Po dlouh�m hled�n� jsme nakonec zvolili prostory gymn�zia na Bzeneck� ulici by 75n5t0

VIEWS: 57 PAGES: 34

									Časopis Vozíčkář č. 4 / 2007


Úvodník

O jednom problému aneb pohádka, kde o dobro nejde

Kde se vzal, tu se vzal, objevil se problém. Ne že by předtím neexistoval, podnikatelé už dlouho zaměstnávali postižené lidi jen tak
na oko. Přitom jim nedávali práci a místo mzdy jim pohodili jen pár okousaných stříbrňáků. Dělali to jednoduše proto, aby mohli
měsíčně čerpat zlaťáky ze státní kasy za každého „paseného“ vozíčkáře.
Problém se však na veřejnosti objevil až tehdy, kdy jej politici přestali ignorovat. Ne že by jim vadilo to popásání vozíčkářů, to ne,
ale vadilo jim, že za tímto účelem museli vydávat stále více zlaťáků. Zbývalo jim totiž čím dál méně pro ně samotné, a také pro
jejich kamarády.
I rozhodli se udělat situaci přítrž. Zavolali k sobě úředníky a zjevili jim svoji vůli. Úředníci moudře pokývali obrýlenými hlavami,
popotáhli si klotové rukávy a řešení bylo na světě. A jak bylo jednoduché! Od nejbližšího Silvestra dotaci podnikatelům snížíme a
z jedenácti tisíc uděláme devět. Hned budete mít, milí politici, pro sebe a pro kamarády na dárečky.
Jak řekli, tak i udělali. A tak v zemi poctiví podnikatelé opravdu zaměstnávající vozíčkáře byli velmi zklamaní, protože museli
omezit svoji výrobu, a někdy byli nuceni i propouštět. Dokonce i nepoctiví podnikatelé byli smutní; aby udrželi svoje zisky na
dosavadní úrovni, byli nuceni rozšířit svoje stádo na pastvě o několik dalších vozíčkářů.
Netrápili se však dlouho, práci sice dávno odvykli, ale přesto čile vyskočili a vydali se před brány poctivých podnikatelů, aby
odchytávali jejich propuštěné vozíčkáře a pak je s veselým pohvizdováním zaháněli za elektrické ohradníky svých nehostinných
pastvin.
A jaké z toho plyne poučení?
No přece to, že je třeba opravdu málo námahy k tomu, aby byli všichni spokojení. Snad jen ti poctiví podnikatelé tak úplně
spokojení nejsou. Ale dobře jim tak, nemají být poctiví.
Zdeněk Škaroupka




Rubrika Stalo se

Poskytovatelé sociálních služeb se prezentovali v Krnově

Město Krnov uspořádalo 6. října v rámci Komunitního plánu sociálních služeb 1. veletrh poskytovatelů sociálních služeb. Veletrh
probíhal ve středisku volného času Méďa. Zúčastnili se ho vystavovatelé z Moravskoslezského kraje, kteří prezentovali svoji
činnost ve dvaceti stáncích.
Mezi vystavovateli byly charitní dům Salvátor z Ostravy, denní stacionář Benjamínek, Archa – chráněné dílny Široká Niva,
Naděje Jindřichov a řada dalších. V doprovodném programu vystoupili členové pěveckého sboru Naděje, obyvatelky Domova
důchodců Ježník, děti z dětského domova z Lichnic, dále děti ze souboru Čirikle z Krnova a taneční soubor Naděje z Jindřichova.
Všechna vystoupení odměnili návštěvníci veletrhu velkým potleskem.
 V rámci výstavy prezentovaly různé firmy pomůcky pro zdravotně postižené, zájemci si mohli nechat změřit krevní tlak,
glykemii a cholesterol.
Zdena Vojčíková



IV. setkání spinálních jednotek Praha

Stalo se dobrou tradicí, že vždy na podzim se scházejí všichni, kteří se podílejí na péči o spinální pacienty. Letos se sešli počtvrté
v Praze v hotelu Pyramida ve dnech 25.–26. 10. Setkání organizovala spinální jednotka (SJ) Praha-Motol a účast přijali mnozí
odborníci z této oblasti nejen z České republiky, ale i ze zahraničí. Tématem byla bolest a spasticita.
Program byl velmi bohatý a zahrnoval přednášky od klasifikace a rozdělení bolesti a spasticity, přes vlastní zkušenosti, studie,
využívání různých způsobů jejich ovlivnění až po klasickou medikamentózní terapii a u nejsilnějších obtíží možnost využití a
zkušenosti s baclofenovou pumpou. Neméně zajímavá byla přednáška týkající se problematiky urologie. Část pátečního
dopoledního bloku byla věnována čtyřem workshopům rozděleným mezi lékaře, sestry, fyzio a ergoterapeuty a psychology.
Výměna zkušeností a návaznost péče z traumatické SJ na rehabilitační SJ je velmi důležitá. Na těchto setkáních se dělíme s
ostatními o zkušenosti, o výsledky své práce a snažíme se posunovat paraplegiologii dopředu k větším znalostem a k lepšímu
porozumění souvislostí tak, abychom my zdravotníci byli maximálně užiteční našim pacientům – klientům.
Příští páté setkání bude na podzim v roce 2008 v rehabilitačním ústavu Kladruby u Vlašimi.
Lia Frantalová, liafrantalova@tiscali.cz



Golfisté hráli pro handicapované děti

Na golfovém hřišti v Jinačovicích u Brna se 20. září hrál benefiční golfový turnaj EMIL 2007. Na turnaj se dostavilo 75 hráčů.
Výtěžek určený k podpoře sportovně nadaných zdravotně postižených dětí dosáhl částky 101 930 korun. Symbolický šek převzal
mladý handicapovaný sportovec Jakub Hřebíček, a to z rukou Jiřího Olivy a Alexeje Nováčka, představitelů akciové společnosti
Teplárny Brno. Akce se zúčastnily také zajímavé osobnosti, například paralympionik Jiří Ježek nebo herec a moderátor Mojmír
Maděrič.
Sylvie Petráková



Slavnostní otevření ParaCENTRA Fenix

V neděli 21. 10. jsme slavnostně otvírali a zahajovali provoz specializovaného centra, které bude sloužit lidem po úrazu páteře a
míchy nejen v Brně, ale po vybudování lůžkové kapacity v budoucnu i na celé Moravě – ParaCENTRA Fenix (PCF) v
pronajatých prostorách v Brně na Netroufalkách. Akci moderoval pan Radek Habáň z rádia Proglas a na příjemné atmosféře
se podílela také Cimbálová muzika z Milotic a přítomnost pana Marka Ebena, který se šarmem sobě vlastním pohovořil o tom, jak
se žije s partnerkou na vozíku. Vyřizoval i pozdravy od manželky Markéty, která byla na chalupě se svým asistenčním psem, a
ihned vysvětlil, v čem spočívá slovo asistenční – paní Markéta asistuje svému psovi Edovi.
Po krátké prezentaci „Kdo jsme, odkud přicházíme a kam jdeme“, ve které jsme shrnuli naše dosavadní výsledky činnosti a
nastínili plány do budoucna, byla jedním z bodů programu prohlídka pronajatých prostor, kde je cvičebna, počítačová učebna,
herna ping-pongu, kancelář, poradenské centrum a další.
Při rautu a sklence dobrého vína jsme vychutnávali tóny cimbálky a mnozí si i zazpívali.
Po skončení slavnostního otevření jsme „my domácí“ pokračovali ve výroční členské schůzi.
Díky vám všem, kteří nám pomáháte.
Lia Frantalová, liafrantalova@tiscali.cz
www.paracentrum-fenix.cz



Dva nové vlaky Regionova v Ústeckém kraji

České dráhy uvedly v říjnu do provozu další dvě moderní motorové soupravy Regionova. Tyto bezbariérové vlaky, které jsou
vybaveny i speciálním WC pro vozíčkáře, byly nasazeny na trať mezi Rakovníkem, Louny a Mostem. Regionovy už v současnosti
jezdí na vedlejších tratích ve všech krajích.
Stojí za zmínku, že osoby na vozíku, lidé se sníženou pohyblivostí či matky s kočárky dnes mohou použít téměř 700
bezbariérových spojů. Ještě před deseti lety bylo takových spojů jen dvanáct! „V posledních letech jsme nakoupili řadu nových
vozů, které jsou automaticky upraveny k přepravě vozíčkářů. Po kolejích jich nyní jezdí před dvě stě a do roku 2010 chceme
jejich počet zvýšit minimálně na tři sta,“ uvedla Luďka Hnulíková, ředitelka odboru osobní dopravy a přepravy Českých drah.
(mp)



Také Krnov chce být bezbariérovým městem
I na území města Krnov se vyskytují objekty, které postrádají bezbariérový přístup. Občané s tělesným postižením tak mají
ztížený přístup například do veřejných budov, škol, restaurací, kulturních zařízení, obchodů a podobně. Problémy s
architektonickými bariérami mají také starší lidé a maminky s kočárky.
Proto se i město Krnov zapojilo do projektu odstraňování bariér. Nejen vozíčkářům a dalším zdravotně postiženým občanům, ale i
široké veřejnosti byly rozdány dotazníky. Po zpracování těchto dotazníků se ukázalo, že nejvíce problémů je s přístupem na pošty,
do bank, kina, městských lázní, škol a většiny obchodů. Pozitivně se občané vyjádřili k bezbariérovému pohybu na náměstí a v
některých částech města – například v Kostelci.
Na základě této analýzy byla ustavena komise, jejímiž členy jsou nejen zástupci obce, ale i zdravotně postižených občanů. Na
pravidelných schůzkách projednávají, jak současné bariéry co nejdříve odstranit.
Zdena Vojčíková



Celoevropská kampaň byla úspěšná

Evropské fórum zdravotně postižených (EDF) připravuje už od roku 2000 důležitou směrnici, jejíž přijetí by v zemích Evropské
unie vozíčkářům, neslyšícím či třeba nevidomým zajistilo rovná práva v klíčových oblastech života: například ve vzdělávání,
zdravotnictví, bydlení a dopravě.
Také v naší zemi probíhala na podporu této směrnice mezinárodní kampaň „Jeden milión pro zdravotně postižené lidi“. Tolik
podpisů bylo zapotřebí nashromáždit pod petici, aby mohla být žádost o přijetí směrnice předložena Evropské komisi a
Evropskému parlamentu. Kampaň v Česku organizačně zajišťovala Národní rada osob se zdravotním postižením. Na jejích
webových stránkách se objevilo i vyhodnocení akce: k 1. říjnu bylo u nás nasbíráno 28 442 podpisů, v celé Evropě se ke stejnému
dni podařilo získat víc než 853 000 podpisů.
Dne 3. října se na internetu objevila informace o tom, že podpisů už je víc než potřebný milión. Ve čtvrtek 4. října se v Bruselu
uskutečnila demonstrace osob se zdravotním postižením: mezi více než dvěma tisíci účastníky z 30 evropských zemí byl i
předseda Národní rady Václav Krása. Petiční archy byly na mítinku předány zástupcům Evropské komise a Evropského
parlamentu.
Další informace o EDF a prosazované směrnici lze najít na stránkách www.edf-feph.org/ a www.1million4disability.eu.
(mp)



Jarek odešel...

V půli června mi přišel dopis z Hranic na Moravě. I přes obálku prosvítal černý pruh a já tušil, že je zle. A bylo – Jarek Uher, ve
věku 56 let, zemřel.
Toto smutné oznámení mě přeneslo do Rehabilitačního ústavu v Chuchelné, kde jsem se s Jarkem poprvé setkal – dlouhé kudrnaté
vlasy a za brýlemi věčný úsměv. Sblížila nás především hudba. Ještě dnes si vzpomínám, jak jsme byli jednou u bazénu ohromeni
„Zvony“ Mika Oldfielda nebo Městem R Michala Prokopa, i přestože z tranzistorového rádia se tato vynikající hudba dala spíše
jen tušit. Již v této době začal Jarek nacházet svoji celoživotní lásku a tou se stalo blues.
Po odchodu z Chuchelné se naše cesty na krátký čas rozešly. Jarek se ozval po přestěhování do Brna, kam mě zval na návštěvu.
Byl jsem ohromen. Celý byt měl upravený tak, aby si všechno mohl udělat sám, počínaje vařením a konče vysáváním koberců. Vše
mu trvalo sice déle, ale důležitější bylo, že to šlo. Jak jsem posléze zjistil, hlavní důvod pozvání souvisel se sportovním oddílem TJ
Moravia Brno, jehož vznik Jarek inicioval. Impulsem mu bylo jeho nadšení pro sport, které mu zůstalo i přes to, že se kvůli němu
(úraz se mu stal při tréninku na kole) octl na invalidním vozíku, částečně ochrnut i na ruce. Oddíl nakonec vznikl díky stejně
zapáleným kamarádům, kterými se Jarek obklopil.
Ze začátku pro mě bylo nepředstavitelné, že bych z vozíku házel oštěpem, diskem a hrál ping-pong. Jarkův elán mě však nakazil
tak, že jsem začal doma trénovat. Gumový disk mi donášel pes a oštěp mamka. Skrze lehkoatletické závody, kterých se i Jarek
aktivně účastnil, jsem se dostal až na Slovensko. Výsledky jsem měl průměrné, ale Jarkova zarputilost hnala i mě pořád dopředu.
Vyvrcholením Jarkových aktivit v této oblasti byl geniální a šílený nápad zároveň – týden po motocyklové Velké ceně Brna jet
tento okruh (jednalo se o starou trať) na vozících. Několikakilometrová trať nebyla tak náročná, vražedným však byl kopec do
Kohoutovic, který se jel na čas a určoval pořadí. Na vrcholku kopce seděl Jarek a s úsměvem hecoval a dodával síly, které v
těchto místech docházely. Dodnes si ten kopec s Jarkovým úsměvem živě vybavuji.
Jak šel čas, opět se naše cesty rozpojily, ale znovu jsme se na ně vraceli přes telefon a já se dozvídal o počítačovém programu, na
kterém se Jarek podílel. Tuto práci dělal se stejným nadšením jako vše, o co se hlouběji zajímal. Telefonní hovory však řídly, až se
stalo, že jsme o sobě nevěděli několik let.
Ke změně došlo letošního jara, kdy se Jarek ozval. Během krátké chvíle jsme se prostřednictvím blues znovu ocitli o několik
desítek let nazpátek, s tím rozdílem, že se Jarkovi nakupily zdravotní problémy, o kterých jsem se z jeho tichého hlasu dozvídal.
Avšak ani tentokrát zde nebyl žádný pesimismus či skepse a já cítil, že pokud bude sebenepatrnější šance, Jarek ji nepromarní –
11. června už žádnou šanci nedostal.
Přes smutek ve mně zůstává ten Jarkův úsměv, ze kterého jsem čerpal a budu čerpat i po jeho odchodu na věčnost.
Karel Pavlíček




Rubrika Nabídky

Kurz negativního myšlení aneb Jak vzdorovat ohlupujícím metodám léčby duše

V našem časopise nebývá zvykem zvát čtenáře do kina. V říjnu měl však premiéru film, který by rozhodně neměl ujít vaší
pozornosti: norská černá komedie „Kurz negativního myšlení“. Vypráví totiž o muži, který po autonehodě skončil na vozíku.
Snímek už byl úspěšný na letošním karlovarském festivalu, kde získal cenu za nejlepší režii, a v boji o diváckou cenu ho porazily
jen Vratné lahve.
Pětatřicetiletý vozíčkář Gear propadá doma depresím. Manželčinu péči snáší s nelibostí, trápí se ztrátou sexuální výkonnosti, s
nikým nechce mluvit, pije a sleduje válečné filmy. Jednoho dne muže navštíví psycholožka se skupinkou stejně postižených lidí,
aby ho naučili pozitivnímu myšlení. Lékařka, jež si na vychytralé manipulaci s pocity vozíčkářů postavila kariéru, netuší, že
narazí kosa na kámen: Gear její snahu zuřivě odmítne. A navíc strhne na svou stranu ostatní vozíčkáře.
Jejich společná vzpoura proti ohlupování vychází z brutální upřímnosti. Za pomoci alkoholu, marihuany a dokonce ruské rulety si
udělají divoký noční mejdan, v němž se střetává drsná otevřenost s falešným soucitem. Nakonec přichází očistný ranní rozbřesk.
Představitel hlavní role Fridtjov Saheim si hraní na vozíku pochvaloval. Prohlásil, že alespoň mohl po celých dvacet dní natáčení
sedět. A jeho výkon skuteční vozíčkáři chválí… Ne každý však originální norskou komedii hodnotí kladně. „Čekali jsme
odmítavé reakce. Také přišly a mrzely mě. Ale vůbec nebyly od vozíčkářů. Obvinili nás někteří zdraví diváci: že prý nemáme k
postiženým lidem respekt. Ale jim se film líbí! Oni totiž nesnášejí, když je někdo lituje, nechtějí, aby se s nimi jednalo jako s
ubožáky,“ řekl novinářům režisér Bard Breien.
Provokativní snímek plný břitkého humoru snad bude k vidění alespoň v kinech ve velkých městech. Dosavadní rozruch kolem
něj naznačuje, že tvůrci píchli do vosího hnízda a že téma pokryteckého vztahu k zdravotně postiženým lidem je aktuální i v
Česku. Určitě se najdou moralisté s varovně zdviženým prstem. Leč tenhle filmový „severní vítr“ je sice krutý, ale především
léčivý. A s morálkou naší společnosti je to jako s bolavými zuby: čím je zkaženější, tím je citlivější na jakýkoli dotek.
Stojí za zmínku, že patronem snímku se stalo Konto Bariéry. Na vytipovaných projekcích v českých kinech budou dobrovolníci
prodávat jeho silikonové náramky v hodnotě 50 korun. Výtěžek poslouží jako příspěvek na nákup vozíku jednomu člověku s
tělesným postižením.
(mp)



Soutěž o cenu Mosty i letos!

Až do konce listopadu mohou úřady státní správy a samosprávy, instituce, neziskovky, firmy, média i jednotlivci podávat návrhy
na udělení ceny MOSTY 2007. Stejnojmennou soutěž každoročně pořádá Národní rada osob se zdravotním postižením ČR, aby
upozornila veřejnost na mimořádné činy a aktivity ve prospěch těchto občanů.
Navrhovat lze instituce veřejné správy, nestátní subjekty i fyzické osoby. Pro nominaci je určen formulář zveřejněný na
internetových stránkách www.nrzp.cz. Ten je zapotřebí odeslat poštou na adresu NRZP, Partyzánská 7, 170 00 Praha 7 nebo
elektronicky na adresu nrzp@nrzp.cz.
Ceny Mosty 2007 budou uděleny na slavnostním večeru, který se uskuteční příští rok 5. února v Chrudimi. Záštitu nad soutěží
opět převzala manželka prezidenta Livia Klausová. Další informace je možné získat na telefonu 266 753 421.
(mp)



Pozvánka na lednový kurz pro uživatele osobní asistence
Asociace pro osobní asistenci (APOA) pořádá v lednu 2008 ojedinělý kurz. Je určen lidem s tělesným postižením z Prahy, kterým
jako osobní asistenti zatím pomáhají výhradně či převážně členové rodiny a příbuzní.
Dozvíte se například:
– jak najít nového člověka vhodného pro asistenci,
– jak ho vyškolit,
– jak sehnat peníze od sponzorů,
– jak udržet dobré vztahy v rodině,
– jak správně komunikovat s asistentem,
– jak řešit konflikty,
– jak šetřit záda pomáhajícím osobám.
Budete také moci diskutovat o svých problémech s lidmi, kteří jsou uživateli osobní asistence již několik let. Součástí programu
bude i videotrénink. Hlavní školitelkou je známá vozíčkářka Jana Hrdá.
Kurz se bude konat v bezbariérové místnosti v Praze, a to ve dvou fázích: vždy od pátku do neděle od 10 do 18 hodin. Prvá část
se uskuteční ve dnech 11.–13. ledna, druhá ve dnech 25.–27. ledna.
Kurz je plně hrazen z Evropského sociálního fondu, státního rozpočtu ČR a rozpočtu hl. m. Prahy, a tudíž je bezplatný! Všichni
účastníci budou mít zajištěnou i stravu a budou mít k dispozici osobní asistenty APOA.

Další informace lze získat na telefonních číslech 774 504 151 a 775 704 151. Zájemci se mohou přihlásit do 31. prosince na
adresu Kateřina Pincová, Konecchlumského 9, 169 00 Praha 6 nebo elektronicky na adresu khapoa@seznam.cz.
(mp)




Rubrika Liga informuje

Liga za práva vozíčkářů, o.s. od prosince na Vinohradech!

Od letošního prosince zahájíme své působení na nové adrese. Jelikož stále rozšiřujeme a zkvalitňujeme svoje služby, není možné
zůstat na staré adrese v budově, která již nevyhovuje našim ambicím a standardům kvality poskytovaných služeb. Po dlouhém
hledání jsme nakonec zvolili prostory gymnázia na Bzenecké ulici č. 23 v Brně-Vinohradech. Nové sídlo nám umožňuje
vybudovat kanceláře, které nám budou kapacitně lépe vyhovovat a oddělí organizační práci od práce s klienty. Např. pro klienty
Centra sociální rehabilitace budou připraveny hovorny pro konzultace a praktické nácviky. Další výhodou nového umístění sídla
může být i to, že městská část Vinohrady patří k rozvinutým a vysoce bezbariérovým místům Brna. Nachází se zde bezbariérový
dům Mikulovská č. 9, v němž naše organizace zajišťuje od července 2002 osobní asistenci v noci a nepracovní dny.

Jak se k nám dostanete?
Ten, kdo k nám bude chtít přijet z hlavního vlakového nádraží, má možnosti hned dvě. Pojede tramvají č. 8 na zastávku
Novolíšeňská a poté si buďto udělá kratší procházku do kopce, anebo zvolí přestup na trolejbus č. 26 a nechá se zavést na
zastávku Pálavské náměstí. Druhou možností je využití tramvaje č. 2 z Hlavního nádraží na zastávku Stará osada (konečná
stanice) a zde přesedne na trolejbus č. 25 nebo 26, který jej opět zaveze na zastávku Pálavské náměstí. Odsud je to již jen kousek
k naší brance.

