cns-drahy

TRACTUS NERVOSI - DRÁHY NERVOVÉ



ÚVOD

Tractus - nervová dráha (zkratka tr.)

Homogenní skupina neuronů, která propojuje 2 šedé struktury CNS a vede nervové vzruchy

stejné povahy. V ryze anatomickém pojetí jsou všechny nervové dráhy dráhami

jednoneuronovými.

Fasciculus - svazek

Kompaktní svazek nervových vláken, který mezi sebou propojuje několik jader, leţících ve

stejné etáţi CNS (např. fasciculus longitudinalis medialis, který mezi sebou

ve kmenové etáţi propojuje homo- i kontralaterálně jednotlivá jádra okohybných nervů a jádra vestibulární).

Funkční pojetí nervových drah

Ve funkčním pojetí existují dráhy jednoneuronové i dráhy víceneuronové.

Víceneuronové dráhy jsou řetězce neuronů spojených stejnou funkcí. Všechny neurony

takového řetězce tedy vedou nervové vzruchy stejné povahy (např. 3-neuronová míšní dráha

protopatického čití).

Řazení neuronů víceneuronových drah

 Neurony části víceneuronových drah jsou seřazeny longitudinálně (vzestupně

nebo sestupně) za sebou a propojují mezi sebou různé etáţe CNS.

Výchozí struktura prvního neuronu těchto drah je proto odlišná od cílové

struktury jejich posledního neuronu.

 Neurony jiných víceneuronových drah jsou uspořádány do okruhů. Tyto dráhy

nazýváme DRÁHOVÉ OKRUHY.

1. neuron dráhového okruhu začíná v určité šedé struktuře CNS a jeho poslední

neuron se do výchozí struktury znovu vrací. Výchozí a cílová struktura

dráhového okruhu je tedy totoţná.

Nejjednodušší dráhové okruhy jsou dvouneuronové (např. okruh nigro-striato-

nigrální), v jiných je seřazeno více neuronů (např. ve 4-neuronovém okruhu kortiko-

striato-palido-thalamo-kortikální).

V dalším výkladu se budeme přidrţovat funčního pojetí drah, běţně pouţívaného v klinice.

Názvosloví drah

 Anatomický název kaţdé dráhy vychází z latinského názvu struktur, které dráha

propojuje: např. tr. cortico-spinalis.

U víceneuronových projekčních drah je taková dráha obvykle pojmenováva podle

všech anatomických struktur, kde se neurony dráhy přepojujíí, ev. i podle toho, kudy

procházejí: např. 3-neuronová míšní dráha vedoucí epikritické čití a uvědomělou propriocepci se

nazývá tr. spino-bulbo-thalamo-corticalis (dráha prochází míchou - zadními provazcei a přepojuje se

v prodlouţené míše /starší název bulbus medulae spinalis/, thalamu a končí v kůře mozkové napojením

na korové neurony).

Dráhové okruhy se nazývají podle výchozí struktury, struktur, kde se jejich neurony

přepojují a podle cílové struktury, která je totoţná s výchozí: např. okruh kortiko.striato-

pallido-thalamu-kortikální.

 Název některých drah vychází z makroskopického názvu části CNS, kudy dráha (nebo

její určitý neuron) probíhá: např. míšní dráha zadních provazců

 Funkční název vychází z funkce dráhy: např. dráha chuťová, míšní dráha

protopatického čití

Pro tutéţ dráhu lze často pouţít několik názvů: např. pro tractus spino-bulbo-thalamo-

corticalis se pouţívá také označení dráha zadních provazců nebo míšní dráha

epikritického čití.

Terminologie používaná v klasifikaci drah

 Dráhy projekční - označují se jako dráhy dlouhé





1

Propojují mezi sebou šedé struktury (jádra, kůru) uloţené v odlišných etáţích

CNS – projikují tedy z jedné etáţe do jiné etáţe. Některé jsou jednoneuronové,,

většina z nich je však víceneuronových.

 Dráhy krátké

Propojují mezi sebou 2 šedé struktury téţe etáţe CNS. V anatomickém i

funkčním pojetí jsou to 1-neuronové dráhy. Dělí se na:

o dráhy asociační: propojují 2 struktury uloţené ve stejné polovině téţe

etáţe CNS.

o dráhy komisurální: propojují 2 struktury, uloţené v odlišných

polovinách téţe etáţe CNS. Vytvářejí makroskopicky patrné svazky =

komisury

 Dráhy ascendentní a descendentní

o dráhy ascendentní, vzestupné: projekční dráhy, které spojují niţší etáţ

CNS s vyšší etáţí (např. sensitivní dráhy míšní)

o dráhy descendentní, sestupné: projekční dráhy, které spojují vyšší etáţ

CNS s etáţí niţší (např. dráhy pyramidové)

 Dráhy přímé a nepřímé

o dráhy přímé: projekční dráhy, které propojují výchozí a cílovou strukturu

krátkou máloneuronovou cestou. Jsou vývojově mladé (např. dráhy

pyramidové).

o dráhy nepřímé: projekční dráhy, které propojují výchozí a cílovou

strukturu delší - víceneuronovou cestou (např. projekční dráhy

extrapyramidové, tr. spinocerebellatris ventralis et dorsalis). Jsou vývojově staré.

 Dráhy motorické + dráhy sensitivní a sensorické

o dráhy motorické jsou zapojeny do regulace hybnosti

o dráhy sensitivní vedou do CNS čití od exteroreceptorů, proprioreceptorů a

interoreceptorů

o dráhy sensorické vedou do CNS čití od smyslových receptorů

Osnova popisu projekčních drah

 Název dráhy

 Charakteristika dráhy: počet neuronů, vývojové stáří dráhy, funkce

 Popis jednotlivých neuronů dráhy: průběh (u projekčních drah popis průběhu

v jednotlivých etáţích), kříţení (ev. názvosloví neuronu před kříţením, v místě

kříţení, po zkříţení), somatotopika dráhy

 Klinické projevy poškození

V dalším textu jsou podrobněji probrány dráhy motorické = funkční motorické systémy a dráhy

sensitivní a sensorické = funkční sensitivní systémy. Zvláštní kapitola je věnována dráhám

krátkým a limbickému systému.



DRÁHY MOTORICKÉ

Rozumí se jimi soubor všech nervových drah, které jsou zapojeny do regulace hybnosti. Patří

k nim dráhy pyramiové a dráhy extrapyramidové.

DRÁHY PYRAMIDOVÉ

Projekční přímé motorické dráhy - dráhy volní hybnosti

Jsou fylogeneticky i ontogeneticky mladé: U člověka se jejich myelinizace dokončuje v průběhu

několik let po narození. Novorozenec je proto tvorem extrapyramidovým.

Spojují motorickou kůru hemisféry s motoneurony motorických jader hlavových nervů a

motoneurony předních rohů míšních jednoneuronovou cestou .

Začínají v primární motorické kůře. Jejich název je odvozen od průběhu přes pyramidy

prodlouţené míchy.Patří k nim tractus corticospinalis a tractus corticonuclearis.





2

Tractus cortico-spinalis

Dráha volní hybnosti trupu a končetin. Anatomicky jednoneuronová dráha, která

spojuje primární motorickou kůru s motoneurony předních rohů míšních.

Funkčně dvouneuronová dráha: 1. neuron - centrální, horní spojuje motorickou kůru

s motoneurony předních rohů míšních, 2. neuron - periferní, dolní spojuje

motoneurony předních rohů míšních s příčně pruhovanými svaly, končí v jejich

motorických ploténkách. Mezi část vláken 1. a 2. neuronů je vsazen interneuron.

