na křídlovku, hmaty znal od otce. Vystoupil s ní na
prvomájovém průvodu, dokonce s nimi jel i na krajskou soutěž do Ostravy.
       Oldřich Blaha však stále více cítil, že učení není přesně to, co by chtěl v životě dělat.
Touha po hlubším poznání hudby byla velká a Blaha si proto podal přihlášku na brněnskou
konzervatoř. Už v té době v rozhlasovém vysílání slýchával nahrávky brněnských souborů
Jožky Karena a Mirko Foreta. Aniž to tušil měl s nimi velmi brzy začít spolupracovat.
Bromovu kapelu Blaha, dle vlastních slov, z dřívější doby příliš neznal. Pamatuje si na
koncert v Lednici koncem padesátých let, kde ji viděl hrát již ve westcoastovém obsazení.




                                               7
3.Příchod do Brna, studia na konzervatoři, JAMU, orchestr Mirko Foreta




          V roce 1950 Blaha úspěšně vykonal přijímací zkoušky na brněnskou konzervatoř, obor
hra na varhany. Zde studoval dva roky u profesora Josefa Černockého. Ten také mladému
studentovi velmi pomohl, když ho doporučil jako vedoucího pěveckého kroužku v jednom
z brněnských učňovských domovů. Za tuto práci získal Oldřich zdarma stravu a ubytování.
Blaha byl však stále více zaujat jazzovou hudbou, které se nadále věnoval. Odešel proto
z varhanní třídy a v dalších třech ročnících pokračoval ve studiu hry na klavír u profesora
Emila Šotoly. Po prvním ročníku hrál se spolužáky přes prázdniny v malém orchestru Erika
Knirsche ve východočeských rekreačních střediscích (Teplice nad Metují a Adršpach).
V roce 1952 se stal členem orchestru Mirko Foreta, který tehdy vystupoval v malém obsazení.
Hra v tomto souboru mu byla zdrojem příjmů, aby mohl dále studovat. Zde se Blaha seznámil
se Stanislavem Veselým (pozdějším trombonistou orchestru Gustava Broma a manželem
zpěvačky Jarmily Veselé), který tam hrál na (knoflíkovou) harmoniku. Foretův orchestr
později vystupoval i jako big band, ve švédském obsazení ( 5 saxofonů, 1 trubka a rytmika)
V angažmá u Mirko Foreta Blaha také aranžoval. Vydržel zde 8 let. Mimo jiné se Foretův
soubor střídal se souborem Jožky Karena v angažmá ve varieté Rozmarýn. Pro Karenův big
band, hrající převážně swing, zejména hudbu orchestru Glenna Millera, ale i původní českou
hudbu, Blaha vytvořil několik skladeb, například Dynamo či Dovolená na Vysočině.
          Jazz však Blaha nehrál jen s orchestry. Evžen Zámečník si ho pamatuje i z vystoupení
s tenorsaxofonistou Zdeňkem Novákem. „Oldřicha Blahu, vynikajícího klavíristu a
všestranného skladatele, jsem poprvé viděl někdy v druhé polovině padesátých let, kdy jako
jazzový pianista hrál spolu se saxofonistou Zdeňkem Novákem na jakémsi mikulášském či
vánočním koncertě či zábavném večírku brněnské konzervatoře. Již tehdy mne zaujal svým
masivním hudebním projevem a přesvědčivým muzikantským výrazem.“6 Po pěti letech studia
absolvoval konzervatoř Klavírní sonátou e-moll Eduarda Griega.
          V roce 1955, po skončení konzervatoře, se po sedmi letech známosti oženil s Ilonou
Valchářovou. Ta pochází z vesnice Komárno (nedaleko Příkaz). V Brně nejdříve bydleli na
Úvoze, v blízkosti bydlel také Blahův pozdější rozhlasový spolupracovník a přítel Ladislav
Kozderka. Později se přestěhovali na nově vznikající Kupkovu ulici na Lesné. Téhož roku
dělal zkoušky na JAMU. Ke studiu dirigování k profesoru Jílkovi přijat nebyl. Na základě


6
    Zámečník, Evžen: Malá vzpomínka na Oldřicha Blahu – na žádost autora práce


                                                      8
předložení vlastních skladeb však byl přijat ke studiu skladby. Jeho pedagogem byl v prvním
ročníku profesor Jaroslav Kvapil. Dále pokračoval u Viléma Petrželky, Osvalda Chlubny a
profesora Theodora Schaefra.
          Po celou dobu studia na akademii byl nadále členem orchestru Mirko Foreta. Ten byl
nejen trumpetistou v BERO (Brněnský rozhlasový estrádní orchestr) ale zároveň vedl i dva
vlastní soubory různé úrovně. V roce 1956 založil profesionální orchestr, se kterým
spolupracovala řada zpěváků, například Karel Duda, Věra Martinová, Jiří Vašíček a další7.
Foretův orchestr často nahrával pro rozhlas. Blaha pro Foretův soubor napsal několik skladeb,
jmenujme například Veselý výlet, Podzimní drak či Podzimní vzpomínka8. Skloubit studium
a angažmá v souboru nebylo nijak zvlášť lehké. Sám například vzpomíná na to, jak dojížděl
několikrát týdně z Prahy z angažmá v kavárně Alfa, kde byl Foretův orchestr zaměstnán, do
Brna na akademii kde pokračoval ve studiu.
          Akademii absolvoval u Theodora Schaefra v roce 1961 Symfonií pro velký orchestr.
Absolventský koncert dirigoval v té době aspirant dirigentství, dnes již světově uznávaný
dirigent Zdeněk Mácal. V této skladbě se objevují některé prvky jazzové hudby. Na provedení
absolventské skladby vzpomíná Evžen Zámečník: „Byl jsem na koncertě, kde byla provedena
jeho absolventská symfonie. Pamatuji se, že šlo o hudbu velmi hustou, tj. většinou v plném
znění tutti orchestru. Studenti skladby měli tehdy ostatně málo příležitostí psát pro velký
symfonický orchestr a tuto možnost většinou značně využívali, nemyslíce přitom na vnímací
schopnosti posluchačů.“ Z toho můžeme usuzovat, že Blaha opravdu využil možností, které
mu dala práce pro symfonický orchestr. Do té doby komponoval a aranžoval jen pro menší
obsazení, maximálně do velikosti dechového orchestru.
          Na akademii také absolvoval vojenské školení, vojenskou službu jako takovou
neabsolvoval. V roce 1960 Blaha z Foretova orchestru odešel do angažmá ke Gustavu
Bromovi. Foretův soubor nadále pokračoval v činnosti, absolvoval několik turné po SSSR,
v letech 1967-1980 pravidelně vyjížděl na dlouhodobá angažmá do skandinávských zemí. Ze
zahraničních cest se však několikrát orchestr nevrátil celý, několik členů požádalo o politický
azyl.




7
    Beránek, Jan: Foret, Mirko. in: EJMPH, s. 142,143
8
    nově vyšlo na CD: Maracas Caracas – Karel Duda a Eva Martinová, ČRo Brno 2004


                                                     9
4. Angažmá u Gustava Broma




        V roce 1960 nastoupil po Františku Malátovi a Lubomíru Novosadovi 9 do orchestru
Gustava Broma, kde účinkoval pět let. Do orchestru nastoupil v době, kdy byl už soubor dosti
známý a byl řazen k československé špičce spolu se soubory Karla Krautgartnera a Karla
Vlacha.
        Do roku 1948 orchestr nijak zvlášť nevynikal. Patřil k orchestrům, které se živily
hraním především taneční hudby v různých angažmá, zejména hotelech, lázních apod. Po roce
1948 však nastává zlom a Brom se snaží reagovat na vývoj světové jazzové scény.
Neuspokojuje se však pouze s přímým přebíráním hudby americké provenience, ale sestavuje
orchestr ve švédském obsazení, podobný orchestru Sama Samsona, který se v té době stal
vzorem pro řadu evropských souborů (Mirko Foret jím byl také ovlivněn, na rozdíl od Broma
si však tuto sestavu udržel déle). Hraje tak ve složení čtyři saxofony, trubka a rytmika. Ve
švédském obsazení hrál Bromův soubor tři roky. V roce 1951 v angažmá brněnské kavárny
Passage došlo ke změně. Takto velký soubor přestal být rentabilní a kapelník se proto rozhodl
změnit obsazení do podoby sexteta stylu Bennyho Goodmana, ovšem bez kontrabasu. Do
souboru vzápětí přišel Lubomír Novosad, který s sebou přinesl poslední novinky klavírní hry
„blockchordy“ George Shearinga. Novosad se také stává jedním z hlavních aranžérů souboru.
Jeho aranžmá se neuspokojují pouze s klarinetem jako hlavním hlasem (jak je tomu u
Goodmana), ale snaží se použít různé barvy nástrojů. Postupem času vede hlasy nově
horizontálně (polyfonně), nikoliv v blocích. Ve výsledku se pak objevuje i čtyřhlasá polyfonie
(trubka, klarinet, tenorsaxofon, kytara). Pozvolna se tím připravovala cesta k převzetí nového
westcoastového stylu Shortyho Rogerse10. To se stalo v sezoně 1953/54. V jejím průběhu
přišli do souboru trombónista Stanislav Veselý s manželkou zpěvačkou a flétnistkou Jarmilou,
saxofonista František Navrátil a mladá krev do rytmické sekce Luděk Hulan na kontrabas a
Ivan Dominák na bicí. Po odchodu kytaristy Antonína Juliny a trumpetisty Alfy Šmída přišli
trumpetista Jaromír Hnilička a hornista Jan Kulíšek (leden 1956). Jan Kulíšek však v souboru
Gustava Broma nebyl úplně novým hráčem. S Gustavem Bromem hrál už v roce 1951, tehdy
však na trubku. Mimo lesního rohu hrál později i v Bromových kombech na banjo.
V tehdejším obsazení, zaměřeném na west coast jazz, zastával spolu s tubistou Emilem


9
  v knize Gustav Brom na str. 56 je uvedeno, že nastoupil po Františku Malátovi, Blaha sám tvrdí že nastoupil po
Novosadovi
10
   Dorůžka, Lubomír – Poledňák, Ivan: Československý jazz, s. 107-108, Praha, Bratislava 1967


                                                      10
Janečkem (později Štefanem Šimem) nezastupitelnou úlohu. Kulíšek se stal vůbec prvním
improvizujícím sólistou na tento nástroj v Československu11.
        Bromův orchestr zastihl Blaha v roce 1960, ještě ve westcoastovém shorty-
rogersovském stylu. Právě v měsíci, kdy nastoupil, u Broma hostoval Edmond Hall
(klarinetista, hrající řadu let s Louisem Armstrongem)12. Spolu s ním a Bromovým orchestrem
absolvoval Blaha zahraniční turné po Maďarsku, nespočet koncertů v ČSSR (např. Praha,
Plzeň, Zlín...) a natáčení gramofonových desek. Hrál s ním jak v klasickém velkokapelovém
obsazení tak i v menší dixielandové skupině.
        V roce 1960 odešel ze souboru tubista Emil Janeček a vrátil se trumpetista Alfa Šmíd.
Gustav Brom okamžitě angažoval třetího trumpetistu (Michala Jánoše, kterého po dvou letech
vystřídal Lubomír Řezanina) a žesťová sekce pak hrála ve složení tři trubky, lesní roh a
trombón. Saxofonová sekce hrála ve složení altsaxofon (klarinet), tenorsaxofon a
barytonsaxofon. Počet členů souboru se ustálil na dvanácti. Komba v orchestru vznikala
průběžně. Nejen z podnětů hráčů samotných, ale především z podnětu kapelníka. Brom měl
snahu, aby se kapela co nejvíce dostala éteru. Oldřich Blaha vzpomíná, že při sekvencích v
rozhlase, když už byl repertoár celého obsazení natočen, vyžadoval na hráčích vytvoření
nějakého tématu a nahrálo se to, tak jak se má jazz hrát. Někdy to bylo prokomponovanější,
ale vždy bylo dost míst pro improvizaci. Kromě sestavy dixielandu se objevilo i vibrafonové
kvinteto s Alfou Šmídem na vibrafon a Antonínem Julinou na kytaru (ten se do orchestru
vrátil v roce 1962). Ustavila se také „hardbopová“ skupina, ve které vystupovali Josef Audes
na saxofon, Jaromír Hnilička na trubku, Oldřich Blaha na piano, Antonín Julina na kytaru,
Milan Řežábek na kontrabas a Václav Skála na bicí. Tato skupina vystupovala i samostatně
například v brněnském jazzklubu. Brom tak měl v tomto období velký orchestr ve kterém dále
existovaly tři autonomní skupiny, schopné hrát další jazzové žánry (od dixielandu
k hardbopu). Kromě ryze jazzových skladeb hrával orchestr doprovody k tanečním písním.
Většinou hrál doprovody celý bigband a často vystupovali zahraniční hosté. Z jazzových
titulů se při těchto akcích hrály jen ty nejatraktivnější (např. Krysí dostihy). V roce 1960 se
v odborných periodicích (HR) o orchestru téměř nepíše.13
        V roce 1960 přestala fungovat spolupráce s brněnským rozhlasem. Na jednom
z koncertů na Valašsku však Bromův soubor slyšeli hrát pracovníci ostravského rozhlasu a
nabídli Bromovcům spolupráci. V Ostravě také 12. dubna 1960 vznikl hit, který podle


11
   Beránek, Jan: Kulíšek Jan. in: EJMPH, s. 306
12
    více o působení Edmonda Halla Zapletal, Majer, Brom – Můj život s kapelou, str. 51
13
   prameny v roce 1960: HR 1960, str. 301