Po cestě do Brna autobusem na stanici ÚAN Zvonařka je možné využít autobus č. 44 k cestě na Starou osadu, ale ten bohužel
není bezbariérový. Proto je třeba v případě nutnosti jet ze Zvonařky některým z nízkopodlažních spojů (tramvaj č. 9 nebo autobus
č. 76) k hlavnímu vlakovému nádraží a odtud pokračovat dle výše zmíněného scénáře. Přijedete-li autobusem na stanici
Benešova třída – hotel Grand, můžete využít opět tramvajové linky č. 2, a to ze zastávky Malinovského náměstí nebo z
Hlavního nádraží (a odsud využít spoje viz výše). Na obě zastávky je to přibližně stejně daleko.
Brňáci mají možnost dostat se k nám téměř ze všech částí města pomocí bezbariérové MHD. V blízkosti našeho nového sídla se
nalézají zastávky těchto bezbariérových linek: trolejbusová linka č. 25, 26 – zastávka Pálavské náměstí; autobusové linky č. 78 –
zastávka Prušánecká a č. 82 – zastávka Pálavské náměstí; tramvajová linka č. 8 – Novolíšeňská. Zastávka Novolíšeňská není na
přiloženém plánku zobrazena, protože se nachází přece jen dále než ostatní zastávky. Za pěkného počasí ale není problém dostat
se ze zastávky až k nám pěšky. V takovém případě je třeba přejít křižovatku směrem k benzínové stanici OMV a potom po
chodníku až k vyhlídce na Pálavské náměstí.
U všech brněnských linek, které jsme označili jako bezbariérové, je třeba si vyhledat konkrétní bezbariérové spoje, neboť na
těchto linkách jsou nasazovány nízkopodlažní vozy s plošinami, ale ne v plném rozsahu. Tzn. že někde jezdí 3x – 4x do hodiny,
jinde 1x za 2 hodiny apod. Některé linky jsou v tomto smyslu frekventovanější a jiné méně. K tomuto účelu je dobré orientovat se
dle jízdního řádu uveřejněného na internetu na adrese: www.dpmb.cz, odkaz Jízdní řád, pak Spojení (linky DPMB, a.s.). Do
zobrazeného formuláře vepíšete názvy zastávek a zadáte vyhledání spoje. U nízkopodlažních vozů bude vždy uveden symbol
vozíčkáře. Pozor! Tento symbol bohužel znamená pouze to, že nasazený vůz je nízkopodlažní, nikoliv že je nutně s plošinou.
Proto ti, kteří jsou odkázáni na plošinu, by si měli vše ověřit na telefonním čísle: 543 174 317, což je informační systém DPMB, a.
s. Abyste nemuseli čekat na instrukce automatu, stiskněte poté, co se ozve, dvakrát číslo 1 (asi ve vteřinovém intervalu). Budete
přepojeni na operátory, kteří vám dle instrukcí z vozovny potvrdí spoj s plošinou. Pochybnosti o plošině se týkají pouze trolejbusů
linky č. 25. Dle našich zkušeností jsou v pracovní dny uvedené spoje u linky č. 26 velmi spolehlivé a s plošinou. U linky č. 25
však na symbol vozíčkáře v případě plošiny nespoléhejte! Někdy jede plošinový, jindy jen nízkopodlažní vůz. Pokud se vám
stane, že pojede nízkopodlažní vůz mimo jízdní řád, pak vězte, že je to navíc – tedy jakýsi „bonus pro vozíčkáře“. DPMB, a. s.
totiž ve svém jízdním řádu uvádí pouze garantované nízkopodlažní spoje. Věříme, že cestování MHD dopadne i pro vozíčkáře
dobře.

Ten, kdo přijede do Brna autem, se bude orientovat k jihovýchodní části města. Cedule, které mu napoví, budou ukazovat směry
jako Slatina, Líšeň a Vinohrady, podle toho odkud motorista do Brna přijede...
Od SVITAV do Brna po silnici č. R43 SMĚR Líšeň přes Velký městský okruh směrem od OD Globus (čtyřproudá silnice)
sjedete ze silnice č. 43 na ul. Porgesovu (silnice č. 42), projedete Husovický tunel, pokračujte ul. Provazníkovou, Svatoplukovou,
z ní odbočte doleva na silnici ul. Rokytovu (č. 642), dále pokračujte dlouhým stoupáním do kopce po čtyřproudé silnici ulicí
Žarošickou (vpravo sídliště Vinohrady). První světelnou křižovatku projeďte rovně (vlevo PENNY Market), na druhé světelné
křižovatce odbočte vpravo na ulici Blatnickou, pokračujte Tvrdonickou (pouze dopravní obsluze vjezd povolen), po levé ruce
budete mít oplocený areál, do něj vjedete první bránou vlevo k sídlu Ligy.
Od OLOMOUCE po D1 SMĚR Líšeň, Vinohrady, Svitavy sjedete z D1 na ulici Ostravskou (silnice R50), z ní na ulici
Jedovnickou (čtyřproudá silnice č. 373), vpravo je Spalovna, Zetor. Světelnou křižovatku Jedovnická – Novolíšeňská projeďte
rovně, po cca 450 m odbočte vlevo na ulici Žarošickou (silnice č. 642). První světelnou křižovatku projeďte rovně, na druhé
světelné křižovatce odbočte doleva na ul. Blatnickou, pokračujte Tvrdonickou (dopravní obsluze vjezd povolen), po levé ruce
budete mít oplocený areál, do něj vjedete první bránou vlevo k sídlu Ligy.
Od BRATISLAVY po D2 SMĚR Líšeň, Vinohrady sjedete z D2 na silnici ul. Hněvkovského (silnice č. 41) – přímý vjezd do
Brna kolem obchodních domů OLYMPIA a TESCO. Na světelné křižovatce Hněvkovského – Černovická odbočte na ul.
Černovickou (č. 374), z ní na ulici Ostravskou (silnice č. R50), dále na ulici Jedovnickou (čtyřproudá silnice č. 373), vpravo je
Spalovna, Zetor. Světelnou křižovatku Jedovnická – Novolíšeňská projeďte rovně, po cca 450 m odbočte vlevo na ulici
Žarošickou (silnice č. 642). První světelnou křižovatku projeďte rovně, na druhé světelné křižovatce odbočte vlevo na ulici
Blatnickou, pokračujte Tvrdonickou (dopravní obsluze vjezd povolen), po levé ruce budete mít oplocený areál, do něj vjedete
první bránou vlevo k sídlu Ligy.
Od PRAHY po D1 SMĚR Líšeň, Vinohrady, centrum sjedete z D1 na ul. Hněvkovského (silnice č. 41) – sjezd CENTRUM u OD
TESCO. Na světelné křižovatce Hněvkovského – Černovická odbočte na ul. Černovickou (č. 374), z ní na ulici Ostravskou
(silnice č. R50), dále na ulici Jedovnickou (čtyřproudá silnice č. 373), vpravo je Spalovna, Zetor. Světelnou křižovatku Jedovnická
– Novolíšeňská projeďte rovně, po cca 450 m odbočte vlevo na ulici Žarošickou (silnice č. 642). První světelnou křižovatku
projeďte rovně, na druhé světelné křižovatce odbočte vlevo na ulici Blatnickou, pokračujte Tvrdonickou (pouze dopravní obsluze
vjezd povolen), po levé ruce budete mít oplocený areál, do něj vjedete první bránou vlevo k sídlu Ligy.
Když se konečně dostanete na Pálavské náměstí, ať už jedete čímkoliv, vydejte se směrem k Sherwoodu, což je lesík, ve kterém
se nachází stejnojmenná restaurace. Dle přiloženého plánku tedy půjdete z Pálavského náměstí severozápadně směrem k lesíku po
ulici Tvrdonická, a to až k brance, která vede k zadnímu vchodu do gymnázia. Ta již bude mít naše logo. Parkovat lze přímo na
hřišti, které je za brankou – před betonovým nájezdem se zeleným zábradlím. Po tomto nájezdu se dostanete do našich nových
prostor.
I přesto, že se naše organizace stěhuje, telefonní čísla zůstávají stejná! Veškeré informace o nás i o stěhování proto můžete
získávat i nadále na našem stávajícím čísle: 541 249 175–6. Rovněž lze využít mailové schránky info@ligavozic.cz.
Těšíme se na vaši návštěvu.

V souvislosti se změnou sídla bychom rádi upozornili také na Den otevřených dveří, který chystáme pro naše klienty i veřejnost na
17. ledna 2008 od 10 do 16 hodin, kdy proběhne prohlídka nových pracovišť s možností setkání s pracovníky projektů. Ten, kdo se
přijde podívat, si zde bude moci vyzvednout volnou vstupenku na večerní akci s živou hudbou, která se bude konat v klubu Fléda
na Štefánikově ulici 24 v Brně od 18 hodin. Lidem se sníženou pohyblivostí bude z Ligy zajištěn odvoz bezbariérovým
autobusem. Odvoz v nočních hodinách domů jsme rovněž v rámci Brna schopni zajistit. Požadavek na dopravu je však nutné
ohlásit předem. Kontaktujte nás telefonicky na čísle 541 249 175–6 anebo mailem na adrese: info@ligavozic.cz. Všechny
informace najdete rovněž na www.ligavozic.cz.
Hynek Latta



Změny v sociální oblasti

Zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, který nabyl účinnosti dne 16. 10. 2007, všeobecně přezdívaný
„Topolánkův batoh“, přináší řadu změn. S těmi nejdůležitějšími, které se týkají sociální oblasti, bych vás rád seznámil.

Zrušení ustanovení o zvyšování příspěvku na péči
Zákon o sociálních službách počítal s pravidelným zvyšováním příspěvku ke dni 1. ledna. Povinnost zvýšit příspěvek byla v
případě růstu indexu spotřebitelských cen sociální péče alespoň o 5 %. Kromě toho mohla vláda zvýšit částky i mimo tento
termín. Tato ustanovení byla ale vypuštěna, takže k valorizaci příspěvku na péči docházet nebude.

Upřesnění nároku na výplatu příspěvku
a) V případě, že jsou splněny podmínky pro pobírání příspěvku jen po část kalendářního měsíce, např. při hospitalizaci, náleží
příjemci příspěvek ve výši celého kalendářního měsíce.
b) Trvá-li pobyt v ústavní péči zdravotnického zařízení celý kalendářní měsíc, příspěvek se nevyplácí. Tuto skutečnost je blízká
nebo jiná fyzická osoba, která poskytuje oprávněné osobě pomoc, povinna písemně ohlásit obecnímu úřadu obce s rozšířenou
působností do 8 dnů. Stejná povinnost platí i pro přijetí do školského zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy s
výjimkou dětského domova nebo vzetí do vazby či nástupu trestu.
c) Po dosažení 18. roku věku se vyplácí příspěvek od následujícího kalendářního měsíce ve výši stanoveného pro osoby starší 18
let, avšak podle stupně závislosti přiznaného před 18. rokem věku. Obecní úřad obce s rozšířenou působností je povinen současně
zahájit řízení o nové posouzení závislosti podle kritérií platných pro osoby starších 18 let.

Přechod nároku na příspěvek na péči
Dosavadní úprava počítala s přechodem nároku na příspěvek v případě úmrtí oprávněné osoby pouze na manžela/manželku, děti a
rodiče, a to za podmínky, že žili s oprávněnou osobou v době její smrti v domácnosti. Další ustanovení pak určovalo, že nárok na
příspěvek není předmětem dědictví. Nebylo tedy možné, aby nárok na příspěvek přešel např. na vnučku, i když poskytovala
oprávněné osobě pomoc, nebo na jinou blízkou osobu. Stejně tak nebylo možné, aby některá z dosavadně uvedených oprávněných
osob získala nárok na příspěvek, pokud nežila s oprávněnou osobou v domácnosti. Vyloučeny tak byly vdané děti či rodiče, kteří
měli vlastní domácnost.
Nová právní úprava rozšiřuje výčet osob o partnera a jiné osoby blízké, čímž se rozumí všichni příbuzní v řadě přímé, sourozenec
a manžel, partner, ale i jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném – jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá
důvodně pociťovala jako újmu vlastní (může se jednat zejména o vztah druh – družka a nejsou vyloučeny ani vztahy v pěstounské
péči apod.). Pokud takové osoby v domácnosti nežily, přechází nárok na blízkou osobu, která byla označena jako osoba
poskytující pomoc. V případě úmrtí žadatele, kterému byly poskytovány pobytové služby, přechází nárok na příspěvek na
příslušné pobytové zařízení.

Zakotvení dalších povinností žadatele o příspěvek, změny v řízení o příspěvku a kontrole jeho využívání
Kromě již zmíněné ohlašovací povinnosti blízkých osob je nově stanovena povinnost do 8 dnu oznámit, kdo a jak poskytuje
pomoc osobě, případně změny, týkající se zajištění pomoci. Pozor, dosud tato doba byla 15 dnů, nyní pouze 8 dnů! Vyžadován
je souhlas fyzické nebo právnické osoby s poskytováním pomoci. Nesplnění této povinnosti bude mít za následek zastavení
příspěvku poté, co oznamovací povinnost nebude splněna ani na výzvu příslušného obecního úřadu. Výplata příspěvku se obnoví
až v měsíci, který bude následovat po splnění oznamovací povinnosti. Byla-li by výplata příspěvku zastavena v lednu, ohlašovací
povinnost splněna kterýkoliv den měsíce února, obnoví se výplata od prvního března. Pro příjemce příspěvku se situace změní i v
tom, že o zastavení příspěvku nedostanou rozhodnutí, ale pouze oznámení, které se nedoručuje do vlastních rukou. Stejně je tomu
i v případech, kdy dojde k zastavení výplaty příspěvku pro změnu trvalého nebo hlášeného pobytu.
Proti zastavení výplaty lze uplatnit námitky nejpozději do 15 dnů od posledního dne kalendářního měsíce, ve kterém byla výplata
příspěvku zastavena nebo změněna. Námitky se podávají písemně u obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Obecně se
vylučuje odkladný účinek u odvolání. To znamená, že i když je odvolání podáno, postupuje se do rozhodnutí o něm podle toho,
jak rozhodl obecní úřad obce s rozšířenou působností. Potvrzení o tom, že konkrétní fyzická osoba poskytuje pomoc, se kromě
zdravotního a důchodového pojištění vydává i pro účely pomoci v hmotné nouzi.
Změny v některých sociálních službách a podmínkách jejich úhrady
1. Do § 34 zákona o sociálních službách se doplňuje nový typ sociálních zařízení „zařízení následné péče“.
2. Mění se charakter služeb následné péče z terénních na ambulantní nebo pobytové a pro pobytovou formu se doplňují základní
činnosti spočívající v poskytnutí ubytování a stravy. V souvislosti s touto změnou dochází k upřesnění, že bezplatně se poskytují
služby následné péče s výjimkou ubytování a stravy.
3. Významné změny se týkají center sociálně rehabilitačních služeb. Zatímco dosavadní úprava zakotvovala úhradu za stravu,
pobyt a péči ve sjednaném rozsahu, nově se stanoví úhrada za základní činnosti v rozsahu stanoveném smlouvou s tím, že
maximální výše úhrady je stanovena prováděcím předpisem.
4. Nově se od úhrady za stravu dítěte osvobozují povinné osoby, jestliže pobírají dávky v hmotné nouzi samy, nebo osoby s nimi
společně posuzované.
5. Povinnost písemného uzavření smlouvy se bude vztahovat i na služby následné péče.
6. Se smlouvami souvisí i upřesnění působnosti obecního úřadu s rozšířenou působností při zastupování osoby, která není schopna
sama jednat a nemá zákonného zástupce. Tyto osoby zastupuje uvedený úřad v místě trvalého nebo hlášeného pobytu osoby, ale v
případě pobytových služeb úřad příslušný podle sídla zařízení.

Úprava požadované kvalifikace pro činnosti v sociálních službách
1. U sociálního pracovníka se doplňuje nová možnost splnění požadavku odborné kvalifikace, a to v případě absolvování
dvousethodinového vzdělávacího kurzu v oblasti sociální práce, sociální pedagogika, sociální a humanitární práce, sociální práce,
sociální politika nebo speciální pedagogika za předpokladu ukončeného středoškolského vzdělání s maturitní zkouškou v oboru
sociálně právním a praxe při výkonu povolání sociálního pracovníka v trvání nejméně deseti let. Maturitní zkouška přitom musela
být vykonána nejpozději do 31. 12. 1996.
2. Okruh pracovníků vymezený v § 115 se rozšiřuje o další odborné pracovníky, kteří přímo poskytují sociální služby.
Požadavkem je dosažení jakéhokoliv typu a oboru vysokoškolského vzdělání.
3. Vymezení okruhu osob působících v sociálních službách nově zahrnuje i dobrovolníky. Odpadají tedy pochybnosti, zda tuto
formu aktivity lze v sociálních službách uplatnit. I u pracovníků v sociálních službách dochází k úpravě kvalifikačních požadavku.
Ty splňuje každý, kdo je kvalifikován pro výkon práce sociálního pracovníka.
4. Zejména pro nestátní neziskové organizace má mimořádný význam nově zařazované ustanovení odst. 7 do § 116, které stanoví,
že podmínka absolvování kvalifikačního kurzu musí být splněna do 18 měsíců ode dne nástupu zaměstnance do zaměstnání.
Stávající úprava totiž vyvolávala pochybnosti, zda nově přijímaní pracovníci mohou vůbec v sociálních službách působit, pokud
požadovaný kurz neabsolvovali před nástupem do zaměstnání.

Změny v důchodovém pojištění pečujících osob
1. V batohu najdeme i změny zákona o důchodovém pojištění, které se týkají pečujících osob a které částečně jejich postavení
zlepšují. Zatímco podle stávající úpravy byla doba péče započítávána do důchodového pojištění až při péči od II. stupně závislosti,
a to včetně dětí, novela zákona o důchodovém pojištění obsažená v části dvacáté čtvrté stanoví, že důchodově jsou pojištěny i
osoby pečující o dítě ve věku do 10 let zařazené do I. stupně míry závislosti. Toto ustanovení může pomoci lidem pečujícím o
děti do 10 let věku odkázané na dietní stravování a trpící interními chorobami. Podmínkou ovšem je, aby dítě bylo zařazeno
alespoň do I. stupně míry závislosti, což se bohužel někdy neděje.
2. Další změnu přináší zákon č. 213/2007 Sb., jehož čl. V. ruší podmínku společné domácnosti u jiných než blízkých pečujících
osob pro účely vydání potvrzení prokazující dobu péče pro účely zdravotního pojištění, důchodového pojištění a zaměstnanosti.

Zrušení ošatného
Od 1. 1. 2008 se ruší příspěvek na zvýšené životní náklady poskytované podle § 42 vyhlášky 182/1991 Sb. Jde o příspěvek,
kterému se všeobecně říká „ošatné“, a je vyplácen až do částky 200 Kč měsíčně na rehabilitační a kompenzační pomůcky.
Platby u lékaře
Za každou návštěvu u lékaře zaplatíme 30 Kč, na pohotovosti pak 90 Kč. Recept vyjde na 30 Kč a den v nemocnici na 60 Kč.
Maximální strop je 5000 Kč ročně, ale na osobu, což postihne hlavně větší rodiny. Případné náklady, které občan zaplatí navíc,
vrátí jeho zdravotní pojišťovna pravděpodobně ve čtvrtletním vyúčtování.

Většina změn nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2008. Kompletní znění zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů,
najdete ve Sbírce zákonů – www.mvcr.cz – Sbírka zákonů – rok 2007 – 16. 10. částka 85. Změny se týkají i zákonů o pomoci v
hmotné nouzi, o státní sociální podpoře a dalších. Aktuální informace najdete i na stránkách MPSV – www.mpsv.cz/cz/4750.
Informace byly převzaty z materiálů JUDr. Jana Hutaře z legislativního odboru Národní rady zdravotně postižených v ČR.
Leoš Spáčil
Státní sociální podpora po 1. lednu 2008

Přijetím zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, dochází od 1. ledna 2008 ke změnám dávek poskytovaných
podle zákona č. 117/ 1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů.

Přídavek na dítě
Nárok má nezaopatřené dítě do 26 let, které žije v rodině s rozhodným příjmem nižším, než je 2,4násobek životního minima
rodiny. Přídavek je vyplácen ve třech výších podle věku dítěte: věk do 6 let – 500 Kč, věk 6 – 15 let – 610 Kč, věk 15 – 26 let –
700 Kč.

Sociální příplatek
– Nárok má rodič, který se stará alespoň o jedno nezaopatřené dítě, pokud rozhodný příjem v rodině nepřevyšuje 2,0násobek
životního minima rodiny.
– Sociální příplatek se zvyšuje v případech, kdy dítě je dlouhodobě těžce zdravotně postižené, dlouhodobě zdravotně postižené
nebo dlouhodobě nemocné, zohledněny jsou také zdravotní postižení nebo osamělost rodiče, více narozených dětí apod.

Příspěvek na bydlení
Nárok má vlastník nebo nájemce bytu, který je v bytě přihlášen k trvalému pobytu, jestliže 30 % (v Praze 35 %) příjmů rodiny
nestačí k pokrytí nákladů na bydlení a zároveň těchto 30 % (v Praze 35 %) příjmů rodiny je nižší než příslušné normativní
náklady stanovené zákonem.
– Normativní náklady na bydlení jsou stanoveny jako průměrné náklady na bydlení podle velikosti obce a počtu členů v
domácnosti. Zahrnují pro nájemní byty částky nájemného v souladu se zákonem o nájemném a pro družstevní byty a byty
vlastníků obdobné náklady a ceny služeb a energií. Normativní náklady na bydlení jsou propočítány na přiměřené velikosti
bytů pro daný počet osob v nich trvale bydlících.
– Výše příspěvku na bydlení se stanoví jako rozdíl mezi normativními náklady na bydlení a násobkem rozhodného příjmu a
koeficientu 0,30 (v Praze 0,35).

Rodičovský příspěvek
– Nárok má rodič, který po celý kalendářní měsíc osobně, celodenně a řádně pečuje o dítě, které je nejmladší v rodině a které
zakládá nárok na rodičovský příspěvek. Příjem rodiče není testován, rodič může být výdělečně činný. Po dobu své výdělečné
činnosti musí však rodič zajistit péči o dítě jinou zletilou osobou.
– Rodičovský příspěvek je stanoven ve třech výměrách daných v pevných měsíčních částkách – zvýšené (11 400 Kč), základní (7
600 Kč) a snížené (3 800 Kč).
– Rodič si může zvolit čerpání rodičovského příspěvku po dobu dvou, tří nebo čtyř let.
– Volbou doby čerpání si rodič zároveň volí i k ní příslušnou výši příspěvku, a to:
   - rychlejší čerpání rodičovského příspěvku – po peněžité pomoci v mateřství nebo peněžité pomoci poskytované mužům (dále
   jen PPM) ve zvýšené výměře (11 400 Kč) do 24 měsíců věku dítěte; o tuto formu čerpání však může požádat pouze rodič, který
   má nárok na PPM ve výši alespoň 380 Kč za kalendářní den;
   - klasické čerpání – po PPM v základní výměře (7 600 Kč) do 36 měsíců věku dítěte; o tuto formu čerpání může požádat
   pouze rodič, který má nárok na PPM.
   - pomalejší čerpání – po PPM nebo od narození dítěte (nevznikl-li nárok na PPM) v základní výměře (7 600 Kč) do 21 měsíců
   věku dítěte a dále ve snížené výměře (3 800 Kč) do 48 měsíců věku dítěte.
O vybranou dobu a výši čerpání rodičovského příspěvku musí rodič písemně požádat příslušný úřad státní sociální podpory
na předepsaném formuláři. Po učiněném rozhodnutí je vybraná možnost čerpání již nezměnitelná a nelze ji uplatňovat zpětně, a
to ani při střídání rodičů v pobírání rodičovského příspěvku. Termíny, kdy o jaké čerpání lze žádat, vám sdělí na vašem pracovišti
SSP, podrobnosti najdete i na odkazu MPSV, který je uveden v závěru tohoto textu.
– U zdravotně postižených dětí má rodič nárok ode dne posouzení dítěte jako dítěte dlouhodobě zdravotně postiženého nebo
dlouhodobě těžce zdravotně postiženého na rodičovský příspěvek v základní výměře (7 600 Kč) do 7 let věku dítěte, a to bez
ohledu na dříve zvolenou možnost čerpání rodičovského příspěvku (před posouzením zdravotního stavu dítěte).
– Všichni rodiče, kteří měli na rodičovský příspěvek nárok v prosinci roku 2007, si musí podat na příslušném úřadě státní
sociální podpory novou žádost a doložit všechny potřebné údaje pro výplatu rodičovského příspěvku od ledna 2008.
Příspěvek na školní pomůcky
– Tento příspěvek je zrušen, děti, které v roce 2007 začaly plnit povinnou školní docházku a splnily nárok na příspěvek na školní
pomůcky, ale o tuto dávku si nepožádaly, mohou o ni požádat do konce června 2008.
Porodné
Porodné bude vypláceno v pevné výši 13 000 Kč.