 1. neuron - centrální, horn

 Začíná v primární motorické kůře - Brodmannova area 4 v rozsahu horních 2/3

gyrus praecentralis - viz Penfieldův motorický homunkulus

 Průběh

Z kůry pokračuje do bílé hmoty hemisféry, odtud do kmene

mozkového a nakonec do bílé hmoty míchy míchy. Postupně probíhá přes:

 centrum semiovale: zde je široce „vějířovitě“ uspořádána

 capsula interna: probíhá v přední části crus posteriori, „směstnána“

do malého prostoru

 kmen mozkový: prochází v jeho bazálních nástavbách, postupně přes:

crura mesencephal (uprostřed), bazální nástavbu Varolova mostu, pyramidy

prodlouţené míchy

 míchu, kde probíhá v postranních a předních provazcích míšních jako

tr. cortico-spinalis lateralis a tr. cortico-spinalis ventralis

 Kříţení

o Většina vláken 1. neuronů (98%) se kříţí a spojuje tak

motorickou kůru jedné hemisféry s kontralaterálními rohy

míšními a jejich prostřednictvím se svaly kontralaterální

poloviny těla.

o Největší počet vláken (90% vláken 1. neuronu) se kříţí

na rozhraní prodlouţené a hřbetní míchy v

decussatio pyramidum ( pouhým okem patrná hranice

mezi oblongatou a míchou hřbetní). Po zkříţení probíhají

tato vlákna v míše jako tractus cortico-spinalis

lateralis.

o Část v dekusaci nezkříţených vláken (8% vláken 1.

neuronu) probíhá v míše jako tractus cortico-spinalis

ventralis. Tato vlákna se kříţí teprve na úrovni

míšního segmentu, v jehoţ předních míšních rozích

končí.

o Malá část vláken (2% všech vláken 1. neuronu) se nikdy nezkříţí. Tato

vlákna inervují motoneurony, které inervují svaly trupu, včetně bránice.

Nezkříţená vlákna probíhají v tr. cortico-spinalis lateralis společně s vláky

zkříţenými v dekussaci. Na rozdíl od nich však končí v homolaterálních

předních rozích míšních. K motoneuronům inervujícím svaly trupu přicházejí

tedy jak vlákna zkříţená, tak vlákna nezkříţená, kdeţto k motoneuronům

inervujícím svaly končetin pouze vlákna zkříţená.

Klinická poznámka: Proto při jednostranném postiţení 1. neuronu

pyramidové dráhy jsou ochrnuty kontralaterální končetiny

(inervované pouze zkříţenými vlákny), nikoli však svaly trupu -

včetně bránice (inervované zkříţenými i nezkříţenými vlákny).

 Zakončení

 Mezi část axonů 1. neuronu a motoneurony předních míšních rohů je

vloţen interneuron. Toto zakončení představuje vývojově starší a

„primitivnější“ typ zakončení 1. neuronu. Takto končí axony přepojené





3

na motoneurony inervující svaly, které vykonávají „hrubší“ pohyby

(např. svaly vykonávající lokomoční pohyby dolní končetiny)

 Cást axonů 1. neuronu končí na motoneuronech předních rohů přímo.

Jde o vývojově mladší a funkčně „vyšší“ typ zakončení. Takto končí

axony, přepojené na motoneurony určené pro inervaci svalů

provádějících jemné pohyby (např. svalů ruky)

 2. neuron - periferní, dolní

V neurofysiologickém a klinickém pojetí je povaţován za součást dráhy

pyramidové, v ryze anatomickém pojetí k ní řazen není.

 Spojuje přední rohy míšní s homolaterálními příčně pruhovanými svaly trupu a

končetin. Je tvořen motoneurony předních rohů míšních (především alfa).

 Průběh: axony motoneuronů předních rohů vystupují z míchy cestou předních

kořenů míšních, dále míšních nervů, Průběh 2. neuronu je podrobněji popsán

v kapitole míšní nervy.

 Zakončení představují motorické (nervosvalové) ploténky příčně

pruhovaných svalů trupu a končetin, v nichţ je nervový vzruch transformován

ve svalový stah.

Tractus cortico-nuclearis

Dráha volní hybnosti příčně pruhovaných svalů hlavy. Anatomicky jednoneuronová

dráha - spojuje motorickou kůru s motorickými jádry hlavových nervů. Funkčně

dvouneuronová dráha: 1. neuron začíná v kůře mozkové a spojuje ji s motoneurony

motorických jader mozkových nervů. 2. neuron začíná v motorických jádrech

(motoneuronech) mozkových nervů a končí v motorických ploténkách příčně

pruhovaných svalů.

 1. neuron - centrální, horní představuje supranukleární inervaci motorických

jader hlavových nervů

 Začíná v dolní třetině primární motorické kůry v gyrus praecentralis - viz

Penfieldův motorický homunkulus, Brodmannova area 4

 Probíhá v celém svém průběhu v těsném sousedství traktu kortikospinálního.

Ve kmeni se postupně zakončuje na motorických jádrech mozkových nervů,

uloţených v různých výškových úrovních kmen - proto se počet vláken 1.

neuronu postupně redukuje.

 Kříţení: situace je jiná neţ u 1. neuronu traktu kortiko-spinálního.

 Pro některá motorická jádra hlavových nervů jsou totiţ určena pouze

vlákna zkříţená, pro jiná jádra pouze vlákna nezkříţená, pro další

vlákna zkříţená i nezkříţená.

Klinicky významná je supranukleární inervace motorického jádra n.

VII:

 do horní části jádra, jejíţ motoneurony inervují „horní“ mimické svaly (m.

epicranus, svaly štěrbiny oční, svaly zevního nosu), přicházejí z kůry cestou

1. neuronu tr. corticonuclearis vlákna zkříţená i nezkříţená

 do dolní části jádra, jejíţ motoneurony inervují „dolní“ mimické svaly =

svaly štěrbiny ústní, přicházejí pouze vlákna zkříţená.

Klinická poznámka

 Centrální obrna n. VII vzniká při poškození supranukleární

inervace motorického jádra n. VII - tedy při poškození vláken 1.

neuronu dráhy kortiko-nukleární.

Vzhledem k tomu, ţe do horní části jádra (inervující “horní“

mimické svaly) přicházejí vlákna zkříţená i nezkříţená, kdeţto do

dolní části jádra (inervující svaly štěrbiny ústní) pouze vlákna

zkříţená, jsou při centrální obrně n. VII postiţeny pouze

kontralaterální svaly štěrbiny ústní - v klidu je pokleslý koutek

ústní, z něhoţ vytékají sliny, při pokusu o pohyb (úsměv) se koutek







4

nerozvíjí. „Horní“ mimické svaly jsou intaktní: pacient svraští čelo,

zamračí se, pokrčí nos, zavře oko.

 Periferní obrna n. VII vzniká při poškození 2. neuronu dráhy

kortiko-nukleární - tj. při poškození poškození motorického jádra n.

VII nebo kmene n. VII po výstupu z CNS - nejčastěji buď při

výstupu v mosto-mozečkovém úhlu nebo za průběhu v canalis n.

facialis. Výsledkem je homolaterální obrna všech mimických

svalů 1/2 obličeje: pacient neudělá vrásky na čele, nezavře oko,

nenafoukne tvář, neroztáhne koutek ústní při pokusu o úsměv,

nezapíská – viz testování mimických svalů, svalový systém.

 Zakončení na motoneuronech motorických jader hlavových nervů V,

VII, IX, X, XI, XII. Motorická jádra hlavových nervů jsou obdobou předních míšních

rohů - obsahují motoneurony. Supranukleární inervace jader okohybných nervů, tj n.

III, IV,VI není obvykle k pyramidové dráze řazena. Je uváděna jako dráha volních

konjugovaných pohybů očí či jako supranukleární inervace pohledu vzhledem ke

specifiku svého napojení na kmenový fasciculus longitudinalis medialis (viz dále).

 2. neuron

Je představován neurony motorických jader hlavových nervů. Axony neuronů

probíhají v „kabelech“ hlavových nervů a zakončují se v motorických ploténkách

příčně pruhovaných svalů hlavy.



Somatotopická organisace pyramidových drah

1. neuron obou pyramidových drah je v celém svém průběhu somatototopicky organizován -

viz obr. přednášky:

 V primární motorické kůře „stojí člověk na hlavě - zavěšen za nohy ve fissura

interhemispherica“ = Penfieldův motorický homunkulus: tr. cortico-spinalis začíná

v horních 2/3 primární motorické kůry, tr. cortico-nuclearis v její dolní 1/3.