                                                      11
některých otevřel souboru dveře do světa (tvrdil to i sám Brom). Pozdrav astronautovi (v tisku
se objevil i název Dobrý den, majore Gagarine) vznikl během několika hodin potom co se
soubor dozvěděl, že Jurij Gagarin byl prvním člověkem ve vesmíru. Autorem textu byl Pavel
Pacl (pracovník ostravského rozhlasu) a autorem hudby Jaromír Hnilička, který skladbu pojal
v dixielandovém duchu.14 Orchestr dále pokračoval v zaběhnutém profesním životě,
nahrávání pro rozhlas a televizi, koncerty atd. Zajímavá je kritika Lubomíra Dorůžky na
pražský koncert 2. května 1961. Píše o tom, že československé soubory by neměly stavět svůj
program jen na improvizacích, ale měly by zařazovat i skladby prokomponovanější, zmiňuje
zde Blahovo Mlhavé ráno i skladbu Dudácký foxtrot pro lesní roh, kterou Blaha složil spolu
s Janem Kulíškem.15
        Dva měsíce po vzniku Pozdravu astronautovi dostal soubor nabídku na dvouměsíční
turné po Sovětském svazu, které se uskutečnilo na přelomu léta a podzimu. Soubor objel
nejen celé evropské Rusko včetně Pobaltí (Bělorusko, Moskva, Leningrad), ale i některé
asijské státy (Taškent). Orchestr se zde setkal s velmi kvalitním nástrojovým vybavením a
ozvučením velkých prostor, které bylo na svou dobu na vynikající úrovni. Velmi úspěšnou
součástí programu byl dixieland, dle Blahových slov lidé šíleli u Svatých pochodují. Po
návratu ze SSSR, který byl politicky přijatelný, se orchestru dostává velké medializace,
objevují se recenze a zprávy ze zájezdu apod. V jednom z článků dokonce citují některé členy
orchestru, je však samozřejmostí, že se objevují jen pozitiva16. Brom zde popisuje, jaký
repertoár kapela na toto turné vybrala. Těžila převážně z vlastních autorů. Z Blahových
skladeb byl uveden Kamelot, Vyznání a Dudácký foxtrot (spoluautor Jan Kulíšek). Na
sovětské turné později vzpomíná i zpěvačka souboru Jarmila Veselá v rozhovoru pro sborník
Taneční hudba a jazz.17 Rozhovor má název Flétna v rozpacích, podle písně jejíž hudbu složil
Oldřich Blaha, na německý text a která byla nahrána pro televizní film DEFY „Zkuste to
s Bromem“.
        V roce 1961 započala spolupráce orchestru Gustava Broma s činoherním souborem
Státního divadla v Brně. Poprvé se objevil ve hře Totální kuropění Ludvíka Kundery, kterou
režíroval Evžen Sokolovský. Kundera ve své hře použil „jazzové songy“ jako součást
představení, v pozdějších letech nedá na spolupráci s orchestrem dopustit, tvrdí také, že
moderní divadlo se bez jazzové hudby dělat nedá. Bromův orchestr nebyl pouhým interpretem
scénické hudby. Hudbu k Totálnímu kuropění napsal Jan Novák (později emigroval, patřil ke

14
   více o vzniku písně Zapletal, Majer, Brom – Můj život s kapelou, str. 53,54
15
   Dorůžka, Lubomír: Bromův orchestr na nových cestách. in: HR 1961, str. 486
16
   Fikejzová, Jiřina: Výstřižky a ohlasy. in:Taneční hudba a jazz 1962, str. 39-43
17
   Pantůček, Vlastimil: Flétna v rozpacích. in: Taneční hudba a jazz 1962, s. 89,90


                                                       12
špičkám naší vážně hudby). Oldřich Blaha vzpomíná, že začátkem představení byl nástup celé
dechové sekce souboru na rampu, což muselo působit velmi impozantně. S divadelním
souborem na podzim 1961 odjeli na turné do polské Poznaně, kde toto představení několikrát
s úspěchem provedli. V roce 1962 napsali hudbu ke Kunderově hře Nežert Oldřich Blaha
spolu s Jaromírem Hniličkou. V roce 1963 pak spolupráce divadelního souboru, Ludvíka
Kundery a Bromova orchestru pokračovala a to hrou Korzár, ke které napsal hudbu Zdeněk
Pololánik.18
        Ve sborníku Taneční hudba a jazz 1961 byl, na dvojstraně textů oblíbených písní,
zvěřejněn text Blahovy skladby Všední ráno.19 Spolu s ním se tam objevil například i
Pramínek vlasů Jiřího Suchého. Lze z toho usuzovat že tyto skladby byly ve své době velmi
úspěšné a posluchači se dožadovali textu, aby si mohli skladbu sami zazpívat.
        Bromův soubor nespolupracoval na divadelních prknech pouze s brněnským státním
divadlem. V červnu 1963 měl v brněnském varieté Rozmarýn premiéru Lubomír Černík se
svou revuí Devět děvčat kolem nás, kde se o hudbu opět starali Bromovci.
        O působení souboru v roce 1962 se konečně dozvídáme více i z tradičního hudebního
periodika - Hudebních rozhledů. V recenzi na výchovný koncert z 26.4. Jiří Fukač píše o tom,
jak tehdy vypadala vystoupení orchestru.20 Dramaturgie spočívala ve snaze ukázat
posluchačům celou rozlehlost jazzové hudby. V programu se tak předvedli nejen velká
orchestrální aranžmá, ale i dixieland, vibrafonové combo a hardbopová skupina. Fukač se zde
zmínil i o Oldřichu Blahovi jako o stále lépe cítícím jazzovém pianistovi.
        V roce 1962 se v Československu konal první jazzový festival. Bylo to v Karlových
Varech 24.-27.května. Odborný tisk se o tomto festivalu takřka nezmiňuje. Snad jen v
krátkých zprávách; o tom, že proběhl, existuje jediná výjimka, a to časopis Taneční hudba a
jazz. Zde vyšel článek, ve kterém se objevily kritiky na dva festivaly, karlovarský a
varšavský. Na tom československém vystoupily jen dvě větší kapely: Bromův big band a
Orchestr Československého rozhlasu řízený Karlem Krautgartnerem. Tyto dva orchestry
spolu v dalších letech na domácí půdě několikrát změřily síly. Z menších skupin se objevila
nejen ta Bromova, ale především S+H kvartet a Jazzové studio a trio ve kterém se objevili
bývalý Bromovi hráči Luděk Hulan a Ivan Dominák. Bromův soubor se zúčastnil v obsazení:
Gustav Brom, Oldřich Blaha – klavír, Antonín Julina – kytara, Václav Skála – bicí, Milan
Řežábek – kontrabas, František Navrátil – altsaxofon, klarinet, Bronislav Horák –


18
   Hořec, Jaromír: rozhovor s Ludvíkem Kunderou. in: Taneční hudba a jazz 1964, str. 90-95
19
   Taneční hudba a jazz 1961, s. 81
20
   Fukač, Jiří: Jazz v jarním Brně. in: HR 1962, s.480


                                                     13
tenorsaxofon, Josef Audes – barytonsaxofon, Jaromír Hnilička, Oldřich Šmíd a Lubomír
Řezanina – trubky, Jan Kulíšek – lesní roh, Stanislav Veselý – trombón. Kritiku však nezaujal
ani jeden z velkých orchestrů. Ivan Poledňák pak v úvodu své kritiky na pražský koncert z 19.
října přímo píše o nezdařilém vystoupení na karlovarské květnové přehlídce 21. Bromův
soubor vystoupil i na varšavském festivalu, kde je naopak kritiky vyzdvihován za vynikající
výkony sólistů, stejně jako za „precizní souhru v přípravách vlastních skladeb“. Je zde kladně
zmíněna skupina moderního jazzu („hardbopová“), dixieland je dle autora na ústupu.22
        Gustav Brom se pozvolna začíná zaměřovat směrem k modernímu jazzu, klade důraz
na provádění autorských skladeb členů jeho tělesa. Oldřich Blaha zde začíná zastávat funkci
jednoho z hlavních autorů souboru a jako „vystudovaný“ skladatel začíná experimentovat i
s fůzí jazzu a vážné hudby – Třetím proudem (third stream).
        V roce 1963 stál před orchestrem nelehký úkol, reprezentovat československou
jazzovou scénu na mezinárodním jazzovém festivalu v Manchestru. Jakousi generálkou jim
byla jazzová přehlídka v Ostravě o které informuje Lubomír Dorůžka.23 Podle něj hrál soubor
velmi dobře, jeho repertoár byl postaven na vlastní produkci. Vyzdvihuje „vysokou kulturu
souhry i zvuku“ a poukazuje na dvě zajímavé skladby Hniličkovu Suitu pro trubku a
Řežábkův Piknik.
        Samotný manchesterský festival v odborném hudebním tisku reflektován vůbec není.
Pravděpodobně z politických důvodů. O festivalu se něco málo dozvíme z knihy Můj život
s kapelou24. Podle Broma měli úspěch. Dokazuje to překladem dopisu tajemníka britské
odborové organizace hudebníků Harryho Francise, který poslal Bromovi zprávu o tom že
15.8.1963 byl na stanici BBC v pořadu „Jazz-Club“ opět vysílán záznam skladeb orchestru,
který natočili v živém vysílání londýnském studiu BBC krátce po festivalu. Nahrána byla i
Blahova skladba Svítání pro vibrafonové kvarteto. Hlavní hvězdou festivalu byl toho roku
Dizzy Gillespie. Další informace o souboru nalezneme v roce 1963 již jen v recenzi na desku
„Československý jazz 1962“25. Podle autora Bromův orchestr „přenáší těžiště svého stylu
z plného orchestrálního zvuku do malých skupin“. Nutno podotknout, že Oldřich Blaha, byl
jako pianista členem všech menších souborů.




21
   Poledňák, Ivan: Nový nástup Bromova orchestru?. in: HR, 1962, s. 876
22
   Bergl, Miloš: Karlovy Vary aneb první přehlídka..., in: Taneční hudba a jazz, 1963,str. 40
23
   Dorůžka, Lubomír: Když se Ostrava zeptá. in: Hudební rozhledy 1963, str. 649
24
   Zapletal, Jiří – Majer, Jiří – Brom, Gustav: Můj život s kapelou. Praha 1994, str. 77
25
   Přikryl, Jaroslav: Album „Jazz 1962“. in: Hudební rozhledy 1963, str. 957


                                                       14
        V roce 1964 vychází zdrcující kritika Jana Konopáska na desku Českoslovenští
jazzoví sólisté.26 Bromův orchestr na tuto kompilaci nahrál dvě skladby: Hniličkovu Suitu
pro trubku a Blahovu skladbu Na líšeňském trhu. Zatímco Suita je zde označena za
„zajímavou skladbu, ale spíše než jazzovou jako scénickou hudbu k činohře bez invence na
straně aranžéra, sólisty i orchestru“ Blahova skladba dopadla v očích kritika ještě hůře. Je
zde psáno o „přespříliš prostinkém hudebním nápadu a aranžmá jež je spíchnuto tuctovým
metrem“. Nutno dodat, že podobně dopadli všichni interpreti na této desce včetně Vlachova či
Krautgartnerova souboru a S+H kvintetu. Kritik si zde nebere servítky a vše je buď zastaralé,
nedokonalé, „odfláknuté“ nebo příliš komerční a celá deska je velmi špatná. O této kritice se
zmiňuje i Antonín Matzner v Konopáskově medailonu v EJMPH. Píše: „Jeho osobitě
vyhrocené názory dokumentuje článek Kritika a sebekritika“.27 Sám autor kritiky se však tím
co píše příliš nezabýval. Při dalším studiu materiálů jsem zjistil, že skladbu Na líšeňském trhu
nenapsal Oldřich Blaha, nýbrž jeho bratr, budoucí člen orchestru GB, Josef Blaha, což pan
Konopásek zcela opomněl reflektovat.
         Téhož roku se uskutečnil první Pražský jazzový festival, který byl zároveň soutěží
Svazu Československých skladatelů. Do poroty zasedli i významní zahraniční jazzoví kritici
Willis Conover a John Hammond. Soutěž se údajně snažili zmanipulovat pražští pořadatelé,
podle kterých měl vyhrát JOČR vedený Karlem Krautgartnerem. Zahraniční kritici se však
vzbouřili a pod hrozbou mezinárodního skandálu nakonec první místo získal Bromův soubor.
Tak to alespoň tvrdí Gustav Brom ve své již mnohokrát zmíněné knize.
        V Hudebních rozhledech se festivalu věnovala poměrně rozsáhlá část č. 21 ročníku
XVII.28 Celé ohlédnutí je členěno do pěti menších zamyšlení, Bromův soubor je zařazen do
dvou.29 Je konstatováno, že vyhrál, měl dobře sehraný soubor s dobrými výkony všech
zúčastněných. Autor se však trochu zamýšlí nad zdůvodněním poroty nad udělením cen.
Podle ní Brom získal cenu Svazu československých skladatelů za tvůrčí přínos, tedy pro
soustavnou práci a uvádění soudobé české tvorby, což, podle recenzenta, JOČR dělá také.
Program Bromova souboru sestával především ze skladeb třetího proudu, jejichž autory byli J.
Hnilička, O. Blaha a P. Blatný. Blahovu skladbu Hluboká voda (součást Suity o vodě)
Antonín Matzner úplně nekritizuje, tvrdí ale, že není úplně progresivní a má („svým
romantickým duchem“) spíše blíže dřívějším pokusům Innovations in modern music Stana
Kentona, než k moderním skladbám třetího proudu.