Pohřebné
Výše pohřebného je stanovena pevnou částkou ve výši 5 000 Kč, bude však náležet pouze osobám, které vypravily pohřeb dítěti,
nebo osobě, která byla rodičem nezaopatřeného dítěte.
Podrobnosti o dávkách pěstounské péče neuvádíme, jsou však stále součástí dávek státní sociální podpory. Podrobnosti o všech
dávkách a dalších změnách najdete na stránkách MPSV na tomto odkaze – www.mpsv.cz/cz/4750.
Hana Valová



Ohlédnutí za akcí Pro Váš úsměv

V pátek 19. října skončil na brněnském výstavišti mezinárodní veletrh zdravotnické techniky, rehabilitace a zdraví HOSPIMedica
a spolu s ním i jeho doprovodný program v podobě prezentace nestátních neziskových organizací s humanitárním zaměřením Pro
Váš úsměv. Letošního ročníku veletrhu HOSPIMedica se podle předběžné závěrečné zprávy BVV, a. s. zúčastnilo 608 firem z 31
různých zemí světa a počet návštěvníků překročil 16 000 během čtyř dnů jeho konání.
Rádi bychom se nyní ohlédli za průběhem akce Pro Váš úsměv, kterou pro vás již dvanáct let připravujeme. Letos to bylo za
podpory těchto čtyř hlavních partnerů: BVV, a. s., MPSV ČR, Informační centrum neziskových organizací, o.p.s. a LOGO, o.s.
Vlak plný úsměvů, což je bezbariérový vlak vypravený speciálně pro zdravotně znevýhodněné a jejich doprovod, dorazil na
výstaviště v úterý 16. října v 9.30 h. Tuto jízdu zorganizovaly České dráhy ve spolupráci s Unií železničních zaměstnanců. Dá se
říci, že příjezdem vlaku do areálu BVV, a. s. bylo možné považovat akci zcela neoficiálně za zahájenou.
Program Pro Váš úsměv byl letos netradičně v pavilonu C, takže byly výrazněji odděleny technické kompenzační pomůcky od
prezentace činnosti neziskového sektoru. Zprvu jsme se toho trochu báli, protože pavilon A nám vždy nabízel dobré zázemí a od
vystavovatelů pomůcek nás dělil pouze koridor. Nakonec se však ukázalo, že zájemci o neziskový sektor si k nám cestu vždy
najdou, a s návštěvností akce Pro Váš úsměv můžeme být jako pořadatelé spokojeni.
A není ani divu. Letošního ročníku se zúčastnilo 75 vystavujících organizací ze všech koutů České republiky. Nabízely seznámení
se svou činností, některé pak i své výrobky, o které byl tradičně nemalý zájem. Jiné organizace se představily formou zábavného a
vzdělávacího programu, který je nedílnou součástí akce Pro Váš úsměv již řadu let.
Letos jsme nabídli celkem 17 informačně-vzdělávacích akcí v podobě odborných přednášek, seminářů, diskusí, konferencí,
workshopů a kurzů, z toho 2 semináře ve spolupráci s Informačním centrem neziskových organizací, o.p.s. Liga přispěla k
odborným diskuzím např. svými semináři o problematice bariér v dopravě, architektuře apod. Občanské sdružení LOGO, o. s.
připravilo k Mezinárodnímu dni porozumění koktavosti semináře pro odbornou veřejnost.
Internetovna byla letos technicky velmi dobře vybavena a její kapacita oproti minulým ročníkům značně posílena, proto v ní bylo
dost místa pro všechny zájemce. V Internetovně sídlily jako každý rok také organizace, které se specializují na prodej doplňků k
PC pro zdravotně znevýhodněné, a organizace, které pomocí internetu poskytují zdravotně znevýhodněným informační servis.
Představen zde byl mj. program „Internet – výhoda pro znevýhodněné“, který připravilo sdružení BMI a Asociace Informačních
Systému pro Osoby se speciálními potřebami, provozující portál Helpnet.cz. Nechyběly však ani jiné zajímavosti. Firma NEO
Media Europe zde letos představila svůj informační kiosek, společnost Unient Communications službu viphone break, chráněné
dílny Deep připravily soutěž v kreslení na dotykových obrazovkách, TyfloCentrum Brno předvedlo technické prostředky pro
ovládání počítače nevidomými a sdružení Petit tradičně přispělo prezentací svých alternativních klávesnic, programů, pomůcek a
příruček pro ovládání PC zdravotně znevýhodněnými.
Odborné informace z oblasti sociální a právní jste mohli najít ve stánku Ligy za práva vozíčkářů, o. s., který byl umístěn uprostřed
pavilonu C. Kromě těchto poraden zde byli připraveni ke konzultaci s návštěvníky i odborníci z oblasti sociální rehabilitace a
odstraňování bariér. Po celou dobu výstavy fungoval v našem stánku také informační pultík, kde bylo možné získat veškeré
organizační a technické informace týkající se doprovodného programu.
Mezi jiné zajímavé expozice se vzdělávacím charakterem patřily tradiční ukázky hipoterapie, canisterapie a výcviku vodících a
asistenčních psů. Po celou dobu výstavy jste měli možnost svézt se na koni či pomazlit se s pejskem. Kromě toho ale bylo možné
dozvědět se něco o tom, jak kupříkladu takový asistenční pes pracuje, jakým výcvikem prochází, kolik to všechno stojí a hlavně,
jak je možné jej jako pomocníka získat.
Na pódiu se kromě vodících a asistenčních psů představily taneční a pěvecké soubory. Pódiová vystoupení byla obohacena i
programem pro nejmenší návštěvníky výstavy. Byla to dětská představení „Nebojte se strašidel“ či „Zvířátka ze ZOO Brno“ a
podívat se přijeli také Jů a Hele. Čajovna s dětským koutkem byla v těsné blízkosti pódia, proto byla pro někoho lákavou
alternativou podívaná přímo odsud. Vůně čaje, jeho chuť a pastva pro oči v jednom okamžiku byly jistě dobrou nabídkou. V
dětském koutku bylo možné předat dítě do péče asistentek a v klidu se dále věnovat výstavě.
V dohledu Čajovny byly také výstavní panely nesoucí fotografie přihlášené do jedenáctého ročníku soutěže „Život nejen na
kolech“, která byla poprvé v historii organizována společně se Syndikátem novinářů ČR. Tato fotografická soutěž měla kromě
kategorií oceňovaných odbornou porotou také svoji soutěž o cenu diváka. Až do pátečního dopoledne jste se mohli této soutěže
zúčastnit i vy prostřednictvím hlasování. Vítězové všech kategorií pak byli vyhlášeni v páteční poledne rovněž na pódiu, viz toto
číslo časopisu Vozíčkář, str. 12.

Ani sportovní duch na letošní akci zcela nechyběl. Mohli jste zhlédnout mj. Mistrovství ČR zdravotně postižených motoristů v
jízdě zručnosti anebo si zajezdit na Oranžovém kole a přispět tak některé z vybraných neziskových organizací v rámci dobročinné
akce Nadace ČEZ. Letos se peníze rozdělovaly mezi naši organizaci, tedy Ligu za práva vozíčkářů, o.s. a Agapé Letovice.

Jako organizátoři akce Pro Váš úsměv jsme s jejím průběhem i výsledky spokojeni, neboť se dle našeho přesvědčení podařilo
naplnit její základní poslání, tj. nenásilnou a zábavnou formou seznámit zájemce o neziskový sektor s jeho smyslem, různými
formami jeho existence i úskalími při jeho provozování. Prezentaci neziskových organizací navštívil mj. také ministr zdravotnictví
Tomáš Julínek, který rovněž, dle předběžené závěrečné zprávy BVV, a.s., vyjádřil uspokojení z celé letošní akce: „Prošel jsem si
obě části veletrhu, hovořil jsem i se zástupci neziskových organizací a byl jsem příjemně překvapen.“
Věříme, že příjemně překvapeni byli i všichni návštěvníci akce. Rádi bychom vás již nyní pozvali na příští ročník, který je
plánován na termín 21.–24. 10. 2008.
Hynek Latta



Vyhodnocení 11. ročníku fotografické soutěže Život nejen na kolech

Už pojedenácté se v roce 2007 v rámci doprovodného programu Pro Váš úsměv pořádaného k veletrhu HOSPIMedica uskutečnila
fotografická soutěž Život nejen na kolech. Tato fotografická soutěž je tématicky zaměřena na život lidí se zdravotním postižením.
Fotografie byly vystaveny na panelech umístěných v pavilonu C u pódia. Do letošní soutěže zaslalo své práce devatenáct autorů s
celkem 99 fotografiemi. Odborná porota ve složení Ing. Zbyněk Maděryč (profesionální fotograf), zástupce Syndikátu novinářů
Miroslav Hucka a Radka Bartoňová (Liga za práva vozíčkářů, o.s.) rozhodla takto:
1. místo v kategorii Open a současně ocenění nejlepší práce fotografa se zdravotním postižením získal JAN POVÝŠIL za
fotografii Tereza Diepoldová, MS 2006, Durban, JAR ze souboru Sport bez kol, na kolech a na ostří.
2. místo za soubor fotografií Portréty získala MILADA OLAHOVÁ (na obrázku portrét Miri).
Na 3. místě se umístil STANDA NAVRÁTIL s fotografií Handicapovaný florbalista.
4. místo získala HANA FLEKNOVÁ, sdružení Okamžik, za fotografii Víš, jakou mají nevidomí při lezení výhodu? Netrpí
závratí.
Fotografie Zpívání v dešti přinesla 5. místo JAROSLAVĚ RAUNEROVÉ.
Zvláštní cenu poroty za citlivý přístup k tématu a současně Cenu diváka získal Mgr. ROMAN BARÁK za soubor fotografií Na
pajtlu.
Snímky zaslané do kategorie A1 nebyly z důvodu malého počtu přihlášených autorů hodnoceny. Porota se rozhodla udělit
speciální cenu v této kategorii ZDEŇKU DVOŘÁKOVI za fotografii Na lavičce za vysoce profesionální přístup a dokonalost jak
v kvalitě, tak i v obsahu.
Radka Bartoňová



Bariéry na veletrhu HOSPIMedica

Odborný program zaměřený na přístupnost prostředí byl letos opravdu pestrý. Celý první den veletrhu se v sálech Brno a Morava
konal program, který přinesl řadu nových informací z široké oblasti bezbariérového řešení prostředí.
Program v sále Brno organizovala Liga za práva vozíčkářů. Moje prezentace se týkala chybných řešení městského prostředí z
hlediska osob s omezenou pohyblivostí. V prezentaci byly na začátku shrnuty principy a předpoklady správného řešení a dále na
řadě fotografií dokumentována chybná řešení, která vozíčkářům a dalším lidem s omezenou mobilitou znepříjemňují nebo
znemožňují pohyb po městě. Druhá prezentace ing. Jitky Kadlecové byla zaměřena na správné řešení hygienických zařízení pro
vozíčkáře. Každý, kdo tato zařízení používá, se jistě setkal s řadou stále se opakujících chyb. V prezentaci s objevily i informace z
chystané nové vyhlášky o přístupnosti staveb, kde by část týkající se hygienických zařízení měla být řešena přesněji. Budou v ní
zapracovány i změny, které vyplynuly z požadavků uživatelů – např. snížení výšky klozetové mísy na 46 cm.
Po krátké přestávce pokračoval odborný blok programů prezentací Zdeny Šrámkové ze Švédska. Paní Šrámková je konzultantka
pro přístupné prostředí, v současnosti pracuje ve švédské organizaci HSO (obdoba naší Národní rady osob se zdravotním
postižením), kde vede projekt „Přístupná sídliště“. V prezentaci představila Standardy řešení městského prostředí ve Stockholmu.
Tento závazný manuál pro řešení přístupnosti shrnuje národní i místní legislativu (ve Švédsku může být rozdílná), rozebírá
požadavky na řešení jednotlivých prvků a na konci každého je přehledně shrnuje. Materiál je doplněný řadou výstižných obrázků.
Prezentace byla opět doplněna řadou fotografií z praxe – některá řešení byla velmi podobná tomu, co je užíváno u nás, některá
řešení by mohla sloužit jako inspirace či námět k zamyšlení.
V poslední prezentaci představil Ondřej Kašpar trendy v moderní bezbariérové dopravě ve městech. Shrnul historii bezbariérové
dopravy, současnost i směry vývoje do budoucna a krátce se zabýval i informačními systémy ve veřejné dopravě.
Ve vedlejším sále Morava probíhala ve stejném čase mezinárodní konference Asociace bazénů a saun ČR (ABAS) na téma
Bezbariérové přístupy do bazénů a v lázní. Konference se účastnila senátorka ing. arch. Daniela Filipiová, která měla úvodní slovo
a dále pak přednášku o vývoji legislativy v ČR v oblasti přístupnosti prostředí. Další příspěvky se týkaly pohledu na přístupnost
bazénů a saun z hlediska projektantů, uživatelů a provozovatelů. Ze zahraničních hostů zde vystoupily ing. arch. Lea Rollová z
Fakulty architektury v Bratislavě a MUDr. Mária Orgonášová z Asociace zdravotně postižených na Slovensku s přednáškou na
téma Mezinárodní klasifikace zdravotního postižení. Na závěr proběhly prezentace firem, prodávajících bazénové zvedáky a
obdobná zařízení.
Jako doprovodná akce k této konferenci se druhý den uskutečnila odborná exkurze na bazénu na Kraví hoře v Brně. I když tento
bazén získal cenu Grand Prix obce architektů, z hlediska přístupnosti není zcela v pořádku. Provozovatel však má zájem – pokud
je to možné – postupně jednotlivé chyby odstraňovat.
Milena Antonovičová



APZ a Centrum sociální rehabilitace na HOSPIMedice 2007

Třetí říjnový týden jsme se z našich kanceláří všichni přesunuli na brněnské výstaviště. Jako každoročně na podzim se zde konal
Mezinárodní veletrh zdravotnické techniky, rehabilitace a zdraví HOSPIMedica s doprovodným programem „Pro Váš úsměv“.
Tentokrát jste se s námi mohli potkat netradičně v pavilonu C. Na stánku Ligy za práva vozíčkářů, o. s. jsme po celou dobu
veletrhu poskytovali poradenství, konzultace a tipy pro hledání práce. Navázali jsme kontakt s několika novými klienty, mnoho
stávajících i bývalých klientů využilo možnost opět se s námi setkat. Přínosem pro naši další práci byla možnost vyměnit si
zkušenosti s pracovníky jiných organizací poskytujícími podobné služby.
Ve středu 17. října jsme ve spolupráci s občanským sdružením Alfa Human Service, o.s. organizovali seminář s názvem „Umět se
prodat na trhu práce“. Cílem semináře bylo poskytnout praktické informace lidem nezaměstnaným, osobám se zdravotním
postižením a pracovníkům organizací poskytujících služby těm, kteří hledají práci. Účastníky, kterými byli zástupci několika
občanských sdružení, zdravotničtí pracovníci i soukromé osoby, jsme seznámili s nabídkou služeb Centra sociální rehabilitace a
praktickými postupy při procesu hledání zaměstnání. Pracovníci Alfa Human Service, o. s. se s přítomnými podělili o zkušenosti z
projektu zaměřeného na klienty pečující o blízké osoby se zdravotním postižením, které se připravují na návrat na trh práce.
Následující den, 18. října, jsme prezentovali projekt Agentura podporovaného zaměstnávání, abychom oslovili nové potenciální
zaměstnavatele, ale i klienty. Účastníkům jsme nejprve představili cíl projektu, kterým je tvorba nových pracovních míst pro
osoby se zdravotním postižením v lokalitě Brno-město a Brno-venkov, a poté jsme se věnovali podrobným informacím o projektu
a jeho výsledcích. Semináře se zúčastnili personalisté z oslovených organizací, jako např. Masarykovy univerzity či Fakultní
nemocnice Brno-Bohunice, dále pracovníci neziskových organizací zabývající se obdobnou problematikou a také lidé se
zdravotním postižením. Po ukončení naší prezentace se rozproudila živá diskuse, ze které vzešlo mnoho zajímavých podnětů.
Věříme, že díky tomuto semináři a následné spolupráci se všemi subjekty se nám podaří vytvořit další nová pracovní místa.
Pokud se chcete dozvědět více o naší práci, nečekejte až na veletrh HOSPIMedica 2008, ale kontaktujte Centrum sociální
rehabilitace a Agenturu podporovaného zaměstnávání již nyní.

Na setkání s vámi se těší
Šárka Mikulková, Dana Sklenářová

Projekt Agentura podporovaného zaměstnávání je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České
republiky.



Nedávno se mě můj syn zeptal: „Tati, proč vlastně slavíme Vánoce?“
Nejdříve mi blesklo hlavou, ptá-li se vážně, nebo z legrace, to přece musí vědět. Ale jeho vážný výraz mě přesvědčil, že v tom tak
úplně jasno nemá. A tak jsem se pustil do výkladu, jak Vánoce vznikly a jaký mají význam pro lidi obdařené vírou a jakou tradici v
dějinách lidstva si získaly.
Poslouchal mě celkem pozorně, vyptal se na spoustu podrobností, a když už jsem si myslel, že v otázce Vánoc máme jasno,
překvapil mě dalším dotazem: „Tati, a ty máš rád Vánoce?“
To mě přimělo k hlubšímu zamyšlení, ale odpovídal jsem se zaujetím. Uvědomil jsem si, že jsem jako dítě vánoční svátky bezmezně
miloval, i když jsem při strojení občas převrátil stromek i s blízkým obřím květináčem, a zlaté prasátko jsem neviděl z hladu, ale z
usilovného vysávání hlíny, jehličí a střepů z koberce. Ani přesně nevím, kdy se to zlomilo, ale v každém případě můj současný
vztah k Vánocům je daleko složitější. Upřímně nenávidím čekání na Vánoce, které je odstartováno říjnovými koledami v
supermarketech. Nahromaděné úkoly před koncem roku, všudypřítomná nervozita a vítězící stres.
Zato samotné vánoční dny, které se nám v posledních letech daří trávit na úpatí Jeseníků, tak to je „jiný kafe“. Od chvíle příjezdu
k vymrzlé chalupě, s představou několika dnů poloprázdných sjezdovek a zpíváním u opravdického stromku na zahradě se můj
vztah k Vánocům úplně mění. Dárky jaksi ztratily svůj význam. I když trefa do vkusu naší dcery už je celkem umění a zásah
rozhodně potěší.
A tak společně se mnou zkuste nakupovat dárky buď po ránu, nebo pozdě v noci, nekupujte drahé, ušetřené peníze radši věnujte na
jakoukoliv akci se svými blízkými, ať se přiblížíte ještě více. Stres odpálkujte k těm, kteří bez něj nemohou žít, a sami se šetřete pro
vánoční dny, aby vás nezastihly ve stavu vyčerpané nepoužitelnosti.
Takže, šťastné a veselé!
Zdeněk Škaroupka



Milí čtenáři, na stránkách Vozíčkáře čtete myšlenky, zkušenosti a názory osob, které vlastně neznáte. Nevíte, jak vypadají, čím se
baví, neznáte jejich priority. Proto jsme se rozhodli představit vám postupně pracovníky naší organizace, kteří vás opakovaně
oslovují. Tentokrát vám přinášíme informace o Janu Nouzovi, který je redaktorem našeho časopisu. Nezapomeňte, že další údaje
jsou vám nepřetržitě k dispozici na www.ligavozic.cz.


Kdyby – slovo, které Jan Nouza nemá rád

Už jsem si říkal, že léto je pro sportovního novináře sezónou okurek, když přišel zvláštní úkol: napsat o jihočeském spisovateli
Janu Nouzovi. Je to sice poněkud mimo můj obor, ale odmítnout prostě nešlo. Kolegu vozíčkáře znám už pár let, můžu proto na
něho něco prásknout…

Curriculum Vitae
Vozíčkář-kvadruplegik Jan Nouza se narodil 2. ledna 1944 v obci Lužnice na Třeboňsku. Své povídky, fejetony, reportáže,
scénáře, články a recenze publikuje v tištěných, obrazových i zvukových médiích. Jeho knižní prvotina, soubor povídek Z návsi je
k nim blízko, získala v roce 1978 čestné uznání nakladatelství Melantrich. O šest let později obdržel Cenu Jiřího Wolkera za
román Nezůstat sám. Jeho povídky přeložené do němčiny, ruštiny a polštiny byly publikovány v zahraničí. V roce 2005 mu byla
udělena Cena ministra zdravotnictví Za dlouholetou práci pro lidi se zdravotním postižením.

Syn kulaka, potomek pytláků
Kořeny jihočeské rodové větve Nouzů jsou po otci doloženy od roku 1580. Honza, mohu si toto familiární oslovení dovolit –
tykáme si a jsme dobří přátelé, je potomkem sedláků a pytláků. Při takzvané kolektivizaci zemědělství, v období začátku 50. let
minulého století, byla rodina soukromého hospodáře označena za kulackou. Zažil tak socializaci vesnice v podobě pokořování
rodičů, příbuzných a sousedů, coby syn kulaka měl po ukončení základní školy na vybranou pouze zemědělské nebo hornické
učiliště.

Nedotočené salto
O tom, že z Jihočecha havíř nebude, rozhodl 19. leden 1959. V ten den jel z učiliště v Meziboří do Litvínova na trénink
gymnastického kroužku, tam nedotočil salto, při pádu na hlavu došlo k luxaci krční páteře a nevratnému poškození míchy s
ochrnutím nohou a částečně i rukou. „Nevím, co by bylo, kdyby se mi nestal úraz. Slovo KDYBY ani nemám rád,“ odmítá Honza
ohlížet se zpátky. Ví, že čas se vrátit nedá.

Autorské začátky
Nejmladší ze čtyř bratrů se po úrazu vrátil zpět k rodičům do Lužnice a začal zaměstnávat hlavu. Při pobytu v rehabilitačním
ústavu mu kolega vozíčkář a pozdější guru udělal obsáhlý seznam knih, které doporučil neřízenému čtenáři přelouskat. Honza se
tak probral díly světových autorů mnoha žánrů. Rád se vrací ke sbírkám Kulhavý poutník a Psáno do mraků Josefa Čapka. Zprvu
se tvorba spisovatelského eléva soustředila na povídkové téma o pytlácích, později přišly i příběhy lidí s handicapem. Poprvé se
prosadil v roce 1962, když mu v časopise Elán vyšla – později přeložená do polštiny – povídka Nohy, která pojednávala o člověku
s protézami namísto dolních končetin.
K manželství přes knihu
Honzovou životní partnerkou je Iva. Seznámili se v roce 1970, kdy dostudovaná zemědělská inženýrka nastoupila na státní statek
jako zootechnička a k němu si přišla půjčit nějaké knihy; a už s ním zůstala. Nouzovi mají dceru Janu – kantorku. V prvních
volbách po sametové revoluci J. Nouza úspěšně kandidoval do obecního zastupitelstva a stal se z něho místostarosta. Se starostou
se podělili o práci tak, že Honza dělal administrativu a jeho kolega jezdil na povinné porady, schůze a jednání.