 V capsula interna se „ člověk postavil na nohy “ (viz topika drah v CI): „hlava je

vepředu, noha vzadu“: tr. cortico-nuclearis probíhá v genu, tr. cortico-spinalis

v přední části crus posterior - dorzálně zde probíhají právě vlákna pro inervaci svalů

DK, nejdorzálněji vlákna pro inervaci svalů nohy.

Klinická poznámka:

Při poškození tr. cortico-spinalis následuje porucha volní hybnosti = obrna (paréza = částečná

obrna, plegie = úplná obrna) hemi typu (tj. pouze na jedné ½ těla) - tedy hemiparéze,

hemiplegie.

 Při poškození 1. neuronu před jeho zkříţením dochází k poškození volní

hybnosti na kontralaterální 1/2 těla, tj. ke kontralaterální centrální

hemiparéze či hemiplegii.

Detailní symptomatolgie odvisí od místa poškození:

o Při poškození primární motorické kůry vzniká

kontraterální hemiparéza. Poněvadţ primární motorická

oblast zaujímá poměrně velkou plochu, můţe být

poškozena pouze její část a vznikají pak kontralaterální

monoparézy (ochrnutí jedné kontralaterální končetiny).

o Při postiţení tr. cortico-spinalis za průběhu v capsula

interna je současně postiţen také 1. neuron traktu kortiko-

nukleárního, poněvadţ v „malém prostoru“ kapsuly

probíhají obě dráhy v těsném sousedství.Vzniká tak obraz

kapsulární hemiplegie = kontralaterální hemiplegie,

jejímiţ znaky jsou:

 Wernicke-Mannovo držení končetin

při postiţení tr. cortico-spinalis: horní

paretická končetina je v semiflexi, dolní

paretická končetina je naopak

extendována a cirkumdukuje při chůzi -

tj. opisuje při chůzi obloučky









5



kontralaterální centrální obrna n. VII.

z postiţení supranukleární inervace

motorického jádra n. VII

 Poškození 2. neuronu pyramidových drah má za následek homolaterální

periferní obrnu svalů



 Kmenové alternující hemiplegie (alternující = „střídající“ strany)

Vznikají při lézích kmene mozkového, při nichţ je současně postiţen 1.

(centrální) neuron dráhy kortiko-spinální za jeho průběhu ve kmeni, tj. ještě

před kříţením + některé z motorických jader mozkových nervů, tj. 2.

(periferní) neuron tr. kortico-nukleárního. Výsledkem je druhostranná

centrální obrna svalů končetin + stejnostranná periferní obrna příslušného

hlavového nervu. Klinický obraz závisí na tom, ve které úrovni kmene

k poškození došlo - tj. které motorické jádro hlavového nervu je společně s 1.

neuronem tr. c-s postiţeno.

Nejčastější alternující hemiplegie jsou:



DRÁHY EXTRAPYRAMIDOVÉ (MIMOPYRAMIDOVÉ)

Jejich klasifikace není jednotná a v různých pramenech se lze setkat s různými koncepcemi.

V předkládaném textu jsou do systému extrapyramidových drah řazeny všechny motorické

dráhy, které neprocházejí pyramidami. V tomto pojetí lze expy dráhy dělit na:

 Projekční extrapyramidové dráhy = projekční nepřímé motorické

dráhy = extrapyramidové dráhy v uţším slova smyslu

 Spoje bazálních ganglií (těch BG, která mají motorickou funkci)

 Dráhy mozečku

 Fasciculus longitudinalis medialis (FLM)





Projekční extrapyramidové dráhy ( projekční nepřímé motorické dráhy)

Vývojově staré projekční dráhy mimovolní hybnosti, které neprocházejí pyramidami.

Spojují motorickou kůru hemisféry s motoneurony předních rohů míchy

víceneuronovou cestou, s „přepojením“ v kmenových motorických jádrech (RF, ncl.

ruber, jádrech čtverohrbolí, vestibulárních jádrech).

V ryze anatomickém pojetí se dělí na projekční expy dráhy korové = spojují

motorickou kůru s kmenovými strukturami: tr. cortico-reticularis, tr. cortico-

rubralis. Na ně navazují expy projekční dráhy kmenové = spojující kmenové struktury

s předními rohy míšními: tr. reticulo-spinalis, tr. rubro-spinalis.

Ve funkčním pojetí popisujeme celé funkční řetězce projekčních expy drah, začínající

v kůře, procházející kmenem (s přepojením ve kmenových jádrech) a končící u

motoneuronů předních rohů míšních.

o Tr. cortico-reticulo-spinalis s přepojením v motorickém systému RF

o Tr. cortico-rubro-spinalis s přepojením v nucleus. ruber středního mozku)

o Tr. cortico-interstitio-vestibulo-spinalis s napojením na fasciculus longitudinalis medialis

(dále FLM), jehoţ součástí je ncl. interstitialis Cajali a vestibulární jádra kmene pod

spodinou IV. komory kmene – viz dále FLM



Spoje bazálních ganglií

Patří sem spoje motorických BG (striatum, pallium, substantia nigra, ncl.

subthalamicus). Podrobněji viz BG.

 BG jsou propojena jak mezi sebou, tak s dalšími motorickými strukturami mozku -

např. s motorickou kůrou či motorickým thalamem.

 Většina spojů BG má ráz okruhů. V okruzích BG se pohybuje mnoţství

tlumivých i budivých neurotransmiterů.







6

 Důleţitým okruhem je okruh nigro-striato-nigrální, v jehoţ nigro-striatální části

se pohybuje dopamin - produkovaný neurony SN, axonálním transportem

dopravovaný do striata. Jeho nedostatek ve striatu je hlavní příčinou Parkinsonovy

choroby.

 Hlavním okruhem BG je okruh kortiko-striato-palido-thalamo-kortikální, v

němţ se „cizeluje“ plán pohybu vytvořený sekundární motorickou kůrou

mozkovou.



Dráhy mozečku

Podrobněji viz kapitola mozeček. Patří k nim:

 Aferentní a eferentní dráhy archi-, paleo- a neocerebella. Aferentní dráhy

spinálního mozečku tr. spinocerebellaris ventralis et dorsalis, tr. bulbocerebellaris jsou

často uváděny v kapitole dráhy sensitivní a označovány pak jako nepřímé sensitivní míšní

dráhy. Poněvadţ však „slouţí“ motorickým funkcím mozečku - přívádějí do mozečku

neuvědomělou propriocepci, nezbytnou pro realizaci motorických fcí mozečku - jsou uváděny

obvykle i v kapitole dráhy motorické.

 Okruhy mozečkové: z nich jiţ znáte okruh kortiko-ponto-cerebelo-

thalamo-kortikální, v němţ se „opravuje“ plán pohybu vytvořený mtorickou

kůrou- před vlastním provedením volního pohybu (viz funkce mozečku jako

komparátoru).



Fasciculus longitudinalis medialis (FLM) - dráha konjugovaných pohybů očí a hlavy

FLM je vývojově starý svazek, který u člověka samostatně (bez účasti kůry mozkové)

zprostředkovává mimovolní konjugované pohyby očí v závislosti na poloze hlavy - jako

odpověď na vestibulární stimuly. Konjugované pohyby očí a hlavy = sdruţené pohyby očí a hlavy týmţ

směrem.

 Prochází celým kmenem (proto longitudinalis), ve kmeni je uloţen podél středové

roviny (proto „medialis“).

 Obsahuje vlákna vzestupná i sestupná, nezkříţená i zkříţená,

 Ve fascikulu jsou zapojena

 motorická jádra okohybných nervů - tj. n. III, IV,VI: inervují příčně

pruhované okohybné svaly provádějící pohyby bulbů

 vestibulární jádra n. VIII: pohyby očí se dějí v závislosti na poloze

hlavy

Volní konjugované pohyby bulbů = supranukleární kontrola pohledu

U vyšších ţivočichů došlo ke kortikalizaci funkcí a konjugované pohyby očí jsou proto také pod

„volní“, tj. korovou kontrolou – mluvíme o supranukleární kontrole volního pohledu.

Volní kontrola konjugovaných pohybů očí (bulbů) je realizována propojením korového frontálního

okohybného pole (sekundární motorická kůra) s FLM.