26
   Konopásek, Jan: Kritika a sebekritika. in: Hudební rozhledy 1964, str. 120,121
27
   Matzner, Antonín: Konopásek, Jan. in: EJMPH s. 274
28
   Pražský jazzový podzim; autoři: Dorůžka, Wasserberger, Matzner, Přikryl, Mácha, více v pramenech
29
   Přikryl, Jaroslav: Konfrontace; Matzner, Antonín: Třetí proud; části článku Pražský jazzový podzim


                                                     15
        Hned v dalším čísle Hudebních rozhledů (č. 22) se objevuje další série prací na téma
pražský jazzový festival.30 V článku o třetím proudu Antonín Sychra vyzdvihuje práce Pavla
Blatného, který se podle něj jako jediný pustil do experimentů. Ostatní autoři podle něj „jdou
spíše cestou domýšlení jazzové exprese využitím nové zvukovosti, zejména harmonické a
instrumentační.“31
        V novém hudebním časopisu Melodie se festivalu věnuje Stanislav Titzl, nikoho
nekritizuje, plně souhlasí s výroky poroty, Brom se podle něj i ve třetím proudu snaží navázat
na zdravé jazzové jádro.32
        Rok 1965 byl, co se týče článků v hudebních periodicích o souboru Gustava Broma,
velmi plodný. Snad proto, že rok předtím vyhráli v Praze.
        V kritice na desku Československý jazz 1963, na kterou soubor nahrál skladbu Milana
Řežábka Piknik, se píše: „Snímek naznačuje, čím vším mohl být Brom československému
jazzu, nebýt jeho pracovní a stylové roztříštěnosti.“33 Dovolím si s autorem trochu
polemizovat. Gustav Brom vedl svůj soubor směrem, který bych nazval „existenčním“. Oproti
JOČRu neměl v zádech „rozhlasový kapitál“, soubor zkrátka musel hrát co bylo třeba, proto
snad ta roztříštěnost. Vynikající výsledky měla samostatná comba a myslím si, že právě
programová pestrost přitahovala obecenstvo na jejich koncerty. Divák dostal za jedno vstupné
dixieland, hardbop, vibrafonové kvarteto, bigband a do toho si mohl se svými oblíbenými
zpěváky či zahraničním hosty zabroukat svou oblíbenou melodii. Podobnou tezi má i Ivan
Poledňák34. Tvrdí že existence orchestru, který by hrál pouze jazz, je v našich podmínkách
takřka nemožná. To že soubory pak hrají více žánrů a nejsou vyhraněné, podle něj vede
k uměleckým ale také „prodejním“ problémům. Východisko vidí v možné specializaci
repertoáru a větším počtu koncertů v zahraničí, tak jak to dělaly v té době i některé americké
soubory.
        Hned v první obsáhlejší studii (rok 1965), která se však obrací nejen k Bromovu
souboru, ale i k dalším souborům brněnské scény (Kvarteto Leona Slezáka), autor píše, že
skladby a vůbec celá forma třetího proudu odpovídá naturelu členů souboru jako Blaha a
Hnilička, více než hardbopové variace.35 Kritizuje také to, že jedny z nejlepších skladeb


30
   Ještě k jazzovému festivalu; autoři: Volek, Čadek, Sychra, více v pramenech
31
   Sychra, Antonín: O „Třetím proudu“ a lecčems jiném. in: HR 1964 str. 960
32
   Titzl, Stanislav: Praha po prvé. in: Melodie 1964, č. 11 str. 1967; Pražský festival z mírného odstupu. in:
Melodie 1964, č. 12, str. 183
33
   Lébl, Vladimír: Československý jazz 1963. in: Hudební rozhledy č.1,1965, str. 30
34
   Poledňák, Ivan: Orchestr Gustava Broma Park kultury a oddechu Julia Fučíka 28. XI. 1963. in: Melodie 1964,
str.7
35
   Matzner, Antonín: Brněnská jazzová bilance 1964. in: Hudební rozhledy č.3, 1965, str. 122


                                                      16
Bromova současného repertoáru (Třetí proud) brněnské publikum ještě neslyšelo. Další výtku
směřuje k četnosti jazzových koncertů, jichž by mělo být více. Vyzývá také k větší aktivitě
pracovníků brněnských redakcí rozhlasu a televize.
        Další prací, která je věnována tentokrát výhradně orchestru Gustava Broma, je článek
Jiřího Fukače opět v Hudebních rozhledech.36 Zabývá se v něm stručně historií souboru,
vývojem repertoáru v šedesátých letech, prací comb atd. Jeden z odstavců je věnován i hudbě
třetího proudu. Je zajímavé, že přímému označení hudba třetího proudu se Fukač vyhýbá,
mluví buď o skladebných pokusech nebo o současných skladbách, které představují jednak
ideální typ orchestrálního aranžmá s nově pojatými chorusy a pak také experiment, který
rozšiřuje hranice jazzového výrazu. Kromě Hniličky a Blatného je zde jmenován i Oldřich
Blaha a jeho: „výborná, zvukově až aleatorismu blízká Suita o vodě“. Tento článek je
dokladem hlubšího zájmu Fukače o Bromův soubor, podobný napsal již v roce 1963,
v pramenech pak uvádím všechny práce zveřejněné v hudebních periodicích v mnou
sledované době 1960-65, je jich poměrně dost.
        V roce 1965 se v Brně opět objevují snahy o vznik stálého brněnského jazzklubu.
Dobrá věc se podařila a byl otevřen Jazzový klub Ornis, který vznikl v suterénu Domu
pionýrů a mládeže37. Vůbec první večer v Ornisu patřil kvartetu Leona Slezáka a
hardbopovému kombu (v pramenu pojmenované jako Combo Josefa Audese) Bromova
orchestru. Oldřich Blaha při tomto koncertě hrál na klavír, program sestával ze „standardů“,
ale i z tvorby Hniličky a Audese. V Matznerově kritice je pak interpretačně vyzdvihována
především Night in Tunisia Dizzyho Gillespieho.
        Vrcholem roku 1965 byl pro soubor Gustava Broma zájezd na mezinárodní jazzový
festival v Antibes ve Francii. Soubor měl úspěch, k hvězdám festivalu patřil velký orchestr
Woodyho Hermana a John Coltrane, který však svými freejazzovými, desítky minut trvajícími
improvizacemi příliš neoslnil. Zajímavým článkem o této akci je článek Ivana Poledňáka. 38
        Bromův orchestr měl, dle jeho slov, na festivalu úspěch díky technické kvalitě a
sehranosti tělesa. Negativ však byla celá řada, za většinu z nich však nenesl vinu soubor.
Poledňák se zmiňuje o špatně naplánované cestě. Orchestr cestoval z ČSSR autobusem a do
místa vystoupení dorazil po třech dnech jízdy jen pár hodin před koncertem. Dále byla
svěřena souboru úloha zahajovacího čísla což vedlo k malé účasti obecenstva. Poslední
„kapkou“ pak byly staré materiály, které o souboru do Francie dodal Pragokoncert. Psalo se


36
   Fukač, Jiří: Orchestr Gustava Broma – historie a současnost. in: Hudební rozhledy č. 12, 1965, str. 516,517
37
   Matzner, Antonín: Jazzová premiéra v Ornisu na výtečnou. in: Melodie 1965, č. 4, str. 89
38
   Poledňák, Ivan: Antibes. in: Hudební rozhledy č. 17, 1965, str. 739-741


                                                       17
v nich o shorty-rogersovském zaměření a o J. Veselé jako zpěvačce (od roku 1963 Helena
Blehárová). Dramaturgicky byl program souboru vystavěn na, podle Poledňáka, málo
výrazných skladbách, které neurazily ani nepřekvapily, dávaly však málo míst
k improvizacím, což patrně vedlo francouzské kritiky k tomu aby napsali, že se Češi
neodvážili improvizovat. Jednotlivé skladby Poledňák vůbec nejmenuje. Ivan Poledňák napsal
o festivalu v Antibes ještě dva články do Melodie. V prvním se soustředí jen na popis akce a
komentuje převážně zahraniční soubory.39 V dalším se věnuje tomu, co o vystoupení
Bromova souboru napsali zahraniční kritici.40 Jako prvního zmiňuje Alaina Gerbera (franc.
časopis Jazz Magazine), podle kterého Bromův soubor znamenal „konec předkrmů“.
Bromova dvanáctka prý zahrála lépe než den předtím osmnáctičlenný soubor Boye Edgara.
Jacques Crouzevault ( franc. časopis Jazz Hot) je přísnější, napsal že vše je dobře hrané,
sólisté také nemají zvláštní chyby, ale celkově soubor nenadchne. Jako posledního pak
Poledňák zmiňuje trumpetistu Bennyho Baileyho, který napsal kritiku do německého časopisu
Jazz Podium. Ten má podobný názor jako Crouzevault, přináší zajímavou tezi, že soubor zněl
nejlépe, když čerpal podněty z vlastního folklóru své země. Nechápe, proč napodobují
americký jazz, když je jejich vlastní hudba rytmicky a harmonicky zajímavá. Poledňák pak už
jen trefně dodává, že by rád věděl, jaké prvky českého folkloru Bailey v bromových úpravách
objevil.
        V roce 1965 se v Praze konal druhý jazzový festival. Po zkušenostech z loňska se však
již ceny nerozdávaly, jednalo se pouze o přehlídku jazzových souborů různých velikostí a
zaměření. Jednou z hlavních hvězd byl Modern Jazz Quartet. V kritice na tuto akci, opět
rozdělené na několik částí41, Igor Wasserberger píše o cílevědomém snažení Bromova
souboru, nejvíce diskuzí vyvolala skladba Jaromíra Hniličky Kyrie eleison. Wasserberger
v souvislosti s ní píše o typickém příkladu snobismu jazzových hudebníků, kteří použijí
cokoliv co se tváří jako „vyšší umění“ z artificiální hudby. Naráží tím na využití různých
skladebných technik v této skladbě (barokní postupy, jazzová improvizace, aleatorika)42.
S tímto názorem nesouhlasím, připadá mi zbytečně extrémní, v budoucnu Jaromír Hnilička
slavil se svou Jazzovou mší, jíž je Kyrie částí, ohromný úspěch a pokud vím, je respektována i
hudebními vědci. Vysoce naopak chválí pěvecký výkon Heleny Blehárové, která patřila na
festivalu k nejlepším.


39
   Poledňák, Ivan: Antibes 65. in: Melodie 1965, č. 10, str. 222
40
   Poledňák, Ivan: Brom a zahraniční kritika. in: Melodie 1965, č. 11, str. 254
41
   International jazz festival Praha 1965, autoři: Matzner, Wasserberger, Mácha, Přikryl, Poledňák. in: HR 1965
42
   Wasserberger, Igor: Z domácí dílny. Inter.jazz festival Praha 1965. in: Hudební rozhledy 1965 str. 874,875


                                                      18
        Oldřich Blaha zažil při svém působení v orchestru Gustava Broma i období, kdy se
Brom pokoušel oživit zvuk svého souboru rozšířením o melofony. Na ty hráli trumpetisté,
jejichž (trumpetovou) sekci tak střídala melofonová.43 Tyto nástroje nechal vyrobit u brněnské
firmy Lídl, měly však problémy s kvalitou a s tím souvisejícím laděním. Oldřich Blaha jejich
témbr přímo použil i v jedné z částí Suity o vodě.
        Po odchodu Oldřicha Blahy nastoupil na jeho místo do orchestru Gustava Broma jeho
mladší bratr Josef. Ten se velmi brzy stal další skladatelskou oporou orchestru, jako hráč
nesetrvával pouze u piana, ale začal používat i Hammondových varhan a hoboje, na který
absolvoval kroměřížskou konzervatoř. V roce 1973 tragicky zahynul při dopravní nehodě
autobusu na slovenském turné souboru.44
        Posledním pramenem k působení Oldřicha Blahy jako pianisty u Gustava Broma (jako
komponista a aranžér s ním spolupracoval nadále) je z doby, když již byl zaměstnán jako
hudební režisér v brněnském rozhlase. Jedná se o kritiku na desku skladeb třetího proudu,
který soubor natočil již dříve.45 Blaha má na ní všechny tři části své Suity o vodě. Autor
(Antonín Matzner) opět píše o kentonovském aranžmá a o přílišné romantičnosti celé
skladby46. Podobně se prý Blahův romantický duch projevil i v klavírní introdukci
k Řežábkovu Stříbrnému pavouku, která „se pohybuje v kentonovském preludování a la
Rachmaninov“.
        Podle pamětníků byla Blahova klavírní hra inspirována především americkým
klavíristou McCoyem Tynerem. Ptal jsem se několika známých brněnských osobností, jak
vidí Oldřicha Blahu a poprosil je o krátkou vzpomínku na jeho klavírní a skladatelskou práci.
Evžena Zámečníka jsem zde již zmínil, další z nich, Miloš Štědroň, o něm mimo jiné napsal:
„Oldřicha, kterému se běžně říkalo Olda, jsem potom viděl jako suverénního pianistu-listaře,
který si přečetl partituru, jednou ji zkusmo zahrál a pak už jen exceloval a zdobil.“47




43
   melofon – je zvláštní žesťový nástroj, vznikl kombinací trubky a lesního rohu, z trubky převzal perinetové
strojivo a způsob držení nástroje, z lesního rohu pak širší korpus a kulaté tělo nástroje
44
   více o Josefu Blahovi: Beránek, Jan: Blaha, Josef. in: EJMPH, s. 47; Beránek, Jan: Předčasně definitivní
portrét. in: Melodie 1974, č. 1, str. 19
45
   Matzner, Antonín: Gustav Brom. in: Melodie 1966, č. 1, str. 22
46
   podobně reagoval už v kritice na vystoupení v Praze: Třetí proud, část článku Pražský jazzový podzim,
Hudební rozhledy 1964
47
   Štědroň, Miloš: K Oldřichu a Josefu Blahovi – pár marginálií – na žádost autora práce


                                                       19
5. Práce v brněnském rozhlase




         V roce 1965 nastoupil Oldřich Blaha do Československého rozhlasu Brno, kde působil
jako hudební režisér. Pracovně se věnoval většině žánrů. Pod jeho vedením vznikaly nahrávky
jazzové, klasické, dechové, lidové hudby, ale i popových písní a zábavných pořadů. V roce
odešel z rádia Vladimír Popelka, který pracoval jako redaktor pro taneční hudbu a Oldřich
Blaha nastoupil na jeho místo. Na této pozici setrval devět let (1968-1977), jeho úkolem bylo
vytvářet vlastní hudební pořady složené zejména z malých hudebních žánrů. Tato práce se
skládala z řady úkonů od návrhu pořadu, přes domluvu jeho výroby a výrobu samotnou až po
vysílání. Redaktorská práce mu úplně nevyhovovala a jakmile nastala možnost vrátit se do
režie, využil ji. Celkem bylo v brněnském studiu Československého rozhlasu v tomto období
zaměstnáno pět režisérů. Z těch, kteří měli na starosti nahrávky populární a jazzové hudby, to
byli Blahovi původní spoluhráči od Broma Lubomír Novosad (od 1960, toho Blaha téhož
roku u Broma jako pianistu nahradil), Jan Kulíšek (od září 1963), později Zdeněk Novák (po
1973).
         V kartotéce Českého (dříve Československého) rozhlasu Brno jsem objevil řadu
nahrávek, ve kterých Blaha figuruje jako režisér (u některých i jako autor hudby). Pro
představu v následujícím textu uvádím jména některých umělců, se kterými zpoza
režisérského pultu spolupracoval. Dělím je podle již zmíněných žánrů na jazzové, klasické,
dechovku, lidovou hudbu a popové písně.
         Pravděpodobně největší část snímků je z oblasti jazzové hudby a dále populárních
písní. Pod Blahovým dohledem vznikaly záznamy nejznámějších souborů nejen brněnské
jazzové scény např. Orchestr Gustava Broma48, Moravské jazzové kvinteto Petra Kořínka49,
skupina Ornis50, ze sólistů či vůdčích osobností se objevují Mojmír Bártek, Jaromír
Hnilička51, Gűnther Kočí, Jan Beránek, Emil Viklický a další. Nalezl jsem též kartotéční
lístek z veřejné nahrávky koncertu Maynarda Fergusona, který vystupoval s orchestrem