Kronikář
Když do Československa v roce 1968 vtrhla „spřátelená vojska“, zůstalo na J. Nouzovi pořídit o tom do kroniky obce zápis – jeho
předchůdci se do tohoto úkolu jaksi nechtělo… Do obecních análů zapsal i povodeň z léta roku 2002, kdy Lužnici sužovala
tisíciletá voda ze stejnojmenné řeky.

Současnost
Naproti přes náves stojí penzion, o jehož provoz se Honza stará. Že úspěšně, o tom svědčí výrok jednoho z hostů: „Zase se
vrátíme, my si tu nepřipadáme jako turisté, my sem jezdíme jako ke strejdovi.“
Od jara do podzimu píše v „letní pracovně“ na dvoře pod vozíčkářskou třešní, kterou zná řada jeho přátel na kulatých nohou. U
stolu pod třešní taky popíjí svoje odpolední kafe – a třeba si právě teď čte něco ze sbírky nevidomého básníka Miroslava
Michálka… Do klávesnice notebooku buší díky speciálním návlekům, které pro něj vymyslel a nechal zhotovit kamarád Jarek
Rychlý z Hrabyně. Co nyní tvoří, neprozradil...
Roman Pišný

Knižní publikace
Z návsi je k nim blízko (povídky, Melantrich, 1978)
Nezůstat sám (román, Melantrich, 1984)
Námluvy s jezevčíkem (povídky, Jihočeské nakladatelství, 1986)
Dobrý den z lužnické návsi (fejetony publikované v letech 1992–1994, soukromé vydání, 1994)
Rytíři naděje (životní osudy lidí s handicapem, Avicenum, 1994)
Amor na útěku (povídky, Okamžik, 2006)
Třeboňsko v obrazech (text ke krajovým kresbám Petra Ettlera, soukromé vydání, 2007)
Povídky a novely ve sbornících
Století lásky a nenávisti (antologie české prózy, VERA, 1999)
Měsíc ve dne (antologie povídek jihočeských autorů, Carpio, 2002)
Každý běží svou míli (antologie povídek autorů s handicapem, Okamžik, 2004)

Nahlédnutí do duše

Největší pozitivum mé práce
Občas některý čtenářský ohlas. Rok jsem psal týden co týden fejeton pro regionální deník. Námětem jednoho z nich bylo
postýsknutí nad osudem ženatých mužů, jimž (většině) diktují tuhou kázeň manželky. Fejeton vyšel, za pár dnů dorazil z redakce
přeposlaný koresponďák a na něm něco jako vyznamenání: Vážený pane, přečetl jsem Váš fejeton – zlatá slova! Promiňte, že se
nepodepíšu, co kdyby se to dostalo do rukou mojí ženě…
Největší negativum mé práce
Máte-li prvního kritika své činnosti doma, navíc „přiklepnutého“ oddávajícím úředníkem, je to často na mašli: Moc užvaněné!
Zapomněl jsi na…! Ale protože po takové slovní „koupeli“ může následovat pohoršený, leč důstojný odchod autora někam do
léčivé samoty v přírodě, lze tuto odpověď dosadit i k otázce č. 1.
Po práci
Co nejdřív si najít další, protože moje životní partnerka o mně tvrdí, že jen když mám co dělat, jsem docela snesitelnej mužskej.
Pro život mám svoje motto
A bude hůř!
Uslyšel jsem je po svém dotazu zoufalce, jestli puberta naší dcery skončí už za týden nebo aspoň za měsíc… Od okamžiku, kdy
mi bylo sděleno, že u některých potomků nekončí nikdy, mám za sebou psychologickou přípravu snad na všechno.
Můj sen je navštívit
Římského císaře a filosofa Marca Aurelia s prosbou o konzultaci v záležitosti jeho výzvy Poznej sám sebe. Dostal jsem se totiž při
doporučeném sebezpytování pouze k sentenci jiného klasika-chytrolína a jeho výroku Vím, že nic nevím – a šmytec, cesta
zarubaná. Doznávám, že mne to svým způsobem uklidnilo.
Můj sen je sbalit
… pár nejlepších kamarádů nevidomých, neslyšících, vozíčkářů a jiných všelijak „trefených“, odjet s nimi do malého domku v
zahradě zastíněné fíkovníky na pobřeží Mare Adriatico, který jsem předtím za levný peníz zakoupil, a tam společně vymyslet, co a
jak udělat, aby jednotlivé skupiny lidí s postižením neměly už nikdy jedinou příležitost si vzájemně vyčítat: Vy máte všecko
snadnější! Vy jste mediálně známější, a proto snáze prosazujete svoje požadavky! My jsme na tom nejhůř ze všech! To by se
potom válčilo za integraci…
Můj sen je vyhrát
… úředně ověřený doklad o tom, že nikdy nic nevyhraju. Jednak neznám pro spokojený život horší slovo nežli „kdyby“ – a jestli
mám z něčeho opravdu strach, tak je to závist. Úplně mi stačí představit si lavinu událostí, poté co by se „profláklo“, že jsem
vyhrál třeba milion… A přitom – co dneska pořídíte za jeden ušmudlaný milion?!
Chválím
Prapředky za to, že vsadili svou budoucnost a moji přítomnost na jižní Čechy. Krajina je tady totiž pro vozík vlídně placatá a pro
sentimentální duši místního patriota bohatá na všechno, nač může být – ač bez vlastního přičinění – pyšný. Ať se toulám kolem
zdejších rybníků nebo lesními alejemi, ať obdivuji kroj vyšívaný rukama mojí kmotry nebo chalupy stavěné ve stylu selského
baroka, ať mě vítá za vsí vůně šípkové růže nebo žitného pole, vnímám všemi smysly, že patřím právě sem.

Jan Nouza




Rubrika Zdravotnictví, pomůcky

O sezení

Díl čtrnáctý – díl poslední
Milí přátelé, tak jako vše má někde svůj začátek a svůj konec, tak i tento seriál. Dnes vám předkládám jeho poslední díl.
V předchozích třech dílech jsme hovořili o elektrických vozících (EV), v posledním pak i o vypisování formulářů pro jejich
získání. U pojištěnců VZP (80 % obyvatelstva) bylo dosud zvykem zasílat vyplněné formuláře spádovému reviznímu lékaři a ten
vše předával ke komisi do Prahy. Ta se konala 1x za dva měsíce. Nyní se hovoří o změnách, že snad od listopadu či nového roku
centrální komise již nebude a vše bude schvalováno krajskou pobočkou. Je pravda, že původní komise byla na přelomu jara a léta
zrušena, potom byla jmenována nová v jiném složení, aby byl dostatek času připravit přesun kompetencí na kraje. Informace o
listopadovém přesunu kompetencí jsou však typu „jedna paní povídala“, nebyly podány oficiální cestou a i my zdravotníci jsme v
očekávání dalšího vývoje.
Ještě jedna informace týkající se administrativy. Je trochu jiný postup VZP a ostatních pojišťoven. Na VZP stačí v prvním kroku
zaslat vyplněný šestistránkový formulář, o kterém byla řeč v minulém dílu. Po schválení komisí se následně na schválené kódy
vypisují poukazy a žádanky o zvýšení úhrady. U všech ostatních pojišťoven je nutné poukazy a žádanky na zvýšení úhrady
(vypisující lékař ví nebo by měl vědět, co to je) zaslat ihned s vyplněným šestistránkovým formulářem. Jinak se celá procedura
protahuje.
Ještě se ale vrátím na chvilku k vlastnímu elektrickému vozíku. Hovořili jsme o pohonu, o jednotlivých částech vozíku, o jeho
funkcích – náklon a záklon, o možnosti přídatných technologických zařízení aj., ale nehovořili jsme o područkách. Možná vám to
připadá jako drobnost a nepodstatnost, ale není tomu tak. I u EV (u mechanického vozíku bylo již zdůrazněno dříve) jsou
područky významnou součástí opěrného systému. Musí být umístěny nejen ve výši vhodné pro konkrétního uživatele, ale měly by
mít i správný tvar, aby se uživatel mohl pohodlně opřít a v situaci, kdy obtížně či pouze s asistencí zvládá umístění předloktí na
područku a není schopen aktivně udržet polohu lokte, mu vhodné postavení dlouhodobě zajistila právě opěrka. Proto existují i
miskovité opěrky ve tvaru „korýtka“, kam je loket i předloktí položeno, a nehrozí riziko posunu mimo. Toto miskovité prohnutí je
možno použít pouze pod zadní část opěrky a dopředu použít jiné, přední část však může být také ve tvaru „korýtka“. Podstatné je,
aby uživatel dobře ovládal joystick a při jízdě se mu horní končetina nesesunula do polohy, ve které bude vozík ovládat velmi
obtížně či jej neovládne vůbec.
A ještě jedna informace je velmi důležitá. Souvisí s přepravou. Jsou uživatelé EV, kteří se přepravují automobilem a při přepravě
na svém elektrickém vozíku sedí. My, kteří sedíme na standardních sedadlech, máme pro větší bezpečnost v osobním automobilu
pásy, které byly testovány na nárazy a další situace. I výrobci EV si uvědomují důležitost kriteria bezpečnosti klienta na vozíku při
přepravě. Proto někteří výrobci podrobují svoje vozíky crash testům, tak jako automobilky svoje auta. Výsledkem je zjištění, kde
je nejvhodnější a pro uživatele nejbezpečnější upoutat vozík v automobilu pásy. Tato místa jsou na vozíku výrazně označena a
technik dodávající firmy by o tomto všem, včetně způsobu upoutání vozíku, měl klienta a jeho rodinné příslušníky podrobně
informovat. Pokud neinformuje, je na klientovi, aby se sám aktivně zajímal a dotazoval, jak je to právě u jeho konkrétního vozíku.
Doufám, že jsem vás v úvodu neurazila oslovením přátelé, ale přišlo mi zcela spontánně. Tak jak telefonujete a domlouváme se na
schůzce, hledáme řešení problémů vašich či vašich dětí, tak spolu hovoříme o situacích a okolnostech velmi osobních. Dostáváme
se do informačně důvěrného kontaktu, a proto si myslím, že se na mě za toto oslovení nebudete zlobit.
Když jsem začala seriál připravovat, netušila jsem, jakou bude mít odezvu. Ale jak jste se na mě obraceli s dotazy o sezení, o
složení vozíku, o jeho nastavení a možnostech přenastavení, o sedacích polštářích atp., zjišťovala jsem, že je třeba o těchto věcech
psát. Díky seriálu jsem se dostala s mnohými z vás do osobního kontaktu, řešili jsme spolu sezení a hledali cestu, jak sedět nejen
dobře a bez komplikací, ale i funkčně, aby uživatel vozíku byl schopen všech svých aktivit.
Za tu dobu jsem vedla řadu školení o principech správného sezení a setkala se tak s fyzioterapeuty a ergoterapeuty, kteří mají o
tuto problematiku zájem. Je radost dělit se o zkušenosti s někým, kdo má zájem, kdo si všímá, že je něco jinak, kdo hledá a kdo
chce nalézt cestu. Školení pokračují v doškolovacím ústavu v Brně v Národním centru ošetřovatelství a nelékařských
zdravotnických oborů; organizovat budu školení nadstavbová specializační pro ty, kteří již základní kurz principů správného
sezení absolvovali. Pokud znáte fyzioterapeuta, který se o problematiku zajímá, určitě mu informaci předejte. Je třeba, aby nás
bylo více, aby se změnil přístup k vypisování vozíků a aby každý uživatel měl možnost být klinicky vyšetřen a bylo mu
vysvětleno, proč zrovna toto řešení je s ohledem na jeho stav důležité. Tak to dnes dělají proškolení fyzioterapeuti a ergoterapeuti,
kteří „svého“ pacienta-klienta znají a mohou mu navrhnout a zdůvodnit obecně nejvhodnější řešení. Bez klinického vyšetření by
tomu tak v zájmu prevence komplikací nemělo být.
Končím seriál O sezení, ale nechávám otevřený prostor všem, kteří mi budete chtít napsat svoje zkušenosti, budete potřebovat
radu či vyšetření. Určitě se nebojte ozvat!
Až toto číslo vyjde, budeme blízko času adventnímu. Přeji vám všem pokojný nejen advent, ale i celé Vánoce, klid a pokoj do
srdce a slunce do duše.
MUDr. Lia Frantalová, liafrantalova@tiscali.cz




Rubrika Rozhovory, reportáže

Léčebná rehabilitace dětí a mládeže s tělesným handicapem v ÚSP Kociánka Brno

Ráda bych vám představila Mgr. Lenku Drlíkovou a její práci v ÚSP Kociánka. Vystudovala bakalářské studium v oboru
fyzioterapie na Lékařské fakultě MU Brno, magisterské studium v oboru rehabilitační péče o děti, dospělé a staré osoby na
Jihočeské univerzitě, pracovně pobývala rok ve Spojených státech, je externí vyučující LTV na Lékařské fakultě MU Brno, na
MU sama dále studuje, je specialistkou na Bobath koncept. Na Kociánce pracuje 9 let a podílí se i velmi aktivně na organizaci
Handicapu na Březejci.

– Můžete říci čtenářům, jaký význam mají ústavy sociální péče a kdo jsou jejich klienti?
Ústavy sociální péče jsou zařízení poskytující sociální služby, které se po nabytí platnosti zákona 108/2006 Sb. transformují a v
souladu s tímto zákonem si registrují služby podle svého zaměření. Převážnou část pobytových zařízení tvoří domovy a další
zařízení pro seniory. Existují zařízení pro děti a dospělé s mentálním handicapem a také pro děti a mládež s tělesným handicapem,
eventuálně kombinovanými vadami, kterých je vůbec nejméně. Drtivá většina ústavů se také přejmenovala. Kociánka je centrum
ucelené rehabilitace a patří mezi zařízení věnující se dětem a mládeži s tělesným postižením nebo s kombinovanými vadami.
Slouží klientům od 3 do 26 let, ale v souvislosti s registracemi služeb podle výše zmíněného zákona rozšiřujeme i tuto působnost.

– Kdy se klienti do ústavu dostávají?
Klienti se k nám dostávají poté, co sami nebo jejich zákonní zástupci podají žádost o umístění a sepíšou smlouvu o poskytování
služeb sociální péče. Naše centrum má celorepublikovou působnost, máme cca 450 klientů. To, co je k nám vede, je především
potřeba ucelené rehabilitace. Velkou roli hraje nedostupnost této služby v jejich okolí nebo nemožnost zůstat v přirozeném
rodinném prostředí z důvodu bariérovosti domova a třeba i nedostatku fyzických sil rodičů dospívajícího dítěte. Dalším silným
motivem je možnost ukončení vzdělání nebo dosažení dalšího vzdělání v přizpůsobených podmínkách.

– Kdo jsou klienti ÚSP Kociánka? Mají zde trvalé bydliště?
Klienti jsou ze všech koutů naší republiky, nejčastěji s neurologickým nebo ortopedickým onemocněním, nejvíce je zastoupen
syndrom dětské mozkové obrny (DMO). Stále zvyšující se tendenci má také počet přijatých klientů po úrazech páteře a míchy či
hlavy a mozku. Mohou s námi sepsat smlouvu pro pobyt denní, týdenní či celoroční, ale trvalé bydliště mají u rodičů.

– Co vše jim Kociánka nabízí?
Kociánka nabízí služby sociální, léčebné, pracovní a pedagogické rehabilitace. Spolupracuje se speciální mateřskou, základní a
střední školou pro tělesně postižené. Sociální rehabilitace probíhá v rámci dvou úseků, a to předškolních a školních dětí a úseku
mládeže nad 15 let. Zde se jim vychovatelé věnují na základě individuálních výchovných plánů, které se sestavují ve spolupráci se
samotnými klienty. Mají možnost zapojení do kulturních akcí, výtvarných a dramatických, tělovýchovných a sociálně-
výchovných aktivit. Zdravotní péči zajišťuje odborný tým lékařů (neurolog, ortoped, dětský lékař, stomatolog, psycholog),
logopedů, sester, rehabilitačních pracovnic. Pracovní rehabilitace je zajištěna formou chráněných modelových dílen a zácvikových
kurzů jednoletých nebo dvouletých. Pedagogickou rehabilitaci pak realizuje středisko praktického vyučování. Probíhají také
projekty ve spolupráci s fakultami Masarykovy univerzity, například projekt Equal týkající se ergodiagnostiky a doporučení
vhodného pracovního zařazení.

– Je u vás realizována ucelená rehabilitace?
Snažíme se, aby nezůstalo jen u názvu Centrum ucelené rehabilitace. Snažíme se v rámci komplexnosti péče rozvíjet spolupráci
mezi jednotlivými úseky, se školami, se speciálně pedagogickým centrem, i s organizacemi mimo Kociánku. Spolupracujeme s
tělovýchovnou jednotou Kociánka. Ale vždycky je co zlepšovat. Jak se nám to daří, pravidelně hodnotí klienti i kontroly, které k
nám posílá náš zřizovatel, ministerstvo práce a sociálních věcí.

– Co nabízíte klientům v rámci fyzioterapie a ergoterapie?
Tyto léčebné metody realizujeme podle indikací lékařů. Na oddělení fyzioterapie je možné nabídnout léčebnou tělesnou výchovu
poskytovanou kvalifikovanými fyzioterapeuty na základě individuálně zvolených metod. Mám-li zmínit metody a techniky, které
využíváme, pak bych chtěla zmínit Bobath koncept, vývojovou kineziologii, synergetickou reflexní terapii, cvičení na velkých a
malých míčích, cvičení skolióz metodou Schrotové, cvičení na analytickém podkladě. Dále v rámci fyzioterapie poskytujeme
masáže, vodoléčebné a elektroléčebné procedury, cvičení v bazénu, hipoterpii, canisterapii a vůbec zooterapii jako celek,
ergoterapii, která je věnována nácviku jemně motorických funkcí a jejich hodnocení, rozvíjení kognitivních funkcí, nácviku a
rozvoji sebeobsluhy včetně práce ve cvičné kuchyňce.

– Můžete čtenářům přiblížit, co je to Bobath koncept?
Bobath koncept je terapeutický systém vhodný pro práci fyzioterapeutů, ergoterapeutů a logopedů. Je to metoda založená na
neurologických, kineziologických a fyziologických poznatcích o fungování našeho těla, které jsou podle nejnovějších poznatků
revidovány. Terapie je určena především pacientům s neurologickými problémy, a to v jakémkoliv věku. Její nejvýraznější
charakteristikou je terapie začleněná do celodenních běžných aktivit podle principu, že každý, kdo přichází s klientem do styku,
může být pod správným vedením terapeutem, ať už má odborné vzdělání nebo ne.

– Mohou se v rehabilitaci u vás zacvičit i rodiče klientů a využívat ji doma?
Spolupráce s rodinou je samozřejmě jeden ze základních předpokladů úspěchu. Rodiče našich klientů se mohou účastnit terapie či
si mohou dohodnout individuální termín k zacvičení. Bohužel nový zákon o sociálních službách na toto nepamatuje a tato služba v
něm není zahrnuta. Zácvik bohužel nemůžeme poskytovat nikomu jinému než rodinám klientů Kociánky.

– Aby bylo všem čtenářům zcela zřejmé, jak vlastně u vás klienti žijí, rehabilitují a studují, můžete uvést zcela anonymně
podrobnější příklad jednoho či dvou klientů?
Představím vám klienta, který je od září žákem 8. třídy základní školy, je na vozíku, má těžší formu DMO. Na Kociánce je
zařazen v celoročním pobytu, tzn. že některé víkendy tráví v Brně a některé jezdí domů. Odjíždí pak v pátek odpoledne a přijíždí
v neděli odpoledne. Doma tráví také všechny školní prázdniny. Na fyzioterapii a ergoterapii dochází dvakrát týdně. Terapii má
jako ostatní v rámci dohody se školou zařazenu do školního rozvrhu. S učiteli a vychovateli konzultujeme jeho schopnosti a
potřeby související s kvalitou sedu a polohováním ve škole a v rámci odpoledních aktivit. Jedenkrát týdně má logopedii, kde
pracuje zejména na zkvalitnění dechu, kterému se věnujeme také při cvičení v bazénu. Odpoledne po škole má k dispozici velkou
nabídku zájmových aktivit. Z nich se účastní dvakrát týdně tréninku boccii a jedenkrát týdně muzikoterapii. Podle potřeb dochází
k psychologovi. Kromě toho má samozřejmě také nějaké povinnosti – přípravu do vyučování. Ve volných chvílích má k dispozici
v denní místnosti počítač. Podle zájmu se může účastnit jednorázových aktivit – výletů mimo Kociánku. O víkendech se mimo
jiné účastní závodů v boccii.

– A ještě na závěr. Pokud by měl někdo zájem u vás studovat, rehabilitovat či jakkoliv s vámi spolupracovat, na koho se
může obrátit? Nebo se i může k vám přijet podívat?
Jistě, jsme otevřené zařízení a určitě se k nám zájemci mohou přijet podívat. Spojení je bezbariérovým autobusem č. 81 na
zastávku Kociánka a klasickými autobusy číslo 44, 84 a 72 na stejnou zastávku. Obrátit se můžete nejlépe na sociální pracovnice.
Více se dozvíte i na www.usp-kocianka.cz, telefonní číslo na ústřednu je 515 504 111. Ty, kteří budou chtít navštívit náš areál, si
dovolím pozvat na každoroční výstavu orchidejí, která se bude konat na přelomu listopadu a prosince v našich sklenících.
Za rozhovor děkuje Lia Frantalová.




Pražští záchranáři budou mít detailní informace, jak při katastrofě správně pomáhat lidem
s postižením
Na otázky odpovídá vozíčkářka Jana Hrdá.

– Projekt zaměřený na adekvátní pomoc Pražanům se zdravotním postižením při záchranných pracích nemá obdobu
nejen v naší zemi, ale zřejmě ani v zahraničí. Které události tě k němu inspirovaly?
O způsobu, jak lidem s postižením zajistit při záchraně života přiměřené zacházení, přemýšlím už dlouho. Poprvé mě k tomu
přiměly povodně na Moravě před deseti lety. Tehdy jsme v Pražské organizaci vozíčkářů s Alenou Sedlačíkovou založily krizový
štáb, který pomáhal zachráněným lidem se zdravotním postižením. Zjistila jsem, že někteří z nich utrpěli zdravotní újmu
následkem nepřipravenosti záchranářů. Ti samozřejmě dělali, co mohli, ale prostě nevěděli, jak správně jednat. Nevěděli třeba, jak
se domluvit s neslyšícím člověkem nebo že když vozíčkáře upnou do popruhů a vytáhnou ho vrtulníkem, strhnou mu kůži – aniž
by to v té chvíli cítil.
V roce 2002 v srpnu, kdy byly povodně i tady v Praze, se situace opakovala. Například nevidomého člověka vyvedli z domu
ohroženého sesutím a nechali ho stát na ulici.
Definitivně jsem se rozhodla předloni, když jsem v televizi viděla následky hurikánu Katrina v městě New Orleans. Zahynuli tam
imobilní lidé na podobném lůžku, na kterém pobývám i já. Ani v tak bohaté a vyspělé zemi, jako jsou Spojené státy, prostě neměli
připravený plán pomoci pro lidi s těžkým zdravotním postižením.