Řízení hybnosti

Sloţitá lidská motorika je řízena řadou systémů. Předpokladem bezchybné motoriky je neporušenost a vzájemná

souhra všech hybných systémů.

 Pyramidový systém – řídí volní (uvědomělou) motoriku

Poškození: Omezení aţ ztráta volní hybnosti = obrny (parézy, plegie). Viz také klinická

poznámka v předchozím textu.

Při poškození centrálního neuronu vznkají centrální obrny. Při poškození periferního neuronu

vznikají periferní obrny (viz periferní nervstvo).

 Bazální ganglia a jejich spoje – řídí mimovolní motoriku, regulují tonus svalový

Poškození: nikdy ne obrny, ale buď chudost pohybová (hypokinéza) a zvýšený tonus svalový

typu rigidity = syndrom hypertonicko-hypokinetický (Parkinsonský), nebo naopak

mimovolní pohyby, které ruší volní hybnost + sníţený tonus svalový = syndromy

hyperkineticko-hypotonické (např. chorea).

 Mozeček – reguluje tonus svalový, rovnováhu a jemnou koordinaci pohybů.







7

Poškození: viz mozeček – paleo- a neocerebelární syndrom.

 Mícha

Bílou hmotou míšní probíhá 1. neuron tr. kortiko-spinálního jako tr. cortico-spinalis ventralis et

lateralis. Motoneurony předních míšních rohů představují 2. neuron dráhy kortiko-spinální.

o Při přerušení - léze 1/2 míchy = syndrom hemisekce míšní - Brown-Séquardův syndrom:

Pod úrovní míšní léze jsou homo- i kontralaterálně poruchy citlivosti (viz aţ u drah

sensitivních) a porucha volní hybnosi typu homolaterální hemiplegie (z postiţení jiţ

zkříţených vláken tr. cortico-spinalis). Dle výše míšní léze to je buď obrna stejnostranné horní

i dolní končetiny - při lézi nad intumescencí cervikální nebo obrna dolní končetiny - při lézi

nad intumescencí lumbální.

o Při přerušení celého příčného průřezu míchy = transverzální lézi míšní vzniká pod úrovní

léze ztráta volní hybnosti na obou vedle sebe leţících končetinách - tj. obrna typu paraplegie

(l. para = leţící vedle sebe). Dle výše poškození je to buď kvadruplegie (obrna volní hybnosti

všech 4 končetin při poškození míchy nad intumescencí cervikální) nebo paraplegie dolních

končetin (při poškození míchy v dolní části - nad intumescencí lumbální).

Mícha má určitý stupeň autonomie a na její úrovni jsou realizovány jednoduché míšní reflexy

(extero- a proprioceptivní). Po transverzální lézi míšní jsou míšní reflexy uchovány i pod

úrovní míšní léze a mícha je tak schopna i po svém přerušení realizovat jednoduché reflexní

mimovolní motorické odpovědi.

 Periferní motoneuron = viz 2. (periferní) neuron pyramidových drah. Poškození: homolatarální obrna

periferního typu

 Sensitivní a sensorické systémy

Pro správnou činnost motorických systémů jsou nezbytný informace z proprio- a interoreceptorů (viz

také mozeček), příváděné do CNS sensitivními drahami.



DRÁHY SENSITIVNÍ

Vedou čití z extero-, propio- a interoreceprorů do CNS.

V receptorech dochází k transformaci fyzikálních nebo chemických podnětů v nervové vzruchy.

Rreceptory jsou druhově specifcké - jsou dráţděny pouze určitým druhem podnětů.



Dělení sensitivních drah

 Přímé sensitivní dráhy vedou uvědomělé čití do specifických jader thalamu a odtud

do primární sensitivní kůry (gyrus postcentralis, Brodmannova a. 3,1,2).

 Podle toho, kudy jejich 1. neuron probíhá v periferii nebo po vstupu do

CNS se dělí na:

o Přímé senzitivní dráhy míšní: Jejich 1. neuron vstupuje do míchy,

míchou prochází v části svého průběhu také jejich 2. neuron. Vedou

uvědomělé čití z mozkové části hlavy, trupu a končetin.

o Přímé senzitivní dráhy hlavových nervů: Jejich 1. neuron je veden

cestou hlavových nervů V, VII, IX, X do mozkového kmene. Vedou

uvědomělé čití z obličejové části hlavy.

 Podle kvality vedeného čití se dělí na:

o dráhy protopatického čití

o dráhy epikritického čití (vysvětlení obou pojmů viz dále)

 Podle svého průběhu v bílé hmotě míchy a podle makroskopického vzhledu

2. neuronu ve kmeni mozkovém se dělí na:

o dráhy antero-laterálního systému: Jejich 2. neuron probíhá

v antero-laterálních provazcích míšních. Vedou protopatické čití.

o dráhy lemniskární: Jejich 2. neuronu po zkříţení ve kmeni

mozkovém má vzhled bílé stuţky a nese název lemniscus (l.

lemniscus - pásek, stuţka). Vedou epikritické čití a uvědomělou

propriocepci.









8

 Nepřímé sensitivní dráhy vedou neuvědomělé čití do mozečku. Poněvadţ toto čití

slouţí motorickým funkcím mozečku, jsou tyto aferentní mozečkové dráhy řazeny

také k dráhám motorickým (viz dráhy mozečku, motorické dráhy extrapyramidové).



Uvědomělé a neuvědomělé čití

 Uvědomujeme si pouze čití, které je vedeno přímými sensitivními drahami nebo

drahami sensorickými přes thalamus do primárních korových oblastí neokortexu. Čití

tedy vstupuje do vědomí na úrovni thalamické, kde se odehrává jakási „primitivní“

forma uvědomování si (viz thalamus). K plnému „uvědomění si“ dochází aţ na úrovni

korové v primárních senzitivních a senzorických oblastech kůry.

 Neuvědomělé čití je vedeno nepřímými sensitivními drahami do mozečku a „slouţí“

motorickým funkcím mozečku (viz dále - vedení neuvědomělé propriocepce).



Čití epikriticé, protopatické a propriceptivní a jejich vedení

o Čití protopatické - hrubé

o Zahrnuje vývojově staré kvality čití, které informují ţivočicha o noxách, které

ohroţují jeho zdraví či ţivot: je to čití tepla (a chladu) a bolesti.

o Vedeno je vývojově starými dráhami antero-laterálního systému

o Čití epikritické - jemné

o Zahrnuje vývojově mladé kvality čití: čití dotekové, hmat, rozlišováni 2 bodů

- diskriminační čití

o Vedeno je vývojově mladými dráhami lemniskárního systému

o Čití proprioceptivní - svalové, šlachové a kloubní. Dělí se na uvědomělé a

neuvědomělé. Uvědomělá propriocepce je vedena přes thalamus do kůry,

neuvědomělá do mozečku.

Klinická poznámka

Vyšetření čití: Objektivní vyšetření čití se provádí v rámci základního neurologického vyšetření,

vţdy při zavřených očích pacienta (k vyloučení kontroly zrakem) a symetricky, tj. na obou

polovinách těla.

o Vyšetření povrchového čití

o Citlivost dotyková: Adekvátním podnětem je tupý dotyk či jemný tlak. Vyšetřuje

se vatovou štětičkou nebo speciálním přístrojem esteziometrem, opatřeným

štětičkou.

o Diskriminační čití = schopnost rozlišovat dva současné dotyky. Vyšetřuje se

Weberovovým kruţítkem (speciální přístroj s roztaţitelnými branţemi a

metrickou stupnicí k odečítání vzdálenosti roztaţených branţí kruţítka): při různě

rozevřených branţích Weberova kruţítka se zjišťuje, kdy pacient vnímá současné

dotyky obou branţí kruţítka izolovaně jako 2 dotyky, a kdy je jiţ vnímá jenom

jako dotyk jeden.

o Grafestézie = schopnost rozpoznávat číslice, písmena či obrazce, „kreslené“

tupým předmětem (např. prstem) na kůţi pacienta.

o Palestézie = vnímání vibrací povrchem těla, nejlépe je vyvinuta na periostu.