48
   nespočet nahrávek v kartotéce ČRo Brno, například: 20.4.1982 – skladba Mojmíra Bártka Hřebenovka
(VS664352) se sóly M. Bártka na trombon a J. Beránka na housle, 3.11.1988 – J. Lennon, P. McCartney Get
Back dvě verze – orchestrální (VS677330) se sólem Gűntera Kočího a druhá se zpěvákem Pavlem Novákem
(VS677234)
49
   kartoteční lístek ČRo Brno, nahrávka z 8.5.1984, nahrávána skladba Emila Viklického Sladký Basil
(VS673457)
50
   kartoteční lístky ČRo Brno, nahrávka z 9.6.1981 skladba M. Bártka Kašubiána a skladba Josefa Blahy
v aranžmá J. Beránka Ornis, další nahrávka z 27.5.1980 Intermezzo Pavla Blatného
51
   s Jaromírem Hniličkou spolupracoval režisér Blaha nejen jako se členem OGB a dalších souborů, ale i jako
s vedoucím vokální skupiny


                                                     20
Gustava Broma jako host. Pochází ze 17. prosince 196852. Z československé popové scény
jsou zastoupeni zpěváci a zpěvačky jako Pavel Novák, Pavel Bartoň53, Josef Zíma54, Karel
Černoch55, Lenka Filipová56 a další. Doprovodnou kapelou v těchto případech bývá
především studiová skupina Oldřicha Lubicha57.
        Další kategorií nahrávek jsou nahrávky lidové hudby a dechovek. Opět uvádím
několik zajímavých jmen jednotlivců či skupin. BROLN (Brněnský rozhlasový orchestr
lidových nástrojů), Jožka Černý58, Dolanka59, Bojané60, Moravanka Jana Slabáka61. Na
kartotečních lístcích nalezneme i některé formace, jejichž názvy vypovídají o době kdy
vznikly více než několik řádků vysvětlování. VDO ZK ROH Gottwaldov 62 (Velký dechový
orchestr Závodního klubu Revolučního odborového hnutí Gottwaldov63), Oblastní hudba
SNB64 (Sboru národní bezpečnosti).
        Často pod jeho režijním vedením vznikaly nahrávky klasické hudby symfonických
orchestrů, spolupracoval s dirigenty Františkem Jílkem, Dr. Otakarem Trhlíkem, Liborem
Peškem a dalšími, v té době mladými, dnes již světově uznávanými dirigenty (např. Jiří
Bělohlávek, Petr Altrichter). Z menších těles jmenujme například Brno Brass Band65 ad. Pro
rozhlasové vysílání režíroval řadu větších zábavných pořadů např. hudební komedii Sto
dukátů za Juana autorů Zdeňka Petra (hudba) a Vladimíra Dvořáka (text)66.
        Blaha byl, podle pamětníků, jako režisér poměrně přísný, nebyl-li spokojen s kvalitou,
požadoval nápravu. Při jednom z natáčení se stalo, že rozpustil i symfonický orchestr
s varhany. Natáčení probíhalo v Besedním domě v Brně a výsledek byl tak rytmicky

52
   kartotéka Českého rozhlasu Brno (T16745)
53
   kartoteční lístek ČRo Brno, nahrávka z 23.6.1986 Paul Lincke Známá písnička (text Ivo Fischer), aranžmá
Václav Hybš, který také vede Rozhlasový Orchestr Studio Brno, VS 675258
54
   kartoteční lístek ČRo Brno, nahrávka z 26.6.1989 Milan Ducháč Fešák a Faun (text Miloň Čepelka)
VS677818
55
   kartoteční lístky ČRo Brno, nahrávka z 12.4.1983 Steve Wonder – Lonely (čes. text J. Tůma Úsměv s vůní
deště) VS 672739, soubor tří nahrávek písní na texty Miroslava Floriana z 3.2.1981, autorem hudby je Oldřich
Blaha, Rafie věžních hodin (VS670548), Déšť má dneska svátek (VS670547), Panoráma noční Prahy
(VS670536)
56
   kartoteční lístek ČRo Brno 15.2.1990 Max Wittmann Vyznání (text Jaroslav Wykrent) VS 678391
57
   kartoteční lístky ČRo Brno, nahrávky z 3.1.1983 (VS672043), 12.4.1983 s K. Černochem (VS672739),
22.1.1986 (VS674837), 15.2.1990 s L. Filipovou (VS678391)
58
   kartoteční lístek ČRo Brno, nahrávka z 8.11.1984 spolu s BROLN píseň Bohuslava Sedláčka Pálavské
vinobraní (text Eva Pospíšilová)
59
   kartoteční lístek ČRo Brno, nahrávka z 27.11.1990 Ludvík Dvořák Počul sem já novinečku (VS671379)
60
   kartoteční lístek ČRo Brno, nahrávka z 24.7.1989 Blahoslav Smišovský Od Pálavy pofukuje (VS677876)
61
   kartoteční lístek ČRo Brno, nahrávka z 28.5.1984 Ludvík Dvořáček Valtická polka (VS673510)
62
   kartoteční lístek ČRo Brno, nahrávka z 2.5.1983 Jaroslav Bílý Vstupní pochod (VS660200)
63
   Gottwaldov – název města Zlína užívaný za socialismu – pozn. autora
64
   kartoteční lístek ČRo Brno, nahrávka z 8.7.1983 František Maňas Polka pro štěstí (VS672587)
65
   kartoteční lístek ČRo Brno, skladba O. Blahy Capriccio nahrána 2.7.1987 (VS676101) vedoucí souboru Evžen
Zámečník
66
   kartoteční lístky ČRo Brno, soubor nahrávek např. z 25.3.1986 Úvod (č.1) pro ženský sbor, ze 17.3.1986 Píseň
pro Kristinku (č.6) zpívá Ladislav Županič atd.


                                                      21
nesourodý, že byl pro Blahu nepřijatelný. Miloš Štědroň o něm jako o režisérovi napsal: „…
byl mnohem emotivnější (než Zdeněk Novák – pozn. autora) – měl vysoké nároky a
předpokládal, že všichni jsou takoví vynikající muzikanti jako on sám a ne vždy tomu tak
bylo.“67 V režii byl až do odchodu do důchodu v roce 1990.
        Ani při práci v rozhlase nepřestal hrát a skládat. Nelze již přesně dohledat kdy, kde a
se kterými interprety a orchestry konkrétně spolupracoval. Nebránil se žádným hudebním
žánrům a tak několikrát účinkoval jako klávesista v Moravance Jana Slabáka, spolupracoval
s různymi jazzovými soubory, ale věnoval se i vážné hudbě, převážně skladatelů 20. století,
kteří byli ovlivněni jazzovou hudbou (Gershwin, Martinů). S brněnským rozhlasovým
orchestrem (Orchestr studio Brno) byl v Itálii na Jazzovém festivalu v Benátkách, na kterém
vystupovali se skladbou George Gershwina Concertino, jel místo Jana Těšíka. Part piana hrál
Vlastimil Lejsek, Blaha hrál celestový part.
        Od roku 1962 či 63 se stal členem Svazu skladatelů, organizace, jejímž úkolem bylo
v době socialismu sdružovat české a slovenské profesionální hudební činitele68. V roce 1970
se svaz z politických důvodů zrušil a přetransformoval do Svazu českých skladatelů a
koncertních umělců.69 Oldřich Blaha byl určitou dobu předsedou sekce populární hudby na
pobočce svazu v Brně. V roce 1981 obdržel cenu svazu. Po politickém převratu v roce 1989
byl svaz zrušen, jeho nástupnickou organizací je Asociace hudebních umělců a vědců.
        V roce 1971 spolupracoval s Janáčkovou operou v Brně na světové premiéře opery-
filmu Bohuslava Martinů Trojí přání. Klavírní part bylo třeba hrát ragtimově, precizně
rytmicky, Blaha byl proto jako jazzový pianista požádán o spolupráci a tu přijal. Vedoucím
představení byl František Jílek, dirigent Václav Nosek70. Piano bylo sice umístěno
v propadlišti, klavírní part však byl instrumentován jako sólový výkon, celkem bylo uvedeno
toto představení asi 30 krát.
        Jako skladatel získal třikrát cenu v soutěžích Československého rozhlasu o nejlepší
populární orchestrální skladbu. Bylo to v letech 1974 (Jantar), 1977 a 198171. Napsal též
několik skladeb pro JOČR, vedený Kamilem Hálou. Část tvorby poslal Slávek Sedláček
dramaturg orchestru Studio Brno do západní Evropy, kde byla jeho hudba použita jako
zvuková kulisa v obchodních domech a výtazích. Hrála se i v Japonsku a USA.



67
   Štědroň, Miloš: K Oldřichu a Josefu Blahovi – pár marginálií – na žádost autora práce
68
   Fukač, Jiří: Svaz československých skladatelů.in:Slovník české hudební kultury, str. 888-890
69
   Chmelařová, Vlasta: Svaz českých skladatelů a koncertních umělců.in:Slovník české hudební kultury, str.890
70
   Pospíšil, Vilém: Trojí přání Bohuslava Martinů.in: Hudební rozhledy 1971, s. 337-339
71
   Skála, Pavel: Blaha Oldřich. in: Čeští skladatelé současnosti, str. 27


                                                     22
       Po roce 1980 se Blaha opět sešel s Mirko Foretem, který založil příležitostné jazzové
combo (spolu s Blahou v něm hráli J. Humpolík na tenorsax, V. Skála na bicí a O. Svoboda
na basu). S ním pak příležitostně vyjížděl i do zahraničí, mimo to měli pravidelná angažmá
v brněnském hotelu Voroněž.




                                            23
6. Důchod


           Po odchodu do důchodu vydal ve vydavatelství Jaromíra Dlouhého Moravia několik
skladeb pro malé adepty hry na piano tíhnoucí k jazzu. V roce 1990 se začal, dle vlastních
slov, teprve pořádně živit muzikou. Po otevření hranic se člověku, který uměl hrát, otevřely
dveře do světa. Nejprve odjel na půl roku do kasina v Rakousku, kde se opět setkal se svým
přítelem a kolegou Oldřichem Lubichem, se kterým se znal už z dob jeho působení, coby
vedoucího studiové kapely v brněnském rozhlase. Vzápětí ho čekalo další zahraniční
angažmá, tentokrát ve švýcarském městě Vengen, kde hrál v hotelu. V roce 1992 se spolu
s několika dalšími hráči Bromova orchestru zúčastnil německého turné americké zpěvačky
Lizy Minelli, kde hrál především na klávesy. Po roce odjel do zahraničí opět, tentokrát
s orchestrem složeným především z hráčů slovenské filharmonie, který na německém turné
doprovázel Raye Charlese. V září 1995 se vydal na čtyři měsíce s jazzovým kvartetem
složeným z Gűntera Kočího, Romana Kobiely a Oldřicha Svobody hrát na výletní lodi, jejíž
trasa vedla podle břehů severní i jižní Ameriky. V rámci této cesty navštívil mimo jiné
americké Mekky jazzu jako Berklee School v Bostonu, New York, New Orleans, ale i
Karibik, Jižní Ameriku a Antarktidu. Velmi rád vzpomíná na vystoupení pianistky a vedoucí
big bandu Marii Schneider, které viděl v New Yorku.72 Už deset let píše velmi málo. Pokud
psal, tak pro interpreta či kapelu (např. Krnovský mládežnický orchestr), do šuplíku se mu
příliš psát nechce. Hraje v salónním orchestru, který vede František Školař, spolu
s bývalými kolegy z orchestru a filharmonie.
           Ve volném čase se věnuje svým dalším zálibám mimo hudby. Rybaření a myslivosti.




72
     viz fotopříloha


                                               24
7. Skladby Oldřicha Blahy:


Z mnoha možností seřazení skladeb jsem pro přehlednost zvolil abecední seznam dle názvu.
Některé autory písňových textů nebylo možné dohledat. Zdrojem je seznam Blahových
skladeb zaregistrovaných Ochranným svazem autorským (OSA) ze dne 13.2.2007. U skladeb
které jsou nahrány jsou uvedena data natáčení, interpreti apod. Zde vycházím ze seznamu
Blahových skladeb nahraných v brněnském studiu Československého (resp. Českého)
Rozhlasu. Datum vzniku jednotlivých skladeb nelze přesně určit, vodítkem hrubého časového
zařazení může být již zmiňovaná autorova (či spoluautorova) ohláška u OSA. Nejčastěji se
jedná o písně ( psané pro rozhlas) nebo orchestrální skladby (zj. pro big bandy či comba), po
formální stránce je to většinou písňová forma.


zkratky:


ar - aranžmá
BBB – Brno Brass Band
BERO – Brněnský estrádní rozhlasový orchestr – původní název OSB
BROLN – Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů
DF – dokumentační fond
dir. - dirigent
GR - gramo
hr – hrají (sólisté)
JOČR – Jazzový Orchestr Československého Rozhlasu
OGB – Orchestr Gustava Broma
oO – ohláška u OSA
OSB – Orchestr Studio Brno
sb – sbor
st.sk.- studiová skupina
T, ST, VS – trvalky
TO – taneční orchestr,
TOČR – Taneční Orchestr Československého Rozhlasu
v. s. – vokální soubor




                                             25
AB téma – orchestrální skladba, oO 16.8.1983; nahrávka: OGB dir. Gustav Brom, hr. Josef
Audes (VS673135)


Agave – orchestrální skladba, oO 20.2.1967


Ametyst – orchestrální skladba, oO 11.3.1986; nahrávka: OSB dir. Miloš Machek
(VS674977)


Amfora – orchestrální skladba, oO 17.2.1981; nahrávka: OSB dir. Erik Knirsch, v.s., hr.
Bohumil Šťourač (VS671466)


Archiv z filmu Lidé z města – oO 23.4.1974


Archiv z filmu Závrať – oO 25.1.1963


Babí léto – orchestrální skladba se sólem pro violoncello, oO 7.4.1989; nahrávka: OSB dir.
Erik Knirsch, hr. Jiří Duchoň - violoncello (VS671188)


Balada o děvčátku – píseň, autor textu Jaroslav Dvořák; oO 17.11.1972


Balada úvodní – píseň, autor textu Jan Tůma; oO 3.7.1967


Balíček ve zlatém papíru – píseň, autor textu Josef Řičánek; oO 17.11.1972; nahrávka: OSB
dir. Miloš Machek, zp. Alena Tichá (ST02422)


Banánový koktejl – orchestrální skladba, oO 18.5.1978; nahrávka: OSB dir. Miloš Machek
(ST08449)


Barcarola – orchestrální skladba, oO 11.10.1971; nahrávka: BERO dir. Erik Knirsch, hr.
Jaroslav Humpolík (ST02094)