– Je tedy evidentní, že lidé s postižením potřebují zvláštní zacházení. Vymyslet a hlavně zavést systémový postup, který by
jim takovou pomoc zajistil, je o to důležitější, že různé živelní, teroristické či průmyslové katastrofy nás zřejmě budou
potkávat častěji než dosud… Za kým ses vydala?
Zamířila jsem na magistrát, za náměstkem, který má na starost bezpečnost obyvatelstva. Ten po mém vysvětlení uznal, že stávající
systém záchranných prací je pro lidi se zdravotním postižením nevyhovující a že je to zapotřebí změnit. Proto mi dal kontakt na
odbor krizového řízení, které má v kompetenci Integrovaný záchranný systém.

– Jak tento systém funguje?
Spadají pod něj hasiči, zdravotníci a policie státní i městská. Má k dispozici velkou signalizační mapu a rozsáhlý registr, takže
když někde dojde k nějaké pohromě, třeba povodni, požáru nebo úniku plynu, probíhá všechno podle připraveného scénáře. Na
místo okamžitě vyjedou záchranáři a mají s sebou soupis nezbytných informací. A dostáváme se k mému záměru: v tom souhrnu
by se měly kromě jiných údajů objevit také klíčové informace o lidech s postižením, kteří v zásahovém místě žijí.
Tito obyvatelé se však nejprve musí do záchranného systému, respektive do zmíněného registru dostat. Takže bylo nutné začít
shromažďovat potřebné informace o Pražanech se zdravotním postižením.

– Na to ale jeden člověk nestačí...
Bylo mi jasné, že to nemůžu dělat sama. Napsala jsem projekt, který zahrnuje i vznik registračních míst podle jednotlivých typů
postižení. Jeho realizátorem je Národní rada osob se zdravotním postižením. Já jako koordinátorka mám dvě spolupracovnice.
Projekt, který je financován z Evropského sociálního fondu, státního rozpočtu a rozpočtu města Prahy, začal letos 1. ledna a
potrvá do 30. června 2008. Provedli jsme nábor a výběr pracovníků: hlavním kritériem bylo, aby buď sami měli druh postižení
jako skupina obyvatel, které nabízejí registraci, nebo aby k ní měli úzkou, nejlépe profesní vazbu.
Vytypované osoby jsme zaškolili. V současnosti už máme po Praze deset registrátorů: dva pro seniory, dva pro lidi s tělesným
postižením a jednoho pro hluchoslepé lidi, pro lidi se sluchovým postižením, s mentálním postižením, s vnitřním postižením, se
zrakovým postižením a pro osoby s duševními nemocemi.

– Co vlastně registrátor dělá?
Jednak ve stanovených hodinách pracuje v organizacích lidí se zdravotním postižením, jednak se pohybuje v terénu. Provádí
šetření v bytě a okolí zájemců o zaevidování v registru.
Má samozřejmě také za úkol šířit povědomí o projektu na záchranu lidí s postižením: dělá to osobně ve své „umístitelské
organizaci“ a také ve spolupráci s médii, lékaři, výrobci a distributory pomůcek. Jde o to, aby se o možnosti dostat se do
záchranářské databáze dověděli všichni lidé z cílových skupin obyvatel Prahy. Pak je na každém z nich, zda nabízenou registraci
přijme, či odmítne.

– Když někdo projeví zájem, jaké kroky registrátor podnikne?
Pustí se do šetření o jeho domácnosti a nejbližším okolí, aby získal poznatky o podmínkách, v nichž ten člověk žije, se zřetelem
na jeho případné zachraňování. Zjistí si tedy, jak zájemce o zaregistrování bydlí: kde má v bytě okna, kde jsou schody, kde je
balkón… Dále si zjistí, jak komunikuje s ostatními lidmi, jaké užívá léky, jaké má pomůcky, jak mu zdravotní postižení či
pokročilý věk omezuje pohyblivost a schopnosti, jak je s ním zapotřebí zacházet při evakuaci z bytu a domu a jakou péči vyžaduje
bezprostředně po záchraně života.
Registrátor samozřejmě také zájemcům radí, jak jednat při krizové situaci, a pomáhá jim stanovit nouzový seznam úkonů, které je
nutné učinit před evakuací.

– Nehrozí nebezpečí, že získané informace budou nějak zneužity?
Nemělo by k tomu dojít. Každý registrátor totiž musí při své činnosti dodržovat zákon o ochraně osobních dat. A všechny údaje se
dostanou jen do jediného registru, kde jsou zakódovány, a přístup k nim mají jen záchranáři.

– Můžeš to konkretizovat? Kdo ten registr využívá?
Jde o databázi pro Integrovaný záchranný systém hlavního města Prahy, kterou využívá odbor krizového řízení magistrátu, dále
pražský dispečink tísňového volání na čísle 112 a pražský dispečink tísňového volání Hasičského záchranného sboru na čísle 150.

– Vraťme se k osobě, která poskytne požadované informace a o jejíž domácnosti se uskuteční nezbytné šetření. Dostane
nějaké potvrzení, nějaký doklad?
Každý zaregistrovaný občan obdrží žlutý „Průkaz SOS“, v němž jsou zahrnuty všechny klíčové údaje. Ten záchranářům umožní
rychlé a správné rozhodnutí při nepředvídaných okolnostech.

Přehled všech organizací v Praze, při kterých působí registrátoři, a další informace o zachraňování lidí se zdravotním postižením
lze najít na stránkách www.nrzp.cz v oddílu Projekty (název projektu je Místa pro zaregistrování OZP do IZS hl. m. Prahy.
(mp)




Rubrika Názory, postřehy

Severomoravský VOZKA rozdává informace, rady i zábavu po celé republice

V Ostravě vychází už od roku 1998 časopis, který si přímo říká o malé srovnání s naším Vozíčkářem. Obdobný název, skoro
stejná cílová skupina čtenářů. Větší důraz na události z regionu, mnohem častější přebírání informací z internetu.Téměř žádný
vrcholový sport, avšak několik stránek zaměřených na rekreační turnaje, přebory, hry, olympiády a turistické výlety. Méně čísel
za rok, zato víc než sedmdesátistránkových. Šéfredaktor na vozíku a tři kmenoví redaktoři oproti naší pětičlenné redakční radě, v
níž jsou samí choďáci. I takhle se dá stručně charakterizovat Vozka.
„Když jsme zakládali Ostravskou organizaci vozíčkářů a chystali speciální přepravu pro imobilní osoby ALDIO, chtěli jsme o tom
informovat lidi ve městě a okolí. A tak vlastně vzniklo první číslo,“ vzpomíná Petr Dzido, který časopis rediguje od samého
začátku a vymyslel také jeho název. Vozka se narodil v černobílém provedení jako občasník. Šest čísel prvého ročníku vyšlo
zdarma a byla k mání jen v Ostravě. Pak čtenáři našli uvnitř složenku a výzvu k uhrazení předplatného pro další ročník. „Adresy
jsme tenkrát sháněli, jak se dalo: desítky jich poskytli členové naší organizace, pomohl nám magistrát, různé další instituce a taky
neziskovky, mezi nimi i brněnská Liga. Zavedení spíše symbolického předplatného nám jednak pomohlo aspoň trochu pokrýt
náklady, jednak odlišilo vážné zájemce o časopis od lidí, kteří ho oželí,“ vysvětluje Dzido.
Zaplatila necelá polovina. Ale jak přibývali dopisovatelé a jak se podoba i obsah Vozky měnily k lepšímu, abonentů stále
přibývalo. Zatímco na konci 90. let ostravský zpravodaj pro vozíčkáře a jejich fandy (jak stálo v jeho nadtitulu) opravdu fungoval
spíš jako informační věstník a praktický rádce, v současnosti je z něj barevný severomoravský magazín, který je nejen užitečný,
ale i poutavý a čtivý. A odebírají ho lidé, instituce a organizace celé republiky.
„Snažím se, aby na obsahu a celkovém pojetí Vozky byly patrné soudobé novinářské trendy. A zařazuji na jeho stránky i
kuriozity, nevšední příhody a události z černé kroniky,“ říká Dzido. A tak se čtenář například dozví, že ve Španělsku se na vozík
lze dostat po napadení býkem, ve Stříbře nepustili pořadatelé na diskotéku tři vozíčkáře a v americkém Coloradu řádil v kuchyni
před očima vozíčkáře hladový medvěd. Na stránkách magazínu se rovněž objevují citáty slavných osob, aforismy, kreslené vtipy,
kvízy, pozvánky na společenské akce, úsměvné postřehy z vozíčkářských akcí. Zábava, někdy s lehce bulvárním nádechem, je
prostě nedílnou součástí každého čísla.
Hlavní důvod stoupajícího nákladu Vozky však zřejmě spočívá v něčem jiném. Je na něm znát, že šéfredaktorem je člověk, který
z vlastní zkušenosti dobře ví, co je pro vozíčkáře důležité. Petr Dzido o svém záměru říká: „S časopisem jsem začal v době, kdy
jsem se dostal na vozík. Pracně jsem sháněl potřebné kontakty, chyběly mi informace o vhodných pomůckách a jen obtížně jsem
se orientoval v houštině právních předpisů. Tehdy jsem si uvědomil, že podobně na tom je většina ostravských vozíčkářů. A tak
jsem se rozhodl dávat do Vozky všechno, co by se jim mohlo hodit.“ Časopis tudíž nabízí tipy na bezbariérovou dovolenou,
informuje o speciální přepravě, pomůže při úpravě bytu nebo třeba poradí, jak zmírnit spasticitu.
V současnosti už má Dzido několik dopisovatelů a tři stálé spolupracovníky. Dva z nich (Pavel Plohák a Jiří Muladi) jsou
profesionální novináři: ti především upravují texty určené k otištění. „Máme jich přebytek, běžně musím leccos posunout třeba o
dvě čísla. Aktuální materiály naopak zařadím do sazby i po redakční uzávěrce,“ popisuje Dzido vznik nového čísla. Dost
informací, leckdy i celý rozsáhlý text přebírá Vozka z různých tiskovin, publikací a internetových stránek. „Nejde mi o to, aby
magazín přinášel jen původní autorské články. A už vůbec nemám ambici udělat z něj literární skvost. Vozka je hlavně o
informacích, které by vozíčkářům neměly uniknout,“ zdůvodňuje šéfredaktor časté publikování textů odjinud.
Sečteno a podtrženo, tenhle severomoravský magazín je doručitelem užitečných informací a stylové zábavy pro každého, kdo na
vozíku sedí nebo se o vozíčkáře zajímá. Vydává ho Ostravská organizace vozíčkářů 4x ročně a objednat si ho můžete na
telefonním čísle 596 783 174 nebo na e-mailové adrese dzidopetr@volny.cz. Předplatné na rok činí minimálně 100 Kč.
(mp)

Petr Dzido se narodil a vyrůstal v Ostravě. Odmalička si rád kreslil, bavilo ho fotografování a v éře počítačů ho zaujala grafika.
V rodném městě vystudoval vysokou školu a potom 15 let pracoval ve Vítkovických železárnách: nejprve jako projektant, poté
působil v obchodním oddělení. Na pohyb na vozíku si Dzido musel zvykat poměrně pozdě, až ve čtyřiceti letech. Lékaři mu tehdy
odstranili nádor na páteři, ale chodit už nemohl.
Chtěl se zasadit o lepší podmínky pro život vozíčkářů ve městě, a tak byl v roce 1998 jedním ze zakladatelů Ostravské organizace
vozíčkářů. Podílel se v ní na projektu přepravy imobilních osob ALDIO a několik let byl i jejím hospodářem. Navrhl také
grafickou podobu webových stránek zmíněného sdružení. Jeho hlavní parketou se však stal občasník Vozka. Šéfredaktorování,
korektury, sazbu i grafiku, správu databáze odběratelů, shánění sponzorů, zajišťování placené inzerce a marketing – tohle
všechno P. Dzido zvládá ve svém bytě v Ostravě-Zábřehu.
Ve volném čase, kterého má pramálo, rád kutí. Nejvíc ho baví práce se dřevem. Když to počasí dovolí, relaxuje ve své dílničce na
zahradě.
Petr Dzido je ženatý a má dvě dospělé děti. Jak sám říká, je rodinný typ. Nejvíc času tráví doma u počítače nebo s manželkou.
(mp)



Bariéry v myšlení některých občanů stále přetrvávají

Překonávání bariér v myšlení některých občanů, které brání začleňování především těžce zdravotně postižených do naší
společnosti, je mnohem obtížnější než překonávání technických bariér. Doklad o tom nám v poslední době poskytl průběh jednání
o obnovení přístupnosti centra Brna městskou hromadnou dopravou.
V Brně za totality byla zrušena přístupnost centra tramvají. Tramvaj v centru se nelíbila některým tehdejším vlivným
prominentům, kteří přitom nebrali na nikoho ohled. Tento stav přetrvával prakticky až do minulého roku. Koncem roku po
rekonstrukci náměstí Svobody musel být proveden zkušební provoz nově vybudovaného kolejového tělesa. Přitom se začalo
diskutovat o tom, zda by neměl být zde provoz tramvaje do centra obnoven. Pod dojmem falešných představ o demokracii
uspořádal magistrát Brna poměrně rozsáhlý průzkum názorů občanů na tuto záležitost. A výsledky tohoto průzkumu ukázaly, jak
u některých občanů, především některých úředníků, zastupitelů, novinářů a různých odborníků přetrvávají názory a postoje k
lidem, pro které tato přístupnost je důležitá. Naštěstí se přece jen nakonec našla část rozumných občanů, kteří se vyslovili pro
zpřístupnění centra. Aby však alespoň částečně vyhověl magistrát i odpůrcům přístupnosti, rozhodl se ve večerních a nočních
hodinách přístupnost centra zrušit. Kuriózní je zdůvodnění tohoto rozhodnutí: podle mluvčího magistrátu by to mělo být v zájmu
zachování klidu v centru. Přitom hluk projíždějících tramvají v důsledku jejich nařízené pomalé jízdy a nasazení především
moderních nízkopodlažních vozů je podstatně nižší než jinde v městě, a to i kolem nemocnic, které by si mohly oprávněně na hluk
stěžovat. Navíc na této trase jsou většinou nebytové prostory. Dalším důvodem měly být údajné vibrace, které, kdyby se skutečně
vyskytovaly, by svědčily o vadném provedení celé modernizace.
Bezbarierové užívání staveb a různých veřejně přístupných zařízení lze zajistit tak, že bude respektováno dodržování platných
předpisů v této oblasti. Zatím však ve veřejné ani státní správě nebyly k tomu vytvořeny nezbytné podmínky. Odstranit bariéry v
myšlení lidí se ukazuje jako podstatně složitější. To by měla být především záležitost médií, která tento úkol, jak je vidět z
uvedeného příkladu, zatím neplní.
V současné době bylo zpřístupnění centra zrušeno v důsledku dlouhodobé rekonstrukce Rašínovy ulice. Doufejme, že po jejím
dokončení bude přístupnost centra tramvají plně obnovena bez nějakých omezení a obstrukcí.
Ing. Zdeněk Holub, CSc.



Drama, které napsal život

S Veronikou jsme kamarádky už od dětství. Ty největší – ujišťovaly jsme se vzájemně, když jsme spolu sedávaly v lavici na
základní a později i střední škole. Vedly jsme nekonečné holčičí řeči, plánovaly, jak spolu jednou budeme vozit kočárky s
dětičkami a jezdit na společné rodinné dovolené… Jenže pak se Veronika nedostala na vysokou školu a odjela do Londýna pilovat
angličtinu.
Veronika pracovala v Londýně jako au-pair. V jedné hospůdce se s ní dal do řeči John, původem Ir, který se úspěšně živil jako
počítačový expert. Když Veroniku její hostitelská rodina po vzájemných neshodách vyhodila na ulici, John jí nabídl společné
bydlení. A když se po dvou letech rozhodla vrátit domů do Čech, jel s ní. V srpnu 1998 spolu stáli v obřadní síni Staroměstské
radnice v Praze a po dvojjazyčném obřadu z nich byli manželé. Rozhodovali se, zda budou žít v Praze či v Londýně, plánovali
potomka…
Ale co by to bylo za svatbu bez pořádné svatební cesty? Bylo horké léto, tak zamířili k vodě – k vodní nádrži Nové Mlýny na jižní
Moravě. „Byla to nádhera, spali jsme pod stanem, toulali se po okolí, byli spolu… prostě romantika,“ vzpomíná na tu dobu
Veronika. „Jenže jedno odpoledne, přesně týden po svatbě, bylo obzvlášť vedro. John se najednou rozhodl, že se hned musí
osvěžit, občas jednal dost impulzivně. Prostě se rozběhl ke břehu a bez přemýšlení skočil šipku do vody. Hlavou narazil do dna a
pak jsem viděla už jen jeho bezvládné tělo. Nějací lidé mi ho pomohli vytáhnout, začali s oživováním a já volala sanitku. Aspoň
myslím, že to tak bylo, protože ty první okamžiky mám pořád rozmazané a zamlžené. Pamatuji si jen obrovský strach, že je
mrtvý. Že mi týden po svatbě umřela láska.“
Příběh jako z hollywoodského dramatu. Jenže jej psal život, kterému je jedno, že diváci mají rádi šťastné konce. Takže žádné
zázračné uzdravení před dojetím orosenýma očima nastoupených příbuzných a personálu kliniky, to vše dokresleno patřičně
podmanivou muzikou. Nic takového se nekonalo. Jen operace, další vyšetření, převozy, konzultace, čekání. A stále větší jistota, že
už nic nebude jako dřív. „Johna dávali měsíc dohromady v brněnské Úrazové nemocnici. Probral se z bezvědomí, operovali ho,
nějakou dobu mu s dýcháním pomáhal přístroj, ale ještě stále jsme měli naději, že až splasknou otoky kolem míchy, nebude
postižení tak vážné. Péče tamních sestřiček a lékařů v čele s profesorem Peterem Wendschem byla opravdu skvělá,“ říká
Veronika. Následoval převoz ambulantním letadlem do Londýna, kde v Chase Farm Hospital strávil John měsíc. Dalších devět
měsíců prožil v Royal National Ortopedic Hospital ve Stanmooru. To už se naděje rozplývaly. Konečná diagnóza: kvadruplegik,
míšní léze C4/5.
Dnes žije John doma, v bytě na severním předměstí Londýna. Je zcela odkázán na pomoc a péči dalších osob. Většinu dne tráví na
lůžku, několik hodin zafixován v invalidním vozíku. V omezeném rozsahu používá horní končetiny. Dokáže se najíst lžící,
zasunutou mezi nehybné prsty, podobně ovládá i počítač. Veronika pracuje na plný úvazek na pozici konzultanta v oblasti
lidských zdrojů. U jejího manžela se ve dne i v noci střídají pečovatelé. Díky tomu ona může dělat, co ji baví, a finančně rodinu
zabezpečit. „Mzda pečovatelů, úprava našeho bytu na bezbariérový, speciální zdravotnické pomůcky, které Johnovi usnadňují
život. A dokonce i nájem v bytě pro pečovatele, který jsme našli v bezprostřední blízkosti toho našeho, aby to měli blízko do
práce. To vše bylo a je hrazeno ze státních peněz,“ oceňuje Veronika.
Popsat systém péče o handicapované ve Velké Británii není nic jednoduchého, protože se liší podle jednotlivých regionů, každý
má svá vlastní pravidla. Podle Veroniky mají postižení v zásadě dvě možnosti, jak čerpat finanční pomoc od státu –
prostřednictvím Social Security nebo National Health Service – což je i Johnův případ. National Health Service je největší britská
organizace spravující peníze, které stát vybere od svých občanů v rámci daní – povinného odvodu z platu. Výplata finanční
pomoci jednotlivým klientům se liší podle druhu postižení a určuje se individuálně.
John byl bezprostředně po úrazu klasifikován jako pacient číslo 1, to znamená, že se neobejde bez nepřetržité odborné péče. „Má
k dispozici určitou sumu peněz, nejsem si úplně jistá, ale myslím, že teď je to přibližně 60 až 70 000 liber ročně. První rok po
úrazu to bylo asi 140 000 liber. Ta částka se každý rok mění, podle výše vyčerpaných prostředků v předcházejícím období a také
podle aktuálního zdravotního stavu,“ upřesňuje Veronika a dodává: „S penězi hospodaří John, ale výdaje kontroluje continuing
care manager, který pracuje pro Barnet Health Care, což je něco jako regionální pobočka National Health Service. Ten má na
starosti několik klientů od chvíle, kdy byla ukončena jejich hospitalizace. Scházíme se s ním třikrát až čtyřikrát ročně, pomáhá
nám například s výběrem pečovatelů, ale poslední slovo v tomto směru má John, který je sám najímá a zaučuje podle svých
potřeb. Zpravidla se u nás v dvanáctihodinových směnách střídají dva až tři.“
Někteří vydrží jen pár týdnů, jiní měsíce. Ta práce je opravdu náročná. Samozřejmě fyzicky – Johna je třeba zvedat, přemísťovat,
polohovat, každý den umývat, provádět jednoduchá rehabilitační cvičení… A také psychicky, protože každý člověk nemá jen dny
zalité sluncem, ale také ty podmračené a pečovatel bývá často jediným společníkem člověka, upoutaného na lůžko či vozík, takže,
ať chce či nechce, absorbuje všechny jeho nálady a pocity. A národnost pečovatelů? „Britové mezi nimi většinou nebývají, jde
spíše o mladé kluky z východní Evropy, doma už se nám vystřídalo několik Čechů, Slováků, Moldavan… John říká, že si s nimi
lépe rozumí, vyhovuje mu jejich mentalita, ostatně, vždyť i za ženu si vzal Češku,“ usmívá se Veronika.
Tento model čerpání a používání finanční pomoci od státu však ve Velké Británii nefunguje standardně. Vždy záleží na
individuálních podmínkách – především na míře postižení, ale také na velikosti a stavu bytu handicapovaného člověka, jeho
rodinném zázemí, finanční situaci… „Takže naše výhoda paradoxně byla, že jsme na tom v době Johnova úrazu, coby začínající
manželství, nebyli finančně právě nejlépe,“ připouští Veronika.
Jak už bylo řečeno na začátku: tohle není příběh stvořený v bujné scenáristově fantazii. Devět let po tom nešťastném skoku do
nemohoucnosti už nikdo v zázrak nevěří. Co ale zbývá, je naděje. John bojuje s nejrůznějšími zdravotními komplikacemi, ale
nerezignoval. Doufá, že lékařská věda časem dokáže pomoci i lidem s jeho druhem postižení, možná s využitím kmenových
buněk. Ale je realista. Ví, že chodit už nejspíš nikdy nebude. Byl by šťastný, kdyby jednou v budoucnu mohl alespoň pohnout
prsty rukou.
Lucie Olšovská



Komunikace zdravotníků (nejen) s vozíčkáři: Blýská se na lepší časy?