Vyšetřuje se rozezvučenou ladičkou, přiloţenou na povrch pacientova těla - např.

na přední plochu bérce (zde pod kůţí periost tibie).

o Termické čití = čití tepla x chladu. Vyšetřuje se přikládáním zkumavek s teplou

a studenou vodou na kůţi.

o Nociceptivní čití = čití bolesti. Adekvátním podnětem je jemné bodnutí

špendlíkem bez poškození celistvosti kůţe.



o Vyšetření uvědomělého proprioceptivního čití

o Polohocit = vnímání polohy končetin.Vyšetřuje se pasivním uvedením končetiny

vyšetřovaného do určité polohy.

o Pohybocit – kinestézie = subjektivní vnímání pohybu končetin

o Barestézie = vnímání hlubokého tlaku. Subjektivně ji registrujeme např. při

„došlapu“ plosky nohy na podloţku: při nepoškozeném čití „ploska nohy pozná“







9

na jakou podloţku (tvrdou, měkkou) šlape. Porušena je u tabické disociace čití.

Její objektivní vyšetření se provádí tlakem prstu vyšetřujícího na určitou část těla

vyšetřovaného - pacient má odlišit tlak od doteku.



Poruchy čití:

o Subjektivní poruchy čití: bolest, parestézie = nepříjemné pocity brnění, svědění,

mravenčení bez objektivního podnětu

o Objektivní poruchy čití: hypestézie = sníţené vnímání čití, anestézie = úplné vymizení

čití, dysestézie = změněná kvalita vnímání čití, pacient např. vnímá jemný dotek bolestivě

o Asociovaná a disociovaná porucha čití

Při asociované poruše čití jsou poškozeny všechny kvality čití. Při disociované poruše čití

jsou poškozeny pouze určité kvality čití při zachování jiných kvalit čití. K disociovaným

poruchám čití patří:

o Syringomyelická disociace čití vzniká při poškození drah antero-laterálního

systému, vedoucích protopatické čití. Název je odvozen od choroby

syringomyelie, při níţ vznikají dutinky v místě míšní comissura ventralis alba,

kudy probíhá kříţící se 2. neuron míšních drah antero-laterálního systému. Je

charakterizována vymizením čití bolesti a tepla při zachovalých kvalitách

epikritického čití a uvědomělé propriocepce. Nemocný např. zjistí, ţe si poloţil

ruku na rozpálenou plotnu teprve tehdy, kdyţ ucítí pach spáleného masa, bolest

necítí.

o Tabická disociace čití vzniká při poškození drah lemniskárního systému.

Pojmenování vychází z názvu choroby „tabes dorsalis“ pro postiţení zadních

provazců míšních v pozdním (terciálním, orgánovém) stadiu syfilidy. Poškozeno

je čití epikritické a uvědomělá propriocepce, kdeţto čití protopatické zůstává

intaktní. V rámci postiţení uvědomělé propriocepce je poškozena barestézie.

Tabický pacient není proto schopen určit kvalitu podloţky při došlapu ploskou

nohy a při došlapu má pocit „chůze po mechu“. Jeho chůze je v důsledku toho

nejistá – ataktická = tzv. „námořnická chůze“ tabiků.



PŘÍMÉ SENZITIVNÍ DRÁHY

Vedou uvědomělé čítí přes thalamus do kůry. Většina z nich je 3-neuronová.

 1. neuron spojuje periferii těla (receptory) s CNS. Jeho perikarya jsou uloţena

mimo CNS - v sensitivních gangliích míšních a hlavových nervů.

Pseudounipolární buňky sensitivních ganglií („T“ buňky) přijímají informace

od receptorů cestou dlouhých dendritů. Axony pseudounipolárních buněk

vstupují cestou zadních kořenů míšních a cestou hlavových nervů do CNS. 1.

neuron senzitivních drah míšních končí v míše (v ncl. proprius zadních rohů)

nebo v prodlouţené míše (v jádrech zadních provazců). 1. neuron sensitivních

drah hlavových nervů končí v sensitivních trigeminových jádrech mozkového

kmene.

 2. neuron spojuje míchu nebo kmen mozkový s kontralaterálním specifickým

thalamem. Za svého průběhu se vţdy kříţí.

 3. neuron = neuron thalamo-kortikální spojuje thalamus s primární sensitivní

kůrou v gyrus postcentralis (Br. area 3,1,2). Ta je somatototopicky organizována

- viz Penfieldův sensitivní homunkulus: „člověk v kůře stojí na hlavě“.



Přímé senzitivní dráhy míšní

Probíhají přes míchu, vedou do CNS uvědomělé čití z končetin, trupu a zadní části hlavy.

Jak jiţ svrchu řečeno, dělí se na míšní dráhy antero-laterálního systému a míšní dráhy

lemniskární.

 Míšní dráhy antero-laterálního systému









10

Jsou to vývojově staré dráhy vedoucí protopatické čití.

o Jejich 1. neuron sídlí mimo CNS ve spinálním gangliu a končí

v homolaterálním ncl. proprius zadních rohů míchy - tj. ve funkčně nejniţší

etáţi CNS (i tím je dokumentováno vývojové stáří těchto drah).

o 2. neuron představují buňky homolaterálního ncl. proprius, jejichţ axony se

ještě v míše kříţí a přecházejí tak do druhostranných předních a postranních

provazců míšních - odtud „dráhy antero-laterálního systému“.

o Dráhy jsou v celém svém průběhu somatotopicky organisovány.



Patří k nim:

 Tractus spino-thalamicus

 Tractus spino-reticularis



ad) Tractus spino-thalamicus-míšní dráha protopatického čití

3-neuronová dráha vedoucí rychlou, přesně lokalizované čití bolesti a tepla.

 1. neuron: tvoří T-buňky spinálních ganglií - jejich axony vstupují

cestou zadních kořenů do míchy a končí v homolaterálním ncl. proprius

 2. neuron: začíná v ncl. proprius, v míše se kříţí se a pokračuje

v kontralaterální ½ míchy jako tr. spino-thalamicus lateralis et

anterior. Končí v příslušných specifických sensitivních jádrech

kontralaterálního thalamu.

 3. neuron - neuron thalamo-kortikální spojuje thalamus s primární

sensitivní kůrou: končí v kůře horních 2/3 g. postcentralis (viz

Penfieldův sensitivní homunkulus), Br. area 3,1,2.

ad) Tractus spino-reticularis - míšní dráha pomalé bolesti

Víceneuronová dráha s multisynaptickým přepojením v RF kmene

mozkového. Je vývojově starší neţ dráha předchozí. Vede pomalou,

difuzní, špatně lokalisovatelnou bolest. Pomalé vedení je způsobeno

synaptickým zdrţením při multisynaptickém přepojení v RF.

 1. neuron je stejný jako u tr. spino-thalamicus

 2. neuron se kříţí: Vychází ze stejnostranného ncl. proprius a přechází

do druhostranných provazců míšních, pokračuje do RF kmene

mozkového

 Následuje multisynaptické přepojení v RF, které je součástí ARASu

(viz RF). Výstupní neuron směřuje z RF do kontralaterálního thalamu

(vzhledem k míšnímu ncl. proprius)

 Poslední neuron thalamo-kortikální spojuje thalamus s primární

sensitivní kůrou v horních 2/3 g. postcentralis, Br. area 3,1,2 - stejně

jako u dráhy spino-thalamické.



 Míšní dráhy lemniskární

Vývojově mladé přímé sensitivní dráhy, které vedou epikritické čití a uvědomělou

propriocepci přes thalamus do kůry.

Patří k nim:

 tr. spino-bulbo-thalamo-corticalis - dráha zadních provazců, dráha

epikritického čití

 míšní dráhy uvědomělé propriocepce



ad) Tractus spino-bulbo-thalamo-corticalis - dráha zadních provazců - míšní

dráha epikritického čití





11

Vedle epikritického čití je přes zadní provazce vedena také část uvědomělé

propriocepce. Druhý neuron dráhy se kříţí a po zkříţení se nazývá lemniscus medialis

- odtud název celého systému těchto drah.

 1. neuron je uloţen ve spinálních gangliích mimo CNS. Axony

pseudounipolárních buněk ganglií vstupují cestou zadních kořenů do bílé hmoty

homolaterálních zadních provazců míšních a pokračují tudy do jader zadních

provazců prodlouţené míchy.