Barvy podzimu – orchestrální skladba, oO 30.10.1987; nahrávka: OSB dir. Erik Knirsch
(VS676371)


                                             26
Bez pověry – píseň, autor textu; oO 19.5.1953


Bez vyznání – píseň, autor textu Lubomír Černík; oO 22.1.1955


Blíženci – orchestrální skladba se sóly pro tři trubky, oO 4.3.1975; nahrávky: OSB dir. Erik
Knirsch, hr. Bohumil Šťourač, Jiří Budař, Artur Pavlíček - trubky (ST03562); OSB, sb. J.
Hniličky (GR08944) Návštěvní den OSB


Blues in C – orchestrální skladba, oO 1.8.1966


Blues před svítáním – orchestrální skladba s vokálním souborem a tirem příčných fléten, oO
21.5.1981; nahrávka: OSB dir. Erik Knirsch, v.s. Jaromíra Hniličky, hr. Vítězslav Drápal,
Günther Kočí, Arnošt Bourek - flétny (VS671282)


Bolero pro lesní roh – orchestrální skladba se sólem pro lesní roh, oO 1.3.1962


Bossa nova – klavírní skladba, oO 11.4.1994; vydáno u nakladatelství Věra Dlouhá - Editio
Moravia, součást alba „Mladý rytmus“


Bossa-nova pro křídlovku – orchestrální skladba se sólem pro křídlovku, oO 21.9.1981;
nahrávka: JOČR dir. Kamil Hála, hr. Jiří Hlava - křídlovka (VS672536)


Brnu to sluší – píseň, autor textu Jiří Kafka; oO 6.12.1961 (oO od J. Kafky 15.11.1961)


Budulínek – orchestrální skladba, oO 6.4.1960


Bumerang – orchestrální skladba, oO 24.2.1975; nahrávka: OSB dir. Miloš Machek
(ST03030)


Capriccio (též Capriccio pro bicí) – orchestrální skladba pro Brno Brass Band se sólem na
bicí nástroje, oO 18.2.1985; nahrávka: BBB dir. Evžen Zámečník, hr. Pavel Šumpík
(VS676101)



                                             27
Cesta do neznáma – skladba pro vibrafonové kvarteto, v této skladbě použil některá témata
ze své absolventské práce na JAMU Symfonie pro velký orchestr, oO 17.11.1962; nahrávky:
OGB (GR02394) Československý džez 1962, vibrafonové kvarteto OGB (DF00245)


Co vím nepovím – píseň, autor textu Pavel Vrbka; oO 27.6.1974


Čas od času – orchestrální skladba, oO 6.12.1961


Černá stopa – orchestrální skladba, oO 23.12.1966; nahrávka: OSB dir. Erik Knirsch
(T19980)


Čtyři proti pěti – skladba pro vibrafonové kvarteto, oO 17.5. 1963; nahrávka: vibrafonové
kvarteto OGB dir. Alfa Šmíd (T16597)


Čtyři výří – orchestrální skladba se sólem pro piano, oO 1.8.1966; nahrávka: OSB dir. Erik
Knirsch, hr. Oldřich Blaha (T19912)


Dance Valse – orchestrální skladba se sólem pro piano, oO 18.3.1987; nahrávka: OSB dir.
Erik Knirsch, hr. Oldřich Blaha (VS675929)


Déšť má dneska svátek – píseň, chybí ohláška u OSA; z cyklu Tří písně na texty básníka
Miroslava Floriána, nahrávky: OSB dir. Miloš Machek, zp. Karel Černoch (VS670547) Tři
písně; OSB dir. Miloš Machek (GR08882) Matiné populární hudby(TNT1981)


Deštivý den – orchestrální skladba, oO 1.8.1959


Dívčí válka – píseň, autor textu Vlastimil Pantůček; oO 1.8.1966


Do Beatova na ryby – orchestrální skladba, oO 21.5.1981; nahrávka: OGB dir. Gustav Brom
(VS671040)


Do daleka – píseň, autor textu Slavomír Šindelka; oO 30.5.1955


Do kola – orchestrální skladba, oO 19.5.1953


                                               28
Dobré ráno – píseň, autorka textu Růžena Sypěnová (vedena jako spoluautor u OSA), oO
28.11.1975; Dušan Grúň (mylně uveden v seznamu ČRo jako autor textu) , nahrávka: OGB
dir. Gustav Brom, v. s. Jaromíra Hniličky, zp. Dušan Grúň (DF00460; CR00153BO)


Dobrý nápad – orchestrální skladba, oO 12.10.1959


Dovolená na vysočině – orchestrální skladba, oO 15.11.1956


Dudácký foxtrot (Dudák) – píseň, spoluautor hudby Jan Kulíšek, skladba která byla použita
v německém filmu Flétna v rozpacích, spolu s písní Flétna v rozpacích. oO 20.4.1961 pod
názvem Dudák; nahrávka: OGB dir. Gustav Brom (DF00244)


Dudácký motiv – orchestrální skladba, chybí ohláška u OSA, nahrávka: OGB (GR02232)
Jazz v Československu 1961


Dvakrát měř, jednou řež – píseň, autor textu Pavel Martin; oO 26.10.1976


Dynamo – orchestrální skladba, oO 28.8.1953


Estrádní valčík – orchestrální skladba, oO 29.1.1958


Faust a ďábel – píseň, autor textu Václav Babula; oO 23.1.1958


Flétna v rozpacích – píseň, autor textu Vlastimil Kudrnáč, oO 20.4.1961, původně píseň pro
film – DEFA; nahrávky: OGB dir. Gustav Brom, zp. Jarmila Veselá (DF00243), německá
verze Flote in Verlegenheit – OGB, hr. zp. Jarmila Veselá (GR06756)


Foxtrot na uvítanou – orchestrální skladba, oO 7.5.1957


Foxtrot – orchestrální skladba se sólem pro piano, oO 19.5.1953, nahrávka: hr. Oldřich
Blaha (PGR16720BO)


Galileo, vstaň! – píseň, autorka textu Růžena Sypěnová; oO 27.12.1968


                                            29
Halí, haló – píseň, autor textu D. Roseumayer; oO 22.1.1955


Happy end – píseň, autor textu Jan Tuma; oO 3.7.1967


Hispaneta – orchestrální skladba se sólem pro bastrubku, oO 17.10.1985, nahrávka: OSB dir.
Miloš Machek, hr. Jan Přehnal - bastrubka(VS674752)


Hluboká řeka (též Hluboká voda) – část suity, ad. Suita o vodě, oO 25.3.1964 pod názvem
Hluboká voda, nahrávka: OGB (GR03350)


Holub na střeše – orchestrální skladba, oO 13.5.1968


Hostinec u první schůzky – píseň, autor textu Jan Tuma, oO 3.7.1967


Hudba ke cvičení starších žákyň – píseň, autorka textu Růžena Sypěnová. Jedna ze
soutěžních skladeb pro Československou spartakiádu 1985, nakonec nebyla vybrána. oO
1.4.1983,


Hudba k odchodu žen a nástupu mladších žáků – oO 8.11.1989; hudba pro
Československou spartakiádu 1990, která se již neuskutečnila


Hudba ke cvičení mladších žáků – oO 8.4.1988; hudba pro Československou spartakiádu
1990


Hurá na prázdniny – skladba pro dechový orchestr, oO 13.8.1990, psáno pro mládežnický
dechový orchestr Krnov


Chodí pešek okolo – orchestrální skladba, oO 29.1.1958


I vítr hladí jenom tak – píseň, autor textu Josef Řičánek, oO 17.5.1976


Impromptu – píseň, na text Miroslava Floriana, oO 5.6.1980, tři písně na texty Miroslava
Floriana


                                             30
International bounce – orchestrální skladba, oO 17.5.1963


Ironie – orchestrální skladba, oO 25.3.1964


Já odjedu – píseň, autorka textu Růžena Sypěnová, oO 17.11.1972, nahrávka: OGB dir.
Gustav Brom, zp. Hana Pazeltová (GR04990)


Jak malované ráno (těž Jak malované) – píseň, autorka textu Jiřina Fikejzová, oO 1.3.1962
pod názvem Jak malované, zpívá ji Jiří Vašíček, nahrávky: OGB dir. Gustav Brom, zp. Jiří
Vašíček (GR10844) Tenkrát; Jak malované – OGB, zp. J.Vašíček (GR02294; GR02295)


Jak poprvé – píseň, autor textu Vladimír Fux, oO 13.1.1971, nahrávka: BERO dir. Miloš
Machek , zp. Jana Matysová (T08745)


Jako včera – orchestrální skladba, oO 23.2.1967


Jana z Arcu – protestsong, oO 13.1.1970, viz. Johanka


Jantar – orchestrální skladba, oO 24.2.1975, v soutěži skladeb pro orchestry, kterou
vyhlašoval brněnský rozhlas získala tato skladba první cenu, soutěž se pořádala několik let po
sobě, v té době byla většina rozhlasových pořadů „přepísničkována“, nahrávky: OGB dir.
Gustav Brom (ST03239); OGB dir. Gustav Brom, hr. Günther Kočí (GR08385) Brom hraje
swing


Jarní píseň – píseň, autor textu Vladimír Fiala, oO 2.10.1970, nahrávky: OSB dir. Miloš
Machek, v. s. Jaromíra Hniličky, zp. Hana Ulrychová (ST01496; CR00027BO); OSB dir.
Erik Knirsch, ar. Radko Tauber (ST03994); TOČR dir. Josef Vobruba, zp. Ladislava
Kozderková, sb. Lubomíra Pánka (GR05282)


Jarní písnička – píseň, autorka textu Růžena Sypěnová, oO 7.4.1989, z cyklu Tři písně pro
pionýrské sbory




                                              31
Jarní romance – orchestrální skladba, oO 5.3.1979, nahrávka: OSB dir. Erik Knirsch, hr.
Jaroslav Humpolík (ST08976)


Jarní ukolébavka – píseň, chybí oO, spolupráce Zbyšek Malý (text), Oldřich Lubich
(aranžmá), nahrávka: OSB dir. Erik Knirsch, zp. Olina Moučková (VS674540)


Jazzová suita – instrumentální skladba pro netradiční obsazení, viz. Suita pro trombón
klavír a dechové kvinteto, oO 11.12.1978, pro sólový trombón, klavír a dechový kvintet


Jazzová ministudie pro trombón a klavír – skladba z devadesátých let minulého století,
chybí oO, tuto skladbu nabídl O. Blaha profesoru brněnské konzervatoře Pavlu Gőpfertovi


Jazzový trojkoncert – oO 26.10.1976, v roce 1976 byl objednán Svazem skladatelů. Dílo je
psáno pro symfonický orchestr s big bandem, obsahuje části ve kterých se improvizuje.
V původně plánovaném obsazení měli hrát Václav Týfa na trubku, Felix Slováček na saxofon
a klarinet, Rudolf Rokl na piano, pod vedením dirigenta Milivoje Uzelace. Skladba však byla
natolik náročná, že se v rámci prvního provedení na jazzového festivalu v Praze hrála jen
druhá, pomalá věta. Na trubku hrál místo Václava Týfy slovenský trumpetista Lehotský.
Skladatel Blaha se nesmířil s tím, že by skladba neměla být provedena celá a požádal proto
Gustava Broma o její nastudování. Plné obsazení vzniklo sloučením Bromova orchestru a
orch. Studio Brno a s výpomocemi. Jako sólisté vystoupili Jaromír Hnilička na trubku, Felix
Slováček na klarinet (sax), Mirek Hanák na klavír. Nahrávky: Jazzový trojkoncert I. část –
OGB dir. Gustav Brom, hr. Felix Slováček, Jaromír Hnilička- trubka, Miroslav Hanák -
klavír (ST07241), Jazzový trojkoncert II. část – OGB, hr. Felix Slováček, Jaromír Hnilička -
trubka, Miroslav Hanák - klavír (ST05838), Jazzový trojkoncert III. část - OGB, hr. F.
Slováček, J. Hnilička, M. Hanák (ST07243)


Johanka – oO 6.5. 1977, původní název písně byl Jana z Arku, vznikla v době kdy se upálil
Jan Palach. Tento „protestsong“ byl vzápětí předělaný na sólo pro trubku, které nahrál Jaromír
Hnilička. Trumpetový part má poměrně velký rozsah, Jaromír Hnilička si jako tvůrčí hráč
některé pasáže mírně upravil. Nahrávka: OSB dir. Miloš Machek, hr. Jaromír Hnilička
(ST07212)


Kamarád – orchestrální skladba, oO 8.4.1988, nahrávka: OSB dir. Erik Knirsch (VS676893)


                                             32
Kamarád-člověk – píseň, autorka textu Růžena Sypěnová, oO 7.4.1989, z cyklu Tři písně pro
pionýrské sbory


Kamelot – orchestrální skladba, oO 12.3.1960, orchestrální skladba původně psaná pro
soubor Mirko Foreta, Lubomír Dorůžka ji vybral na přehlídkovou desku československého
jazzu, nahrávka: OGB (GR02051; GR06909)


Každý chvilku – orchestrální skladba, oO 10.11.1964


Když sedím v křesle houpacím – orchestrální skladba, oO 10.4.1970, nahrávka: OGB dir.
Gustav Brom (ST04336)


Klíč mi dej, nech mne být – píseň, autor textu Jan Tůma, oO 3.7.1967


Knížka pohádek – píseň, autor textu Slávek Ostřeží, oO 3.8.1955


Kolotoč života – píseň, autor textu Karel Honsa, oO 10.9.1956


Koncertino – skladba pro smyčcový orchestr, oO 24.2.1975, nahrávky: OSB dir. Miloš
Machek (ST03482); Vivace pro smyčce – OSB dir. Miloš Machek (GR07282)


Koncertino a due – oO 27.12.1968, zajímavá instrumentální skladba blížící se třetímu
proudu, obsahuje mnoho jazzových prvků. Jako sólisté ji nahráli Zdeněk Novák na
tenorsaxofon a Karel Velebný na vibrafon, nahrávka: OGB dir. Gustav Brom, hr. Karel
Velebný, Zdeněk Novák (ST00457)


Koncertino pro filharmonické dechové kvinteto – instrumentální skladba, oO 1.11.1982


Koncertino pro klavír a orchestr – oO 3.1.1959


Koně snů – píseň, autor textu Jan Tuma, oO 13.1.1970


Koupím si loď – píseň, autor textu Pavel Vrbka, oO 6.6.1958


                                            33
Kouzelný koberec – píseň, autor textu Karel Honsa, oO 28.8.1959


Krajta tygrovitá – píseň, autor textu Lubomír Černík, oO 28.12.1973


Kropicí vůz – píseň, autor textu Vlastimil Pantůček, oO 17.11.1962


Krysař hrající v domu – píseň, autor textu Jan Tůma, oO 13.5.1968


Kulihráškův výlet – píseň, autor textu Karel Honsa, oO 2.8.1956


Květ pro M. – orchestrální skladba se sólem pro piano, oO 9.12.1988, nahrávka: OSB dir.
Aleš Podařil, hr. Oldřich Blaha (VS677559)