Lékaři a zdravotní sestry nemají potřebnou trpělivost při jednání s pacientem. Neinformují ho dostatečně a srozumitelně o jeho
zdravotním stavu a zvolené léčbě. Zmíněné problémy se ještě prohlubují, jde-li o pacienta se zdravotním postižením. Tyto
poznatky přinesla konference na téma Dialog ve zdravotnictví – sestra – pacient, která se uskutečnila 8. října v Senátu.
Mnozí vozíčkáři mají s nevhodným přístupem zdravotníků v ordinaci či nemocnici bohaté osobní zkušenosti. Běžně se stává, že s
nimi lékaři či sestry málo mluví, obracejí se spíš na jejich doprovod a místo vysvětlování zvolené léčby je odkazují na recept…
„Hodně lékařů i sester neví, jak má mluvit s postiženým. Místo aby se ho na to přímo zeptali, raději sáhnou po odborné literatuře,
kde si to přečtou,“ řekla na konferenci Lenka Krhutová z Institutu pro studia handicapu v Ostravě. Z průzkumu mezi 680 lékaři a
sestrami ze 14 nemocnic v České republice, který loni institut zpracoval, vyplynulo, že téměř 80 procent zdravotníků za nejlepší
zdroj informací o komunikaci s postiženými lidmi považuje semináře a konference. Pro 71 procent oslovených tuto funkci dobře
plní i letáky, pro 40 procent knihy a internet. Samotného pacienta se zeptá jen 29 procent zdravotníků.
Jen méně než polovina dotázaných zdravotníků se před manipulací s vozíkem zeptá vozíčkáře, jak to má dělat. „Málo si
uvědomujeme, že jednáme nejen s jeho tělem, ale i s jeho duší, a že člověka necitlivá manipulace může ponížit,“ podotkla
Krhutová. Situace se však podle ní pomalu zlepšuje: „Vůle dozvědět se tady je, učí se to už i na vysokých školách, konají se
semináře.“
Říjnové konference v Senátu se zúčastnil i mluvčí Ministerstva zdravotnictví Tomáš Cikrt. Podle něj je problém na obou stranách:
pacienti by v komunikaci měli být asertivnější a měli by se také víc obracet na své pojišťovny.

Pootevřená dvířka ke změně
Za zmínku stojí osvětová kampaň, kterou loni zahájila Národní rada osob se zdravotním postižením ČR (NRZP). V jejím rámci
připravila ve spolupráci se Sjednocenou organizací nevidomých a slabozrakých, Svazem neslyšících a nedoslýchavých v ČR a
sdružením Prosaz několik textů nazvaných Desatero. Jde o důležité pokyny a rady pro zdravotníky, vytvořené ve třech variantách.
Zohledňují specifické aspekty zrakového, sluchového a tělesného postižení. V součinnosti s Českou gerontologickou a
geriatrickou společností pak NRZP ještě zformulovala Desatero pro komunikaci se seniory se zdravotním postižením a Desatero
pro komunikaci s lidmi se syndromem demence. Texty byly rozesílány do nemocnic a ostatních zdravotnických zařízení.
Lékařům a sestrám, ale také úředníkům veřejné správy by o jednotlivých postiženích a zásadách vhodné komunikace měli
zanedlouho přednášet přímo lidé se zdravotním postižením. NRZP totiž v rámci projektu financovaného Evropskou unií,
pražským magistrátem a státním rozpočtem zahájila v červnu školení, které těmto osobám (středoškolsky nebo vysokoškolsky
vzdělaným) umožňuje stát se oficiálním lektorem. Školení, kterého se účastní zdravotně postižení lidé žijící v Praze, skončí v
dubnu 2008. Další informace o zmíněném projektu lze najít na internetových stránkách http://www.nrzp.cz/desatero-1171967933.
(mp)



Sociální služby: závažné problémy převládají, ministerstvo chystá ucelenou novelu zákona

O zákon o sociálních službách usilovali v naší zemi lidé s postižením a jejich organizace víc než deset let. Když jej loni schválil
parlament, převládalo u nich uspokojení nad obavami. Neziskovky zajišťující některou z terénních služeb si od zákona především
slibovaly lepší podmínky pro svou činnost: zejména stabilní pozici při získávání nezbytné registrace a rovnoprávné postavení se
subjekty poskytujícími ústavní péči.
Velkým přínosem zákona nepochybně bylo zavedení příspěvku na péči. Ten mohou zdravotně postižené osoby (starší jednoho
roku) získat v rozmezí 2 až 11 tisíc korun měsíčně, a to dle stupně závislosti na pomoci druhého člověka, který jim přisoudí
pověřený obecní úřad. Peníze už tedy nesměřují neomezeně do ústavů, ale za jedincem, který si sám volí a financuje sociální
pomoc.
Právě tento fakt byl u mnoha neziskovek dalším důvodem k optimismu. Očekávaly totiž, že o služby jimi poskytované budou mít
stávající klienti nadále zájem a že získají i nové uživatele. Jenže realita je jiná: ukazuje se, že mnozí lidé s postižením nedali
přednost samostatnějšímu životu a příspěvek na péči považují za obohacení rodinného rozpočtu. Existuje však i mnoho rodin,
jejichž členové doma obětavě a intenzivně pečují o blízkého člověka a příspěvek je v nich tak využíván v souladu s jeho účelem…
Dle průzkumů a analýz ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) každopádně jde o desítky tisíc případů, kdy si příjemce
dávky vůbec nezvolí možnost čerpat profesionální sociální službu.

V hlavní roli příbuzní, rodina a kamarádi
Situace je zřejmě podobná ve všech krajích. Registrovaní poskytovatelé (příspěvkové organizace, firmy či humanitární sdružení)
jsou připraveni služby zajišťovat, ale lidé je v dostatečné míře a za adekvátní úhradu nepožadují. Mnozí raději do tiskopisu pro
obecní úřad uvedou, že o ně řádně pečuje někdo z rodiny, kamarád nebo soused. Neziskovky pak mají nedostatek klientů, a tudíž
k nim peníze nesměřují v očekávané míře.
V Pardubicích s tímto problémem bojuje i Česká abilympijská asociace. Poskytuje od loňského dubna osobní asistenci, která je asi
nejvyžadovanější terénní službou mezi vozíčkáři, a to zřejmě za nejnižší cenu ve městě: za pouhých 40 korun na hodinu. Přesto se
sdružení potýká s malou vytížeností asistentů, kterých má 8 až 10; všichni absolvovali kvalifikační kurz. „Když na schůzce ke
komunitnímu plánování řeknu zástupcům ostatních neziskovek, že nabízíme volné hodiny asistence, tak o ně projevují velký
zájem. Ale pak už se nám nikdo neozve. Asi proto, že jejich členové a klienti, mezi nimi i rodiče zdravotně postižených dětí, mají
o použití příspěvku na péči jinou představu,“ konstatuje ředitelka asociace Ivana Dolečková.
Zájem o asistenci by možná zvýšila rozsáhlá a adresná informační kampaň, díky níž by se lidé v obtížné sociální situaci dověděli,
co všechno může asistent zařídit, s čím může pomoci. Obzvlášť pro osaměle žijícího člověka je nezanedbatelný i přínos z
psychologického hlediska: asistent uživateli vlastně zprostředkovává styk s okolním světem, naslouchá mu, rozmlouvá s ním a
může se stát jeho důvěrníkem... Zatím však v Pardubickém kraji zůstávají zhruba dvě třetiny příjemců příspěvku na péči doma a
žádnou profesionální sociální službu nevyužívají, jak vyplývá z analýzy MPSV.
Vychytralost a bezohlednost mají zelenou
Zákon o sociálních službách přináší i další závažné problémy. Někteří registrovaní poskytovatelé si stěžují, že od nich
kvalifikovaní osobní asistenti odcházejí, přihlásí se na úřad práce jako nezaměstnaní a poskytují asistenční službu načerno.
Dostávají nezdaněné peníze na ruku a vydělají si víc, než kdyby pracovali u poskytovatele.
Evidentní je přetíženost lékařů zkoumajících míru závislosti žadatele o příspěvek na pomoci druhé osoby. Lapidárně řečeno:
Žadatelů o příspěvek je mnoho, a posudkových lékařů málo. Na mnoha místech republiky proto došlo k opožděnému vyplácení
příspěvku na péči a lidé dostali peníze od státu až s několikaměsíčním zpožděním.
Nedořešená je provázanost komunitního plánování rozvoje služeb se systémem dotací. Změna bude nutná i v typologii služeb
sociální péče: v zákoně nejsou např. uvedeny hospice.
Někteří poskytovatelé pobytových služeb, zejména domovy pro osoby se zdravotním postižením a domovy pro seniory, si
pochybeně vykládají záměr zákona. Ve smlouvách s uživateli zakládají ustanovení „o dluhu“, který vzniká rozdílem mezi částkou
stanovenou v prováděcí vyhlášce jako maximální úhrada za stravu a pobyt a částkou, kterou je s ohledem na své příjmy obyvatel
zařízení schopen hradit. To, že poskytovatelé ve smlouvách stanovují úhrady na maximální úrovni bez ohledu na příjmovou
situaci uživatelů služeb, se však dá považovat nikoli za pouhé nepochopení, nýbrž za bezohlednost!
Zarážející je i finanční náročnost zaváděného systému služeb. Například pro příspěvek na péči stát původně vyčlenil 9 miliard
korun, avšak celková částka vyplacená za letošní rok přesáhne 14 miliard.
Využívání příspěvku se bude písemně prokazovat
Zákon o sociálních službách letos byl už dvakrát částečně novelizován. Letní dílčí novinky MPSV začlenilo do zákona o reformě
veřejných financí, který už schválil parlament a podepsal prezident republiky.
Změny s účinností od 1. ledna se týkají i příspěvku na péči. Příjemce tohoto příspěvku je povinen „písemně ohlásit příslušnému
obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, kdo osobě poskytuje pomoc a jakým způsobem, a to ve lhůtě do 8 dnů ode dne
právní moci rozhodnutí o příspěvku, pokud tato skutečnost již nebyla uvedena v žádosti o příspěvek; ve lhůtě do 8 dnů je povinen
písemně ohlásit také změny týkající se zajištění pomoci. Tyto povinnosti plní příjemce příspěvku na tiskopisu předepsaném
ministerstvem, jehož součástí je písemný souhlas fyzické nebo právnické osoby s poskytováním pomoci oprávněné osobě.“ Pokud
příjemce tuto oznamovací povinnost nesplní, výplata příspěvku se zastaví.
MPSV nyní intenzivně připravuje ucelenou novelu zákona o sociálních službách. Za nutnou ji považuje i ministr Petr Nečas, který
v říjnu prohlásil, že bez výrazné úpravy této právní normy by se mohl teprve devět měsíců fungující systém organizačně i
finančně zhroutit. Změnit se má například výše a způsob vyplácení příspěvku na péči, systém dotací poskytovatelům a inspekce
poskytování služeb.
O novele, kterou ministerští úředníci chystají, budeme informovat v příštím čísle Vozíčkáře.
(mp)

Co je osobní asistence
Jde o terénní službu poskytovanou osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo
zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Služba se poskytuje bez časového omezení, za úplatu, v
přirozeném sociálním prostředí osob a při činnostech, které osoba potřebuje. Jedná se zejména o pomoc při zvládání běžných
úkonů péče o vlastní osobu, při osobní hygieně, při zajištění stravy, dále o pomoc při zajištění chodu domácnosti, výchovné,
vzdělávací a aktivizační činnosti, o zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, o pomoc při uplatňování práv,
oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.
pramen: zákon o sociálních službách




Rubrika kultura

Obrázky z vozíčku

Hasuhanův kulturní fond pořádá výstavu dílek výtvarných umělců se zdravotním postižením pod názvem Obrázky z vozíčku,
kterou najdete v Galerii 1499 v Panské ulici v Olomouci. Byla zahájena vernisáží 16. 11. a potrvá do 22. 12. 2007. V lednu 2008
se výstava na tři měsíce přesune na onkologické oddělení nemocnice v Novém Jičíně.
Svá díla představí autoři: Kateřina Slavíková, Soňa Bílková, Helena Zapletalová, Roman Žák a kolektivy dětí s kombinovanými
vadami z Dětského centra Credum a Jitra Olomouc.
Není účelem představit brilantní umělecká díla. Naším přáním je však docílit většího sblížení veřejného povědomí se snahami a
životní aktivitou těchto občanů naší země. Jejich díla a životní styl zasluhuje pozornost veřejnosti a aktivní podporu nás všech.
Více informací o aktivitách Hasuhanova kulturního fondu najdete na internetových stránkách www.hasuhanafund.com/new.
Šárka Zdařilová




Rubrika Napsali jste nám

Věc: Jízda vozíčkáře vlakem na regionální trati
V minulém čísle jsme na str. 31 otiskli článek, v němž vozíčkářka Klára Hudečková líčí své potíže při dojednávání cesty vlakem z
Nového Boru do Nové Paky. Zareagovalo na něj Generální ředitelství Českých drah. Z dopisu Petra Šťáhlavského, ředitele
kanceláře náměstka ČD pro osobní dopravu, vybíráme:
„Je nám líto, že paní Hudečková se setkala při své cestě vlakem s komplikacemi. Naše společnost postupně odstraňuje bariéry při
cestování vozíčkářů. Ročně je v této oblasti investováno několik desítek milionů korun, moderní vozidla nakupujeme výhradně
jako nízkopodlažní nebo jinak bezbariérově upravená. Také předpisy a přepravní podmínky se snažíme maximálně zjednodušit. V
této oblasti jsme na srovnatelné úrovni například s železnicemi v SRN nebo v Rakousku.
Pravdou ale je, že ani vysoké prostředky investované do bezbariérových úprav zatím neumožnily zjednodušení přepravy
vozíčkářů na všech tratích a ve všech spojích. S ohledem na vysokou koncentraci občanů a také zdravotně postižených ve velkých
aglomeracích jsou tyto změny nejvíce vidět v okolí velkých měst a při cestě mezi nimi. Jsem přesvědčen, že se vozíčkář s
podobnou situací na těchto tratích nesetká, a dokonce na mnoha tratích ani nemusí svou přepravu ohlašovat, protože stanice a
vlaky jsou bezbariérové; případně drobné překážky v podobě štěrbiny mezi podlahou vozu a nástupištěm snadno překoná i s nijak
fyzicky zdatným doprovodem.
České dráhy odstraňují bariéry i v oblastech s řidším osídlením. V současné době probíhá dodávka 100 částečně bezbariérových
souprav Regionova v hodnotě přibližně 2 miliardy Kč. Vlaky této třídy jsou určeny především pro tratě, po kterých cestuje paní
Hudečková.
Pokud jde o konkrétní případ cesty paní Hudečkové a poskytování protichůdných informací na jednotlivých pracovištích ČD,
uložil jsem ředitelce odboru osobní dopravy a přepravy věc prošetřit a zjednat nápravu tak, aby vozíčkář měl pro svou cestu
jednoznačné informace.
(mp)



Strastiplné putování vlakem z Prahy do Olomouce

V minulém čísle jsem si přečetla článek Kláry Hudečkové o cestování vlakem s vozíkem, respektive na vozíku. Já osobně jsem na
něm byla dočasně závislá asi půl roku. Jednoho dne jsem se rozhodla, že pojedu z Prahy do Olomouce vlakem, protože je to bez
přestupu, a nebudu závislá na autě.
Vůbec mě nenapadlo, že budu muset „obtěžovat“ tolik lidí! První obrovský problém nastal, když jsem se chtěla dostat do haly
pražského Hlavního nádraží. Výtahy (ani jeden z osmi) nejezdily a prý nejezdí už deset let. Z příjezdové plochy pro auta se
dovnitř dostanete jen po patnácti příkrých a úzkých schodech! Nebo objetím velké části Prahy.
Z nesnází mi pomohli dva taxikáři, kteří mě i s vozíkem po těch schodech snesli. Měli jedinou podmínku: že napíšu všude, kam
mě jen napadne, o této situaci, která není krátkodobá… Tak jsem se šťastně dostala do vestibulu Hlavního nádraží hlavního města.
A hned se objevil další málem neřešitelný problém. Jak se dostat na perón nebo alespoň o „patro“ výš do haly, kde je tabule s
odjezdy vlaků? Po dlouhém, asi třičtvrtěhodinovém vyjednávání u pokladny jedna paní někam zavolala, sjely jsme do suterénu, do
balíkové přepravny, a já pak vyjela na nástupiště výtahem pro balíky! Rozhodně to nebyl příjemný zážitek. Všude samé dráty,
ponuré chodby bez oken, prostě prostory nákladní dopravy.
Stejně jako Klára Hudečková i já zažila dopravu do vagonu pomocí čtyř urostlých železničářů. A potom nastala další potíž: vozík
neprojel úzkou chodbičkou do kupé pro vozíčkáře. Naštěstí jsem mohla těch pár metrů přeskákat o francouzské holi a za asistence
železničáře.
Na další jízdu vlakem jsem si coby vozíčkářka nechala zajít chuť. Měla jsem však štěstí: vozík je pečlivě uložen a já chodím.
Takže už mohu i cestovat s Českými drahami. Ale co ti ostatní?
Tamara Václavíková, Olomouc



Můj zážitek ze soboty 8. září 2007

Z dopisu Julie Janické vybíráme:
Rozhodla jsem se, že v rámci celoevropské akce s názvem Dny evropského dědictví navštívím klenot Karviné – empírový zámek.
Protože jsem na invalidním vozíku, informovala jsem se předem telefonicky, jak se do zámku dostanu. Bylo mi řečeno, že
schodolez je pokažený. Domluvila jsem si tedy prohlídku na mechanickém vozíku a taky upozornila, že chci prohlídku absolvovat
s asistenčním psem. Dostala jsem odpověď, že to nebude problém. Jenže problém byl.
Maminka upozorňovala, že potřebujeme dát elektrický vozík do šatny a přendat mě na mechanický vozík, aby mě mohli vynést po
schodech nahoru. Přesazení však není otázka minuty, je potřebný delší čas. Strážník se šel dovnitř zeptat a po návratu nám
rezolutně oznámil, že smíme vstoupit až ve 13.30 h na další prohlídku. To bylo 12.45 h. Maminka znovu upozorňovala na
potřebnou časovou rezervu. Lidé ve frontě projevovali nespokojenost s čekáním a zpoza dveří se ozývalo dohadování již vpuštěné
skupiny. Od lidí jsme se dozvěděli, že tato hádka trvá již 15 minut, neboť vstoupilo 21 osob, a ne 20 – takže prohlídku
neprováděli.
Na naše naléhání přivedl strážník pána, který také trval na tom, že nás nevpustí. Pak přišla v historickém kostýmu nějaká mladá
žena, která se zajímala o náš problém a řekla, že se jistě jedná o nedorozumění a že si uvnitř jistě omylem myslí, že trváme na
okamžité prohlídce. Odešla se slovy, že to jde zařídit, ale už se neobjevila.
Ve 13.15 h vyšel ze dveří návštěvník a za ním velmi rozčílená paní s dítětem s komentářem, že takové jednání ještě nezažili! I z
fronty u dveří odešly dvě paní, že si nenechají nějakým strážníkem přikazovat, jestli smí na zámek.
Asi 10 minut před začátkem prohlídky nás zavolali, že můžeme jít dál. Když už jsem byla u dveří a maminka s mechanickým
vozíkem uvnitř, již dříve zmiňovaný pán (asi vedoucí ochranky) si všiml mého asistenčního psa Feliniho, řádně označeného a na
vodítku. Pán se zarazil a pak doslova vybafl: "Ale ten pes dovnitř nesmí, musí zůstat venku!“ Tak jsem mu řekla, že je to
asistenční pes se speciálním výcvikem a doposud jsme nikde – na zámcích, hradech neměli problém se vstupem. Že je se mnou 24
h denně a já bez něj nejdu. Bylo mi zopakováno, že ten pes tam prostě nesmí!!! Stejně neoblomné byly i vedoucí zámeckých
sbírek a vedoucí zámku, které mezitím přišly. Když jsem se ptala, z jakého důvodu Feli nesmí vstoupit, bylo mi řečeno, že na to
mají směrnice a že mi psa pohlídají. Vysvětlila jsem, že Feliho vzhledem ke svému zdravotnímu stavu potřebuji a že psa za dvě
stě tisíc nikde nenechám. I tak jsem nepochodila. Maminka táhla mechanický vozík přes půl Karviné naprosto zbytečně.
Abychom se uklidnily, navštívily jsme zámeckou galerii Chagal, kde jsme byly paní vedoucí mile přijaty i s Felíškem. Ta byla
rovněž rozčílená a rozhořčená přístupem zaměstnanců ze zámku, protože byla svědkem části našeho dohadování. Naštěstí nás
krásné obrázky, příjemné prostředí a vstřícné přijetí uklidnilo.
Chtěla bych, aby si lidé, kteří se takto dokáží zachovat, uvědomili, že já zdravá nebudu nikdy. Můj stav se neustále zhoršuje, ale
jsem myslící a cítící bytost, mám jen fyzické postižení a potřebuji pomoc.
Bariéry nejsou pouze kolem nás, ale především v lidech! Kdy se konečně dočkáme té doby, kdy tady tito zaměstnanci budou
především pro lidi?
(eb)