 2. neuron - bulbo-thalamický - se kříţí: po zkříţení se nazývá lemniscus

medialis. Spojuje jádra zadních provazců s kontralaterálním specifickým

senzorickým thalamem.

 3. neuron - thalamo-kortikální spojuje thalamus s primární sensitivní kůrou

v horních 2/3 gyrus postcentralis - viz sensitivní Penfieldův homunkulus, Br. area

3,1,2.



ad) Míšní dráhy uvědomělé propriocepce

Většina uvědomělé propricepce je vedena společně se shora popsanou dráhou zadních

provazců, avšak s přepojením v jiných jádrech zadních provazců neţ dráha

epikritického čití. Část uvědomělé propriocepce je vedena jinými drahami. Všem

drahám vedoucím uvědomělou propriocepci je společné přepojení v jádrech zadních

provazců, v thalamu a zakončení v primární sensitivní kůře.



Klinická poznámka:

Syndrom hemisekce míšní = syndrom Brown-Séqardův = porucha čití a volní

hybnosti při přerušení jedné 1/2 míchy:

Na homolaterální polovině těla pod úrovní míšní léze:

 tabická disocace čití z poškození 1. neuronu dráhy zadních provazců

před zkříţením

 hemiparéza: ztráta volní hybnosti z poškození 1. neuronu tr. cortico-

spinalis po zkříţení

Na kontralaterální polovině těla pod úrovní míšní léze:

 syringomyelická disociace čití z přerušení tr. spino-thalamicus anterior

et lateralis + tr. spino-reticularis (tedy z přerušení 2. - jiţ zkříţeného -

neuronu drah antero-laterálního systému)



Trigeminové sytémy - přímé sensitivní dráhy hlavových nervů

Vedou do CNS uvědomělé čití z obličejové části hlavy. Dělí se - obdobně jako přímé

sensitivní dráhy míšní - na:

o dráhy vedoucí protopatické čití (jsou obdobou antero-laterálních drah

míšních) a obvykle se i ony označují jako antero-laterální systém

hlavových nervů

o dráhy vedoucí epikritické čití = lemniskární systém hlavových nervů

Jejich 2. neuron po zkříţení se nazývá lemniscus trigeminalis. Jsou

obdobou lemniskárních drah míších.

Jejich 1. neuron v periferii probíhá v hlavových nervech V, VII, IX, X a jimi je také příváděn

do trigeminových sensitivních jader ve kmeni mozkovém. Perikarya 1. neuronu jsou

reprezentována pseudounipolárními bb. sensitivních ganglií hlavových nervů: tato ganglia

jsou obdobou míšních ganglií. Dendrity „T“ buněk ganglií probíhají v hlavových nervech a

vedou do ganglií čití epikritické, protopatické a uvědomělou propriocepci čití od hlavy.

Axony pseudounipolárních bb. sensitivních ganglií hlavových nervů se zakončují v

sensitivních trigeminových jádrech n. V.

2. neuron spojuje sensitivní jádra trigeminu s kontralaterálním specifickým sensorickým

thalamem





12

3.. neuron -thalmo-kortikální spojuje thalamus s primární sensitivní mozkovou kůrou v dolní

1/3 g. postcentralis - viz Penfieldův sensitivní homunkulus, Br. area 3,1,2.



 Antero-laterální systémy (dráhy) hlavových nervů

Vedou protopatické čití. Jsou obdobou příslušných míšních drah antero-laterálního

systému. Patří k nim:

 tractus trigemino-thalamicus (obdoba tr. spino-thalamicus)

 tr. trigemino-reticularis (obdoba tr. spino-reticularis)



ad) Tractus trigemino-thalamicus

3-neuronová dráha „rychlé“ bolesti a tepla, hrubého tlaku a dotyku z obličejové části

hlavy. Je obdobou míšního tr. spino-thalamicus.

 1. neuron: pseudounipolární bb. senzitivních ganglií halvových nervů - jejich

axony končí v homolaterálním ncl. spinalis n. V.

 2. neuron se kříţí a končí v kontralaterálním specifickém thalamu

 3. neuron spojuje thalamus s dolní 1/3 gyrus postcentralis - viz Penfieldův

sensitivní homunkulus, Br. area 3,1,2.



ad) Tractus trigemino-reticularis

Dráha „pomalé“ bolesti z obličejové části hlavy. Víceneuronová dráha s

multisynaptickým přepojením v RF - součást ARASu. Obdoba míšního tr. spino-

reticularis.

 1. neuron je stejný jako u dráhy trigemino-thalamické se zakončením v ncl.

spinalis n. V.

 2. neuron se kříţí a propojuje ncl. spinalis s RF kmene.

 Následuje víceneuronové propojení v RF = součást ARASu. „Výstupní“

neuron z RF pokračuje do kontralaterálního thalamu

 Poslední neuron spojuje thalmus s primární sensitivní kůrou v dolní 1/3 gyrus

postcentralis - viz Penfieldův sensitivní homunkulus, Br. area 3,1,2



Lemniskární systém hlavových nervů

Vede epikritické čití + uvědomělou propricepci z obličejové části hlavy. Je

reprezentován jedinou dráhou - tr. trigemino-thalamo- corticalis.



Je to vývojově mladá 3-neuronová dráha. Její 2. neuron se kříţí a po zkříţení se

nazývá lemniscus trigeminalis. Dráha je obdobou míšní dráhy zadních provazců.

 1. neuron představují pseudounipolární bb. sensitivních ganglií hlavových

nervů. Axony bb. ganglií se zakončují v homolaterálním ncl. pontinus

(principalis) n. V.

 2. neuron se kříţí: po zkříţení se nazývá lemniscus trigeminalis. Spojuje

ncl. pontius n. V s kontralaterálním specifickým sensitivním thalamem.

 3. neuron (neuron thalmo-kortikální) spojuje thalamus s primární

sensitivní kůrou v dolní 1/3 gyrus postcentralis - viz senzitivní Penfieldův

homunkulus, Br. area 3,1,2.

Klinická poznámka:

Neurochirurgické zákroky k odstranění medikamentózně neovlivnitelné bolesti:

 Komissurotomie: protětí míšní comissura ventralis alba (místo kříţení 2.

neuronu míšních drah protopatického čití)

 Chordotomie: protětí tractus spino-thalamicus lateralis v postranních provazcích

míšních

 Zákroky na ganglion trigeminale Gasseri







13

Nepřímé sensitivní dráhy

Neprocházejí thalamem - vedou proprioceptivní čití do kůry spinálního mozečku. Poněvadţ

čití vstupuje do vědomí aţ na úrovni thalamické, jde o neuvědomělou propriocepci.

Neuvědomělá propriocepce slouţí motorickým funkcím mozečku - proto se nepřímé

sensitivní dráhy řadí také k drahám motorickým. Z několika drah, vedoucích neuvědomělé

proprioceptivní čití do mozečku uvádíme pouze

Tr. spinocerebellaris anterior a posterior: 1. neurony obou drah se končí v ncl.

Stilling-Clarc (ncl. thoracicus) zadních rohů míchy, 2. neurony probíhají skrze bílou

hmotu míchy, vstupují do kmene a cestou pedunkulů vstupují do kůry spinálního

mozečku.





DRÁHY SENSORICKÉ

Patří k nim:

Dráha čichová

Dráha sluchová

Dráha vestibulární

Dráha zraková

Dráha chuťová



Dráha zraková bude probrána u zrakového ústrojí, dráhy sluchové a vestibulární u

sluchověrovnováţného ústrojí.



Dráhy smyslové jsou dostředivé dráhy, které vedou vzruchy od smyslových receptorů

(čichových bb. regio olfactoria, receptorických buněk vnitřního ucha, tyčinek a čípků

sítnice, chuťových pohárků) do CNS.

Dráha čichová je vývojově starou drahou, u člověka výrazně redukovanou (stejně jako

celý rhinencephalon). Má řadu specifik: je pouze 2-neuronová, jako jediná ze sensitivních

a sensorických drah neprochází thalamem, končí ve staré paleokortikální kůře. Je

napojena na struktury limbického systému.