Lesní roh a jazz – píseň, autor textu Vlastimil Pantůček, oO 6.12.1961, nahrávka: OGB dir.
Gustav Brom, zp. Lubomír Černík (DF00244)


Letní čas – orchestrální skladba, oO 21.5.1981


Letní den – orchestrální skladba, oO 19.5.1953


Letní serenády – píseň, autor textu Pavel Vrbka, oO 2.8.1957 (oO Vrbka 2.1.1958)


Letokruhy – orchestrální skladba se sólem pro saxofon a vokálním souborem, oO
11.12.1978, nahrávka: OSB dir. Erik Knirsch, v. s. Jaromíra Hniličky, hr. Jaroslav Humpolík
(ST08731)


Májové jitro – orchestrální skladba, oO 4.6.1956


Malá dohoda – orchestrální skladba se sóly pro barytonsaxofon a trombón, chybí oO,
nahrávka: OGB dir. Gustav Brom, hr. Josef Audes, Mojmír Bártek - trombón (VS672079)


Malérečka – píseň pro dechový orchestr, text Václav Babula, oO 21.9.1981, nahrávky:
Bojané dir. Jiří Volf, zp. Vojtěch Račický (VS678926); BROLN dir. Radek Zapletal, zp. Josef


                                             34
Černý (VS671530); Lanžhotčanka dir. Emil Hrubý , zp. Břetislav Osička (CDR0390);
Moravanka, zp. soli (GR09338) Moravanka podesáté; OHSNB Brno dir. por. Milan Herák,
zp. Josef Černý (VS677389); Skoroňáci dir. Miloš Machek, zp. Petr Ingr (VS675607)


Mám ráda blázna – píseň, autor textu Pavel Vrbka, oO 9.10.1958 (oO Vrbka 6.9.1958)


Marná touha – píseň, autor textu Jiří Kafka, oO 4.2.1966 (oO Kafka 21.8.1965)


Medový samet – orchestrální skladba, oO 6.5.1977, nahrávky: OSB dir. Miloš Machek
(ST07104); OSB dir. Miloš Machek (GR07296) Týden nové tvorby 1977


Melancholická nálada – orchestrální skladba se sólem pro trubku, oO 3.1.1959, nahrávka:
OSB dir. Miloš Machek, hr. Bohumil Šťourač - trubka (VS675621)


Melodie – orchestrální skladba, oO 4.6.1956


Melodie pro tebe – orchestrální skladba, oO 11.10.1971, nahrávky: OSB dir. Miloš Machek
(ST05764); OSB dir. Miloš Machek (ST02764); OSB dir. Miloš Machek (GR06849); OSB
dir. Miloš Machek (GR06874) V romantickém duchu


Mezi oblaky – orchestrální skladba, oO 25.3.1964


Milostný dopis – orchestrální skladba se sólem pro kytaru, oO 6.12.1961, nahrávka: OGB,
hr. Antonín Julina - kytara (GR02603)


Mincíř – píseň, spoluautor Jan Tůma, oO 13.1.1970


Mlhavé ráno – oO 9.10.1958, jednodušší orchestrální skladba, v niž si sólo zahrál Zdeněk
Novák v době kdy ještě hrál v orchestru Mirko Foreta, nahrávka: OGB, hr. Zdeněk Novák
(GR02603)


Mlsný medvěd – píseň, autor textu Václav Babula, oO 23.1.1958


Modrá neděle – píseň, autor textu Oldřich Blažek, oO 25.3.1964


                                              35
Modré nebe – píseň, autor textu Pavel Vrbka, oO 20.10.1960 (oO Vrbka 13.3.1961)


Modrý plakát – orchestrální skladba, oO 1.2.1964


Mohu do toho mluvit – píseň, autor textu Jiří Prohel, oO 17.10.1963


Můj všední den – píseň, autorka textu Růžena Sypěnová, oO 30.11.1971 (dle ohlášení
textařky)


Muriel – orchestrální skladba, oO 11.1.1973, nahrávka: OSB dir. Erik Knirsch (ST02263)


Mušketýrská – píseň, autor textu Jan Růžička, oO 13.1.1970


Myslivec a víla – píseň, autor textu Josef Nečas, oO 13.8.1990


Na severní straně – orchestrální skladba, oO 22.10.1958, nahrávka: OGB dir. Gustav Brom
(GR01461) Supraphon


Naivní sen – píseň, autor textu Jiří Kafka, oO 24.5.1967 (oO Kafka 5.7.1967)


Nechoď létem sám – píseň, autor textu Pavel Cmíral, oO 11.10.1971


Nemusíš se bát – píseň, autorka textu Růžena Sypěnová, oO 11.10.1971


Neříkej nic – píseň, autor textu Radek Stanovský, oO 23.12.1971


Nezvyklé vyznání – píseň, autor textu Karel Honsa, oO 7.4.1989, nahrávka: BERO dir. Miloš
Machek, hr. Jaroslav Pospíšil (T19643)


Nízkokalorické blues – píseň, autora textu Eva Pospíšilová, 5.6.1980


Obehraná deska – píseň, autor textu Vlastimil Pantůček, oO 3.6.1987, nahrávka: st.sk. M.
Hanáka dir. Miroslav Hanák, zp. Jana Matysová (VS676523)


                                             36
Oblak páry – píseň, autor textu Pavel Vrbka, oO 21.11.1957 (oO Vrbka 2.1.1958) nahrávka:
BERO dir. Erik Knirsch (ST00141)


Očí kočičí – píseň, autor textu Jiři Kafka, oO 4.2.1966 (oO Kafka 17.2.1966)


Odrhovačka o lásce – píseň, autor textu Ludvík Kundera, oO 17.11.1962


Orlí hnízdo – orchestrální skladba, oO 22.10.1958


Ornamenty – orchestrální skladba se sóly pro tři příčné flétny, oO 5.6.1980, nahrávka: OSB
dir. Miloš Machek, hr. Vítězslav Drápal, Günther Kočí, Arnošt Bourek (VS669939)


Osada v rytmu – orchestrální skladba, oO 1.11.1982, nahrávka: OSB dir. Miloš Machek
(VS672200)


Ostříž – orchestrální skladba, oO 11.10.1971, nahrávka: Combo OGB (DF00247)


Ostrov kouzel – píseň, autor textu Vladimír Fux, oO 5.4.1973


Panoráma noční Prahy – píseň, na texty básní Miroslava Floriana, oO 5.6.1980, z cyklu Tří
písně na texty básníka Miroslava Floriána, nahrávka: OSB dir. Miloš Machek, zp. Karel
Černoch (VS670536; CR00030BO) Tři písně


Partita pro trio saxofonů – orchestrální skladba, oO 17.5.1963


Patník – orchestrální skladba, chybí oO, nahrávka: Combo OGB (DF00247)


Pečení holubi – orchestrální skladba, oO 17.10.1963


Peřeje – část suity, ad. Suita o vodě, oO 24.11.1964, nahrávka: OGB (GR03350)


Pětkrát víc nebo nic – skladba, kterou ve studiu nahrál Petr Blaha, jedná se o pětinásobný
playback, oO 13.8.1990, nahrávka: ROSB dir. Erik knirsch, hr. Petr Blaha (VS678430)


                                             37
Petr, ty a já – instrumentální skladba pro tři hráče, název vznikl prostou otázkou kapelníka
Foreta „Kdo to bude hrát?“, oO 6.6.1958


Piano swing – klavírní skladba, oO 11.4.1994, vydáno u firmy Věra Dlouhá-Editio Moravia,
součást alba „Mladý rytmus pro mladé pianisty“


Piráti silnic – píseň, autor textu Vladimír Fux, oO 15.11.1956, nahrávka: BERO dir. Jiří
Hudec, zp. Vladimír Fux, Vlastimil Pantůček (DF00213)


Píseň beze slov – orchestrální skladba, oO 2.10.1970


Píseň expertů – píseň, autor textu Vlastimil Pantůček, oO 27.6.1964


Píseň léta – orchestrální skladba se sólem pro trubku, oO 5.4.1973, nahrávka: OSB dir. Miloš
Machek, hr. Bohumil Šťourač (VS675650)


Píseň starého fiakristy – píseň, autor textu Karel Honsa, oO 23.1.1958


Písnička – orchestrální skladba, oO 27.6.1964, nahrávka: OGB (GR02853)


Písnička je tady – píseň, autorka textu Jarmila Štenglová, oO 20.4.1961


Písnička pro pozoun – skladba pro trombon a doprovod, oO 21.9.1981


Písnička pro štěstí – píseň, autorka textu Růžena Sypěnová, oO 7.4.1989, z cyklu Tři písně
pro pionýrské sbory, nahrávka: OSB dir. Miloš Machek, sb. Jaromíra Hniličky (VS674222)


Písničko, pojď si hrát – spoluautor Oldřich Blažek, oO 25.3.1964


Podzimní drak – oO 15.2.1950, tato ve své době populární píseň je otextovaná Pavlem
Vrbkou (oO Vrbka 2.9.1959) a Michalem Hanákem, později zinstrumentovaná, nahrávky:
OSB dir. Miloš Machek, hr. Oldřich Blaha (ST01473; GR07310 Tajuplný ostrov hudby); TO
Mirko Foreta dir. Mirko Foret, zp. Věra Benešová, Pavel Benš (CD07042) Hity 50. let III, text


                                             38
Pavel Vrbka; skladba užita ve Směsi písní I. - skup. M. Hanáka dir. Miroslav Hanák, zp.
Vladimír Kerndl, Eva Martinová, sb. Miroslav Foret st., text Michal Hanák (VS668879BO;
CR00039BO)


Podzimní nálada – orchestrální skladba, oO 19.5.1953, nahrávky: OGB (GR01720); OSB
dir. Miloš Machek (VS673829)


Podzimní sonet – píseň, autor textu Karel Honsa, oO 3.11.1955


Podzimní vzpomínka – píseň, autor textu Slavomír Šindelka, oO 4.12.1954, nahrávka: TO
M. Foreta dir. Mirko Foret, zp. Karel Duda (CD07042) Hity 50. let III


Pohádky ze šumavských slatí – píseň, autorka textu Olga Petrová, oO 1.4.1983


Pohlazení – orchestrální skladba se sólem pro saxofon, oO 11.7.1986, nahrávka: OSB dir.
Peter Breiner, hr. Jaroslav Humpolík (VS676183)


Pohyblivý svátek – orchestrální skladba, oO 28.9.1979, nahrávka: JOČR dir. Kamil Hála
(VS669554)


Poslední vlak – píseň, autor textu Pavel Vrbka, oO 6.4.1960 (oO Vrbka 13.3.1961) nahrávka:
OGB dir. Gustav Brom, sbor Jaromíra Hniličky (ST04892)
Pozdrav přátelům – orchestrální skladba, oO 17.5.1976


Preludium – orchestrální skladba se sóly pro trubku a piano, oO 17.2.1981, nahrávka: OSB
dir. Miloš Machek, hr. Oldřich Blaha, Bohumil Šťourač (VS673835)


Preludium a toccata – instrumentální skladba, oO 23.12.1985


Prolog – orchestrální skladba, oO 28.12.1973


Prošlý čas – píseň, autor textu Radek Stanovský, oO 20.12.1971, nahrávka: BERO dir. Erik
Knirsch, zp. Prachařová (T19400)



                                               39
Protože jsi – píseň, autor textu Pavel Vrbka, oO 24.11.1964 (oO Vrbka 15.5.1978)


Půlnoční boogie – orchestrální skladba, oO 16.4.1965


Přítel smích – orchestrální skladba, oO 25.3.1964


Předjaří – orchestrální skladba, oO 18.5.1978, nahrávka: OSB dir. Miloš Machek (ST07888)


Quasi ciaconna – instrumentální skladba, oO 12.10.1984


Radostný den – orchestrální skladba, oO 19.5.1953


Rafie věžních hodin – píseň, na texty básní Miroslava Floriana, oO 5.6.1980, z cyklu Tří
písně na texty básníka Miroslava Floriána, nahrávka: OSB dir. Miloš Machek, zp. Karel
Černoch (VS670548) Tři písně


Raz, dva, tři – píseň, autorka textu Eva Pospíšilová, oO 24.2.1975


Rondo (též Rondo pro jazzový orchestr)– oO 16.8.1983, prokomponovaná orchestrální
jazzová skladba, sólově hraje na housle Igor Vavrda a ještě nějaký jiný nástroj. Podle slov
autora nebyl u vzniku nahrávky a nebyl s jejím výsledkem ztotožněn. Nahrávka: OGB dir.
Gustav Brom (VS672772)


Rozloučení – píseň, autor textu Slavomír Šindelka, oO 21.6.1955


Roztržitý hvězdář – píseň, autor textu Karel Honsa, oO 3.11.1955


Ruleta – orchestrální skladba, oO 13.1.1970, pozn. u OSA „beatový foxtrot“


Rytmus pro Vás – orchestrální skladba, oO 4.12.1954


S městem za zády – píseň, autor textu Radek Stanovský, oO 11.1.1973, nahrávka: OGB, dir.
Gustav Brom, sbor Jaromíra Hniličky, zp. Karel Hála (ST02228)



                                             40
S úsměvem – orchestrální skldba, oO 19.5.1953


Sám nejsi nic – oO 18.5.1978, orchestrální skladba pro několik sólistů, psána pro Jazzový
orchestr československého rozhlasu, nahrávka: JOČR dir. Kamil Hála (GR08361) Matiné
TOČR a JOČR 1978


Samet a hedvábí – píseň, autorka textu Jarmila Štenglová, oO 20.10.1960


Sami dva – orchestrální skladba, oO 6.6.1958


Schůzka s tebou – orchestrální skladba, oO 20.3.1957


Serenáda – instrumentální skladba, oO 7.5.1957


Serenáda na rampouchy – píseň, autor textu Pavel Lukš, 20.10.1960


Sfinga – píseň, autor textu Vladimír Fux, oO 27.12.1968


Síla okolností - orchestrální skladba, oO 28.9.1979, nahrávka: ORO (VS669510)