Oklikou přes Anglii

Snad každý mladý člověk – ať už ze zájmu, nebo z nutnosti – se snaží vymyslet nějaký způsob, jak vycestovat do zahraničí. A to,
pokud možno, do nějaké jazykově přínosné země. I já jsem po roce studia na vysoké škole zjistila, že takhle to s mojí angličtinou
dál nepůjde, a chopila se v té době pro mě nejjednodušší možnosti – dobrovolnické práce v rekreačním centru pro pohybově
postižené v Anglii.
Na míru postižení nebyly kladeny žádné podmínky, takže téměř kdokoliv si zde mohl zaplatit (pokud na to měl) týdenní nebo
dvoutýdenní dovolenou. A tak se většinou sjela velmi různorodá skupina klientů, a to nejen co do míry postižení, ale i co do věku,
zájmů nebo sociálního zázemí. Čekal ji tu bezbarierový hotel spolu s několika poučenými zaměstnanci a spoustou velmi
nepoučených dobrovolníků, kteří měli kromě asistence vytvářet přátelskou atmosféru.
Přestože jsem se před svým odjezdem s žadným handicapovaným člověkem blíž nepotkala, měla jsem o „bytí s vozíčkáři“ své
představy, které se vlastně od „bytí se zdravými“ moc nelišily. A tak mě to, co jsem v Anglii měla možnost sledovat, hodně
nepříjemně překvapilo. Na programu každého dne byl výlet. Často se jednalo o velmi zajímavá místa, jako např. plavba po
jednom z jezer slavného Lake District nebo návštěva safari. Přesto jsem se nemohla zbavit nepříjemného pocitu, že „sedící“ jsou
jednoduše naskládáni do autobusu, dovezeni na určité místo, kde je jim buď něco ukázáno, nebo se koná oblíbenější „shopping“,
načež jsou dopraveni zpět. Vrcholem zapojení všech do dění byla hra Bingo. Jedinou výjimkou v pasivním přijímání
naservírovaného programu byly taneční zábavy, kterým jsem se ale zase já po pátém večeru obav o své ušní bubínky začala
vyhýbat, nostalgicky vzpomínajíc na Bingo.
Abych byla spravedlivá, musím napsat, že v Anglii určitě existuje celá řada kvalitních organizací, které se věnují
handicapovaným, nebo ještě lépe, berou je za přirozenou součást jakékoliv skupiny lidí. Také popisované centrum jsem navštívila
na základě dobrých referencí. Jde totiž o velice se měnící místo, jehož atmosféra vždy závisí na momentálním personálu,
přijíždějících klientech i dobrovolnících a dalších okolnostech. Ani „zadání“, tedy udělat hezkou dovolenou pro tak různorodou
skupinu lidí, a to týden co týden, není vůbec jednoduché.
Nicméně moje zkušenost byla taková a já jsem si z Anglie odvážela dost rozpačité pocity. Říkala jsem si, že to přece musí jít i
jinak. Že nelze člověka na vozíčku prohlásit za objekt mé (i když třeba velice intenzivní a láskyplné) péče a tam skončit. Že je to
můj rovnocenný partner, který má stejné právo i zodpovědnost aktivně spoluvytvářet náš společně strávený čas.
Až o dva roky později jsem dostala nabídku zúčastnit se zážitkového kurzu Arbor vitae, který pořádalo tenkrát mně úplně
neznámé sdružení UŽ (Užitečný život). Kromě toho, že mě lákal sám o sobě svou náplní, zaujala mě i poznámka na plakátku, že
se jedná o kurz integrovaný. Říkala jsem si: „Tak uvidíme, jestli to jde jinak…“ A viděla jsem.
Aby však bylo jasné, co přesně jsem viděla, musím nejdříve vysvětlit, co to vlastně ten zážitkový kurz na rozdíl od klasické
dovolené je. Jde o několik (v našem případě 11) velmi intenzivně strávených dní, jejichž program se skládá z fyzicky náročných,
tvořivých, recesních, pohybových nebo psychologicky laděných her a aktivit. Kromě zábavy, uvolnění nebo zvýšení adrenalinu se
takové programy snaží ukazovat někam dál, za hranice hry, poznat něco víc o sobě nebo o druhých z trochu jiné stránky, než jsme
zvyklí. Schopnost odhalovat v bezpečném světě hry situace podobné těm „ze života“ má určitě každý, bez ohledu na postižení.
Ale vraťme se k integraci. Kromě toho, že jsme ze začátku všichni dostali minitrénink v podobě autoškoly řízení vozíčku nebo
doprovodu nevidomého, mohli jsme si sami na vlastní kůži vyzkoušet, co – kromě zřejmých omezení – s sebou handicap přináší.
Že totiž jediným problémem nevidomého není zvýšené nebezpečí zakopnutí, ale také např. to, že mu při komunikaci s ostatními
chybí oční kontakt, takže se mu občas stane, že mluví na někoho, kdo ho vůbec neposlouchá. To samozřejmě ztěžuje jeho
včlenění do kolektivu, což ale člověku nedojde, dokud nestráví 24 hodin se šátkem na očích. A takový vozíčkář… Ale to tady
vůbec nemusím zmiňovat.
Jak kurz pokračoval dál, postupně jsem přestávala vnímat přítomnost handicapovaných lidí jako něco zvláštního. Nakonec jsem
na postižení získala úplně jiný pohled. Přestávalo být problémem pouze toho vedle mě, ale stalo se také problémem mým. Když
jsme se totiž měli všichni dostat na určité místo co nejrychleji (nejlépe v noci, přes les a s pronásledovateli v patách), znamenala
přítomnost člověka, který prostě nemohl běžet jen tak, handicap pro všechny, a pro ty zdravé tím spíš, že řešit podobné věci
nejsou zvyklí. Vlastně ani budova, kde se kurz konal, nebyla úplně bezbariérová, ani úkoly šité na míru lidem s handicapem, takže
bylo nutné ke všem komplikacím přistupovat jako tým. A tedy nejen ke komplikacím. Je-li totiž zodpovědnost za to, co se děje,
rovnoměrně rozložena na všechny, vzniká nejenom nesrovnateně větší potenciál, ale násobí se i radost a pocit smysluplně využité
energie, když se něco podaří uskutečnit.
A tak jsem se možná potřebovala vydat oklikou přes Anglii, abych si nejdřív vyzkoušela, že role pasivního zprostředkovatele
servisu, navíc doprovázená pocitem, že to stejně nedělám dost dobře, mi skutečně nesedí. Až zpátky doma jsem zjistila, že daleko
raději se postavím vedle handicapovaného člověka, když vím, že problémy nás obou budeme prostě řešit spolu.
Ať už patříte k těm, kteří dávají přednost aktivnímu přístupu k životu, anebo byste rádi, ale nevíte jak na to (a do obou skupin
mohou patřit jak zdraví, tak handicapovaní), nemusíte absolvovat zdlouhavou cestu přes zahraničí, jako jsem podnikla já, ale
můžete rovnou kliknout myší na www.arbor-vitae.cz.
Michaela Šedová




Rubrika Sporty v ČSTPS

Valná hromada ČSTPS

Na závěr veletrhu HOSPIMedica se v Brně konala dne 19. října 2007 řádná valná hromada Českého svazu tělesně postižených
sportovců, které se zúčastnilo 77 osob se 116 mandáty. Vzhledem k dlouhodobému nefinancování ze střešních struktur si všichni
účastníci hradili náklady na dopravu a stravu ze svých zdrojů. Na valnou hromadu byli pozvaní i zástupci střešních struktur
Českého paralympijského výboru (ČPV), Unie zdravotně postižených sportovců (UZPS), Českého svazu tělesné výchovy, MŠMT
a ČATHS. Nikdo z výše uvedených hostů pozvání na valnou hromadu nepřijal. Valná hromada si vyslechla zprávu předsedy o
činnosti a hospodaření ČSTPS za období 2005–2007, zprávu kontrolní a revizní komise a zprávu o plnění usnesení z minulé VH z
roku 2005. Po třech letech sporu se vedení ČSTPS nepodařilo narovnat situaci tak, aby mohli být členové ČSTPS řádně
financováni ze střešních organizací ČPV a UZPS. I přesto valná hromada podporuje aktivity vedení svazu s cílem zabezpečit
existenci a činnost ČSTPS. Jedním z hlavních bodů byla otázka vstupu do Asociace tělesně postižených sportovců, která uměle
nahradila ČSTPS ve střešních strukturách. ČPV vydal jednotná pravidla, která umožní účast sportovců na vrcholných akcích IPC
(mistrovství světa, Evropy a paralympijské hry) pouze těm osobám, které se stanou členy ČATHS. Problematická otázka členství
v ČATHS přetrvává, neboť etická komise ČATHS doporučí, nebo nedoporučí výkonnému výboru ČATHS přijmout sportovce
ČSTPS. Členem ČATHS se zájemci stanou až po schválení výkonným výborem ČATHS. Dne 19. října 2007 vydala ČATHS
stanovisko na svých webových stránkách, ve kterém upřesňuje, že pokud se někdo chce stát členem ČATHS, musí vystoupit z
ČSTPS. ČSTPS chápe a respektuje nucený vstup reprezentantů, kteří usilují o nominaci na paralympijské hry, evropské a světové
poháry, mistrovství světa a Evropy, a doporučuje členům uchovat si členství v ČSTPS. „Neznám mnoho lidí, kteří by se na
jakoukoliv valnou hromadu příliš těšili, ale poslední valné hromady ČSTPS mají neuvěřitelný náboj. Delegáti se sjíždějí na
jednání nejvyššího orgánu organizace, která je důsledně odstřižena od finančních zdrojů bez nároku na cestovné, bez naděje na
občerstvení a hlavně bez optimistického očekávání případných dobrých zpráv. Jejich mateřská organizace, která je dlouhá léta
podporovala, vedla a vysílala reprezentovat Českou republiku po celém světě, nemá v tuto chvíli chuť být jim prospěšnou. Hlavní
referát – zpráva předsedy o činnosti za uplynulé období dlouhé minuty popisovala soudní spory, které vede ČSTPS ve snaze
ubránit se snahám o likvidaci. Snahám svých dřívějších partnerů, či dokonce svých bývalých členů. Zato zpráva o hospodaření
nemohla být kratší, obsahovala totiž krátké sloupce čísel postrádajících nuly. Protivníkům svazu vychází takřka vše, co ke zhoubě
dřívějšího partnera učinili. Jediné, s čím nepočítali, je soudržnost většiny členské základny svazu, která stále podporuje svoje
vedení a odmítá vstup do struktury ČATHS, která vznikla s cílem nahradit ČSTPS ve struktuře střešních organizací zdravotně
postižených v ČR (tedy v českém paralympijském výboru a Unii zdravotně postižených sportovců). Ale možná i toto našim
odpůrcům vyšlo. Mohou totiž ze státních i nestátních financí, které donedávna držely v chodu sporty pro 2500 členů, podporovat
jen necelou pětistovku sportovců. Škoda jen, že ani sportovní výsledky tomuto luxusu neodpovídají,“ hodnotí průběh valné
hromady Zdeněk Škaroupka, místopředseda svazu.
Radka Kučírková, místopředsedkyně ČSTPS



Světové hry tělesně postižených 2007
IWAS World Wheelchair & Amputee Games 2007, Taiwan, Taipei, 9.–19. září 2007

R.O.C Republic of China aneb Tchaj-wan je ostrov ve tvaru tabákového listu situovaný v západním tichomoří mezi Japonskem a
Filipínami, vzdálený 160 km od jihovýchodního pobřeží Číny, s 23 miliony obyvatel. Ostrov je dlouhý 400 km a široký 145 km.
Samotné Taipei, kde se Světové hry tělesně postižených konaly, leží na severu ostrova. Ruch velkoměsta se podobá spíše
mraveništi s šesti až osmiproudými autostrádami křižujícími město. Subtropické podnebí s vysokou vlhkostí připomíná podnebí
Pekingu, kde se budou v příštím roce konat paralympijské hry. Drtivou většinu obyvatelstva tvoří Číňané. Zbylé dvě procenta
tvoří domorodé obyvatelstvo a přistěhovalci.
IWAS (International Wheelchair and Amputee Sports Federation) je organizací, která od roku 2004 sdružuje tělesně postižené
„sedící“ sportovce, dříve ISMWSF, a „stojící“ sportovce, dříve ISOD. Jako multisportovní organizace existuje od roku 1952 a
jejím hlavním cílem je poskytnout sportovní vyžití osobám s postižením od základní až po vrcholovou úroveň. Jako mezinárodní
federace se IWAS podílel na vzniku světového paralympijského hnutí a stále přispívá k rozvoji sportů osob s tělesným
postižením. Program IWASu můžeme charakterizovat těmito slovy: „přátelství, jednota a sportovní duch“. A právě v tomto
sportovním duchu se sjelo do Taipei 600 sportovců ze 43 zemí společně se 300 členy realizačních týmů, aby v průběhu her
bojovali o medaile v osmi sportovních odvětvích. Sedm paralympijských sportů nabídlo možnost splnit si kvalifikační limity pro
Paralympijské hry 2008 (atletika, lukostřelba, šerm, vzpírání, střelba, stolní tenis, plavání) a novým ukázkovým sportem byl
badminton.
Hry umožnily sportovcům posunout své výkonnostní hranice, porovnat výsledky se světovou elitou a seznámit se s novým
sportem badmintonem pro tělesně postižené. Trenérům, rozhodčím a klasifikátorům nabízely hry vzdělávací semináře. Vše
organizoval tchajwanský paralympijský výbor, který má za sebou již několik významných mezinárodních soutěží, například
Mistrovství světa ve stolním tenise IPC 2002, a v roce 2009 se budou v Taipei konat 21. Deaflympijské hry. Maskotem her bylo
prase, protože rok 2007 je podle čínského kalendáře rokem prasete. Maskot představoval jak ženu, tak muže a byl vytvořen pro
každý sport zvlášť a symbolizoval především energii, kterou vyzařuje každý sportovec.
Z důvodu dlouhodobého nefinancování Českého svazu tělesně postižených sportovců ze střešních struktur (Českého
paralympijského výboru a Unie zdravotně postižených sportovců) se her zúčastnila pouze malá výprava. ČR měla zastoupení
pouze v atletice a plavání, přičemž atletiku reprezentovali tři a plavání čtyři sportovci, kteří si na účast sehnali prostředky z
vlastních zdrojů. Pro atlety byly hry zároveň Mistrovstvím světa IWAS a zúčastnili se Martin Němec, Dušan Ščambura a Eva
Kacanu s fyzioterapeutkou Janou Kuncovou. Plavce reprezentovali Arnošt Petráček, Vojtěch Franěk, Kateřina Lišková a Adéla
Kolínská pod vedením reprezentačního trenéra Jana Nevrkly.
Podrobnější zprávy naleznete na webových stránkách www.atletikavozickaru.cz a www.kontaktbb.cz.
V celkovém hodnocení zemí se ČR umístila na 11. místě se 14 medailemi (7-5-2), z toho 4 medaile získali atleti (2-1-1) a 10
plavci (5-4-1).
„Bylo to fajn, zajímavé poznání jiné tradice, kultury a společenského chování, i když v menší konkurenci, tak jsme si zazávodili,
navázali nové a utužili staré kontakty, absolvovali jednání s naší jedinou skutečně naše zájmy hájící mezinárodní organizací
IWAS. Tak to byl Tchaj-wan 2007. Jestli pojedou plavci do Pekingu na paralympiádu, není jisté. Jisté je, že na to mají výkonnost,
ale nemají na to správný kádrový profil,“ hodnotí situaci Jan Nevrkla, plavecký trenér a předseda ČSTPS.
V příštím roce se budou v USA konat IWAS World Junior Games 19.–27. července ve státě New Jersey. Více informací najdete
na www.wsw.org.uk.
Radka Kučírková, generální sekretář ČSTPS



ME ve stolním tenisu ve Slovinsku
Ve dnech 10.–21. 10. 2007 se v Kranjské Goře konalo Mistrovství Evropy ve stolním tenise handicapovaných. Český svaz tělesně
postižených sportovců reprezentovalo 5 hráčů-vozíčkářů.
Na tento turnaj se český tým vydal převážně za vlastního finančního přispění, a to ve složení F. Glazar, J. Hadrava, L. Trčka, R.
Tauš, J. Sucharda a trenér M. Jašek. V soutěži Open všichni prošli do druhého kola. Do dalších kol pak prošel už jen René Tauš,
který nestačil ve čtvrtfinále na rozjetého Maxima Thomase z Francie. Ten předtím hladce přehrál i světovou jedničku Tommyho
Urhaugha. Tuto soutěž vyhrál s přehledem Jean Philippe Robin.
Další byla soutěž jednotlivců. Překvapením bylo spojení skupin 4 a 5. Už přeřazení Suttera do 3. skupiny nevěstilo nic dobrého
pro Fandu Glazara. Když pak ještě do tříčlenné skupiny dostal světovou jedničku Francouze Merriena, na postup zbývala malá
naděje. Fanda bojoval, ale nepostoupil, stejně jako Jirka Sucharda. Ze skupin postoupili zbylí dva členové české výpravy, ale to
bylo všechno. René Tauš skončil trošku překvapivě na raketě Němce Kobera a Luboš Trčka nestačil na Urhauga.
V soutěži družstev jsme měli 2 týmy. Ve skupině 3 se naši (Glazar, Hadrava) potkali s Anglií a Dánskem. Po vyrovnaném zápase
s Anglií se postup přes Dány zdál snadný, bohužel Dánové zahráli výborně a našim hráčům vystavili stopku. Ve skupině 5 (Tauš,
Trčka, Sucharda) jsme měli za soupeře Norsko, Německo a Srbsko. Jasným favoritem byli Norové, o druhé postupové místo
bojovaly 3 vyrovnané týmy. I přes výhru nad Srbskem postoupili na skóre nakonec Srbové. Postup nás stála zbytečná prohra s
Německem. Těšit nás mohla aspoň výhra nad jedním z nejlepších deblových párů v Evropě, Keslerem s Durašinovičem 3:1.
Velkým překvapením bylo vítězství Francie nad Norskem ve finále.
„Dlouhodobé nefinancování sportovců ČSTPS ze státních financí určených na rozvoj a reprezentaci sportu se odrazilo jak v počtu
našich účastníků, tak ve výsledcích. Situace se dotýká všech sportů provozovaných v ČSTPS. Zdá se, že funkcionáře Českého
paralympijského výboru a Unie zdravotně postižených sportovců rozvoj a důstojná reprezentace zdravotně postižených příliš
nezajímá, což dokládá i případ Michala Starka, nejlepšího cyklisty s nadkolenní amputací v ČR, který, ač s medailovou ambicí a
vrcholnou formou, nebyl do reprezentačního týmu na MS v cyklistice 2007 zařazen,“ dodává k výsledkům Jan Nevrkla, předseda
ČSTPS.
René Tauš



Sledge hokejový HAMÉ CUP 2007
Po třech hracích dnech je známé konečné pořadí pátého ročníku zlínského klubového sledge hokejového turnaje HAMÉ CUP
2007. Deváté místo – nekompletní Sparta Praha. Osmé místo – Southtirol Eagles. Sedmé místo – Dresden Cardinals. Šesté místo a
pohár Fair play – Little Italy. Páté místo – Panter Tallinn. Čtvrté místo – HAMÉ Sedící Medvědi. Bronz – Nowaco Sharks
Karlovy Vary. Stříbro – Yetis Wiehl. Zlato – FIFH Malmö.
Roman Herink



Nad šachovnicemi v Luži už pošesté

V sobotu 22. 9. 2007 proběhl v Hamzově odborné léčebně v Luži již 6. ročník integrativního turnaje v šachu zdravých i
postižených. Turnaje se zúčastnilo 28 šachistů, převážně z Pardubického kraje. Sešli se příležitostní hráči i ostřílení veteráni.
Dorazila i skupinka tělesně hendikepovaných šachistů ze sportovního klubu Jedlička Liberec. Soutěžilo se ve třech věkových
kategoriích – do 13 let, do 18 a nad 18 let.
„Tento turnaj podporuje především myšlenku integrace – šachy jsou ideálním sportem, kdy se stírají rozdíly způsobené
postižením. Hendikepovaní sportovci mají možnost dokázat ostatním, že jim jsou rovni a schopni konkurovat. Pod stoly bylo
možné vidět odložené berličky a místo některých židlí vozíky,“ uvedl Jaroslav Hantl, zástupce pořádající TJ Léčebna Košumberk.
Nejvíce svědčil devítikolový turnaj zkušenému Zdeňku Roušarovi z ŠO Hlinsko, na druhém místě se umístil ve stejné kategorii
nejstarších šachistů Zbyněk Bureš z pořádající TJ Léčebna Košumberk a třetí příčku obsadil jeho klubový kolega Radek
Procházka. V kategorii patnácti až osmnáctiletých nejlépe zahrál Jan Zámečník z ŠO Chrudim. Druhou a třetí příčku opět získali
zástupci TJ Léčebna Košumberk Jan Sekera a Dominik Stloukal. V kategorii nejmladších kralovali žáci ZŠ Rosice – Michaela
Šimonová 1. místo, Pavla Samková 2. místo a Lukáš Michler 3. místo.
Jaroslav Hantl



Tenis na vozíku
SSŽ Cup 2007
Němec Steffen Sommerfeld obhájil loňský triumf i přes účast Miroslava Brychty

Od pátku do neděle 10.–12. srpna se v malebném tenisovém areálu TC CLASSIC Brno uskutečnil 12. ročník Mezinárodního
mistrovství ČR v tenisu na vozíku – SSŽ Cup 2007. Už popáté se tento turnaj hrál jako mezinárodní a organizátorům turnaje se
pro letošní rok podařilo získat kategorii ITF Futures Series. Turnaj s dotací 1000 euro se odehrál pod společnou záštitou primátora
statutárního města Brna Romana Onderky a člena Rady Jihomoravského kraje RNDr. Miloše Šifaldy. Organizátory celé akce byly
Český tenisový svaz vozíčkářů společně se svojí marketingovou agenturou ARS Production a finančně se na uspořádání podílely i
statutární město Brno a Jihomoravský kraj. Stejně jako v loňském roce se nemohli turnaje s kategorií ITF Futures zúčastnit hráči z
první světové dvacítky, ale brněnští diváci nemuseli oželet hru domácího Miroslava Brychty. Ten se v současné době pohybuje v
první polovině třetí desítky světového žebříčku, takže na SSŽ Cup 2007 mohl oproti loňskému roku startovat. Celý turnaj měl
„pikantní příchuť“ velice zajímavého a prestižního souboje. Na jedné straně o prvenství usiloval desetinásobný „turnajový král“
Miroslav Brychta (22. hráč žebříčku IWTA) a na straně druhé historicky druhý a zároveň poslední vítěz turnaje Steffen
Sommerfeld z Německa (34.). Dalšími kandidáty na titul byli následní dva z první čtveřice nasazených Michal Stefanu z Náchoda
(48.) a Slovák Marek Gergely (69.). Do konečného pořadí však mohli výrazně zasáhnout i další čtyři nasazení hráči – Albin
Batycki z Polska (85.), Slovák David Chabreček (95.), další Polák Jerzy Kulik (115.) a karvinský Dalibor Potůček (116.). Všichni
čtyři mají potenciál na to, aby svým tenisem favority překvapili a jejich vítězné plány jim překazili.
Hráči se začali sjíždět už ve čtvrtek 9. srpna do brněnského hotelu A-AUSTERLITZ BEST WESTERN***, kde byli v průběhu
turnaje ubytováni. V tomto hotelu se také ve čtvrtek večer uskutečnilo losování a los dvouhry v hlavní soutěži Main draw byl pro
favority přijatelný, neboť všichni se probojovali prvním kolem. Brychta, Stefanu, Kulik, Gergely a Sommerfeld v něm měli volný
los a ostatní své úvodní zápasy zvládli z dokonalou bravurou. Dalibor Potůček vyřadil Tomáše Jochymka z Brna, David
Chabreček přehrál Tomáše Kvocha a Albin Batycki deklasoval Slováka Tomáše Masaryka. Osm největších turnajových hvězd si
poradilo se svými soupeři i v dalším kole, a postoupili tak do čtvrtfinále. Brychta porazil Miroslava Klečku z Brna, Potůček
přehrál Michala Kubáta z Prahy, Stefanu nadělil dva „kanáry“ Slovinci Vidmarovi, Kulik vybojoval vítězství s Guidem
Nespethalem z Německa, Chabreček přehrál Poláka Szaryho, Gergely vyřadil dalšího polského juniora Mietrikiewicze, Batycki
zvítězil nad Janem Haškem ze Závisti u Prahy a Sommerfeld postoupil přes opavského Sembera. Žebříčkové postavení se
potvrdilo i ve čtvrtfinálových zápasech, neboť do semifinále postoupila kompletní elitní turnajová čtveřice. Brychta vyřadil
Potůčka 6/1, 6/0, Stefanu porazil Kulika 6/1, 6/2, Gergely deklasoval svého reprezentačního kolegu Chabrečka 6/2, 6/1 a
Sommerfeld si poradil s Batyckim 6/4, 6/3. Oba dva semifinálové zápasy byly ozdobou brněnského turnaje. Dvorce TC Classic
byly svědkem dvou třísetových bitev, z nichž postoupili zkušenější hráči. Miroslav Brychta se nečekaně těžce prokousával
zápasem s Michalem Stefanu, který sice získal druhou sadu, ale nakonec podlehl 4/6, 6/4, 2/6. I Steffen Sommerfeld narazil na
skvěle hrajícího soupeře, na něhož dlouho nemohl najít účinnou zbraň. Marek Gergely dokázal, že jeho mládí mu není na kurtu na
škodu, a favorita v prvních dvou setech značně „trápil“. Německý hráč nakonec zvítězil 6/2, 4/6, 6/4, ale po zápase si očividně
oddechl. Steffen Sommerfeld se zřejmě domníval, že podobné drama zažije i ve finále, v němž se proti němu postavil
desetinásobný vítěz Miroslav Brychta, ale to se nestalo. Brychta sice na domácích kurtech bojoval srdnatě, ale na skvěle hrajícího
Berlíňana letos neměl tu správnou formu. Po dvou setech 6/3, 6/4 zvedl Steffen Sommerfeld vítězně ruce nad hlavu téměř stejně
překvapeně a spontánně jako v loňském ruce.
Steffen Sommerfeld měl v Brně důvod k radosti ještě jeden. Svůj výkon zopakoval i ve čtyřhře, v níž nastoupil společně s
Michalem Stefanu. Tento první nasazený pár vyřadil na cestě do finále Batyckého s Kulikem 6/2, 6/1 a Chabrečka s Nespethalem
6/1, 6/2. Jejich fináloví soupeři – Brychta s Gergelym – postupně přehráli Fialu se Semberem (ti nastoupili pro zranění Michala
Sembera) a Masaryka s Potůčkem 6/1, 6/3. Finálový zápas čtyřhry byl dramatický pouze v prvním setu, který vyvrcholil až
dramatickým tie-breakem. V něm byli úspěšnější Stefanu se Sommerfeldem, což se projevilo i ve druhé sadě. V ní už česko-
německý pár hrál daleko klidněji a přesněji, což jim přineslo vítězství 7/6(1), 6/2 a první společný titul v Brně v rámci okruhu
NEC Wheelchair Tennis Tour.
Pro úplnost je nutné dodat ještě jednu důležitou informaci. Během slavnostního večera u příležitosti turnaje SSŽ Cup 2007 byli
dekorováni oficiální vítězové ČTSV Tour 2007 a mistři České republiky 2007 ve dvouhře i čtyřhře, kteří vzešli z hráčů, kteří
získali největší počet bodů během celoročního okruhu šesti domácích turnajů ČTSV Tour 2007. Díky vyrovnaným výkonům na
zmíněných turnajích po celou letošní sezónu se mistrem ČR ve dvouhře stal Miroslav Brychta (Centrum tenisu na vozíku ČTSV
Brno) a ve čtyřhře Dalibor Potůček (Centrum tenisu na vozíku ČTSV Karviná). Vítězství obou hráčů je o to cennější, že v
letošním roce byla ČTSV Tour opět otevřena i pro účastníky ze Slovenska, čímž se hráčská konkurence výrazně zkvalitnila.
Martin Císař