Dráha sluchová, dráha vestibulární a dráha chuťová, jsou dráhami s analogickým

uspořádáním neuronů jaké mají přímé dráhy sensitivní..

Dráha zraková je rovněţ sensorickou dráhou, avšak s odlišným uspořádáním neţ dráhy

senzitivní.



Dráha čichová

Vývojově stará 2-neuronová dráha se zakončením v redukované paleokortikální čichové kůře.

Dráha je napojena na limbický systém: vazba čich x sex, napojení na limbický systém

vysvětluje také silný vegetativní doprovod – nausea, vomitus při čichání některých „nelibých“

vůní.

 1. neuron: čichové buňky regio olfactoria sliznice dutiny nosní. Čichové bb. jsou

primárními smyslovými buňkami - modifikovanými bipolárními neurony. Jejich čivé

výběţky - modifikované dendrity jsou zanořeny do hlenu nosní sliznice, v němţ jsou

rozpuštěny molekuly čichané látky. Axony čichových buněk se sdruţují ve svazečky,

které jako fila olfactoria procházejí přes otvůrky v lamina cribrosa čichové kosti a

zanořují se do bulbus olfactorius, kde končí na mitrálních buňkách.

 2. neuron: představují mitrální buňky bulbus olfacorius. Jejich axony probíhají končí

v primární čichové kůře – paleokortexu.

Primární čichová kůry je prostřednictvím eferentních spojů propojena s prefrontální

asociační kůrou a s řadou struktur limbického systému.





14

Dráha chuťová

Sensorická dráha s klasickou stavbou 3-neuronové sensitivní projekční dráhy. Perikarya 1.

neuronu jsou uloţena mimo CNS v sensorických gangliích hlavových nervů. Dráha se

přepojuje v chuťovém jádru ve kmeni mozkovém (nucleus gustatorius, horní část nucleus

solitarius) a v jádrech thalamu, zakončuje se v primární chuťové kůře.

 1. neuron:

Bipolární bb. sensorických ganglií hlavových nervů: VII, IX, X.

Sensorická ganglia n VII, IX, X:

 ganglion geniculi – sensorické ganglion n. VII (uloţeno v canalis n. facialis)

 ganglion sup. et inf. N. IX a X (uloţeno nad a pod for. jugulare). Současně

jsou to i ganglia sensitivní - viz sensitivní dráhy hlavových nervů.

Dendrity pseudounipolárních buněk ganglií přivádějí do ganglií čití z

chuťových pohárků jazyka a probíhají v periferních větvích hlavových

nervů V,VII, IX a X:

Axony pseudounipolárních buněk ganglií vstupují do kmene

mozkového a končí v homolaterálním ncl. gustatorius (horní části ncl.

solitarius)

 2. neuron:

Kříţí se, spojuje ncl. gustatorius s kontralaterálním thalamem

 3. neuron

Spojuje thalamus s primární chuťovou kůrou Br. area 43.





KRÁTKÉ DRÁHY

jsou to jednoneuronové dáhy asociační a komisurální.

Jejich charakteristiky byly uvedeny v úvodu ke drahám. Probíhají vţdy v jediné etáţi CNS.

Nacházejí se v různých úrovních - etáţích CNS.

Asociační dráhy

Propojují 2 různá místa téţe poloviny jedné etáţe CNS.

Komisurální dráhy

Jednoneuronové dráhy, které mezi sebou propojují obě poloviny téţe etáţe. Tvoří

makroskopicky patrné komisury. Z mnoha komisurálních drah jmenujeme pouze

 Corpus callosum (podrobněji viz telencephalon: popis, části, forceps minor et major, ,

význam CC, split brain, vývojové anomálie CC). Vývojově mladá neokortikální

komisura telencefala. Nejmohutnější komisura mozku.



LIMBICKÝ SYSTÉM

Limbický systém (dále LS) je vývojově starý funkční systém, který zahrnuje řadu

fylogeneticky starých, vývojově nesourodých struktur CNS, které jsou prostřednictvím spojů

propojeny ve funkční celek.



Historie objevování LS

 Broca (1878):

Poprvé pouţil termínu limbický lalok - „grand lobe limbique“ - pro vývojově staré struktury

mediální plochy hemisféry, které formují „límec“ (l. limbus–límec) kolem kalózního tělesa a

diencefala

 Papez (1937)

Jako první vyslovil teorii o funkci LS: „ Hippocampus - corpora mamillaria - ncl. ant. thalami

– hippocampus jsou spojeny ve funkční okruh, který je anatomickým substrátem pro

mechanizmy emočního a afektivního chování“. Později byl okruh nazván po svém objeviteli

„Papezův okruh“ (označován někdy jako „velký Papezův okruh“).

 Klüver a Bucy (1939)

Objasňují detailněji funkce LS v experimentu na zvířeti - viz dále Klüver- Bucyho syndrom.





15

 Nauta

Byl přesvědčen, ţe LS nemá vazby s neokortexem: „Neokortex sedí na limbickém systému

jako jezdec na koni, ale otěţe mu chybějí“. Později se ukázalo, ţe Nautovo tvrzení je zcela

mylné. LS je spojen s nekortikální kůrou, a to dokonce s nejvýše organizovanou kůrou

asociační.

 Dodnes je LS předmětem odborého výzkumu.



Struktury limbického systému

LS zahrnuje soubor vývojově starých šedí, v jejichţ výčtu dosud není jednoty a v různých

učebnicích proto najdete různé zpracování LS. Šedé struktury LS lze rozdělit na hlavní a

vedlejší LS.

 K hlavním strukturám LS patří 2 vývojově staré struktury hemisféry: 1) hippocampus

- representuje starou kůru - archikortex, 2) ncl. amygdaloideum - je bazálním

gangliem a označována pro svoje vývojové stáří jako archistriatum.

 K „vedlejším“ limbickým strukturám patří některá jádra diencafala, kmene

mozkového a vývojově staré struktury hemisféry.

Spoje limbického systému

Lze je rozdělit na:

 Spoje limbických struktur s mozkovou kůrou: se starou čichovou paleokortikální

kůrou + s nejvýše organizovanou neokortexem, asociační kůrou

 Spoje „hlavních“ limbických struktur s „vedlejšími“ limbickými strukturami:

mají charakter funkčních okruhů

 Sestupné spoje hlavních limbických struktur s kmenovými jádry

Funkční okruhy LS

 Okruhy hipokampu

Nejdůleţitějším spojem hipokampu je 5-neuronový Papezův okruh, který

vychází z hipokampu a po přepojení v několika šedých strukturách se opět do

hipokampu vrací.

 1. neuron = fornix: spojuje kůru hippocampu s corpora mamillaria. Hippocampus je

oblouková struktura.

 2. neuron = fasciculus mamillothalamicus: spojuje corpora mamillaria s nuclei

anteriores thalami

 3. neuron = tr. thalamocorticalis: spojuje nuclei anteriores thalami s kůrou g.

cinguli

 4. neuron = cingulum: spojuje kůru gyrus cinguli s kůrou g. hippocampi

(entorhinální kůrou)

 5. neuron = Cajalův svazek: spojuje kůru g. hippocampi (entorhinální kůru) s kůrou

hippocampu.



 Okruhy amygdaly:

Amygdala je podobně jako hippocampus propojena s diencefalem a do

některých jejích spojů je zapojen - stejně jako u hipokampu - asociační

neokortex.

 Důleţitým okruhem amygdaly je okruh stria terminalis - nazvaný podle 1. neuronu

okruhu

Popis okruhu stria terminalis: šedé struktury postupně zapojené do okruhu

jsou: amygdala – diencefalon (thalamus, hypothalamus) – asociační

prefrontální neokortex – amygdala. 1. neuron okruhu= stria terminalis

propojuje amygdalu s diencefalem a je stejně jako fornix obloukovitou

strukturou.

 Dalším okruhem amygdaly, který ji propojuje s hypothalamem je okruh ventrální

amygdalofugální dráhy. Je pouze dvouneronový, nazván podle svého 1. neuronu -

ventrální amygdalofugální dráhy (propojuje amygdalu s hypothalamem). Ţádnáý

z jeho 2 neuronů není obloukovitou strukturou.