Silvestrovská 1976 – píseň, autor textu Pavel Martin, oO 26.10.1976


Sindibád – píseň, autor textu Karel Honsa, oO 3.1.1959


Sladké návraty – píseň, autor textu J. Honsa, oO 3.8.1955


Slavnostní hudba – orchestrální skladba, oO 17.5.1976, nahrávka: OSB dir. Miloš Machek
(ST04481)


Slečna odněkud – píseň, spoluautoři Jan Tůma (text) a Lubomír Novosad (hudba), oO
20.4.1967, z rozhlasového muzikálu Velká pravá


Smích v podnájmu – píseň, autor textu Lubomír Černík, oO 28.8.1953, nahrávka: BERO dir.
František Hertl (DF00253)


                                            41
Sněžná pláň – orchestrální skladba se sólem pro trubku, oO 28.12.1966, nahrávka: OSB dir.
Miloš Machek, hr. Bohumil Šťourač (ST07604)


Soumrak u řeky (též Soumrak nad řekou) – část suity, ad. Suita o vodě, oO 16.4.1965,
nahrávka: OGB (GR03350)


Sportovec jsem duší tělem – píseň, autor textu Vlastimil Pantůček (uveden u OSA),
v rozhlasových záznamech je jako autor textu uveden V. Illek, oO 21.11.1957, nahrávka:
orch. M. Foreta dir. Mirko Foreta, zp. Ladislav Suchánek (DF00242)


Srpen – píseň, autor textu Jan Tůma, oO 1.8.1966


Stará písnička – orchestrální skladba, oO 7.7.1986, nahrávka: OSB dir. Erik Knirsch
(VS675567)


Staré krásné hory – píseň, autor textu Jan Tůma, oO 13.10.1977, nahrávka: OSB dir. Erik
Knirsch, zp. Froso Tarasidu, vok. soubor (ST07729)


Starodávný šál – píseň, polka, autor textu Jiří Kafka, oO 13.5.1968 (oO Kafka 26.10.1972),
skladba patřila do repertoáru souboru Starobrněnská dvanáctka


Starý dobrák – orchestrální skladba, oO 11.1.1973, nahrávka: OGB dir. Gustav Brom
(ST01213)


Stříbrná řeka – píseň, autor textu Radek Stanovský, oO 11.10.1971, nahrávka: OGB dir.
Gustav Brom, zp. Štěpán Mátl (DF00460)


Studie pro tři fagoty (též Koncertino pro tři fagoty) – instrumentální skladba, oO
11.6.1984, části: 1. Allegretto, 2. Moderato, psáno na počest fagotisty Františka Svobody (in
memoriam)




                                             42
Svita pro smyčce ( též Suita pro smyčce) – instrumentální suita pro smyčcový orchestr, oO
28.12.1973, části: 1. Preludium, 2. Menuet, 3. Fuga, 4. Rondo, nahrávka: BERO dir. Jiří
Hudec (ST01856)


Suita pro trombón, klavír a dechové kvinteto – instrumentální skladba pro netradiční
obsazení, oO 29.3.1999, skladbu s částmi: 1. Moderato, 2. Andante, 3. Allegro, nahrál Petr
Blaha spolu s klavírem a dechovým kvintetem pro brněnský rozhlas. Později ji v úpravě pro
trombón a klavír vydala společnost Ritornel s.r.o.. Takto upravená se stala povinnou skladbou
na soutěži studentů konzervatoří v Brně.


Suita o vodě ( též Svita o vodě) – Jedná se o orchestrální trilogii, tíhnoucí ke skladbám
třetího proudu. oO 29.3.1999, oO již jednotlivé části v roce 1965: Hluboká voda, Slunce
(Soumrak) nad řekou, Peřeje; nahrané u Broma, tři části – Hluboká voda, Soumrak u řeky,
Peřeje. V jednom ze svých rozhlasových pořadů vysílaných z Mnichova ji použil americký
jazzový kritik a propagátor Wies Cannover vysílal z Mnichova. Nahrávka: OGB (GR03350)
Hluboká řeka, Soumrak u vody, Peřeje


Svítání – skladba pro vibrafonový kvartet, oO 17.5.1963, nahráno pro BBC, vysíláno v
pořadu „Jazz-Club“ BBC 15.8.1963


Swing komplex – orchestrální skladba se sólem pro piano, oO 28.9.1979, nahrávka: OSB dir.
Erik Knirsch, hr. Oldřich Blaha- klavír (VS663491)


Symfonie pro velký orchestr – chybí oO, Blahova absolventská práce na katedře skladby
hudební fakulty JAMU v Brně. Jako svůj ročníkový úkol ji dirigoval tehdejší student Zdeněk
Mácal. Jsou v ní prvky jazzové hudby, což při nastudování vedlo k určitým potížím. Autor
vzpomíná, že na generální zkoušce nebyl spokojen s frázováním „klasických“ hráčů a některé
motivy jim na místě musel přezpívávat správnou jazzovou artikulací.


Široké obzory – píseň, autorka textu Růžena Sypěnová, oO 27.3.1997 (dle ohlášky textaře)


Tajný žal – píseň, autor textu Jan Tůma, oO 3.7.1967




                                             43
Tak to bude nejlepší – orchestrální skladba, oO 13.1.1971, hrál Zdeněk Novák, nahrávka:
OGB dir. Gustav Brom, hr. Josef Blaha – klavír (DF00251)


Tak už mlč! – orchestrální skladba, oO 13.1.1971


Tam pod Pálavou – orchestrální skladba se sólem pro tenorsaxofon, oO 23.12.1985,
nahrávka: OSB dir. Miloš Machek, hr. Jaroslav Humpolík - tenorsaxofon (VS672479)


Tancem ke zdraví – orchestrální skladba se sólem pro housle, oO 23.12.1985, nahrávka:
OSB dir. Erik Knirsch, hr. Jan Beránek (VS672528)


Téma s variacemi pro klavírní trio – instrumentální skladba, oO 17.10.1963


To se stává – orchestrální skladba, oO 10.1.1971, nahrávka: OGB dir. Gustav Brom
(ST04348)


Toulky lesem – orchestrální skladba, oO 8.11.1989, nahrávka: ROSB dir. Aleš Podařil
(VS678081)


Troják – oO 18.5.1978, skladba pro combo orchestru Gustava Broma, nahrávka: OGB dir.
Gustav Brom (ST08118)


Trojský kůň – orchestrální skladba, oO 17.10.1963


Tři gracie – orchestrální skladba, oO 5.4.1973, nahrávka: OGB dir. Gustav Brom (ST01379)


Tři písně pro pionýrské sbory – píseň, autorka textu Růžena Sypěnová, oO 7.4.1989, tři
písně Jarní písnička, Kamarád člověk, Písnička pro štěstí


Tři věty pro žesťové kvinteto – instrumentální skladba, oO 14.9.1983, části: Allegro, Grave,
Vivo


TST Dialog – orchestrální skladba se sóly pro saxofon a trombon, oO 11.3.1986, nahrávka:
OSB dir. Miloš Machek, hr. Jaroslav Humpolík - saxofon, Petr Blaha – trombon (VS674978)


                                              44
Twist sv. Víta – píseň, autor textu Vlastimil Kudrnáč, oO 17.5.1963


Ty jsi moje píseň – píseň, autor textu Slavomír Šindelka, oO 30.5.1955


Ukolébavka – orchestrální skladba, oO 28.8.1959


Ukolébavka na téma jaro – píseň, autor textu Zbyšek Malý, oO 1.4.1983


Upoutaný Prometheus – píseň, autor textu Karel Tachovský, píseň byla součástí
stejnojmenné rozhlasové hry, oO 16.4.1965


Už je nejvyšší čas – píseň, autor textu Jiří Kafka, oO 6.12.1961 (oO Kafka 15.11.1961)


Variace – orchestrální skladba, oO 11.12.1978


Včera a dnes – píseň, autor textu Slavomír Šindelka, oO 18.3.1955


Ve starém zámku – orchestrální skladba, oO 1.3.1962


Večer v Rozmarýnu – autor textu J. Zachata, píseň pro televizní pořad o brněnském kabaretu
Rozmarýn, oO 6.12.1961


Večerní – píseň, autor textu Radek Stanovský, oO 23.12.1971, nahrávka: BERO dir. Erik
Knirsch, sb. Jaromíra Hniličky, zp. Milan Černohouz (T13136)


Večerní cesta – píseň, autor textu Jarmila Štenglová, oO 20.4.1961


Večerní procházka – orchestrální skladba, oO 19.5.1953


Velká neznámá – píseň, autor textu Karel Honsa, oO 29.1.1958


Veselý výlet – fox polka pro big band, oO 19.5.1953, nahrávka: hr. Oldřich Blaha
(PGR16720BO)


                                             45
Vřesové zákoutí – orchestrální skladba, oO 9.12.1988, nahrávka: OSB dir. Aleš Podařil
(VS677303)


Všední den – píseň, autorka textu Růžena Sypěnová, oO 23.12.1971


Všední ráno – píseň, autor textu Jiří Kafka, oO 1.8.1959 (oO Kafka 27.5.1958), nahrávky:
OGB dir. Gustav Brom, zp. J. Veselá (GR00913; GR01097); VSOČR dir. Jiří Hudec, zp.
Jarmila Veselá (DF00213)


Vysoká tráva – orchestrální skladba, oO 23.12.1971


Vyznání – oO 28.8.1959, skladba původně psaná jako barytonsaxofonové sólo pro Josefa
Audese, Blahův bratr Josef ji za svého působení v AUSu73 upravil a hrál na hoboj


Vyznání pod neonem – píseň, autor textu Karel Honsa, oO 8.8.1955


Vzdálený pozdrav – orchestrální skladba, oO 19.5.1953


Vzpomínka – orchestrální skladba se sólem pro piano, oO 18.3.1987, nahrávky: OSB dir.
Erik Knirsch, hr. Oldřich Blaha (VS675928); Posádková hudba Brno dir. Jiří Volf
(VS670284)


Vzpomínka na prázdniny – píseň, autor textu Pavel Vrbka, oO 1.2.1964 (oO Vrbka
15.5.1978), nahrávky: OGB dir. Gustav Brom, ar. Josef Blaha, zp. Jana Matysová, Milan
Černohouz (DF00509); OGB, zp. G. Brom, L. Blehárová (GR02750); OGB dir. Gustav Brom,
zp. G. Brom, L. Blehárová, sbor (CD01440) Krokodýlí slzy; OGB, zp. G. Brom (H23594);
OGB, zp. G. Brom, L. Blehárová (CD07383) Krokodýlí slzy


Weekend – orchestrální skladba, oO 13.5.1968




73
     AUS – armádní umělecký soubor


                                             46
Z deště pod okap – orchestrální skladba, oO 11.1.1973, nahrávka: OGB dir. Gustav Brom,
skladba je v seznamu rozhlasu ale nemá číslo


Z očí do očí – orchestrální skladba, oO 17.10.1963


Za pět minut dvanáct – orchestrální skladba, oO 2.10.1970


Za svitu měsíce – orchestrální skladba, oO 13.2.1954


Zámecká fanfára – instrumentální skladba, oO 10.11.1964


Zamilovaný posluchač – píseň, autor textu Karel Honsa, oO 2.8.1956


Závěrečná píseň – píseň, autor textu Vlastimil Pantůček, oO 1.12.1955


Závěrečný kuplet – píseň, autoři textu Roman Sadowski, Vít Ilek, oO 10.9.1956


Závrať – orchestrální skladba, oO 17.11.1962


Zlý Hubert – orchestrální skladba, oO 24.5.1967, nahrávka: Czechoslovak All Stars Jazz
Band (DF00271)


Znělka pro pořad „Hlásíme se z...“ – orchestrální skladba, chybí oO, nahrávka: OSB dir.
Miloš Machek (ST03029)


Zpívající hvězdy – píseň, autor textu Pavel Vrbka, oO 1.2.1964, nahrávky: OGB, vokální
kvartet (GR02716); OSB dir. Erik Knirsch (T16552)


Zrádná slza – píseň, autor textu Karel Honsa, oO 23.1.1958


Zrcadlo kritiky – píseň, autor textu Pavel Lukš, oO 4.6.1956


Žerty s čerty – skladba pro orchestr se sólem na foukací harmoniku. Byla oceněna v soutěži
orchestrálních skladeb brněnského rozhlasu. oO 17.2.1981, nahrávky: OSB dir. Erik Knirsch,


                                               47
hr. Lubomír Pleva – foukací harmonika (VS670788); OSB dir. Erik knirsch, hr. Lubomír
Pleva – foukací harmonika (CD02221) Přerovské nokturno, OSB, hr. Lubomír Pleva (DF
00706)


3 kusy pro foukací harmoniku a rytmickou skupinu – oO 2.10.1970




                                        48
8. Závěr


       Ve své práci jsem se pokusil „zmapovat“ život brněnského skladatele a pianisty
Oldřicha Blahy. Je možné, že polemiku vyvolá už název mé práce. Proč jsem tedy označil
Oldřicha Blahu za „brněnského“ skladatele a pianistu? Narodil se sice v kraji pod Hostýnem
(kam se stále a rád vrací), ale od dob svých studií na konzervatoři v Brně nepřetržitě působí a
je s tímto městem spjatý. V řadě historiografických prací jsou osobnosti, o kterých se píše,
také označovány přídomkem sídla, ve kterém strávily největší část svého života. Myslím, že
jsem se tedy držel zaběhnutého mustru.
       V biografické části se snažím co nejvíce odvolávat na textové prameny, i když většinu
materiálu jsem získal při rozhovorech s O. Blahou či z vyprávění pamětníků. Část tvoří i
historie orchestru Gustava Broma. Zakomponoval jsem ji do své práce proto, aby čtenář získal
lepší přehled o situaci v tomto orchestru a aby také lépe pochopil, čím byl Blaha
v následujících letech ovlivněn. Oldřich Blaha byl během svého působení v tomto orchestru
účasten koncertů a turné, které nepochybně přispěly k tomu, že se orchestr v následujících
letech (cca od 1965 do 1975) stal jedním z nejlepších souborů na světě.
       V posledním oddíle práce se věnuji skladbám, které Blaha zkomponoval. Myslím si,
že některé z nich jsou více než podařené a stálo by zato jim věnovat větší prostor v samostatné
práci. Stanovený rozsah této práce mi nedovolil pustit se do hlubších analýz Blahova díla.
Doufám, že se mi podařilo vytvořit dílko, které bude k užitku a které bude moci být použito i
jako zdroj informací při dalších výzkumech, a že nejde o „slepou mapu“.