Rubrika Sport
XI. ročník celostátní sportovní olympiády v lehké atletice s mezinárodní účastí pro mládež
s mentálním postižením

Pořadatelem letošního ročníku byl opět denní stacionář pro mládež s mentálním postižením – Škola života ve Frýdku-Místku a
zúčastnilo se ho rekordních 120 závodníků s mentálním postižením z celé ČR a Polska. Soutěžilo se v těchto disciplínách: hod
kriketovým míčkem na dálku, skok do dálky, běh na 50 m, štafetový běh 5 x 80 m, přetahování lanem a běh na 400 m. V rámci
integrace naší mládeže do společnosti ostatních spoluobčanů jsme také letos zařadili do programu závod žáků základních škol
okresu Frýdek-Místek v běhu na 1000 m. Tohoto závodu se zúčastnilo 20 sportovců. Zajímavou a diváky velmi aplaudovanou
disciplínou byl vložený závod vozíčkářů na 100 m. Zúčastnilo se ho 6 borců z Klubu vozíčkářů Frýdek-Místek.
Slavnostní zahájení se uskutečnilo 21. září v 9.00 h, kdy se na plochu stadionu snášeli 3 parašutisté za nadšeného potlesku diváků
i všech závodníků a hostů. Pak za zvuku svižného pochodu přivedlo 15 mažoretek všech 146 závodníků ke slavnostnímu zahájení
před hlavní tribunu. Dva závodníci slavnostně zapálili olympijský oheň a ihned zazněla naše olympijská hymna „Nechme lásku
kvést“. Za závodníky přednesl slib nevidomý Tomáš Fajkus ze Školy života. Odpoledne byl pro všechny připraven slavnostní
oběd a pak následovala diskotéka. Při uhašení olympijského ohně si všichni slíbili účast na XII. ročníku olympiády v roce 2008.
Antonín Žáček, tajemník sportovních her

Výsledky závodu družstev
1. místo: Praktická škola Nový Jičín
2. místo: SPMP Brno
3. místo: SPMP Bruntál
4. místo: Škola života Frýdek-Místek

Nejlepší ženský výkon:
Marcela Červeňáková, Náš svět Pržno, pobočka Frýdek-Místek
Nejlepší mužský výkon:
Martin Hübner, Praktická škola Nový Jičín




Vozíčkář z Přibyslavi třetí v Českém poháru handbikerů

V sobotu 1. 9. se uskutečnil na brněnském výstavišti závod Brno Inline Grand Prix 2007, jehož součástí bylo i sedmé kolo
Českého poháru handbikerů – cyklistů jezdících na speciálních kolech s ručním pohonem. Mezi závodníky byl šestadvacetiletý
Jiří Vokurka z Přibyslavi, startující v dresu TJ Léčebna Košumberk. Vokurka v samotném závodu dojel mezi posledními kvůli
nepříjemnému a nedoléčenému zranění z tréninku, ale v celkovém pořadí poháru to stačilo na skvělé 3. místo.
Na závodech Českého poháru handbikerů startovalo průměrně kolem 30 závodníků ve čtyřech kategoriích. Ve Vokurkově
kategorii C je v celkovém žebříčku přes 15 jezdců. Mezi nimi i Iron Man, vozíčkář Zbyněk Švehla.
Jaroslav Hantl




Inzerce
Veškerá soukromá inzerce typu „prodám“, „koupím“, „chci se seznámit“ je v našem èasopise bezplatná.

– Prodám nepoužívanou trojkolku Loped pro dospělé. Třístupňová převodovka, nízké botky s řemeny, brzdová páčka k parkování,
držák na hůl. Původní cena 18 000 Kč. Prodám za 9000 Kč. Tel.: 732 406 881
– Prodám elektrický vozík Faster od firmy Meyra – ještě v záruční době. Pořizovací cena 88 000 Kč. Cena dohodou. Tel.: 724 294
772
– Prodám Škodu Felicii, rok výroby 1995, obsah 1289 cm3, dobrý technický stav, ujeto 39 000 km, upraveno na možnost ručního
ovládání spojky. Cena dohodou. Tel.: 461 533 129, 605 489 458.
– Prodám rehabilitační stůl vhodný pro dítě, rozměr 180 x 70 x 80 cm. Barva bílá, koženka světle béžová. Nedá se polohovat,
nohy lze oddělat. Perfektní stav. Cena 500 Kč. Tel.: 604 443 913
– Prodám málo používaný rotoped JUPITER za 4 500 Kč. Nosnost do 120 kg. Digitální computer, měření tepu v řidítkách,
kalorie, čas, vzdálenost. Foto zašlu. Kontakt.: mary41@seznam.cz, 604 653 589.
– Prodám dvoje golfové hole zn. Thomashilfen, i jednotlivě. Cena za ks 1 500 Kč. Při rychlém jednání sleva. Tel.: 731 970 657,
481 325 702, e-mail: CepelikovaL@seznam.cz
– Prodám Škodu Felicii 1,3, rok výroby 1996, s ručním řízením, střešním oknem, tažným zařízením. Tk do 2009, stav tach. 150
000 km, barva vínová, bez koroze. Cena 55 000 Kč. Tel.: 737 253 419
– Prodám odlehčený mech. inv. vozík INVACARE 2000, šíře sedačky 40 cm. Projede 60 cm širokými zárubněmi. Vybavení
vozíku: blatníky, celá stupačka, nové pláště a přední kolečka. Obruče mají kolíky. Vozík je ve velmi dobrém stavu. Cena
dohodou, foto a další podrobnosti zašlu na e-mail: mar.kur@seznam.cz.
– Prodám mechanický inv. vozík SOPUR EASY 300, šíře sedačky 43 cm, nosnost 120 kg. Vybavení: celá stupačka, odklápěcí a
výškově stavitelné područky, zadní kola mají chrániče drátů a obruče s 12 kolíky nebo náhradní kola s nerezovou hladkou obručí.
Pláště jsou nové. Vozík byl minimálně používán a je ve velmi dobrém stavu. Původní cena byla i s doplňky 66 000 Kč, nyní 14
000 Kč. Foto na vyžádání e-mailem mar.kur@seznam.cz.
– Nabízím schodolez pro vozíčkáře. Nutná obsluha. Nosnost 130 kg, je lehce ovladatelný. Stáří 6 let. Původní cena 135 000 Kč,
nyní 35 000 Kč, při rychlém jednání možná sleva. Schodolez je český výrobek a je ve velice dobrém stavu. Spěchá. Kontakt: 720
620 343, petulka5.10@seznam.cz
– Prodám mechanický invalidní vozík zn. Meyra JOY. Šířka sedu je 45 cm. Nový sedák i záda. Původní cena 56 000 Kč, nyní 15
000 Kč. Foto zašlu. E-mail: jfesslova@seznam.cz, tel.: 777 222 050
– Prodám zachovalý polohovací rehabilitační stůl, krásně barevná konstrukce i kožený potah vhodný na cvičení Vojtovy metody.
Cena 5000 Kč. Tel.: 604 759 768
– Prodám Ford Focus 1.6, benzin, automat. převodovka, r. v. 2002, naj. 106 000 km, úprava API na ruční řízení. Tmavě
modrozelená metalíza, koupeno v CZ, první majitel, nebourané, servisní knížka, klimatizace, zamykání řadicí páky, centrální
zamykání s DO, vyhřívané čelní sklo a trysky ostřikovačů, celodenní svícení, výškově nastavitelné sedadlo řidiče, el. stahování př.
oken, el. zrcátka vyhřívaná, originál stereoradiomag. s ovládáním na sloupku řízení. Každoroční prohlídky a výměny oleje, letos
nové brzdy (destičky + kotouče), kontrola a dezinfekce klimatizace, nová cívka, vodní pumpa, + zimní gumy. Cena 240 000 Kč.
Tel.: 777 804 054
– Prodám skládací invalidní vozík zakoupený před 3 měsíci, téměř nepoužívaný, původní cena 15 000 Kč. Cena dohodou. Záruka
na kostru a kolečka 4,5 roku. Tel.: 585 952 217 denně od 11.30 do 13.00 h a od 18.30 do 20.00 h
– Prodám přístroj Intren (pro Vozíčkáře) – při pohybu rukou se pohybují nohy. Cena 8 000 Kč (nový). Tel.: 381 256 562, večer.
– Prodám osobní automobil Ford Fiesta 1.3, 3dveřový, s automatickou spojkou, rok výroby 1998, modrá metalíza, stav
tachometru 80 341 km, nové letní gumy. Technická do září 2009. Cena dohodou. Tel.: 737 978 037
– Prodám Antidekubitní systém UNICARE SUPER AIR SK-13. Balení: 1ks kompresor Komfort-Control-Guide (model No
9703), 1 ks PVS s hadičkami (zelená barva). Originál nepoužívané balení. Původní cena 8 000 Kč, současná cena 6 000 Kč. Dále
prodám počítač a staré noty vážné hudby (hodně) – symfonie atd. (17.–18. století). Tel.: 558 712 774
– Prodám francouzský mechanický invalidní vozík zn. Dupont. Málo používaný. Cena 3500 Kč, dohoda možná. Tel.: 739 707 212
(prosím, volat večer)
– Prodám el. vozíky zn. Meyra a Orthoped, zánovní a repasované, cena 15 000 až 19 000 Kč/kus a mechanické vozíky zn. Meyra
a Orthoped, málo používané, cena cca 3200/kus (včetně poštovného). Tel.: 605 775 111, 607 668 145
– Prodám Renault Twingo – automatická převodovka, 2 airbagy, elektrické ovládání oken i zrcátek, najeto 4000 km, rok výroby
2002, garážované. Cena 180 000 Kč, lze dohodou. Tel.: 739 777 845
– Prodám elektrický invalidní vozík Ortopedia KIEL, starší, ve velmi dobrém stavu, šířka 45 cm, s autom. nabíječkou, baterie,
nové zadní pneumatiky, spolehlivý. Cena cca 12 000 Kč, příp. dohodou. Tel.: 606 292 317, Třebíč
– Prodám transportní invalidní vozík zn. Meyra, ruční, v sedu 43 cm, vepředu a vzadu malá kolečka. Vhodné pro postižené dítě,
které se nemůže samo vozit, jen s pomocí jiné osoby. Cena dohodou. Tel.: 739 822 934
– Prodám Peugeot 205, r. v. 92, s mechanickou spojkou. Vhodné pro řidiče bez LDK. Nové pneu, brzdy, náplně s autorádiem. Po
celkové prohlídce, bezproblémový. STK: červenec 08. Cena 49 000 Kč. Tel.: 737 700 693
– Prodám za 3000 Kč hydraulický pojízdný zvedák. Možno použít na převoz z lůžka do vany, přendání do invalidního vozíku
apod. Předám zdarma zvedací plachtu a 2 balíky plenkových kalhotek TENA MEDIUM PLUS (M,L). Tel.: 257 721 642, večer
– Prodám schodolez s obsluhou pro imobilní osoby na invalidním vozíku. Je z roku 2003, byl málo používaný, vejde se do kufru
os. auta, není na točité schodiště. Původní cena 133 000 Kč, nyní za poloviční cenu. Tel.: 607 745 715
– Prodám nové nepoužité suché WC s chem. prostředky. Pořizovací cena 3 400 Kč, nyní prodám za 2 200 Kč. Tel.: 728 953 692,
e-mail: akrim2@seznam.cz.
– Prodám skládací nájezdovou rampu do auta zn. Bär, šířka 80 cm, délka 240 cm, ve složeném stavu výška 120 cm, nosnost 400
kg. Pořizovací cena 60 000 Kč, nyní prodám za 20 000 Kč. Tel.: 731 478 305, e-mail: akrim2@seznam.cz
– Prodám nové pláště na kola inv. vozíku 22x1/2" ks a 1 ks nové duše + 1 ks duše lepená zdarma. Cena celkem 250 Kč. Prodám
dotykovou klávesnici (Enter a šipky). Výrobce Petit Olomouc, téměř nepoužívaná, PC 6000 Kč, nyní dohodou. Prodám tříkolku
LOPED Junior, vysoká řidítka, vysoké botky, zádová opěrka vyšší, košík na řidítkách, furtošlap. Jako nová. Cena 5000 Kč. Tel.:
604 713 961, Liberec
– Prodám tříkolový vozík tovární výroby, motor dvourychlostní (Babeta). Vhodný na silnici i do terénu. Tel.: 723 923 607
– Prodám sedačku pro postižené dítě 2–8 let ARIS 2. Sedačka je výškově nastavitelná, pojízdná s pracovní plochou. Cena 1 500
Kč. Tel.: 776 695 049
– Prodám zdravotní skládací kočár (golfové hole) zn. Thomashilfen pro postižené dítě 2–7 let. Zakoupeno v r. 1999, cena 1500
Kč. Tel.: 776 695 049.
– Prodám zdravotní kočár pro dítě 4–10 let. Tom Reha Buggy. Osm let starý, velmi zachovalý. Cena 1500 Kč. Tel.: 776 695 049.
– Prodám elektrický vozík Ortopedia Kiell, velká kola, baterie 55Ah, nabíječka. Velmi levně. Tel.: 603 828 353
– Prodám dětský invalidní vozík zn. MEYRA. Kvalitně provedený, pevná opěrka zad, pevný sedák, stabilizační klín. Cena
dohodou, nutno vidět. Tel.: 774 582 150
– Prodám invalidní elektrický vozík DRAGON, zakoupen 3. 8. 2006 za pořizovací cenu 109 647 Kč. Nepoužívaný. Cena k
jednání 80 000 Kč. Kontakt: ing. Pavel Šišák, Dětkovice 34, 798 04 Určice, Tel.: 605924671, 582 340 719, e-mail: lmp-
jednatel@volny.cz
– Prodám plenkové kalhotky natahovací, zn. Molikaré mobile super 100x150, 14 ks, 3 balení, cena dle dohody. Tel.: 549 275 991
– Prodám zelený osobní vůz ŠKODA Favorit, rok výroby 1989, první majitel. V roce 1995 provedena montáž ručního ovládání
brzdy a plynu typ META, výr. č. 10538 (možná montáž původního ovládání). Vozidlo v perfektním stavu, TK do 3. 4. 2008,
najeto 75 000 km, garážované, pravidelný servis. Cena dohodou. Tel.: 731 475 835, e-mail: i.sehnal@seznam.cz
– Prodám cyklistickou tříkolku pro invalidy v bezvadném stavu. Cena dohodou – levně. Kontakt tel.: 548 535 427 nebo poštou:
Dr. Vratislav Daněk, Jiránkova 7, 618 00 Brno.
– Prodám elektrický schodolez značka Scala Mobil včetně nabíječky a adaptovaného invalidního vozíku. V perfektním stavu.
Cena dohodou. Kontaktní e-mail: affettusa@centrum.cz, tel.: 386 462 007
– Prodám mechanický invalidní vozík Meyra (značka dobré kvality), skoro nový, léta nepoužívaný, šíře sedu 43–48 cm, nosnost
do 120 kg. Velmi snadná manipulace se složením do auta (zavazadlového prostoru kufru). Do 30 dní od uveřejnění inzerátu sleva
500 Kč. Cena 5 000 Kč. Zn:. fr.mourek@volny.cz
– Prodám elektrický vozík 900 C/R zn. Ortopedia Kiel. 2,5 roku starý, v perfektním stavu. Cena 70 000 Kč, sleva možná. Tel.:
720 750 011
– Koupím starší zvedák Kristie Lift. Tel.: 544 230 928, 607 638 829
– Koupím staré pohlednice do r. 1945 – především místopis z našeho území (mimo velká města). Kontakt: 737 540 302 nebo
frasenk@centrum.cz
– Po svém manželovi daruji nepoužité vlněné pahýlové návleky bércové a stehenní. Tel.: 777 604 784, zdefle@centrum.cz
– Mám vážný zájem o větší bezbariérový byt v Pardubickém kraji nebo i přilehlých okresech Tel.: 724 589 068, e-mail
urbanolda@seznam.cz
– Sháním technickou dokumentaci, resp. návod k vozíku BVH-1 vyráběnému výrobním družstvem v Bouzově s motorem Babeta
49 cm3. Budu rád i za poskytnuté informace o výrobku, zavolám nebo přijedu. E-mail: svec51@email.cz
– Hledám v Hrabyni bezbariérový pronájem na delší dobu. Cena do 4500 Kč. Tel.: 602 139 933
– Daruji 2 sedačky do vany (jedna je zapuštěná do vany, druhá je přes vanu) a klozetové křeslo pojízdné DMA512. Tel.: 777 285
375
– Nabízím odvoz zdravotně postižených z Brna a blízkého okolí mým osobním automobilem k lékaři, na úřady apod. Samostatný
přesun do auta podmínkou. Vhodné pro částečně chodící, berle, mech. vozík apod. Nelze naložit el. vozík. Cena dohodou (na
benzín), jsem z Brna. Tel: 608 640 883 p. Černá (zvoňte déle).
– Jmenuji se Roman, jsem 41letý, svobodný, hodný a pracovitý, bez závazků. Mám rád přírodu a cestování. Moc rád bych se
seznámil s upřímnou a milou ženou, která by se mnou chtěla sdílet dobré i zlé. Může být i s handicapem, děti nejsou překážkou.
Tel.: 731 218 029 (vždy po 14. hod.).
– Jsem ID, je mi 28 let. Chodím trochu špatně o francouzské holi. Už nechci být sám, hledám přítelkyni, která je na tom podobně
jako já, nebo zdravou ve věku 20–30 let, které by nevadilo moje postižení. Jsem finančně zajištěn. Kontakt:
jaroslav.urban@centrum.cz, 737 430 012
– Jmenuji se Vít, je mi 32 let a žiji v Ledči n. Sázavou, měřím 186 cm a vážím asi 87 kg. Mám od 09/94 zjištěnou roztroušenou
sklerózu a hledám dívku také z Posázaví, podobně postiženou. Nehledám miss, ale obyčejnou dívku. Mam rád společnost, ale
nevyhledávám hospody, radši budu s tebou v soukromí! Bydlím u rodičů. Zn.: Vede mě naděje.
– Hledám přátelského, hodného a tolerantního muže pro částečnou pomoc při vytvoření hezkého vztahu. Jsem 51/166 vdova na
vozíku s RS s bytem v Praze. Zn.: Tel. 603 752 792 napoví, odpověď potěší.
– Jmenuji se Václav, je mi 50 let. Bydlím v Praze. Jsem na vozíku a hledám přítelkyni do 40 let z Prahy a okolí. Jsem společenský
a chybí mi přítelkyně na popovídání. Tel.: 721 313 220
– Jmenuji se Standa, bydlím na vesnici s rodiči, sourozence nemám. Jsem držitelem průkazu ZTP/P. Měřím 158 cm a je mi 38 let.
Hledám dívku s mírnějším postižením. Jsem z okresu Nymburk. Tel.: 736 200 603
– 60letý s vrozenou vadou páteře, soběstačný, žijící na jižní Moravě v rodinném domku, hledá chodící přítelkyni. Časem k
přistěhování. Zn.: 723 882 614
– Jmenuji se Michal, jsem 31letý, silné postavy, v plném ID, soběstačný (veškeré domácí práce okolo domu zvládám). Hledám
hodnou a upřímnou dívku, bezdětnou do 30 let, silné postavy, která je také v plném ID a také hravě zvládne veškeré domácí práce.
K vážnému seznámení. Jsi-li, ozvi se, samota tíží. Zn.: Piš dopis (pouze poštou), jsem z Ivančic.



Inzeráty, které nám přijdou do 11. 12. 2007, otiskneme ve Vozíčkáři č. 6.

Inzeráty lze rovněž kdykoliv zveřejnit na www.ligavozic.cz.

UPOZORNĚNÍ: každý, kdo dostal od obce příspěvek na opatření zvláštní pomůcky podle vyhlášky 182/1991 Sb., § 33, se písemně
zavazuje, že pomůcka bude minimálně 5 let jeho vlastnictvím. Pokud někdo pomůcku před uplynutím této doby prodá, vystavuje se
riziku, že obec bude vyžadovat vrácení poměrné části příspěvku. Liga za práva vozíčkářů, o.s. neručí za obsah inzerátů a nenese
žádnou zodpovědnost v případě, že někdo takovou pomůcku prodá.

								
To top