16

Popis okruhu ventrální amygdalofugální dráhy: šedé struktury zapojené

v okruhu jsou: amygdala – hypothalamus – amygdala. 1. neuron okruhu =

ventrální amygdalofugální dráha propojuje amygdalu s hypothalamem a

dal celému okruhu název.

Funkce LS

LS má funkce slouţící k „zachování jedince“ a „zachování ţivočišného druhu“.

Je označován jako „viscerální a emoční mozek“. V LS vzniká emoční kolorit chování: city,

pocity, afekty - včetně vegetativního a emočního doprovodu v rámci útěkové reakce a „hrané

smrti. LS je zapojen do mechanizmů sexuálního chování (ve strukturách LS vysoká koncentrace

receptorů pro sex hormony), včetně doprovodných vegetativních aktivit. LS má „paměťové

funkce“ (viz dále) a určuje také pocit uvědomování si sama sebe = pocit „jáství“.

Klinická poznámka.

 Iritace nebo destrukce struktur LS v experimentu vyvolává:

 Vegetativní reakce: změny krevního tlaku, motility zaţívací roury, slinění = LS

jako „visceální mozek“

 Komplexy pohybů spojených s orálními aktivitami (příjem potravy – zachování

jedince): olizování, ţvýkání, slinění nebo pohybových komplexů, které zvíře

„připravují“ na obranu, útok či útěk

 Stimulace amygdaly zvyšuje produkci neurotransmitteru CRH = nerotramsmitter

anxiosity (úzkosti). Má za následek úzkost, deprese, aţ suicidiální tendence.

 Bilaterální destrukce amygdaly má za následek ztrátu pocitu strachu před

hrozícím nebezpečím

 Iritace septální oblasti hemisféry vyvvolala v experimentu u vůdce opičí tlupy

ztrátu agresivního „vůdcovského“ chování a měla za následek

„nedisciplinovanost“ celé tlupy. Po ukončení pokusu se vůdčímu samci

„vůdcovské chování“ vrátilo.

 Klüver – Bucyho syndrom

Klüver a Bucy popsali r. 1939 v experimentu na zvířeti - po odstranění limbických

telencefalických struktur (ablaci-snesením temporálního laloku hemisféry

s odstraněním hipokampu a amygdaly) – rázovitý syndrom, později nazvaný jejich

jménem.

Syndrom se za patologických stavů vyskytuje i u člověka a zahrnuje:

 zánik agresivity a reakcí strachu

 změnu sexuality (hyper-, homosexualita)

 změnu potravinových návyků, orální aktivity (zkoumání objektivního

světa ústy tak, jak to činí kojenec), aţ pojídání nepoţivatelných

materiálů (např. papíru, dřeva)

 Psychochirurgie: Moderních poznatků o funkcích limbického systému vyuţívá

neurochirurgie: např. stereotaktická destrukce amygdaly tlumí agresivitu a

patologické sexuální chování u nebezpečných sexuálních deviantů - sadistů a

pedofilů.



Limbický systém – učení a paměť

Řada struktur limbického systému a jejich spojů je zapojena do mechanismů paměti.



 Definice paměti:

Schopnost mozku „zapsat“, podrţet (uchovávat) a vybavovat (reprodukovat) vlivy na něj působící.

Proces “zapamatování si“ tedy zahrnuje vštípivost, retenci a vybavování si zapamatovaného. Jeho

anatomickými koreláty jsou:

 Aktuální zobrazení = tvorba vjemu: smysly a primární kůra

 Vznik záznamu - engramu: hluboké struktury temporálního laloku: hippokampus, amygdala

= emoční podbarvení záznamu (lépe si zapamatujeme citově podbarvené informace) i další

anatomické struktury

 Trvalé uchování záznamu: hippokampus + přilehlá temporální kůra mediální plochy

hemisféry, frontální asociační kůra, ncl. basalis Meynerti, některé skupiny jader thalamu

 Evokování záznamu: temporální kůra, která má úlohu „klíče“ odemykajícího paměťové

stopy: „otočení klíče“ = vybavení vzpomínky. Vnímáme-li vjem opakovaně, poznáváme jej jiţ

jako „dříve vnímaný“. Dříve vnímaný vjem si lze také vybavit jako svou vlastní představu, tj.

bez objektivní reality.







17

 Význam pro paměťové funkce má řada excitačních i inhibčních neurotransmitterů: např. acetylcholin,

dopamin, noradrenalin, glutamát, serotonin, GABA. Poruchy paměti nelze tedy vysvětlit nedostatkem

jediného neurotransmitteru. V CNS působí tyto neurotransmitery ve vzájemné interakci.



 Druhy paměti:

 Paměť „okamžitá“ = zapamatování si po řádově velmi krátkou dobu - řádově vteřiny aţ

minuty - tzv. parrot-like paměť

 Paměť krátkodobá = zapamatování si po dobu hodin

 Paměť dlouhodobá = zapamatování si po delší časové úseky – řádově dny, měsíce aţ roky.

Dlouhodobá paměť se dělí na paměť: deklarativní – zahrnující paměť sémantickou = paměť

pro fakta (encyklopedická paměť) a epizodickou = paměť pro (autobiografické,

chronologické) souvislosti a na paměť nedeklarativní, která zahrnuje paměť procedurální =

paměť pro dovednosti v oblasti praxis (např. pro psaní na stroji) a paměť pro kognitivní

funkce /kognitivní = mající poznávací význam; kognitivní funkce = poznávací funkce,

subjektivní vnímání a hodnocení objektivní reality, kognitivní mapa = subjektivní obraz

reality, který si jedinec vytváří na základě svých zkušeností/. Paměť si nutno představovat

jako neuronální kognitivní síť velkého rozsahu.



 Poruchy paměti - amnezie

Dělí se na:

 poruchy paměti pro události, které se odehrály po poškození paměti = porucha „učení se“

novým informacím = anterográdní amnezie

 porucha paměti pro události, které se odehrály před poškozením paměti = retrográdní

amnezie (pacient s komocí mozkovou spojenou s bezvědomím si např. nepamatuje nejen na

samotný úraz, ale ani na určité časové období úrazu předcházející)



 Anatomickým korelátem amnezií je poškození řady „paměťových“ anatomických struktur, z nichţ

většina patří limbickému systému. Poruchy paměti se objevují např. při poškození hipokampu,

amygdaly, temporální kůry, mamilárních těles, předních jader thalamu, frontální asociační kůry,

cholinergních struktur mozku.

 Poškození Papezova okruhu a okruhů amygdaly: vede k poškození

dlouhodobé paměti

 Poškození corpora mamillaria a předních thalamických jader vede

k Wernicke -Korsakovovu syndromu, který se vyznačuje těţkou

anterográdní amnezií s poškozením dlouhodobé i krátkodobé paměti,

včetně paměti okamţité. Pacient si nepamtuje ani to, co odehrálo před

vteřinami a minutami. Defekty v paměti nahrazuje výmysly – fabulacemi,

které stále mění, neboť ani ty, které před malou chvílí vyslovil si jiţ

nepamatuje. Syndrom byl poprvé popsán u dnes jiţ v odborné literatuře

proslulého pacienta H.M. Ten si r. 1960 - ve stáří svých 22 let - způsobil

poranění části struktur limbického systému: thalamu, tractus

mamillothalamicus, corpora mamillaria a pravého temporálního laloku.

Poranění způsobila tenká kovová tyčka, kterou si zarazil do nosu, a která

prošla spodinou lebeční do mozku. Syndrom je popisován u těţkých

thiamindeficientních alkoholiků.

 Dráţdění temporální kůry (např. při temporální epilepsii) vyvolává iluse jiţ

viděného - „illusion de déja vu“ nebo iluse jiţ proţitého -„ illusion de déja

vecu“.

 Poškození cholinergních struktur - nucleus basalis a septálních jader

hemisféry (odkud ACh dopravován do mozkové kůry) je typické pro

Alzheimerovu demenci, kde jedním ze symptomů jsou právě poruchy

paměti typu antero- a retrogádní amnezie.









18