                                              49
9. Résumé


       Ve své práci se věnuji osobnosti skladatele a pianisty Oldřicha Blahy. Narodil se 17.
července 1930 v Příkazích u Holešova. Rodiče ho k hudbě vedli už od mládí. Otec byl
trumpetista. Jako dítě se Oldřich učil hrát na varhany a klavír. Své prvotiny napsal
v devatenácti letech. Po absolvování základní školy začal studovat na Učitelském ústavu ve
Valašském Meziříčí. Po jeho absolvování odešel učit. Za dva roky pak vykonal přijímací
zkoušky na brněnskou konzervatoř, obor hra na varhany. Po dvou letech přestoupil na obor
hra na klavír. Už jako student hrál v menších jazzových souborech. Po absolvování
konzervatoře začal studovat skladbu na Janáčkově akademii múzických umění. Při jejím
studiu hrál v big bandu Mirko Foreta, kde vydržel až do roku 1960, kdy nastoupil do
Orchestru Gustava Broma. Spolu s ním absolvoval řadu koncertů a turné, mimo hry na klavír
se věnoval aranžmá a kompozici. V roce 1965 z orchestru odešel a nastoupil do
Československého rozhlasu v Brně, kde působil jako hudební režisér a redaktor až do
odchodu do důchodu v roce 1990.
       Blahova tvorba je ve velké míře ovlivněna jazzem. Většina jeho skladeb je psána pro
potřebu konkrétních souborů či pro rozhlas a mají spíše zábavnější charakter. Napsal i několik
rozsahem větších a vážnějších kompozic, z nichž je třeba zmínit alespoň Capriccio, Jazzový
trojkoncert, Concertino a due, Rondo, Suita o vodě, Suita pro trombón, klavír a dechové
kvinteto, Symfonie pro velký orchestr. Třikrát získaly jeho skladby ocenění v soutěži
orchestrálních skladeb Československého rozhlasu, Blaha sám je držitelem ceny Svazu
českých skladatelů a koncertních umělců.




                                             50
10. English Résumé



       My bacalary work is about a composer and a pianist Oldřich Blaha. He was born
17th July 1930 at Příkazy at Holešov. His parents have led him to music since his childhood.
His father was a trumpet player. As a little boy Oldřich began to play the organ and the piano.
His first pieces he wrote when he was only 19. After elementary school he continued his
studies at the Seminary of Teachers at Valašské Meziříčí. As a school-leaver he had worked
as a teacher. Two years later he accomplished the receive examination to Conservatoire in
Brno where he studied an organ playing. After next two years later he had changed it for the
piano. As a student he played at small jazz groups. After his graduation he went to study
composition at Janáčkova akademie múzických umění (Janáček´s Academy of Music).
During his studies he played at Mirko Foret´s big band, where he stayed until 1960, then he
changed it to Gustav Brom´s Orchestra and worked there as a pianist, a composer and an
aranger and performed many concerts with Brom´s Orchestra until 1965 when he left it. At
the same time he began to work at Czechoslovak Broadcasting in Brno as a music director
and an editor. There he had stayed till his retirement.
       The work of Oldřich Blaha is mostly influenced by jazz music. Most of his pieces
were written for concrete bands or for radio and they have a funny character. Also he wrote
some extensive and serious compositions, as Capriccio, Jazzový trojkoncert (Jazz concert for
three soloist), Concertino a due, Ronda, Suita o vodě ( The Water Suita), Suita pro trombón,
klavír a dechové kvinteto (Suita for trombone, piano and wind instruments quintet), Symfonie
pro velký orchestr (Symphony for big orchestra). Three times won his pieces in competition
of orchestral compositions by Czechoslovak Broadcasting. Oldřich Blaha obtained the prize
of Svaz českých skladatelů a koncertních umělců (Asosiation of czech composers and concert
musicians).




                                               51
11. Fotopříloha




orchestr Mirko Foreta: piano - Oldřich Blaha, zpěv - Karel Duda, trubka - Mirko Foret




Orchestr Gustava Broma v obsazení: piano, kytara, kontrabas, bicí, 3 saxofony, lesní roh, 3
trubky, trombón, tuba, zpěv


                                             52
rytmická sekce Bromova orchestru: Oldřich Blaha – piano, Milan Řežábek – kontrabas,
Václav Skála - bicí




foto z německého časopisu: Oldřich Blaha mylně označen za Gustava Broma, u nás podobná
fotka vyšla v časopise Melodie



                                           53
malá skupina: zleva doc. Pavel Šumpík – bicí, Jaroslav Humpolík – saxofon, Oldřich Blaha –
piano, Oldřich Svoboda - baskytara




v jazzovém klubu Visiones v New Yorku, jako vděční posluchači big bandu Marie Schneider:
zleva: Oldřich Blaha, Roman Kobiela, Oldřich Svoboda, Günter Kočí, Maria Schneider a člen
jejího souboru




                                            54
diplom z Janáčkovy akademie múzických umění




                                        55
12. Prameny a literatura:


Celkové práce:


Černušák, Gracian – Štědroň, Bohumír – Nováček, Zdenko: Československý hudební
slovník osob a institucí. 2 svazky: A-L, Praha 1963. M-Ž, Praha 1965
Dorůžka, Lubomír: Český jazz mezi tanky a klíči 1968-1989. Praha 2002
Dorůžka, Lubomír: Panoráma populární hudby 1918/1978. Praha 1981
Dorůžka, Lubomír – Ducháč, Miloslav: Karel Vlach 50 let života s hudbou. Praha 2003
Dorůžka, Lubomír – Poledňák, Ivan: Československý jazz, minulost a přítomnost. Praha,
Bratislava 1967
Dorůžka, Lubomír – Škvorecký, Josef: Tvář jazzu. Praha 1966
Dorůžka, Lubomír: Tvář moderního jazzu. Praha, Bratislava 1970
Fukač, Jiří – Vysloužil, Jiří – Macek, Petr a kol.: Slovník české hudební kultury, Praha
1997
Kotek, Josef: Dějiny české populární hudby a zpěvu /1918-1968/. Praha 1998
kolektiv autorů – redigovala Alena Martínková: Čeští skladatelé současnosti. Praha 1985
Matzner, Antonín – Poledňák, Ivan – Wasserberger, Igor a kolektiv: Encyklopedie jazzu
a moderní populární hudby, část jmenná – československá jazzová scéna. Praha 1990
Poledňák, Ivan: Kapitolky o jazzu. Praha 1961
Rychlík, Jan: Pověry a problémy jazzu. Praha 1959
Sehnal, Jiří – Vysloužil, Jiří: Dějiny hudby na Moravě. Vlastivěda moravská sv. 12, Brno
2001
Vysloužil, Jiří: Hudební slovník pro každého. 2. díl, jmenná část, Vizovice 1999
Zapletal, Jiří – Majer, Jiří – Brom, Gustav: Můj život s kapelou. Praha 1994


Články, studie, kritiky:


Bergl, Miloš: Karlovy Vary aneb první přehlídka....., in: Taneční hudba a jazz 1963, str. 40
Bergl, Miloš: Gustav Brom a několik obecných otázek navíc. in: Taneční hudba a jazz 1960,
s. 63-66
Beránek, Jan: Brom, Gustav. in: Encyklopedie jazzu a mod...str.64-66
Beránek, Jan: Blaha, Oldřich. in: Encyklopedie jazzu a mod...str.47,48
Beránek, Jan: Blaha, Josef. in:, Encyklopedie jazzu a mod... str. 47


                                              56
Beránek, Jan: Foret, Mirko. in: Encyklopedie jazzu a mod....str. 142,143
Beránek, Jan: Kulíšek, Jan. in: Encyklopedie jazzu a mod...str. 306
Beránek, Jan: Předčasně definitivní portrét. in: Melodie 1974, č. 1, str. 19
Blaha, František: Jak mluvit o hudbě – hlas z praxe. in: Hudební rozhledy 1960, str. 823
Blatný, Pavel: Co může dát jazz novým kompozičním technikám. in:Hudební rozhledy 1964,
str. 800,801
Čadek, Milan: Zpěváci a zpěvačky. Ještě k jazzovému festivalu. in: Hudební rozhledy 1964,
str. 976-980
Dorůžka, Lubomír: Bromův orchestr na nových cestách. in: Hudební rozhledy 1961. str. 486
Dorůžka, Lubomír: Když se Ostrava zeptá. in: Hudební rozhledy 1963, str. 649
Dorůžka, Lubomír: Varšavský prolog. Pražský jazzový podzim. in: Hudební rozhledy 1964,
s. 934-939
Dorůžka, Lubomír – Poledňák, Ivan: Dva jazzové festivaly a jeden kurs. in: Hudební
rozhledy č. 17, 1965, str. 739-741
Fikejzová, Jiřina: Výstřižky a ohlasy. in: Taneční hudba a jazz 1962, str. 39-43
Fukač, Jiří: S orchestrem Gustava Broma po Sovětském svazu. in: Hudební rozhledy 1961,
str. 883
Fukač, Jiří: Zamyšlení nad Bromem. in: Hudební rozhledy 1961, str. 840,841
Fukač, Jiří: Jazz v jarním Brně. in: Hudební rozhledy 1962, str. 480
Fukač, Jiří: Nové pověry kolem jazzu?. in: Hudební rozhledy 1963, str. 40,41
Fukač, Jiří: Brom 1963 - nové otazníky - nové jistoty. in: Taneční hudba a jazz 1964,1965,
str. 107-119
Fukač, Jiří: Orchestr Gustava Broma – historie a současnost. in: Hudební rozhledy č. 12,
1965, str. 516,517
Havlíček, Dušan: Televizní otazníky. in: Hudební rozhledy 1961, str. 969
Havlíček, Dušan: Pětačtyřicítky taneční a zábavné hudby. in: Hudební rozhledy 1962, str.
619
Hořec, Jaromír: Nepatrné interview. in: Taneční hudba a jazz 1964,1965, str. 90-95
Konopásek, Jan: Kritika a sebekritika. in: Hudební rozhledy 1964, str. 120,121
Kotek, Josef: Nekonvenční úvahy nad nekonvenční deskou. in: Taneční hudba a jazz 1961,
str. 66-71
Lébl, Vladimír: Československý jazz 1963. in: Hudební rozhledy 1965, str. 30
Mácha, Zbyněk: Tradicionalistické skupiny. Pražský jazzový podzim. in: Hudební rozhledy
1964, s. 934-939


                                              57
Mácha, Zbyněk: „Tradiční soubory“. International jazz festival Praha 1965. in: Hudební
rozhledy č. 20, 1965 str. 872-878
Matzner, Antonín: Konopásek, Jan. in: Encyklopedie jazzu a mod....., s. 274
Matzner, Antonín: Třetí proud. Pražský jazzový podzim. in: Hudební rozhledy
1964, s. 934-939
Matzner, Antonín: Hosté ze zahraničí. International jazz festival Praha 1965. in: Hudební
rozhledy č. 20, 1965 str. 872-878
Matzner, Antonín: Brněnská jazzová bilance 1964. in: Hudební rozhledy 1965, str. 122
Matzner, Antonín: Newyorský kritik o našem jazzu. in: Hudební rozhledy 1965, str. 696-697
Matzner, Antonín: Jazzová premiéra v Ornisu na výtečnou. in: Melodie 1965, č. 4, str. 89
Matzner, Antonín: Gustav Brom. in: Melodie 1966, č. 1, str. 22
Pantůček, Vlastimil: Flétna v rozpacích. in: Taneční hudba a jazz 1962, s. 89,90
Poledňák, Ivan: 2x jazzové orchestry. in: Hudební rozhledy 1960, str. 301
Poledňák, Ivan: Nový nástup Bromova orchestru?. in: Hudební rozhledy 1962, str. 876
Poledňák, Ivan: Antibes. Dva jazzové festivaly a jeden kurz. in: Hudební rozhledy č. 17,
1965, str. 739-741
Poledňák, Ivan: Antibes 65. in: Melodie 1965, č. 10, str. 222
Poledňák, Ivan: Brom a zahraniční kritika. in: Melodie 1965, č. 11, str. 254
Poledňák, Ivan: Jazzbalet v Karlíně. International jazz festival Praha 1965. in: Hudební
rozhledy č. 20, 1965 str. 872-878
Poledňák, Ivan: Orchestr Gustava Broma Park kultury a oddechu Julia Fučíka 28. XI. 1963.
in: Melodie 1964, str.7
Pospíšil, Vilém: Trojí přání Bohuslava Martinů.in: Hudební rozhledy 1971, s. 337-339
Přikryl, Jaroslav: Album „Jazz 1962“. in: Hudební rozhledy 1963, str. 957
Přikryl, Jaroslav: Konfrontace. Pražský jazzový podzim. in: Hudební rozhledy 1964, s. 934-
939
Přikryl, Jaroslav: Symfonická tvorba. International jazz festival Praha 1965. in: Hudební
rozhledy č. 20, 1965 str. 872-878
Rychlík, Jan: Pokus o odpověď na deset otázek Marie Zemanové. in: Hudební rozhledy
1963, s.399
Siváček, Ján: Rozhlas po půlnoci. in: Hudební rozhledy 1962, str. 435
Sychra, Antonín: O třetím proudu a lecčems jiném. Ještě k jazzovému festivalu. in: Hudební
rozhledy 1964, str. 976-980
Titzl, Stanislav: Praha po prvé. in: Melodie 1964, č. 11 str. 1967


                                              58
Titzl, Stanislav: Pražský festival z mírného odstupu. in: Melodie 1964, č. 12, str. 183
Volek, Jaroslav: Čtyři krátké úvahy na okraj festivalu. Ještě k jazzovému festivalu. in:
Hudební rozhledy 1964, str. 976-980
Wasserberger, Igor: Zahraniční soubory. Pražský jazzový podzim. in: Hudební rozhledy
1964, s. 934-939
Wasserberger, Igor: Z domácí dílny. International jazz festival Praha 1965. in: Hudební
rozhledy č. 20, 1965 str. 872-878
Zemanová, Marie: Jazz aneb desetkrát odpověz, vždycky se zmýlíš. in: Hudební rozhledy
1963, str. 260



Další zdroje:


Kartotéka Českého rozhlasu Brno
Seznam ohlášených skladeb u Ochranného svazu autorského (OSA)
Štědroň, Miloš: K Oldřichu a Josefu Blahovi – pár marginálií – na žádost autora práce
Zámečník, Evžen: Malá vzpomínka na Oldřicha Blahu – na žádost autora práce
Rozhovory s Oldřichem Blahou od října 2006 do listopadu 2007




                                              59

				
DOCUMENT INFO
Shared By:
Categories:
Tags:
Stats:
views:9
posted:2/15/2012
language:Czech
pages:59